MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Závislá porucha osobnosti

ZÁVISLÁ PORUCHA OSOBNOSTI

5. června 2014 v 16:34 | Admin
ZÁVISLÁ PORUCHA OSOBNOSTI

Porucha osobnosti charakterizována:

a) povzbuzováním jiných lidí nebo dovolováním jim, aby ze něho přebírali odpovědnost za důležitá životní rozhodnutí
b) podřizováním vlastních potřeb jiným osobám, na nichž je závislý a přílišným vyhovováním jejich přáním
c) neochotou vznášet byť rozumné požadavky na lidi, na nich je závislý
d) pocity, že není ve své kůži, když je sám, následkem přehnaných obav, že není schopen starat se sám o sebe
e) stálými obavami, že bude opuštěn, osobou ke které má těsný vztah a že se bude muset starat sám o sebe
f) omezením schopnosti dělat všední rozhodnutí bez nadměrného množství rad a ujištování druhými
Přidružené rysy mohou zahrnovat vnímání sebe sama jako bezmocného, nekompetentního, bez životní síly.


Léčba:

Léčba přichází v úvahu při dekompenzaci stavu, zde pomohou anxiolytika nebo malé dávky neuroleptik či antidepresiv. Dlouhodobé řešení může být v dlouhodobé psychoterapii, ale šance na větší změnu jsou většinou malé.

zdroj:http://sestrylf3.unas.cz

Závislá porucha osobnosti

21. listopadu 2011 v 11:03 | ADMIN webu



Léčba a uzdravení závislé poruchy osobnosti


Závislá porucha osobnosti se vyznačuje zvýšenou potřebou závislosti na druhých lidech, neschopností osamostatnění, nízkým sebehodnocením či nepřiměřenými obavami z opuštění. Tato porucha je podle odborníků mnohem rozšířenější, než se dříve soudilo, a vede často k různým formám závislého chování, psychosomatickým onemocněním, depresím nebo dotyčného dostává často do role týraného a zneužívaného člověka. Autor popisuje na pozadí grimovské pohádky Husopaska to, jak k chorobné závislosti dochází a jaké charakteristické formy na sebe může brát. Citlivě objasňuje, jak může emocionální zneužívání v rodinách vést k masivnímu narušení pocitu vlastní hodnoty, a ukazuje, jak může dojít u dotyčného člověka k osvobození a uzdravení.
Heinz-Peter Röhr působí přes dvacet pět let jako psychoterapeut na odborné klinice pro léčbu závislostí v německém Fredeburgu. Autor řady knih. V nakladatelství Portál od něj vyšly knihy Narcismus - vnitřní žalář (2001), Hraniční porucha osobnosti (2003), Hysterie - strach z odmítnutí (2009).

Mezi typické rysy závislé poruchy osobnosti patří nadměrná potřeba péče druhých. To vede k submisivitě, přilnavosti a strachu z opuštění. Tato porucha pravděpodobně vzniká interakcí mezi vrozeným úzkostně-inhibovaným temperamentem a nestálou nebo hyperprotektivní výchovou. Nejisté připoutání a bezmoc se dají vytvářet ve vztahu rodič-dítě, nadměrnou připoutaností rodiče nebo průběžnou infantilizací během období, kdy se běžně objevuje individuace a separace. Závislá porucha osobnosti se objevuje u 5-30% pacientů a mezi 2-4 % osob v celé populaci. Je diagnostikována častěji u žen než u mužů.
Tito lidé častěji vyhledávají léčbu pro depresi, dystymii nebo některou z úzkostných poruch. Řada z nich hledá terapeutický vztah k uspokojení svojí potřeby podpory, uznání a přijetí. Zjišťování vzniku a zdrojů potřeby péče a podpory jsou důležité součásti léčby. Kognitivně-behaviorální techniky mohou pomoci při zacílení na pocity nedostatečnosti, nekompetence a bezmoci. Nácvik sociálních dovedností, řešení problémů a nácvik asertivity může mít rovněž důležitou roli.
Depresivní a úzkostné příznaky mohou dobře reagovat na podání antidepresiv.
Poruchy osobnosti (dřívějším názvem psychopatie)[zdroj?] jsou soubor trvalých povahových odchylek vytvářejícím nevyváženou a nenormální osobnost, u níž jsou některé její složky příliš zdůrazněny a jiné potlačeny. Porucha negativně ovlivňuje chování a prožívání i uvažování postiženého, ztěžuje jeho zařazení do společnosti a vytváření mezilidských vztahů. Rozvíjí se již od dospívání a trvá po celý život, byť se ve středním věku a stáří stává méně výraznou.[1][2]
Pro okolí bývají nejvíce patrné jejich zakořeněné, stereotypní a neměnné způsoby chování a reagování na široký okruh různých situací. Díky tomuto omezenému repertoáru reakcí mívají tito lidé často problémy vyrovnat se s obtížnými situacemi, nebo na ně (ve snaze to zvládnout) reagují způsobem, který ubližuje jim, nebo lidem v jejich okolí. Porucha osobnosti tedy ovlivňuje veškeré oblasti života daného člověka a jeho chování také často výrazně ovlivňuje životy lidí okolo něj.
Protože vlastnosti, které okolí hodnotí jako "poruchové" jsou součástí osobnosti daného člověka, on je obvykle vnímá jako normální, jemu vlastní. A to i přesto, že vedou ke konfliktům s ostatními, což mu způsobuje bolest a utrpení. Stává se tedy, že lidé s poruchou osobnosti nevidí problém u sebe, ale u ostatních. zdroj: http://cs.wikipedia.org









 
 

Reklama