STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU











*Vývojová porucha

Aspergerův syndrom

7. června 2016 v 18:41 | Admin
Tento syndrom patřící mezi poruchy autistického spektra se řadí mezi tzv. pervazivní vývojové poruchy a vyznačuje se především potížemi v oblasti komunikace a sociálního chování. Naopak, intelekt nemusí být nikterak poškozen, naopak jedinci s aspegerovým syndromem můžou mít intelektové schopnosti dosahující úrovně nadprůměru. Rovněž jejich slovní zásoba a řečové schopnosti nemusejí zaznamenávat výrazné odchylky, můžou mít velmi bohatou zejména pasivní slovní zásobu, a vývoj řeči není opožděn.
Nejvýraznější obtíže tak jedinci zaznamenávají v oblasti sociálních interakcí s druhými lidmi, navazováním přiměřených vztahů, porozumění základním sociálním pravidlům uplatňující se v rámci sociálního styku. Člověk s aspergerovým syndromem může mít problémy v tom, jak druhým lidem rozumět v rozhovoru, jak jim naslouchat, "číst mezi řádky", jak dát třeba druhým lidem najevo, že je pro něj konverzace zajímavá, nebo naopak, jak sociálně žádoucím způsobem z rozhovoru vystoupit, jak tedy vhodně reagovat v různých situacích sociální komunikace, kde se uplatňují především neverbální prvky komunikace (řeč těla, intonace hlasu, mimika apod.). S velkými obtížemi tak chápou právě mimoslovní komunikaci a jejich reakce na partnera v rozhovoru se jeví jako rigidní, používají určité rituály, klišé, zažívané slovní spojení či jiné nutkavé činnosti, které jim pomáhají v pro ně zmatečné sociální situaci se zorientovat, a ustát ji, najít v ní nějaký oporný bod. Pro partnera v komunikaci se však jeho chování nebo reakce můžou zdát nepřiléhající a nezapadající do kontextu.

Právě bezpečí v komunikaci je pro lidi s aspergerovým syndromem velmi důležitá. Když se v komunikaci cítí bezpečně, dokáží v sociálních situacích vystupovat velmi funkčně. Velmi je však znejišťuje, když jejich standardní denní režim a postupy, pravidla či rituály jsou narušeny, což se v rámci sociálních interakcí stává často, a tak se snižuje jejich schopnost reagovat flexibilně. Obecně vzato, aspergerův syndrom je porucha sociálních dovedností, která zamezuje jedinci orientovat se v sociálních interakcích, zvládat je, nacházet a udržet si přátelství či sociální vztahy.

Jelikož povaha tohoto syndromu se váže především na sociální vystupování, do pozornosti lékařů nebo psychologů se jedinec dostává často až sekundárně kvůli jiným potížím, např. dítě, které se v kolektivu neumí začlenit, protože neví, jak s ostatními dětmi komunikovat, nerozumí sociálním situacím, v konverzaci s nimi působí neohrabaně, neumí "číst mezi řádky", což mu pak způsobuje konflikty v kolektivu, neví, jak rozhovor vhodně navázat, jak jej udržet či ukončit, ostatní děti se jej pak můžou stranit, nevyhledávat jej, posmívat se mu. Dítě pak může vykazovat také projevy chování, jako je stranění se kolektivu, propad do rozladění, smutku až depresivity, může se škole vyhýbat (aby nemuselo se spolužáky interagovat), nebo naopak, je vysoce iritabilní, podrážděné, má vyšší pohotovost k agresivním projevům, verbálním či tělesným, protože je frustrované celou situací, že ho ostatní děti nechápou, že on sám neví, jak se začlenit, jak s nimi mluvit, a tak vykazuje pro okolí spíše potíže na úrovni poruch chování.

Není proto výjimkou, že se do péče odborné lékařské či psychologické péče dítě nebo (mladý) dospělý jedinec dostane sekundárně kvůli jiným potížím souvisejícím s přizpůsobivostí, potížemi v sociálním fungování a až na základě pečlivé diagnostiky se odhalí problém ve spojitosti s aspergerovým syndromem. Postupy ke zlepšení a zmírnění potíží spočívají především v individuální a skupinové psychoterapii orientované na nácvik sociálních dovedností.

Klasifikace poruch matematických schopností

3. prosince 2011 v 18:00 | ADMIN webu

3.1 Kalkulastenie

Kalkulastenie představuje mírné narušení matematických schopností, které je však podmíněno jen nedostatečnou nebo nesprávnou stimulací ze strany školy či rodinného prostředí. Všeobecné nadání má dítě zcela normální, schopnosti pro matematiku taktéž, avšak nejsou rozvinuty v potřebné matematické vědomosti a dovednosti. Kalkulastenie se nepovažuje za vývojovou poruchu učení."(2)

3.2 Hypokalkulie

Hypokalkulie je charakterizována mírným narušením schopností pro matematiku, které se jeví jako podprůměrné, přičemž všeobecné rozumové předpoklady jsou průměrné nebo i nadprůměrné. Rovněž rodinné zázemí i příprava na školní výuku jsou zcela přiměřené.

3.3 Akalkulie

Představuje velmi výrazně narušenou a sníženou schopnost počítat, zvládat i nejjednodušší početní operace a chápat matematické pojmy a vztahy. Hovoříme o ní zpravidla tehdy, jde-li o ztrátu již před tím rozvinutých početních dovedností, často v důsledku mozkové léze.

3.4 Oligokalkulie

Je uváděna spíše pro úplnost pohledu na rozdělení poruch a narušení matematických schopností žáků základní školy. Lze o ní hovořit v případě, že hledáme odpověd, proč dítě se sníženou úrovní rozumových schopností má také vážné nedostatky v osvojování učiva matematiky. Kromě nízké úrovně rozumových schopností má též výrazně snížené předpoklady pro matematiku. Řešení takových případů bývá vzdělávání žáka ve zvláštní škole.

3.5 Dyskalkulie

Dyskalkulie je specifická porucha počítání. Zahrnuje specifické postižení dovednosti počítat, kterou nelze vysvětlit mentální retardací ani nevhodným způsobem vyučování. Porucha se týká ovládání základních početních úkonů, (sčítání, odčítání, násobení a dělení) spíše než abstraktnějších dovedností v oblasti algebry, geometrie apod. Podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí "Duševní poruchy a poruchy chování"patří dyskalkulie mezi "Specifické vývojové poruchy školních dovedností"pod kód F 81. 2. L. Košč rozumí vývojovou dyskalkulií vývojovou strukturální poruchu matematických schopností, která má svůj původ v genově nebo prenatálními poškozeními podmíněném narušení těch partií mozku, které jsou přímým anatomicko-fyziologickým substrátem věku přiměřeného vyzrávání matematických funkcí, které ale nemají za následek současně i poruchy všeobecných mentálních schopností. Dyskalkulie je tedy chápána jako porucha učení, která nesouvisí s nižší inteligencí. Vývojová dyskalkulie se vyznačuje poměrně pestrou škálou charakteristických příznaků, podle kterých se také člení na jednotlivé typy. Jednotlivé typy vývojových dyskalkulií jsou řazeny podle vývoje matematických schopností s tím, že jsou-li narušeny vývojově nejranější předpoklady k počítání, pak tím hlubší jsou projevy obtíží v matematice.

a) Praktognostická vývojová dyskalkulie

Těžiště problémů je v narušené praktické manipulaci s předměty (praxie) a poznávání (gnozie) tvarů, počtu apod. Jde o narušení a poruchy v matematické manipulaci s konkrétními předměty nebo jejich symboly (číslicemi, operačními znaménky ap.), kterou se rozumí tvoření skupin nebo řady předmětů, porovnávání jejich počtu např. tím, že ony předměty přiřazujeme k sobě párováním (tedy bez nároku na jejich odpočítání). Při neosvojení těchto aktivit nedospívá dítě k pochopení pojmu čísla ani ke správnému provádění číselných operací. V geometrii jsou výrazné obtíže např. se členěním předmětů podle barvy, tvaru, velikosti, dítě obtížně rozlišuje geometrické tvary. Projevuje se i nízká vyspělost ve směrové a stranové orientaci. V geometrii, ale i při psaní se uplatňuje prostorový faktor matematických schopností, protože jak psaní číslic, tak i kreslení např. obrazců v geometrii vyžaduje jejich správné umístění v prostoru (na řádce ap.). Projevy tohoto typu dyskalkulie zasahují ty matematické dovednosti dítěte, které předcházejí počítání s čísly.

b) Verbální dyskalkulie

Představuje porušené schopnosti slovně označovat množství a počty předmětů, operační znaky a matematické úkony vůbec, dále zjevnou nejistotu až chybovost při slovním vyjmenovávání číselné řady vzestupně, častěji sestupně, např. po dvou ap., (vynechávání čísel, vracení se, jejich opakování). Postižení jedinci nechápou význam ve slovním označení např. "o 4 více". K nejtěžším formám, které se však vyskytují jen ojediněle, patří projevy, kdy dítě neumí slovně označit hodnotu čísla nebo počet ukazovaných předmětů, ale umí je napsat, nebo nezvládá jmenovat číselnou řadu ani po jedné.

c) Lexická dyskalkulie

Jde o neplnohodnotnou, sníženou schopnost číst matematické symboly, a to nejen číslice, ale i operační znaky a zejména napsané matematické příklady. Při lehčí formě má takový žák výrazné a přetrvávající obtíže se čtením vícemístných čísel, zejména pak čísel s nulou, resp. s nulami uprostřed, se čtením desetinných čísel, zlomků a římských číslic. Příznačné jsou inverze, např. 36 čte jako 63, 9 jako 6 a opačně, nebo nápadné projevy pomalosti a nejistoty pří čtení matematické symboliky. Tato porucha se může vyskytovat i bez poruchy číst písmena. Časté jsou v těchto případech záměny, přesmyčky číslic v čísle při jejich čtení nebo i psaní, např. číslo 10 010 zapíší jako 100 010. Zřetelné jsou rovněž přetrvávající nejasnosti s pochopením významu poziční hodnoty číslic v čísle, tedy jednotek, desítek atd. Projevuje se také poruchou pravolevé orientace.

d) Grafická dyskalkulie

Je charakterizována výrazně sníženou, resp. narušenou schopností psát číslice, operační znaky, kreslit geometrické tvary ap. Nemluvíme o ní v případě, jde-li o poruchu hrubé motoriky a s ní související poruchy se psaním vůbec. V těžkých případech spatřujeme výrazné obtíže při zápisu izolovaných číslic při diktátu nebo jejich přepisu. K lehčím formám řadíme narušený zápis vícemístných čísel, inverzní (obrácený) zápis číslic, např. 6 a 9, nebo inverze typu 17 a 71, ap. a také vynechávky zpravidla nul ve vícemístných číslech. K dalším typickým příznakům patří psaní nepřiměřeně velkých neúhledných číslic při značně nepřehledném, neuspořádaném zapisování početních operací, např. písemného násobení a dělení. Narušené schopnosti správně umisťovat do prostoru zapisované číslice, operační znaky, apod. mohou vést k vysokému nárůstu chyb v písemném provedení početních operací, ačkoliv pamětní formy takového počítání jsou zcela přiměřeně vyspělé. V geometrii mají takoví dyskalkuličtí žáci problémy s rýsováním i jednoduchých obrazců a s překreslováním z tabule.

e) Operacionální dyskalkulie

Při ní je přímo narušena schopnost provádět matematické(početní) operace. K výčtu typických projevů patří výrazná tendence k nahrazování složitějších početních operací jednoduššími. Jiným problémem je uchylování se k písemným formám řešení i velmi jednoduchých příkladů nebo přetrvávající nezautomatizovanost, labilita a zvýšená chybovost v provádění sčítání a odčítání do 20, v násobení a dělení. Zjevně přetrvává až do vyšších ročníků, často i do 5. třídy. Složitější počítání se vyznačuje pomalostí a vysokou chybovostí. Obtíže jsou zřetelnější při pamětním počítání. Vyskytují se i děti, které mají výrazné obtíže s numerickým počítáním pro nezvládnutí poziční hodnoty číslic v čísle, se záměnami významu čitatele a jmenovatele při práci se zlomky ap. Operacionální vývojová dyskalkulie patří k dosti častým formám počtářských obtíží.

f) Ideognostická dyskalkulie

Dotýká se především chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi. Zahrnuje oblast pojmotvorné činnosti, narušena je složka ideativní. Postižení nechápou, že např. číslo 9 lze vyjádřit jako 3  3, nebo 10 - 1. To se týká i početních operací. Mají výrazné nesnáze s odhalením i jednoduchého principu číselné řady a selhávají v řešení úloh, jakmile je pozměněn šablonovitý postup. Velmi zřetelné projevy ideognostické dyskalkulie shledáváme při řešení slovních úloh, neboť těžištěm problémů jsou nesmírné obtíže s pochopením principu úlohy. Narušena je schopnost pochopit a převést slovně vyjádřené vztahy mezi množstvím do početních operací.
Z uvedeného přehledu typických projevů vývojových dyskalkulií je zřejmé, že samotný chybný výsledek nemusí být ukazatelem početní poruchy.

Může totiž vzniknout jak prostým omylem, tak selháním např. v percepci, ačkoliv ostatní fáze zpracování (verbální, lexická, grafická, operacionální či ideognostická) mohou být kvalitně rozvinuty. S ohledem na vývojový aspekt dyskalkulií může být každá z uvedených forem považována pouze a jen za příznaky poruchy, a to tehdy, když vzhledem k ročníku školy a věku dítěte jde o výrazné snížení a dlouhodobé selhávání ve školní výkonnosti. V případě, kdy je efekt mírné, částečné dopomoci ze strany učitele účinný, zřetelný, lze důvodně uvažovat nikoliv o vývojové poruše učení, ale spíše o některé formě kalkulastenie. Pokud ovšem ani přes výraznou pomoc není dítě schopné v řešení přiměřeně postoupit, pak můžeme uvažovat buď o celkové retardaci schopností, nebo o vývojové poruše učení.zdroj:www.jblko.cz

Dysgrafie

3. prosince 2011 v 17:58 | ADMIN webu
Dysgrafie bývá často zahrnuta pod pojmem dyslexie. Postihuje písemný projev, který bývá nečitelný, dítě si obtížně pamatuje písmena, obtížně je napodobuje. Projevuje se také výraznými obtížemi v osvojování psaní, tj. při učení se tvarům jednotlivých písmen nebo celkovou nápadnou formální neobratností písemného projevu. Úzce souvisí s dysortografií a velmi často se objevují společně.

I dítě s dysgrafií může psát čitelně, když má na psaní neomezený čas. Zpočátku je porucha často považována za lenost, protože psaní je velmi únavné a děti rychle vyčerpá.
Dysgrafik se nenaučil psát, ačkoliv netrpí žádnou smyslovou vadou ani žádnou závažnou poruchou pohybovou a ačkoliv nemá žádné závažné nedostatky v oblasti inteligence ani v oblasti citových vztahů. Takové dítě nedovede napodobit tvary písmen, nepamatuje si je, zaměňuje je, zrcadlově obrací. Zpravidla píše toporně a křečovitě, takže písmo má někdy zcela zvláštní ráz, a to nikoliv proto, že by dítě trpělo nějakou vadou hybnosti, ale že si s tvary písmen prostě není rady. U takových dětí pak zpravidla nacházíme i jiné nápadnosti, které svědčí nejspíše o LMD na podkladě určitého poškození mozku.

Vady při specifických poruchách psaní
Přesná příčina potíží se psaním se liší od dítěte k dítěti.
Pohybové potíže s plánováním pohybu
Při těchto potížích umí dítě provádět všechny úkony potřebné k utvoření jednotlivých písmen, ale neumí tyto úkony provést postupně a nepřerušovaně. Vadu lze pozorovat i u dospělých, kteří utpěli poškození určitých částí mozku. Může být také spojena s celkovou neobratností a řečovými problémy (verbální dyspraxie).

Vada vizuálního vnímání
Vada vizuálního vnímání se týká postupu při rozpoznávání písmen. Děti tak mají potíže s rozeznáváním tvaru a umístění písmen. Poruchu nezapříčiňuje špatná funkce očí, ale porucha mechanismu, kterým mozek interpretuje podněty přenášené z očí.
Takové děti často tvoří písmena extrémně komplikovaným a pohodlným způsobem. Mohou psát písmena přes sebe, psát kostrbatě nebo dělat velké mezery mezi písmeny.

Špatné držení tužky
Někdy může být za poruchu psaní považován nízký svalový tonus v malých svalech rukou. Svalový tonus je měřen jako stupeň odporu pociťovaného, když testující pohybuje uvolněnými svaly. Nízký tonus proto znamená určitou ochablost svalů. Ale je nepravděpodobné, že by to bylo úplné vysvětlení jejich potíží.

Poruchy vizuální paměti
Porucha spočívá v neschopnosti zapamatovat si tvar písmen. Vada se objevuje zřídka - děti sice opisují dobře, ale neumějí psát podle diktátu.
Vada prostorové orientace
Tato vada by vysvětlovala, proč mají některé děti zvláštní potíže s uspořádáním písma na stránce.

Snížená rychlost zpracování
Porucha se může vyskytnout u dětí, které píšou velmi pomalu. Proces psaní je normální, ale tak zpomalený, že když se dítě pokouší psát normální rychlostí, tak se písmo stane neuspořádaným.
Písemný projev dítěte s dysgrafií obsahuje mnohotvárné a mnohočetné chyby, které nemůžeme vysvětlit neznalostí gramatických pravidel. Dysgrafické děti mají někdy tak nezvládnutý rukopis, že samy své poznámky v sešitě nepřečtou.
Psaní přecvičených leváků má někdy týž ráz jako psaní dětí s mírnějšími motorickými defekty, není však dysgrafií v pravém slova smyslu.
Písmo dysgrafiků odčerpává příliš pozornosti dítěte, takže se jí nedostává na kontrolu obsahu a pravopisných pravidel.

Dysgrafické děti rády píší příběhy nebo povídky. Některé se těžko luští, protože děti mnoho slov komolí a nerespektují gramatická pravidla. Je ale dobré respektovat jejich potřebu psát, podněcovat jejich snahu a projev kladně hodnotit. Největší chybou by bylo dítěti nejprve opravovat chyby. Může tak dojít k zablokování jejich talentu a odradí je to.
Lékař posoudí, zda se u dítěte nevyskytuje motorická (pohybová) nebo vizuální porucha. Zjistí, zda dítě nemá příznaky slabosti a jestli v psaní nebrání třes nebo jiné nedobrovolné pohyby ruky.
Psycholog může provést i jiné zkoušky - např. test kreslení a test zrakové vnímavosti.
Klíčovým obdobím pro rozvoj osobnosti dítěte je první ročník. Negativním rysem je přílišné zaměření pozornosti učitelů na vyhledávání dětí s poruchami již v prvním pololetí 1. ročníku a výzvy k návštěvě pedagogicko-psychologické poradny.

V prvním ročníku nejčastěji signalizují poruchy psaní tyto projevy:
Držení psacího náčiní je křečovité nebo nesprávné.
Dítě tlačí na psací náčiní, není schopno provádět plynulé tahy.
Obtížně si pamatuje a napodobuje tvary písmen.
Písmo je neurovnané, kostrbaté, tvary písmen jsou téměř nečitelné.
Písmena jsou nestejně veliká. Přepisování je neúčinné. Mnohdy se stává, že přepisovaný úkol je horší než úkol původní.

V diktovaných slabikách nebo slovech píše dítě pouze některá písmena, většinou ta, která jsou zvukově výrazná, nebo ta, která si pamatuje.
Dítě nepíše čárky, háčky, neslyší všechna písmena správně.
Ale nelze usoudit podle izolované poruchy (chyby) v psaní, že jde o specifickou poruchu psaní (dysgrafii). Pozorování musí být zaměřeno na celou osobnost dítěte, na jeho vztahy s okolím i na vztah ke školní práci. Významný je i způsob adaptace na školu.zdroj:http://www.vasedeti.cz

Je to porucha schopnosti naučit se číst u dítěte s průměrnou nebo nadprůměrnou inteligencí.

3. prosince 2011 v 17:54 | ADMIN webu
Pohled na dyslexii podle vědců je již dlouhodobě shodný - jedná se o jedince, kteří mají jiné dovednosti než ostatní, ale neznamená to, že jsou "hloupější".
V britském tisku se objevila zpráva o studii prokazující souvislosti mezi dyslexií a nevyhraněnou lateralitou, tedy obourukostí. Vyplývá z nich, že dyslektici jen z 52 % upřednostňují pravou, či levou ruku. To jim umožňuje lépe kreslit, ale hůře psát. Pohled na dyslexii podle vědců je již dlouhodobě shodný - jedná se o jedince, kteří mají jiné dovednosti než ostatní, ale neznamená to, že jsou "hloupější". Proč to školský systém stále nemůže přijmout?Znalému člověku proto běhá mráz po zádech, jestliže první otázka u psychologického vyšetření dyslektika někdy i dnes zní: "Jaký byl porod, maminko?" A když se pak v diagnostických závěrech objeví blíže nespecifikovaná věta "mozková dysfunkce", padá podezření na dysfunkční systém dalšího vzdělávání psychologů pedagogického poradenství. Je už dávno prokázáno, že porod nemá na dyslexii vliv a k nefunkčnímu mozku mají tito lidé opravdu velmi daleko. Jejich mozek ve většině případů funguje mnohem lépe než mozek průměrného jedince. Jen funguje trochu jinak a školní systémy si pořád s čímkoliv jiným neví rady. Je to jako v továrně, která celá léta vyrábí jedny a tytéž boty. Vyrobit jiné boty znamená předělat stroje a naučit se odlišně pracovat. Je to nákladné a nikomu se do toho nechce, i když výsledek by mohl být mnohem lepší a přínosnější.

Více trpělivosti, prosím!

Mít doma dyslektika představuje pro rodiče stále velkou zátěž a nekonečné debaty s vyučujícími, kteří nejsou vždy ochotni vyjet ze zajetých kolejí. Jsou ovšem i rodiče, kteří se problémy svých dětí příliš nezabývají. Učitelé mají ve třídě takových dětí víc a malý časový prostor jim neumožňuje věnovat se jim nad rámec vyučování. Pokud se takovému dítěti nedostane dostatečné péče, přijde na řadu jeho frustrace a nízké sebevědomí. Proč se stále o něco snažit, když stejně dělám všechno špatně a nejsou vidět žádné výsledky, že? Celkem logická úvaha. Jen málokomu z pedagogů dojde, že svým počínáním odepsali něčí talent, ještě než se vůbec mohl začít vyvíjet. Pokud jsou ale přesvědčení o tom, že ten človíček je takhle postižený už od porodu a "fakt se s tím skoro nedá nic dělat", pak je těžké kázat něco jiného.Přitom je docela logické, že když někdo dokáže používat obě ruce najednou, má jinak rozčleněny mozkové hemisféry. Ve výtvarném umění předčí ostatní, ale než dosáhne dokonalosti v psaní, nějakou dobu to potrvá. Pochopitelně, že píše písmena naopak, jestliže nerozeznává přesnou hranici mezi tím, co je vpravo a co vlevo. Řekněte ale učiteli, aby dal takovému dítěti na lavici velkou šipku ukazující směr z leva doprava a jen málokdo to opravdu udělá. Přitom takové jednoduché pomůcky mohou hodně pomoci. Je jich spousta, ale zájem o ně je malý. Ti, co nezapadají do "systému"Je už dávno prokázáno, že porod nemá na dyslexii vliv a k nefunkčnímu mozku mají dyslektici velmi daleko. Jejich mozek ve většině případů funguje mnohem lépe než mozek průměrného jedince. Jen funguje trochu jinak.Už jen samotný pojem dyslektik je zavádějící. Je to pouze název jedné větve stromu, kterému se ve vědeckém světě říká ADD (Attention deficit disorder) nebo-li poruchy pozornosti. Ať už jde o dyskalkulii, dyspraxii či cokoliv jiného z této řady, vždy existuje určité propojení s nedostatkem koncentrace.Dyslexie o sobě jen dává brzy vědět, protože se nedá přehlédnout. Jestliže někdo bojuje s čísly, tak se to zdůvodní jednoduše, "na matiku prostě není". A nikoho pro četnou skrytost tohoto handicapu ani nenapadne, že by mohlo jít o něco jiného. Dyskalkulikům se tak pomoci dostává jen málokdy a stejné je to s hypoaktivitou, která je opakem hyperaktivity. Takový žák sice příliš často pozoruje za oknem létající ptáky či padající sníh, ale tím učitele nijak výrazně neirituje a nenarušuje výuku. Tak proč se tím zabývat, že? Nikdy sice správně neodpoví, protože neví, jak zněl dotaz, a ostatní spolužáci se z toho mohou popukat smíchy. Celkově se to pak projeví v horším hodnocení, ale jinak není co řešit. Takový žák se snadno stává terčem posměchu a má mnoho dobrých důvodů proč nenávidět školu, učitele i spolužáky. Na rodičovských schůzkách to pak vyzní, že potomek nedává pozor a dělá blbiny, místo aby se učil. A zase to schytá, aniž by za něco vůbec mohl, ale ve skutečnosti by to měl schytat učitel a všechny ty chytré instituce podílející se na tvorbě vzdělávacího systému. Přesně tak - "systému", už jen samotné slovo systém připomíná systematickou výrobu čehosi abstraktně neurčitého spojeného se školní docházkou do továrny na vědomosti. Přitom slova systém a individualita mají ke vzájemné harmonii dost daleko. Prostě nauč se všechno podle předepsané normy, moc u toho neuvažuj, protože na to ani není čas, a my tě z toho nakonec vyzkoušíme. Když to budeš umět i pozpátku, dostaneš úžasné známky a můžeš studovat dál. To je přesně to, co žádný človíček s poruchou pozornosti nepochopí. Musí si všechno obrazně vybavit, najít v tom smysl a logiku, dát si věci do souvislosti, porozumět jejich významu a účelu. Ačkoliv metoda vysvětlování ve zjednodušených grafických obrazcích se osvědčuje v jakémkoliv typu výuky, je příliš náročná na vyučující a vyžaduje z jejich strany hodně kreativity.

V Americe si s dyslektiky vědí rady

Ačkoliv české veřejné mínění je přesvědčeno o slabosti amerického vzdělávání, má přece jen několik kladných stránek, které stojí za povšimnutí. A to hlavně pokud jde o žáky, kteří mají problémy s učením. Nejde o žádnou dobrovolnou iniciativu škol, kterou si mohou samy programově vytvořit. Vše má pevnou oporu v zákonech, první z nich upravující povinné individuální studijní plány žáků pocházejí ze sedmdesátých let a další následovaly v letech devadesátých. G. W. Bush junior pak prosadil nové cíle ve vzdělávání a heslem tehdejší reformy bylo "No Child Left Behind", což v překladu znamená že žádné dítě nesmí být ponecháno za ostatními. Některé body programu se u pedagogů setkaly s vlažným přijetím, jiné byly nepochybně přínosné. Nešlo ale jen o program, jeho součástí byla i novelizace legislativy. Také povinné vzdělávání učitelů je stanoveno zákonem. Díky tomu prakticky nelze v USA najít učitele, který by neodcitoval různé zákony vztahující se na povinně poskytovanou péči dětem majícím problémy s učením. A nejde jen o děti s poruchami učení, ale také o děti imigrantů, které ještě nezvládají jazyk. Každý z vyučujících je detailně informován o potížích jednotlivých žáků a musí na ně ve výuce brát ohled. Všem je poskytnuta adekvátní pomoc přímo ve školách, které navštěvují. Odpoledne je pro žáky připraven program přesně zaměřený na jejich individuální potřeby. V malých skupinách s nimi nepracují jen odborníci, ale i učitelé, protože právě oni znají své svěřence z hodin nejlépe. Nikdo se nespoléhá na angažovanost rodičů a jejich dobrovolné navštěvování logopedických či jiných poraden. Při tak vysokém počtu imigrantů by to ani nebylo racionální.Jedním z podnětů reformy se stala také studie vycházející z průzkumu jedinců, kteří vykazovali nějaký druh poruchy pozornosti. Zarážející byla zvýšená kriminalita mládeže právě v těchto případech. Vysoký stupeň frustrace z učení, nízké sebevědomí a sklon k impulzivnímu chování bez ohledu na následky v kombinaci s vyšší inteligencí dává evidentně dobrý základ deviaci různého druhu. Je snadné si spočíst, že mnohaletý pobyt jedince ve vězení je mnohem nákladnější než investice do jeho výchovy a vzdělání. Naopak, společnost může z takových lidí profitovat, pokud jim dá možnost plně rozvinout své schopnosti. A že z řad dyslektiků či lidí s poruchami pozornosti vystoupilo mnoho geniálních osobností, je známá pravda. Ale také příliš velké množství z nich skončilo ve vězení, bohužel. Výchovně vzdělávací proces tady hraje významnou roli. Už filozof J. B. Wantson zabývající se teorií učení tvrdil, že ze zdravých 12 dětí vychová cokoliv budeme chtít a má stále hodně zastánců. Vůbec ale nejde o poskytnutí podpory žákům se studijními problémy, aby se mohli dát na intelektuální dráhu, jak je to často mylně interpretováno. Jde o to, aby z nich vyrostly zdravé osobnosti s určitým cílem, které nebudou v životě bloudit.

Nechat bez podpory? Nebezpečný hazard

Nedá se říct, že by české školství v tomto směru nic nedělalo, ale radovat se taky zrovna není z čeho. Stále schází koordinované vzdělávání pedagogů i psychologů; uzákonění toho, co by mělo být samozřejmé. Nelze se spoléhat na dobrovolnost škol a iniciativu rodičů. Zní to možná tvrdě, ale k drogové závislosti má dnes mládež příliš blízko na to, abychom to mohli nadále ignorovat. Kdo je nešťastný a frustrovaný podlehne drogám snadněji, k další kriminalitě je už to pak jen krůček. Současné odhady hovoří o výskytu poruch pozornosti u 15 i více procent populace. Žáci s poruchami pozornosti patří prokazatelně mezi ohrožené skupiny. K tomu, aby se jim dostalo účinné pomoci, je nutná lepší informovanost pedagogů, zainteresovanost úřadů i veřejnosti. A netvařme se všichni, že se nás to vůbec netýká. zdroj:www.biofeedbackbrno.cz

Dyslexie

3. prosince 2011 v 17:51 | ADMIN webu
Je to porucha schopnosti naučit se číst u dítěte s průměrnou nebo nadprůměrnou inteligencí.
Dítě má v oblasti čtení horší výkon než v jiných předmětech, čte pomalu, obtížně slabikuje, nebo naopak čte rychle, zbrkle s mnoha chybami, slova si domýšlí. Přeříkává si potichu písmena a teprve potom vysloví slovo nahlas. Někdy není schopno sledovat očima souvisle řádek nebo přecházet plynule z řádku na řádek. Vázne porozumění textu, dítě se natolik soustředí na proces čtení, že mu uniká smysl
přečteného.

Tyto problémy se mohou na počátku výuky čtení vyskytnout v určité míře u každého dítěte, proto je velmi důležité odborné vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, aby se odlišila vývojová porucha od jiných příčin čtenářského neúspěchu-např. zraková vada, menší nadání nebo nesprávný pedagogický přístup. Pokud se skutečně jedná o vývojovou poruchu čtení, nemá smysl dril a nadměrné procvičování. V tomto případě je třeba použít specializované metody nápravy, které se praktikují ve speciálně-pedagogickém centru nebo v pedagogicko-psychologické poradně.

DYSLEXIE A EEG BIOFEEDBACK


Neurologickopsychologická metoda reedukace Dirk Bakkera


Vychází z toho , že každá z mozkových hemisfér má při procesu čtení jinou úlohu. Podle toho, na které polovině mozku, převažuje deficit nebo poškození, rozlišuje dva typy dyslexií.
Pravohemisferová dyslexie-dotyčný čte přesně, bez chyb, ale velmi pomalu a těžko si vybavuje obsah přečteného

Levohemisferová dyslexie-při tomto typu čtou děti rychle, ale s mnoha chybami, hádají a domýšlejí slova.

Bakker vypracoval metodu specifické stimulace, která je zaměřena na méně rozvinutou nebo poškozenou hemisféru-zrakovými, sluchovými nebo hmatovými podněty.
EEG Biofeedback metoda má možnost stimulovat jednotlivé hemisféry cíleně a intenzivně.
Dyslexie je často spojena s jinými problémy-hyperaktivitou, hypoaktivitou nebo poruchou pozornosti. Trénink je proto zaměřen podle konkretních
potíží dítěte. Je -li dítě hyperaktivní, je potřeba věnovat prvních deset sezení nácviku zklidnění a koncentrace.

Postupně se přechází podle projevů dítěte a výsledku vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny k pravostrannému nebo levostrannému tréninku. K dosažení odpovídajícího pokroku je třeba nejméně dalších 20 sezení.zdroj:www.biofeedbackbrno.cz

Specifické vývojové poruchy učení

3. prosince 2011 v 17:49 | ADMIN webu
Některé děti mají problém se čtením, matematikou, psaním nebo praktickými činnostmi ( dyslexie, dysgrafie,dyskalkulie atd.), ačkoliv jejich inteligence je dobrá a netrpí ani například zrakovou nebo sluchovou vadou a v jiných předmětech ,než je ten "jejich" problematický, mohou podávat dobrý nebo vynikající výkon.

Školní neúspěch v některé konkrétní oblasti, který je v očividném rozporu s ostatními schopnostmi dítěte, může být zapříčiněn některou z vývojových poruch.
Vývojové poruchy učení mohou souviset s nerovnoměrným vývojem centrální nervové soustavy, nedostatečnou spoluprací jednotlivých center mozku, nebo drobným poškozením mozku v těhotenství nebo při porodu.

Problém může vycházet z oslabení některé z poznávacích funkcí -například snížená schopnost zrakové nebo sluchové diferenciace může způsobovat problémy při osvojování čtenářských dovedností.
zdroj:www.biofeedbackbrno.cz

Pervazivní vývojové poruchy

24. listopadu 2011 v 16:02 | ADMIN webu
Pervazivní vývojové poruchy
Skupina těchto poruch je charakterizována kvalitativním porušením reciproční sociální interakce
na úrovni komunikace a omezeným' stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností.
Tyto kvalitativní abnormality jsou pervazivním rysem chování jedince v každé situaci.
K vyznačení současné somatické a mentální retardace lze použít dodatkový kód.
. 0Dětský autismus
Typ pervazivní vývojové poruchy' která je definována:
a) přítomností abnormálního nebo porušeného vývoje' manifestujícího se před věkem tří let a
b) charakteristickým typem abnormální funkce všech tří oblastí psychopatologie' kterými jsou
reciproční sociální interakce' komunikace a opakující se omezené stereotypní chování.
K těmto specifickým diagnostickým rysům dále přistupuje běžně škála dalších
nespecifických problémů' jako fobie' poruchy spánku a jídla' návaly zlosti (temper tantrum)
a agrese namířená proti sobě.
Autistická porucha
Infantilní:
. autismus
. psychóza
Kannerův syndrom
Nepatří sem:autistická psychopatie (F84.5)
. 1Atypický autismus
Typ pervazivní vývojové poruchy' která se odlišuje od dětského autismu bud' věkem začátku'
nebo tím' že nesplňuje všechny tři skupiny požadavků pro diagnostická kritéria. Tato
podpoložka by měla být použita tam' kde je abnormální a porušený vývoj až po třetím roku
věku' a kde není dostatečně průkazná abnormalita v jedné nebo ve dvou ze tří oblastí
psychopatologie požadované pro diagnózu autismu (porucha reciproční sociální interakce'
porucha komunikace a opakující se omezené stereotypní chování) i přes přítomnost
charakteristických abnormalit v jiných oblastech. Atypický autismus vzniká často u výrazně
retardovaných jedinců a jedinců s těžkou vývojovou receptivní poruchou řeči.
Atypická dětská psychóza
Mentální retardace s autistickými rysy
K vyznačení mentální retardace lze použít dodatkový kód (F70-F79)








Smíšené specifické vývojové poruchy

24. listopadu 2011 v 16:00 | ADMIN webu
Smíšené specifické vývojové poruchy
Je to zbytková položka pro poruchy' kde je určitá směs specifických vývojových poruch řeči
a jazyka' školních dovedností a motorické funkce' ale žádná dostatečně nepřevažuje tak' aby
umožnila hlavní diagnózu. Tato smíšená položka by měla být užita jen tehdy' když mezi
specifickými vývojovými poruchami je velké překrývání. Uvedené poruchy jsou obvykle' ale ne
vždy' současně spojeny s určitým stupněm poruchy kognitivních schopností. Tato kategorie by
tedy měla být použita tam' kde dysfunkce splňují kritéria pro dvě nebo více poruch z F80.-'
F81.- a F82. zdroj: http://www.uzis.cz







Specifická vývojová porucha motorických funkcí

24. listopadu 2011 v 15:58 | ADMIN webu
Specifická vývojová porucha motorických funkcí
Porucha' jejímž hlavním rysem je vážné poškození vývoje motorické koordinace' které není
vysvětlitelné celkovou mentální retardací nebo nějakým vrozeným nebo získaným
neurologickým onemocněním. Nicméně ve většině případů ukáže pečlivé klinické vyšetření
zřetelné známky vývojové nervové nezralosti' jako jsou choreiformní pohyby nepodepřených
končetin nebo zrcadlové pohyby a jiné současné motorické poruchy' včetně známek postižení
jemné a hrubé motorické koordinace.
Syndrom nemotorného dítěte
Vývojová:
. koordinační porucha
. dyspraxie
Nepatří sem:abnormality v držení těla a pohyblivosti (R26.-)
nedostatek koordinace (R27.-)
. sekundární k mentální retardaci (F70-F79)




 
 

Reklama