STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

(Životopis) 18+

Kyberšikana na internetu na vlastní kůži.Vše to začalo mím živím vysíláním na Faceboku,kde jsem se s kyberšikanou seznámila na vlastní kůži,a lidi jsou neskutečný swině,uvažovala jsem o sebevraždě,brečela jsem a zvracela.. do dnes se z toho necítím dobře.

19. června 2018 v 0:45 | Admin
Policie mi nemohla pomoc,protože jsem smazala všechny důkazy( zprávy atd).Takže jsem v tom zůstala sama.A bez pomoci.
Tak když se s tím taky setkáte :

za 1) nemažte to ale archivujte důkazy-stiknutím kláves Shift+PrtSc
za 2) obraťe se na policii
za 3) přetaňte s nimi komunikovat,neodpovídejte,neodepisujte
za 4) dejte si pauzu od internetu
za 5) zrušte účet a vytvořte si noví
za 6) svěřte se někomu


Uděla jsem hodně chyb,teď už to vím:
za 1) zveřejnila jsem své pravé jméno
za 2) zveřejnila jsem svou adresu na které bydlím
za 3)zveřejnila jsem své fotky
za 4) zveřejnila jsem svůj E-mail


Vše to začalo mím živím vysíláním na Faceboku,kde jsem se s kyberšikanou seznámila na vlastní kůži,a lidi jsou neskutečný swině,uvažovala jsem o sebevraždě,brečela jsem a zvracela.. do dnes se z toho necítím dobře.Ale už vím aspoň jak se zachovat.





Už mám strach se na internetu svěřovat.. a to i tady na svém blogu, i když tady mi nikdo neublížil.Jenže každý zná pocit samoty,a hledatá kamarády na netu.Já když jsem začínala psát svůj životopis tady, pomáhalo mi to,neměla jsem se komu svěřit,a pak chtěla jsem a do dnes chci tím pomáhat druhým a dodat odvahu.

A dnešním článkem také varovat a svěřit se.A také se tímto omluvit, že jsem tak dlouho nic nenapsala.

S láskou vaše Sandra




Obrátila jsem se PČR, ohledně nejen kyberšikany na facebooku, nedá se to vydžet dohání mne k sebevraždě

25. dubna 2018 v 8:57 | Admin
To co zažívám je strašný tlak nejen na mojí psychiku ale podepisuje se to i na mém fyzickém zraví, mám migrény, zvracím, mám průjem a třesu se.. mám myšlenky na sebevraždu ale neudělám to.
Doufám v pomoc kriminalistů přes počítačovou kriminalitu.

Facebookem se jako lavina šíří hrozné pomluvy.
Nevěřila bych se tohle může s tát i mě, že se stanu nejen obětí kyberšikany.

Všechno začalo když jsem 16 Dubna 2018 vysílal živě na FB, plakala jsem a potřebovala jsem sevypovídat, svěřit ,jelikož byl muj pejsek na operaci a já se hrozně bála že to ve svých 12ti letech nepřežije.

A v tom začalo kolovat že je to podvod že fb se šíří srdceryvné video kde udajně žebrám o peníze že jsempodvonice a že video kolovalo už před rokem, taková lež.

Já se začala logicky bránit a dokola dokolečka jsem se snažila vše vysvětlit.

Ale utoky se jen stupňovaly a pokračují dál... lidí mne urážejí napadají a obviňují na základě nepodložených lží,přesto že na svém profilu vševysvětluji a podávám JÁ DŮKAZY ŽE LŽOU.

I jsem se snažila bránit se tím že jsem je začala blokovat.
Co koliv zveřejním vše obracejí proti mně.. další a daší lidi se k nim přidávají, přerostlo to v davové šílenství a honna mne.

Pak napadly i muj profil a Fbmne požádal o změnu jména.. i to se obrátila proti mne.
Začaly kolovat další a další lži, nikdo nedbal mého vysvětlování a jedou si dál.. že místo vysvětlení bokuji a že jsem podvodnice že jsem si umyslně zmenila jméno atd..

Prostě strašný, je toho tolik a já už jsem na dně!
Stále o sobě všude čtu jaká jsem mrcha atd..

Já ani už nedokážu a nemám sílu vše vám tu vysvětlit podrobněji.. jsem vyčerpaná a z nekonečného utočení na mne az nekonečého vyvracení jejich drbů.

Tady už nejde jen o kyberšikanu..je toho mnohem víc.





A já se nevzám..

Neuznávám zveřejňování umučených ,mrtvých zvířat,protože jim už nelze pomoci! Tohle akorát mezi lidi roznáší bezmoc.Smysl mají petice, demonstrace atd..a ne články o těch, kterým už nemůžeme pomoci se srdce rvoucími fotkami!

4. dubna 2018 v 14:35 | Admin

.... je dobře,že ty hrůzy se medializují v Tv, a ano díky medializaci TV teď běží petice za vyšší tresty ale...




K ničemu to není dobrý, jak si někdo může myslet že o tom lidí neví,že jsou lidi zajímající se o pomoc zvířatům ,takový hlupáci aby si myslely že se jedná o ojedinělé případy.




Jsou smutné a kruté fotky mrtvích a umučených zvířat přece plné zprávy a noviny a a nemluvím o facebooku, každý skupiny má tyhle fotky.Facebook jimi přímo přeteká!




Já to neuznávám,protože jim už nelze pomoci.
A mrzí mne že jsou lidi ,kteří si trvají na zveřejňování takových fotek:-(



Mi co milujeme zvířata nás to jen logicky hodí do psychické nepohody,já osobně brečím a vím že nejsem sama, koho se zmocní bezmoc.. jsem z toho moc špatná.
Odmítám se na akové fotky koukat.. a podílet se na jejich šíření.




A jsem smutná z toho že skupiny v kterých jsem,a že pečlivě vybírám do které chci vstoupit, takové příspěvky schvalují a zveřejňují,nutí mne to z takových skupin odejít,jelikož jsem příliš přecitlivělá a jsem z takových příspěvků kde už nelze nic dělat hodně na dně.



Co záleží na jednom členovi,na mě, který z takové skupiny vystoupí?
Mě mrzí že se tohle ubec dopustilo,protože když jsem do skupiny vstoupila,žádné takovéhlé srdcervoucí fotky a příspěvky v ní nebyly.



Skupina se soustředila výhradně na pomoc A TÍM SE NÁDHERNĚ ODLIŠOVALA OD TĚCH MILIÓNŮ OSTATNÝCH.



Byla jsem opravdu hrdá že jsem našla skupinu která chce konečně něco změnit, něco dělat než jen zveřejňovat fotky mtrvých zvířat a tlachat nad nimi jak je to stršné.. protože keci a lítost sou k ničemu..to činy, demonstarce ,petice mají smyl a ne zveřejňování mrtvých zvířat!

Ale těd se bojím ubec otevřít ji abych mohla sdílet zvířata kterýmlze pomoci atd.. protože těď čím dál častěji na mne vykoukne mrtvé zvířatko s článkem, kterýje jako můž do mého srdce..Co zmůžou plačící oči???
S prominutím ale uplný HOVNO!Akorád to mezi lidi roznáší bezmoc.





Co si o tom myslíte vy?
Zajímají mne vaše názory.
Vy chcete koukat na fotky ,kde už nic nelze změnit?

ZNÁTE NADACI pomáhající zvířátkům žijícím na ubytovnách ( se sociálně slabými rodinami ) PROTOŽE JÁ NE!

3. dubna 2018 v 22:03 | Admin

Tento můj článek navazuje na můj článek předchozí..kopíruji:






Já si vážím každého kdo pomáhá zvířatkům, vážím si i nadace Psí život..ale taky si umím živě přsdstavit jak se vyfetovaná palice a ožralej mozek ke svému zvířeti chová!

Já se ale ptám... je dost nadací, pomáhající všelijak a všechny mají mojí úctu,ale nezapomíná se tak nějak náhodou na OSTANÍ?!

Měla jsem jít bydlet do chráněného bydlení, ale tam psy nesmí...
Pak jsem měla jít do azilového domu,ale tam psy taky nesmí..

JSOU TOMOJE DĚTI!

Takže volba byla ubytovna.. kluci(pesani měly vše,kromě zdraví),dokud se nám nenarodil nevyléčutělně a těžce nemocný syn,.. Biznis s chudobou jo každej si myslí že tu žijeme ve špíně a za pár kaček... tak to je záležitost každého jedince, u mě se dá jíst z podlahy,a nájem máme 11.500Kč a bude se zdražovat...

Jsem naštvaná a smutná:-(

A já se jich rozhodně nevzdám když jsem to neudělala ani abych žila jako člověk!
A to že žiji na ubytovně, neznamená že člověk nejsem, že nejsem slušný člověk!


Zlobím se na všechny lidi kterým je osud mých psů lhostejný,na ty prasata co mi píšou pomůžu ale chci sex, pomůžu ale chci tvoje spodní prádlo, pomůžu ale chci tvoje erotický fotky... pomužu bla bla a hovno!
...nebo pomoh bych kdybys byla moje...



A pak ten nezájem..poprosím o pomoc a co se stane??

Najednou se semnou lidi nebaví,protože je lidem za těžko sdílet prosebný články.. (já nezdílím všehno, neznám tě nebudu sdílet) atd..
Krutost nezná meze ani hranic, dej je pryč když nemáš na jejich operace.. neměla sis dělat dítě atd!!!!
Píšu dnes ve zlobě.. potřebuji to ze sebe dostat a vybrečet se tu.



Tak jsem napsla Panu JIŘÍ POSPÍŠIL,Dobrý den, děkuji že jste byl na demonstraci.. napadá mne že by jste mohl znát lidí pomáhajícím nemocným pejskům?


Děkuji když si to přečtete..a něco vás napadne..





Jelikož bojujeme za společnou věc.. za změnu zákona proti týrání zvířat,a já už prostě nevím na koho se obrátit než na Jiřího Pospíšila - předsedu TOP 09, poslance Evropského parlamentu a předsedu správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových - Museum Kampa.


Tako jsem mu napsala na jeho stránky:

.... ZVÍŘATA JDOUCÍ NA SMRT SI ZASLOUŽÍ ODCHÁZET V KLIDU MÍRU A S ÚCTOU S NIMI ZACHÁZET.DÍKY ŽE TO ŘEŠÍTE A SNAD VYŘEŠÍTE.. NĚJAKÉ KONTROLY NA JATKÁCH BY TO CHTĚLO..

Jelikož ani toto téma panu Jiřímu Pospíšilovi není lhostejné, snad mu nebude hlhostejný ani smutný osud mých psů?




Děkuji za sdílení

Momentky s demonstrace 31.3.2018 Praha- Stop týrání zvířat!

1. dubna 2018 v 18:45 | Admin


























Dnešní demonstrace proti týrání zvířat na Václavském náměstí,jsem hrdou členkou skupiny Za Ronnyho a Marleyho a ostatní týraná zvířata.. LIVE STREAM

31. března 2018 v 23:06 | Admin

Děkujeme TV priama a děkujeme i tobě Matěji,děkujeme VŠEM...




LIVE STREAM Z AKCE







Další videa k shlédnutí, na mém fb profilu Lenka Cze Praha








Pár slov od Matěj Misař:

To co dělám, jsem nikdy nepovažoval za práci. Je to určitá služba společnosti. Odhalovat pravdu a ukazovat realitu.Týrání psa Marleyho otřáslo Českem. Jeho případu se detailně věnuji od počátku. Na základě zkušeností a fungování státních složek v podobných případech, se i velmi detailně věnuji postupu a vyšetřování policie.A to je možná kámen úrazu. Včera na mne přišla stížnost jihočeské policie, ve které jsou tvrzení, co se nezakládají na pravdě.Zastrašit se rozhodně nenechám a nemám problém dokázat vše, co jsem v minulých reportážích o Marleym zmiňoval.
K celé věci vyjádřím dnes ve zprávách, vyjímečně jako respondent a né jako reportér.
.A pokud se ptáte, jestli ve sledování případu Marley a vlastně i celé možné změně zákona budu pokračovat dál, buďte si jisti, že ano.Aktuální informace sledujte ve zprávách, nebo na facebooku.

Marleyho případ každý den pokračuje. V pondělí mi prachatická policie řekla, že vyšetřování uzavře během pár dní. Ještě ten den však Jakuba L. obvinila z trestného činu. Proč mě o obvinění neinformovali? Zatajili nám to? Údajně ne...

Nevíme, ale jen tak se nás nezbaví. Téma budu detailně sledovat dál. A to hodně detailně. Sledujte včerejší reportáž s těmi nejnovějšími informacemi o případu.
Marleyho případ se hýbe dopředu. Pořád s kolegy sleduji novinky a chceme po policii nejnovější informace o vyšetřování.
A na kameru mám přislíbeno, že vyšetřování bude za několik dní ukončeno a teoreticky by mohlo začít trestní stíhání bývalého majitele štěněte.
A tím nekončíme. Nepřestaneme, dokud v případě Marleyho nebude jasno.

ZPRÍSNĚNÍ TRESTŮ ZA TÝRÁNÍ ZVÍŘAT?

TOP09 představila svůj návrh novely zákona, který zvyšuje horní hranici trestu odnětí svobody až na 8 let, ve chvíli , kdy zvířeti zůstanou trvalé následky.Případ týraného labradora Marleyho otřásl Českem. Pes byl z ruky necitelného majietele odebrán a v kritickém stavu dopraven na veterinu, kde se postarali o jeho přežití. Je to neuvěřitelné, ale v našich zákonech opravdu existuje možnost, že by se štěně mohlo k původnímu vlastníkovi vrátit.
Rozhodli jsme se tomu zabránit! Se štábem zpravodajství na Primě jsme podali trestní oznámení na zvášť brutální týrání zvířat a informace o případu vám budeme ve zprávach přinášet, dokud nebude zaručeno, že pes skončí ve spránvých a hodných rukou, které si zaslouží.
Právě dnes se v Prachaticích, kde se kauza odehrála konala demonstrace a já byl u toho. Pokud vám osud Marleyho není lhostejný, sledujte nás dále pro každý detail celého případu.











Ani nadace Psí život, pejskům nepomůže:-(

27. března 2018 v 17:59 | Admin
Ohledně nemocných pejsků mi poslala Paní Jana Bláhová kontakt na psí život,tak jsem jim napsala a odpvěd byla TAKOVÁ:

Dobrý den,

děkujeme, že jste se na nás obrátila, bohužel Vás ale musím zklamat,
protože naše činnost se zaměřuje pouze na zvířata, která patří lidem bez
domova v Praze a okolí. Jsme terénní služba, která řeší především
prevnce nemocí - očkování a kastrace.

Přejeme Vám hodně sil!

S přáním pěkného dne

Petra Botková
kooridánorka
Psí Život, z.s.




Tisíce zvířatek přitom žije na ubytovnách s lidmi kteří je milují ale když jim zvířatko omarodí nemají kde vzít na jejich léčbu..



..co se dostaly do těžké životní situace..
..nejsem to jenom já ...


Mě s nevyléčiteln nemocným synkem nabídli chráněné bydlení a pak i azyloví dům... ale tam psy nesmějí!
Proto mi co neopustíme své zvířecí děti s nimi jdemeraději na ubytovny..


Hledám pomoc pro nemocné pejsky....

25. března 2018 v 16:48 | Admin

PROSÍM pomozte





Nejedná se o žádnou sbírku, hledám někoho kdo by pejlsy mohl doprovodit do Veteriární ordinace a tak né mě do rukou, ale Paní doktorce uhrdit potřebné zákroky. Může někdo pomoc ? Prosím... Budu vám to ráda měsíčně splácet.
Boloňský psík má ošklivou bouli na ocásku,nutno vyřezat a vyčistit,(kryteráž) + vytrhat zuby+ špatně dýchá,nutný RTG plic+ kastrace zvečené varle Cena dle veterinářky cca 5000Kč


SKOUŠELA JSEM OSLOVIT NADACE,ale chtějí čerstvé veterinární zprávy,proto je nutné prvně uhradit Americkému Bulgokovi těch 5.Tiscíc. Bude to asi více, jelikož se k tomu musí doložit a znovu rhg bříška i zrentgenovat jeho kolena(přetrhané křížové vazy, a kosti(artróza kortí, a kyčle(dyslazie). Pak se bude vědět zda má pejsek cukrovku nebo nádor a kolik bude stát operace a další léčba s kterou už by nadace mohly pomoci.



Americký buldog,se počůrává,asi nádor nebo cukrovka, možná zánět močovích cest,je třeba RTG bříška a krev+moč aby se zjistilo co počůrávání způsobuje.+ nemoc kůže na kterou potřebuje antibiotika,a boule v koutku oka musí ven + vyčištění zubů+léky natišení bolesti a artrozu kloubů.Cena dle veterinářky cca 5000Kč




Ten americký buldog má genetické nemoci jako je artróza kloubů třepení kostí ,a má přeržené oba dva křížové vazy v obou kolenou, ,také má těžkou dyzplazyji na odou kyčlích.Vzala jsem ho do Brna ke kapacitě a specialistovy Snášilovi řekl operovat ale jen jedno koleno stojí 20.000 Kč Operace obou kolen stojí 40.OOOKč,.Naučil se s tím chodit ale bojím se že jednoho dne přestane chodit uplně.



Tedy bez operace kolen sháním cca 10.000kč, na splátky. Děkuji .
Oslovila jsem nadaci psí život..a jiné,ale já se tak snadno vzdávám:-(



POMOC zle také např. léky https://www.alavis.cz/cs/3-pro-psy



Facebook : Lenka Cze Praha

DĚKUJI PANÍ Lenka Balvínová za PŮJČKU,kterou s velkou vděčností budu ráda splácet, oběma pejskům se dostalo odčervení +vaxinace,která se musí opakovat.Také obojky už mají, ale Bohužel ani tato částka nestačí na pokrytí operací obou pejsků,a záloha na operaci jednoho pejka která zbyla, také pravděpodobně nepokryje operativní zákroky celé, jelikož je třeba ještě kastrace,kéž by bylo více takových psích andílků jako je Paní Lenka Balvínová kteří by mohly pejskům pomoci.

Ten velký Americký buldok BRAN zůstává bez pomoci:-(
Na nadaci se mohu obrátit až budu mít veškeré veterinární čerstvé zprávy a rentgeny,které si nemohu dovolit zaplatit.Malý Boloňský psík MIMI,už má termín operace,ale částka 5000 Kč je ale jen orientační:-( Po vaxinaci atd.. zůstalo jen 4.930 Kč:-(🐾😟🐾

DĚKUJI všem kdo mohou jakoliv pomoci
Admin-naposledy@seznam.cz

Sháním stále pro své nemocné dítě kolokočárek hendykep jenže mi přišel e-mail s požadavky které nemohu splnit:-(

24. března 2018 v 12:02 | Admin
Syn už má prvotní příznaky jako malý vzrůst a váha, porucha řeči,chůze,chování,hyperaktivita...

čekáme na magnetickou rezonanci,na vyšetření ušních a očních věmů,na kardiologii jelikož se chytá za srdíčko a naříká au au au,dále speciální další rehabilitace na posílení svalstva jelikož je gumítek,jak jinak to nazvat,také ortopedii , psychiatra a psychologa atd..







Sháním kolokokočárek hendikep nebo levnější cyklokočárek DANDY JOY a dámské kolo.

Pro fynancování nadacemi nesplňuji podmínky, a někeré jsou moc divné..



Dobrý den, paní Lenko,
po naší domluvě zasílám vše potřebné pro zaslání žádosti ohledně
financování Kolokočárku Hendikep cz, doplňky ještě doladí po vyzkoušení.
Co je tedy zapotřebí k dosažení našeho cíle:
.....Dále:

-K ŽÁDOSTI PRO HANDICAPOVANÉ DÍTĚ JE NUTNÉ DOLOŽIT

* potvrzení příjmu obou rodičů, formou čestného prohlášení,
viz. níže nebo samostatně
* vyjádření pojišťovny, zda poskytuje příspěvek na Vámi
žádanou věc či nikoliv
* fotografie dítěte v tiskové kvalitě
* kalkulace či proforma faktura od dodavatele pomůcky
* popis pomůcky s fotografií
* kopie ZTP průkazu dítěte
* lékařská zpráva


Vysvětlila jsem Paní Janě Bláhové svou situaci že mám jen mateřskou na 4 roky,TEDY UŽ JEN NA ROK, což je nějakých 3 tisíce,a plný invalidní důchod což je dohromady cca 7.t a to nepokryje měsíčně ani jísdlo pro 3 osoby a dva pejksy, tak manžel pracuje na černo ABY nás uživil a co vydělá manžel jde na nájem a jídlo pro nás všechny.Žijeme na ubytovně,což ale neznamená že je náš nájem levný platíme 115OO kč, a má se znovu zdražovat., že nemohu splnit všechny podmínky..ale ona mi dodala odvahuto nevzdávat se,moc si toho vážím,jelikož já velmi rychle propadám v zoufalství a bezmocnost a potřebuji aby mi byla dodána i malá jiskřička nadějě. Paní volala žebudeme dál skoušet najít pro syna pomoc.


Oslovil také Pan Oldřich Neumann

Dobrý den milá Lenko,
.... rádi vám pomužeme se zajištění výroby a financování Kolokočárku,
To je naše poslání a to nis moc baví. Ozveme se po vílendu, mějte se
With regards Oldřich Neumann
CEO - TRADECON s.r.o.



Další E-mal byl dost divnej:MÁM UDĚLAT TOTIŽ objednávku v jejich e-shopu a nějako jim vysvětlíš, že mne Pan Neuman doporučil a prosit je o financování přes nadace a žádat o 10 procentní slevu


Dobrý den paní Lenko,
Opravdu to vše vidíte zbytečně negativně, přesto že to není žádný problém a je to řešitelné.
Sleva 10% se počítá u samoplátců, kteří to kupují za své peníze. Ale pokud vy máte dítě postižené
A budete chtít zajistit financování z nadace, pak se sleva neúčtuje. A objednávku je třeba vytvořit
Proto, abyste byla registrovaná v systému a mohlo se na vašem případu pracovat. V Eshopu
www.kolokocarek.cz si vyberte v sekci "vyrobeno v ČR" typ Handikep cz a tam do poznámek napište,
že žádáte zajistění financování a my vám s tím pomužeme. A jak jsme psal na facebooku, všichni naši
klienti, kteří o finamncování Kolokočárku pro postižené dítě požádali, toto financování dostali.
Pokud se stále nějte něčím jistá, pošlete váš telefon a kolegyně Jana vám se vším pomuže


No tak já rozhodně žádnou odědnávku dělat nebudu,když na zakoupení nemám!


Jsem tak nešťastná,nesnáším pocit bezmoci a zoufalství,ani plakat už mi nepomáhá,nedokážu se z ničeho radovat ,cítím jak je život nespravedliví.A to mne ničí.A proto si vážím těch kteří mi snad rozumí,nebo se o to snaž, nebo si na to hrajou ale já o tom nevím.Nic se nehýbá,uvězněná v kruhu s narážením do zdí v slepých uličkách se k zemi choulím,vdávám se a nevolám už ani o pomoc,vím že nikde není.V nic dobrého už nevěřím,vtělení andělé neexistují, bojím se že nikdo nepomůže.


Já ale dál zůstanu svá,já pomáhat nepřestanu,protože je nás tisíce co potřebujeme pomoc,co jsou na tom stejně jako já.Mám přezdívku Světlo Lásky,ale plné smutku a bolesti.Má láska patří zvířatům a je mi smutno z toho že lidé nejsou jako oni,lidé umí brát většina bohužel jen a jen brát a já i takovým hloupá posílala lásku,už vím že nemohu nikoho a nic změnit,ani svou situaci,modlitby a ni prosby nikdo nevyslyší rozplynou se ve vzduchu a nikam nedoletí ani k žádnému Bohu.

Nejraději bych se zabila je nesnesitelné to cítím,když nedokážu pomoc těm které miluji...ale druzí potřebují mne muj syn, a já tu pro ně musím být,takže si ani nemůžu sama pomoct a skončit tu bolest jenž prožívám.
Vím jaká jsem a vím že nejsem špatný člověk,tak proč mi to nestačí,že to vím já.Proč mne tak zraňuje když jsem v očích druhých to nejhorší stvoření na světě,že žijeme na ubytobně jen za to že jsem napsala prosbu o pomoc a doufala že něknekdo pomuže, všechno je tak marné.Marné a zoufalé.Jako já sama.

Neumím sama sebe litovat a přesto pláču i nad sebou nad svou bezmocí.Už nevěřím na nic,nevěřím ani na posílání lásky,nic takového neexistuje,protože já necítím lásku .


Cítím jen zoufalství,které nikdo nezmírní,protože andělé nejsou ani v nebi ani mezi lidmi.Protože mne NIKDO neslyší.

Už nevěřím v žádnou naději že najdu pomoc pro nemocné psy a těžce nemocné tříleté dítě. Když ublížíme psovi, může ztratit důvěru k lidem. Když ublížíme člověku, může ztratit důvěru nejen k lidem.Život funguje stylem copy + paste (kopíruj a vlož)

23. března 2018 v 19:41 | Admin
Láska, přátelství nikdy nezklamou, zklame vždy jen člověk.


Pořád zažívám jen sklamání,hrozně to bolí, bolí naděje když ihne dpříjde jen další zklamání.Chyby hledám v sobě né v druhých,NEMUSÍM PROTOŽE vidím jaký jsou jak myslý jen a sebe. Zůstávám sama a bez pomoci,vzdávám se..vzdávám dál se snažit a prosit a hledat pomoc.Tak stašně málo se směju,stále jen brečím.Cítím se jako bych ležela na zemi ale nikdo mne nezvedne,nikdo mi nepomůže doopravdy.jako by mne lidé jen překračovaly a věčina jich po mě prostě jen šlape.Chápu že abych pomoc pro syna a pejksy našla, musím jí hledat,ale já ji hledám už 3 roky a nenašla.



V jednom článku který jsem četla jsem se snažila pochopit sama sebe,proč jsem stále v minulosti,proč nic není lepší,a proč nic ani nejde k lepšímu změnit?



Protože to, co se nám stalo, nějak předurčuje naši budoucnost.
Že život funguje stylem copy + paste (kopíruj a vlož), jen pokud mu to dovolíme, dokud to nezměníme. On nechá rozvíjet nit z minulosti, dokud rozběhnuté klubíčko nezadupneme. V tu chvíli se minulost zastaví. Přestane tvořit i přítomnost.



3 fakta:
1. Co se stalo, nezměníme. Ale můžeme za tím zavřít dveře. Co vzniklo v minulosti, může v minulosti také zůstat.
2. Co nám provedl někdo jiný, nemá nic společného s novými lidmi, kteří do našeho života přicházejí.
3. Kdo nám dostatečně ublížil, už nikdy nebude součástí našeho života. Od koho jsme totiž jednou odešli dostatečně zklamáni, tomu už prostě NIKDY nevěříme. Není nutné se jím tedy dále zabývat.

Chceme-li se vypořádat s bubáky ve tmě, kteří nás stále děsí, neživme domněnky, spekulace a katastrofické vize. Posviťme si na ně! Hned zjistíme, čeho jsme se vlastně báli. A v té chvíli můžeme pracovat na deratizaci bubáků, jejich odstranění z hlavy. Jak?

Nejprve si přiznejme, že tyto obavy patří do naší přítomnosti a jsou náš problém, který musíme vyřešit, jinak v přítomnosti zůstane. A pak si uvědomme, že nejsme nikým k ničemu odsouzeni. My jsme ti, kdo tvoří náš život. My máme sílu vybudovat si nový, který odpovídá našim přáním. Bubáci neexistují nikde okolo nás, jsou tam, kam si je přivoláme. Bývá to obvykle neřešený problém z minulosti. Partnerská nemoc, kterou jsme přechodili.

Pokud svítíme na bubáka a vidíme, že to byla naše chyba, poučme se z ní. Bubák se stane naším přítelem, který nás vždy bude upozorňovat, abychom neopakovali stejnou chybu. Přestaneme se trápit.

Pokud naopak zjistíme, že jsme žádnou chybu neudělali, není se už vůbec čím trápit.

"Ve skutečnosti nic na světě nás netrápí. To jen my se trápíme. Řešení je jednoduché: Člověče, začni se mít rád."Dalajlama


ZDROJ:https://www.firstclass.cz/2014/10/jak-obnovit-svou-duveru-k-lidem-aneb-5-cest-ktere-vedou-ze-zrady-a-zklamani/


JAK LEHCE SE TO ŘEKNE:(!


Pomáhat mi můžete, ale v rámci zákona…

23. března 2018 v 18:35 | Admin
Dávejte velký pozor na situace, kdy se rozhodnete někomu pomoci,nejen mému synovi nebo pejskům a to například i na Facebooku atd, kdy založíte událost a začnete pro někoho, byť s dobrým úmyslem, sbírat peníze na Váš, nebo číkoliv účet.

To je ze zákona NEPŘÍPUSTNÉ a můžete tak nadělat obrovské problémy sobě nebo navíc tomu, komu chcete pomoci.
DĚKUJI ZA POCHOPENÍ.



Lze však sbírat věcné dary,repektive sbírání věcných darů nepodléhá zákonu o veřejných sbírkách,pejskům lze pomoci zasíláním nař. službou PPL grabule nebo ALAVIS kloubní výživu a ostatní léky jako:


ALAVIS Sanicell ,přípravek na regeneraci jater, podporu imunity a pro podporu léčby nádorových onemocnění. Vhodný také jako doplněk při léčbě močových kamenů .


DR.Maggie -Hojivá protisvědivá mast pro psy,mast má unikátní složení obsahující přírodní protisvědivé a antiseptické léčivé látky, určená pro zevní použití.

Nebo
ALAVIS™ SAMMY 30 cps

ALAVIS™ SAMMY 30 cps



SHELBY Pro srst

ALAVIS SHELBY Pro srst a vitalitu


Stomax®

DR.Magiie (Hojivá protisvědivá mast pro psy, mast má unikátní složení obsahující přírodní protisvědivé a antiseptické léčivé látky)

DĚKUJI, ..Nevěřím na zázraky ,když vidím jak každý myslí jen sám na sebe,nevím z čeho je mi víc smutno:?

PROSÍM stále sháním pomoc pro nemocné pejsky..

23. března 2018 v 11:04 | Admin


Nejedná se o žádnou sbírku, hledám někoho kdo by pejlsy mohl doprovodit do Veteriární ordinace a tak né mě do rukou, ale Paní doktorce uhrdit potřebné zákroky. Může někdo pomoc ? Prosím... Budu vám to ráda měsíčně splácet.

Boloňský psík má ošklivou bouli na ocásku,nutno vyřezat a vyčistit,(kryteráž) základní vaxinace+očkovat a odčervit + vytrhat zuby+ špatně dýchá,nutný RTG plic. Cena dle veterinářky 5000Kč


Americký buldog,se počůrává,asi nádor nebo cukrovka, možná zánět močovích cest,je třeba RTG bříška a krev+moč aby se zjistilo co počůrávání způsobuje.+ nemoc kůže na kterou potřebuje antibiotika,a boule v koutku oka musí ven +vaksinace odčervení,očlpvání proti vsteklině + vyčištění zubů+léky natišení bolesti a artrozu kloubů.Cena dle veterinářky cca 5000Kč



+OBA dva obojky proti klíšťatům cca1000kč



Ten americký buldog má genetické nemoci jako je artróza kloubů třepení kostí ,a má přeržené oba dva křížové vazy v obou kolenou, ,také má těžkou dyzplazyji na odou kyčlích.Vzala jsem ho do Brna ke kapacitě a specialistovy Snášilovi řekl operovat ale jen jedno koleno stojí 20.000 Kč Operace obou kolen stojí 40.OOOKč,.Naučil se s tím chodit ale bojím se že jednoho dne přestane chodit uplně.




Tedy bez operace kolen sháním cca 10.000kč, na splátky. Děkuji .

Mám ráda své záchvaty smíchu,škoda že jsou u mne tak vzácné, tak málo.

18. března 2018 v 18:02 | Admin
Moc ráda by jsem přestala cítít tak strašně sama,pořádse trápit že nemám nikoho kdo by semnou šel ven....s kýmbych se nemusela bát.Jenže mám strach že o kamarádstí semnou nikdo dlouho stát nebude... že to nevydrží.Protože jsem jaká jsem.


A asi si o mě musí každej myslet že jsem ufňukaná ubrečená a že se neumím bavit normálně. Ufňukná ne,ubrečená ano až moc,vlastně brečímkaždý den a někdy i několikrát za den.No a byávit se normálně asi ne že neumím, aleje toho ve mě tolik že, bavit se o např.počasí možná dokážuaž ze sebe dostanu všechny ty hrůzy o kterých potřebuji mluvit, pak se jich možná trochu tím zbavím? To já nevím já o nich vlastně neumím mluvit, jen psát. Tak jako píšu dopisi psychiatrovi když mu potřebuji něco říct.Nevím čeho se tak bojím, proč je tak težký o tom mluvit? asi že to nikdy nikoho nezajímalo , že jsem se neměla kdesvěřit, máma dycky odsekla jen to její: mě to nezajímá!Když jí řekla policie co se stala, řekla i jim že jí to nezajímá a prostě zabouchla dveře.Já bla dole před barákem v policejním autě.To je moje máma:(



Asi mne nikdo neunaučilsvěřovat se mluvením já nevím,jasný že o něčem mluvit nejde..ake myslím že to je špatně.Já vlastně neumím moc mluvit a nebo nevím jak jinak to říct,jsem spíš tichá,posluchač.Vždycky jsembyla uzavřená.Pomáhal mi alkohol,uvoonil mne a já pak mluvila i se smála.. jenže já pít nesmím, zakázala jsem si to, je to spouštět mích sebevražedných sklonů..Mám pak záchvaty,není to dobrý.Ale nevím jak se rozmluvit,možná kdyby se mnou někdo mluvil , já nevím neumím si povídat. Jenže ani s malým:( Takže on mluví špatně a já si vyčítám a pláču že je to kvůly mě:( Ale specialista v Motole říká že je to jeh nemocí.Jenže já se neumím přesta ze všeho obviňovat.To proto taky pořád brečím.




Říkám si , co se divíš že jsi sama, koho bys bavila? A má to logiku.Jsem odsouzenáza to co miudělaly zlý lidi k samotě.Nikde není žádná spravedlost. Já si aletaky nikoho nepustím k tělu, tak proč se vlastně divím že jsem sama? Ono taky ty moje odmlky nikdo nechápe.. ale já to nedělám schváně a nemůžu za to,já ani nevím proč se to dějě. Prostě se odmlčím na neurčito a pak se zase zjevím jako duch.Prostě se schovám.A tak to každej mus pochopit tak že se už bavit nechci, jenže to není pravda.Já to neumím vysvětlit proč to tak je.Hodně toho na sobě neumím vysvětlit.teba moje savy kterým říkám stavy zmražení. To sou ty kdy nemužu ubec nic,kdy nemužu ani ven:(




Prostě to neumím vysvětlit,pohltí mne panika s uzkostí.. bývá dost zlý,ale naštěstí to není trvalý.Když je venku hezky pomáhá mi to cítit se líp,šedivý počasí mi psychiku zhoršuje.Ach jo. Kéž by mě život začal bavit aspoň trošku.Je to jako by běžel ale já jenstojím pořád na jednom místě:( Nejde se z něho hnout.Nevím co mne drží ,že nejde jít dál ani o krůček,asi strach.Já vlastnš ze žiota ubec nic hezkýh nemám,protože na něm hezkého není, a když je , neumím to vidět přes všechno to špatný.Nejsem šťastná:(




No těd změním vněco směšnýho. Já sice hodně brečím,ale mívám i záchvaty smíchu:-D Ty mám ráda,když mě něco rozesměje něco směšnýho, tak dostanu záchvatsmíchu a směji se dlouho.. nepřirozeně dlouho.Na chvíly se uklidním ale jak si na to hned za chvíly spomenu zse vyouchnu a směju se jak šílenec , lidi to nechápou asi si mylsej že sem zhulená,ty jejich pohedy jsou strašný takk dyž mě to chybtne třeba v buse, musím vystoupit a řechtám se na ulici.To mám ráda.Škoda že to je tak vzácný ,když se směju. Lidi sou divný, já vidět sma sebe jak se svíjím ve smíchu, mě by to rozesmálo.






Prostě mám ráda své záchavy smíchu.

Pomoc prosím:(! Obrátila jsem se na lidi, na lidech, ale jen samí sex a lži:(! aneb holka z Marsu.

14. března 2018 v 20:12 | Admin
Vím že jsem najivní,ale raději zůstanu najivní než být devk..

Skusila jsem tam najít pomoc pro svého nemosného syna,a nemocný pejsky.Ale strhla se lavina s er.nabídkama , a to me uráží.Nemusíte miv ěřit ale nejnižší nabýzená částka byla 5t., a nejvišší 100t. ale já taková nejsem.Tak jsem to vzdala a odstranila prosbu o pomoc.Mám tam že hledám jen upřímné přátelství a né firt,vztah ani sex..hodně to zdůrazňuji že sex ne!

Já nevím jsem asi z Marsu,protože o přátelství nikdo nestojí, dokonce ani holky ne,jednu jsem musela zablokovat. Je to fakt smutný:( Nevím co je to s těma lidma, nebo je to dobou,nebo já jsem staromódní? Kamarád taky rád, taková já prosrě nejsem.No jo pakje tam malé pracento slibotechen, ti co naslibují že není problém že pomůžou a že chctít za to sex by je ani nenapadlo.. no ale ty jen pro mě opět z nepochopitelnýho důvodu jen oblbují ale skutek ,utek. Vážně na tomto světě ničemu nerozumím. Když nabýdnu kamarádství tak se mi dostane otázky: a s výhodama? To je tak hnusný! Co se stalo s lidma? Nebo je problém ve mě?Já jem uplně jiná,prostě jako z Marsu:(









Nepomohlo ani napsat jm tam a vylepit tento plakát.. tak jsem to dala taky pryč,protože ta ani nečtou co kdo píše,juknou na profilovou fotku a je to jako na trhu s bílím masem.Já jsem to hodně probrečela ,to se dnesnedá nikomu věřit? Přátelství pro nikoho dnes nic nenamená? Tak proč znamená tak moc pro mne? Blokace a koš mi tam přetéká blbečkama a blbkama.Ale ježtě vkládám dál naději do někoho..snad bud mít důvod,přestat plakat. Kéž by.

A protože oni si tam z toho udělaly er.seznamku, takjá bazar a skouším tamaspoň prodat své jezdecký potřeby.


Pokud je jediné řešení,jak se zbavit bolesti, zabít se.. pak mi nic jiného nezbývá :-(

14. března 2018 v 12:08 | Admin
PROTOŽE UŽ NEMUŽU













PROTOŽE MÁ DUŠEVNÍ BOLEST MNE TRHÁ NA KUSY ZA ŽIVA,A JÁ UŽ TO NEMOHU DÉLE VYDRŽET










Mohu jen doufat že jde jen o dašlší sylný záchvat úzkosti,a že brzy přejde, dřív než přestanu bojovat sama se sebou a udělám to.Protože tyhle stavy jsou pro mě tolik nebezečný se suicidními sklony.Pláču už i před malým,a to jsem nikdy nechtěla,ale nejde to zadržet..

Beru si léky na uklidnění a utíkám se zamkonout v koupelně,pouštím kohoutek ve sprše na plno..a tam se sesipu a pláču.
Protože nemohu nikomu pomoc, nikomuz těch které miluji,synovi, pejskům, ani sobě..a protože mi nikdo nepomůže.
Protože svět je plný bezcitných lidí a pak těch kteří za pomoc chtějí na oplátku sex a to já nedokážu!






Proč je tak snadné umřít, a tak těžké žít?








Kde tě mám anděly ,přispěchej mi na pomoc!
Prosím,obejmi mne a odnes pryč,tam kde už žádná bolest není.


VŠECHNO to začalo v mích 6ti letech, pak už se jen všechno stupňovalo a podepisovalo na mojí psychice.

12. března 2018 v 16:41 | Admin
Možná kdyby tohle všechno četl tenkoho mám ráda, možná by mi rozuměl,protože já si myslím že mi nikdo nerozumí.


Já jsem ale přesvědčená o tom že to tu nikdy ani nečet,nic z toho co tu píšu.NE, nemyslím si že by to bylo tím že ho to nezajímá,možná jen chce to všechno slyšet ode mě, a ne to tu čít.Ale mě ty takmoc pomohlo kdyby to tu četl a kdybychjá věděla že to tu čte.

Všechno špatný co jsem prožila,všechni se na mě podepsalo:-(

Nepomhla mí psychice,pedofílie mího nevlastního táty,dnes už ani slovo táta nedokážu napsat bez toho abych v srdci neřekla fotr.Nepomohla mí psychice ani moje alkoholická agresivní máma a její slova nenávisti vůči mě,její nenávidím tě ,seš celej Hubá... (ten co si mě s ní udělal).Její už aby si chcípla,její seš k hovnu,nikdy nic nedokážeš, její nikdy nic nedokážeš, její nikdy nic nedoděláš,její neustálenadávky a bití atd..
Nepomohla mojí psychice ani přepadení a ani několikrát prožité znásinění a je uplně jedno jeztly to o kterém vím, nebo to o kterém nevím protože mne uspaly ,nic nemění na tom ten fakt co mi udělaly.
Nepomohla mojí psychice ani zlý kluci a partneři co mě bily..
Nepomohlo mojí psychice ani to ,že mi máma nebyla schopná ani poslat blbej koresponďák na tábor, nebo dopis do ozdravovny.Nepomáhá mojí psychice ani to ,že mě lidi využívaj i když o tom nevím, neumím si to uvědomit, dokud se to nedovím od jiných, doud si to neuvědomím.Dokud to nepochopím.
Nepomohlo mojí psychice ani to že jsem milovala a najivně věřila že jsem milovaná,dokud mne hned po svadbě nezačal být a využívat..ale já 9 let veřila že se změní,ale nezměnil,požádal o rozvod, šlo mujen o český občanství a já mu dla uplně všechno a nikdy nezapomenu na to když mi řekl: to že mě miluje, že mi říkal jen z lítosti!
Nepomohlo mí psychice, že mě šikanovaly a ubližovaly mi i spolužáci.
Nepomoho mí psychice k čemu mě máma donutila!
A nepomáhá mi to, že o tom nedokážu ani napsat!


Protože si říkám že to je všechno moje vina,tak jak mi to vnucovala od mala máma, že za všechno mužu já, že všechno špatný jsem já zavinila, že já jsemza všechno vyna i za její spackanej život.


Nikdy nic nepomohlo mojí psychice, ani léky ani blázince:-(
Ani narození syna,je to jen další hrozný strach o něj,a že nejsem dost dorá já pro něj.
Proč mi nikdy nikdo nepomoh?
Proč sem nidky neměla zastání a oporu v nikom a v ničem?

Všechno by možná bylo jiný: kdyby mě dala do ustavu, kdyby mě potratila.
A kdybych v šesti letech nesedla pedofilovi na kolo,ale já sedla,takže si za to co mi udělal můžu sama:-(




Ale dnes už aspoň něčemu rozumím a něco vím a to že,já sama sobě jsem psychiku nezničila!




Sama sobě jsem nevzala sebevědomí,sama sebe sem se já neučila nenávidět se, a vinit se, a cítit se špatně ,a špatná.
Neumím se ani politovat:-(




Trpím neustálím strachem,obavami a výčitkami.Pořád jsem ta malá holčička, ona je pořád se mnou ,ona a její strach z toho pedofila co mne unesl v šesti letech z parku. :-(

12. března 2018 v 16:07 | Admin
Je to hrozné,šílené ..je mi pořád špatně,vyčerpaně..sama soběhroně ubližuji tím jak se cítím a tím co cítím.


Je pro mne moc těžké říkat si, že nic nedělám špatně, že já nejsem špatná,za to jaká jsem, za to co cítím.
Tohle mne nikdo nenaučil,to máma mě naučila to co cítím a prožívám:-( ŽE JSEM ŠPATNÁ.

Nevím jak se naučit mít sama sebe ráda,a nevímjak věřit tomu že mě má někdo upřímně rád,že to není lež, a slova lítosti.
Bojím se pořád všeho:-(
Hrozně mneto ničí,všechno co cíítm a prožívám.Neusále obavy,strachy a víčitky.




Zdraví lidi ani nevědí jaký mají štěstí že jsou zdraví,pro ně je to normální že jsou zdraví.


Já nevím jaké to je cítit se vyrovnaně, šťastně, v pohodě,být v klidu cítit se bezpečně a v bezpečí.Nemůžu být pro nikoho dobrá ,když nejsem sama pro sebe,říkám si.Mám pocit že mne lidé neustále hodnotí a že mne hodnotí a smíšlejí o mě jen špatně.Neumím si ani připustit že se mílým,že to muže být jen v mích pocitech.

Slova miluji tě pro mne nic neznamenají ,když to neumím cítit,a prožívat.
Jsou to jen slova a já slovům nevěřím,věřím jen tomu co cítím.
Nevím jak se naučit věřit druhým a jak být sama pro sebe dobrá.

Potřebuji slyšet hezká slova a věty,ale když je slyším stejně jim nevěřím:-( Prostě se jim asi bojím uvěřit,já nevím, je těžké vyznat se sama v sobě.

Vím jen jedno, a to že nechi být špatná ani pro sebeani pro druhé.
Ale nevím jak to zařídit,jak to udělat,jak být lepší,protože neumím být jiná než jaká jsem.A já si o sobě nemyslím že jsem dobrá ale vím že jsem hodná.Aspoň to jsem se naučila pochopit a příjmout,i když mi to trvalo strašně moc dlouho.


Nejhorší je že mi nikdo neumí pomoc.
A já si zase říkám a vyčítám.. že je to všechno moje vyna, že chyba je ve mě.



Spoustě věcem nerozumím a nikdo mi na ně neumí odpovědět, snažila sem se zeptat mámi na toho pedofila co mě v šesti unesl z parku, ale řekla mi že nic takového neví.Jak to že to neví? Já si z toho pamatuji jenutržky, moje pamět to nějak nevím jak vymazala.Od té doby nemím pocit bezpečí nikde ani v ničem ,ale stále ho hledám.Toužím po něm.Protože by mi to pomohlo cítit se líp. Ptámse sama sebe a snažím se rozpomenout, byla u měpak policie,snitka? Ale to nevidím,jakto že to nevím?

Ale slyším jeho větu zcela zřetelně!
NIKDY JSEM JEŽTĚ NEVIDĚL PANENSKOU BLÁNU A ZAJÍMÁ MĚ JAK VIPADÁ.


Vzal mi všechno i pannenství,jaktože to nikdo neví????
Nevšimla si máma krve na kalhotkách,ničeho?
fakt to neví, nebo o tom jen nechce mluvit,protože ona nikdy nechce o ničem mluvit,neumí si ani připustit jak moc špatná máma byla.

Jenže já mám tolik nezodpovězených otázek..

Je to tím že to nikoho nezajímalo,nebo tím že sem to nikomu já neřekla?
Byla jsem jediná nebo to udělal i jiným holčičkám?
Byl za to ubec neni stýhanej, potrestanej, seděl za to a nebo si dál užívá svobody a dál ubližuje malým holčičkám?

A proč se tím tak strašně zabívám?
Snad protože jsem mámá, a bojím se by se nic podobného nikdy nestalo mému synkovi.Možná se jen snažím pochopit v tom sebe sama,možná kdyy to nebyly jen střípky paměti,které se snažím poskládám..možná by mi to pomohlo ve všem.Možná bych se tolik už všeho nebála, možná bych se už necítila furt tak špatně,možná by to změnilo zbytek mého života k lepšímu.

Já nevím.Tohle nikdo neví.
Možná by mi to jen ježtě víc ublížilo.

Chtěla bycho tom muvit,ale stydím se, a je to tak hnusný a odporný, že je strašně těžký o tom mluvit.Ale dusí mne to mlčení o tom:(

Mlčení o všem, kdo mi kdy co udělal,protože kdo by mi věřil že jsem prožila tolik zla?
Nevěřím že by mi někdo věřil, nevěřím že by si každej neřekl: vymýšlí si aby byla zajímavá ,aby jí lidi litovaly.

A to je přesně to co já nesnáším a o co nestojím!
O lítost a takovouhle pozornost fakt nestojím,protože lítost mi nic nikdy nezmění,nezmění to abych se cítila líp.
A nechci nic z lítosti!
Ani nepotřebuju pozornost nikoho.
Jžš já nevěřím ani svému psychiatrovi.






Já se jen chci přstat cítit tak strašně sama a špatně.



Pořád jsem ta malá holčička, ona je pořád semnou ,ona a její strach.









Může tomu někdo rozumět?
Že tak to je.
Že věk je jen číslo, ale já nejsem dospělá?
:-(


Přátelství je někdy jediná možnost,jak být s tím koho milujem..

8. března 2018 v 23:43 | Admin

Ukaž mi své jizvy....

8. března 2018 v 23:02 | Admin




ON: Ukaž mi své jizvy.


Ona: A proč?


On: Protože chci vědět,kolikrát si mě potřebovala, a já tu pro tebe nebyl.



Slova jsou zbytečná a bezvýznamná jako já !

8. března 2018 v 22:52 | Admin






Pane Bože víc v háji všechno být snad už ani nemůže :-(

8. března 2018 v 17:18 | Admin
Dnes jsem jela do servisu vyzvednou si mobil Prestigio kterej jsem měla krátce ,protože jsem měla Lenovo dotykáč ale malej mi ho rozbil:-(

Tak sme si utrhly od pusy a koupil se mi jinej,víše zmiňovaný prestigio ale malej mi ho utopil, a dnes mi v servisu řekly že je neopravitelný:-(

Měl jsem bezdrátovou myš ale i tu mi malej rozbyl:-(

Takže jsem bez telefónu a budu ježtě pěkně dlouho, jako by nestačilo že nemám deset tisíc na veterinu:-(




Že nemám sva tisce dvěst na zubaře, takže se tam volalo jako že sem marod s kašlem :-(

Jako by nestačilo že je malej se zdravím v háji:-(

A že moje zdraví je taky v troskách :-(

Že nemám na coklokočárek aby měl malý natažené nožičky:-(

A že nemám ani hlídání pro malého,abych šla někam třeba dopňovat zboží:-(




Pane Bože víc v hajzlu všechno být snad už ani nemůže :-(

Láskou místo nenávisti okolo světa 2018

4. března 2018 v 21:29 | Admin

Souhasíš?
Sdílej.


Tak jsem podstoupila vyšetření CT

3. března 2018 v 18:13 | Admin

Měla jsem zavřené oči celou dobu abych se nebála, takže to bylo vcelku příjemné jak to tam semnou jezdilo:-)
Tak v pondělý budu vědět zda jde o onkologický nález, nebo je to jen to jen stín od srdce které bych neměla v levo, ale doslova na pravém místě.

Dám vám vědět.
Pa




Postrádám nejen pocit bezpečí ale i radosti,proč jsem o hezké emoce ochuzená? Až zemřu všude bude tma a ohlušující ticho, těším se až se z té tmy vynoří tvá hlava s bílou hřívou a mohutným krkem a odvezeš mne domů ,doufám v tebe můj bílý anděly.

1. března 2018 v 18:01 | Admin
Mít aspoň večí ten invalidní důchod..mít naději že může být všechno lepší..Nám se do bytu sluníčko nezasvítí jak je rok dlouhej... to mi nepřispívá na deprese.Přemýšlela jsem jak oklamat mozek,jak sem dostat pocit sluníčka..napadá mě jen snad oranžové průsvitné závěsy,jednou jsem takové viděla se zlaceným šitím..jenže tady máme okna zatemněná, což fakt nechápu proč zrovna tady na té straně,když tu nikdy slunce nevsvítí.To na druhé straně tam jim svítí pořád ale manžel na tu straně byt nechtěl, žese tam upečeme..

Tak když sem místo záclon dám ty závěsy,bojím se že tu tu bude už uplně jako v horbě:-/

U malého v pokoji jsou okna normální,tady ty velké byty byly dříve učebny,ale stejně ty okna nechápu když tu jsou takoví ty zatahovací dlouhý nudle.Ach jo tolik mi všechno chybý. Nejen sluníčko. Chybý mi pocit nejen bezpečí ale i radosti, proč jsmo tyto hezké emoce ochuzená?Proč jsem furt tak hrozně sama,proč nemám nikde na zemi žádné místečko,jako óazu klidu.

Mám v hlavě místo klidu nikdy jsem tam nebyla a ani nevím jeztly exituje..přeji si tam být ale nevím kde hledat jinde než v mích předsavách a ve smrti.

Je to tam ůžasné nikde nejsou žádný lidi a nehrozí tam žádné nebezepečí ,nejsou tam ani divoká prasata,kterých se bojím protože tady Zbraslav je jich plná a courají si s madými klíďo píďo po chodníku..prostě huza.

Mé místo je příroda:

..není tam vedro ale je tam teplo s příjemným vlažným vánkem, pokusím se to popsat.

Není tam ani žádný otravný hmiz..vosy atd.. nic čeho bych se musela bát ,nic co by mi vadilo..

Vidím jehličnatý les, žádné listnáče plné klíšťat ,ale vonící jehličňany linou se do dálky okolo velké louky,tráva je měkoučká a plná různých květin, .

Na té louce je jen jenden jediný velikánský košatý listmatý rozkvetlí strom ,a tam já lehávám pod ním ,miluji dívat se do jeho koruny a cítít vůni květů..nebe je krásně modré a po něm se líně převlují bílé chomášky obláčků které také moc ráda pozoruji vidím v nich různá zvířatka.


Teče tam potůček nijak nehučí ale jen strašně příjemné ho poslouchat jak nechává plynule převalovat svou čirou čistou vodu přes čisté kameny a kamínky v něm,,příjemné takové jako jemné bublání..
Pak už není nic, je jen vidět do širé dálky,s lesy, louky,kopcemi žádné lidské obydlí nikde.


Nemusím se ani bát mít puštné psy,kteří leží u mne a i oni vnímají ten naprostý klid a bezpečí.
Mám tam i malého je šťastný běhá po louce a trhá si kytičky, které pouští do potůčku a směje se.Není se ubec čeho bát ani obávat a nemůže se mi syn nikam stratit, ani kdby jsem usnula,je tam totiž neviditelná stěna,stěna bezpečí a ta ohraničuje můj prostor do kterého se nikdo jiný nedostane pokud to já sama nebudu chtít.

Pouším tam krásné koně kteří s klidně pasou na louce,mám tam bělouše,já v anděly nevěřím ale onje můj anděl, to on mě jednou na svém hřbetě přenese ,na druhý břeh ,kde budu teprve šťastná a zmizí vše špané.

Jsou tam nádherné srnky s koluškci a jeleni co majé obrovké paroží,jsou tam zajíčci a ptáci kteří nijak nekřičí ale příjemně štěbetají.Dá se tam jít polní cestou..je vyšlapaná ode mne. ŠKODA ŽE JE TO JEN V MÉ HLAVĚ:-(


Ráda bych tam vzala manžela který by se tam stal také klidným, žádné kurvování, nesnáším to je ho KURVA!!!


Byl by jako beránek,a mohla bych tam cítit jeho lásku,a vzájemně by jsme tam tu všudy přítomnou lásku a klid čerpaly, a předávaly si jí navzájem, i našemu synovi a pejskům..

On by seděl opřený o kmen toho stromu, a já by jsem měla hlavu položenou na jeho stehnech.. jemně by si pohrával s mími vlasy, nemluvil by.. nechával by se tou krásou a pohltit a všud přítomnou pozitivní energií unášet hloubš a hlubš do svého klidu,lásky a míru.


Láska,klid a mír by se vlévala do našich srdcí, duší i do naší mysle, tam neexituje nic špatného, ani zlého ani nervozního.
Nelétají tam ani letadla protože ta průhledná zeď clona bezpečí je vlastně taková obrovská kostka nebo spíš koule ,je tak moc vysoká a široká ale nikdo ani mi ji nevidíme,jen cítíme její ochranu.
Není tam hlad ani žížeň.. možná je to muj ráj,můj druhý posmrtný přeh.
Kdo ví...kéž by ano.

Až umřu můj bílí kůň mne tam odveze,není tam ani smutek ani bolest, tak i kdyby tam byl jako první můj 12 ti letý pejsek, nebude se mu tam stýskat, ví že se tam setkáme, bude klidný a vyrovnný a až se tam setkáme, poběží mi šťastný a zcela zdraví a mladý vstříc tak rychle, že se mu nožičky zamotaíj a on hodí držku..budu se mu hrozně smát..jóóó to je muj mišák,uplně to vidím .
A ani já tam nebudu smutná a nebudu se trápit proptže tyhle emoce tam prostě nejsou nikdy.

foto Lipicana :SLAWIK.COM /TEXT je můj,mého srdce a mé duše.


Pak se tam setkám i s manželem a i s našim druhým pejskem a i se synem.

Všichni budeme zdraví a malý o kdyby setam dostal jako dědeček ,tam s námi bude malé šťastné zdravé dítě, hrající si v potůčku,honíci motýly po louce..a všem nám bude krásně.

Noci budou teplé s jasnými krásnými hvezdami které se budou zdát tak hrozně blízko, jen se jich dotknout...nebudeme tam potřebovat ubec nic ze světa živích,ani si na nic z toho nespomeneme..vše zmizí spolu s veškerou bolestí a trápením.

Nebudeme potřebovat ani polštář ani deku, ani kamrimatku ani stan...aspoň doufám.. No a kdyby, tak až se pujdeme projít a když se vrátíme k našdmu stromu ,našemu stromu života ,hle pod ním budou čisté spacáky,karymatky i polšřky...

Netuším jak by se tam dostaly.. ale nikdo by jsme se na tím ani nepozastavil, prostě by to tak bylo v pořádku, tam se ničemu nikdy nebudeme ani divit,tam ani divení se neexistuje,nic než klid láska a mír.

Tam je moje místo, to je můj domov,náše místo, náš prostor moje oáza klidu do které patří má rodina.

Přijď a odnes mne tam,chci vdoufat že taková je má pravda a skutečnost, že to není jen sen.

Ale chci věřit v někoho s kým se začínám kamarádit,možná je to můj bílý kůň a to místo není ve smrti ale v životě.. jen ho najít.

Dnes zase cítím totální vyčerpání psychické i fyzické,potřebujeme reálnou pomoc ne keci a sliby !

1. března 2018 v 11:19 | Admin
Nemám odkud čerpat ,brát novou sílu,energii.. Každý den je tak strašně hnusně stejně stereotipní,šla bych do solárka ,dřív když jsem měla hafo peněz jsem do solárka chodila blo to suoer na psychiku, představovala jse, si že ležím na krásné bílé sluncem zahřáté lodi která pluje po klidném moři,ale všechno je pryč..a snimi i falešní kamarádi,je těžký být optimistická ale snažím se říkat si na všem špatném něco dobré..ale mít permanentku, ani bych tam nedošla až tak jsem vyčerpaná.

Můžete miněkdo ale říct co je dobré na tom být takhle strašně vyčerpaná?
Malý je hypermobilní nemůžu si ani ani nachvilku lehnout,jžš přece ho nebudu držet v postýlce.
Poslední dobou se drží za srdíčko a íká au au.. večer mě tím ase vyděsil tak že jsem chtěla volat sanitku,a naskákaly mi opary ze stresu.Musím co nejdříve zařídit jeho kardiologii,chtěla jsem dnes,dokonce sem měla naplánové i své další krevní testy a moč na ten nález na ledvinách, že bych si nechala od dětské napsat žádanky i na alergologii.

Nedala jsem to :-(

Samozdřejmě se dostavily pocity viny, kdy sisama nadávám že sem kráwa neschopná , máma na hovno atd.. ale to ubec není dobrý!Ptrotožeto fakt nepomáhá cítit se pschicky líp,ale právě naopak..jenže já si neumím říct oki holka, klid, to nevadí skusíš to zítra znova..

Tohle mne nikdo nenaučil, máma mě naučila jen nenávidět se a že všechno je moje vina,že její posranej život je moje vina..hmm tak já jí asi vybrala chlapa s kým si mě má udělat,jasně.. tolik bych jí toho chtěla vpálit.. ale s ní se nedá ubec mluvit,ona je je jen samé to já jsem nejvěčí chudinka na světe..Všeichni sou jeblí..máma že se zabije.. muj nevl. pedofilní otřčín zase to jeho už abych chcípnul.Fakt se nedivím že nejsem normální.


Jen nechápu jaktože se nedopesalo na ségře?
Oki matka si vše vylívala hlavně na mě,se svím vychlastaným mozkem, ta její agrsivita.. proč to nejde vymazat všechna hnusná a zraňující minulost celý podělaný dětství i puberta.. prostě upně všechno a začít od začátku s tím že nevím kdo sem,ani co sem kdy prožila,cítila.

Tak už někdo vymyslete přístroj na vymazání paměti a já se hlásím jako první dobrovolník!

Ve cvokárně sem se žebrala o elektrošoky.. hmmm ale smolík.Já se i strácím v tom všem co cítím, ve všem co mujmalý pořebuje, co mí pejscipotřebují ,co já potřebuji.. no už i to je ale pokrok protože dokážu aspoňuž i já sama něco chtít,po něčem toužit..to jsem si dřív neuměla dovolit ani ve snění.


Ale co z toho jako?? Nic!


Protože nikdy nic z toho se nespní,všechno zistane při hnusným starým, žádná změna nic,ta stará rezavá blbá lednic tu furt bude vrčet a přemrazovat se,malý nebude mít ciklovozík, pesani.. syn... :-( CRY
Fakt za to mužu já? A pokud ne tak proč to tak cítím?

Co sem teda zač?

Špatná máma ,špatná pejskařka... jenže to je to nejcitlivější v mém srdci!
A já tohle si nesmím říkát.. protože to velmi nebezpečné pro mé sebedestruktivní chování..ani bych nemuela chodit na ten blbej most.. okna máme taky dost vysoko.

I tohle špatně! Já to vím, ale jsem aspoŇ upřímná.Jenže já se neumím cítit líp, a nemám ani kouzelný prstýnek která´ý by vše změnil, od základů včetně mě!


Může mi někdo vysvětlit jak se mám mít ráda???
Tolik už jsi toho dokázala.. ty voe tak proč to tak já sama nevidím??Proč tomu nejde věřit?


Kdybych dokázala jít pro ty žádanky a na krev a moč.. možná by mi tak skurweně mizerně nebylo?
Jenže já tam prostě nedojdu,já nevím čeho se bojím?Ale to něco mě ven prostě nepustí:-/
Do prdele a to je to ca 4 min,pěšky od baráku.

Bože zdraví lidi si ani neváží že sou zdraví..
matky si neváží že mají zdravé děti..
atd atd atd..


Jenže nic není samozřejmost...a to tvrdím od mala a stojím si za tím.
Tak kako že nic není náhoda, a že je všechno předurčený, proč se mám dnes cítít zase mizerně..já to nevím ale ten někdo jo,ten kdo takhe chce.. osud? Nebo Bůh? Ďábel? To je uplně jedno vesmír, matička země.. na tom ubec nezáleží jak se tomu říká ani kdo to tak chce.. jen já nevím proč to tak chce...ale nic se neděje bez záměru.. ani se nerodíme jen tak..nic není jen tak .Koho potkám, kdo mi ublíží, kdo mi pomůže, všechno je předem danýa nics tím nikdo neudělá..nejsou žádný dvě cesty.. jen jedna a jedna volba..


Jít tou cestou nebo se rozplácnout pod oknem, prej sem bojivnice že sem toho tolik vydržela.. jako ale já už tohle nechci,chci se radovat, chci být šťastná,chci kypět životěm pozitivní energie.Jenže to já prostě nemám, nic z toho.

Takže jak teda??
Psycholéky na hov!
To mám jako začít fetovat aby mi blo líp? No to ani omylem to si strčte někam!

K čemu je to všechno dobrý,takhle furt jen trpět? Jako že minulej život jo?? To sem byla ale swině že si to v tomhle ted vyžírám..Karma atd.. jasně ..děte do prdele keci sou k ničemu!Slyšešla jsema zajímala se o dost.. anděly hmm v ím žvotě teda fakt nesjsou, leda satanáší:-/





MI POTŘEBUJEME REÁLNOU POMOC A NÉ KECI!


Píšu si to pro sebe, chci si tím nějak ulevit.. furt lepčí trochu nadávat než do sebe řezat,nebo se rozmáznout pod oknem,stejně to tu ani nkdo nečte..
Omlouvám se že jsem tady někdy vulgární, ale to jen tady ne v reálu.. tady si to můžu dovolit a trochu si tím ulevit.

Prosím mohl by někdo darovat CIKLOKOČÁREK nebo KOLOKOČÁREK mému nemocnému synovi -HELP ME PLEASE. děkuji

27. února 2018 v 17:13 | Admin
Mohu měsíčně splácet...tolik dohromady prostě nedám:-/,,, aby mohl mít natažené nožičky,prosím.



Můj andílek trpí Recklinghausenovou chorobou:-(

Kolokočárek hendikep pro postižené děti stojí ,PŮVODNÍ CENA 39.8000,00 Kč nyní akce 29.990,00 Kč+ kryt proti dešti ve slevě 1.000 Kč a kryt proti hmyzu tako v akci 1.000 Kč, takže 40.990 Kč


neo tento :DANDY JOY CYKLOKOČÁREK


Kamenná prodejna www.detskyraj.cz, s.r.o. v Praze:
Levobřežní 8, 190 00 Praha 9 Vysočany
tel.: 222 781 267, 603 422 354
e-mail: info@detskyraj.cz
gps: 50°6'20.275"N, 14°30'17.230"E
Provozní doba:
po - pá: 10.00 - 19.00
so - ne: 9.00 - 15.00



Morbus von Reclinghausen, Reclinghausenova choroba je periferní typ (tzv. typ 1) onemocnění zvaného neurofibromatóza.

Tato závažná, ne příliš častá nemoc, jejíž hlavním projevem je abnormální růst tzv. Schwannových buněk centrálního tak i periferního nervového systému s výraznou predispozicí ke vzniku benigních i maligních nádorů.



Recklinghausenova choroba, neurofibromatóza - příznaky, projevy, symptomy

  • tzv. "café-au-lait spots" (skvrny barvy "bílé kávy" - okrsky nahromadění pigmentu v kůži, v 90 % se objeví do 5 let věku)
  • neurofibromy (mnohočetné tumorózní uzlíky - v kůži i podkoží - hlavně v podpaží a tříslech)
  • Lischovy uzlíky (hamartomy duhovky) - viz fotografie
  • zvýšené riziko vzniku různých nádorových onemocnění
    • gliomy centrální nervové soustavy (gliomy optického nervu - n. opticus ad.),
    • neurofibrosarkomy,
    • rabdomyosarkomy,
    • feochromocytom,
    • leukémie apod.
  • postižení muskuloskeletáního (pohybového) systému - subperiostální (podokosticové) neurofibromy - působící na kosti, její prořídnutí a patologické fraktury, skolióza, vrozená dysplázie (nevyvinutí) tibie (kosti lýtkové)
  • postižení intelektu
  • epilepsie
  • zúžení ledvinových tepen (stenózy renálních arterií)
  • poruchy zraku nebo slepota (z důvodu gliomu optického nervu)
  • poruchy mluvení
  • skolióza páteře
  • bolesti břicha, zvracení, u někoho průjmy, u někoho zácpy
  • bolesti hlavy
  • nádory mozku
  • patologické cévy mozku
  • poruchy učení
  • mentální retardace
  • vysoký krevní tlak
  • skvrny, pihy v místě styku kůže (pod prsy, podpaží, mezi hýždi, ad.)
  • předčasná nebo opožděná puberta
  • poruchy chůze
  • nízký vzrůst
  • špatné školní výsledky
  • svědění kůže
  • ad.


Neurofibromatóza, morbus Recklinghausen - obrázek, fotografie:http://www.priznaky-projevy.cz/geneticke-nemoci/recklinghausenova-choroba-neurofibromatoza-priznaky-projevy-symptomy-obrazek-fotografie






Snažím se dát si do kupy své zdraví i přes těžkou Agorafobii a Sociální fobii

27. února 2018 v 15:25 | Admin
Trápyly mnežlučníové záchváta 3 roky... aby jsem to zkrátila, žlučník už je venku byly to kameny..a je po křečích:-)
Za doprovodu manžela jsemsi našla nového obvoďáka..protožr moje doktorka nic neřešila ,Tak mám nového lékaře který nic nezanedbává a tak mne poslal na plicní,jelikož všechny rentgen ukazovaly zatemnění ale moje bývalá lékařka to protě neřešila,tak jsem jela do nemocni Motol na plicní a na další rentgen..9.3 jdi znova do Motola na CTČKO,aby se vyvrátil nebo potvrdil onkologický nález..či mám možná srdce na psavém místě doslova.. a mohl by to být tedy stín.. uvidme.

Rakovinu máme v rodině,Já prodělala jako první z rodiny rakovinu zhoubnou děložního čípku, tak mi udělaly plastiku ale hold se to musí hlídat..jenže děloha zlobí,po porodu se nesrolovala a jsou tam nějaké výrustky či co..tak půjde taky ven,jelikož nejsem moc schopná si hlídat citologii nebo ubec dbát o své zdraví..ale musím pro syna.

Druhá byla máma ta prodělala rakovinuplyc ale naštěstí to měla ohraničené.

A nakonec moje sestra také děložního čípku, jenže ta to zanedbala ježtě víc a musela chodit na ozařování,které jí slepilo střeva, tak že má vývod na bříšku..má z toho logicky deprese protože jí nikdo nechce, takoví sou chlapy idioti!

Takže byche nedivila kdyby na mích plících byl nález rakovinový,nejhorčí je že mi to je fuk..prostě to ubec neprožívám nevím jak jinak to číct.

Také protože si furt koušu pusu vevnitř tváře atd.. z toho je také rakovina..no nic..

Můj manžela ji má také je to neléčitelný /nevyléčitený druh a bohůžel to po něm zdědil náš malý syn.

Syna čeká magnetická rezonance a XXXL dalších vyšetření, je to hruza a je to hrozný nápor na mou psychiku.
Byly jsme už několikrát na různých vyšetřeních ale nic se nejeví dobře:-(

Specialista na onkologické nemoci dětský ,byl moc hodný a bude ho tě mít ve sledování on.
Je to swinská nemoc a já umírám strachem na každém vyšetření...

Vrátíme se ke mě, zařídila jsem si také specialistu na onkologivké nemoci gynekoložku..moje Paní doktorka byla užasná ale těžce onemocněla:-( A praxi musela předat.Pro mne je ale moc obtížné jezdit něka moc daleko, kde to neznám sama..Tak jsem si našla novou kousek od domova. Možná pro vás ubytovna domov není..ale já se nevím proč právě tady v tom bytě doma cítítm.Tak se domluví vyndání dělohy a podstoupení monografu.. a uvidíme co a jak dál..

Dokonce jsem si našla zubaře a to pro celou moji rodinu i malého, manžela.Doktor je mladý a nijak je nepohoršuje že jsem psychicky nemocná.

Tak jsem šla na celkové rentgeny hned dva,protože druhý mi dělaly znoa v nemocnici,zubař se snažil vytrhnout mi ořenale nešlo to..tak jsme jely do nemocnice..kde mne Paní doktorka vzala hned bez čekání i když byla čekárna plná..trpím panickými a uzkostnými zachvaty.. vyjmenovala jsem všechny léky které uživám.. i když bće skutečnosti i na to dost kašlu a beru si jen ráno jeden argofan a večer jeden tisercin s jedním rivotrilem..protože nechci být tlustá a po lécích na psychiku já prostě dycky kynu:-(

Byly tam na mě hodný a tak mi rozřezaly dáseňa kost aby se k tomu dostaly.. tak sláva to by bylo..ale tím to nekončí 7.3. jdu k zubaři znova musím na zubní hygienu njn cigára dělají na zubech své.. a mám dost kazu,to je z těch blbých léku na psychiku! Ale chci si i zuby dát do kupy.. jenže nekradu!

Proč ubec stát chce platit VZP když všude se za všechno platí??

Dřív se chudčí lidé poznaly podle oblečení.. dnes podle zubu!

Pak mám další nález na ledvinách.. tak to se bude muset zase řešit..jenže těď je toho najednou nějak všeho moc:-(

A manžel si musí brát pořád v práci vono aby mi mohl dělat doprovvod,takže tím přichátíme o peníze,do háje:-/
Já mám sice invalidní důchod třetího stupně ale nemám ani životní minimum.. debilní brigády a moje debilní máma,že mi nikdy nic nevysvětlila že se mám na celý brigády vykašlat a jít pracovat normálně aby se mi to započítávalo..ale jí sem byla dycky šumák a jsem do dnes.

Musím říct že mě to fest bolí myslím dáseň atd.. mám to sešitý a hltám léky na bolest.. víte ale je to zase fajn na druhou stránku..protože ta fyzická bolest zabírá veškeré místo v mém mozku a není čas na tu psychikou bolest.
No to ale zná každý kdo má např.osobní zkušenosti se sucdním chováním, jako sebepoškozování..

Stále odkládám skusit krizáč..a teď na to ani nemám čas.
Ale jak říkám po psychický stránce je to dnes lepší.. asiže se něco pohnulo.. a nic už nestojí( moje zdraví, nezdraví).

Chtěla jsem si koupit v levných knihách knížku.. strávila jem tam přes dvě hodiny.. manžel šílel i malý... nevím nemohla jsem se ubec soustředit.. víte jak to dopadlo?

Koupila jsem jen dekorativního motýlka malému na záclonu,oni tam mají i takové různé píčovinky..knížka mne mtzí ale prostě to ubec nešlo, totální bezradnost mě přepadla..pocit že mě všichni pozorují, prostě to nešlo.

Víte jak sem vám říkala že mě hodil přes palubu R.M z Pražký kromináky no on těd stejně šefuje jinde..ž to tolik nebolí,protože to vypadá že budu mít nového kamaráda z PČR.

Jako malou mě zachránily a já k nim prostě od mala už tíhnu za tím pocitem bezpečí,který nemám a nemohu najít nikde jnde ani v ničem jiném.Dokonce je to tak že když jsem s manželem tak já se bojím i o něj..chápete.takže nemám pocit bezpečí.

Vlastně se furt bojím nonstop.. o ,malého, o manžela o psy..:-(

Mišák užje starý má psích 12 let a není na tom bobře, co se narodil malý ,tak si nemužeme dovolit pořádně se o ně postarat po veterinární stránce, hrozně kašle, sípá..atd... ten druhý na tom není lépe..aůe o tom není tento článek..O pejscích píšu v článku někde níže.

S malým budu muset znova docházet na speciální rehabilitace.. kvuly jeho nemoci nemá žádné svalstvé je jako plastelína, strašně moc potřebuje ciklokočárek aby mohl mít natažené nožičky.. nevyvýjí se to s ním ubec dobře.. má vadu řeči,je hypemobilní atd.. je toho více a mě bolí srdce vše vypisovat.. skurwená Recklinghausenova choroba!!!

Dokáže ubec někdo pochopit kolik bolesti ve mě je?
Uplně ze všeho?
Že se bojím co s malým bude dál...bože bude mít tak těžký život bojím se... jako já:-(
Bojím se že psy mi umřou dříve než se jim dostane řádné veterinární pomoci, já na to prostě nemám:-(
Skoušela jsem všechno možný ale každý mslí jen a jen sám na sebe:-(


Pak já jsem teda z marsu! :-(
Protože mě není nic anikdo lhostejný,sama mám hovno a přesto se rozdám i z toho hovna co mám.
Jiná nebudu já se tak asi už narodila.
Jen tak snadný mne jen a jen využívat..a já sem tak blbá že nic neprohlédnu.

Tolik lidí mi slíbilo pomoc, ať už v podobě cyklokočárku, či že pesany odvezou autem na veterinu a zaplatí to ,dokonce mi tolik lidí slíbilo že si vezmou půjčkua slouva se pak přepíše mezi náma na mě, dokonce mi naslibovaly i že nic vraet nemusím... jžš a já každému věřím stále a stále... apak furt jen zklamání a pláč a sebenenávist jak sem najivní idiotka!

Jasně že toužím i já sama po hodně věcech..ráda bych s malým chodila plavat..snad by to pomohlo.
Dát ho do jeslí prý jsou do 4 let věku..a on do školky nemůže když je kvuly jeho nemoci na školku nepřipravený a nevemou mi ho:-( Aby byl mezi dětmi..


Miluji přírodu dycky mne lákala pěší turistika... ale jen další nesplněný sen.
Stejně jako miluji koně.. toužím po vyjížďkách chodit do jezdeckého kurzu..
Dovolená.. bože kam koliv kdykoliv... marný další sen.
Mít auto už kvuly malému.. totálně nereálný další sen.
Vybavení bytu.. koukám na obrázky které mám uložené ,mám živou předtavu ne jenjak krásné by to tubylo ale i potřebu toho co tu nemáme a co prostě jako lidis dítětem potřebujeme.. máme příšernou debilní lednici, hrozně mrazí nesnáším jak vrčí nervuje mne to.. a já si sním o černé dvouvvéřové americké.. sny jsou od toho že v nch člověk nemusí být skromný.
Atd atd..


A fut né a ne vyhrát v té debilní sportce:-(


Jeztly mi bylo na začátku psaní tohoto článu dobře... tak už není.
Protože kdo by rád pomohl..sám nemá, a kdo má dost aby pomohl se vším.. jsou škrti co by si pro korunu kolena obě vrtata nechaly.

Nikdy si neodpustím pokud mi psy umřou bez toho aby se jim dostalo péče kterou potřebují.. chápu zoufalý když se rozhodnou přepadnout co já vim benzinku( když teda nikomu neublíží) jenže ublíží stejně a to psychicky.. a já?

Já na to nemám koule.
Takže těd tu zase bulim a zase je tu ten známí pocit že nechci být.Že na to nemám.Protože se bojím toho co s nima bude, protože se bojím nejhoršího a protože se nenávidím že když to musím říct upřímě pejsci šly nechtíc na stranu aby měl malý všechno.A cítil se tu dobře.

Jžš, co mám dělat?

PROSÍM pomozte můj syn potřebuje KOLOKOČÁREK

24. února 2018 v 13:52 | Admin







Můj milující syn trpý nevyléčitelným onkologickým onemocněním :-(













Jak mohu učini šťastnými druhé, když jsem sama tolik nešťastná??




P.S/Prosím nemůžete někdo darovat mému 3telému synovi KOLOKOČÁREK ? nebo CYKLOKOČÁREK DANDY JOY?
Pokud ano,prosím pište třeba i na můj E-mail Admin-naposledy@seznam.cz
Děkuji

Kolokočárek hendikep pro postižené děti stojí ,PŮVODNÍ CENA 39.8000,00 Kč nyní akce 29.990,00 Kč+ kryt proti dešti ve slevě 1.000 Kč a kryt proti hmyzu tako v akci 1.000 Kč, takže 40.990







Nebo tento cYKLOKČÁREK dANDY jOY,PROSÍM i s dámským kolem:(

Více v článku , klik na odkaz níže


Opravdu si nemohu dovolit ,já ani nemám z čeho by jsem jej koupila.
Děkuji.

Proč mne od sebe každý odhání?Kde je to pomáhat a chránit?

21. února 2018 v 1:11 | Admin
Zoufalce nikdo nemá rád,a já žebrám o jejich kamarádství , o pochopení,vždyť hledám tam, kde by mělo být:-(



R.M z PČR mne vykopl ze svoho života po dlouholetém kamarádství ,ve chvály kdy jsem ho nejvíce potřebovala,strašně to bolí:-/

Dnes další záchvat pláče a silné nutkání hodně se pořezat :-(

20. února 2018 v 17:44 | Admin
Nenávidím tady ty lidi v baráku!!!

Nedá se popsat jak mě rozzuří když mi ty swině bouchaj na zdi nebo do kamen..vím že tohle dělá starej soused od vedle tomu už jsem k tomu řekla sví a ať to laskavě nedělá!

Dnes ale zvova.. zajel do mě těžkej vztek z nenvávisti k těm co to dělaj, bevím ty pode mnou nebo nade mnou,nebo zase dědek soused?

A co mám jako kurwa asi dělat je den proboha!!!
To mám malému zalepit pusinku izolačkou a přikurtovat ho k ostely nebi mu dát prášky na spaní? HOVNO!
Proboha je to malé dítě.

Já ty swině nenávidím maximálně mě to vytáčí!

Proč mi všichni tak ubližujou,proč mě každej tak vytáčí?

Tak sem šla na veřejnejbalkon že senalíčím a vemu ho ven,opřela jsem si zrcaslo o okno a začala se malovat make-up.řasy,obočí ale vzteky sem se třásla a nešlo mi se nalíčit a řasenka mi odporně slepula řasy div mi neupadly.
zrcadlo sem rozbila a násilím z obličeje stírala všechno líčení.


Vrátila jsem se domu a aby mne malej neviděl sem si klekla v kuchini, malý byl usebe v pokojíčkua začala hrozně zase hrozně plakat.. ale tak aby mne malý neslyšel.

Pak sem držela v ruce nůž a bojovala sama se sebou narozřezat si zase ruku..hledala jsem obvazy ale žádný už nemám.
Zuby jsem tiskla k sobětak silně že se mi jeden ulomil.

Schovala sem zpátky nůž a vzala do rukuvařečku a šla semtaky ,látit do kamen.A pak jsem šla vedle k dědkovi a klepala sem na něj žemu řeknu sví,ale neotevřel.Tak sem se vrátila domů a pěstí jsem mu taky mlátila do zdi.

A pak jsem se zasepřed malýmschovala a propukla v tichý pláč.





Bože já už tohle nesnensu!

Nikde nemám žáný kouteček klidu. ani ticha, a odpočinku :-( Nemám kde nabrat sílu .

18. února 2018 v 15:54 | Admin
Proč nemohu najít nikde v životě reálné kamarádi,kteří by ne posadily do auta a odvezly na vílet,proč nemám permanetku do solárka...sorĺárko mi na psychiku moc pomáhalo..jenže můu syn je těžce nemocný a tk veškeré penzky soustředíme na něj..protože musím žíts tím že kdykoliv se jeho stav zhorší ci mi umře.

Jakkrásné bybalo mít auto,aby mne manžel i smalýmvzal někam do přírody. Miluji přírodu a turistiku ale nic z toho nemám.
Miluji koně a ježtdění mi tak moc chybí itomina psychiku pomáhalo.
Je toto tak takmoc mi zchází:-/

Proč se v mém životě neoběví někdo kdo by řekl jí ti se vším pomužu.
Proč nemáme nikoho na hlídán na malého?

Lituji že jsem v pátek nejela na tenkrizáč do Bohnic,manžel se vrátil v pátek z práce relativně brzo.. proč jemnenašla odvahu požádat ho abymnetam doprovodil?V pondělí bymne ráno vyzvedl aby jsme hohly yběhatty mé doktory..

Ale názory na Bohnice jsou už všech kteří tam byly tak různéa a věčina je je elmínegativni, tak jak já mám negativní skušenosti s paychiatrickou klinikou Ke karovu 11.

Brno michybí kvuly ČERNOVICÍM, a kvuly kamarádcez blázince kterounedokážipřesvědčit abyse přěstěhovala ke mě do prahy.

Proč nemám nikoho jako kamrády,kteří by byly semnouv reálu aé jenna netu?

Potřebuji přivézt ten speciální vozík pro syna..ale nemám nikoho kdo by by byl ochotný a chtěl pro něj semnou zajet,.

Navíc už zase sem bez mobilu malejmiho po druhý utopil..a tam jsem měla ontakt na tuPní která ho mímusynovinabýdla zadarmo.

Stěhuji kytky nelíbí se ,i jak kde stojí je to všechno tak šílený..tak je přesunuju furt sem a tam strašně dlouho...dokud se mi to není v mích očích dobrý..ale nikdy to není dobrý dloujo..a já je zase stěhuji a protě u toho zoufám když to není dobrý,když se mi to nelíbí.


Dřív jsem furt stěhovala nábytek ale tady to nejde..
Ani tu nemám všechen co potřebuji.

Já sinestěžuju já si jen zoufám.

Proč jsou všichni tak prohlaný? Tolik lidí mi naslibovalo že mi poskytnou pujčku,abych se mohla nechat hospotaizova, dát si byt do pořádku.. atd.. dušovaly se.. ale všichni jen kecaly. Nechápu proč tohle lidi dělaj.

A furt jsem se neprobrala z toh co miřekl radek zPražský krimiálky a mě došlo že jsem se vlasně znaly dýl jak šest let,nerouím tomu proč mi tak ublížil a neumím se s tím vyrovanat.


Takj ako jsem senevyrovnala s rozvodem s ex mnželem,i když byl zlej strašně zlej ale rozvod byla podpásovka, získal co chtěl občanství, barák, auto, trvlí bydliště.. a čauseru na tebenepotřebujuuž tě kráwo:-(


Tak strašnš moc potřebuji ticho..klid a odpočinek ..není to k ničemu když je mažel doma, hrae tublbá tv a mmalé dítě taky nebude tichoučko a nebude v klidu kdyžje tak moc hyperaktivní... tohle mi ubecnepomáhá ,tohle není odpočinek.

Navíc stejně i kdž je doma musím uklízet protože to manžel nedává.
jsem tak nedoceněná...

za o vš co tu denodenně dělám bych si zasloužil měsíčně min dvacet tisíc,ale nemám z toho nic jen nejsem tak zuřivá když tumám krásně čisťoučko. Ale padámna hubu,kalždý den.

Proč an manžel nemá s malím ke komu odjet..abych aspoňna přez víkend mohla doopravdy jen odpočívat?




Nikde nemám žáný kouteček klidu.:-/ ticha a odpočinku :-(

Strčit hlavu do zásuvky a nabrat energii . Napsala bych narvu ji tam..ale ani to by mi nepomohlo.

18. února 2018 v 1:41 | Admin
[www.denik.cz] teréni sestry
 
 
Co pak to mi ostatní nepotřebujeme? Mi co netrpíme přímo schizofrenii confused smiley 

Jen to je můj článek myšlenek a komentář.. tak se k němu nebudu vracet a pitvat ho.
Soucítím s každým kdo je nemocný..nevim co se to se mnou děje , ani nevím kde jsem,nato ke se mám hedat?

Ani proč vidím jen všechno zase jen to, špatný a proč je vše ostatní tím vším špatným, tak nechutně zahaleny?
Takže není nic jiného vidět.


Co je to se mnou?



Co se stalo a co to zpusolbilo?



Ne ne ne... já se na to neptám vás, ptám se sebe! 


A mluvím si tu pro sebe,tak na mě prosím neregáujte .Díky. 



Nezvládla sem jít ani na ten blbej krizáč:-/


Ani se manželovi nepovedlo dostat mne ven.

Dokonce dnes mě nedostal už ani z postele, to je už totálně v prdeli.



Kdo sem?


A co sem?


A kde sem?


Nemůžu se najít ,nikde, ani v ničem..asi takhle se cítí mrtvoly ,co ještě nemůžou přejít na druhý břeh.


Jsem už zbytek jen nenormální strhané šlupky z prázdný kůže.
Strčit hlavu do zásuvky a nabrat energii .








Cítím se pod psa,myslím na sebevraždu,nenávidím se,nesnáším se,nenávidím své tělo, a nemám žádné sebevědomí...Dnešní článek by mohl mást že je o poruše příjmu potravy ale není. Říkejme mu MOTIVACE ŽIVOTA

17. února 2018 v 20:17 | Admin
Omlouvám se pkud jsem vás svími články uvádělado depresí dnes se vás pokusím motivovat.. bude to znít směšně ale promlu te si sami se sebou,no vážně nesmějte se.Taky todělám,když mi je trochu líp...




MOTIVACE ŽIVOTA

Může to vypadat jako článek o poruše poravy.. ale věřte mi není! Protože ona psychika a tělo a je jednota!A jelikož jsem udělala tento blog abych vám pomáhala..a to dělám moc ráda,pochopila jsem že pomáhat mě aspoň trochu naplňuje že nejsem tak uplně k ničemu, ptotože přesně to mi moje máma vskugerovala.

Nemůžu najít sama sebe..ubec nikde. A když mi nepíšete komentáře,cítím se sama i tady,ale já vás chápu,protože je těžký mi na tý mí spovědi něco říct.
Protože někdy je lepší mlčet než člověku ježtě více ublížit,jako mi to udělal radek v článcích níže..



Jde o to že každý se musíme prvně najít,vnímat sami sebe,protože když se soustředímte jen na ostatní ,tak se mezi nimy stratíte možná se to stalo i mě,ale já se hledám celý život..

Dnes jsem se skusila soustředit i na sebe,..a hledala jsem otázky na své odpovědi,které mi protě nemuže dát nikdo jiný než já sama.



Je to tak ale těžképochopit sama sebe a sví pocity, i když se snažím na ně zaměřit a soustředit místo utápění se vse vlastní bolesti..ta mě táhne víc a víc dolů.

Já sem byla ježtě ráno na dně.. těď je večer a já se cítím ježtě hůř, zase mne bolí ýaludek a je mi tle z tohože jsem se najedla..mám zase záchvat uzkosti a paniky,bojím se vlézt si na váhu a snažím se opravdu bovojat a vnucovt si ,že se budu cítít líp a dokážu se na sebe bez odporu podívat do zrcadla.

Všechno je to jen ve mě...není to v druhých ,ale jen a jen ve mě.Takže jak mi může někdo jiný rozumět?



Hrozně moc bych vás chtěla motyvovat aby bylo všem i mě zase líp, a aby jsme našly i trochu té sebelásky kterou si zasloužíme.Každý to muže má jinak ale já začala hledat pomoc sama v sobě tím že jsem se snažila najít si ty odpovědi v sobě,né aby ji je někdo říkal,né abych si je někde vyčetla...ale abych se zeptala svého vnitřího já!


A tak sem v duchu zkusila mluvit sama se sebou ,se svím vnitřním já:

Co se děje? Co chceš abych udělala?
Protože nechci věřit že to naševnitřní já nám chce ublížit, já prostě nevěřím že to moje vnitřní já mě chce zabít a abych dosebe řezala atd..

Já jsem prostě přesvědčená že je to zlo,zlo který ale není moje,já snad začnuvěřit na uhranutí a na prokletí,moje máma mě často proklínala a volala na mě satana a nejhorší bylo když mi říkala že ho mám v sobě..protože těhle věcí já se fakt bojím.



Skuste se zeptat sami sebe co vám zvedne sebevědomí?
Třeba hezká postava,tak si v to skuste najít motyvaci na noví start.


Mě nikdy hezká postava nevydrží,nikdy.Ale měla jsemdobrý pocit kdž semse denně vážila a viděla že hubnu,jenže s psychikou která se nevím proč totálně zase zbláznila,a já sem v hrozných depresích sem přesatala snídat, svačit, i obědvat..a logicky večer už šilhám hlady a tak do sebe cpu pátý přes devátý až sem přecpaná a je mi na zvracení..jasně že vím co dělám špatně..ale je to jako bych to nebila já, jako by mi to dělal někdo jinej,ale kdo pkud naše vniřní já je hodný?Protože možná hodný ubec není,moje mě nenávidí je to jako mě nenáviděla moje máma..nevím jeztly vám to někomu dává smysl.ale mě docela jo.

Jenže nejde zbabit ho,moje chce pryč,možná proto mi ubližuje a všechno se tolik zhoršilo,psychika,teď to nočí přejídání,myšlenky na sebevraždu..protože jen tak se to říkejme tomu teda moje vnitřní jánebo moje vnitní dítě dostane en.. taky je to dost možná moje duše..

Vím co mám dělat abych získala hezkou postavu a sní i aspoň trochu sebevědomí ,říkám si dej se do toho, změn to,změn sebe a sví návyky!Začni cvičit.

Ale já ubec nic nemužu.V jednu chvíly ucítím záchvěv motyvace,jo hned zítra si zacvičím ale jen na to pomyslím je mi jasný že to nedám.Já jsemnašla kde je ten problém asi sama.Jistě ževe mě,ale udělala to zase moje máma,protože kdykoliv jsem se pro něco nadchla,že se budu něčemuvěnovat,cokoliv,ona hned mě začala urážet a srážet žena to nemám,že nikdy nic nedokážu,že sem k hovnu atd..nikdy nic jí na mě nebylo vhod a dobrý.

To bude asi tím proč hned všechno vzávám už automaticky dopředu.je to tak prudká změna myšlení,je to šílený..v jedný minutě jo skoro až jo super,začnu cvičit ale než do dopovím už vím že na to nemám,že nezačnu a přesto chci,opravdu chci. Chci se cítít líp a silnijější.


Vím že je dobré i začít se věnovat něčemu co máme rádi,jenže na to já zase nemám prostředky.
A na cvičení, tv, čtení nebo jezdit auta mork(hru) ubec nemám náladu .

Jsem tak slabá nejen vůlý,nejen psychicky a fyzicky ale i celkově.Nechci dávat vinu mámě ale je to její vina.A ne jen její,protože to co jsem ,země udělaly okolnosti a zlý věci a lidi.



Najděte si silnou motivaci.. hledejte ji jen a jen v sobě,protože ta pravá je tavašejen ji musíte oběvit.
A nevzdávatse dřív než si stoupnete na její statr, na statr vaší motivace k vašemu lepšému pocitum životu..



Já nvím proč,nevím co se stalo že sem tak hrozně v háji a moje poslední články o tom víc než přesvědčují.
Anejhorší na tom všem je že i kdby tisíc lidí stálo okolo mne, já se budu cítít dál tak staršně opuštěná a sama, a i kdyby tisíc lidí mi říkalo že jsem hezká, já tomu nemužu věřit, protože musím věřit sama sobě a né tomu kdo co říká! Jenže já to neumím!

Ať už je to hezké co mi chceněkdo říct ... je to k ničemu, když to necítím já jako svou pravdu.



A když vám vnucujou svojí pravdu která vás bolí,nikdy nepřijímejte za vlastní" protože to není vaše pravda ale jejich, a vím to zničí celý život jako mě,nenechte si nikdy nic vnutit o čem víte že to není pravda.


Ono se asi totiž nedá žít bez motivace! K takovému názoru jsem došla.Jenže mě se těžko žije i bez přátel..já nevím neumím vidět ty hezký věci..oni se mi dck nějak ztratí i kdžyž je mám před očima, nevidím je, necítím je..a ustává jen všechno špatný.Je to fakt smutný i pro mě..akdybychtohle četla na jiným blogu bylo by mi z takovího článku opravdu smutně.

Pro ty zvás kdo jste na tom trochu líp než já, a ti z vás kdo si mohou dovolit cokoliv myslím i finančně dostupného pro vás... sedněte si a ptejte se sami sebe,co by vás udělalo š´tastnějšími,co by vám pomohlo cítit se líp..a když bude od sebe slyšet NEVÍM,ptejte se furt dokola dokud nepříjde odpověd a i kdyby to mělo být zapsat se do taneční školy, nebo kurzu vaření cokoliv, jděte to doto!

Na tomhle obrázku je napsané máš motivaci pokračovat?

Já odpovídám za sebe ne:-(

Protože nemám motivaci žít,mám ji ale je zahalená vším tím španým tak moc, takže ji jen sem tam lehce zahlédnu,a to je muj syn kterého moc miluji,.a pro kterého to nechci vzdát.Vzalo to ale všechno ve mě,a je jedno jak se tomu říká,duše,nitřní dítě,nebo vniřřní já.


Ale vám chci říct:





Nejde o to jeztly máte motivaci pokrovač,ale jde O TO STOUPNOUT SI NA START A ZAČÍT!
Protože motivace by měla být dobrá a měla by být start klepšímu novému životu.
Asoň doufám.


Všem vám přeji ,aby vám bylo už konečně zase líp.


S láskou vaše Sandra adminka těchto stránek.
Objímám vás.

Poznala jsem že jsem schopná se zabít..žádný pokus jako demonstrace ale zabít se.

16. února 2018 v 14:24 | Admin
Mělo by mě to děsit,ale neděsí..



Protože zabít se, pro mě ubec není těžký,to život je pro mě těžkej.

Ale předchozí pokusy i když jsem né jednou skončila na jednotce intezivní péče, jsem necítila tak smrtelně vážně jako včera.

Jako autorka těchto stránek bych vám měla jít příkladem.
Protože já bych vám poradila ,vyhledejte odbornou pomoc.








Takže bych to měla udělat i já.




Včera jsem byla rozhodnutá že skočím z mostu ,že je to ,to nejlepší co můžu udělat...z lásky pro svého syna

16. února 2018 v 13:07 | Admin
Protože ta bolest, kterou mi způsobil člověk od kterého bych to nikdy nečekla byla silnější než vůle žít:-/


Uděla jsem nejvědčí chybu ve svém žitotě a to tu, že co mi řekl kamrád R.M jsem přijala za pravdu a to se stala mou motivací zabít se.




Náhle nybyl nikde žádný pud sebezáchovi ani přez to, že já v srdci vím jak moc se ve mě mílí, jenže protože synka miluji nadevše a není nic na světě co bych proněj neudělala i kdyby to mělo znamenat zabít se.(aby se měl dobře,líp a byl šťastný,když udajně kvůly mé nemoci to tak nebude)



V kostce to řeknu, protože zabíhat do podrobností mě jen zase vyžene na most( že psychicky nemocný lidi si nemaj dělat děti)že je to nezodpovědné atd ..atd.. atd..,ta bolest mě rozrvala srdce!


Znám ho šet let,jžš je na kriminálce už proto musel dobře vědět co to semnou udělá,jžš chodil za mnou i na návštěvu do blázince měl mou naprostou důvěru, a dával mi pocit bezpečí že se mu mohu kdykoliv s čímkoliv svěřit se svími obavami,strachy ,pocity a byl to on kdo mi nakonec zabodl nuž do mého srdce kde je muj syn, a kde jsem nejzranitelnější a zničil rázem uplně vše a co jenejsmutnější ZNIČIL i MNE!


Nic nepochopil,nic z toho co jsemmu svěřila,chtěla jsem aby mnevyslech a pochopil,možná jsem doufala že mi dodá naději a odvahu, že mne utiší .Já nestála a netrpím sbelítostí ale STRAHEM.Ale on ubec nic nepochopil ,nepochopil že jsem na dně, on po mě tím co řekl,do mne ježtě na tom dně ježtě kopal...



Protože můj synáček má vše včetně lásky ,podpory, zázemí,čistého domavova bez hádek atd atd..V ničem nestrádá a v ničem na něm nešetřím.Má vždy plné bříško, chodí kráně oblečení a vždy v čitém i značkovém.. já to už nechci rozebírat.





Tak hrozně to stále bolí!!!!




Najednou jsem ztratila všechno co jsem v něm kdy měla ,a zůstala sama v totáně zouflím stavu a psychickém kolapsu,pláč mi zmokřil celou tvář a stékal po krku...nolest nešla zastavit, né z nepochopení alez toho co mi řekl.Jžš proč člověku vždy nejvíce ublížíten od koho by jste to nejmémě čekaly?



Měla jsem jasno,napíšu dva dopisy smáčený mími slzami na rozloučenou,jeden mému milujícímu sykovi a druhý manželovi..vložím je do botníku kde vím že by je na 100% našel...dojdu pro ousedku aby mi malého ohlídla než se vrátím.. i kdžjsem věděla že se už nevrátím,protože nedaleko je vysoký most který jsem vnímala jako lepší budouctnost pro svého snya, když skočím dolů.



Ne nebrala jsem to jako utěk z boleti , ani jako utěk tam kde mi už nikdy nikdo neublíží, a nevnímala jsem to ani jako sobectví nechat je tu..



Chtěla jsem mu tím dát šanci na lepší život na jinou (ZDRAVOU) maminku,když kvůly mé nemoci bude podle něj mít těžkej start do života a atd..



Že zná tisíce takovích případů... jžš já znám taky tisíce případů ale naopk kdy tyhle (ZDRAVÍ) matky své děti bijou, týrjí, žijí v naprosto nevyhovujících podmínkách a prostředí, ty o je zabijí, ty co je sexuálně zneužívají atd..



Ženský jako moje matka mi nikd neměly mít děti,a né já! Protože já nikdy nebudu jako ona, já svého syny podporuji a bezmezně miluji,nezlobím se na něj a animu nevynadám...a to je mega hyperaktivní a divím se že když se hned neotočím nenajdu ho lézt po stropě..


Ode mě rozhodně není nezodpovědné ani němu ani vůči mne že má právě mne za maminku!



PROTOŽE PRÁVĚ JÁ MU DOKÁŽU DÁT, A DÁVÁM VŠE ,TO CO JÁ JSEM NIKDY NEMĚLA,VČETNĚ PÉČE, LÁSKY, PODPORY ATD..


Náhle jsem si uvědomila že to není pravda že nejsem sama, ptootže on-line muj druhý kamarád od policie Kája,kterého znám dokonce o hodně déle, od roku 2006 či dokonce 2004 kdy jsem začínala fotit jako fotomodelka..Přeposlala jsem mu co strašnýho mi Radek napsal, jak moc mi ublížil... dlouho jsem s ním mluvila.. stále jsem plakala a psala ze sebe vše včetně že se teda zabiju...pokud je to tak, Radek pravdu.



Dnes na tom nejsemo moc lépe, ale rozhodně nehci jít na ten most a mohu upřímě říct ,že žiju jen díky Karlovi,který radkův názor nesdílel abyl v pravou chvíly on-line. A na náhody nevěřím... takže to měl všechno v moci někdo z vyšších svér.





Chtěla bych vám všem říct,


nenechejte se nikdy ovlivnit druhými a jejich názory když vás zraňujou ! Nepříjímejt je za svou pravdu! To vy sami se znáte nejlépe,a jedině vy sami vítě svou pravdu!



A když ztratíte důvěru... věřte že existuje jiná jinde,že na vás čeká..a hlavně nikdy se nepřstávejte svěřovat!



I kdyby to mělo být jen mě...jsem tu pro vás a miluji vás.
S láskou vaše Sandra, adminka těchto stránek.

Zase jenom brečím.. proč mi furt ubližujou ty od kterých bych to nikdy nečekala

14. února 2018 v 17:51 | Admin


Nikdo mi nerozumí,lidi už mně jen zraňují jejich slova jsou jako nůž do srdce, pak se ptám má smysl se svěřovat?

14. února 2018 v 15:42 | Admin
Nikdo mi nerozumí,lidi už mně jen zraňují jejich slova jsou jako nůž do srdce, pak se ptám má smysl se svěřovat?


Více jak 6 let trvalo kamrádství s R. ale i on se změnil a jeho slova všechno zničila .


všude kolem mě je tolik nepochopení.








Mám ježtě kamaráda ,K.s ním se známe o hodně dýl od roku 2004










Začínám nové kamarádství s H.ale málo semnou mluví,někdy mám pocit že mne ubec nevnímá:(












Kamrádství s R.je také na začátku,ale bojím se už komu koliv věřit.





Nechápu proč mě lidi zrańují? Snad se špatně vyjádřuji, snad říkám jen něco málo ale bolí mne i to že cítím že už ani svěřovat se nemá smyl, že už i to zraňuje,havně reákce těch ke kterým jsem měla důvěru.

Jasný že se nezabiju i když tyto dotěrné myšlenky na mě furt dorážejí,já jen že se na vše cítím tak sama.Snad je to jen kryze,musí být,musí to řejít a všechno se zlepšit, potřebuji se už cítít líp,už je to moc dlouhé a nesnesitělně kruté,všechno to co prožívám v sobě.Problém je že když to cítím že se chc zabít chci to udělata musím sama se sebou svádět mega boj, neudělat to.

Ale potřebuji to ze sebe dostat ven, dusí mne má vlastní bolest i zloba že mi nikdo nepomůže a že se pomoci bojím.ŽE SE BOJÍM VŠEHO.

Protože ze světa se vytratila ochota naslouchat,nikdo už se neumí vcítit do druhých ani se nesnaží o pochopení.
Ale já ano,co pak jsem jediná a poslední na tomhle světe???

Jžš:-(

Neotravovala jsem ho celých 6 let,nabo jak byla dlouhá pauza, jen jsem chtěla věřit že opět mohu v němnajít pochopení,ale tak hrozně jsem se zmílila:-(

Co mi zbívá kdž nemám psychologa?
Když mám pocit že mne nikdo nevnímá a nebere vážně?
Je to opravdu tak opovržující svěřovat sesesvími pocity?

Co mám tedy dělat, zrušit všechny své učty a zustat jen zde na svém blogu.
Tady se mnou ale taky nikdo nemluví.

Všichni maj jen milon řečí a mnohdy zraňujících co bolí a milon otázek...na které mne nebaví odpovídat.

Mám těd těžkou depresivní epizodu se zhoršenou agorafobií a sociální fobiíto ale neznamená že nechodímven s malým celý rok!malý jde za pár dní znova do nemocnice,snad je to i tím že prožívám tolik zoufalství i kdbych to měla tisíckrát opakovat je to zoufalství.Hledám nějaké východisko cestičku kudy ven aby mi bylo už líp,ale žádnou nevidím a ty co vidím ,zase vidím nereálné kvůly strachu.

jžš co mám dělat?

Potřebuji sluníčko, zelené louky a rozvetlé stromi a modré nebe,tohle šediví počasí jen všechno ježtě víc zhoršuje.
Cítím se jako v hluboké jámě a nevím jak zní ven,není tu vzduch a tak těžko se dýchá.

A jako by na mě házely jen klacky, kamení a špínu,dopadají mi nejen na havu ale zahrabávájí mne..je to jako by mi vyčuhoval už jen nos,protože usta mi taky zaházely.

Zaházely je nepochopením a zrańujícími slovy co jako nužeprobodávají mojí zraněnou duši,aby mi zavřely pusu a tak já přece nebudu se dál svěřovat s pusou plnou kamení a prachu který mi zapadá hluboko do krku,když chci promluvit.
Když otevřu usta přistane mi tak hned další kámen co mi zraní usta a vyrzí zuby i zbytek naděježe tam najdu někoho někde ve světe kdo mě dostane ven.

Vše je pro mne teď tak těžké a náročné.
Tak nechám usta zavřená a nikomuuž nikdy nic neřeknu,čímž se zničím ze vnitř beztak už jsem uvnitř troska .Mlčením ani z té trosky už nezbude nic,jen ta bolest , ta bohužel zustane.Té se ani mlčením nezbavím.

Chtěla bych zase moct chodit do solárka pomáhalo mi to na psychiku,jezdit zase na koních..
Najít v mém životě i radost pro sebe,ale už dávno nemám na utrácení a dopřávání si radostí a nakupovaní aniž bych musela otáčet každou korunu.

Kterou ani tu,těd nemám, vše dávám manželovi.prostě na domáctnost,jen se ptám je to tak správné?
Neničí mne i ten stereotip: každý den tak tejný ubájející ... uklidit, uvřit, vyprat, péče o syna.. jenuž nevímkde jsem jáa mé potřeby?

Co je to dovolená? Protože já to už několik let nevím:-(

Kdy jsem byly naposledy na blbé večeři nebo obědě, v kině.. prostě někde?
Mít dítě je štěští je to dar,tak proč všechno je tak k špatnému změněné?
Donekončna uklízím..já už nemůžu!
Ale nesnáším bordel, takže prostě musím pořád uklízet jsem z toho už otrávená a unavená:-( už mneto nebaví!

Nic už mne nebaví nic z toho co žiji,protože to není život!
Nevím co dělat aby mi bylo líp..vyhrát ve sportce by na chvíly pomohlo,ale za svůj život už jsem byla najivní až dost.





Cíítm jen bolest která nejde už ani vybrečet.

Zoufale potřebuji hospitalizaci v blázinci,jsem beze sil, vzdávám to!

13. února 2018 v 12:26 | Admin
Je mi totálně mizerně ...ale nehrozí to.

Protože nemá kdo by mi hlídat malého, aby mohl manžel dál chodit do práce,a dovolenou si vzít nemůže,nebylo by z čeho zaplatit nájem ani jídlo.

A já nemám kde sehnat tolik peněz,protože půjčku mi nedaj už jednu splácím.Chtěla jsem aby mi jí navíšily ale řekly že až za tři měsíce.





Jenže já jsem už bez sil...vzdávám to.


Nemám ani nikoho, kdo by byl ochotnej mě dělat doprovod alespoň abych si mohla vyřídit sví doktory, jako plicní, ginekologiii atd..Ale nemám žádné přátelé :-(

Chci žít, toužím po svobodě ale umírám.

6. února 2018 v 12:10 | Admin
Umírám protože nežiju ani to necítím .



Nemám svobodu,a všechny okolnosti a faktory vedoucí k ní, jsou proti mě.
Nic není tak jak by mělo být, ani jak bych si přála.

Ztrácím víru i naději.

Je tak moc nemožné dál zkoušet uvěřit, že se to někdy změní?
Nebo je to jen další ztráta času který mi ubíhá, vlastně jen dycky proběhne kolem mne.
Není to smrt fizická,je to mnohem horší,umírám duševně:-/

Proč je všechno tak jak já to nechci?



Cítím se tak hrozně sama!!! umírám zaživa:-(

1. února 2018 v 17:47 | Admin
Tak strašně sama:-(




Bez kamarádů, bez přátel.. nesnáším tady ty lidi v baráku jak na mě čuměj, jak si hrajou na kamarády lae nikdo za mnou nepříjde.nenávidím je jsou tak odporně falešný! Nesnáším jejich pohledy na ne, nesnáším je.
Jžš já tu zaživa umírám:-(



Prostě už nemám ani slov..už nemám co víc k tomu říct:-/

Jsem strašně nervózní,svírá se mi žaludek ach ta panická úzkost ..

1. února 2018 v 17:13 | Admin
Je to fakt dost nepříjemný stav..nenávidím to!

Byla jsem za sím psychiatrem.. předělaly se mi léky a přidal se ježtě Zoloft, takže těd to mám takhle:




Zoloft 50mg 1-0.0

Argofan 150mg 1-0-0

Lamotrigin 50mg 1-0-0




Lamotrigin 100mg-0-0 2
Tisercin 25mg 0-0-1



Jenže zatím mi líp není..chce to čas, všechno potřebuje svůj čas. Ale já nesnáším čekat. Všechno mě sere,seru i sama sebe:-(


Jenže nemůžu ubec nic dělat, nemůžu nic ovlivnit ani změnit. Chtělo byto dovolenou..prostě vypadnout někam pryč,jenže to nehrozí,prostě na to není. Ano si nepamatuju kdy sem naposledy byla na nějaký dovolený :-/
Tenhle životjaký je, mě prostě už nebaví, je o ničem!

Už nevím jak dál, kde nabrat novou sílu?
Kde se uklidnit?

Kdybych aspoň mohla jet do těch Černovic, někam na normální odd ,nechat se hospitalizovat v místním blázinci.Prostě si od všeho odpočinout.Jenže to taky nejde:--(

Debilní Praha.
V brně mi bylo líp.

Jenže co mám malého všechno je jinak...
Je to velká zodpovědnost, prostě jako máma, nemůžu někam jít a vyhodit si z kopítka..protože mám takovou hrůzu s toho poranýho Ospodu,že i kdyby hlídal manžel já si netroufnu nikam jít ani se ségrou.

Sem prostě sama sobě vězněm, v sobě i v tomhle bytě :-/
Něco ve mě chce prostě ven, křičí po svobodě!
Je to uvězněný v mím těle.. nevím co to je.. moje já? Moje duše? Kdo ví..

Ach jo, co mám dělat?
Jsem zase na dně,a nevidím nikde ani v ničem, záchraný kruh.Nemí se čeho chytit,topím se ve vlastním pocitech který jsou tak strašně negativní,je mi ze všeho špatně i ze mě.
Začínám se zase totálně nesnášet:-/


Blbí peníze chjooo.. proč nemůžeme aspoň nějaký vyhrát ?

Aby si vzal manžel dovolenou a já se mohla nechat hospitalizovat.
Jasně že by mi tam nepomohly.. tisíckrát jsem byla v blázinci..ale jako dovolená dobrý.
Jenže tady v Praze ty cvokárny stojí za jedno velký hov...

Zlatý Černovice.
Já nevím ,asi bych to ale tam nedala, zase sama.. asi by to všechno bylo ježtě horší:-(



Tak co mám teda dělat???

Nebaví mne moje vlastní existence, nebaví mne a sere mě!

29. ledna 2018 v 18:21 | Admin
Kdyby se mne někdo zeptal co potřebuji, odpovím: Spláchnou to všechno hov..ve mě, okolo mě, ve všem a ve všech.
Kdyby se mě někdo zeptal co se děje,odpovím: Nic,právě že úbec nic!
Kdyby se mne někdo zeptal co by ti pomohlo,odpovím: Neexistovat.


Každej den je odporně stereotpně stejnej,čtyři zdi (Uklidit, vyprat,uvařit,postarat se o malého).
Mám toho dost!
Já už tohle prostě nechci!


Kdyby mi někdo řekl, jdi ven: Odpovím nemohu,bojím se jít sama.
Kdyby mi někdo řekl, jdi s někým: Odpovím nemohu, nemám s kým!
Kdyby mi někdo řekl tak si o tom jak se cítíš, někde promluv: Odpovím, nemám kde!

Kdyby se mě někdo zeptal ,proč se nezabiješ: Odpovím nemohu, mám tu syna.
Kdyby se mě někdo zeptal,proč nežiješ: Odpovím,protože nevím ani co to znamená život žít!

Takže asi tak:-(

Jsem jako na bohapusté poušti..nikde nikdo kdo by mne občerstvil vodou aby mi bylo líp.A ve mě je písečná bouře co bičuje do očí,ale nikdo to nevidí, křičím ale nikdo mne neslyší..

29. ledna 2018 v 16:34 | Admin
Všechno je na hov.. a všechno je o hov... tak přesně takhle se cítím.


Dnes jsem chtěla překonat svoji sociální fobii a jít ven,ale díky silnému větru a mojí anemofobiji zase trčím doma:-(

Navíc jsem šíleně unavená ,prostě vyčerpaná jak psychicky tak fizicky,ale ani usnout nemůžu. Nic mne nebaví, nic mne netěší a přitom se tak strašně nudím.


Ta hrozná nuda a čtyři zdi mne přivádějí k šílenství.Můžu jen vzdychat ach jo a čučet do blba..
Hledat s kým kde pokecat aspoň přes net, ale nikde není nikdo komubych se mohla vykecat, a už ani nevím jeztly chci.


Na čtení knížky se nedokážu soustředit, ani nevím očem to je aco to vlastně ubec čtu a nebaví mne to.
Tv mne nebaví a nemám náladu se na ní dívat.
Hrát hru? na to taky nemám náladu.
Na co mám náladu? Já nevím, asi na nic.


Žiju ubec?
Ne tohle není život!

Jsem jako na bohapusté poušti..nikde nikdo kdo by mne občerstvil vodou aby mi bylo líp.
A ve mě je písečná bouře co bičuje do očí,ale nikdo to nevidí, křičím ale nikdo mne neslyší..

Má smysl křičet do prázda?
Ne nemá!


Má smysl doufat že najdu oázu,když nemám sílu k ní dojít ?
Ne nemá!





Vzávám to, protože přes u bolestivou tmu ve mne, už nevidím ani na krok .

Pobyt na psychiatrické klinice, v léčebně mi nikdy nepomohl.Jaké jsou moje osobní zkušenosti,Zajímají mě vaše zkušenosti? Zajímají mne vaše zkušenosti psychiatrických léčeben .

29. ledna 2018 v 11:37 | Admin
Moje zkušenosti.. nejhorší je to Ke karlovu 11 Praha 2 tedy na uzavřeném to jde,ale na otevřeném zchledávám totální selhání lékařů, cpou vás jenom prášky nic víc a je jim fuk jeztly vám nedělají dobře, vlastně váš názor je jim ukradený, takže nějaké jejich trapné vizity jsou uplně zbytečné a postrádají smysl,můžete jim říkat co koliv ale oni si stojí za svím názorem,je to o ničem.Kdyb jste si tam chtěly jen odpočinout tak na to rovnou zapoměňte.

Moje dobrá zkušenost je z Brna v psychiatrické klinice Černovice,tam je to super, a kdybych mohla nechala bych se znova dobrovolně hospitalizovat, jen je škoda že zrušily terapeutické oddělení, na to vzpomínám nejraději.. vlastně jsem tam prošla hodně odděleníma a dycky jsem tam našla porozumní, pochopení a fajn lidi.
nejhorší oddělení v Černovicích, je to nedobrovolné těžce uzavřené.. tam vás opět nevnímají a co říkáte je jim fuk,personál se chová hrubě a vulgárně.

Když jsem řekla jak se cítím, odpověď se mi dostala cituji: to máte vyčtené z brožury.
Byl tam chlápek personál, tak to bylo fakt hovado, na starou babičku se zavedenou cívkou, doslova řval cituji: Otevři tu hubu a žer!
Na jinou která plakala že má had, zařval cituji: Drž hubu tlustá seš dost!
Takže asi tak..
Prvních několi dní mi ani nedávaly žádné léky, takže jsem zvracela a zvracela a bylo mi, prostě to ví každá kdo si kdy vysadil léky.

Jsou to ale moje zkušenosti..a to neznamená že to tak je i nadále.. už je to dávno, a možn á se tam dost změnilo, možní i na P-2..

Ale pokud bych se měla jít někam hospitalizovat tak rozhodně bych odjela do Brna.

Zajímají mě vaše zkušenosti..
A to i z jiných Pl např. v Bohnicích, Kosmonosech atd..

Je mi z toho smutno.Ze všeho...ze všeho je mi na nic,tak trašně smutně,a bezmocně,bezradně,zoufale. Ano cítím se jako hnusnej zouflec!Škemrající o trochu té pozornosti a přízně. JSEM FAKT UBOHÁ!

27. ledna 2018 v 17:45 | Admin
Lze opravdu být s muži jen kamarádka?


Nesnáším když se zkouším s nějakým kamarádit, povídat si.. tak zavádí téma, na sex a chce se bavit o tom jak mu stojí atd.. Ach jo, nebo když pošlou fotku svího... mezy nohami.. ach jo, je to děs. Já na toto nejsem a nelíbí se mi to.
Proč je nezajímá např.jak mi je,jak se cítítm a tak.. Jetěžké osvích pocitech mluvit, ale zkouším se tolik nebát.. a snad i doufám že by mne někdo rozpovídal..

Manžel ma policii žárlí, říká už si zase na těch policajtech.
Na jednoho z Pražské kriminálky také žárlí ,uplně bez důvodně..paradox je že na něj zase žárlí jeho manželka, takže si mne odebral na FB z přátel.

Mě to hodně ranilo.
Cítím se tak sama ve svém životě a nyníi na svém novém FB profilu.Kde chci mít jen lidi z bezpečnostních složek,s kterými by jsem si mohla povídat..

Oni, já nevím... příjde mi to jakoby měly zakazané kamarádit se s psychicky nemocnými lidmi.
Jinak už to nevidím..ale kde je pak to pomáhat a chránit?
Asi že od toho máme psychiatry a psychology mi to příjde..ale když já u nich nemám důvěru a necítím ani ten toužebný pocit bezpečí tak těžko s nimi budu mluvit..
Tak pak je pochopitelné že tíhnu k policii.


Je mi z toho smutno.Ze všeho...ze všeho je mi na nic,tak trašně smutně,a bezmocně,bezradně,zoufale.
Ano cítím se jako hnusnej zouflec!Škemrající o trochu té pozornosti a přízně.
JSEM FAKT UBOHÁ!

:-(

Říká se přátelé jsou od toho aby si pomáhaly... ale co když nikde žádní nejsou???

26. ledna 2018 v 16:43 | Admin
ŘÍKÁ SE PŘÁTELÉ JSOU OD TOHO ABY SI POMÁHALY.

Já to mám jinak.Rodině se svěřit nemohu-nezajímám je. Manželovi se svěřit nemohu poněvadž by se trápil , že já se trápím a proto tu jsou přátelé,kterým se mohu beze strachu a otevřeně svěřit se vším...JÁ ŘÍKÁM, PŘÁTELÉ NEMUSÍŠ PROSIT O POMOC,OPRAVDOVÍ PŘÁTELÉ TI NA POMOC PŘISPĚCHAJÍ SAMI.

Aspoň by bylo hezké kdyby to tak bylo...







Ale pravda je taková že v životě nic nefunguje ,a není tak jak bychom si přály.
Založila jsem si noví Facebook, jak vidítě na fotce..
Hledala jsem tam vyloženě kamarády v jejich řadách,ale kdo by se chtěl kamarádit z psychicky nemocnou? Co si budu nalhávat.Přitom já jsem sijenom chtěla přes internet povídat z někým z řad bezpečnostních složek.

Nevím jeztly mohu říct že mám kamaráda, nebo spíš známého i když dlouhodobého na kriminálce,jenže když mám potřebu si promluvit nikde nikdo není..

Já nevím, asi se stáhnu uplně, a zalezu někam pod zem.

Když nemůžeš být moje, nebudeš nikoho.. velmi často pak následuje vražda. Neříkejte mě se tohle nikdy stát nemůže,protože opravdu může!

26. ledna 2018 v 16:18 | Admin
Nechci to moc rozvádět... takže jen stručně.

Když vás někdo chce, projevuje vám sladkou náklonnost ale vy jeho nechcete,a když není schopný akceptovat že ho nechcete,že jste šťastně vdaná a on si vinutí polibek aniž by jste to chtěly,a pak kdykoliv jste s ním sama se na vás vrhne a mačká v obětí..... nikdy s takovým člověkem nezůstávejte sami, ale i pro mne je to teď nemožné a obtížné vyhnout se mu.


Ze začátku jeho lichotky nebyly až tak nepříjemné,od samého začátku jsem ale trvala a nabízela jen kamarádství!
Flirtoval se mnou a mne se to jevilo ze začátku jako zcela nevinné,tudíž jsem mu začala opětovat( vracet) úsměv,pohled a jeho oči se mi zdály krásné jako i on, ano lákalo mne ho políbit ale bála jsem se že je to hřích, bála jsem se jak bych se cítila a pocitů viny..takže jsem to neudělala, protože on své lichotky začal stupňovat a mě se to už nelíbilo.

Jelikož velmi přitvrdil a již zcela beze zábran a bez respektování že já o románek nestojím sena mne vrhal. A tak jsem se ho začala bát,jelikož se na mne vrhal pokaždé když jsem se s ním ocitla sama a nebral žádné ohledy na to že já to nechci ,ani na to že se mi to nelíbí.Vynutil si polibek .. to už jsem se ho bála , tudíž to nebylo z mé strany žádné gesto že ho chci,a ani to nepovažuji za dobrovolný polibek !

A on začal být více a více na mne hrubý, až to vyvrcholilo tím že na mne použil hrubou sílu aby se mi dostal do kalhotek. Ale ubránila jsem se, ale nikomu to neřeknu!
Ale ani to mu nestačí a vyhrožuje mi že se zabije..
















Dnes se oddtěhoval...ale mě je špatně,bojím se že mne otrávil..takoví to když nemůžeš být moje, nebudeš nikoho.
Ale snažím se uklidnit že je to jen další panická ataka.. protože v panické úzkosti je mi zle a bojím se že umírám.
Ani nedokážu ani ze strachu nikam zavolat.. nechci vypadat že sem totální pako..

Navíc uvažuji že celý ŽIVOT S PORUCHOU OSOBNOSTI, přestěhuji na jiné stránky,kde budu víc anonymní...
Ano až tak sem sprominutím( podělaná) strachem ubec o sobě mluvit.

Jzs zas mám pocit že už nemohu dál,ničí mne jak se cítím bezmocně...

23. ledna 2018 v 22:49 | Admin
Co jsem komu tady v tom podělaným baráku udělala? Co je to tu za lidi? Barák plnej udavačů,práskačů,pomluvačů,lhářů,feťáků a ochlastů...

Co jiného čekat od ubytovny,tak proč mne to tolik zraňuje?
Co koliv se děje i mimo naše patro je automaticky na mne!
Jn ....zase dělá bordel.

Takže když slyším hluk,už ve mě svírá se vztek s bezmocí,že to zase bude na mě,křičela bych pláčem dítěte,ale já už nemám sílu bojovat ani sama se sebou.

Já už to nezvládám,nezvládám cítit své emoce které mi trhají duši,srdce a má psychika se na střepy rozsipává v mém mozku kde se bolestivě zapichují do všech nervovích buňek.

Tolik bych opět sáhla po noži a ublížila si..aspoň na chvilku zahnat bolest srdce a duše..
Jenže se tomu bráním zuby nehty,nemít malého opět bych skusila vše zkončit,..

Jenže bych sobě sobecky pomohla,ale živím ublížila.Nezáleží že jich napočítám z býdou tři.

Ale já nechci nikomu ublížit,já jen nemohu v sobě utišit směs všech těch negatyvních a bolestivích emocí ,které se ve mě bouří až nemohu dýchat...


Musím se opět naučit svěřovat se alespoň zde..zde mohu plakat i křičet.Sem mohu utíkat..když jiné místo nemám,a neznám.

Bože pokud existuješ,dej mi prosím sílu a odežeň ode mne všechny mé nepřátelé..

Nevím kdo jsou,ale stále mi škodí.
Ničí mne.

Pomoz mi prosím.
Děkuji.

Stále se bojím a bojím se i nechat se hospitalizovat či jet na krizáč

23. ledna 2018 v 14:08 | Admin
Prostě se bojím OSPOD.. že by mi malého vzaly..že by řekly že nezvládám svůj psychický stav.Tak mám usbe vyjádření psychiatra pro posádku záchranné služky aby mne nevozily do blázince ,že stačí podat mi injekčně apaurin.

Vbytě se zamikám, kvůly SF( sociální fóbii) ani nemohu jít ven,a to je hrozně ubíjející být tu zavřená..jenže se necícím dobře..postrádám pocit bezpečí..

Přátelé mám jen na internetu a tak nemám žádnou ani kamarádku která by mi pomohla vzala mne ven alespoň obejít třeba jen barák...

Nejsem schopná ani vyřídit si své doktory.. mám nález na plicích a na ledvinách žánky navyšetření a na odběr krve atd..ale jen mi papíry leží doma..

Jediné co že mi už vyndaly žlučník...ale neodpočinula jsem si ani nenabrala nové síly,jelikož jsem tam byla jen 4 dny.
Plakala jsem když mi řekly že jdu domů.

Bojím se i mluvit o tom jak mi je,jako by jsem nikomu nemohla věřit.

Snad je to tím strachem..a také tím že tady na ubytovně mne každý neím proč pomlouvá..říkají lži..

Omlouvám se vám se že jsem dlouho nic nenapsala a že se ani te´d nedokáži ze strachu rozepsat.

Ale chci aby jste věděly že vás mám ráda.. vás všechny co čtete mé řádky.

Brzy se vám ozvu..opatrujte se.

S láskou vaše Adminka ( Sanra )

Zvažuji týden na kryzáči v Riapsu aneb brečím ,brečím a brečím

10. září 2017 v 16:38 | Admin
Nevím ale nějak už nemůžu...

Píšu dlouhý dopisy psychiatrovi..a brečím a brečím, ne nic se nestalo ale já se cítím tak NEŠ´TASTNÁ!!!

Mohla bych tu zveřejňovat co mu píšu..ale je tomoc dlouhé.
.Sem v hajzlu a nevím co to semnu je!

Bulím u každýho posranýho filmu.Jsem tak přecitlivělá.. zbudím se a démoni v hlavě začnou řádit..prostě ty myšlenky vpomínky navšehcny swině..jsem pak zteklá a pak breším brečím a brečím.

Malí má už obdoí vdoru je to náročné,barák plný udavačů,já nevím,sytuace k situaci a já psychicky umírám,konec léta,čekání na komisy zda mi nechaj plnej nebo ne atd.. atd atd hnusnej vítr venku atd atd...

Každej rok jeto stejný skončí léto a s odcházejícím sluníčkem na neby odchází i s unce ve mě..ale nevím proč to tak je každej rok za rokem roky to tak je, a nepomáhá se už ani řezat je to k hovnu a zbytečný!

Je super že se tady můžu svěřit ...protože manžela by to bolelo a trápil by se ,kdyby věděl jak mizerně se cítím.A vám to tu muže být ukradený.I když je mi jasný že některým mím čtenářům to jedno není,díky za vás.

Napsala jsem na SPDN ČR - SDRUŽENÍ POMOCI DUŠEVNĚ NEMOCNÝM ČR tento E-mail:

Dotaz ohledně dobrovolné hospitalizace a reakce OSPOD
Dobrý den, mám na vás prosím otázku.

Když by se duševně nemocná maminka nechala dobrovolně hospitalizovat,a její malé dítě dál zůstane i nadále zabezpečené(zajištěné hlídání a péče). Je to pro OSPOD důvod k prošetřování psychického stavu matky, např. vyžádání celé dokumentace od jejího psychiatra či důvod k odebrání dítěte?

A pokud ano jak se může taková matka bránit?
Přeci by na to mělo být nahlíženo pozitivně že se taková matka snaží svůj psychický stav zlepšit.

Dle nového zákona prý již není k vyžádání si celé dokumentace duševně nemocného pacienta potřeba souhlasu pacienta ani soudního rozhodnutí.

Matka užívá pravidelně léky a dochází do psychoterapeutické a psychosomatické kliniky ale co udělá OSPOD když by se nechala tedy dobrovolně hospitalizovat?

Neexistuje třeba jiná možnost jako nějaký relaxační pobyt pro duševně nemocné?
Děkuji za vaši odpověď.
S úctou a srdečným pozdravem L.B

Ale odepsalyže neví jak by OSPOD reágoval a tak se obracím na Diakonii na sociání pracovnice..

Zeptala bych se přímo OSPOD ale jim se nedá věřit!!! Jsou to prolhaný sw..

Co myslíte? mám napsat ještě do PL Bohnice na odd 30 které je otevřené koedukované oddělení (t.j. pro ženy a muže), má k dispozici 40 lůžek, jde o oddělení režimové - zaměřené na doléčování a psychoterapii nemocných. A zeptat se přímo jejich Sociální pracovnice na ten samí dotaz??

eště mě napadá vrátit se do Brna do ČERNOVIC, švagrová by mohla mít malého u sebe a pečovat o něj po dobu mého pobytu,dobrovolné hospitalizace,kdyby manžel souhlasil... jenže psychoterapeutický odd prý už není.

Jako 6 neděl se můj psych zbláznil,twl potřebuji jen nabrat druhý dech cca max 14ti denní pobyt .

Nebo Rehabilitační pobyty s pacienty:Týden v přírodě: zavolat si do Denní psychoterapeutické sanatorium "Ondřejov" to by mi taky pomohlo.Protože ten pobyt bude teď 11. - 15. 9. 2017 hmm ale za 1400 Kč :-( no proberu všechny možnosti s manželem a uvidíme co se bude dát pro mě udělat. Navíc to se ani nedátak rychle domluvit.

Takže asi poprosit švagrovou ať si tu týden přijede osvojit mateřstvtedy péči o dítě a přes mího psychiatra domluvit ten kryzáč v Riapsu.

Jenže nakonec všechny možnosti padají ,švagrová má poslední tři dny dovolené Plačící
 
 

Reklama