STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU




Admin-naposledy@seznam.cz








*Zoufalství

Násilí ze sítí Cyberstalking

5. dubna 2014 v 19:54 | Admin

Násilí ze sítí


Cyberstalking je zneužívání internetu, mobilních telefonů nebo jiných technologií komunikačních a informačních k pronásledování oběti jako jsou: nevyžádané e-maily, rozesílání negativních a pomlouvačných zpráv prostřednictvím chatu, blogu, další způsoby virtuálního šíření pomluv a informací poškozujících pověst oběti, záměrné útoky na data v počítači oběti. Stalkeři hledají své oběti nejčastěji pomocí komunitních portálů jako je mySpace a Facebook. Útočník může a nemusí být anonymní. Motivem bývá posedlost po oběti. Většinou jsou obětí dívky a nebo slavné osobnosti. Stalker loví jejich fotky, sbírá informace. Poté může zaútočit snadno ve skutečném světě.
Stalkeři po netu:
  • Opakovaně se pokoušejí kontaktovat oběť pomocí mailů, telefonátů, SMS, vzkazů, prostřednictvím ICQ, VoIP (např. Skype), prostřednictví chatů a komunikačních sítí jako Lidé.cz , libimseti, Facebook
  • Demonstrují moc a sílu
  • Snaží se poškodit pověst oběti tím, že rozšiřují nepravdivé informace o oběti v jejím okolí.

Jak se stalkerovi bránit:

Dej na vědomí, že o jeho zájem nestojíš.
Neodpovídej na vzkazy, nechoď na schůzky.
Mluv s okolím, chraň se.
Změň zvyky, trasy, schovej výhrůžné sms, maily, eviduj pronásledování, informuj přátele, Policii.

Jak předejít pronásledování prostřednictvím netu?

Pozor co komu posíláš, kdo to může vidět? Dost mladých lidí se baví sextováním, což je rozesílání sexuálně laděných fotografií, videí či zpráv. Protože "paměť" internetu je nekonečná, mohou být později snadným cílem zneužití či vydírání.
Heslo: neprolomitelné. Heslo k účtům je třeba chránit stejně jako PIN ke kartě v bance. Pomocí tvých účtů na síti se pronásledovatel může dostat k osobním údajům, které může snadno zneužít, manipulovat s nimi.
Osobní údaje: nesdělovat. Raději vystupuj po přezdívkou, své jméno, adresu, fotky z domácího prostředí nikomu nedávej. Na ulici také neřekneš každému, kde bydlíš, v kolik jsi doma sama, a kdy budeš a kde na dovolené. Útočník dokáže tvé údaje poskládat z různých zdrojů, které si najde ve vyhledávačích, profilech, sítích, diskuzních fórech.
Kybergrooming spočívá ve vylákání oběti na schůzku. Nejde o žádné rande, ale setkání s cílem ublížit, poškodit, zneužít oběť. Útočník využívá falešnou identitu, psychický nátlak, vlídné chování, s cílem oběť vylákat k osobnímu setkání. Proto je důležité nesetkávat se s cizími osobami z Internetu: nevíme, kdo se za jejich identitou skrývá a jaké jsou jeho úmysly.
Kyberšikana. Šikana je opakované psychické a fyzické ubližování. Terčem může být kdokoli, většinou spolužák, spolužačka, kteří jsou nějakým způsobem jiní, ale i kolega nebo kolegyně v práci. Kyberšikana může být spojena s fyzickou šikanou a nebo vedena jen po netu. Útočník ale může být zcela anonymní, což mu dodává větší agresivity, než by si dovolil ve skutečnosti. Kyberšikana dokáže velice tvrdě zasáhnout a společensky a psychicky poškodit oběť.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Smutek,zoufalství a bezmoc

7. března 2009 v 18:57 | ♥Naposledy.cz♥
Smutek, bezmoc a pocity beznaděje či zoufalství jsou pocity (emoce), které za normálních okolností mají pro náš organismus velký význam.
Problém začíná tam, kde se tyto emoce objevují příliš často, trvají příliš dlouho, jejich intenzita je vzhledem k situacím, které je spustily, příliš velká, takže začínají nadměrně ovládat život postiženého.

Při depresi však nejde jen o nepříjemný emoční prožitek. Deprese je onemocnění, a to onemocnění celého organismu. Vede k pocitům zoufalství, beznaděje, ztrátě radostného prožívání, energie i vůle. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se deprese liší zejména v tom, že:
  • je intenzivnější a hlubší
  • trvá déle
  • nepříznivě ovlivňuje výkonnost.
To, že je deprese nemoc, rozhodně neznamená, že je člověk "nenormální" nebo "bláznivý". Může ale cítit prázdno v duši, být bez energie. Má smutnou náladu a vyčítá si to. Nemůže fungovat v každodenních záležitostech, nesoustředí se. Nedokáže se radovat z věcí, které ho dříve těšily.

JAK JE DEPRESE ČASTÁ?

Deprese je jedním z nejčastějších problémů, který můžeme zažít. U každého pátého člověka se alespoň 1x za život objeví klinicky významná depresivní nálada. Každoročně jí onemocní kolem 5% obyvatelstva různého věku, ženy asi 2x častěji než muži.

JAKÉ JSOU TYPICKÉ PROJEVY DEPRESE?

Hlavním příznakem deprese je porucha nálady, ale kromě ní je ovlivňěno také myšlení, chování i tělesné fungování. Mezi typické příznaky deprese patří:
  • přetrvávající smutná, úzkostná nebo "prázdná" nálada
  • negativní pohled na sebe a sebepodceňující myšlenky
  • pocity beznaděje, pesimismu nebo bezmoci
  • sebeobviňování a ztáta smyslu života
  • ztráta zájmu a radosti
  • nespavost, předčasné ranní probouzení, nebo nadměrná ospalost a spavost během dne
  • ztáta chuti k jídlu, výrazné snížení váhy, nebo naopak přejídání se a přibývání na váze
  • pokles energie, únava, ospalost, malátnost (jednoduché činnosti vyžadují ndměrnou námahu)
  • nezájem o sexuální život
  • nadměrné polehávání nebo posedávání, neschopnost se přinutit k činnosti, odkládání činnosti
  • myšlenky na smrt nebo sebevrždu
  • neklid, nervozita, nadměrná podrážděnost
  • potíže se soustředěním, zapamatováním si, rozpomínáním se a s pamětí vůbec (naštěstí přechodné) a problémy s rozhodováním
  • přetrvávající tělesné příznaky, jako je bolest hlavy, poruchy trávení, zácpa, dlouhodobé bolesti
  • tíha na hrudi, ztuhlost nebo ochablost svalstva, snadná unavitelnost
  • nadměrné obavy a starosti, časté pocity napětí

Psycho-spirituální krize

26. ledna 2009 v 19:52 | ♥Naposledy.cz♥
Psycho-spirituální krize
V americkém diagnostickém manuálu duševních poruch (DSM IV-R) existuje diagnostická kategorie označená jako jiné okolnosti, které si zasluhují klinickou pozornost. Tyto okolnosti se mohou dít jedincům s duševní poruchou, nebo také bez duševní poruchy. Při jejich výskytu mohou s duševní poruchou souviset, ale také nemusí.

Podle Greysona (2000) především zásluhou Lukoffa, Lu a Turnera, bylo do této kategorie v roce 1994 zařazeno i diagnostické kritérium psycho-spirituální krize (V62.89), jakožto protiváhu k obecnému psychiatrickému přehlížení a podceňování náboženských či duchovních záležitostí u svých pacientů.
Lukoff (1998) podrobně rozlišuje mezi diagnostickými kritérii jednotlivých případů nábožensko-spirituální krize a jejich příčiny. Jedním z nich může být právě NDE,

zvláště v případech, kdy se pacienti sami nedokáží vyrovnat se svými zážitky ("jsem blázen, nebo ne?") a také v případě, kdy tyto zážitky nelze sdílet se svým okolím (pro nezájem zdravotnického personálu, nejbližších osob, případně duchovních).


Ačkoli je často tento koncept i velmi kritizován (Šupa, 2004), představuje tato diagnostická kategorie zřejmě nejvhodnější klasifikaci problémů spjatých s NDE z pohledu psychiatrie a možných duševních poruch. V českém prostředí v MKN-10 lze uvažovat o kategorii "duševní porucha jinde nespecifikovaná", nebo zařazení do kapitoly XXI - faktory ovlivňující zdraví a kontakt se zdravotnickými službami (Z00-Z99).

Souhlasím s názorem Greysona a dalších autorů, že spíše než medikace antidepresivy lidem s prožitkem NDE pomůže pochopení a možnost otevřeně verbalizovat a utřídit si své zážitky v neohrožujícím prostředí. Právě k tomu může napomoci správná diagnostika a odlišení od jiných stavů psychopatologie.

Zdroj:Klikni !

Schizofrenie a schizotypní porucha

26. ledna 2009 v 19:50 | ♥Naposledy.cz♥
Schizofrenie a schizotypní porucha
Diagnóza schizofrenie se při NDE nabízí hned z několika důvodů. Dle MKN-10 diagnóza schizofrenie předpokládá symptomy jako jsou trvalé bludy, v dané kultuře nepatřičné a nepřijatelné, přetrvávající halucinace a "negativní" příznaky jako je sociální stažení a celková pasivita.
Diagnostickým vodítkem by mohla být také transpersonální rovina celého zážitku, přesahující až do sféry patologického vnímání schizofrenie, nebo následně NDE vzniklé abnormální zážitky či změněné stavy vědomí. Rozlišit mystické, transpersonální zážitky od stavů schizofrenie nemusí být vůbec snadné.
Stavy mystiků (tedy osob podstupující tuto transpersonálně-religiózní změnu vědomí záměrně a většinou dlouhodobě) se v určitých fázích jejich osobního vývoje dost podobají stavům psychopatologie. Rozdíl je pak spíše v osobní interpretaci této zkušenosti v očích mystika, než jasně vymezitelnou hranicí mezi diagnózou schizofrenie a mystického vytržení
(Benda, 2000) Konečná diagnóza závisí spíše na osobním zpracování a vůbec příležitosti zpracovat tyto anomální zážitky v rámci společensky přijatelného kontextu, než zásadní kvalitativní rozdílností těchto různých stavů vědomí.
(Šupa, 2004) Důležité tedy je, jakým způsobem člověk anomální zážitky bude schopný zpracovat a až podle tohoto kritéria vzniká jejich klasifikace jako a) mystické, transpersonální, nebo b) psychopatologické. Jak už bylo několikrát zmíněno, jedna kategorie přitom nutně nevylučuje druhou.
NDE bývá také často zaměňována a vysvětlována jako halucinace, neboť popisované zážitky jsou často velmi komplikované a pro okolního pozorovatele nejeví žádnou návaznost na skutečnost. Také mohou být jednoduše vysvětleny působením medikamentů, nebo metabolickými změnami mozku, jakmile se člověk přibližuje smrti. (Greyson, 2000)

Ačkoliv některé komponenty NDE se mohou jevit jako halucinace, celkově jsou mezi NDE a halucinacemi zřetelné rozdíly. Organické selhání mozku obecně vytváří zamlžené myšlení, strach, podrážděnost a vize, které jsou ovšem kvalitativně odlišné od obsahů typických pro NDE. Kromě toho, pacienti s NDE často popisují svět, ve kterém se ocitli jako skutečnější, než běžně žitou zkušenost. A podle srovnání jejich výpovědí s popisovanými stavy obvyklých halucinací, jsou výpovědi osob s NDE navíc jasnější, než zážitky halucinace.
Jednou z dalších nabízejících se diagnóz blízkých schizofrenii je schizotypní porucha osobnosti, zvláště v případech, pokud bychom neznali kontext událostí dané osoby (např. z důvodů zamlčení okolností zážitku). Dle Greysona (2000) autoři DSM IV-R varují, že stejně tak se některé náboženské přesvědčení mohou jevit neznalými pozorovateli jako schizotypní. V případě následné transformace osoby po NDE a jejích duchovních hodnot, je taková zavádějící kategorizace velice pravděpodobná.

Zdroj:Klikni !


Postraumatická stresová porucha a porucha přízpůsobení

26. ledna 2009 v 19:49 | ♥Naposledy.cz♥
Postraumatická stresová porucha a porucha přízpůsobení
NDE se vyskytují v situacích krajního ohrožení života, proto by se mohlo zdát, že jejich doprovodným jevem by mohla často být postraumatická stresová porucha. Ačkoliv někteří lidé po NDE mohou skutečně prožívat některé z jejích symptomů
(znovu si vybavování zážitku, jeho okolností ve snech i během dne, také např. vykazovat snížení výkonu v dosavadních aktivitách), zásadní rozdíl spočívá v tom, že obecnou
a základní charakteristikou NDE zážitku je jeho příjemnost, dokonce překonávající i jinak obvykle negativně a nebezpečně vnímané situace
(jako je zástava tělesných funkcí, bezprostředně hrozící smrt). Paradoxně jsou lidmi s danou zkušeností NDE velmi často popisovány jako nejkrásnější zážitky v celém životě (!)
a pouze malá část z nich si přeje na prožitek zapomenout. (Ring, 1991)
Při špatné adaptaci člověka na životní situaci po návratu do života by se ovšem mohla projevit diagnostická kritéria pro poruchu přizpůsobení.
Předpokládejme, že zdrojem poruchy by zde nebyl ani tak samotný prožitek blízkosti smrti, jako neschopnost vyrovnání se změněnými osobními hodnotami a preferencemi, případně problémech ve vztazích s blízkými lidmi.

Zdroj:Klikni !

Depersonalizace, o depersonalizačního a derealizačního syndromu

26. ledna 2009 v 19:47 | ♥Naposledy.cz♥
Depersonalizace
V diagnostickém manuálu MKN-10 je výskyt depersonalizačního a derealizačního syndromu uváděn ve spojení s několika poruchami osobnosti (deprese, fobie, obsedantně kompulzivní poruchy), u duševně zdravého člověka v případech únavy, senzorické deprivace, intoxikace halucinogeny či jako hypnagogický/hypnopompický fenomén.

Je také přirovnáván k "prožitkům blízkým smrti, které jsou spojeny s extrémním ohrožením života." (2000, s.169) Jde zřejmě o jeden z mála přímých odkazů na NDE, který v MKN-10 (alespoň v kapitole duševních poruch a poruch chování) nalezneme. Příbuzenství NDE s diagnózou depersonalizace je přitom velmi povrchní.

Jedním ze základních rozdílů je, že depersonalizace je vnímána jako snová, nerealistická zkušenost, kdežto v případě NDE jde o zkušenost vnímanou velmi bděle, živě a jasně. Mezi těmito psychickými stavy existuje řada dalších rozdílů, včetně doby vzniku zážitku: "depersonalizace se typicky vyskytuje u osob ve věku 15-30 let a jenom vzácně nad 40 let, navíc se objevuje dvojnásobně často u žen než u mužů - NDE jsou na věku a pohlaví nezávislé." (Greyson, 2000, s.322)


Zdroj:Klikni !

Disociace ,o v kontextu disociativních poruch , Lidé s NDE

26. ledna 2009 v 19:45 | ♥Naposledy.cz♥
Disociace
Někteří badatelé o NDE uvažovali v kontextu disociativních poruch (první zaznamenaný pokus o takovou klasifikaci je známý z 30. let minulého století). Předpokládali, že NDE přestavuje specifickou reakci na zážitek hrozící smrti.

MKN-10 přitom u disociativních poruch definuje, že jejich "společným rysem je částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost, vědomím identity a bezprostředních pocitů a ovládáním pohybů těla."

(2000, s.153) K stanovení této diagnózy by mohlo být vodítkem jedno ze tří hlavních diagnostických kritérií a to "b) žádné známky tělesné poruchy, která by mohla symptomy vysvětlit, c) průkaz psychologické příčiny ve formě jasného časového vztahu ke stresovým událostem a problémům nebo k narušeným vztahům (i když to pacient popírá).

" (MKN-10, 2000, s.153) Z výpovědí lidí se zážitkem NDE vyplývá, že následné narušení vztahů k blízkým lidem bývá poměrně časté.
Zároveň získanou zkušenost může být obtížné integrovat do tělesně - duševního prožívání, což se může jevit jako symptom disociace. Na rozdíl od disociativních poruch je však většinou vzpomínka na období klinické smrti zachována - navíc většinou i velmi jasně a zřetelně. Přesto, jak konstatuje Ring

(dle Greyson, 2000), lidé se zážitky NDE vykazují podle jeho zjištění disociativní tendence signifikantně více, než srovnávací skupina bez NDE zážitku.

Lidé s NDE tedy mohou mít disociativní tendence, i když nevykazují disociativní poruchu. Takové zjištění přitom může být i určitým náznakem možných osobních predispozic k zažití NDE v situaci krajního ohrožení života, nebo při klinické smrti.

Zdroj:Klikni !
 
 

Reklama