STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Znásilnění

Po znásilnění jsem otěhotněla

11. dubna 2014 v 17:38 | Admin
Bylo mi 19 let, když jsem úspěšně složila maturitu. Přijali mě na vysokou školu ekonomickou, takže mi v podstatě nic nechybělo. Se spolužáky jsme plánovali rozlučkový večírek a zároveň oslavu maturity, jelikož jsme ji zvládli všichni.
Byla jsem domluvená s kamarádem Martinem, že mě a mou kamarádku odveze domů. Večírek byl naprosto perfektní, všichni jsme se bavili a tancovali. Jen Klára, která měla jet se mnou domů, vypila vícalkoholu a odjela taxíkem už přede mnou. Blížila se třetí hodina ráno a tak jsem začala hledat Martina, aby mě odvezl. Našla jsem ho u baru s pivem v ruce a v sobě měl už pár panáků. Nezbývalo mi než jít pěšky, asi 20 minut, nebo jet taxíkem. Neměla jsem už moc peněz, tak jsem si řekla, že se projdu. Bylo celkem teplo, takže mi to vůbec nevadilo. V půli cesty jsem si všimla chlapa, který šel pořád za mnou.
Začala jsem se trochu bát, ale říkala jsem si, že má třeba jen stejnou cestu. Když jsem procházela kolem parku, rozeběhl se za mnou. Utíkala jsem jak splašená a šíleně řvala, jenže kolem nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoci. Běžela jsem jak blázen a nevšimla si, že na zemi leží kus klacku a zakopla o něj. Chlap se na mě vrhl a vytáhlnůž. Ležela jsem tam a nebyla schopná pohybu, jen si pamatuju, že jsem ho prosila, aby mě nezabíjel. On se mi začal vysmívat, že to si ještě rozmyslí a serval ze měoblečení. Když jsem ho začala kousat a kopat, dostala jsem pěstí do obličeje a bylo mi jasné, že proti němu nemám žádnou šanci. Ležela jsem tam a brečela. Nutil mě, abych na něho šahala. Bylo to něco hrozného a ponižujícího. Nakonec jsem se ještě pozvracela. On se mi pořád smál a říkal, že aspoň budu připravená do života. Asi po půl hodině mě konečně nechal a utekl. Nemohla jsem se vůbec hýbat. Ještě nikdy jsem se necítila tak špinavá a ublížená. Zavolala jsem policii a ti mě odvezli rovnou donemocnice, kam za mnou hned přijeli naši. Kromě šoku mi nic nebylo, takže mě pustili domů a druhý den jsem musela na sepsání výpovědi. Tam jsem jim toho moc neřekla, protože byla tma, jen jsem věděla, že měl vousy, které jsem na sobě cítila. Doma jsem se sesypala a jen jsem pořád brečela. Chodila jsem i 4x denně do sprchy, protože jsem si pořád připadala špinavá.
Nakonec jsem si promluvila s mojí doktorkou, která mi dost pomohla a pokoušela jsem se na to zapomenout. Po měsíci už to celkem šlo, ale bála jsem se chodit někde sama. Zbýval mi měsíc a půl prázdnin a tak jsme chtěli jet s Klárou na pár dní k nim na chatu. Bylo to tam fajn, jen čtvrtý den mi začalo být špatně od žaludku. Myslela jsem si, že je to jídlem, jelikož ani jedna z nás nebyla moc dobrá kuchařka. Večer u skleničky vína se mě Klára opatrně zeptala, jestli bych nemohla být náhodou těhotná. Zůstala jsem na ni nevěřícně koukat, protože tohle mě vůbec nenapadlo. Začala jsem hystericky ječet, že to není možný, a že to přejde. Zase se mi to celé vrátilo zpátky. Jenže nevolnosti nepřestávaly, tak jsem musela k doktorce, která mi nabrala krev a oznámila, že těhotná jsem. Byla jsem v šoku. Nemohla jsem tomu věřit, jak můžu mít dítě s někým, kdo mi tak ublížil. Od první chvíle jsem to děcko nesnášela a chtěla hned na potrat. Gynekolog mi řekl, že jsem v 10. týdnu, tudíž bych mohla na interrupci, jenže jsem měla od 16-ti let problémy se spodkem, tak mi doporučoval, abych si to nechala, že bych pak už žádné mít nemusela. Vůbec jsem o tom nechtěla slyšet. Mluvila jsem o tom s mamkou, ta chápala, jak je to pro mě těžký, ale říkala, že to malý za to nemůže a že bychom to společně zvládli, než život bez dětí.
Nakonec jsem se rozhodla na potrat jít, nedokázala bych milovat dítě, které bylo počato tímhle způsobem. Teď studuju třetím rokem ekonomku, mám stálého přítele a doufám, že až se rozhodneme založit rodinu, bude to bez problémů.
Jsem si ale jistá, že nikdy nebudu potratu litovat.
ZDROJ:http://agresivita.zdrave.cz

Zneužíval mě matčin přítel

11. dubna 2014 v 17:20 | Admin
Naši se rozvedli, když mi bylo 12 let. Táta si našel kolegyni z práce a po dvou měsících chození se k ní odstěhoval. Byla o 10 let mladší než on a byla opravdu krásná. Mamka, která letěla z práce na nákup a domů vařit večeři, neměla na sebe tolik času, ale myslím si, že na svůj věk byla stále hezká. Dva roky po rozvodu si našla nového přítele Jirku.
Jirka byl o rok starší než ona a neměl žádné děti, takže se nám celkem dost věnoval. Připadal mi sympatický a nevadilo mi, když se k nám po půl roce nastěhoval. V tu dobu mě zajímaly jiné věci.
Začaly jsme s holkama chodit za klukama a začala jsem se malovat. Připadala jsem si hned hezčí a přitažlivější. Taky mi konečně narostla prsa a nakoupila jsem si nový krásný prádlo. Dělalo mi dobře, když jsem šla do koupelny v prádle a Jirka se za mnou otočil. Občas jsem ho schválně provokovala a vůbec mi nedošlo, co jsem si tím zavinila.
Po roce společného žití jela mamka na tři dny na školení a já zůstala doma jen s otčímem. Chtěla jsem jít na diskotéku, ale to mi zakázal. Řekl, že už jsem velká holka, tak si s ním můžu dát víno doma. Samozřejmě jsem souhlasila. Vypila jsem tři skleničky a cítila, jak se mi motá hlava. Jelikož mě Jirka jednou načapal, jak s kamarádkou kouříme, nabídl mi i cigaretu. Vypadalo to na fajn večer a byla jsem ráda, že si s matčiným přítelem tak rozumím. To táta by mi nikdy nedovolil. Když jsem se pomalu chystala jít spát, Jirka mě zastavil a řekl, abych mu ukázala, jaké mám na sobě prádlo. Byla jsem připitá, tak jsem se tomu smála. V prádle mě viděl mockrát, takže mi to nepřipadalo divné a svlékla jsem se.
Najednou se stalo něco, s čím jsem absolutně nepočítala. Jirka přišel ke mně a začal mě hladit na prsou. Říkal, že jsem moc hezká a na svůj věk vyspělá. Chtěla jsem se vysmeknout, ale on mi to nedovolil. Přimáčkl mě na sebe a začal hladit a líbat všude. Křičela jsem, že řeknu všechno mamce, ale on se mi vysmál, že mi stejně nikdo neuvěří a akorát si udělám ostudu.
Svlékl mě donaha a pak i sebe. Bylo mi zle a bála jsem se toho, co se stane. Chtěla jsem utéct do koupelny, ale byl rychlejší. Položil mě na gauč a řekl, abych se nebála, že bude opatrný, když je to pro mě poprvé. Brečela jsem jak blázen, ale on mě konejšil, ať si to užívám, že se mi to taky bude líbit. Když přestal, utekla jsem do koupelny a nevěděla jsem, co mám dělat dál.
Druhý den se vrátila mamka. Hned se s Jirkou začali líbat a mamka mu říkala, že se jí moc stýskalo a jak je ráda, že je s námi doma. Zavřela jsem se v pokojíčku a nedokázala se mamce podívat do očí. Chtěla jsem ji to říct, ale měla jsem strach, že mi to vážně neuvěří a akorát se pohádáme.

Dusila jsem to v sobě a chodila jak tělo bez duše. Za týden šla mamka s kamarádkami na víno a Jirka mě znásilnil znovu. Choval se u toho něžně, jako by mu nepřipadalo, že dělá něco hroznýho. Bála jsem se s ním být sama i ve dne a raději se courala po ulicích, abych nemusela domů. Jenže on to řekl před mamkou a tak jsem musela ze školy domů a učit se. On pracoval na směny, takže každý druhý týden už na mě čekal a opakovalo se to znovu. Někdy mě jen hladil a líbal, někdy jsme spolu spali a já už neměla sílu se bránit.
Trvalo to rok a já byla úplně apatická. Kluci mě přestali zajímat a neměla jsem vůbec o nic zájem. Musela jsem s tím něco udělat. Tak jsem doma řekla, že chci na jinou školu, která byla sto kilometrů od nás a že tam budu na intru. Mamce to nevadilo. Jirka se jí to snažil rozmluvit, ale tohle jsem si prosadila. Zbývalo jen udělat přijímačky, což se mi povedlo a byla jsem volná.
Domů jsem jezdila každé dva týdny, jen když jsem věděla, že tam bude i mamka. Jsou spolu pořád a já vím, že jí to nikdy neřeknu, když vidím, jak je šťastná. Už jsou to tři roky. Od té doby, co jsem pryč, se mě nedotkl a já se s tím pomaličku vyrovnávám, i když nesnesu, aby se mě dotkl jen omylem. Mám přítele, kterému jsem taky nic neřekla, ale stále doufám, že mamka se s ním jednou rozejde.

zdroj:http://vztahy-v-rodine.zdrave.cz

Před lety mě znásilnili

10. dubna 2014 v 19:07 | Admin
zdroj:http://psychologie.cz/

Můj příběh je roztáhlý na celých 14 let, proto asi bude nejlepší začít od začátku.
V den mých 15. narozenin jsem byla znásilněná mým tzv. kamarádem a přišla o panenství. Bránila se, co jen to šlo, byl daleko silnější. Strach, stud, pocit viny mi nedovolily nikomu nic říct, rány se mi povedlo před všemi skrýt.
Období, kterým jsem si prošla v příštích měsících a letech bylo velmi těžké a značně revoltující, ale nějakým způsobem jsem se přes to přenesla, o tom snad raději ani psát nebudu.
Nějakým zázrakem jsem po bezmála čtyřech letech poznala mého nynějšího muže, kterému jsem všechno napsala na papír, nedokázala a ještě pořád nedokážu o tom, co se stalo, mluvit nahlas, nejde to. On byl a je velice vnímavý, vždycky stojí při mně, drží mě při usínání, budí ze strašných nočních můr a objímá mě, ví, že se určitému jednání (ať už v našem sexuálním nebo každodenním životě) snažím vyvarovat, protože ve mně vyvolává flashbacky, vytáhl mě z toho prostředí a odstěhovali jsme se do ciziny, zabránil mému sebeubližování a neustále se snaží ze mě sejmout pocit viny...
Moje psychika se začala před lety promítat do mého těla a vždycky se to s nástupem mých narozenin horší. Den, kdy se mi všechno vrací ve snu je utrpením, mám velké bolesti v podbřišku, jsem netečná a zamlklá, jakoby duchem jinde, bez nálady, někdy i zvracím. A tak je to skoro každý týden. Do toho mám tři nádherné děti, pro které bych chtěla lepší mámu než tu, co trpí minulostí.
Neměli byste nějaký tip jak toho docílit?
Děkuju.



Názor odborníka

Petr Ptáček

Tento dotaz ve mně vyvolává smutek, o to větší, že s podobnou zkušeností nejste sama.
To, co popisujete, jsou velmi dobře známé symptomy nezpracovaného traumatu. Dle klasifikace: Posttraumatické stresové poruchy (PTSD, Posttraumatic stress disorder). I když žádná klasifikace není schopná obsáhnout jedinečnost prožívání člověka.
Příčinu vašich potíží znáte, ale jak to bývá, tak si symptomy "žijí svým životem" bez vaší vůle a možnosti je ovlivnit. Je mnoho cest, jak zpracovat v minulosti prožité trauma.Samoléčící schopnost psychiky je obrovská, ale když se prožité znova a znova vrací, tak vezměte do svých rukou to, co v tuto chvíli vzít můžete.
Mám pro vás jediné doporučení, kterým je systematická psychoterapie, respektive traumaterapie, tedy léčba zaměřená na zpracování traumatu. Čeká vás možná obtížná cesta. Ale jsem přesvědčen, že pro váš život dobrá. Má to smysl, má to cenu a hodnotu. Jde o váš život. Nedokážeme porozumět mnoha událostem v našich životech. Ale máme možnost se k nim postavit tak, aby náš postoj vedl k lepšímu životu. Velmi vám přeji na této cestě úspěch.
K rozvoji potíží, které popisujete, vede často setkání s událostí, která dalece přesahuje naše zkušenosti a schopnosti jí čelit a je spojena s pocitem bezmoci. To může být jakékoliv sexuální násilí. Naše psychika má ohromnou moc, jak nás chránit a zachránit náš život v okamžiku, kdy čelíme hrůze. Roli v takovém případě hraje mnoho mechanismů, které nám pomáhají přežít. Základní z těchto mechanismů, když nejsme schopni se situací bojovat ani z ní uniknout je, že se "odřízne" naše prožívání od aktuálního dění. Potom, pokud tento mechanismus přetrvává i po ukončení traumatizující události, tak v některých situacích jednáme či prožíváme bez vědomí motivu. Objevují se emoce spojené s událostí, která se stala v minulosti, a které nesouvisí se současností. Potom člověk někdy nerozumí tomu, co se s ním děje, když je podrážděný, agresivní nebo naopak se bojí. Vracejí se prožitky ve snech, není možno chodit v místech, kde se událost stala, nebo jí připomínají. Jsou to potíže, které vyžadují léčbu.
Je třeba říci že, žádná znásilněná žena na této události nenese vinu, i přestože se s tímto názorem občas setkávám i na veřejnosti. Osobně považuji představu, že oběť nese vinu na znásilnění, za minimálně sociálně retardovanou. V sexu je každé NE jasnou hranicí, a kdo ji nerespektuje, nese plnou vinu. Je bohužel spíše pravidlem, že oběti znásilnění nebo jiného sexuálního násilí, s tímto zůstávají samy. Prožívají pocit viny, stydí se a drtivá většina takového násilí není ohlášena. Sexuálně násilné činy páchají většinou lidé, kteří sami netrpí sexuální poruchou, ale častěji poruchou charakteru. A motivem činu často bývá spíše pocit moci, spíše než potřeba sexuálního uspokojení.
Jak bylo řečeno, jen velmi malá část sexuálního násilí je hlášena a vyšetřována policií, to včetně tak závažných činů jako je znásilnění, kde se odhaduje, že z celkového množství znásilnění se je u nás hlášeno 2-8% případů. Bohužel je také pravidlem, že většina znásilnění je páchána známými a blízkými lidmi.
Ještě mám osobní poznámku.
Pracuje téměř 8 let s pachateli sexuálně motivovaných trestných činů a cítím potřebu vyjádřit svůj názor, že naše společnost je velmi, ale velmi nemocná v tom, jak rozdílně zachází s právy pachatelů a s právy obětí těchto trestných činů. Za celou dobu své činnosti v této oblasti jsem se nesetkal s tím, že by pachatel sexuálně motivovaného trestného činu nesl povinnost nahradit náklady na léčení jeho oběti, i když jsou značné. Nesetkal jsem se s tím, že by nesl pachatel odpovědnost za často velmi masivní poškození života své oběti. Léčení trvá roky a jde často o psychoterapeutickou péči, kterou díky systému, který je nastaven, pojišťovna často nechce hradit, respektive neumožňuje dostatek odborných kapacit tak, aby člověk měl možnost využít efektivní léčby placené z pojištění. Mám zprostředkovanou zkušenosti, že soudy obecně odkazují oběti k řešení náhrady k občanskoprávnímu sporu, což je u traumatizovaného člověka nebo člověka, který nemá dostatek prostředků a znalostí na to, aby spor vedl, naprostá iluze a alibizmus.
Přesto bych velmi chtěl podpořit každého, kdo se stal obětí jakékoliv formy sexuálního násilí, aby s tím nezůstával sám od samého začátku. Tedy aby čin ohlásil a aby vyhledal odborníka.
+51trefné
Petr Ptáček

Petr Ptáček

Klinický psycholog, psychoterapeut, lektor


Znásilnění muži

5. dubna 2014 v 19:12 | Admin

Znásilnění muži

Znásilňování se netýká jen žen, ale prakticky kohokoli, tedy i mužů. Muži tvoří až 10 % znásilněných osob. To není málo a toto číslo se ani zdaleka netýká jen znásilňování ve věznici, přestože se o jiných formách znásilnění mužů téměř nehovoří. Právě kvůli naprosté tabuizaci tohoto tématu jen málo mužů o svém znásilnění promluví.
Muži jsou znásilňováni především jinými muži. Jelikož při znásilnění nejde o sex (je zde jen prostředkem ponížení), muže znásilňují muži heterosexuální i homosexuální. Muže však znásilňují i ženy; mohou proti muži použít a obvykle také použijí zbraně či početní přesilu. Z tohoto důvodu bývají znásilnění na mužích často ještě brutálnější. Znásilnění muži prožívají při znásilnění a po něm stejné pocity jako ženy, tedy smrtelný strach, hrůzu, pocit ponížení a hnusu, šok. Kromě obrovského ponížení pro ně znásilnění navíc představuje zpochybnění jejich mužské (se kterou je úzce spojená síla a schopnost ubránit se) a sexuální (pokud jsou sami heterosexuální a byli znásilněni mužem) identity.
Muži se zpravidla potýkají s ještě větším nepochopením od okolí. Často jim jsou kladeny nevhodné otázky týkající se právě jejich sexuální orientace. V případě znásilnění muže ženou je možnost znásilnění zpochybněna celkově, kvůli stereotypům o tom, že každý muž by si něco takového užil a že přítomnost erekce tomu jen nasvědčuje. Pravda je však taková, že vynucený sex je pro muže stejně ponižující jako pro ženy a erekce nijak nesouvisí se sexuální touhou (ve chvílích strachu je erekce zcela běžná a k ejakulaci může dojít i při nechtěné/násilné manipulaci). Erekce a ejakulace je matoucí často i pro samotné oběti, často vyvolává pocity viny a pochybnosti o vlastní sexuální orientaci (i některé ženy zažijí během znásilnění orgasmus, což je pro ně traumatizující obdobným způsobem). Je třeba mít na paměti, že žádné z fyzické reakce neznamenají souhlas se znásilněním či touhu po něm.
Znásilnění muži potřebují stejnou pomoc a podporu jako znásilněné ženy či děti. Mohou se obrátit na poradnu pomáhající obětem znásilnění či domácího násilí, na lékaře a policii. Stejně jako u žen je důležitá reakce a podpora nejbližšího okolí.
zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz/

Gayové a lesby - znásilnění

5. dubna 2014 v 19:11 | Admin

Gayové a lesby

Ačkoli se o znásilnění gayů a lesbických žen téměř nemluví, samozřejmě k němu dochází a oni/ony se jako oběti sexuálního násilí musí vyrovnávat se specifickými problémy. Jedním z nich může být pocit viny: Byl/a jsem znásilněn/a za způsob života, který vedu. U žen to souvisí s často opakovaným mýtem, že lesbická žena jenom nepoznala dobrý sex s mužem. Je důležité si uvědomit, že stejně jako ve všech případech znásilnění je to pachatel, který nese veškerou vinu a zodpovědnost. Sexuální orientace není v žádném případě důvod, proč by mělo být znásilnění legitimní. Pro gaye i lesby může být také obtížné najít zařízení, které by na ně nenahlíželo s homofobií.
Znásilnění gayů a leseb s sebou nese spolu s běžnými mýty (viz mýty o znásilnění) další specifické mýty. Jeden z nich je, že vzhledem k tomu, že lesbické ženy normálně nespí s muži, nemůže u nich znásilnění mužem vyvolat sexuální problémy. Sexuální prožitky ale trauma jako znásilnění ovlivňuje bez ohledu na sexuální orientaci a pohlaví pachatele. Dalším mýtem je, že žena nemůže být znásilněna ženou. Ve skutečnosti může dojít ke znásilnění jak známou (klidně i partnerkou), tak cizí ženou. Pokud lesbickou ženu znásilní žena, může to narušit vztah k ostatním ženám a bude to chtít nějaký čas, než se zase schopnost důvěry obnoví.
Gay, který je znásilněný, je v podstatě dvakrát stigmatizován. Jednou jako gay, jednou jako mužská oběť znásilnění. Předpoklad, že muž, který znásilní jiného muže, je gay, je mylný, neboť sexuální touha při znásilnění obvykle nehraje roli. K znásilnění mezi gayi se samozřejmě také dochází, ačkoli se jedná o jev, který je v gay kruzích téměř tabu. Z obav před odsouzením celé komunity většinovou společností o tom většina obětí raději mlčí. Společnost navíc předpokládá, že určitou formu sadomasochismu gay sex obnáší vždy. Je však důležité uvědomit si, že i upřednostňování nějaké formy sexu (která nikdy není vázána na sexuální orientaci) předpokládá, že s daným aktem oba souhlasí.
zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz/

Znásilnění seniorů/seniorek

5. dubna 2014 v 19:10 | Admin

Znásilnění seniorů/seniorek

Věk není ochranou před znásilněním

Ačkoliv je současný boj proti násilí na ženách a znásilnění implicitně směřován na ženy mladé, neznamená to, že žen starších se netýká. Znásilnění se týká všech bez ohledu na věk, a tudíž také seniorek.

Obětí se může stát seniorka i senior

Ačkoliv jsou v drtivé většině případů oběťmi znásilnění především ženy, existují i oběti mužské. Pachateli jsou především muži, někdy i ženy. Je důležité zdůraznit, že není výjimkou, že muž senior je znásilněn mužem.

Specifika seniorského věku

V případě seniorů a seniorek existují určitá specifika, na která zde upozorníme. Vzhledem k přibývajícímu věku a úbytku vlastních sil se senioři stávají závislými na pomoci okolí. Znásilnění seniorek a seniorů je v některých případech spojeno s další kriminalitou, nejčastěji je spojeno s přepadením či loupeží. Může být mnohdy velmi brutální a to nejen vzhledem k síle útočníka, ale také vzhledem k tělesné konstituci seniorek a seniorů. Riziko, že se znásilnění stane ohrožením na životě, se u seniorů/seniorek ještě zvyšuje.
V jiných případech může být znásilnění součástí dlouhodobého domácího násilí či týrání a zneužívání. Je důležité zdůraznit, že sexuální zneužívání je širší pojem a liší se od znásilnění (úzce spojeno se sexuálním stykem či jeho obdobou) tím, že se jedná o jakékoliv nevyžádané a nechtěné sexuální obtěžování. Přitom i v rámci sexuálního zneužívání může dojít ke znásilnění.

Rozšířené okruhy rizik

Podobně jako u znásilnění v mladším věku jsou pachateli znásilnění seniorek a seniorů téměř v 80 % případech osoby známé. Roli zde hraje již zmíněná zvýšená potřeba pomoci vzhledem k úbytku vlastních sil, ale i prostředí, ve kterém staří lidé tráví svůj čas.
Pachatel se může rekrutovat z rodiny, z partnerského svazku, ze sousedství, ale také z řad pečujících - a to i pečujících profesionálů. Samotné znásilnění se pak může odehrávat v domácím prostředí, prostředí institucionálním anebo se může jednat o napadení na veřejném prostranství.

Následky

Starý člověk může být velmi křehký. Jakýkoliv útok může způsobit rozsáhlá zranění, protože jeho fyzická stránka již není tak odolná. Následky znásilnění jsou často vážné, krvácivost je zvýšená a oběť mnohdy útok nepřežije.
I psychika se ve stáří stává křehčí. Jakákoliv změna se stává ohrožující. V případě znásilnění to platí obzvláště silně. Oběť znásilnění se musí vyrovnávat nejen s poraněními fyzickými, ale především s poraněním psychickým. Vzpomínky se často vracejí, oběť se cítí bezmocná, obává se o svou budoucnost a své bezpečí. Je narušena základní důvěra k lidem a ke světu.

Zdroje pomoci

Téma sexuality je pro seniorský věk obecně velmi ožehavou záležitostí. U mnoha starých lidí stále přetrvává tabu ohledně hovorů o sexu na veřejnosti. Hanba spojená s tématem znásilnění je tak přítomna velmi výrazně. Tendence k sekundární viktimizaci oběti (výčitky o neopatrnosti či vystavení se nebezpečí o samotě, jež jsou běžné u znásilnění obecně) a nikoliv pachatele tak může být pro seniorky a seniory ještě více stresující.
Seniorky a senioři mají také odlišné dostupné zdroje pomoci. Vždy musí zvažovat, jak budou schopni/y se o sebe dále postarat a jak situace ohrožuje jejich životní nezávislost. Zvažování možné pomoci ovlivňují rodinné vazby, ale i závazky k pečujícím osobám či pečujících osob k nim. V neposlední řadě může být problém v dostupnosti míst pomoci (bariéry, dálka, doprava).

zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz/

Znásilnění na schůzce (date rape)

5. dubna 2014 v 19:08 | Admin

Znásilnění na schůzce (date rape)

K častému znásilnění dochází také na schůzkách. Lidé se teprve poznávají, mohou očekávat různé věci apod. Pro mnohé je těžké připustit, že vynucený sex na schůzce bylo znásilnění, protože neodpovídá běžné stereotypní představě znásilnění. Lidé mají pocit, že ke schůzkám a vztahu sex automaticky patří, často se popíjí alkohol a může dojít k erotickým hrám, které pak implikují, že následuje sex. Pokud však jeden z partnerů nechce dál pokračovat a ten druhý jej nerespektuje, naléhá na něj a nutí, jedná se o znásilnění. Znásilnění na schůzce či v partnerství je hrubým zneužitím naší důvěry.
zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz

Znásilnění v partnerství

5. dubna 2014 v 19:07 | Admin

Znásilnění v partnerství

V partnerství a ještě více v manželství se považuje sexuální soužití za automatické a povinné. Muži často mají pocit, že na sex mají nárok. Tím se pachatelé mnohdy hájí, často to tak vnímají i oběti. Pro nahlížení sexuálního násilí v partnerství je určující to, že oběť měla/má s násilníkem vztah a pravděpodobně spolu sexuálně žijí. Často si ani násilník, ani znásilněná osoba neuvědomí, že se jedná o znásilnění. V partnerství nemusí být jasná hranice mezi tím, co je nevyžádaný pohlavní styk a co znásilnění. Některé osoby nevyžádaný sex mohou považovat za ponižující, jiné ne. Důležité je, co konkrétní osoba pociťuje jako znásilnění. Sexuální interakce proti vůli partnerky nebo partnera má za následek nepříjemné pocity, psychické problémy či traumata.
Stále máme pocit, že existuje něco jako "opravdové", jednoznačné znásilnění. Ve srovnání s tím se znásilnění v partnerství mnohým zdá jako méně závažné. Přesto se jedná o trestný čin. Tyto mylné představy o znásilnění je třeba demytizovat. Základní lidské právo je svobodně nakládat s vlastním tělem a se svojí sexualitou. Nikdo, ani partner, ani manžel, to nesmí porušovat.
zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz/

Znásilnění, o kterých se nemluví

5. dubna 2014 v 19:06 | Admin

Znásilnění, o kterých se nemluví

Jedním z nejrozšířenějších a nejnebezpečnějších mýtů ohledně znásilnění je ten, že znásilňuje cizí člověk kdesi v temném průchodu. Opak je však realitou. Ve více než 90 % případů (statistika Ministerstva vnitra, 1993) se jedná o znásilnění známým člověkem - sousedem, kamarádem, kolegou z práce, partnerem. Ke znásilnění může dojít na rande s člověkem, kterého teprve poznáváte, při popíjení a povídání s kamarádem, při vyřizování věci se sousedem, ale také v dlouhodobém vztahu. V takových situacích často dochází ke svalování viny na napadenou osobu nebo se takové jednání nepovažuje za znásilnění. Napadená osoba bývá obviňována, že "s ním neměla chodit do bytu", "neměla pít alkohol", "neměla mu dovolit, aby se jí dotýkal". Vztahové sexuální násilí je však jakákoli sexuální aktivita bez souhlasu mezi dospělými, kteří se vzájemně znají.
Často jsou medializovány ty případy, kdy si žena znásilnění vymyslela (např. všechny noviny psaly o tom, jak si dívka vymyslela znásilnění, protože ji zklamalo první rande) nebo kdy znásilnění blízkým člověkem bylo zvlášť brutální. Tím dochází ke zneviditelňování případů znásilnění mezi blízkými lidmi, kdy nedošlo k použití hrubého fyzického násilí. O znásilnění se jedná ale i v případě nerespektování vůle druhé osoby. Násilník často nepoužívá přímo fyzické násilí, ale manipulaci, psychické vydírání, zneužívá fyzickou převahu apod.
Složité, ale důležité je tedy věnovat se souhlasu a jeho procesu fungování v sexuálních interakcích. Málo spolu v takových situacích komunikujeme a verbalizujeme svoje přání. Souhlas bychom měli pojímat jako čin vědomého a verbálního souhlasu k účasti na konkrétní sexuální aktivitě. Vědomý souhlas nemůže být dán ve spánku, pod vlivem alkoholu, drog a podobně. V takových situacích se snadno může stát, že dojde k nedobrovolné sexuální interakci.

Stávající stereotypní představy o mužích jako sexuálních predátorech a ženách, které se musí nechat dobývat a nemají otevřeně komunikovat o své sexualitě, vytváří prostor, ve kterém je ospravedlňováno násilí na ženách, vedou k obviňování znásilněných žen apod., což je velmi nebezpečné.
zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz/

Příčiny malé ochoty oznamovat znásilnění:

5. dubna 2014 v 19:05 | Admin

Statistiky

Z výzkumů plyne, že sexuální násilí patří mezi nejméně oznamované delikty, ačkoli je, s výjimkou vraždy, znásilnění považováno za nejvíce zraňující zločin. Oficiální statistiky doprovází tzv. vysoká latence (zatajování a skrývání činů).
Častěji bývají oznamovány případy, kdy došlo k vážnějším tělesným zraněním, nebo byl čin spáchán neznámým agresorem.
V ČR je oficiálně registrováno jedno až dvě znásilnění denně - předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů (znásilnění, ke kterému došlo v rámci rodinných a partnerských vztahů, je nahlašováno pouze v 3 % případů).
Se sexuálním násilím se v průběhu svého života setká až 25 % žen a 6-10 % mužů - oficiální statistiky postihují pouze zlomek skutečného výskytu jevů sexuálního násilí.
Příčiny malé ochoty oznamovat znásilnění:
  • vztah k pachateli - případy deviantních a sériových pachatelů, kteří útočí na cizí, neznámé oběti, jsou statisticky ve výrazné menšině; podle empirických studií až ¾ pachatelů udržovali určitý kontakt s obětí a až ¼ pachatelů napadá sexuálně bývalé manželky, družky či přítelkyně
  • důkazní problémy - problémy se získáváním důkazů
  • subjektivní zátěž plynoucí z trestního řízení - další stres kromě překonávání traumatické události
  • sekundární viktimizace a stigmatizace oběti - podle mýtu "o pravém znásilnění" nemůže být slušná žena znásilněna, protože vede řádný život, který vylučuje rizikové situace; předpokládá se, že znásilnění je záludné, bleskové přepadení náhodné oběti na osamělém místě brutálním zvrhlíkem; podle dalšího mýtu oběť pozdějšího pachatele provokuje (zevnějškem, chováním, lehkovážností, naivitou atd.) - více viz Mýty a fakta.
  • zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz/

Mýty a fakta znásilnění

5. dubna 2014 v 19:04 | Admin

Mýty a fakta

Mýtus: Hlavním motivem při znásilnění je sexuální touha.

Fakta: Studie ukazují, že při znásilnění jde o moc, nikoli o sex. Znásilnění je využíváno jako zbraň, která má pokořit a způsobit bolest. Jedná se o násilný čin, kdy je sexu použito jako zbraně. Zásadní motivy pro znásilnění jsou: vztek, sadismus, siláctví. Argumentace, že jde ve znásilnění primárně o sex, má za účel podpořit další mýty a stereotypy (viz níže), které znevažují postavení osoby, která si znásilněním prošla. Většina znásilnění bývá také předem promyšlena (přičemž nemusela být vybrána konkrétní oběť) - nejedná se tedy o spontánní projev vášně, jak je často předpokládáno.

Mýtus: Znásilněné osoby jsou za své znásilnění zodpovědné.

Fakta: V médiích se při popisu znásilnění často nenápadně reprodukují komentáře typu: "vracela se pozdě v noci tmavou ulicí" nebo "byla opilá a vyzývavě oblečená". Tyto zdánlivě nenápadné popisy jen reprodukují představu, že znásilnění se "děje" osobám, které si o něj koledují. Tj. vrací se pozdě v noci domů samy, vyzývavě oblečené atd. Zde je zapotřebí vrátit se ke statistikám, které ukazují, že znásilnění pachatel plánuje - konkrétní osobu pak vybírá na základě jiných proměnných než je oblečení, fyzický vzhled, chování, věk atd. Znásilnění může potkat kohokoli a kdekoli. V žádném případě ale není vysvětlením či dokonce omluvou znásilnění, pokud k němu dojde v tmavém parku a žena je oblečená v minisukni. Žádná okolnost znásilnění neospravedlňuje.

Mýtus: Pachatel znásilnění je ojedinělý patologický jedinec.

Fakta: Ačkoli je tento mýtus v rozporu s předcházejícími mýty, podle kterých dochází ke znásilnění pod vlivem vášně, případně ženiny nezodpovědnosti, je tento argument často uváděn jako vysvětlení, proč k znásilnění dochází. Podle zkušeností dochází však nejčastěji k znásilnění mezi manžely, partnery, příbuznými, sousedy a spolupracovníky - násilníka tedy evidentně nelze odlišit od stávající definice normality. Předpoklad, že slušní a zdraví jedinci neznásilňují, odvádějí podle odborníků pozornost od kulturního kontextu a mocenských vztahů, v nichž ke znásilnění dochází.

Mýtus: Násilí a agrese k sexu patří.

Fakta: Tento mýtus pomáhá udržovat i odborná veřejnost. Někteří sexuologové nebo gynekologové tvrdí, že sexuální agrese je přirozenou součástí párové interakce. Podobná tvrzení jsou obvykle podpořena biologickými argumenty a odkazy do říše zvířat. Když pomineme, že výroky pracují s absurdními paralelami, je nutné si uvědomit, že spoustu biologických projevů jsme schopni a také musíme na veřejnosti ovládat. Všichni se shodneme na tom, že vrah či vražedkyně by měli být potrestáni, proč by tedy jakákoliv jiná forma násilí měla být omlouvána?

Mýtus: Většina nahlášených znásilnění je vymyšlená.

Fakta: Ve skutečnosti spíše mnohem více obětí znásilnění nenahlásí. Předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů. Falešná obvinění pokrývají podle kontextu (který se mění) 6 - 10 % případů nahlášených znásilnění. Falešná obvinění jsou výjimkou, nikoli pravidlem.

Mýtus: Oběti v podstatě po znásilnění touží.

Fakta: Ačkoli konkrétní osoba může chtít, aby se její partner/ka choval/a jako "agresor/ka", nebo může mít ráda "tvrdý" sex, neznamená to, že by chtěla být znásilněna nebo že by se jí to líbilo! Při znásilnění chybí prvek svobodné volby. Násilníci v oběti vidí kořist, nikoli lidskou bytost, a sex spojují s násilím, nikoli láskou či vzájemným potěšením.

Mýtus: Znásilňovány jsou pouze nepočestné ženy.

Fakta: S tímto také souvisí mýtus o tom, jak oběť vypadá - představa, že je to mladá atraktivní žena, což vychází z výše uvedeného mýtu, že při znásilnění jde o sex. Pravdou je, že znásilnění může potkat každého - ženu, muže, dítě, v jakémkoliv věku, jakékoliv rasy či v jakékoliv společenské třídě.

Mýtus: Pachatel znásilnění je pro oběť neznámý muž a znásilnění obvykle probíhá formou přepadení.

Fakta: Většina znásilnění probíhá v rámci známých lidí, a to ve více než 50 % případů, jen málo útoků je zaměřeno na úplně cizí osoby. Pachatelé bývají i z řad milenců, kamarádů, rodinných příslušníků, kolegů v práci, policistů. To, že vás bude chtít znásilnit někdo z vašeho blízkého okolí, je mnohem pravděpodobnější než znásilnění cizím. Také obvyklé místo a čas není park a noc. Jsou to naopak místa, kde se cítíme bezpečně, denní hodiny pak nebývají výjimkou.

Mýtus: Žena se má nechat znásilnit, aby se vyhnula dalším zraněním či zabití.

Fakta: Samo znásilnění je ublížení, a to jedno z nejhorších; vedle fyzické bolesti zanechává psychické jizvy, které nemusí být nikdy zhojeny. Žena se prý nemá bránit, protože se jedná o nejbezpečnější možnost. Ano, existují i situace, kdy je to opravdu výhodné, ale obecně je sebeobrana tou nejlepší volbou. Nejen tehdy, když násilníkovi nejde pouze o znásilnění, ale také o mučení, únos či zavraždění. Vždyť nikdy neexistuje jistota, zda jde útočníkovi "pouze" o znásilnění.

Mýtus: Znásilňovány jsou jen ženy nebo děti.

Fakta: Tvrdí se, že muži nemohou být proti své vůli zneužiti díky své fyzické síle (případně absenci erekce), znásilněný muž to tedy musel chtít. A přesto muži tvoří sedm až deset procent znásilněných, bez ohledu na sexuální orientaci. Také předpoklad, že muž, který znásilní jiného muže, je homosexuál, je mylný, neboť sexuální touha při znásilnění obvykle nehraje roli.

Mýtus: Násilníci jsou vždy muži.

Fakta: Ano, znásilnění ženami je vzácné, není však vyloučené. Ženy znásilňují se stejnými motivy jako muži. Znásilňují děti, ženy i muže. Pokud si vyberou fyzicky silnější oběť, mohou jednoduše použít zbraně či početní převahu.

Mýtus: Orgasmus, erekce, ejakulace: tyto reakce ke znásilnění nepatří, pokud jsou přítomny, o znásilnění nemůže být řeč.

Fakta: U napadených mužů to úzce souvisí s vlastní možností jejich znásilnění ženami (pohlavním stykem). Pravdou však je, že orgasmus, erekce ani ejakuace se sexuálním vzrušením a touhou nutně nesouvisí. A už vůbec nelze mít za to , že by tyto fyzické projevy říkaly "ano", tj. že by sexuální touha znamenala souhlas se stykem. Tyto mýty opět ubližují těm, kdož znásilnění přežily/i, opět se snaží svalit díl viny na ně.

Zdroje:

Benedict, H. To není vaše vina! Praha: One Woman Press, 2003.
Havelková, B. Znásilnění -několik úvah nad právní úpravou a její aplikací; část II. - MÝTY A ZNÁSILNĚNÍ. Dostupné online na: http://jinepravo.blogspot.com/2009/06/barbara-havelkova-znasilneni-nekolik_23.html.
Kovář, P. (ed.). Sexuální agrese. Znásilnění z pohledu medicíny a práva. Praha: MAXDORF, 2008.
Renzetti, C., Curran, D. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003.
zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz/

Definice znásilnění

5. dubna 2014 v 19:03 | Admin

Definice

Znásilnění, sexuální nátlak a pohlavní zneužití podle nového trestního zákona

§ 185 Znásilnění

(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,
b) na dítěti, nebo
c) se zbraní.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let,
b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na deset až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(5) Příprava je trestná.

§186 - Sexuální nátlak

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.
(2) Stejně bude potrestán pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti, jeho bezbrannosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
a) na dítěti, nebo
b) nejméně se dvěma osobam
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo
c) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.
(5) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let, nebo
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(6) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 smrt.
(7)Příprava je trestná.

§ 187 Pohlavní zneužití

(1) Kdo vykoná soulož s dítětem mladším čtrnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším čtrnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na deset až šestnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
(5) Příprava je trestná.

Problém s definicemi spočívá v tom, že jednotlivé "akty" definují skrze pachatele, což je pak v praxi v rozporu se skutečností, že právo definovat sexuální násilí či znásilnění by vždy mělo být na straně oběti/obtěžované osoby. Jakmile začneme posuzovat sexuální násilí podle míry překonaného odporu, nebo dokonce použijeme slova "vážně míněný odpor", se kterým se v právní praxi setkáváme, přesuneme tím část zodpovědnosti za to, co se stalo, z pachatele či pachatelky na oběť. Požadavek vážně míněného odporu v právní definici znásilnění vyvolává několik otázek. Jaký je rozdíl mezi odporem a vážně míněným odporem? Kdo tento rozdíl posuzuje? Není jakýkoli odpor potvrzením toho, že došlo k násilnému činu? Co oběti, které nenajdou k odporu čas, odvahu či energii? Také je dobré si uvědomit, že právní definice je v rozporu s častým mýtem, podle kterého se oběť má spíše nechat znásilnit, aby se vyhnula dalším zraněním či zabití. Neexistují zcela konkrétní kritéria, podle kterých jde znásilnění klasifikovat, ale je jisté, že právní definice vyžaduje rozšíření. Podle neziskové organizace Sexual Assault Support Services: "Sexuální útok nastává, když jedna osoba zneužije své síly a sexuálním způsobem překročí osobní hranice druhé osoby bez jejího svolení."
Nátlak
Jednání, které má za použití manipulace či síly přimět druhého člověka, aby se choval tak, jak chce ten, kdo nátlak vykonává. Nátlak směřuje k jasnému cíli podle záměru toho, kdo ho vytváří, bez ohledu na přání druhého. Může zahrnovat výhružky, vytváření pocitu viny, urážení se, opakované kladení otázek za účelem získání souhlasu. Takto získaný souhlas však nelze považovat za platný. Samozřejmě může obsahovat i fyzické násilí, je však třeba mít na paměti, že nemusí.

Osobní hranice
Prostor, v rámci kterého se cítíme bezpečně a příjemně. Mohou se neustále měnit, a to bez zjevného důvodu či logického vysvětlení. Jejich překročení druhou osobou (osobami) nás dostává do nepříjemné situace. Hranice lze překročit verbálně (hovorem na téma, které druhá osoba odmítá) i fyzicky (nátlakem, donucením k nějakému konání). Hranice můžeme překročit i nechtěně, když je u druhého člověka neznáme.

Sexuální obtěžování
Nechtěná pozornost se sexuálním podtextem. Dochází k němu poté, co jsou sexuálním způsobem překročeny osobní hranice druhé osoby proti její vůli a bez jejího souhlasu. Toto jednání vychází z neznalosti či nerespektování osobních hranic. Obvykle při něm nedochází k násilí. Zahrnuje mnoho typů jednání od zdánlivě nevinných komentářů a narážek až k pokusům o sexuální útok. Útočník/ce často disponuje mocí či autoritou vůči svému cíli (věkový rozdíl, sociální či politické postavení). To, zda jde o sexuálního obtěžování, definuje osoba, která se cítí být sexuálně obtěžována.

Sexuální násilí
Užití síly (jak fyzické tak psychické) v rámci sexuálního kontaktu. Vědomě jsou překročeny osobní hranice druhé osoby, a to proti její vůli a bez jejího souhlasu.

Oběť
Termín oběť (jako označení člověka, na kterého byl spáchán sexuální útok) je trochu problematický. Toto slovo podporuje hierarchické vnímání vztahu útočník - oběť. Na oběť je automaticky nahlíženo jako na pasivní osobu podřízenou útočníkovi. Pocit podřízenosti se používáním tohoto termínu nevztahuje jen k aktu samotnému, ale přesouvá se i do budoucnosti. Kvůli srozumitelnosti užíváme tento termín, neboť v českém prostředí nemá ekvivalent, který by situaci takového člověka lépe vystihoval. V angličtině se používá termín survivor (jako označení někoho, kdo něco přečkal, přežil), který se do češtiny někdy překládá jako přeživší.

Zdroje: Přímá cesta (2009).

Trestné činy znásilnění a sexuálního nátlaku podle nového trestního zákona

Ke dni 1. lednu 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., jenž nahradil původní zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. V jeho hlavě III jsou upraveny trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

Trestný čin znásilnění je v novém zákoně upraven v jeho §185.
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilím nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti.

Změněná dikce § 185 umožní oproti původní úpravě jako trestný čin znásilnění postihovat i jednání, které podle současné právní úpravy bylo možno kvalifikovat jen jako vydírání. Toho bylo dosaženo vypuštěním podmínky bezprostřednosti u pohrůžky násilí, rozšířením jednání i na pohrůžku jiné těžké újmy a rozšířením trestnosti na všechny formy pohlavního styku (dříve jen soulož, obdobný pohlavní styk).

Nová úprava diferencuje mezi:
a) pohlavním stykem
b) souloží a
c) jiným pohlavním styk srovnatelným se souloží

Pohlavní styk jako pojem obecnější, zahrnující jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby je znakem základní skutkové podstaty (např. ohmatávání genitálií).
Soulož a jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odstavce 2.
Při souloži dochází ke spojení pohlavních orgánů, proto za pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží lze považovat případy, kdy dochází ke styku pohlavních orgánů, nikoli však k jejich spojení, neboť by se již jednalo o soulož, a dále případy análního a orálního pohlavního styku.

Skutkovou podstatu znásilnění lze jako dosud naplnit i využitím bezbrannostijiného k pohlavnímu styku (i nízký věk dítěte je stavem bezbrannosti - posuzuje se s ohledem na skutečnost, nakolik je dítě vyvinuto, aby mohlo poznat a zhodnotit důvody, které by měly vést k odporu či odmítnutí pohlavního styku. Spáchání činu na dítěti (osoba mladší 18let) je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odst. 2. Je-li však dítě mladší 15 let, je čin ještě přísněji trestný (podle odst. 3).

Novým trestným činem , alespoň podle názvu, je sexuální nátlak upravený v §186 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
Ustanovení obsahuje dvě základní skutkové, které se liší prostředky k dosažení obdobného cíle, kterým je přimět k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování u obou odstavců, v odstavci 2 navíc i k pohlavnímu styku.

Zatímco v odstavci 1 je prostředkem násilí, pohrůžka násilí nebo pohrůžka jiné těžké újmy a nově též zneužití bezbrannosti, v odstavci 2 je prostředkem zneužití závislosti oběti nebo postavení a z něho vyplývající důvěryhodnost nebo vliv pachatele.

Závislost je stav, v němž se osoba nemůže svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele (poměr dlužníka a věřitele, učitele a žáka, faktický poměr závislosti daný např. tím, že pachatel poškozeného vychovává apod.)

Nově se objevuje i znak "postavení a z něho vyplývající důvěryhodnost nebo vliv pachatele. Pod trestněprávní ochranu se tím doplňují případy, ve kterých absentuje podmínka závislosti, neboť oběť není odkázána v žádném směru na pachatele. Jde především o situace, kde pachatel zneužívá důvěry, kterou u oběti požívá, nebo vlivu, který má. Důvěra a vliv pramení především z pachatelovy přirozené, sociální nebo náboženské autority. Takové postavení může vyplývat např. z profesní aktivity pachatele (např. známý politik, vážený lékař, uznávaný profesor)

V § 187 je upraven trestný čin pohlavního zneužití. Ochrana dle tohoto ustanovení je poskytována pouze dětem, a to ještě nikoli všem, neboť předmětem útoku je dítě mladší 15 let.

Objasnit vztah všech tří trestných činů není úplně jednoduché, neboť se svými znaky prolínají. Diference spočívá v různé kombinaci typu sexuální aktivity, způsobu či prostředku jejího dosažení a/nebo věku oběti.

Zdroj: JUDr. Tomáš Gřivna, Ph.D. - Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v novém trestním zákoníku, Bulletin advokacie, 10/2009
zdroj:http://stopznasilneni.ecn.cz/

Lékařská péče o oběti znásilnění

5. dubna 2014 v 19:02 | Admin

Pro gynekology/gynekoložky

Lékařská péče o oběti znásilnění by měla především navodit pocit důvěry a bezpečí. Více informací, jak komunikovat s obětí znásilnění, naleznete zde. Při samotném lékařském vyšetření je vhodné zajistit intimitu, dohlédnout, aby oběť nezůstala sama, poskytnout poučení a informace o výsledku vyšetření a také o možných důsledcích na zdravotní stav oběti.
Vyšetření lékařem je vhodné provést co nejdříve po trestném činu. Pro zajištění stop je ideální, pokud se znásilněná osoba před vyšetřením: nepřevlékne, nevykoupe, neosprchuje, nepoužije intimní hygienu atd.
Postup lékaře:
1. Anamnéza
2. Vyšetření
a. Prohlídka oděvu a stop
b. Celková prohlídka těla
c. Prohlídka genitálu
d. Odběry biologického materiálu
e. Odběry a vyšetření k toxikologické analýze
3. Léčba a další opatření
a. Doporučení kontrolních vyšetření po časovém odstupu
b. Podrobné poučení (kontakt na příslušné organizace)
4. Přesný záznam do zdravotnické dokumentace
5. Lékařská zpráva
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Jak jednat s obětí znásilnění

5. dubna 2014 v 19:01 | Admin

Pro policii, svědky a další osoby přicházející do styku s obětí

Manuál pro policisty, svědky a další osoby přicházející do styku se znásilněnou osobou

· Prvním nejdůležitějším úkolem je obnovit pocit bezpečí. Vyvarujte se vět typu "Uklidněte se!", "To bude dobré", "Mohlo to být horší", "To muselo být strašné". Naopak se snažte dát aktivně najevo akceptaci pocitů oběti, které se mohou pohybovat od zoufalství, odporu a studu až po vztek a agresi.
· Využijte každé příležitosti k ocenění znásilněné osoby: "Je dobře, že o tom hovoříte." "Chápu, že se vám o takových věcech nehovoří snadno - jste velmi statečná/ý a je rozhodně dobře, že jste se rozhodl/a vyhledat pomoc." "Ne každý by v takové situaci nalezl dostatek odvahy jako vy."
· Pokud se vám podařilo navázat s obětí přiměřený kontakt, a nejste si jistí, zda došlo ke znásilnění (v případech přepadení), nebojte se zeptat a nesnažte se vyhýbat slovu znásilnění. Pro oběť je mnohem jednodušší kývnout na otázku: "Pokusil se vás znásilnit?", než by jej musela sama vyslovit. Stejně tak není vhodné, abyste úzkostlivě kroužili okolo tématu otázkami typu: "Kde všude se vás dotýkal? I tam dole? Pokusil se o něco?" Tím, že použijete vhodně slovo znásilnění, zároveň dáte najevo, že jste si vědomi závažnosti toho, co se oběti stalo.
· Počítejte s tím, že osoba může prožívat akutní šok, který se může projevovat navenek tím, že její výpověď bude zmatená, místy si protiřečící a proměnlivá. Nikdy by vás tyto příznaky neměly vést ke zpochybňování jejího utrpení. Zmatení, výpadky paměti, zkreslení a další kognitivní chyby jsou zcela normální reakcí na nenormální situaci znásilnění.
· I v případě, že budete mít vážné pochyby o výpovědi oběti, nikdy je v první fázi nedávejte najevo. Falešná výpověď není zdaleka tak častá, jak se někdy uvádí, a jejímu případnému odhalení by se věnovali později zkušení kriminalisté. Navíc nikdy nemůžete vědět, jaké události, stavy a situace vedly osobu k falešnému obvinění.
· Nikdy ani náznakem nenaznačujte, že by osoba měla cítit za své znásilnění spoluvinu, naopak se snažte tento pocit odvrátit - např. "Dobře, šla jste přes park, ale nikoliv proto, abyste byla znásilněna."
· Znásilněná osoba nenese žádnou spoluvinu! Mnoho lidí například v běžných životních situacích špatně odhadne nějakou situaci, avšak následky za nesprávný úsudek či naivitu nejsou tak katastrofické. Je zcela nepřípustné osobě říkat "Co jste čekala", "To vás mohlo napadnout" atd.
· Je mylné se domnívat, že většina znásilnění má charakter zákeřného přepadení neznámým pachatelem. Avšak v případě tzv. date rape platí výše uvedené ještě silněji: opilost, rozverná nálada, vyzývavé chování, flirt ani přijetí pozvání do bytu budoucího pachatele nikdy nemůže sloužit jako ospravedlnění pro znásilnění. Osoba má právo vždy pohlavní styk odmítnout. Je důležité, abyste osobu právě v této myšlence podpořili. Může se stát, že osoba bude pochybovat právě o tom, zda svým chováním znásilnění nevyvolala. Je důležité toto odmítnout a osobu ujistit, že za žádných okolností nikdo neměl právo ji znásilnit.
· Snažte se navodit pocit znovuzískání kontroly. Osoba je často dezorientovaná a má pocit, že není schopna si sama zajistit kontrolu na sebou. "Kontrolu jste neměla během napadení, teď už ji máte. Rozhodla jste se, že vyhledáte pomoc a udělala jste to. Znovu máte kontrolu nad tím, co chcete udělat a co děláte."
· Ukazuje se jako účinné přeformulovat některé části znásilnění z pohledu znásilněné osoby. Můžete tak pomoci znásilněným získat jiný náhled na to, že se zachovaly/i v dané situaci adekvátně. "Zdá se, že jste se zachovala velmi moudře, když jste se nehýbala a nemluvila, než abyste riskovala další zranění". Pozor: neplést s návodem pro znásilněné. Taktika nekladení odporu může být velmi nebezpečná - avšak je nevhodné to po činu oběti vyčítat. Lze ale například říci: "Je velmi těžké se bránit, když se bojíte o svůj život."
· Velmi obezřetně si hlídejte své neverbální projevy. I zdánlivé maličkosti mohou být pro znásilněnou osobu velmi nepříjemné. Když s ní například komunikujete z vrchu - ona sedí a vy stojíte nad ní - tak pro ni může být v té chvíli traumatizující i to, že její oči se nacházejí ve výši vašeho rozkroku. Snažte se proto vždy komunikovat ve stejné úrovni s obětí, tj. v úrovni očí.
· Nechte vždy oběť, aby si sama určila, na jakou vzdálenost se jí s vámi dobře komunikuje - nebojte si jí na to zeptat. To stejné platí pro případné doteky či objetí. Pozor na projevy, které by mohly vyvolat dojem, že se oběti štítíte: odklánění, uhýbání.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění -Nekritizujte oběť za to, že byla v danou dobu na daném místě

5. dubna 2014 v 18:59 | Admin

Konkrétní tipy

Jak konkrétně postupovat?
Nekritizujte, neobviňujte
Nekritizujte oběť za to, že byla v danou dobu na daném místě, nevyčítej jí, že se víc nebránila či nekřičela, že o tom nezačala mluvit dříve… ani nic jiného. Sexuálně napaden může být kdokoli a kdykoli bez ohledu na věk, pohlaví, vzhled, oblečení atd. Bez ohledu na okolnosti NE znamená NE. Jakákoli kritika jednání oběti v průběhu útoku i po něm jí přikládá vinu, proto je nutné, aby vina zůstala tam, kde je její místo - tedy na osobě, která útok spáchala.

Pochopte
Naslouchejte a pokuste se pochopit, proč nebyla znásilněná osoba schopna zabránit tomu, co se stalo. Možná byla důvěřivá a vůbec to nečekala, byla omráčena strachem, bylo jí vyhrožováno či byla fyzicky napadena a obávala se, že když bude vzdorovat, bude to ještě horší.

Vyslechněte si důvody
Pokud vám o tom znásilněná osoba neřekla hned, vyslechněte si důvody. Možná měl/a strach z vašich reakcí, styděl/a se a bylo mu/jí trapné vám to říct. Možná vás chtěl/a uchránit před touto informací, možná si to chtěl/a nejprve sama promyslet nebo se rozhodl/a sdělit to nejprve někomu, kdo v tom není osobně zainteresován.

Pomozte rozlišovat
Pomozte rozlišovat mezi přáním, aby se to nikdy nestalo, a přáním udělat v danou chvíli něco jiného (nebýt v danou dobu na daném místě, říct něco jiného). Litovat toho, že člověk neudělal, co měl udělat, vytváří dojem, že to, co se stalo, je jeho vina. To, co se mu přihodilo, však nikdy není jeho vina!

Nezlehčujte
Nezlehčujte to, co se stalo, slovy "není to tak zlý", "zapomeň na to", "to nevadí". Nechte oběť říct, jak přesně se cítí, a umožněte jí se s tím vyrovnat jejím vlastním tempem.

Ujistěte osobu, která si prošla znásilněním, že jste tu pro ni
Ujistěte ji o tom, že má vaši podporu, že jste tu pro ni a že tu budete i v budoucnu. Ubezpečte ji, že ji nebudete nutit mluvit o tom dřív, než bude připravena. Zeptejte se, jestli nemá někoho dalšího, s kým by se jí lépe mluvilo, nebo jestli nechce vyhledat odbornou pomoc. Nabídněte jí pomoc při domlouvání, pokud o to bude stát, ale dávejte pozor, abys jí nenutil/a do něčeho, na co není ještě připravena.

Nepřebírejte kontrolu
Sexuálně zneužití lidé se cítí poškození a trochu mimo sebe. Je důležité, aby byli opět schopni činit vlastní rozhodnutí, získali zpět sebedůvěru a sílu a dostali tak své vlastní životy pod kontrolu. Jejich okolí se často chová příliš ochranářsky a činí za ně rozhodnutí. Ptejte se, jak oni sami chtějí, aby jim bylo pomáháno, tím jim pomůžete dostat jejich život opět pod kontrolu.

Nestrašte ji/ho
Nechovejte se takovým způsobem, který by jim připomínal útok (např. nepřicházejte k ní/němu zezadu, neočekávaně se jí/ho nedotýkejte). Možná se vás bude chtít dotýkat, možná, že bude chtít, abyste ji/ho objal/a a uklidňoval/a, ale možná to nebude chtít až do té doby, dokud se nebude cítit úplně bezpečně - zeptejte se, co je lepší. Pokud je pro ni obtížné po útoku cítit emocionální či sexuální blízkost, nevnímejte to jako odmítnutí. Nechtějte po ní/něm, aby na sexuální napadení rychle zapomněla. Nevyvíjejte na ní/něj jakýkoli nátlak. Povzbuzujte ji v tom, aby vámi říkala, při čem se cítí pohodlně a bezpečně a jak by s vámi chtěla trávit čas. Pokud se mezi vámi objeví po napadení citová propast, zkuste ji neobviňovat. Obviňování nebo nátlak by jedině ztížil snahu se s tím vypořádat. Pocit, že člověku nasloucháte, ale zároveň i reagujete, může pomoci obnovit blízkost a důvěru.

Nepřenášejte hněv
Nepřenášejte na oběť hněv a frustraci, které na základě útoku pravděpodobně cítíte. Mohla by mít obavy z toho, že tím, co se jí stalo, zraňuje své nejbližší. Ujistěte ji, že víte, že to nebyla její vina, a pokud pociťujete hněv, že je namířen jen a pouze proti tomu, kdo útok spáchal, nikoli proti ní. Pamatujte, že prohlášením, že "vezmete zákon do vlastních rukou", ničemu nepomůžete. Může vzbudit ještě větší pocit nebezpečí a úzkosti z toho, že jste tak rozrušený/á; oběť mít starost o to, že vás dostane do nesnází nebo že budete zraněn/a. Taky může získat pocit, že se jí to vymyká z rukou a že její potřeby jsou opět ignorovány.

Neobviňujte se

Neobviňujte se za to, co se stalo, protože jste nebyl/a s ní/m, nemohl/a ji/ho ochránit atd. Zodpovědnost leží výhradně na tom, kdo útok spáchal.

Nemluvte za oběť
Nemluvte za ni/něj, pokud si to vysloveně nepřeje. Když se jí/ho budou přátelé, doktoři/ky či policie ptát, jak se cítí, ať vždy mluví sám/sama. Když bude chtít mluvit s někým, kdo jí/mu není úplně blízký, ujistěte ji/ho, že pokud bude chtít, budete ji/ho při setkání doprovázet.

Povzbuzujte k lékařské prohlídce
Pamatujte, že ať už se rozhodne informovat o napadení policii nebo ne, měl/a by absolvovat lékařskou prohlídku. Bude potřebovat test na pohlavně přenosné choroby, v případě, že je obětí žena, těhotenský test. Dávejte ale pozor, abyste na ni/něj moc netlačil/a.

Neočekávejte toho od sebe příliš
Osoba, která si prošla znásilněním, bude potřebovat různé typy pomoci od různých lidí. Jeden člověk na to nestačí. I vám pomůže vědomí, že jsou i jiní lidé, za kterými může jít pro podporu. Někdy mohou dobří přátelé nebo kolegové/kolegyně pomoci způsobem, jakým vy nemůžete. Všechno nelze rázem zázračně zlepšit. Ale tím, že budete oběti důvěřovat bez obviňování a pomáhat jí dostat život zpět pod kontrolu pomocí naslouchání, respektování jejích pocitů a názorů a projevením péče, můžete způsobit velký pokrok a nastartovat proces uzdravování.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Jak podpořit oběti sexuálního napadení I.

5. dubna 2014 v 18:58 | Admin

Jak podpořit oběti sexuálního napadení I.

Překonat trauma ze znásilnění je velice obtížné, není na to univerzální plán a často je to otázka několika let. Blízké okolí hraje v zotavování ze znásilnění svou nezastupitelnou úlohu. Citlivé a podporující chování může zahnat depresi a urychlit zotavování, naopak pokud reakce okolí nepřichází žádná, je nedostatečná nebo dokonce opačná, než jakou bychom si ji představovali/y, může se proces zotavování výrazně zpomalit nebo dokonce zastavit.
Pro osobu, která byla sexuálně napadena, je proto nejdůležitější, abychom jí projevili/y stoprocentní podporu a věřili/y jí. Nesmí se obávat zpochybňování svých pocitů či nedůvěry. Je důležité, aby měla pocit, že má kolem sebe lidi, se kterými může mluvit a kteří se budou snažit naslouchat jejím potřebám. Na sexuálním zneužití je podstatné, že se jedná o akt, ke kterému je člověk donucen proti své vůli, bez ohledu na to, kolik a jakého násilí bylo použito. Je nerespektována jeho vůle či mu není umožněno ji svobodně projevit. Vzhledem k tomu, že je silně narušeno sebevědomí, stejně jako důvěra v bezpečnost okolí, je nutné tuto důvěru jak v okolí, tak v sebe sama obnovit.
Následuje několik tipů na to, co může okolí dělat a co rozhodně nedělat, když chce někomu blízkému pomoci překonat trauma ze znásilnění či sexuálního útoku. Důležité je neustále brát na zřetel pocity oběti a nikdy po ní nechtít, aby dělala něco, při čem se necítí úplně dobře. Je nutné pamatovat také na to, že abychom mohli/y být účinnou podporou, budeme i my sami/y potřebovat někdy pomoct. Je dobré si vyhledat nějaké informace pro "druhotně přeživší" (lidi v okolí, kteří přeživší/mu pomáhají se s napadením vyrovnat), abyste byl/a připraven/a na různé situace, které mohou nastat.


Jak se ne/chovat k osobě, která byla znásilněna
Co udělat:
- Řekněte jí, že jí věříte
- Řekněte jí, že vám na ní záleží.
- Naslouchejte jí.
- Zeptejte se jí, zda chce, abyste ji objal/a.
- Řekněte jí, že jste na ni hrdá/ý, že přežila.
- Stůjte při ní.
- Nechte ji rozhodovat.
- Nechte ji plakat, křičet nebo mluvit.

Co nedělat:
- Zlehčovat znásilnění.
- Obviňovat ji.
- Zlobit se na ni.
- Obejmout ji bez jejího souhlasu.
- Říkat jí, co by měla dělat
- Nepříčetně nadávat na násilníka.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Sebeobrana - znásilnění

5. dubna 2014 v 18:57 | Admin

Sebeobrana

Tento článek se věnuje sebeobraně, jejím výhodám a možnostem a rovněž mýtům, které se kolem ní rozvinuly. Chtěli bychom ale hned na začátek zdůraznit, že znásilnění nikdy není chyba napadané, ani když se sebeobraně nevěnuje. Rovněž není její chyba, že se před napadením neuměla bránit. Ženy často mají strach vracet se pozdě domů samotné, vydávat se na liduprázdná místa, samy cestovat. Strach ze znásilnění je omezuje a spoutává. Nemusí to tak ale být. Cvičení sebeobrany je způsob, jak se můžete cítit svobodnější a spoléhat sama na sebe. Posílení sebevědomí je jedním ze zásadních prvků sebeobrany. Subtilní žena či obecně slabší lidé si musí uvědomit, že se nemusejí vzdát a že se mohou bránit a ubránit napadení. Tento článek se věnuje sebeobraně, jejím výhodám a možnostem a rovněž mýtům, které se kolem ní rozvinuly. Znásilnění ale nikdy není chyba oběti, ani když se sebeobraně nevěnuje. Rovněž není její chyba, že se před napadením neuměla bránit.
Lekce sebeobrany učí reagovat na nejrůznější situace (dobrý kurz sebeobrany mimo jiné upozorňuje na zažité mýty o sexuálním násilí), předcházet jim a pokud není zbytí, fyzicky zaútočit a ubránit se. Sebeobranu se může učit každý člověk - ženy, handicapovaní, děti, starší lidé, muži.
Cvičení sebeobrany může vést nejenom k posílení sebevědomí a schopnost reagovat na případné napadení. Sebeobrana může být také cestou ke zotavení. Znásilnění často podkope naši sebeúctu a sebevědomí a cvičení sebeobrany je může znovu posílit a rozvíjet. Sebeobranné cvičení nám ukazuje vlastní sílu a posiluje jistotu v sebe sama. Sebeobrana nemusí vyhovovat každému. Někomu nemusí být příjemné znovu uvažovat o tom, co šlo udělat jinak, nebo jak se zachovat, pokud by ke znásilnění mělo dojít znovu.
Sebevědomí a připravenost jsou klíčové také proto, že ohledně znásilnění panují nejrůznější mýty. Mezi nejrozšířenější patří, že znásilňují cizí a psychicky nemocní muži. Pokud si však uvědomíme, že nejčastěji je násilník oběti známý, je třeba přehodnotit zažité rady, jak se bránit. Mnohem těžší je totiž představit si, že se bráníte a způsobujete bolest kamarádovi, spolužákovi, příbuznému či partnerovi. A agresoři si tuto svou výhodu uvědomují. Proto je důležité se na podobné situaci připravit a umět reagovat - a s tím souvisí dostatečné sebevědomí a informovanost.

Také o sebeobraně panuje řada mýtů. Zde uvádíme ty nejrozšířenější z nich:
* Muži vás ochrání
Váš potenciální doprovod či ochránce vás nemusí ubránit, může být pod vlivem alkoholu nebo na vás přímo sám zaútočit. Pokud můžete, přijměte pomoc, ale spoléhejte především sama na sebe.

* Slabší a drobnější lidé (ženy, handicapovaní, starší lidé...) se nemohou ubránit
Velcí a svalnatí muži na nás působí tak, že musí být neuvěřitelně silní a nemá smysl se jim bránit, pokud na nás zaútočí. To je však záležitost psychiky. Při obraně se s útočníkem nepereme, ale využíváme jeho zranitelných míst - mezi nejzákladnější patří oči, hrdlo, slabiny. Sebeobrana není v tom, kdo je fyzicky silnější (více viz níže).
* Když se budu bránit, útočníka více rozezlím
Tento mýtus znemožňuje naplno nebo vůbec se začít bránit. Často útočníka bránící se osoba odradí, protože ukáže, že by nebyla snadným cílem. Pokud se budete bránit efektivně, zraněný skončí útočník, ne vy.
* Ženy se neumí prát, jsou jemné a křehké
Pokud ženám neustále tvrdíme, že jsou jemné a křehké, a vyžadujeme to po nich, pravděpodobně takové budou. Už od dětství jsou dívky vychovávány, aby se nepraly, aby byly poslušné a nebránily se. Ideální dívka (jemná, poslušná, pasivní) je také ideální oběť. Toto nastavení pak vede ženy k tomu, že se často útoku nebrání a nevěří, že by se mohly ubránit.

* Nosím u sebe pepřový sprej (nůž, teleskop...), nemůže se mi nic stát
Mnoho lidí si pro svoje bezpečí a klid koupí např. pepřový sprej. Pokud ovšem zbraň neumíme používat, vytváříme si pouhou iluzi bezpečí a v konečném důsledku se mohou zbraně obrátit proti nám.

Jsme mnohem silnější a odvážnější, než si myslíme nebo než nám tvrdí ostatní!

Efektivní sebeobrana se skládá z pěti částí. Prvním krokem je získání informací - už teď si můžete říct, že máte dobře nakročeno. Jedná se o informace spojené se sexuálním násilím a sebeobranou proti němu. Vědění je moc.
Cílem nácviku sebeobrany není pouze násilníka přemoci, ale v nejlepším případě se napadení vyhnout nebo napadení účinně odvrátit. Součástí tréninku sebeobrany by mělo být učit se rozpoznávat nebezpečí, nebezpečné situace, místa, lidi, a podle toho se zachovat. Nejde o vystrašené chování a podvolení se strachu, ale o racionální zvážení situace a zvolení si té bezpečnější varianty (např. jezdit v poloprázdné noční tramvaji v prvním vagóně ; nepít alkohol, pokud pak půjdu domů sama). Uvědomit si nebezpečí a pracovat s ním je paradoxně cesta k větší svobodě, protože nás zbavuje zbytečného strachu. Takovýchto tipů, které nám ponechají dostatečnou svobodu, ale zvýší bezpečnost, je mnoho, stačí je vyhledat nebo je sama vymyslet. Sbírání informací je krok, který uplatňuji, když ještě žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí; pokud už hrozí, použiji své vědomosti ke své obraně. Analyzování nebezpečí provádím i ve chvíli, kdy mi nic nehrozí, ale i v kritických situacích.
Třetí krok, jímž je řeč těla, stojí také na půli cesty (používám ji v běžném životě i v krizové situaci). Řečí těla mohu do svého okolí vysílat informace, které případné násilníky od kontaktu se mnou odradí nebo je přímo odeženou. Takovéto vystupování je sebevědomé, asertivní (např. vzpřímený postoj, bránění si svého prostoru, uvolněné pohyby, pohled zpříma do očí).
Další, čtvrtou, mocnou zbraní je náš hlas (slovní sebeobrana), který můžeme použít podle konkrétní situace různým způsobem. Někdy postačí obyčejné asertivní "ne", jindy může být nevyhnutelná a i nejefektivnější slovní agrese. Různé strategie verbální sebeobrany doporučujeme nastudovat (viz doporučená literatura).
Pátým krokem efektivní sebeobrany je použití fyzické sebeobrany, kterou volím buď ve chvíli napadení, nebo ve chvíli, kdy vím, že se odkládáním fyzické sebeobrany dostanu do ještě nevýhodnější pozice. Příprava na boj by vždy měla být jak fyzická, tak psychická (tzv. psychická připravenost k boji).
Ačkoliv jsme zde pro přehlednost rozdělili sebeobranu na pět částí, tvoří ve skutečnosti nedělitelný celek a prací na jedné části pozitivně ovlivňujete i ostatní složky sebeobrany (např. cvičením fyzické sebeobrany zvyšujete své sebevědomí, což se odrazí v sebevědomější řeči vašeho těla i v slovní sebeobraně).

Jak si vybrat vhodný kurz sebeobrany
Vybírejte kurzy, kde se vyučuje reálná sebeobrana, kurzy, které kombinují techniky převzaté z různých druhů bojových umění a aplikují je na situace, kdy se jedná o pokus o znásilnění (např. jiný typ násilníků, jiná strategie útoku). Vyhněte se tedy bojovým sportům (právě proto, že se jedná o sporty, svázané pravidly a regulacemi, které v reálném boji nikdo nectí) a i velké většině bojových umění (které většinou vyučují ritualizovaný boj nepoužitelný v praxi). Reálná sebeobrana je taková sebeobrana, která učí využít nejúčinnějších technik k eliminaci protivníka. Vyberte si takový směr, ve kterém není důležitá fyzická síla, ale který se soustředí na využívání slabých míst protivníka (vhodné školy sebeobrany vychází např. z modifikací bojových stylů wing-tsun/ving-chun, krav-maga, pozor ale na "kluby rváčů").Vyhledejte takový kurz, který klade důraz i na psychickou a verbální přípravu. Důležité je, abyste si vybrali školu, ve které vás učitel či učitelka respektuje - až příliš mnoho škol stále funguje na modelu autoritativního trenéra, který na své žáky řve a se kterým se nediskutuje. Dalším důležitou vlastností vhodného kurzu je přihlédnutí k přístupu jeho účastnic a účastníků k fyzickému násilí. Každá dobrá škola umožňuje zúčastnit se prvního tréninku zdarma - využijte toho, ptejte se, řiďte se svým dojmem, ale také se dobře rozhlédněte, co a jak cvičí ostatní ženy a muži.

Kurzy sebeobrany v Praze:
WICTIM WIN: Sebeobrana pro ženy, semináře v centru Prahy Kurz je primárně zaměřený na prevenci, taktiku pohybu a znalost druhů nebezpečí.
JUJUTSU: Sebeobrana pro ženy
EBMAS WT: Sebeobrana pro ženy
Doporučená literatura:
Marrewa, A. Nenechte si ubližovat, Praha: Portál, 2002.
Benedict, H. To není vaše vina! Praha: One Woman Press, 2003.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

znásilnění -Z čeho se skládá vyšetření u gynekologa

5. dubna 2014 v 18:55 | Admin

Z čeho se skládá vyšetření u gynekologa

Lékařské vyšetření prováděné za účelem shromáždění důkazů nebývá nikdy příjemné, natož po znásilnění. Při gynekologické prohlídce se zjišťují oděrky a stopy po násilníkově spermatu, další vyšetření zjišťují stopy po jeho vlasech, chlupech, krvi, kůži nebo hlíně na těle oběti. V případě, že oběť pachatele poškrábala a za nehty jí uvízla jeho kůže, budou odebrány vzorky nehtů. V laboratoři bude prozkoumáno oblečení, které měla oběť při znásilnění na sobě. Oběť bude důkladně prohlédnuta kvůli případným pohmožděninám, škrábancům, řezným ranám a dalším zraněním. To vše bude zaprotokolováno pro potřeby soudu. Pokud násilník oběť škrtil, je dobré na to lékaře upozornit, často se tyto stopy násilí opomíjí.
Žádné vyšetření by nemělo být bolestivé (až na gynekologickou prohlídku bezprostředně pro znásilnění), ale samozřejmě může být po znásilnění pro oběť velmi nepříjemné. Přesto se vyplatí vyšetření podstoupit, protože i samotný fakt, že oběť vyšetření podstoupila, může usnadnit vyšetřování případu (i když nejsou shledány žádné lékařské důkazy). Pokud shledány jsou, napomohou dopadení a usvědčení pachatele.
Oběti znásilnění mají s návštěvou lékaře různé zkušenosti. Některé cítí úlevu, že jsou v bezpečném, sterilním prostředí, obklopeny personálem, kde nemusí mít strach z člověka, který je znásilnil. Návštěva nemocnice je pro ně součást terapie, protože tím mohou napomoci dopadení pachatele. Pro někoho může být chování personálu a samotná prohlídka ponižující a stresující. Je dobré mít s sebou doprovod (poradkyni z krizového centra, přítelkyni/přítele). Také je dobré jít ke gynekologovi či gynekoložce, kterou oběť dobře zná. V případě, že to není možné, je dobré zavolat na poradenskou linku pro oběti znásilnění a informovat se, kam jít.
Návštěva lékaře neznamená, že oběť musí čin oznámit na policii. Pokud znásilnění policii před návštěvou lékaře nenahlásíte, je lékař vázán lékařskou mlčenlivostí a nemá právo bez souhlasu oběti poskytovat informace dále. Záleží tedy jen na oběti, zdali znásilnění nahlásí.
Pokud jste se po znásilnění odhodlal/a podstoupit lékařské vyšetření, prokázal/a jste neobyčejnou odvahu a měl/a byste na sebe být hrdá/ý. Pokud jste se k návštěvě lékaře/lékařky neodhodlal/a, neobviňujte se.
Postup lékaře se skládá z těchto úkonů:
1. Anamnéza
2. Vyšetření (prohlídka oděvu a stop, celková prohlídka těla, prohlídka genitálu, odběry biologického materiálu, odběry a vyšetření k toxikologické analýze)
3. Léčba a další opatření (doporučení kontrolních vyšetření po časovém odstupu, předání kontaktů na pomáhající organizace)
4. Přesný záznam do zdravotnické dokumentace
5. Lékařská zpráva

Kde hledat pomoc:
- gynekolog/gynekoložka, ke kterému/které docházíte a máte důvěru
- nemocnice s gynekologickou ambulancí
- lékařská pomoc první pomoci (v případě nedostupnosti gynekologa)
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění - Oznámení na policii

5. dubna 2014 v 18:54 | Admin

Oznámení na policii

Oznámit znásilnění je velice důležité, neboť jinak je šance na dopadení a usvědčení pachatele nulová. Neměl/a byste se však nutit, rozhodně to není vaše povinnost. Trestní oznámení nemusí být podáno neprodleně po znásilnění (trestný čin znásilnění je promlčen po 20 letech). Pro někoho je trestní řízení nepřijatelná/neúnosná zátěž, pro jiné je to zásadní krok pro zpracování trestného činu. Rozhodnutí zda podat, či nepodat trestní oznámení je pro většinu obětí znásilnění velmi těžké. V ČR se po oznámení činu stáváte poškozenou/poškozeným se všemi právy a povinnostmi v trestním řízení, tedy i s povinností vypovídat a dostavit se k soudu.
Zajištění důkazů je jednodušší bezprostředně po uskutečnění trestného činu. Rozhodne-li se oběť znásilnění pro podání trestního oznámení, doporučuje se:
  • podstoupit lékařské vyšetření bez předchozího mytí/sprchování/koupání, i když je to oběti velmi zatěžko
  • neměl by být zničen žádný důkazní materiál, tzn. oblečení, spodní prádlo, ložní prádlo apod. Nic by se nemělo vyhodit, ale naopak vše zachovat, a nejlépe odděleně v papírových pytlích
  • velmi cenný je popis události, ovšem jeho sepsání představuje pro oběť ohromnou zátěž, neboť se jedná o detailní vzpomínky prožitého.
To v žádném případě neznamená, že oznámení bez lékařského vyšetření nebo bez důkazních materiálů nemá šanci na úspěch!
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Jak se vyrovnat se znásilněním - Neobviňujte se !

5. dubna 2014 v 18:53 | Admin

Jak se vyrovnat se znásilněním

Znásilnění nikdy není Vaše vina. Klíč ke zotavení však máte vy. Je důležité, abyste měl/a víru ve vlastní sílu, protože jste přežil/a. Znásilnění nijak nesnižuje hodnotu vaší osobnosti. Přeživší, které/ří jsou na sebe hrdé/í, že znásilnění přežily/i, se nejenom dobře zotavují, ale také ze svého znásilnění mohou něco pozitivního vytěžit - neznamená to, že by byly/i za prožité znásilnění vděčné/í, ale umožnilo jim to podívat se na jejich dosavadní život jinak. Bezprostředně po znásilnění vás zajímají hlavně tři věci: zajištění bezpečí, smytí nečistoty a vyhledání pomoci. První měsíc po znásilnění většina přeživších zažívá krizi a čelí specifickým problémům. Rady uvedené v této sekci nejsou nijak univerzální a ne všechny je třeba využijete, mohou ale pomoci v návratu do normálního života.

Neobviňujte se
Nepropadejte nesmyslnému sebeobviňování. Běžnou reakcí obětí znásilnění je, že se začnou nenávidět za to, že dopustily, aby ke znásilnění došlo. Přistupujte k tomu konstruktivně. Hledání příčin znásilnění může být přínosné, ale výsledkem nesmí být nenávist k sobě samé/mu. Můžete připustit, že jste něco udělal/a jinak, než jak byste zpětně chtěl/a. Ale udělat chybu a zavinit znásilnění jsou rozdílné věci. Vy jste znásilnění nevyprovokoval/a! Měl/a byste mít vztek na toho, kdo Vás znásilnil, ne na sebe.

Mluvte o tom
Hovořit o znásilnění s druhými je nesmírně důležité, nebudete se cítit tak osamělá/ý a o své trápení se podělíte. Stáhnout se do sebe a mlčet buď ze studu a rozpaků, nebo proto, že si nechcete jitřit rány, vás může dostávat do stále větší izolace. Když budete o znásilnění otevřeně mluvit, překvapí vás, kolik osob má podobné zkušenosti. Jsou zkušenosti, že čím více budete o znásilnění mluvit, tím lépe se budete cítit. Velice osvobozující také může být aktivně bojovat proti sexuálnímu násilí (např. přednášky, články, pomoc druhým).

Vyhledejte pomoc
Vybrat vhodnou osobu není vždy snadné. Obraťte se na někoho, komu důvěřujete. Někoho, kdo vás vyslechne a podpoří. Obavy z hysterických a rozzlobených reakcí jsou někdy naneštěstí opodstatněné. Uvažte proto, kdo bude mít největší pochopení, zachová se nejvstřícněji a bude nejméně ovlivněn mýty o znásilnění. Jestliže se dočkáte netaktních reakcí, zřejmě vás to zraní, myslete na to, že tyto reakce obvykle pramení z vlastního strachu daných osob a nejsou namířeny proti vám. Nestrpte však, aby vás druhé/zí umlčovaly/i, obviňovaly/i, násilně uklidňovaly/i, sekýrovaly/i, nadávaly/i vám nebo na vás křičely/i. Nemáte-li nikoho, kdo by vám pomohl, nebo nechcete-li pomoc od nikoho blízkého, uvažte, zda se neobrátit na centrum pro oběti znásilnění.

Nebuďte sám/sama, pracujte
Návrat do běžného života nebývá snadný, ale obvykle prospívá. Práce a společenské kontakty vás rozptýlí, ale mohou vás také stresovat, protože vaše výkonnost bude nižší nebo se budete snažit zachovat spokojený výraz a nepodléhat pláči a vzteku. Zvažte, zda si nedát pár dní volno a nejet třeba někam s někým blízkým. Zpočátku vás mohou společenské kontakty zatěžovat, ale je lepší se neuzavírat a volit třeba společnost jedné či dvou blízkých osob.

Dejte si čas
Mějte na paměti, že zotavení chce čas. Po znásilnění vás čeká mnoho smutných okamžiků, budete mít pocit, že váš život a duševní zdraví je natrvalo v troskách. Tak tomu sice není, ale zotavení vyžaduje trpělivost. Někdy si budete připadat na dně. Uvědomte si, že teď už jste v bezpečí, znásilnění patří minulosti. Pokud se stále necítíte bezpečně, můžete např. lépe zajistit váš byt či navštěvovat kurzy sebeobrany.

Terapeutické rady
Dodržujte svůj denní režim, abyste neupadl/a do depresí. Sepište si seznam věcí, které musíte udělat, a pokuste se je jednu po druhé vykonat. Považujte každé úspěšné splnění za triumf. Dělejte si týdenní rozvrh činností, které vám přinášejí pocit vítězství a uspokojení - kdykoli je vám mizerně, udělejte jednu z nich. Dopřávejte si nejrůznější potěšení. Pokud to jde, cestujte. Změna prostředí dokáže zázraky. Pokud jste byl/a znásilněn/á doma, přestěhujte se nebo alespoň přestavte nábytek.

Zvažte terapii
Trauma ze znásilnění není rutinní záležitostí, kterou lze řešit běžným způsobem. Znásilnění nás může uvrhnout do stavu, na který neznáme žádný lék. V takovou chvíli se nestyďte říct o pomoc, ani o tu odbornou. Naopak, dokázat si říct o pomoc je statečné. Zda terapii potřebujete, či ne záleží na vašem psychickém stavu a pomoci blízkého okolí. Terapii je vhodné vyhledat, pokud byl narušen vztah s partnerem. Cílem terapie je pomoci vám, abyste si pomohl/a sama/sám. Ujistěte se však, že terapeut/ka absolvoval/a kurz o znásilnění.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Při znásilnění jsem byl/a pod vlivem alkoholu, budou mi věřit, mám to vůbec řešit?

5. dubna 2014 v 18:52 | Admin

Při znásilnění jsem byl/a pod vlivem alkoholu, budou mi věřit, mám to vůbec řešit?

Užití alkoholu může mít vliv na to, co a jak přesně si z napadení pamatujete, ale neznamená to, že se čin nestal! Tudíž shledá-li policie důvodné podezření, začne činit příslušné úkony. Je důležité si uvědomit, že vyšetřování trestného činu nespočívá jen na vysvětlení poškozeného - policie ohledá místo činu, zajistí si lékařské vyšetření, dohledá případné svědky, požádá o soudně znalecké posudky se zaměřením na svědeckou způsobilost apod.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Opakovaně/jednorázově jsem se stala obětí znásilnění ze strany blízkého člověka (např. i manžela), lze to řešit?

5. dubna 2014 v 18:51 | Admin

Opakovaně/jednorázově jsem se stala obětí znásilnění ze strany blízkého člověka (např. i manžela), lze to řešit?

Znásilnění ze strany blízkého člověka není bohužel tak ojedinělý jev, jak by se zdálo. Z hlediska trestního práva se jedná o stejnou závažnost, jako by Vás znásilnil cizí člověk. Vynucený a nedobrovolný sex je násilným aktem i v manželství! I zde samozřejmě platí vyhledat lékařskou / policejní pomoc a sdělit, co se stalo.
zdroj.http://stopznasilneni.cz/

Byl/a jsem znásilněn/a a nechce se mi to řešit, ale mám strach z nechtěného těhotenství a/nebo různých nemocí (AIDS, žloutenka…). Co můžu dělat?

5. dubna 2014 v 18:50 | Admin

Byl/a jsem znásilněn/a a nechce se mi to řešit, ale mám strach z nechtěného těhotenství a/nebo různých nemocí (AIDS, žloutenka…). Co můžu dělat?

I v případě, že jste rozhodnut/a nevyužít pomoci policie, je vhodné vyhledat lékařskou a gynekologickou pomoc. Příslušný lékař Vás prohlédne, ošetří a informuje o výsledcích a dalších nutných krocích. Pro případ nechtěného těhotenství Vás bude informovat o "pohotovostní" postkoitální antikoncepci, která spolehlivě působí do 72 hodin po nechráněném styku.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění- Vyhledám-li pomoc lékaře, oznámí to na policii?

5. dubna 2014 v 18:49 | Admin

Vyhledám-li pomoc lékaře, oznámí to na policii?

Lékařské ošetření není podmíněno podáním následným trestního oznámení - pokud jste starší 18 let. Jestliže jste nezletilá/ý, pak je lékař povinen znásilnění oznámit na policii.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění- Kdy je vhodné jít k lékaři?

5. dubna 2014 v 18:49 | Admin

Kdy je vhodné jít k lékaři?

Z hlediska zajištění důkazů je třeba provést vyšetření lékařem co nejdříve po napadení! Je důležité, abyste se po napadení pokud možno nepřevlékal/a, nekoupal/a či sprchoval/a, nečistil/a zuby apod. Jakékoli oddálení kvalifikovaného vyšetření lékařem vede k určité ztrátě údajů sloužících k posouzení trestného činu a identifikace pachatele (jedná se např. o sperma, vlasy, chlupy, kůži, alkohol, drogy apod.). Samozřejmě samotné oddálení vyšetření neznamená, že nemá již smysl jej absolvovat! Stále je důležité provést ošetření zranění a zjistit, zda nejsou nějaké dlouhodobější fyzické a psychické následky sexuálně motivovaného útoku. Jestliže nechcete či nemůžete jít k lékaři hned, zajistěte důkazy alespoň tak, jak je to možné (oblečení, spodní prádlo, pořiďte fotografie apod.). Důkazy je vhodné dát do igelitového pytle a ten zavázat.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění-Vím, že na policii jít nechci, je v tom problém?

5. dubna 2014 v 18:48 | Admin

Vím, že na policii jít nechci, je v tom problém?

Pokud víte, že policii nebudete kontaktovat, absolvujte alespoň lékařské vyšetření se sdělením, co se stalo a kdo Vás znásilnil (víte-li to). Samozřejmě nemusíte udávat ani tyto informace, ale v zásadě platí, že lékařská zpráva má určitou důkazní hodnotu. Tento důkaz nemusíte nikdy použít. Ovšem pro případ opakovaného činu stejnou osobou nebo při změně Vašeho rozhodnutí může jít o důležitý dokument.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

znásilnění -Nevím, jestli se chci na policii obrátit hned, mohu později?

5. dubna 2014 v 18:47 | Admin

Nevím, jestli se chci na policii obrátit hned, mohu později?

Z hlediska zajištění důkazů proti pachateli je vhodnější vyhledat pomoc policie a lékaře co nejdříve po napadení. Ovšem někdy může nastat situace, kdy si člověk není jistý, zda chce znásilnění řešit cestou trestního řízení. Z různých důvodů se můžete rozhodovat hodiny a někdy i dny a týdny. V takovém případě je důležité co nejdříve po útoku vyhledat alespoň lékařskou (gynekologickou) pomoc: sdělit, co se stalo, nechat se ošetřit a zajistit důkazy. Lékař-gynekolog by měl zjistit stav zranění prohlídkou celého těla, měl by popsat zranění a ošetřit je, měl by provést odběr biologického materiálu a zjistit za jakých okolností k napadení došlo a jak proběhlo. Měl by Vás také informovat o možnostech postkoitální antikoncepce a možných rizicích spojených se sexuálním napadením.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Mohu znásilnění oznámit i jinde než na policii (např. pachatel má pracovní či jiný vztah k policii)?

5. dubna 2014 v 18:46 | Admin

Mohu znásilnění oznámit i jinde než na policii (např. pachatel má pracovní či jiný vztah k policii)?

Trestní oznámení se zpravidla podává na místně příslušném oddělení policie ČR, případně na lince tísňového volání 158. Pokud si nejste jist/a, zda se na policii můžete obrátit, je možné vyhledat a trestní oznámení podat na místně příslušném státním zastupitelství anebo na oddělení kriminální policie a vyšetřování. Místní příslušnost se určuje podle místa, kde došlo ke spáchání trestného činu. Nic méně trestní oznámení lze podat i na jiných než místně příslušných odděleních (např. trestný čin se stane v Brně a trestní oznámení podáte v Břeclavi), je věcí dané instituce tyto údaje předat na příslušné pracoviště.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění -Komu budu podávat vysvětlení (na policii)?

5. dubna 2014 v 18:45 | Admin

Komu budu podávat vysvětlení (na policii)?

Policie dle svých možností vyhoví požadavku po pohlaví a věku policisty. Je důležité sdělit, jaké jsou Vaše potřeby. Podání vysvětlení se bude týkat velmi citlivých témat, je tedy důležité, abyste měl/a zajištěna pro sebe co nejpříznivější podmínky. Bohužel se může stát, že na daném pracovišti nebudou mít dostatečné personální kapacity a Vašemu přání nebudou moci vyhovět.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění-Co obnáší podání vysvětlení na policii? Může tam být někdo se mnou?

5. dubna 2014 v 18:44 | Admin

Co obnáší podání vysvětlení na policii? Může tam být někdo se mnou?


U podání vysvětlení s Vámi jako s poškozenou osobou může být Váš advokát. Jestliže na policii přijdete s kamarádkou či kamarádem, kteří nebudou mít uvedený statut (advokát), tak s Vámi přímo u podání vysvětlení být nemohou. U podání vysvětlení se policie bude zabývat otázkami: kde a kdy byl čin spáchán, co a jak se stalo, zda tam byli svědkové, zda je pro Vás pachatel známý či neznámý, budou se doptávat po možných důkazech apod. Kladené otázky mohou být samy o sobě nepříjemné, jelikož budou vyžadovat podrobné rozpomenutí se na celý čin. Ovšem sdělené informace jsou důležité pro další vyšetřování.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění -Když znásilnění oznámím na policii, co se bude dít? Co vše musím podstoupit?

5. dubna 2014 v 18:43 | Admin

Když znásilnění oznámím na policii, co se bude dít? Co vše musím podstoupit?

V případně důvodného podezření policie začne činit úkony v trestním řízení, což spočívá zejména v zajištění listinných důkazů, výslechu osob, kterých se tato skutečnost dotýká, lékařských zpráv a soudně znaleckých posudků zpráv, ohledání místa činu apod. Pro Vás to znamená to, že budete vyslechnut/a a ošetřena lékařem. Jestliže se obrátíte nejdříve na policii, pak policie požádá lékaře o Vaše vyšetření (za účelem zajištění stop a následků trestného činu) a ošetření. V případě tohoto postupu je potřeba počítat s tím, že Vám ze zákona vzniká povinnost se lékařskému vyšetření podrobit. Jestliže se nejprve obrátíte na lékaře, pak tento lékař na Vaši žádost sepíše zprávu, kterou jen s Vaším písemným souhlasem postoupí policii.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Znásilnění -Mám strach se obrátit na policii nebo někomu jinému říci co se stalo, ale asi bych to nechtěl/a nechat být. Co bych měl/a udělat?

5. dubna 2014 v 18:42 | Admin

Mám strach se obrátit na policii nebo někomu jinému říci co se stalo, ale asi bych to nechtěl/a nechat být. Co bych měl/a udělat?

Znásilnění je velmi zraňující a bolestná zkušenost. Člověk zpravidla prožívá intenzivní strach o život a ponížení. Objevují se pocity vzteku, bezmoci, viny a studu. Není jednoduché se s tímto zážitkem vyrovnat a je tedy pochopitelné, objeví-li se i obava, jak to, co se stalo, bude vnímat a jak s tím bude zacházet okolí. Je vhodné zvážit, zda je konkrétně pro Vás příjemné mít u sebe někoho, kdo Vás při řešení dané situace podpoří minimálně jako tichý doprovod. Bývá důležité, aby člověk v tíživých situacích nebyl sám. Pracovníci policie a lékařských zařízení mají postupy dané zákonem, podle kterých se musí řídit. Prochází školeními, které je vedou k vytvoření bezpečného a důvěryhodného prostředí výslechu. Schopnost či dovednost vnímavého přístupu pracovníků těchto zařízení ke zkušenosti násilí je ale různá a záleží tedy na konkrétním pracovníkovi, který s Vámi bude jednat, jak bude citlivý (v rámci úkonů, které musí provést). Proto bývá užitečné mít někoho, o koho se můžete opřít, budete-li potřebovat - může to být fyzicky přítomná osoba, nebo někdo na telefonu (kamarád/ka, rodina, linka důvěry, pracovník poradenského zařízení, kterého znáte apod.). Prvotní stud z vylíčení událostí můžete vyřešit také tak, že trestní oznámení podáte písemně (s uvedením kontaktu na Vás). Policie s Vámi v takovém případě záznam o podání trestního oznámení sepíše dodatečně.
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Nejčastější otázky - znásilnění ( Byl/a jsem znásilněn/a, co mám dělat?)

5. dubna 2014 v 18:41 | Admin

Byl/a jsem znásilněn/a, co mám dělat?

Vyhledejte pro Vás důvěryhodnou osobu, s níž můžete události sdílet. Buďte na místě pro Vás bezpečném. Zajistěte důkazy. Poraďte se s odborníky (telefonicky, osobně, emailem). Vyhledejte lékařskou pomoc a policejní pomoc (podrobněji viz jinde).
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Kam se obrátit o pomoc - znásilnění

5. dubna 2014 v 18:39 | Admin
Občanské sdružení poskytující pomoc obětem domácího násilí, sexuálního zneužívání a znásilnění formou psychologického, sociálního a právního poradenství.V rámci této služby je zajištěna ochrana Vašeho soukromí a budou Vám poskytnuty základní informace o možnostech řešení situace a dalšího možného postupu. Můžete využít i anonymní emailové poradny.
Obecné kontakty
Policie 158
Záchranná služba 155
Tísňové volání 112
Zdravotnická zařízení - dle místa bydliště, Zlaté stránky
OSPOD - dle místa bydliště, Zlaté stránky
Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy - dle místa bydliště, Zlaté stránky
Azylové domy
Občanské poradny - www.obcanskeporadny.cz

Gynekologie - gynekolog/gynekoložka, ke kterému/é docházíte a máte důvěru - nemocnice s gynekologickou ambulancí - lékařská pomoc první pomoci (v případě nedostupnosti gynekologa)
Vyšetření HIV/AIDS
Informace: http://www.aids-hiv.cz/ nebo tel.: 800 444 144, po-pá 13-18h bezplatně. Kromě výše uvedených pracovišť může vyšetření na HIV/AIDS provádět každý praktický lékař!
zdroj:http://stopznasilneni.cz/

Jak se mám chovat při znásilnění?

11. března 2009 v 19:39 | ♥Naposledy.cz♥
Jak se bránit ?
První kontakt s pachatelem nemusí mít útočný charakter ( pachatelův dotaz kolik je hodin, jak se dostane ke kinu, aj. ). Je to test vaší přístupnosti, vaše rázná a jasná odpověď může útočníka zastrašit. Pachatelé znásilnění hledají oběť pasivní a nejistou. Pokuď se pohybujete rychle a jasně si jdete za svým cílem, pachatel nemá o vás takový zájem.

Jaké taktiky můžete použít ?
Musíte v dané situaci žvážit svoje schopnosti a možnosti. Jestliže slovní a pasivní obrana selže, stále stojí za to pokusit se o aktivní obranu. Každý z níže uvedených způsobů obrany může být efektivní v závislosti na situaci, ve které jej použijete.

Mluvte - pokuste se navázat slovní kontakt, tím se pro útočníka stanete konkrétní osobou a jeho zájem může ochabnout. Mluvte na něj pomalu a klidně, nevyčítejte, nekřičte. Snažte se tvářit chápavě, vcíti se do útočníka a mírnit jeho agresi. Tato taktika od vás vyžaduje pohotovost a sebezapření, může mít překvapivě dobré výsledky.

Pasivní odpor - spočívá v překvapivém chování. Například můžete předstírat nevolnost, začít kulhat, zavolat na fiktivní osobu, která se opozdila, nebo můžete říc, že máte pohlavní nemoc či že jste těhotná. Pachatel se může zaleknout a od svého úmyslu upustit úplně. Nebo získáte čas na rozmyšlenou a můžete zhodnotit svou situaci a možnosti.

Běh - začít běžet je dobrá taktika pokuď víte kam běžíte a jste si jistá, že tam doběhnete. Jestli chodíte pravidelně nějakou trasu, kde vám hrozí přepadení, promyslete si únikovou cestu.

Křik - křičte jen v případě, že vás to neohrozí ještě víc. Násilníka tako vaše reakce může zastřašit, ale také v něm zvýšit jeho agresivitu a může vás začít škrtit. Křičte jen, když si myslíte, že vás někdo uslyší. Místo " pomoc" je lepší křičet "hoří", to přiláká zvědavce a přitom je předem nevystraší.

Aktivní obrana - pokuste se o ni jen, když útočník je sám a nemá zbraň. Musíte si být jistá, že to zvládnete psychicky. Do útoku musíte jít s plným odhodláním se bránit a útočníkovi způsobit velkou bolest a zranění. Nesmíte se bát ho pořádně praštit, jinak praští on vás a nebude vás vůbec šetřit. Útočte na bolestivá místa jako jsou oči, nos, genitálie - pokuste se ho přechodně zneškodnit. Aktivní obranu není vždy dobré použít, protože zvyšuje nebezpečí, zvlášť když má oběť psychické zábrany.
Znásilnění je trestní čin, i když na sobě nebudete mít ani škrábnutí. Za znásilnění může vždycky násilník. Nemějte výčitky a pocit viny.

Jestli si myslíte, že jste schopná aktivní obrany, pak vám doporučujeme navštěvovat kurzy sebeobrany či bojového sportu.

Zbraně - existuje mnoho předmětů, které se dají použít jako zbraň - hřeben, klíče, spona do vlasů. Některé ženy nosí slzný plyn nebo paralizér. S těmito předměty ( zbraněmi ) se musíte naučit s jistotou zacházet, protože jinak se může stát, že pachatel vaši zbraň použije proti vám.

Vy - Pokuď si myslíte, že váš život je v ohrožení použijte všech dostupných prostředků k jeho záchraně - křičte, bijte se, kousejte, utíkejte, použijte cokoliv jako zbraň....


Zdroj:Klikni!

Psychická podpora znásilněným

11. března 2009 v 15:13 | ♥Naposledy.cz♥
Znásilnění

Psychická podpora znásilněným

Jak se mám zachovat po znásilnění?Znásilnění - policieZnásilnění - lékařPsychická podpora znásilněným

Nezůstávejte doma, zvláště ne krátce poté, co jste oznámila případ na policii. Domluvte se s kamarátkou nebo někým blízkým, aby vám dělal společnost. Je dobré, aby s vámi šel někdo i k doktorovi a na policii. Nebuďte sama krátce po znásilnění, jestli není možné, aby vás někdo navštívil, navštivte své přátele sama. Může se stát, že po latentním období zdánlivého klidu a vyrovnání se se situací pocítíte úzkost, neklid nebo depresivní příznaky. Jde zcela o normální reakci a je na místě vyhledat odbornou pomoc.

Buďte aktivní :
Dobrým způsobem jak se vypořádat s prožitým traumatem je se zapojit do boje proti násilným trestným činům a pomáhat ostatním obětem.
Zdroj:Klikni!

Po znásilnění, vyhledejte lékaře

11. března 2009 v 15:11 | ♥Naposledy.cz♥
Vyhledejte lékařské ošetření. Nejlepší je kontaktovat svého lékaře, který vás přijme přednostně. A když to není možné tak navštivte úrazové oddělení nejbližší nemocnice. Je nutné udělat vyšetření biologických stop a spermatu, které na vašem těle mohl zanechat pachatel. Lékař vám ošetří vzniklá zranění a posoudí je do zprávy. Provede opatření proti nežádoucímu otěhotnění a snížení rizika pohlavně přenosných chorob.


Zdroj:Klikni!

Co dělat těsně po činu znásilnění

11. března 2009 v 15:09 | ♥Naposledy.cz♥
Co dělat těsně po činu?
  • v první řadě zavolejte policii, jestli toho nejste schopná požádejte někoho jiného ze svého okolí
  • nekoupejte se ani nesprchujte, znemožnilo byt to identifikaci pachatele
  • neměla by jste se ani převlékat, ale postačí, když šaty předáte v igelitovém sáčku tak jak jsou vyšetřovateli, nesmíte je vyprat
  • pokuď půjdete na policii v původních šatech vemte si s sebou náhradní oblečení (vč. spodního prádla)
  • neuklízejte a neupravujte místo činu, nic nevyhazujte
  • neošetřujte si škrábance, ani si nemyjte ruce (kůže za nehtama) a jiné zbytky ze znásilnění

Oběť bývá často jediný svědek znásilnění, proto je důležité si zapamatovat co nejvíce o násilníkovi. Snažte se co nejdříve sepsat co si pamatujete, stačí na kousek papírku.
Policii nejvíce zajímá ?
  • typ automobilu, barva, poznávací značka i její část
  • rasa útočníka, barva pleti, očí a vlasů
  • přibližný věk, výška a váha
  • oblečení
  • délka vlasů a sestřih, případné vousy a jejich úprava
  • zvláštní znamení : jizvy, tetování, piercing, šperky...
  • nezvyklý zápach, styl řeči, vůně, přízvuk, nářečí, vada řeči...
  • jakýkoliv předmět, který pachatel na místě zanechal

Nenechávejte si nic pro sebe !
Zdroj:Klikni!

Jak se chovat po znásilnění

11. března 2009 v 15:08 | ♥Naposledy.cz♥
Velice důležité je jak se zachováte po znásilnění. Násilník většinou není spokojený s jedním činem, ale bude v tom pokračovat. Je velice důležité, abyste tento TRESTNÝ ČIN oznámila a tím pomohla kriminalistům pachatele chytit. Stydlivost a předsudky v tomto případě nejsou na místě. Vy jste OBĚŤ, vám bylo ublíženo. Policie má pro tyto případy specialisty a poskytne vám psychologickou (postraumatickou) pomoc.


Zdroj:Klikni!

Sexuální zneužívíní- co by měly děti vedět

18. ledna 2009 v 20:17 | ♥Naposledy.cz♥
Co by měli vědět děti o sexuálním zneužívání


Když jsi malý/á, potřebuješ lásku a pozornost svých rodičů. Čím jsi menší, tím víc se potřebuješ tulit a mazlit se svou maminkou a tatínkem. Jsou to chvíle, při kterých jsi šťastný/á, spokojený/á a cítíš se v bezpečí. Může se ti ale stát, že se k tobě dospělý začne chovat způsobem, který ti nebude příjemný a který tě bude dělat nešťastným/ou. Bude tě nutit mluvit o věcech, kterým nerozumíš, dělat věci, které nechceš, dívat se na věci, které v tobě vzbuzují rozpaky. Týkat se to bude tvého a jeho těla a situaci, která vznikne, pojmenovali dospělí sexuálním zneužitím.


Pokusím se ti vysvětlit, co je sexuální zneužívání.
Dospělý, kterého většinou dobře znáš - může to být někdo z rodiny nebo známý, tě bude chtít objímat a líbat způsobem, který tě uvádí do rozpaků. Cítíš, že je to jiné než pusa od maminky na dobrou noc. Také mazlení a vzájemné dotýkání je jiné. Nerozumíš chování dospělého, stydíš se, že ti sahá na místa, o kterých víš, že by tam sahat neměl. Dospělý ví, že by se tě neměl tímto způsobem dotýkat. Proto se snaží, aby vás nikdo v této situaci neviděl. Říká, že tě má rád, že je to normální, že o tom nikomu nesmíš říct, že je to vaše tajemství. Kupuje si tě pozorností a dárky, nebo tě naopak straší a nutí násilím.Pokud s tebou dospělý dělá věci, které v tobě vyvolávají strach nebo stud, neboj se to říct mamince nebo dospělým, kterým důvěřuješ!


Kdo na tebe smí sahat:
Maminka, tatínek a pan doktor jsou lidé, kteří se starají o čistotu a zdraví tvého děla. Pokud by ses však cítil/a i s nimi nejistý/á, řekni to.
Pokud s tebou dospělý dělá takové věci, které v tobě vyvolávají strach nebo stud, neboj se to říct mamince nebo dospělým, kterým důvěřuješ.
Kam ti dospělý nesmí sahat?
Podívej se na obrázek!


Vím, co v té chvíli cítíš!
Strach, stud, bolest. Snažíš se na to nemyslet, chceš zapomenout. Večer nemůžeš usnout, máš ošklivé sny, začneš se bát. Snažíš se, aby se to už nikdy nestalo, ale dospělý si s tebou nakonec udělá stejně to, co chce. Nejsi schopný/á se mu ubránit. Chceš to někomu říct, ale bojíš se, že ti nikdo neuvěří. Myslíš si, že je to tvoje vina. Pokud se tě pokusí zneužít někdo cizí, nenech si to líbit a udělej rozruch tak velký, jak jen dokážeš. Křič, kousej, kopej a snaž se co nejrychleji utéct do bezpečí.
Aby se ti nic podobného nestalo, pamatuj si:
  • Nesedej k cizím lidem do auta!
  • Nechoď nikam s cizími lidmi, ani kdyby tě to sebevíc lákalo!
  • Neber si od cizích lidí sladkosti, dárky, ani peníze!
  • Svěř se se svým zážitkem dospělému, kterému důvěřuješ!
V případě, že ti ublíží někdo známý nebo cizí, máš právo vědět, že:
  • Co se stalo není tvoje vina - ty nejsi špatný/á!
  • Nikdo nemá právo sahat na tvoje tělo - patří jen tobě!
  • Máš právo říct, co se stalo s tvým tělem!
  • Máš právo na ochranu, bezpečí a pochopení!
Co bys měl/a udělat?
  • Řekni o svém trápení dospělému, kterému důvěřuješ.
  • Říkej mu to tak dlouho, až ti uvěří.
  • Nenajdeš-li odvahu, zavolej na Linku bezpečí.
Pokud některým věcem, které se týkají sexuálního zneužití, nerozumíš, ptej se dospělých, kterým věříš. Přečti si i text určený starším dětem.


Pamatuj!
Je důležité, aby ti dospělý přestal ubližovat. Svěř se! Linka bezpečí je tu pro tebe nepřetržitě ve dne i v noci. Telefonovat můžeš zdarma na číslo 800 155555.

O sexuálním zneužívání pro děti od 10 let
K sexuálnímu zneužití dojde tehdy, když tě dospělý nutí sliby nebo násilím k sexuálním aktivitám. Může to být kdokoliv z tvého nejbližšího okolí, člověk, kterého si měl/a rád/a a důvěřoval/a jsi mu, ale i člověk cizí. Cítíš se nepříjemně, když tě líbá, mazlí se s tebou, svléká tě a dotýká se tvých nejintimnějších částí těla. Nazýváme je erotogenními zónami a patří k nim prsa, hýždě a genitálie. Může se také stát, že tě bude nutit k pohlavnímu styku nebo ke styku do úst či do konečníku.
Ke zneužití patří i situace, kdy se tě dospělý vůbec nedotkne, ale přesto ti ubližuje tím, že ti ukazuje svoje genitálie, onanuje před tebou, nutí tě dívat se na pornografické filmy, časopisy nebo fotografie.
Zneužívání je i to, když ti dospělý nabídne peníze za to, že budeš k dispozici jinému dospělému pro jeho sexuální potěšení. Navádí tě vlastně k prostituci. Dospělý chce, abys prodával/a svoje tělo. Obdobná situace nastane, když ti slibuje peníze za to, že se necháš fotografovat nahý nebo nahá.


Vím, co v té chvíli cítíš!
Máš v sobě zmatek. Cítíš sexuální napětí, které tě zneklidňuje a vyvolává v tobě směsici příjemných i odporných pocitů. Trápí tě pocity zkaženosti, viny a špíny, kterou se snažíš ze sebe smýt. Cítíš se bezmocný/á, máš vztek a přestal/a jsi věřit dospělým...


Měl/a bys vědět!
Co se stalo, není tvoje vina, ale vina dospělého. Nedovol mu, aby ti dál ubližoval. Svěř se dospělému, kterému důvěřuješ. Může to být například maminka nebo učitel. Pokud nedostaneš odvahu, zavolej na Linku bezpečí. Společně s tebou budeme hledat způsob, jak ti pomoci. Nezůstávej se svými nepříjemnými pocity sám/sama!


Linka bezpečí je tu pro tebe ve dne v noci. Volej bezplatně telefonní číslo 800 155555.



Kam se obrátit
Policie ČR 158
Linka bezpečí 800 155 555
Tísňové volání z mobilního telefonu
112

Zdroj:Klikni !

Pomoc pro znásilněné a zneužívané

18. ledna 2009 v 18:14 | ♥Naposledy.cz♥

Člověk v tísni | Humanitární pomoc

Humanitární pomoc znásilněným ženám.
clovekvtisni.cz/index2.php?id=787


Fórum pro pomoc obětem znásilnění

Přežití - fórum pro pomoc obětem znásilnění a jejich blízké, kteří jim pomáhají. Fórum pro pomoc obětem znásilnění
znasilneni.infonia.com/


Občanské sdružení Élektra - Centrum pomoci ženám zneužitým v

Občanské sdružení Élektra je nevládní neziskovou organizací, která vznikla z iniciativy klientek a terapeutek v roce 1995 na pomoc ženám - obětem sexuálního násilí


Znásilnění

diskuzní help linky orientované speciálně na pomoc při znásilnění Pro traumatizovanou ženu často bývá účinnou pomocí fyzický doprovod na místa, která
dreamworx.cz/book/znasilneni.html




První pomoc znásilněným - Milostné polohy

První pomoc znásilněným


Bílý Kruh Bezpečí

Žádost o peněžitou pomoc, náhrada škody Příběhy obětí Kontakty Doporučená literatura Kontakt Poradny Bílého kruhu bezpečí v ČR Navazující služby v ČR Pomoc



Znásilnění - Odkazy

4. ledna 2009 v 13:31 | ♥Naposledy.cz♥
ZNÁSILNĚNÍ
Miladu jsem poznala v denním stacionáři pro léčbu neuróz, kde se léčila pro úpornou nutkavou uklízecí mánii. Celý den nedělala nic jiného. Chodila spát kolem druhé hodiny ráno a před šestou zase vstávala, aby to všechno stačila. Manžela milovala, ale vítala ho s nelibostí jako zdroj nepořádku v domácnosti. Když si šel do mrazáku pro nějaké jídlo, aby si něco uvařil, neboť ani to Milada nestihla pro samé uklízení, volala za ním, aby jí tam hlavně nic nepřehodil. Dlouhou dobu jsme se v léčbě nehýbali z místa, až jednou na skupinové terapii přišel dotaz v tu správnou chvíli. Milada začala vzpomínat na otřesný zážitek, jak se vracela jednou v noci z vystoupení svého tanečního kroužku a když strčila klíče do zámku, přitiskl se na ní zezadu neznámý muž, který ji zatáhl do sklepa a znásilnil. Milada popisovala barvitě pocity špíny a hnusu, které ji potom pronásledovaly a které se snažila marně ze sebe smýt pod sprchou. Donekonečna prala svůj taneční kostým, který tehdy držela na ramínku přes ruku a připadal jí pořád špinavý. Tehdy s násilníkem dokonce otěhotněla. Její psychika na ten fakt bouřlivě reagovala dalšími vlnami fyzického odporu sama k sobě, takže plod ve 3. měsíci spontánně potratila. O svém zážitku nebyla schopna promluvit ani s rodiči, tak provinile se cítila.


Její zážitek velice oslovil všechny ženy na skupině a při dotazu, zda má některá z nich podobnou zkušenost, zdvihla nejméně polovina z nich ruku. Tehdy mi začalo svítat, že tenhle nepěkný zážitek bude zřejmě daleko častější než se obecně soudí. Ostatně podívejte se třeba sem a dáte mi za pravdu, zde podobné zážitky popisuje řada žen:
www.doktorka.cz/run/chat. Podle vůbec prvního výzkumu sexuálního chování, který uveřejnil Bílý kruh bezpečí, vyplývá, že osmina českých žen byla znásilněna.





Znásilnění je ve společnosti siláckých chvastounů vnímáno někdy jako pikantní zábava. Žena by vlastně měla být tak trochu ráda, že je o ni zájem a koneckonců se jí vlastně nic nestane, tak co. Běda ovšem, když se něco podobného stane jejich partnerce. Pro některé muže je to nepřekonatelný pocit ponížení, že někdo jim sáhl na jejich majetek. Někteří si zase myslí, že žena, kdyby opravdu nechtěla, tak přece není fyzicky možné, aby jí někdo znásilnil.



Velice častým míněním jak žen tak mužů v okolí znásilněné je, že incident nějak vyprovokovala, a tedy si za to více či méně může sama. Dochází tady k takzvané viktimizaci oběti. Toto roztomilé chování vůči oběti bývá velice časté i vůči obětem ostatních trestních činů, kdy se s podobnými pocity od nich začne okolí odtahovat ve chvíli, kdy potřebují nejvíc pomoc a podporu. Kořenem viktimizace oběti bývá strach lidí z toho, že se na světě dějí věci, které nemohou ovlivnit, a tudíž by se něco podobného mohlo stát i jim, proto u nich proběhne úvaha typu: "Necourám se nikde večer sama, nenosím minisukni, mně se to stát nemůže!" Ale může! Znásilnění se odehrává i za dne, jeho obětmi jsou od dětí, přes mladistvé i těhotné ženy, dokonce v některých případech gerontofilní sexuální úchylky pachatele i ženy vysokého věku. Musíme si ovšem připustit, že existuje něco, co z oběti udělá oběť. Určité charakteristické chování - nejistota, strach, viditelná slabost či fyzický handicap upozorní násilníka na to, že před ním se nachází potenciální kořist..



Viktimizace znásilněné ženy jde spolu s náboženstvím v některých islámských státech dokonce tak daleko, že nikoliv pachatele, ale znásilněnou ženu s tichým souhlasem společnosti musí zabít i její rodina, aby "smyla hanbu". V současné době probíhá celosvětová osvětová kampaň za zastavení těchto praktik. Ostatně práva islámských žen jsou kapitola sama pro sebe, podívejte se sem: www.econnect.cz/soc/texts/tema/islam/islam-index.html.




Kromě sociálních stigmat, která obět po incidentu inkasuje od svých nejbližších, ji čeká často i velmi hrubé a necitlivé zacházení v ordinaci vyšetřujícího lékaře - a při styku s policií. Tato fakta jsou většině žen tak důvěrně známa, že se mnoho z nich ani neodváží incident zveřejnit a ohlásit. Mlčí nejen před lékařem a policií, ale také před svým partnerem a rodinou a v jejich psychice se pomalu rozvíjí vleklá posttraumatická porucha (blíže o této poruše zde: www.lf3.cuni.cz/reforma/reakce.html), která může spouštět patologické mechanismy kompenzace dalších duševních poruch, jako tomu bylo například u Milady v jejím nutkavém uklízení. Častou potíží, se kterou se znásilněné oběti potýkají, bývají poruchy spánku, sexuální poruchy od poruch vzrušivosti až po vyslovený odpor k fyzickému styku, frigiditu a křeče. Bližší informace o sexuálních komplikacích žen jsou popsány zde: www.zdravcentra.cz/?act=k-10&did=187&page=vodopad8.html.





Jaká je tedy účinná pomoc? V první řadě prevence, samozřejmě. Vědomě nebudeme vyhledávat bez partnera rizikové večírky a samy přecházet v osamělých končinách, i kdyby se jednalo o pár metrů neosvětleného parku od autobusu k domu. Pokud už náš doprovod selhal, počkejme si raději na chodce, kteří půjdou naším směrem a jděme s nimi. Mnoho znásilnění se odehrává při autostopu a dokonce také v taxících. Stísněná a natřásající se kabina auta opravdu mnoho mužů stimuluje a vzrušuje. Proto než někomu vlezeme do auta, podívejme se aspoň na značku a neriskujme anonymní taxíky, ale počkejme si na přivolaného objednaného taxíka, o kterém má dispečerka záznam, kam a kdy jel. Podrobnější návod k tomu, abychom eliminovaly nebezpečí přepadení najdeme zde: www.mvcr.cz/prevence/obcanum/rady/obecne/zen_sen2.html.





To ovšem nestačí! Každá žena by si měla připustit své ohrožení a alespoň teoreticky se připravit na obranu. Při přibližujících se krocích mít nachystán v kapse plynový spray nebo alespoň svazek klíčů - účinné je zvlášť sevření klíčů v pěsti tak, že mezi každým prstem na hřbetu ruky vykukuje po jednom klíči, taková hřbetní rána rukou pak i při malé síle bývá velmi slušnou obranou. Nejúčinnější obranou je však připravenost na situaci a zachování chladné hlavy. Při přepadení násilníka odradí také silný křik. Je neuvěřitelné, kolik dětí a žen se bojí křičet ne proto, že jim násilník zacpává ústa a míří na týl pistolí, ale protože mají psychické zábrany dělat hluk a ostudu!!


Další nástroj alternativní obrany je hřeben. Přejetí hřebínkem těsně pod nosem útočníka je velmi bolestivé. Kromě kopanců do pohlaví útočníka a ran hřbetem ruky na ohryzek je užitečné schoulení do kotoulu, úchop útočníka za ruku a přehození přes rameno. Tyto techniky by si ženy měly osvojit v kurzech sebeobrany. Čím vším se dá úspěšně bránit, se přesvědčte tady: www.taekwondo.webzdarma.cz/cim_utocit.htm. Kam směřovat váš útok tak, aby byl účinný se poučte tady: www.taekwondo.webzdarma.cz/kam_utocit.htm. Konečně je potřeba přestat strkat hlavu do písku s tím, že mně se určitě nic nestane nebo že je sebeobrana neženský sport. Ostatně na zvládnutí těchto hmatů stačí pár instruktážních lekcí a nevyžaduje žádné zvláštní sportovní nadání ani fyzickou sílu. Získané dovednosti pak můžeme předat svým kamarádkám a dcerám.





Pokud vás něco takového potká, nepodceňujte tento zážitek a hovořte o něm se svými nejbližšími. Pokud nemáte s kým, využijte služeb linek důvěry, linek na pomoc ženám nebo internetové diskuzní help linky orientované speciálně na pomoc při znásilnění. Je potřeba si připustit, že tento traumatický zážitek jen tak nezmizí a být trpělivá při řešení následků. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc a pokud vám příslušný odborník nesedí, nebojte se ho vyměnit. Dle jakých měřítek zvolit vhodného terapeuta se poučme na stránce: www.skalik.cz/jakvyb.php.




Máte-li ostych před lékaři a policií, navštivte je v doprovodu svých bližních nebo kontaktujte Bílý kruh bezpečí www.bkb.cz, který spolupracuje s odborníky z řad právníků, lékařů, kriminalistů i psychologů, kteří vám pomohou a poradí kam se obrátit, aby se utrpené trauma nezvětšovalo ještě necitlivým kontaktem s úřady.





Jestliže toto trápení potkalo někoho z vašeho okolí, kdo se vám svěří, vyslechněte ho, a to třeba opakovaně, protože při opakovaném vyprávění se snižuje doprovodné emoční napětí, žena ten zážitek zpracovává ve svém nitru a vy pomáháte, i když máte pocity bezmoci a trpíte, že nemůžete udělat víc. Tento pocit je zvlášť typický pro muže. Muž, jemuž žena líčí své potíže, se kterými jí nemůže aktivně pomoci, má často tendenci umlčet hovor, protože trpí tak silnou frustrací z vlastní bezmoci, že pokud násilníka nemůže fyzicky ztrestat, nechce nic slyšet.



Nepřevádějme tedy řeč násilně jinam, buďme citliví a trpěliví a poslouchejme bez souzení příhodu třeba pořád dokola, pokud o ní žena chce s námi hovořit. Dejme jí pocítit, že za to, co se stalo nemůže, protože většina z obětí se motá v bludném kruhu sebeobviňování. Co přesně prožívá oběť násilného trestného činu asi nikdo, komu se nic podobného nestalo nemůže pochopit.




Po čase je dobré probrat, jak zvýšit pocit bezpečí, jak by poškozené ženě vyhovovalo v rámci jejich možností se bránit, aby tak zvýšila svůj pocit sebejistoty a snížila strach. S tímto tématem není dobré však spěchat a řeč na něj přichází, až si žena odbude prvotní šok, doprovázený silnými emocemi. Pro traumatizovanou ženu často bývá účinnou pomocí fyzický doprovod na místa, která musí navštívit a později nacvičit, jak a kde se bude pohybovat s minimálním rizikem opakování útoku. Rady a pokyny, jak by si traumatizovaná žena znásilnění měla počínat a postupovat, najdete tady: www.bkb.cz/czech/rady_tc/rady_12.html.


UKRADENO TADY:Klikni!

Znásilnění - Élektra

4. ledna 2009 v 13:26 | ♥Naposledy.cz♥
Co je to Élektra?

Élektra je občanské sdružení, které vzniklo z iniciativy klientek a terapeutek v roce 1995 na pomoc ženám - obětem sexuálního zneužití v dětství a ženám znásilněným.
Jde o jediné odborné zařízení svého druhu v České republice.
Nabízíme pomoc lidem, kteří se setkali se sexuálním násilím v dětství i dospělosti:
  • bývalým dětským obětem sexuálního násilí
  • znásilněným ženám i mužům bez ohledu na jejich životní historii
  • matkám zneužitých dětí
  • životním partnerům a příbuzným obětí sexuálního násilí
Dále pořádáme vzdělávací kurzy a přednášky pro pracovníky v oblasti práce s rodinou, pedagogy, zdravotníky, sociální pracovníky, atd.


Občanské sdružení Élektra
je nevládní neziskovou organizací, která vznikla z iniciativy klientek a terapeutek v roce 1995 na pomoc ženám - obětem sexuálního násilí v dětství a ženám znásilněným.


Sexuální zneužití v dětství a znásilnění v kterémkoli věku jsou traumata, která nelze jen tak zapomenout, i když se snažíte sebevíc. Dokud nepřesunete vinu tam, kam patří, a nezbavíte se výčitek a sebeobviňování, nepodaří se Vám najít kladný vztah sama k sobě, ke svému tělu, svým potřebám… Jestliže nemáte ráda sama sebe, nemůžete dávat lásku druhým. I Vaše děti se s Vámi budou cítit lépe, budete - li sama se sebou spokojená.



Nebojte se své problémy řešit, nejste se svým problémem sama.


Centrum Élektra nabízí pomoc ženám i mužům, kteří se stali oběťmi sexuálního násilí v dětství či dospělosti, dále jejich partnerům a příbuzným.
Pořádáme vzdělávací akce pro pedagogy, lékaře, sociální pracovníky a jiné odborníky ze sociální a zdravotnické oblasti.

Konkrétní formy pomoci:

Terapie


  • individuální
    - v bezpečném prostředí probíhá terapeutický proces pouze za účasti klienta/ky a terapeutky
  • skupinová
    - terapie se uskutečňuje ve skupině žen za účasti terapeutky a koterapeutky
  • párová
    - do terapeutického vztahu s terapeutkou vstupuje žena (či muž) spolu se svým partnerem (partnerkou)

Dále nabízíme podpůrnou terapii pro rodinné příslušníky, partnery/ky obětí sexuálního násilí.


Poradenství

internetové, emailové, telefonické a korespondenční
- slouží především k poskytnutí základních informací o problematice, navázání vztahu, poskytnutí podpory a motivace k dalšímu řešení problému

Krizová intervence

- poskytnutí okamžité pomoci klientce (klientovi), která (který) se nachází v krizové životní situaci

Videotrénink interakcí

- technika pracuje s videozáznamy, pomoci jejichž analýzy může klient/ka získat náhled na své chování





Michnova 1622
Praha 11
14900

Email://<![CDATA[ \n //]]> info@centrumelektra.cz //<![CDATA[ //]]> Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny //<![CDATA[ //]]>
Telefon:272911110
Fax:272911110

Ostatní:
Mobil: 603812361 (platí pouze v prac. hod.)

1. - 15. 11. Celozávodní dovolená

IČO: 63831210
Bankovní spojení: KB č.ú.: 3658760237/0100
Občanské sdružení Élektra je registrováno u Ministerstva vnitra
ČR dne 7.11. 1995 pod č. II/s-OS/1-28400/95-R.

mapa


ZDROJ ZDE:Klikni!

Znásilnění -paragraf 241

4. ledna 2009 v 13:14 | ♥Naposledy.cz♥

Znásilnění


§ 241 Znásilnění

(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohl. styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannost jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.
(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo
b) spáchá-li takový čin na ženě mladší než patnáct let.
(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
Trestní zákon, Část druhá, Hlava osmá, Oddíl druhý






Znásilnění je jakákoli sexuální aktivita uskutečněná proti vůli ženy. Přestože je znásilnění trestným činem, je stále považováno za společenské stigma pro ženu a její rodinu. Oběť je často mnohem více obviňována než útočník. Strach a stud oběti společně s nedůvěrou různých institucí často vedou k tomu, že znásilnění zůstává neoznámeno.

ZDROJ ZDE:Klikni!
 
 

Reklama