STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU











*Vaskulární demence

Kvalita služeb

24. listopadu 2011 v 18:21 | ADMIN webu
Kvalita služeb
Úroveň služeb v zařízeních se liší podle jejich vedení a personálu, jejich lidských a odborných kvalit, podle vnitřních pravidel i objektivních kritérií, která se tam uplatňují. Platí, že skutečná kvalita péče nespočívá např. v luxusní budově, zahradě, v nákladném vybavení, ale vždy především v lidech, v jejich morálním i odborném vybavení a přístupu. Zmíněné materiální podmínky jsou dobré a potřebné, ale jsou až na druhém místě. Na to je nutné pamatovat, jestliže pro svého blízkého hledáme vhodné zařízení.Klienti služeb potřebují pociťovat kvalitní, bezpečnou a odbornou péči, upřímný zájem o řešení svých problémů. Potřebují se cítit svobodně, se všemi svými lidskými právy, která jim nesmějí být upírána např. jen proto, že je nedokážou prosazovat z důvodů stáří a závažného handicapu, jakým je demence.

Od 1.1.2007 je v platnosti nový zákon o sociálních službách (zákon 108/2006 Sb.), podle něhož se má každé zařízení poskytující služby řídit standardy kvality sociálních služeb. Potřebnou kontrolu pak provádí inspekce kvality těchto služeb.




Ageismus a předsudky o demenci

24. listopadu 2011 v 18:19 | ADMIN webu
Ageismus a předsudky o demenci
Mezi lidmi existují předsudky o stáří a starých lidech apodobně i o demenci. Přehnaně se vyzdvihuje fenomén "zdravého, krásného a silného" mládí - s tím, že projevy stáří představují konec úspěchu a přízně okolí.
Takovýmto postojům se říká ageismus- diskriminace z důvodu věku.
Smutným faktem je, že různých diskriminací (např. rasismus, antisemitismus, diskriminace na základě pohlaví, zdraví, náboženství, sexuální orientace, kultury, vzhledu atd.) si lidská společnost vytvořila již tolik, že by zabralo mnoho místa jen pouhé jejich vyjmenování.
Předpojatí nebo neznalí lidé automaticky u starého člověka předpokládajíneschopnost, chovají se k němu, jako kdyby byl nesvéprávný a vlastně jaksi méněcenný.
Ageistické předsudky jsou natolik rozšířené, že se často i projevy demence u starého člověka pokládají za jaksi "normální" - kvůli předsudku, že prý zapomínání a zmatenost ke stáří patří. A tak se oddaluje návštěva odborného lékaře, včasná diagnóza i celková terapie.
Dále panují mezi lidmi předsudky - že mít v rodině seniora s demencí - je společensky degradující. Existují obavy, že se lidé k člověku, o kterém bude známo, že má demenci, obrátí zády a že dokonce i celá jeho rodina ztratí společenskou úroveň a respekt.
Předsudky společně s neinformovaností pak vedou k tomu, že se demence stává společenským tabu. Tím neinformovanost roste a o to více se pak šíří předsudky - a tak vzniká bludný kruh.


Hledání možností
Nárůst demence je vážný celosvětový problém. Proto vznikají instituce na pomoc lidem s demencí, ale i jejich rodinám a blízkým, jako jsou: Alzheimer Europe a Alzheimer Disease International a v Praze např. Gerontocentrum a Česká alzheimerovská společnost. (www.alzheimer.cz , tel.: 286 883 676, 283 880 3 46)
Česká alzheimerovská společnost (jejíž činnost včetně webové stránky všem doporučuji) organizuje setkávání rodinných příslušníků pečujících o člověka s demencí a je možné si objednat i konzultaci. Můžete se také seznámit s projektem "Bezpečný návrat" (chránící před ztrátou bloudících lidí s demencí, kde principem je náramek s identifikačním kódem). Na webové stránce se také můžete seznámit s informačními materiály, tzv. "Dopisy".

Setrvání v domácím prostředí
Pokud to jde, je vhodné hledat možnosti, aby senior s demencí mohl zůstat ve svém přirozeném prostředí, doma. Změna prostředí a dosavadního způsobu života totiž může zvýšit jeho zmatenost a zhoršit jeho stav. Žije-li sám, zprvu mu pomůže, když k němu do domácnosti dochází pečovatelka z agentury domácí péče.
Později je již potřebné, aby s ním v bytě někdo trvale žil, např. příbuzný nebo osoba blízká, koho zná a důvěřuje mu. Může to být dobrovolník, ale i placená síla, to už záleží na daných okolnostech. Tento stálý pečovatel pak pomáhá se všemi činnostmi, doprovází jej např. na vycházky a pomáhá mu zařizovat potřebné záležitosti a je potřebné, aby byl v bytě i přes noc. Je rovněž žádoucí, aby se takový pečovatel, stejně jako blízcí příbuzní, kontaktovali s odborníky, informovali se o problematice demence, mohl by se i setkávat a předávat si zkušenosti s dalšími rodinnými pečovateli - podobně jak to organizuje Česká alzheimerovská společnost.

Respitní (odlehčovací) služba - je vhodnou formou pomoci těmto seniorům i jejich stálým pečovatelům. (Odlehčovací služby existujíterénní, ambulantní nebo pobytové.) Tím, že se senior přijme na určitou dobu např. do pobytového zařízení nebo dojíždí do denního centra, umožní se pečovateli po tuto dobu oddych (dovolená) a načerpání dalších sil k pokračování jeho náročné a vyčerpávající služby.

Trvalé umístění seniora s demencí do pobytového zařízení
Čím déle může senior s demencí setrvat ve svém přirozeném prostředí, tím lépe. Někdy však situace dospěje tak daleko, že je třeba jednat o jeho umístění do domova seniorů, případně do specializovaného zařízení pro lidi s demencí.
Jde vždy o závažné životní rozhodnutí, o změnu, která mu trvale změní celý jeho dosavadní způsob života. Toto rozhodnutí by se mělo uskutečnit z vůle samotného seniora a neměl by na něj být činěn nátlak. Vždy zde hraje svou roli úroveň etiky a rovněž zde probíhají hluboké emoce. Mělo by být samozřejmé, že příbuzní a osoby blízké budou i nadále se seniorem udržovat pravidelný kontakt a emocionální vazby. (Bohužel tomu tak v praxi vždy nebývá, čímž klient s demencí velmi trpí a jeho stav se zhoršuje.)zdroj: http://www.haj-tl.wz.cz


Neklidný klient mezi ostatními

24. listopadu 2011 v 18:17 | ADMIN webu
Neklidný klient mezi ostatními
V zařízeních pro klienty se ukazuje jako velmi náročná péče o klienta s demencí, který trvale projevuje svůj psychomotorický neklid:
Jeho neklid nelze ani rozumovými ani citovými, ani aktivizačními prostředky na delší dobu zmírnit. Nikde tzv. "nemá stání", jen chvilku posedí nebo setrvá na jednom místě a už se zvedá, nevydrží při žádné činnosti, bloudí sem a tam, má tendenci opouštět budovu (a někdy i bloudit venku), stále vyžaduje individuální péči a je v neustálém pohybu. V podstatě by bylo potřeba, aby jej nepřetržitě doprovázel osobní asistent a zajišťoval jeho potřeby i bezpečí. Problém je v tom, že zařízení zpravidla nemívají tolik personálu, aby mohly být takové nároky pokryty.
Neklidný klient může oslovovat i cizí osoby včetně návštěvníků, aby od nich vyžadoval pozornost pod různými záminkami, např. že se mu "nedostává jídla, pití, že potřebuje na toaletu, že se mu něco ztratilo" apod. Často bývá i úzkostný a stále nespokojený či spíše neuspokojený. Vzhledem ke svému handicapu si již nepamatuje, že věci, které žádal nebo hledal již opakovaně dostal.
Strhává na sebe péči, která pak chybí ostatním klientům. Bere jim čas a pozornost personálu, někdy i atmosféru klidu a u nezasvěcených lidí vyvolává mylný dojem, že se péče o něj zanedbává (ačkoliv je mu zpravidla věnován větší objem péče nežli ostatním).
Řešení pomocí zklidňujících léků nebo používáním prostředků omezujících pohyb není přípustné.
Záleží již na přístupu každého zařízení, jak si s nároky těchto klientů poradí, aby byly služby rozdělovány rovnoměrně a byl pro ně vypracován zvláštní plán péče. Tento problém zde zmiňujihlavně jako informaci pro případné návštěvníky zařízení, aby měli pro tuto problematiku pochopení a nepodezírali bezdůvodně personál z nedostatečné péče.



Počínající demence

24. listopadu 2011 v 18:15 | ADMIN webu
Počínající demence
Často vzniká problém s rozpoznáním počátečního stadia demence (zejména Alzheimerovy choroby), s jejím ne vždy nápadným nárůstem. Může být nebezpečné,jestliže člověk s počínající demencí něco řídí, o něčem rozhoduje, něco podepisuje, nebo když je např. celoživotním řidičem a nadále usedá za volant.
Lidé s demencí (zvláště počínající ) své problémy mohou i maskovat, neboť jsou jimi překvapeni a zmateni. O to více však mohou manifestovat své sebevědomí, působit nepřístupně až "přísně", urážet se, hádat a hněvat, nevidět věci objektivně, a tím dost potrápit, ba až terorizovat své okolí.

Příklady "maskování" demence: Člověk s demencí započne větu, ale v polovině už zapomene, co chtěl říct. Když je vyzván, aby větu dokončil, odvede pozornost jinam. Někdy se jej blízcí zeptají, proč už si např. nečte, nebo už neluští křížovky, které ho dříve bavily, tak se jim vymluví, že se mu zhoršil zrak, nebo že má špatné brýle. Když se zajímají, proč už se nedívá na filmy nebo neposlouchá rádio, odpoví, že tam už dávají jen samé "hlouposti" a nebo se opět vymluví na špatný zrak a sluch. Stává se také, že si dál kupuje noviny a zdánlivě to vypadá, že si je čte, ale když se ho zeptáme, co v nich je, nedokáže nám odpovědět, protože už nerozumí jejich obsahu. Zapomene, kde včera byl, s kým a o čem mluvil, neví, co přesně měl k jídlu, kdy bral jaké léky, ale o to důrazněji trvá na tom, že si vše dobře pamatuje. Dokáže své okolí mást naučenými i úhybnými frázemi. Když se ho lékař zeptá, zda má nějaké problémy, odpoví, že o žadných neví...apod.

Jen málokterý senior s počínajícími příznaky dokáže jít sám o své vůli k lékaři, své problémy pojmenovat a žádat léčbu. O to více potřebuje naši pomoc - svých blízkých, příbuzných a známých -taktní, citlivý přístup a pochopení.
Samozřejmě, že bychom ničemu nepomohli, kdybychom jej pouhým necitlivým konstatováním- že má demenci - jen hrubě označili a urazili. Je potřebné zvolit správný postup, poradit se
s odborníky, zkušenými pečovateli, s odbornou literaturou, spolupracovat na vhodné léčbě, pomoci a podpoře.
Čím dříve se diagnóza stanoví, tím dříve může být postiženému seniorovi nastaven vhodný léčebný program, včetně psychosociální terapie. zdroj:http://www.haj-tl.wz.cz



Projevy demence

24. listopadu 2011 v 18:14 | ADMIN webu
Projevy demence
Demence se projevuje individuálně (u každého člověka poněkud jinak), ale má i společné znaky, které zde zmíníme.Jejích projevů přibývá s věkem a s průběhem stadií - od počátečního přes střední až po pozdní - během nichž se projevy od sebe lišía stav se zhoršuje.

Aby se mohlo začít uvažovat o diagnóze demence, musí se poruchy u člověka projevovat současně ve 3 oblastech:
kognitivní funkce (intelekt)
funkční schopnosti (pracovní a sociální oblast, celková soběstačnost)
chování (oblast behaviorální)

Tyto projevy musí být pozorovány setrvale a dlouhodobě
a diagnózu i léčbu stanoví lékař. Je zde nutná spolupráce lékaře s rodinou, s dalšími odborníky a pečovateli, protože člověk s demencí sám není schopen (zvlášť v pozdějším stadiu) o svých obtížích objektivně vypovídat.

Konkrétní projevy demence:
Kognitivní funkce - postupná ztráta paměti (zpočátku hlavně krátkodobé), ale i celková porucha ostatních intelektových činností, jako jsou myšlení, paměť, pozornost, řeč, schopnost vyjádřit se. Člověk si často nevzpomene, co dělal před hodinou, ale vybavuje si události a osoby z let dávných. Lze na něm pozorovat zmatenost. Stále více se sám sobě ztrácí. Často se ptá - např: Kde to jsem? Proč tu jsem? Co tady dělám? - a i když mu odpovíme, za chvilku to zapomene. Postupně klesá slovní zásoba, chápavost, soustředění, abstrakce atd.Později se ztrácí schopnost číst i psát, počítat, porozumění dějům filmů, slovním projevům, pochopení nových a neznámých situací. Neudrží pozornost, nedokončí započatou větu, obtížně se rozhoduje, může ztratit smysl pro humor, naposledy nepoznává ani své blízké.

Funkční schopnosti - tzv. aktivity každodenního života. Je narušeno poznávání a používání předmětů a patrná je zmatenost a dezorientace v čase a prostoru. Člověk se stává nepraktickým, nedokáže si zařídit záležitosti, které běžně vykonával. Někdy se ztrácí a bloudí, a to i v místech, které znal. Může se i zmateně a nepřiměřeně oblékat, někdy se může objevit i polosvlečený nebo nahý. Zanedbává svou výživu a pitný režim. Nedokáže samostatně dodržovat hygienu. Jestliže je člověk s pokročilou demencí trvale sám v bytě, může se stát sobě i ostatním nebezpečný. Je zde riziko, že zapomene puštěnou vodu, plyn, otevřený byt, pustí do bytu cizí lidi, nechá se oklamat při placení, nedokáže uhasit oheň apod.Časem potřebuje nepřetržitý dohled a pomoc, osobní asistenci.

Chování - dále se u seniora s demencí projevují poruchy chování. Projevují se např.: náladovost, urážlivost a hádavost, ztráta zájmu o osoby, věci a dřívější záliby, neklid a roztěkanost, jindy ustrašenost, apatie a deprese, celková změna charakteru i osobnosti.Nedokáže situaci objektivně zhodnotit, stává se nespolehlivým a může na ostatní působit, že i lže. (Slíbí např., že někde počká, ale vzápětí na to zapomene a odejde. Také může konstatovat, že např. vůbec nejedl, nebo že se o něj nikdo nestará - přestože jedl a je o něj dobře postaráno.)
To, že se stále méně orientuje a méně věcem kolem sebe rozumí, jej může i rozzlobit, domnívá se, že mu lidé dělají naschvály a může být až agresivní.
Může být také urážlivý, vztahovačný, podezíravý, projevovat se egocentricky, uzavírat se do sebe a být tichý nebo až negativistický.zdroj: http://www.haj-tl.wz.cz




Demence je klinický syndrom..

24. listopadu 2011 v 18:12 | ADMIN webu
je klinický syndrom (=výskyt několika typických příznaků), který vzniká na základě organického postižení mozku.
Demence postihuje lidi převážně v seniorském věku (90 % lidí postižených demencí jsou senioři nad 65 let, 10 % lidí postihuje demence již po 45 - 50 letech) a jde o progresivní - stále se zhoršující stav: časově se rozvíjí z počátečního přes střední až po pozdní stadium. S vyšším věkem roste i výskyt demence (některé zdroje uvádí, že např. do 70 let je jen 5 % výskytu, zatímco po 90 letech je to až 50% výskytu).

Existují různé typy, respektive příčiny demence:

Alzheimerova choroba je nejčastějším typem demence. Její příčina je neznámá.
Víme jen, že dochází k zániku mozkových buněk a k ubývání acetylcholinu, což je látka, která zajišťuje přenos informací mezi mozkovými buňkami. Vzniká pomalu a nenápadně a plynule se rozvíjí. K rizikovým faktorům jejího vzniku patří:
dědičnost (výskyt choroby v rodině) a vysoký věk. Některé zdroje zmiňují též ženské pohlaví, malou duševní aktivitu a nízké vzdělání.

Vaskulární demence je druhá nejčastější. Příčinou bývá mozkový infarkt a krvácení do mozku. Nejčastější formou je "multiinfarktová demence". Postihuje častěji muže. Projevy začnou náhle a pokračují ve skocích prudkého zhoršování.

Smíšená demence vzniká kombinací např. Alzheimerovy choroby s vaskulární demencí.

Další typy demence se vyskytují méně: např. fronto-temporalní demence - včetně Pickovy choroby, demence s Lewyho tělísky, demence při Parkinsonově chorobě, Huntingtonova nemoc atd.

Pseudodemence (nepravá demence) - se projevuje např. při těžké depresi (tedy při nejčastějším psychiatrickém onemocnění seniorů), kdy se dají sledovat podobné příznaky jako při demenci.

Příčiny demence v procentech (zdroj: materiály ČAS. U jiných zdrojů se čísla nepatrně liší):
56% Alzheimerova choroba
14% vaskulární demence
12% smíšené demence
8% Parkinsonova nemoc
6% ostatní vzácnější příčiny
4% jiné degenerativní onemocnění mozku




Demence je provázena velkou neinformovaností veřejnosti, mnoha předsudky i strachem, a někdy je i tabuizována.

24. listopadu 2011 v 18:10 | ADMIN webu
z pohledu speciálního pedagoga - psychopeda,
pracovníka v psychosociálních službách

PaedDr. Kateřina Hajdovská Tlustá, 2006


Demence je provázena velkou neinformovaností veřejnosti, mnoha předsudky i strachem, a někdy je i tabuizována.
Důvodem toho je smutný fakt, že nevíme, koho z nás demence postihne, dosud neumíme jejímu vzniku zabránit a nevíme ani, jak ji zcela vyléčit.Dokážeme pouze rozpoznat její projevy a její rozvoj brzdit a usměrňovat. Velmi záleží na tom, jak s člověkem s demencí budeme zacházet, podporovat jeja pomáhat mu.

Avšak nebylo by správné se demence zbytečně bát, a proto potřebujeme znát informace.Ty nám ji pomohou rozpoznat a začít co nejdříve s terapií - anebo naopak, pomohou nám, abychom se ujistili o tom, že v daném případě lze demenci vyloučit.

Faktem ovšem je, že demence celosvětově stále přibývá a její problematika zasahuje širokou bio-psycho-sociální oblast a jde i dále přes tyto hranice. Tak se stává palčivým problémem dnešní doby, kdy je občas přirovnávána k nevyléčitelné epidemii stáří.
Do budoucna pak zůstává fenomén demence naléhavou výzvou - jak si s ní lidstvo, jeho věda a pokrok poradí. Říká se, že úroveň a vyspělost kultury společnosti se rozpozná podle toho, jaký postoj zaujímá ke svým nejslabším jedincům. Lidé postižení demencí potřebují speciální přístup, porozumění, velkou pomoc a respekt společnosti.

Následující text by měl mimo jiné přispět k odstraňování tabu, kterým je demence opředena.
Pro náš klid je dobré si připomenout, že v populaci je stále většina seniorů dožívajících se vysokého věku v duševní svěžesti a činorodosti.Pomáhá jim k tomu jednak jejich dobrá dispozice, ale i vlastní snaha - aktivně svou duševní i tělesnou činnost trénovat a udržovat.

(Náhled do demografie a statistiky, stejně jako doporučená literatura a internetové odkazy, z nichž jsou zde citované zdroje - jsou uvedeny na konci textu.)




Demence příznaky, stařecká demence léčba, vaskulární alzheimerova..

24. listopadu 2011 v 18:06 | ADMIN webu
Demence je onemocnění mozku, které se projevuje celkovým úbytkem duševních funkcí. Existuje několik známých příčin demencí.

Jednak se demence mohou rozvinout v důsledku přítomnosti jiných chorobných stavů, např. Creutzfeld-Jakobovy nemoci, aids, alkoholismu, otrav apod.

Dále se může jednat o poruchu prokrvení mozku, tzv. ischemicko-vaskulární demence. Nejčastěji se vyskytujícím typem demence je Alzheimerova demence.

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při němž dochází k rozpadu nervových buněk a nervových vláken. Narušena je i produkce látek (zejména acetylcholinu), které zajišťují přenos informací mezi jednotlivými mozkovými buňkami.

Následkem úbytku mozkových buněk a omezení přenosu informací mezi nimi jsou funkce mozku výrazně snížené. Alzheimerova demence postihuje zejména osoby staršího věku, je tedy jednou z forem stařecké demence. Onemocnění se však může rozvinout i u mladých lidí.

V tomto ohledu se rozlišuje takzvaná presenilní forma (senilita = stařeckost, stárnutí), při níž se onemocnění začíná rozvíjet před šedesátým pátým rokem věku a senilní demence, která nastupuje až po šedesátém pátém roce života.

Mimo jiné zahrnuje demence příznaky poruchy paměti (nejprve krátkodobé, později i dlouhodobé), problémy s orientací v prostoru a v čase, neschopnost soustředění se, spavost, ztráta motivace, snížená reakce na podnět apod. Příznaky stařecké demence mívají zpravidla kolísavý charakter. Průběh onemocnění a jeho intenzita jsou individuální. Nemoc obvykle trvá několik let a ve své těžké podobě způsobí výrazné narušení fungování postižené osoby ve společnosti i doma.
Příčiny Alzheimeroovy nemoci nejsou dosud přesně známé.

Uvažují se vlivy genetické, dále mechanismy povahy metabolické, infekční, toxické, autoimunitní a jiné.

Léčba demence je obtížná a vyžaduje komplexní přístup. Kromě farmakologické léčby by součástí péče o člověka postiženého demencí měla být i psychoterapie a socioterapie (trénování paměti a základních činností denního života). Alzheimerovu nemoc nelze v současné době zcela vyléčit, dostupnými farmaky však lze postup onemocnění zpomalit, a prodloužit tak aktivní část života postižené osoby.

Léky na Alzheimerovu nemoc patří do skupiny tzv. blokátorů acetylcholinesterázy. Acetylcholinesteráza je látka, která rozkládá acetylcholin potřebný k přenosu informací mezi mozkovými buňkami (viz výše). Blokací acetylcholinesterázy nedochází k tak výraznému úbytku acetylcholinu, čímž je postup onemocnění zpomalen. Kromě inhibitorů acetylcholinesterázy se v léčbě uplatňují zhášeče volných kyslíkových radikálů, nervové růstové faktory a jejich stimulátory, látky blokující specifické receptory a jiné.
Výzkum v oblasti léčby Alzheimerovy nemoci stále probíhá velmi intenzivně.








 
 

Reklama