STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Úzkost

Jestliže začne úzkost narušovat váš život až do bodu, kdy nejste schopni fungovat ve škole, v práci, ve vztazích a jiných aktivitách, je načase navštívit lékaře.

19. března 2017 v 15:36 | Admin
Ten provede různé testy a vyšetření, kterými určí zdroj vaší úzkosti.




  • V některých případech není úzkost ukazatelem mentální choroby, ale spíše známka jiného zdravotního problému. Úzkost může být počátečním varovným signálem (nebo vedlejším účinkem) srdečního onemocnění, cukrovky, astmatu a dokonce i závislosti na drogách nebo abstinenčních příznaků.
  • V jiných případech může jít o vedlejší účinek některých léků. Promluvte si s lékařem a zjistěte, zda to může být váš případ.

Konzultujte svůj stav se specialistou. Jestliže váš praktický lékař neshledá žádné známé příčiny vaší úzkosti, budete nejspíš potřebovat pomoc psychiatra, psychologa nebo psychoterapeuta, zkušeného v obasti léčby úzkostí. Ten vám pravděpodobně předepíše léky, které vám uleví od příznaků, ale mnoho lidí se shoduje, že v léčbě úzkosti je nejefektivnější kombinace léků a terapie



Nechte svého terapeuta, aby vám vysvětlil vaši diagnózu. Pouhým označením vašeho aktuálního stavu za úzkost ještě nezískáte veškeré odpovědi, které jsou potřebné pro vaše zotavení. V oblasti mentálních chorob totiž existuje celá skupina psychických poruch, jejichž charakteristickým znakem je právě úzkost. Psycholog posoudí vaši osobní historii, provede jisté testy a zeptá se vás na několik otázek, pomocí kterých určí, jaký typ úzkosti prožíváte.
  • Můžete trpět úzkostnou poruchou, jako je například panická porucha, fobie, obsedantně-kompulzivní porucha nebo sociální úzkostná porucha.


Společně se svým terapeutem rozhodněte, která léčba pro vás bude nejlepší. Ačkoli můžete využít několika technik pro samostatné zvládání symptomů úzkosti, tyto poruchy by měly být léčeny odborníkem. V závislosti na typu a vážnosti vaší poruchy může terapeut nasadit jednu ze třech metod léčby úzkostí:
  • Předepsání léků. Diagnóza úzkostných poruch bývá zaměňována s depresí, protože psychiatři často předepisují antidepresiva pro zmírnění symptomů úzkosti. Jako efektivní pro léčbu úzkosti se ukázala skupina léků, známá jako selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Mezi další možnosti potom patří inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRIs), benzodiazepiny a tricyklická antidepresiva.
  • Terapie. Empiricky prokázanou efektivní léčbou úzkostí je kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje na uvědomování si a změny nerealistických myšlenkových vzorců, které úzkosti přispívají. Mezi další potencionální postupy ale patří také třeba expoziční terapie, terapie přijetí a odevzdání, dialektická behaviorální psychoterapie a desenzibilizace a přepracování pomocí očních pohybů (EMDR).
  • Kombinace obou zmíněných metod.


Buďte trpěliví. Lidé se často domnívají, že v léčbě selhaly nebo že léčba nefungovala, ale to jen proto, že nedali intervencím dostatek času k projevení účinků. Také musíte myslet na to, že spousta pacientů s úzkostí musí nejprve vyzkoušet několik různých metod, než se jim podaří nalézt tu, která bude pro jejich symptomy nejefektivnější.

Zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-zvl%C3%A1dat-%C3%BAzkost

Rozpoznejte chybné myšlenkové vzorce. Kognitivní deformace jsou nezdravé a iracionální myšlenky, které umocňují pocity úzkosti či deprese. Prozkoumejte ty níže uvedené a zjistěte, jestli některé z nich pozorujete i u sebe ve svém vlastním myšlení.

19. března 2017 v 15:34 | Admin
  • Myšlení všechno nebo nic (příp. černá nebo bílá): Nahlížení na situace v absolutních kategoriích - něco je dobré nebo špatné a nic mezi tím - žádné detaily, složitosti nebo šedá místa.
  • Mentální filtrování: Přehánění negativ a minimalizace pozitiv.
  • Předčasné vynášení závěrů: Předpoklad, že jste důvodem negativních reakcí někoho jiného; předvídání negativní budoucnosti.
  • Zveličování nebo bagatelizování: Zveličování nebo bagatelizování důležitosti dané situace.
  • Zevšeobecňování: Nahlížení na negativní situaci jako na nikdy nekončící normu.
  • Výroky typu "mělo by," "měl bych": Souzení sebe sama nebo ostatních podle toho, co "by měli," "by mělo," "bych neměl," "musím" nebo "musí" atd.
  • Emocionální uvažování: Rozhodování čistě na základě emocí - "Připadám si hloupý, takže musím být hloupý."
  • Přehlížení pozitiv: Ponižování svých úspěchů a pozitivních atributů.

Ptejte se na validitu kognitivních deformací. Pro eliminaci takového myšlení si musíte nejprve uvědomit, že skutečně takové vzorce myšlení užíváte a následně zapřít vědomé úsilí k jejich potlačení.
  • Nejprve musíte negativní sebemluvu zaznamenat: "Všichni okolo se na mě dívají a já vím, že mě mají za podivína."
  • Potom toto myšlení napadněte následujícími otázkami:
    • Co bych řekl kamarádovi, který takhle přemýšlí?
    • Jaké důkazy mám pro pravost těchto myšlenek?
    • Jaké důkazy mám pro to, že tyto myšlenky nejsou pravdivé?
    • Zaměňuji "možnost" za "jistotu"?
    • Jsou tyto myšlenky založené spíše na mých pocitech než na faktech?

Snažte se negativní myšlenky zasadit do jiného rámce. Primárním zaměřením kognitivní restrukturalizace je uvědomění si škodlivých myšlenek, problematizace jejich skutečnosti a přetransformování do pozitivních a příjemných myšlenek.Tím, že se na negativní myšlenky podíváte z jiného úhlu, budete přemýšlet mnohem realističtěji a zmírníte úzkostné pocity.
  • Například výše uvedené vyjádření "Všichni okolo se na mě dívají a já vím, že mě mají za podivína" můžete přetvořit tak, abyste svou náladu povzbudili a ne shodili. Zkuste něco jako "Nemám vůbec ponětí, jak mě ostatní vnímají, může to být dobré nebo špatné. Já ale vím, kdo jsem a jsem na to hrdý."
Půl hodiny denně si vyhraďte pro své obavy. V tomto vyhrazeném čase se potom věnujte také cvičení. Dobu volte vhodně tak, aby to nebylo těsně před spaním, kdy by vaše obavy a úzkost narušily kvalitu spánku.


Obavy identifikujte a odložte je. Uvědomte si své obavy tím, že si všimnete, jaké ve vás vyvolávají pocity. Jestliže ve vás některé z myšlenek vyvolávají pocity napětí, zrychlený srdeční tep, zatínání pěstí nebo jiné známky úzkosti, označte si je jako obavy. Kdykoli potom během dne pocítíte úzkost a tyto obavy, identifikujte to, nad čím právě přemýšlíte.
  • Pokud je to nezbytné, zapište si své obavy na "seznam obav", a připomeňte si je později. Vyčistíte si tak hlavu a můžete pokračovat v každodenních aktivitách
Obavy si potom projděte v předem určenou dobu. V průběhu vyhrazeného času pro obavy přemýšlejte pouze o tom, co vás po celý den obtěžovalo. Popadněte tužku nebo pero a svůj seznam obav, a pokuste se vyřešit všechny zapsané body.
  • Průzkumy terapie kontroly podnětů ukázaly, že nejlepší metodou pro zmírnění obav je čtyřstupňový proces, při kterém identifikujete obavy, vyhradíte si čas na jejich řešení, zachytíte je v průběhu dne a odložíte, a následně vymyslíte vhodná řešení.
Uvědomte si sílu, kterou pro kontrolu svých obav a negativního myšlení máte. Odložení obav se může zdát zpočátku takřka nemožné. S trochou tréninku ale zjistíte, že si můžete sami určit, kdy a kde se budete obavám věnovat. Obavy vás tak nebudou po celý den zatěžovat
Zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-zvl%C3%A1dat-%C3%BAzkost

Jak zvládat úzkost

19. března 2017 v 15:31 | Admin

Najděte nějaké klidné místo, kde vás nebude nic rozptylovat. Pokud je to možné, zavřete dveře. Jakmile si více zvyknete na toto dechové cvičení, budete schopni vytěsnit jakékoli rozptýlení a provádět ho i v přítomnosti jiných lidí.



Sedněte si vzpřímeně, s rovnými zády. Sedět můžete na židli, ale klidně i na zemi v tureckém sedu - cokoli je pro vás přirozenější.
  • Pokud je to nutné, můžete i ležet. Pamatujte ale, že vzpřímený posez umožní vašim plicím využít celou jejich kapacitu, což je při provádění hlubokého dýchání velmi důležité.

Podepřete si paže. Předloktí opřete o opěrky křesla nebo se zapřete rukama o stehna. Zbavíte se tím zátěže vedoucí z ramen a umocníte relaxaci.

Pomalu se nadechněte nosem. Nadechujte se nosem a napočítejte přitom do čtyř. Při nádechu by se vám mělo nafouknout břicho.


  1. Zadržte dech. Na jednu nebo dvě sekundy jednoduše zadržte dech v plicích.
Vypusťte vzduch. Nyní ústy vydechněte veškerý vzduch z plic. Při procházení vzduchu ústy byste měli slyšet typický syčivý zvuk. Všimněte si, jak se při uvolnění vzduchu vyfukuje vaše břicho.

Několik sekund vyčkejte. Před dalším nadechnutím několik sekund počkejte a předejděte tak hyperventilaci.


Opakujte. Celý proces následně opakujte po dobu pěti minut. Pro úlevu od úzkosti se za efektivní považuje zhruba šest až osm kompletních cyklů. Vy byste si ale měli najít svůj vlastní přirozený dechový rytmus, který pro vás bude pohodlný.

Tuto techniku provádějte dvakrát denně. Hluboké dýchání provádějte nejméně dvakrát denně, pokaždé po dobu pěti minut.
  • Pamatujte, že hluboké dýchání byste si neměli schovávat pouze na chvíle úzkosti. Toto cvičení byste měli praktikovat denně - jedině tak se zbavíte symptomů úzkosti a stresu.
Hluboké dýchání používejte ve spojení s jinými relaxačními technikami. Praktikovat ho můžete samostatně, ale i společně s jinými relaxačními technikami pro umocnění účinků, jako je třeba jóga
Zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-zvl%C3%A1dat-%C3%BAzkost

Jestliže máte neustále nějaké obavy, cítíte napětí nebo se u vás objevuje negativní a katastrofizující myšlení, pak pravděpodobně máte co do činění s úzkostí.

19. března 2017 v 15:28 | Admin
Ačkoli přesná příčina úzkosti není známá, lidé, kteří tímto jevem trpí, často sdílejí stejné rizikové faktory, jako je např. existence jiného člena rodiny s úzkostí, prožité trauma nebo nějaká forma psychické nemoci.[1]Předejít symptomům a překonat tak úzkost je naštěstí možné při kombinaci jistých léků, kognitivích technik a změn životního stylu.


Vyhledejte sociální podporu. Lidé se silnými společenskými vazbami se obvykle vypořádávají s odlišnými životními okolnostmi zdravějším způsobem než ti, kteří takové vazby nemají.Vytvořte si proto nové společenské vztahy, které vám pomohou úzkost zvládnout. Připojte se k nějaké místní skupině lidí, které úzkost také trápí, navštivte náboženskou nebo duchovní organizaci, případně se častěji scházejte se současnými přáteli.
  • Budete-li mít pocit zařazení a útěchy od ostatních, může to mít dramatický efekt na vaše celkové zdraví. Průzkumy ukázaly, že starší jedinci se slabou sociální podporou mají zvýšené riziko mortality.

Upřednostněte spánek. Spánek a úzkost společně tvoří dvě neoddělitelné věci. Nedostatek spánku totiž může způsobovat úzkost a naopak úzkost může vyústit v poruchy spánku. Chcete-li získat kontrolu nad svou úzkostí, musíte každý den spát alespoň sedm hodin. Pro získání adekvátního množství spánku se držte následujících tipů:
  • Nastavte tělo na spánek v pravidelném režimu.
  • Půl hodiny před spaním vypněte veškerou elektroniku.
  • Prostředí v ložnici si upravte pohodlně, ale pouze pro potřeby spánku.
  • Cvičte.
  • Vytvořte si uklidňující rituál a každý večer ho provádějte.
  • Pro navození relaxace používejte aromaterapii, např. s levandulí.
  • Přestaňte kouřit (nikotin může ovlivňovat spánek).
Každý den se věnujte fyzické aktivitě. Kromě udržení celkového fyzického zdraví má cvičení značný dopad také na váš mentální prospěch. Fyzická aktivita vyplavuje endorfiny, které jsou pro naše tělo něco jako chemikálie dobré nálady. Pravidelné cvičení tak ve výsledku uleví stresu a rozptýlí vaše obavy.
  • Lékaři doporučují zhruba 30 minut cvičení každý den v týdnu. Druh zvolené fyzické aktivity je pouze na vás - můžete chodit, joggovat, veslovat nebo jezdit na kole. Vyberte si takovou aktivitu, u které vydržíte.

Jezte vyváženou stravu. Možná o tom ani nevíte, ale mezi jídelníčkem a pocity úzkosti existuje silné propojení. Určité potraviny a nápoje, například ty s obsahem rafinovaného cukru či kofeinu, mohou váš stav zhoršovat.Místo nich dostatečně jezte a pijte zdravější varianty pokrmů, s vyváženým poměrem ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin, nízkotučných mléčných výrobků a libových bílkovin.
  • Spojení účinků kofeinu se zhoršením úzkosti potvrdila celá řada výzkumů. Zjistily, že kofein zhoršuje úzkost, deprese a nepřátelské chování.Vyhněte se kofeinu v limonádách, kávě a čaji (přednost dávejte těm bez kofeinu), ale i v čokoládě.

Omezte konzumaci alkoholu a dalších sedativ. Alkohol si lidé dávají právě pro zmírnění úzkosti, ale následně zjistí, že se jejich stav ve skutečnosti zhoršil. Hledejte proto zdravější formy úlevy od stresu a úzkosti, jako je poslech hudby nebo telefonický hovor s kamarádem. Drogám a alkoholu se vyhýbejte.

Dávejte na sebe pozor. Při boji s mentální nemocí, jako je úzkost, se můžete zaměřit na její léčbu a plnění povinností takovým způsobem, že se zapomenete starat sami o sebe. Každý den pro sebe něco udělejte a zmírněte tak svou úzkost. Mělo by to být něco speciálního, abyste se na to každý den těšili.
  • Na každý den si tak připravte něco, na co se budete těšit a ať už to bude hovor s kamarádem, horká vana, sledování komediálního seriálu nebo oblíbený šálek čaje (bez kofeinu), vyhraďte si tento čas pouze sebe.
Zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-zvl%C3%A1dat-%C3%BAzkost

Vetřelec v hlavě: strach

14. října 2016 v 12:59 | Admin
Máme v sobě vetřelce. Ovládá naše myšlení a emoce. Každý den sílí. Začalo to v dětství. Strašidly, strachem ze tmy. Z toho, že nás rodiče opustí. Z pětky ve škole. Z odmítnutí, z nemoci, z propuštění a neúspěchu a nakonec přichází strach ze smrti...

Tento vetřelec rostl stejně jako naše negativní emoce a nakonec nejednoho ovládl.
Strach je emoce, která vzniká jako reakce na nebezpečí. Jeho intenzita, vždy závisí na vrozených dispozicích, okolních podmínkách a na tom, jak moc chcete tohoto parazita krmit. Objevují se neurovegetativní projevy jako je blednutí, chvění, zrychlené dýchání, zvýšený krevní tlak a bušení srdce, někdy se vyskytuje husí kůže, vyplavujeme stresové hormony, svaly nám tuhnou, zorničky se rozšiřují.. Vrozený strach má pozitivní účinek, protože motivuje k tomu, aby jsme se vyhnuli nebezpečí nebo se dali na okamžitý útěk. Pokud to není možné, strach je často přemění na agresi.

Dva druhy strachu

Atavistický (vrozený) - strach z bouře, tmy a některých zvířat. Bát se tmy je přirozené, protože náš hlavní smysl, zrak je neutralizován, takže nevidíme nepřítele a nemůžeme se na útok či útěk připravit. Nyktofobie je již problém. Člověk, který jí trpí, se bojí neosvětlených ploch, v noci nemůže spát, při výpadku proudu propadá hysterii a měl by vyhledat pomoc psychologa. Kdo jezdil na tábory ví, že noční bojovky byly právě o boji s tímto strachem. Mnoho lidí se bojí pavouků, ačkoli nás na životě denně neohrožuje žádný. Z existujících 63 000 druhů je rizikových pouze 7 druhů. Strach z těchto osminohých tvorů máme uložený hluboko v podvědomí. Adam Hart, psycholog z univerzity v Gloucestershire, si všiml, že strach z hmyzu roste s dospíváním. Zatímco malé pětileté dítě si bez obav hraje s nejnechutnějšími obyvateli pařezů, o čtyři roky později se jich bude již štítit. V mozku tedy máme jakýsi hardware, který nás nutí se vyhýbat bez předchozí zkušenosti a přemýšlení. Všimněte si, že v hororech se často objevují monstra, která připomínají hady, pavouky nebo štíry a to právě v nás provokuje archaické spouštěče strachu na bázi iracionality.

Druhým typem je strach naučený - strach ze stáří, smrti, osamělosti, ztráty partnera nebo zaměstnání a mohli by jsme pokračovat skoro do nekonečna...A právě tento strach dělá paseku v našich myšlenkách.
Kde se naučený strach bere?
Strach přichází z nejistoty. Důvod je to, že jsme v nitru nejistí a nedůvěřujeme životu a světu. Strach tak způsobí, že se držíme dogmat, cizích úsudků, zaběhlých systémů, pracovní pozice, jednoho partnera nebo určitých lidí. Hledáme v tom jakousi jistotu, snažíme se najít skrze ostatní vlastní identitu. Tím dochází k tomu, že se zablokujeme, nevyvíjíme se a ulpíváme na věcech, které nám škodí. Zajímavé je, že mnoho lidí nežije v přítomnosti a paradoxně se bojí budoucnosti. On to zas takový paradox není, je dost možné, že naše mysl nás podvědomě varuje, důležité je uvědomit si, kde se strach bere a přemoci ho. Pokud něčemu rozumím a znám původ, mohu se pokusit tomu postavit a ne klasicky utéct pod peřinu. Problém dnešní doby je, že mysl je neustále zaneprázdněná. Mysl by měla být řídící jednotkou, místo toho je to taková hospodyňka, která non stop přemýšlí co vyprat, vyleštit a uvařit. Pokud tato hospodyně dostane padáka, bude mrzutá, naštvaná a nebude vědět, co se sebou dělat. Nakonec dostane strach z vlastní existence.

Formy strachu

Základní pramen strachu se dělí na čtyři proudy. Před těmito proudy stojíme a hledáme záchranné vesty, místo toho, aby jsme se naučili plavat. První pramení z toho, že člověk má strach z individualismu. Raději se bude topit s další velkou masou, než aby plaval proti proudu. Proč chce skoro každý raději zapadnout s davem a být zaměnitelný s jakoukoli masovou formou? Zřejmě proto, že v davu vzniká pocit sounáležitosti a nehrozí strach z osamění a z izolace. U depresivních lidí dochází k extrému a tím je strach ze sebeuskutečnění.
Hned vedle máme další proud, kde se topí neplavci a rádoby plavci. Pojmenujme jí důvěra v život. Jde o jistou otevřenost k světu, cizím lidem a neznámým situacím. Život je výměna a nabízí velké množství cest. To způsobuje, že mnoho lidí žije v domnění, že pokud něco obětují nebo naleznou nový pramen, vzdají se sebe samých, stanou se závislými na plavčících a tak zůstanou v křeči a potopí se. Například schizoidní osobnosti mají veliký strach z odevzdání se a volají o pomoc, pokud mají vymezit vlastní já.
V třetím pramenu lapá po dechu tolik lidí, že ačkoli jsou vedle sebe, jdou společně ke dnu. Neví však, že dno nemá hranice a přesto je stabilní. Je to budoucnost. Tím, že nemá hranice je zdánlivě pomíjivá. Pomíjivá je však cesta ke dnu, ne k hladině. Člověk by měl setrvat v plánování, ujasnit si priority a cílevědomě jít za svým cílem. Pro mnoho lidí je vlastní existence iracionální, s razítkem nejistoty a podpisem strachu odvážit se nechat vést pramenem života, který nikdy nevyschne a proměňuje již pár kapkami. Nutkavé osobnosti mají právě strach ze změny a pomíjivosti. Mají velkou touhu po jistotě a opatrně plánují každý nášlap ke studánce života.
Ve čtvrtém pramenu se nachází proudy, které odnáší těla dále od pevniny. Tím se snaží lidé plavat zpět k zemi, aby se mohli postavit na vlastní nohy. Vše je ale právě naopak. Člověk by si měl zaplavat dále od břehu, aby pocítil svobodu. Tento pramen je silný a mění, a tak nám často plavci plavou na místě, jakoby se ani nehýbali. Je těžké obvykle plavat ve stojatých vodách a najednou se dobrovolně nechat odnést proudem do neznáma, kde nevidíme ani náznak pevniny. Lidé tak ulpívají na starých zvyklostech a tradicích, zbytečně plýtvají energií a nehnou se nikam. Nechávají se mýt omylem a polykají doušky nutnosti a pravidel až se začnou dusit vlnou minulosti, která přichází s přílivem . Hysterické osobnosti mívají extrémní strach z nutnosti a strachu z omezenosti, plavací styl je rizikový.
Prožívají muži a ženy strach stejně?
Každé dítě cítí strach. Pokud se však jedná o chlapce, tradičně se usiluje o to, aby jej nedávali najevo. Profesor psychologie na Harvardské univerzitě, Jerome Kagan, provedl několikaletý výzkum skupiny dětí. Zjistil, že dívky se bojí již jako batolata. Jako nemluvňata reagují ještě chlapci a dívky stejně, ale již ve čtrnácti měsících jsou znatelné razantní rozdíly. Je to způsobené jinou reakcí amygdaly v limbickém systému našeho mozku. Mužské hormony androgeny mají totiž na nervové buňky v amygdale uklidňující účinek, takže chlapci a muži tolik strachu nepropadají. U dívek je to umocněné ještě tím, že mnoho rodičů ukazuje dcerám, co je pro ně nevhodné a nebezpečné, zatímco chlapci se mají bránit, pokud někdo proti nim vystoupí agresivně. Dívky mají naopak agresivitu potlačit.
Strach patří k našemu životu. Provází nás od narození po smrt. V dějinách lidstva se setkáváme se stále novými pokusy, kdy je cílem zvládnout strach, zmenšit jej, překonat ho nebo spoutat. Usilovaly o to magie, náboženství i věda. Metody boje se naopak vůbec nezměnily. Jen na místo obětí a magických kouzel dnes nastoupily moderní, strach zastírající farmaceutické prostředky. Lékaři straší procenty ohrožení nejhoršími chorobami, z každé strany se na nás hrnou reklamy, které ukazují potřebu se neustále něčím léčit. Tyto semínka zasévají do myslí strach, ať už vědomý nebo nevědomý. Strach je dobrý byznys a plíží se krajinou jako mlha. Objevuje se vždy v situacích, kde jsme nedorostli nebo prozatím nedorostli. Vše, co je poprvé, obsahuje kouzlo nového, dobrodružství a také riziko, které přináší strach. Když jsme se poprvé jako děti postavili na nohy, překonali jsme strach z prostoru a z vlastní chůze. Když jsme nastoupili do škol, překonali jsme strach ze sebeprosazení a z neznámého kolektivu....
Lidský život není říší bezpečí. Naše životy nejsou ohroženy pouze nemocemi a násilím, ale ohrožené je i lidské soužití, naděje a vlastní integrita. Proto má bezpečí vysokou hodnotu. Pokud dojde k přijetí a k zvládnutí strachu, osobnost o kousíček dozraje. V případě útěku od konfrontace dochází ke stagnaci, vývoj je zabržděn, vytváří se bariéra a lidé jsou stále dětmi, které se bojí bubáka pod postelí nebo ve skříni.
Každý, kdo říká, že se ničeho nebojí, je hloupý. Mnoho z nás si v životě prošlo něčím, co zanechalo stopy nadosmrti. Rafinovanost strachu je v tom, že je s námi pořád a my si ho neuvědomujeme. Vyvinuli jsme si vlastní metody a techniky, jak ho potlačit, zamaskovat nebo popřít. Stejně jako smrt, ani strach nepřestane existovat jenom proto, že na něj zrovna nemyslíme. Každý máme v srdci skrytého bojovníka. Bohužel byl uspán otráveným snem. Nejlepší protilátkou je láska. Nezapomeňte tedy, že ten bojovník je stále ve vás a čeká na váš povel...zdroj:http://internetweek.cz/

Panická úzkost je jednou z méně známých duševních nemocí na rozdíl třeba od deprese či fobie.

14. července 2016 v 16:22 | Admin
Definice psychických problémů bývá velmi často složité, protože pacient často neumí (a rovněž se může i stydět) popsat přesně své pocity a rovněž se mohou samotné psychické problémy překrývat. Nemusí trpět vždy jen jednou nemocí.
Samotný strach je přirozený lidský pocit vznikající jako reakce člověka na události, které kolem něho probíhají. Strach má svůj význam v tom, že nám pomáhá zareagovat na nebezpečí, které nám hrozí. Podle okolností potom jedinec zareaguje buď útokem, nebo útěkem.


Úzkost je už záležitostí poněkud subtilnější. Pocit úzkosti se objevuje u člověka, kdy už jen předpokládá určité ohrožení, ke kterému nemusí vůbec dojít a zpravidla nedochází. Takový jedinec má často celou řadu, podle vlastního názoru, důvodů k tomu se bát. Nicméně velmi často nedokáže jednoznačně popsat, čeho se bojí. Tyto pocity jsou často provázeny i fyzickými příznaky jako je bušení srdce, nevolnost či zrychlené dýchání a podobně.


Panická úzkost je vlastně takový akutní záchvat úzkosti. Dochází při ní k opakovaným, intenzivním záchvatům strachu. Obvykle vyřadí takového pacienta z běžného, každodenního života. Záchvat přichází nečekaně a právě to u postiženého vyvolává další obavy, protože nemůže racionálně odhadnout, kdy k záchvatu akutní paniky dojde. Tento záchvat je obvykle doprovázen fyzickými příznaky. Dochází k tomu, že obtížně dýchá, má pocit závratě, může dojít k rozostřenému vidění i dalším příznakům (třes, slabost nohou či pocit zmatku).


V řadě případů postiženým předepíší lékaři určitá psychofarmaka, ale samotné léky nestačí. Vhodné je zvolit některou z forem psychoterapie. Tyto metody slouží k tomu, aby se pacient dozvěděl o tom, co jeho stavy způsobuje a jak má postupovat, aby jim mohl co nejlépe čelit.


Rovněž velmi může pomoci, když nacvičí některou z metod relaxace.


Vhodné je u mírnějších forem používat některé přírodní prostředky ke zmírnění úzkostných stavů obecně - bylinky jako meduňka či třezalka či doplňky stravy, jako jsou Trend Relax, Avenamax či Benosen a další. Ve složitějších případech je nutné vše probrat s lékařem.

Co způsobuje záchvaty paniky?

14. července 2016 v 16:20 | Admin
Příčina onemocnění není známa, ale ukazuje se určitá rodinná vloha pro onemocnění. Až tři čtvrtiny postižených udává přítomnost významného životního stresu v době první ataky. Výzkumy ukazují, že dochází také k určité nerovnováze neurotransmiterů v mozku a jedním z nich je právě serotonin. Tuto nerovnováhu se daří upravovat zmíněnými farmaky.
Ke komplikacím panické poruchy patří také současný výskyt přidružených psychických poruch. Nejčastěji lékaři nacházejí významnou přítomnost deprese nebo obsedantně kompulzivní poruchy.
zdroj:http://www.panicka-porucha.wz.cz/

Jestliže trpíte panickou poruchou, víte, jak zničující tato nemoc může být.

14. července 2016 v 16:17 | Admin
Záchvaty náhle vzniklé úzkosti přicházejí bez ohlášení a očekávání dalšího záchvatu budí trvalou úzkost a napětí. Někteří lidé trpí záchvaty úzkosti ve specifických situacích, jako je např. cesta autobusem, v davu, ale i na místech jako jsou mosty, otevřená prostranství. Pak hovoříme o tzv. agorafobii. Lidé se "citlivým" místům vyhýbají, často se izolují od druhých a ve vysokém procentu případů se k této poruše přidružuje depresivní nálada. Výhodou je, pokud je nemoc včas diagnostikována a také řádně léčena. Nemocní získávají svůj život opět pod kontrolu a příznaky panické poruchy již neovlivňují jejich život jako dosud.
Nemocní trpící panickou poruchou tvoří 10-15% klientely kardiologů a k psychiatrovi se dostávají v 99% po vyšetření nejméně dvěma lékaři somatických oborů!

zdroj:http://www.panicka-porucha.wz.cz/

Varování - Záchvaty úzkosti a paniky

14. července 2016 v 16:15 | Admin

  • Jestliže jsou u vás ataky paniky a úzkosti časté, vyhledejte co nejdříve odbornou pomoc. Budete-li řešení problémů odkládat, mohou se ještě více zhoršit.
  • Pokud si nejste jistí, jestli prožíváte panickou ataku nebo infarkt myokardu, vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Tipy na zvládání úzkostných a panických stavů

14. července 2016 v 16:14 | Admin

  • Některé lidi uklidňuje heřmánek. U některých osob ale může vyvolávat alergické reakce a také může negativně ovlivňovat účinky jiných léků. Proto je vhodné užívání heřmánku nejprve konzultovat s lékařem.[38]
  • Jestliže vás panika přepadne pozdě v noci, choďte po místnosti a zhluboka přitom dýchejte.
  • Pravidelně cvičte a učte se relaxačním technikám, které jsou efektivní ve zmírňování stresu a navíc pomáhají déle spát. Spánek je pro lidi s úzkostmi naprosto nezbytný a nikdy byste ho neměli schválně vynechávat.
  • Ačkoli se to může zdát jako samozřejmost, mějte neustále na mysli, že máte milující rodinu, která se o vás stará a podporuje vás. Nijak se nezdráhejte mluvit se členy rodiny o svých problémech, a to i tehdy, když se vám zdají trapné.
  • V průběhu panického záchvatu se nesnažte usnout. Vysoká míra stresu může zapříčinit obtížné usínání. Pokud se snažíte relaxovat (alespoň trochu před spaním pomocí hlubokého dýchání a dalších zklidňujících technik), můžete se značně zklidnit jak dostatečným spánkem, tak relaxačními technikami.
  • Zkuste si v duchu sestavit seznam oblíbených písní, filmů apod., nebo jen počítejte či přeříkávejte abecedu. Svou mysl tím odvedete od věcí, které způsobují vaši úzkost a pomůžete ji zaměřit na něco jiného.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Rozlišujte mezi úzkostí a panickými záchvaty. Každý z nás občas pociťuje stres, ale i intenzivní úzkost.

14. července 2016 v 16:13 | Admin
Pro většinu lidí je tato úzkost vyvolaná nějakou událostí nebo situací, jako je například očekávání velkého testu nebo nutnost udělat vážné rozhodnutí. Po proběhnutí této události obvykle také zmizí úzkost s ní spojená. Lidé s úzkostnou poruchou zažívají úzkostné záchvaty mnohem častěji a mnohem pravidelněji než ostatní.
Osoby s diagnostikovanou úzkostnou poruchou prožívají často vážné panické ataky.
  • Panické záchvaty obvykle dosáhnou svého vrcholu do deseti minut, ačkoli některé ze symptomů můžou přetrvávat i delší dobu.
  • Pocity obecnějšího stresu nebo úzkosti mohou trvat mnohem déle, ale s menší intenzitou.
  • Panické ataky nevyžadují žádné specifické spouštěče. Můžou klidně vzniknout zdánlivě bez příčiny.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Rozlišujte mezi panickou atakou a srdečním záchvatem.

14. července 2016 v 16:12 | Admin
Symptomy obou problémů se do jisté míry prolínají.
Jestliže máte jakékoli pochybnosti o tom, zda prožíváte infarkt nebo panický záchvat, okamžitě volejte záchrannou službu. Mezi symptomy infarktu patří:
  • Bolest na hrudi. U infarktu se často jedná o pocit tlaku, plnosti nebo svírání. Obvykle trvá déle než několik minut.
  • Bolest horní poloviny těla. Bolest může vystřelovat do vašich paží, zad, krku, čelisti nebo oblasti břicha.
  • Mělké dýchání. To se může objevit ještě před bolestí na hrudi.
  • Úzkost. Najednou se mohou objevit pocity naprostého zmaru.
  • Závratě nebo slabost
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/
  • Pocení
  • Nausea nebo zvracení. Zvracení se objevuje častěji při infarktu, než při panických záchvatech.

Všímejte si dalších symptomů. Kromě fyzických projevů doprovází záchvaty paniky obvykle také jiné pocity. Mezi ty patří například:

14. července 2016 v 16:11 | Admin

  • Intenzivní pocity strachu
  • Strach ze smrti
  • Strach ze ztráty kontroly
  • Pocity zmaru
  • Pocit odloučení
  • Pocit neskutečnosti
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Identifikace záchvatu paniky

14. července 2016 v 16:10 | Admin
Hledejte fyzické symptomy.

Panický záchvat může přepadnout každého z nás, ale mnohem běžněji se vyskytuje u osob trpících panickou poruchou, tedy úzkostnou poruchou, charakterizovanou častými záchvaty intenzivního strachu a úzkosti. Záchvaty mohou být spuštěny v podstatě jakýmikoli situacemi, nejen těmi nebezpečnými. Mezi fyzické příznaky panické ataky patří:[29]
  • Bolest na hrudi. Tato bolest je více lokalizovaná, nejedná se o bolestivé projevy na levé straně hrudníku jako u infarktu.
  • Závratě nebo mdloby (slabost)
  • Dušení
  • Nausea nebo zvracení. Zvracení je pravděpodobnější při infarktu - u záchvatů paniky je vzácnější.
  • Otupělost nebo pocity brnění
  • Velmi rychlý srdeční tep
  • Mělké dýchání
  • Pocení, vlhká pokožka nebo návaly horka
  • Chvění či třes
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Vyhledejte jiné možnosti vyšetření. Pokud si soukromou terapii nemůžete dovolit, máte na výběr i jiné, levnější, varianty.

14. července 2016 v 16:09 | Admin
Vybírat můžete z následujících možností.
  • Můžete vyhledat například služby komunitní péče. Podrobnější informace naleznete na této webové stránce.
  • Požádejte terapeuta o alternativní financování terapie. Někteří terapeuti mohou za určitých podmínek poskytovat své služby levněji.
  • Spousta vysokých škol a univerzit nabízí služby psychiatrických odborníků. V některých případech mohou být určené kromě studentům i široké veřejnosti. Jedná se hlavně o lékařské fakulty a fakultní nemocnice, na nichž slouží medici v zácviku pod dohledem zkušených psychiatrů.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Vyhledejte profesionální pomoc - záchvaty úzkosti

14. července 2016 v 16:08 | Admin
Promluvte si se svým lékařem. V některých regionech může být vyhledání vhodného a zkušeného psychiatra velmi náročné, a to hlavně tehdy, když nemáte k dispozici větší množství financí nebo když takové služby nekryje vaše zdravotní pojištění. Ačkoli většina lékařů (s výjimkou psychiatrů) nenabízí možnost psychoterapie, obvykle vám budou schopni diagnostikovat běžné problémy, jako je úzkost nebo deprese, a předepíší vám vhodné léky.
  • Doporučení nějakého psychoterapeuta či jiného odborníka můžete získat i u svého praktického lékaře.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Navštivte terapeuta. Pokud máte vážné panické ataky po delší časový úsek, navštivte lokálního zdravotnického odborníka, který poskytuje terapie a poradenství

14. července 2016 v 16:07 | Admin
Pokud trpíte například panickou poruchou nebo generalizovanou úzkostnou poruchou, profesionální péče vám může pomoct.
  • Jednou z nejběžnějších a nejefektivnějších léčebných metod úzkostných poruch je kognitivně behaviorální terapie. Tento typ terapie se zaměřuje na výuku schopnosti identifikace a změny neužitečného myšlení a reakcí na různé situace. Naučíte se rozeznat situace, ve kterých se vaše myšlení neshoduje s realitou a poznáte praktické metody myšlení a reagování.
  • V některých případech vám může lékař předepsat medikamenty pro potlačení úzkosti, zejména tehdy, když jiné způsoby léčby nezabírají.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Nechte si pomoct od kamaráda. Čelíte-li právě zdánlivě bezvýchodnému náporu úzkosti, zavolejte kamarádovi nebo nějakému příbuznému a požádejte ho o pomoc.

14. července 2016 v 16:06 | Admin
Nechte svou mysl rozptýlit a odvést od paniky a snažte se analyzovat svůj strach, čímž překonáte pocity stresu. Jestliže trpíte častými atakami paniky, uvědomte o tom nějakého kamaráda a řekněte mu, jak se má chovat, aby vám byl v budoucnu připravený pomoct
zdroj:http://cs.wikihow.com/

Zkuste muzikoterapii. Vytvořte si seznam písniček, které posloucháte, když jste šťastní nebo když chcete relaxovat.

14. července 2016 v 16:05 | Admin
V budoucnu pak můžete v případě náporu úzkosti pustit připravený playlist a rychle se tak uklidnit. Pokud je to možné, použijte uzavřená sluchátka, izolující okolní hluk, která vám umožní koncentrovat se pouze na hudbu. Během poslechu se zaměřte na různé aspekty přehrávaných písní - na jejich zvuk, text apod. Zvládnete tím odklonit svou pozornost jinam a zmírnit tak největší nápor strachu.
  • Poslouchejte převážně hudbu s pomalým tempem (do 60 úderů za minutu) a uklidňujícím textem (nejlépe instrumentálky).
  • Rychlejší hudba nebo agresivní texty by vás mohly ještě více vystresovat.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Dělejte něco. Pokud zůstanete sedět a budete neustále přemítat nad stejnými myšlenkami, úzkost ani paniku tak nepřekonáte

14. července 2016 v 16:04 | Admin
Rozptylte svou mysl i tělo nějakou činností, jako je například uklízení, malování, telefonický hovor s kamarádem nebo cokoli jiného, co vás na nějakou dobu zaměstná. Vhodné je věnovat se nějaké činnosti, která vás baví - například nějakému hobby.
  • Zkuste horkou koupel nebo sprchu. Studie prokázaly, že pocity fyzického tepla mají na mnoho lidí uklidňující a relaxační účinky. Do koupele můžete přidat několik kapek meduňkového, bergamotového, jasmínového či levandulového oleje. Všechny tyto oleje mají uklidňující účinky.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Starejte se o své tělo. Postaráte-li se o své fyzické zdraví, pak tím podpoříte i své psychické zdraví

14. července 2016 v 16:03 | Admin
Cvičením a zdravou stravou sice úzkost "nevyléčíte", ale budete ji lépe zvládat.
  • Snažte se trochu cvičit. Tělesná aktivita, obzvláště aerobní cvičení, uvolňuje endorfiny, tedy hormony zodpovědné za zvýšení pocitů klidu a spokojenosti.[16]
  • Vyhněte se stimulantům. Stimulanty, jako je kofein nebo nikotin, můžou způsobovat nervozitu a napětí, tedy faktory, zhoršující aktuální úzkost.
  • Někteří lidé se mylně domnívají, že nervy uklidní kouřením, ale není to pravda. Závislost na nikotinu zvyšuje při jeho nedostatku pocity stresu a úzkosti. Cigarety jsou navíc velmi škodlivé vašemu zdraví.
  • Jezte vyváženou stravu. Žádné jídlo, které by zázračně vyléčilo úzkost, bohužel neexistuje. Přesto si však můžete pomoct, když přestanete konzumovat zpracované a sladké jídlo a začnete jíst dostatečné množství libových bílkovin, komplexních sacharidů (jako jsou například celozrnné obiloviny) a čerstvého ovoce a zeleniny.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Vypište své pocity. Jestliže jste náchylní k panickým a úzkostným atakám, veďte si deník, do kterého zaznamenávejte své pocity a popisujte je v něm.

14. července 2016 v 16:02 | Admin
Napište jak se cítíte, čeho se bojíte, jaké myšlenky ve vás strach vzbuzuje a jak intenzivní celý prožitek je. Vypsáním těchto prvků dokážete zaměřit své myšlení a jejich pročítáním se naučíte zvládat svou úzkost mnohem efketivněji.
  • Zpočátku se vám bude zdát, že vlastně nemáte ani co zapsat. Snažte se ale nadále zkoumat situace, které u vás spouštějí úzkost. Jakmile se naučíte zpomalit a přemýšlet o těchto situacích, budete schopní vybrat konkrétní myšlenky a pocity, které úzkost zhoršují.
  • Během zapisování svých myšlenek pracujte na soucitu se sebou samými. Vyhněte se vynášení soudů nad svými myšlenkami. Pamatujte: nemusíte nezbytně nutně kontrolovat, které myšlenky a pocity máte a žádné z nich nejsou nutně "dobré" nebo "špatné." Kontrolovat můžete pouze své reakce.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Využijte řízené představivosti. Řízená představivost vás uklidní a zmírní projevy vaší úzkosti.

14. července 2016 v 16:01 | Admin

  • Myslete na místo, na kterém se cítíte v bezpečí a uvolnění. Může to být váš domov, oblíbené prázdninové místo nebo náruč někoho milovaného.
  • Během přemýšlení o těchto místech začněte přidávat smyslové detaily tak, abyste na své myšlenky zaměřili skutečně celou svou představivost. Přemýšlet můžete se zavřenýma i otevřenými očima, ale zavřené oči mohou celý proces usnadnit. Přemýšlejte o tom, co na daném místě můžete cítit, slyšet, ochutnat, čeho se můžete dotknout atd.
  • Jakmile pocítíte, že se blíží nápor úzkosti, vzpomeňte si na své bezpečné místo. Představte si, že se nacházíte na tomto místě a jste uvolnění a klidní. Ve chvíli, kdy se skutečně uklidníte, můžete vystoupit ze své vizualizace zpět do reality.
  • Také se sami sebe můžete ptát na několik otázek. Nacházím se ve skutečném nebezpečí? Pravděpodobně se budete ptát stylem "Co kdyby" a budete panikařit kvůli věcem, které se ještě nestaly nebo ani nestanou. Uvědomte si, že sice pociťujete strach, ale přitom nejste v reálném nebezpečí. Tím, že se zbavíte pocitu nebezpečí, dokážete alespoň trochu uklidnit svou mysl.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Zkuste svou úzkost "zastavit a nahradit".

14. července 2016 v 16:00 | Admin
Tento proces je založený na tom, že zastavíte myšlenky, způsobující úzkost a nahradíte je myšlenkami, které vás naplní štěstím a klidem. Zabráníte tím přemítání o věcech, které se vám v nekonečném cyklu vracejí do hlavy jako porouchaná deska.
  • Například před vámi může být nějaký let a vy teď nedokážete přestat myslet na to, co všechno by se mohlo letadlu stát. Soustřeďte se a řekněte si "Dost" - ať už nahlas nebo v duchu.
  • Následně své negativní myšlenky nahraďte nějakými uklidňujícími a pozitivními. Můžete třeba myslet na to, jak si celou dovolenou se svými nejlepšími přáteli užijete a kolik radosti vám to přinese.
  • Tato technika bude vyžadovat časté opakování, takže buďte trpěliví a nebuďte na sebe naštvaní, když se vám hned nebude dařit.
  • Podobný postup se nehodí ve chvílích, kdy se nacházíte uprostřed panické ataky. V takovou dobu totiž máte zmatené myšlení a můžete si s ním celou situaci spojovat i v budoucnu. Technika nahrazování myšlenek se hodí spíše pro obecné pocity úzkosti.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Vyrovnejte se s úzkostí

14. července 2016 v 15:59 | Admin
Přiznejte si svou úzkost.
To, že se chcete pocitů úzkosti zbavit, neznamená, že byste je měli ignorovat. Ignorováním nebo potlačováním emocí můžete způsobit, že budou ještě silnější a začnou vám navozovat ještě větší strach. Uvědomte si, že máte skutečně strach, ale že není způsobený žádnou vadou vaší osobnosti nebo vaší chybou.
zdroj:http://cs.wikihow.com/

Jak se zklidnit během záchvatu úzkosti 4

14. července 2016 v 15:58 | Admin
4
Provádějte progresivní svalovou relaxaci.
Jedná se o proces, při kterém pomalu zatínáte a uvolňujete svalové skupiny celého těla. Zabijete tím dvě mouchy jednou ranou, protože se přinutíte koncentrovat na něco jiného, než na strach, a zároveň uvolníte svaly. Začněte svaly obličeje a postupně se propracujte k dalším svalům, dokud neuvolníte celé tělo.
  • Každou svalovou skupinu zatněte na 5-10 sekund a potom tlak uvolněte. U každého svalu můžete provést i více opakování, ale jedno by mělo postačit.
  • Mezi hlavní svalové skupiny, které můžete zatnout a uvolnit, patří čelist, ústa (stažení, uvolnění), paže, ruce, břicho, hýždě, stehna, lýtka a chodidla.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Jak se zklidnit během záchvatu úzkosti 3

14. července 2016 v 15:57 | Admin
3
Využijte kognitivního rozptýlení.
Pokud jste právě uprostřed panické ataky, odkloňte svou mysl od strachu prostřednictvím rozličného mentálního rozptýlení. Můžete například po třech odpočítávat ze sta, vyjmenujte prezidenty podle pořadí jejich funkčního období nebo recitujte oblíbenou písničku či báseň. Nuťte se do jedné (nebo více) z těchto technik, dokud se alespoň trochu neuklidníte.
  • Důležité je, abyste se nesnažili rozptýlit tím, že od celé situace, která vaši paniku způsobila, utečete. Panickou ataku vyřešte přímo na místě. V opačném případě byste si vytvořili asociaci mezi místem či situací a strachem, který se pak v budoucnu spustí při příští návštěvě daného místa nebo při opakující se situaci.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Jak se zklidnit během záchvatu úzkosti 2

14. července 2016 v 15:55 | Admin
2
Zaměřte se na své smysly.
V průběhu panického záchvatu může dojít k náhlému zamotání vašich myšlenek. Najednou pocítíte velké množství různých vjemů, které způsobí, že se začnete cítit "přetížení." K tomuto stavu dochází kvůli aktivaci sympatického nervového systému, který tělo připravuje na boj s panikou tím, že zvýší srdeční rytmus a frekvenci dýchání, napne vaše svalstvo a omezí krevní oběh.
Na chvilku zpomalte a pokuste si uvědomit všechny smyslové vjemy. Tento proces pomůže vašemu mozku, aby se zbavil své "automatizované reaktivity" nebo zvyku reagovat na stresory určitým způsobem, a to tím, že informace rozloží na jednotlivé komponenty.[7]
  • Zkuste si utřídit aktuální situaci, aniž byste se ji snažili škatulkovat do kategorií "dobré" nebo "špatné." Takto si můžete například říkat: "Srdce mi bije velmi rychle. Potí se mi ruce. Chce se mi zvracet."
  • Dále si připomeňte, že tyto symptomy jsou důsledkem úzkosti. Rozhodně si ale neříkejte, že musíte příznaky dostat pod kontrolu -- panickou ataku byste tím mohli ještě zhoršit.
  • Řekněte si, že se jedná pouze o dočasný stav, který časem vymizí.
  • V průběhu třídění všech vjemů zůstaňte na místě. Tímto způsobem si mozek časem uvědomí, že celá situace vlastně není vůbec nebezpečná. Pokud byste od problému utíkali, mozek by si mohl vytvořit silnější asociaci mezi danou situací a panikou.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Jak se zklidnit během záchvatu úzkosti 1

14. července 2016 v 15:54 | Admin
Úzkost je stav, který se čas od času nevyhne žádnému z nás. Pokud ve svém každodenním životě pociťujete přetrvávající nerealistické obavy, můžete trpět například generalizovanou úzkostnou poruchou.

V případě, že se u vás objevují v náhlých atakách symptomy, jako je zrychlená srdeční činnost, nausea, chvění nebo intenzivní strach, pak se pravděpodobně jedná o panické záchvaty.[2] Panické stavy mohou být velmi děsivé, a proto je potřeba, abyste měli na paměti, že je můžete během jejich náporu zmírnit. S trochou duchapřítomnosti a dostatečným tréninkem můžete zmírnit symptomy panických záchvatů, zvládnout úzkost a zabránit jejich návratu v budoucnosti.

1
Zhluboka dýchejte. Pokud vás přepadne panika, pak začnete pravděpodobně hyperventilovat. Hluboké nádechy vám ale pomůžou i v případě, že k hyperventilaci nedojde - zmírníte tak stres a poskytnete mozku dostatečné množství kyslíku pro zachování soustředění. Jakmile pocítíte, že se blíží další ataka, zastavte a zpomalte dýchání.
  • Zpočátku se pokuste zadržet dech. Pomůžete tím zmírnit pocit, že se dusíte nebo že nejste schopní dýchat.[4]
  • Po zadržení dechu začněte pomalu dýchat "z bránice". Jednu ruku si položte na hrudník a druhou na břicho. Během dýchání byste měli cítit, jak se vaše břicho nadouvá a zase klesá, zatímco hrudník zůstává relativně v klidu.[5]
  • Nadechujte se nosem 4 sekundy. Nyní dech zadržte na další 2-3 sekundy a potom začněte pomalu vydechovat ústy po dobu 5-6 sekund.
  • V hlubokém dýchání pokračujte několik minut, dokud si nevšimnete změny v uvolněnosti svých svalů a v jasnosti myšlení.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/

Úzkost nebo úzkostné stavy jsou do jisté míry přirozeným stavem. ... Tyto stavy jsou doprovázeny fyzickými příznaky

8. června 2016 v 13:47 | Admin
Úzkost nebo úzkostné stavy jsou do jisté míry přirozeným stavem. Úzkost nám pomáhá lépe se soustředit nebo čelit nebezpečné situaci, která nám hrozí. Skutečným problémem se stávají, pokud se objevují stále častěji a úzkost nepramení z konkrétní situace, ale z neurčité hrozby či dokonce obavy nemají vůbec reálný základ, jen všeobecný charakter. Pokud se nepříjemné stavy opakují, může pacient dokonce začít prožívat obavu z obavy či též strach ze strachu neboli anticipační úzkost. Dotyčný člověk se předem bojí situací, které nemusí nastat a v naprosté většině nenastanou.
Tyto stavy jsou doprovázeny fyzickými příznaky, mezi které patří zrychlený tep (bušení srdce), pocení, třes, vnitřní chvění, obtížné dýchání, pocit zalykání se, bolesti nebo nepříjemné pocity na hrudi, břišní nevolnost, pocit slabosti v končetinách, návaly horka nebo chladu, pocity znecitlivění nebo mravenčení … K charakteristickým psychickým příznakům patří pocit závratě, neklidu, strach z mdloby, ze ztráty kontroly, strach ze "zešílení", strach ze smrti. Pokud tyto stavy začínají "přerůstat přes hlavu", je potřeba vyhledat odbornou lékařskou pomoc.


Tyto stavy jsou obvykle vyvolány situací, která se dá označit za spouštěcí - nepříjemné místo, situace, obavy, vzpomínky, představy ale i třeba tělesné příznaky. Je zřejmé, že tzv. spouštěčů může být celá řada. Potom obvykle začínáme o tomto spouštěcím impulsu přemýšlet a zcela neracionálně ho hodnotíme: "Co by se stalo, kdyby..."


Ovlivnit vznik těchto myšlenek, které naskakují automaticky ovlivnit nelze, ale lze zvládnout další průběh, tj. jak o celé situaci přemýšlíme a jak ji můžeme zvládnout. Pokud mě napadá, že by se mi skutečně mohlo něco vážného či nepříjemného přihodit, tak mi to celkem pochopitelně navodí nějakou emoční reakci. V tomto případě nejspíše obavu - úzkost. Podle toho, jak o celé situaci přemýšlím, je ovlivněna moje emoční reakce. Čím více je pro mne situace ohrožující, nepříjemná, tím výraznější bude moje emoce, tím bude moje úzkost větší. Toto bývá doprovázeno výše zmíněnými tělesnými příznaky.


V tomto úzkostném stavu si většinou chceme pomoci tím, že se situacím, které mohou vyvolat úzkost, vyhýbáme. Tím ovšem ztrácíme jistotu, že tuto situaci můžeme zvládnout. Důsledky úzkostných stavů mohou být opět různorodé v závislosti na typu, délce trvání a intenzitě obtíží (nezvládání běžných činností např. nákupy, ztráta zaměstnání, problémy ve vztazích...).


Léky mohou zmírnit příznaky anebo změnit neurochemickou nerovnováhu, ale taková terapie musí být dlouhodobá. V některých případech je možno jí nahradit psychoterapií, nejčastěji kognitivní behaviorální terapií. Je možno kombinovat i s užíváním psychofarmak. V mírnějších případech, pokud nejsou předepsané léky, je možno užívat i přírodní prostředky zmírňující stres a napětí, jako je např. Trend Relax či Avenamax. V případě, že už pacient užívá léky, musí nejprve konzultovat užívání přírodních přípravků s ošetřujícím lékařem.


Celková nabídka přípravků zmírňující stres a napětí.

Musím říci, že dokud člověk nezažije stavy panické úzkosti, nemůže opravdu vědět či si představit, co tato slova skrývají.

8. června 2016 v 13:46 | Admin
Tady opravdu racionální vědění ani imaginace nepostačují na popis a přiblížení sil, které ovládnou mysl: děs a panika, která vás totálně zaplaví, úzkost ze ztráty života, zdravého rozumu, kontroly - každý si dosadí dle svého naturelu.
Tyto síly dokáží zbourat domeček z karet zvaný sebevědomí během několika minut. Jak se asi můžete cítit sebejistí, když máte třeba i obavu jet někam autobusem, vlakem, protože se bojíte, aby "to" zase nepřišlo?
Přichází strach ze strachu, vaše myšlení se začne podobat psu, co si honí vlastní ocas v jednom jediném bludném paranoidním kruhu. Úzkostné myšlenky vás udržují v napětí, zaplní mysl. Přidají se emoce a už v tom jedete zas a znovu. A ještě si to sami vytváříte.
Panická úzkost je taková typická česká choroba, řekl mi psychiatr. Vyslechl mne, dost pozorně, ale výsledek klasický: léky a doporučení, jak relaxovat. K tomu mne ubezpečil, že "to" mám na celý život, ať nepočítám, že se někdy vyléčím. Ale můžu se s tím prý naučit žít.
Vystudoval jsem psychosociální studia, dlouhodobě se zabývám sebepoznáním, meditoval jsem v Barmě a Thajsku, pracoval jsem s bezdomovci a duševně nemocnými, vedl meditační semináře. Zažil jsem během života velice náročné, silné stavy mysli, jak ty temných odstínů, tak zářivě jásavých. Posledních několik let jsem se cítil vyrovnaně a psychicky v pohodě. Asi jsem usnul na tom příjemném mráčku. Až přišel blesk z čistého nebe. Panické úzkosti.
Jak asi tušíte, nebudu zde psát teorii o věcech, které jsem se dozvěděl při studiích nebo je načetl z knih. Rád bych se podělil o to, co prožívám, a hlavně co se s tím snažím dělat - pro inspiraci, pokud podobnými symptomy trpíte vy či vaši blízcí.
zdroj:https://psychologie.cz/panicka-uzkost-na-vlastni-kuzi/autor: Roman Žižlavský

Strach a úzkost se dobře léčí - MUDr. Džamila Stehlíková

8. června 2016 v 13:43 | Admin
Jak překonat strach a úzkost
Pokud se nějakou dobu cítíte úzkostní, nervózní, nesoustředění, vyčerpáni či máte strach a pocit bezmocnosti, pravděpodobně se jedná o některou z úzkostných poruch. Úzkostné poruchy jsou velmi dobře léčitelné, je naprosto zbytečné se trápit. V naší ordinaci Vám poskytneme jak psychoterapeutickou, tak v případě nutnosti i farmakologickou léčbu, která Vás těchto nepříjemných obtíží zbaví.
Objednat se do naší ordinace u Žižkovské věže můžete pomocí formuláře "Objednejte se", e-mailem dr.stehlikova@gmail.com nebo telefonicky 773694000. Pomůžeme Vám hned, nemáme žádnou čekací dobu, přizpůsobíme se Vaším časovým možnostem. U časově náročnějšího psychoterapeutického programu může být doplatek ve výši do 300 Kč.
Úzkost a strach
Úzkostné poruchy patří k nejrozšířenějším chorobným stavům vůbec - přibližně 20 % lidí na planetě trpí nějakou formou této poruchy aspoň jednou v životě. Občasná úzkost přepadla alespoň polovinu z nás. Statistiky ukazují, že výskyt úzkostných poruch prudce roste, zejména ve vyspělých státech.
Úzkost a strach jsou součástí pudu sebezáchovy a mají chránit člověka před nebezpečím. Přirozená úzkost nás doprovází při velmi důležitých či nepříjemných událostech. Ovšem pokud se někdo bojí více, než to odpovídá situaci a často není schopen upřesnit, čeho se bojí, můžeme mluvit o úzkostné poruše. Zvláštním druhem úzkosti jsou tak zvané panické stavy, kdy dochází k nečekaným záchvatům strachu, doprovázeným bušením srdce, závratěmi, potížemi při dýchání, pocitem "knedlíku v krku", slabostí v nohou a pocity "na omdlení". Při vyšetření u lékaře se pak zjistí, že postižený netrpí žádnou vážnou tělesnou chorobou. Další skupinou úzkostných poruch jsou fobie - iracionální strach z nějaké věci či situace, například strach z toho, že se lidé na vás dívají či strach mluvit na veřejnosti. Úzkost mohou vzbuzovat i nutkavé, vtíravé myšlenky či nesmyslné rituály, které mají úzkost naopak zahnat, ale berou mnoho času a energie (například, časté umývání rukou). Úzkostné poruchy někdy doprovází deprese.
Pokud Vy nebo někdo z Vášich blízkých prožívá podobné obtíže, měli byste co nejdříve kontaktovat lékaře, nejlépe rovnou psychiatra. V naší ordinaci Vám poskytneme především psychoterapii, v případě potřeby - i léčbu psychofarmaky. Naučíme Vás zvládat úzkostné stavy - relaxovat, snižovat své napjetí a nepříjemné tělesné pocity. Pomocí speciálních technik Vás naučíme ovládat a měnit vlastní myšlenkové pochody, které vedou k úzkosti. V rámci psychoterapie pomůžeme Vám s řešením problémů, spojených s úzkostnou poruchou, naučíme Vás naplno využívat Vás vlastní potenciál k překonání úzkosti a samostatnému zvládnutí životních problémů. V případě potřeby Vám poskytneme navazující kurz pozitivního životního programování, který Vám vrátí sebejistotu, vyrovnanost, radost ze života a výkonnost.
Zdroj:http://www.ordinacestehlikova.cz/pomoc-v-krizi/psychosomaticka-medicina/

Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější psychické problémy.

8. června 2016 v 13:43 | Admin
Některé druhy, jako fobie nebo panické záchvaty, mohou mít genetický podtext, protože mají tendenci se vyskytovat v určitých rodinách. Jiné, např. posttraumatický syndrom, jsou následkem silného stresu během přírodní katastrofy, násilného činu nebo závažného poranění. Úzkost zhoršují některé faktory, jako stres, velká dávka kofeinu, kouření, požívání alkoholu nebo drog a některé léky. Úzkost mohou spustit i alergické reakce a u žen se někdy vyskytuje jako součást premenstruačního syndromu (PMS).
PŘÍZNAKY
  • mírné až ochromující pocity úzkosti (panika) v běžně neškodných situacích
  • pocení, zrychlený tep, bušení srdce a rychlé dýchání (hyperventilace)
  • závratě, pocity na omdlení, nebo dojem, že se něco přihodí

    PRŮBĚH ONEMOCNĚNÍ

    Úzkost a pocit strachu jsou normální reakce na běžné situace, např. na test z matematiky nebo hrozící nehodu. Doprovázející příznaky - rychlý tep, vzestup krevního tlaku, pocení a zrychlené dýchání.- jsou součástí reakce "uteč, nebo bojuj", která nás připravuje na to, abychom nebezpečí bud' unikli, nebo mu čelili. Úzkostné stavy jsou naopak charakterizovány trvalým pocitem strachu, který nemá žádný podklad a je tak intenzivní, že brání normální každodenní činnosti. Přesné mechanismy vzniku úzkostných stavů neznáme, ale pokud se neléčí, mohou ohrozit partnerské vztahy, vést k poruchám spánku a ničit psychické i fyzické zdraví.

    SVÉPOMOC

    Za nevolnost, bušení srdce a ostatní příznaky strachu během panického záchvatu je zodpovědná hyperventilace, která v krvi snižuje koncentraci kysličníku uhličitého. Příznaky lze odstranit dýcháním do papírového sáčku drženého před ústy a nosem, ze kterého zpátky vdechujete část oxidu uhličitého ztraceného hyperventilací. Nemáte-li po ruce sáček, můžete si pomoci tím, že pomalu vdechujete nosem a vydechujete ústy.

    Při léčbě úzkosti byla opakovaně dokázána blahodárná úloha domácích zvířat. K dalším opatřením patří pití nápojů bez kofeinu, abstinence od alkoholu a porada s lékařem, zda nemohou úzkost vyvolávat některé vaše léky. Pokud jste kuřáci, snažte se přestat kouřit. Kuřáci namítají, že je cigareta uklidní, ale ve skutečnosti je nikotin stimulační látka a může pocit úzkosti zhoršovat.

    LÉČBA

    Léky

    Na úzkostné stavy se obvykle podávají benzodiazepiny (např. Diazepam, Nitraze pam, Oxazepam, Neurol, Xanax), betablokátory (např. Inderal, Sectral) nebo různá antidepresiva (např. Deprex, Ludiomil, Prozac, Zoloft).

    Anxiolytika ze skupiny benzodiazepinů vedou po 12 týdnech léčby asi 90 procent pacientů s panickými záchvaty k významnému zlepšení a 50 procent se záchvatů zbaví zcela. Benzodiazepiny jsou naneštěstí návykové, proto by léčba neměla trvat déle než 3 měsíce, aby se riziku závislosti předešlo. Mohou rovněž působit ospalost a malátnost, v kombinaci s alkoholem dokonce život ohrožující poruchu dýchání.

    Betablokátory jsou někdy podávány u záchvatů spojených s bušením srdce. Mohou se brát dlouhodobě, u některých osob však mohou vyvolávat deprese, malátnost a impotenci.

    Psychoterapie

    Psychologická léčba zahrnuje individuální techniky, skupinovou léčbu a kognitivní postupy, které učí pacienty rozpoznat včas příznaky nastupující paniky a jak ji odvrátit.

    PREVENCE

    Každý den si vyšetřete nejméně půlhodinu na klidnou relaxaci - četbu, poslech hudby, různé koníčky nebo jen klidné posezení. Mírnou úzkost odstraní aerobní cvičení, které zvyšuje v těle tvorbu endorfinů - neurotransmiterů s uklidňujícím účinkem a zlepšujících náladu. Vhodné jsou nesoutěživé aktivity jako procházky, jízda na kole nebo plavání. Vyhněte se kávě a nápojům obsahujícím kofein, který zvyšuje úzkost, a tím i spotřebu antidepresiv.

    ALTERNATIVNÍ TERAPIE

    Biofeedback (biologická zpětná vazba)

    Pacienti se naučí kontrolovat své fyzikální pochody, jako je hyperventilace, které spolupůsobí na vznik panického záchvatu.

    Fytoterapie

    K uklidnění nervů slouží bylinné čaje bez kofeinu. Při nespavosti pomáhají léčivky heřmánek a máta. Studie prokázaly, že proti některým příznakům úzkosti, např. nervozitě a bušení srdce, je léčivka kava, užívaná v dávce 250 mg dvakrát až třikrát denně, stejně účinná jako léky na předpis (u nás je tato látka zakázána - pozn. redakce). Anxiolytické účinky má rovněž třezalka, při jejím nákupu se zaměřte na produkt se standardním obsahem 0,3 procenta hypericinu. Běžná dávka je 300 mg třikrát denně. Proti nespavosti pomáhá valeriána (kozlík lékařský); přípravek se standardizovaným obsahem 0,8 procenta kyseliny valeriánové užívejte před spaním.

    Hypnóza

    Během několika sezení může hypnotizér pacienta naučit relaxovat pomocí hlubokého dýchání, meditace a vizualizace uklidňujících scén. Mezi další prospěšné relaxační techniky patří autohypnóza, meditace a sugesce.

    Masáže

    Blahodárný vliv masáže na potlačení úzkosti je ceněný od pradávna. Lepšího účinku lze dosáhnout použitím aromatizovaného olej, např. šalvějového, růžového, heřmánkového nebo jasmínového.

    Jóga a relaxační techniky

    Technika pohybu kombinovaného s meditací je zvláště prospěšná pro nácvik hlubokého dýchání a poloh snižujících úzkost.

    VAROVÁNÍ!

    Pokud na záchvaty paniky berete anxiolytika, jako Neurol, Xanax, Diazepam, Oxazepam, nevysazujte je bez porady s lékařem. Tyto léky vyvolávají závislost, proto musí být vysazovány postupně, aby nedošlo k abstinenčním příznakům.

    Zdroj: kniha Zbavte se bolesti - Readers Digest Výběr
  • Zdroj:http://psychologie.doktorka.cz/uzkostne-poruchy/

Diagnostika a terapie úzkostných stavů

8. června 2016 v 13:42 | Admin
Úzkostné poruchy (ÚP) jsou velmi rozšířené, takže jimi v nějaké formě během svého života trpí přes 15 % populace. Úzkost je obecně pokládána za jádro většiny neurotických poruch...
Universita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Klinika psychiatrie a lékařské psychologie

Klíčová slova

úzkostné poruchy • agorafobie • sociální fobie • specifické fobie • panická porucha • generalizovaná úzkostná po ru cha • psychoterapie • farmakoterapie • anxiolytika, antidepresíva

A. Úzkostné poruchy (ÚP) jsou velmi rozšířené, takže jimi v nějaké formě během svého života trpí přes 15 % populace. Úzkost je obecně pokládána za jádro většiny neurotických poruch. Pacienti často o svých emočních a úzkostných prožitcích neradi mluví, ať již ze studu, nejistoty, nebo nevědomosti. Po stižení zřídka navštíví lékaře, což je v zásadě škoda, protože při včasném rozpoznání jsou tyto ÚP dobře léčitelné.
Úzkost je nepříjemný emoční stav s neurčitě definovatelnou příčinou. Podobně jako strach, hněv, vztek, radost a smutek patří k normálním lidským pocitům.
Intenzita a průběh úzkosti jsou různé - od mírného neklidu až po stav paniky, od sekund, minut až po dny a měsíce. Rozvíjí- -li se úzkost nečekaně, nazývá se spontánní úzkost (event. spontánní panika), vystupuje-li jen za určitých okolností a je předvídatelná, jde o situační či fobickou úzkost (event. paniku), a rozvine-li se úzkost při pouhé myšlence na určitou situaci, jedná se o anticipační úzkost (event. paniku).
V etiologii úzkosti hrají roli:
1. Biologické faktory (např. nadměrná vegetativní reaktivita s nárůstem tonu sympatiku, zvýšené vyplavování katecholaminů, hyperaktivita locus coeruleus, snížení GABA - kyselina gama-aminomáselná - způsobují hyperaktivitu CNS).
2. Psychologické faktory - např. podle psychoanalýzy potlačená sexuální či agresívní přání hrozí proniknout do vědomí a působí úzkost. Sublimace, vytěsnění, přenos vedou k obsesím. Porucha vytěsnění vede k panické nebo generalizované úzkosti atd.
3. Teorie učení - úzkost vzniká z frustrace či stresu, může být naučená napodobením úzkostných projevů rodičů atd.
B. Existují rozdílné typy úzkosti:
a) Normální stresové situace všedního dne (jízda autem v hustém provozu, nestíhání časových limitů, mezilidské konflikty, hádky atd.) jsou často provázeny úzkostí.
b) Sekundární úzkost při somatických onemocněních:
- metabolické choroby - hypertyreóza, Cushingův syndrom, hypoglykémie;
- kardiovaskulární poruchy - angina pectoris, hypertonická choroba, IM, kolaps;
- dietetické poruchy - předávkování kofeinem, natriumglutamátem, avitaminózy;
- medikamentózní - předávkování digitalisem, anticholinergiky, halucinogeny, stimulancii atd.;
- neurologické choroby - encefalopatie, temporální epilepsie, nitrolební krvácení atd.;
- respirační choroby - asthma bronchiale, pneumonie, edém plic, plicní embolie atd.;
- secernující tumory - inzulinom, feochromocytom, karcinoid;
- hematologické choroby - anémie;
- imunologické poruchy - anafylaxe, systémový lupus erythematodes atd.
c) Úzkost při psychických poruchách:
Úzkost provází většinu psychických poruch, nejvíce poruchy neurotické a de prese (až 85 % pacientů s depresí trpí úzkostmi), ale i schizofrenní poruchy, závislosti a organické psychické poruchy. Úzkost nevystupuje u manického syndromu a u některých poruch osobnosti.
d) Vlastní úzkostné poruchy (fobické úzkostné poruchy F 40)
1. Agorafobie (AF) - F 40.0
- bez panické poruchy
- s panickou poruchou (95 %)
Hlavní příznaky: strach z davu, strach z veřejného prostoru, z cestování bez doprovodu a z opuštění domova.
Výskyt v populaci: 3-4 % žen, 1-2 % mužů.
Začíná obvykle počátkem 3. decenia, vzácně již v dětství nebo po dosažení 45 let. Průběh je chronický se spontánním zhoršováním a zlepšováním.
2. Sociální fobie (SF) F 40.1
Je charakterizovaná strachem ze sociálních situací, ze zvědavých pohledů jiných lidí, strachem z pobývání v situacích, v nichž se mohou objevit rozpaky nebo ponížení. Člověk se vyhýbá obávaným situacím. Strach je ochromující a vyvolává výraznou nepohodu.
Celoživotní prevalence 13 %. SF představují 30 % všech fobií.
Výskyt v populaci: muži : ženy 1 : 1
Začátek obvykle kolem 12. roku, 95 % všech SF začíná před dovršením 20 let!
Mírná forma obvykle není na závadu pracovnímu zařazení. Trvá většinou celý život, s přibývajícím věkem se projevy mírní.
3. Specifické (izolované) fobie (SPF) F 40.2
Jsou to fobie omezené na vysoce specifické situace, jako jsou výšky (akrofobie), tma (nyktofobie), světlo (fotofobie), cizí věci, osoby (xenofobie), nemoci (nozofobie), smrt (tanatofobie) atd. I když je spouštěcí faktor individuální, může kontakt s ním evokovat paniku, stejně jako v případě agorafobie či sociální fobie. Jde o velmi častou úzkostnou poruchu.
Celoživotní prevalence 10 %, u mužů 4 %, u žen 6-7 %.
Začátek obvykle v dětství, většinou spontánně odeznívá v dospělosti.
4. Panická porucha (PP) F 41 - epizodická paroxyzmální úzkost
Ataky těžké úzkosti, paniky, nepřekonatelné, doprovázené tělesnými a psychickými symptomy, trvají minuty, zřídka hodiny.
Typickými projevy PP jsou masívní úzkost, intenzívní strach, obavy ze smrti, ze zešílení, omdlení, ztráty kontroly.
Komplikací může být rozvoj agorafobie s panikou, abúzus alkoholu, anxiolytik a depresívní porucha.
Prevalence 2-6 %, muži : ženy 1 : 1.
Začátek ve věku 23-29 let. V rodinné anamnéze se uvádí, že 20 % příbuzných 1. st. trpí PP a AF. Pacienti vyhledávají léčbu až kolem 34. roku.
Kolem 67 % postižených uvádí přítomnost identifikovatelného stresoru v době 1. ataky paniky.
5. Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) - F 41.1
Pátá nejčastější psychiatrická porucha v ordinacích odborníků primární péče. Přiměřeně se léčí pouze 1/3 pacientů. Základním rysem je generalizovaná trvalá úzkost, která není omezena nebo silně nepřevládá za žádných určitých vnějších okolností.
Pro diagnózu GAD je nutné alespoň 6 měsíců výrazné napětí, strach a pocity obav z každodenních událostí a problémů. Prevalence GAD v průměru 15,1 %, muži : ženy 1 : 1
Začátek nejčastěji kolem 16.-18. roku, ale v podstatě může začít kdykoliv. Obvykle má chronický průběh, neléčená porucha může trvat celý život při kolísavé intenzitě. Postižení se mohou stát závislými na benzodiazepinech nebo alkoholu. Častá je souvislost vzniku potíží s tzv. stresující životní událostí. Obecné znaky a příznaky úzkosti a fobií jsou v Tab 1.
C. Léčba ÚP se provádí nejčastěji kombinací psychoterapie a psychofarmakologie.

I. Psychoterapie úzkosti

Používá se především kognitivně-behaviorální (KBT), podpůrná, interpersonální a rodinná forma psychoterapie.

Behaviorální léčba

Základním předpokladem je přesvědčení, že změny nežádoucího chování lze dosáhnout bez rozluštění jeho příčin. Cílem je odstranění příznaků poruchy, např. odpojení úzkosti od situace, oslabení úhybného a úzkostného chování. Léčba je založena na principu teorie učení, včetně klasického a operacionálního podmiňování. Mezi behaviorální techniky patří: metoda žetonů (pozitivní posilování odměnami - žetony), averzívní léčba (spřažení nepříjemných podnětů s nežádoucím chováním), desenzibilizace (technika, kdy pacient s určitým úhybným chováním je postupně trénován k toleranci fobické situace), zahlcení (flooding - technika, kdy je pacient exponován okamžitě tomu strašnému, úzkost vyvolávajícímu podnětu - léčba šokem).

Kognitivní léčba

Nahlíží chování jako důsledek způsobu, jakým jedinec hodnotí sebe a svou roli ve světě. Maladaptivní chování je důsledkem zakořeněného stereotypního myšlení, které může vést ke kognitivním poruchám nebo chybám myšlení. Cílem je oprava těchto poruch a sebeobranného jednání.

Rodinná terapie

Je založena na předpokladu, že rodina představuje systém, který se snaží udržet rovnováhu. Úkolem je změna maladaptivních pravidel ovládajících rodinu, zvýšení náhledu členů rodiny na generační dynamiku, vyvážení individuality na jedné straně a soudržnosti rodiny na straně druhé, zlepšení vzájemné komunikace mezi členy rodiny a odstranění obviňování a hledání obětních beránků.

Interpersonální léčba

Neřeší intrapsychické konflikty, ale klade důraz na současné mezilidské vztahy a na strategie, kterými by se interpersonální život pacienta mohl zlepšit.

II. Farmakoterapie úzkosti

1. Anxiolytika (A) - trankvilizéry jsou preparáty odstraňující úzkost a působící v různé míře selektivně tlumivě na CNS. Působí agonisticky na benzodiazepinové receptory a synergisticky s GABA. Novější anxiolytika působí též cestou serotoninových receptorů (buspiron). Anxiolytika jsou indikována zejména u neurotických poruch, úzkostných a depresívních stavů, u poruch spánku, abstinenčních syndromů, u neuroleptiky navozených extrapyramidových účinků (akatizie) a rovněž u řady psychosomatických onemocnění a také u status epilepticus. Mají anxiolytické, hypnosedativní, antikonvulzívní a myorelaxační účinky.
Kontraindikací podávání je myasthenia gravis, intoxikace tlumivými látkami a alkoholem, drogová závislost, glaukom s uzavřeným úhlem, těžší poruchy jater a ledvin a první trimestr gravidity a kojení.
V roce 1954 vyvíjí F. Berger a B. Ludwig meprobamat jako první trankvilizér. J. Co hen pokračuje v tomto vývoji dále a objevuje první benzodiazepin chlordiazepoxid (Librium). V dalších letech jsou vyvinuty desítky benzodiazepinů. Jejich rozdělení podle délky účinku a podle intenzity hypnosedativního působení ukazuje Tab. 2.
Nejčastějšími nežádoucími účinky benzodiazepinových anxiolytik jsou únava a denní ospalost, ataxie (někdy zmatenost a hypotenze, zejména u starších osob), paradoxní uvolnění afektu vzteku a afektivity, anterográdní amnézie, amotivační syndrom, riziko vzniku závislosti, útlum dýchacího centra (zvláště v kombinaci s jinými látkami, působícími tlumivě na CNS), možnost kongenitálních malformací.
Zásady používání benzodiazepinů (podle Boučka - 5 N)
Nikdy při nejasné indikaci

Ne dlouhodobé podávání (ne více než 6 týdnů)

Nikdy rychlé vysazení

Ne velké dávky

Nedoporučuje se u závislostí (alkohol, drogy)
Závislost na benzodiazepinových anxiolyticích vzniká velmi zřídka (asi u 1-2 % nemocných dlouhodobě léčených medikamenty s dlouhým účinkem a u 2-5 % nemocných dlouhodobě užívajících krátkodobě působící benzodiazepiny). Závislost má charakter relativně méně závažné závislosti alkoholo-barbiturátového typu s psychickou i fyzickou složkou a vznikem abstinenčního syndromu po náhlém vysazení po dlouhodobém užívání (Švestka).
Nebenzodiazepinová anxiolytika: buspiron 50-60 mg, hydroxyzin 50 mg/den.
Buspiron (Anxiron, Buspiron) působí proti úzkosti a chorobnému strachu. Během užívání se neobjevuje ospalost, svalová slabost ani poruchy kognitivních funkcí, nezvyšují se tlumivé účinky alkoholu. Jeho účinek se rozvíjí během 7 až 10 dnů. Maximální účinek může být dosažen až za 4 týdny. Přípravek je obvyk le dobře snášen, přesto se mohou vyskytnout nežádoucí účinky jako zvracení, bolest hlavy, závrať, nervozita, zažívací potíže, event. podrážděnost a nespavost. Počáteční dávka je 3x 5 mg denně, obvyklá denní dávka 5 až 30 mg se rozděluje do dvou až tří dávek.
Hydroxyzin (Atarax) je piperazinový derivát s chemickou strukturou odlišnou od benzodiazepinů, fenotiazinů, barbiturátů a meprobamatu. Po vysazení nezpůsobuje závislost, poruchy paměti či abstinenční syndrom. Indikací je léčba anxiety, může být používán i jako sedativum před celkovou anestézií. Nežádoucí účinky jsou mírné a vzácné, přechodně sucho v ústech, ospalost. Běžné denní dávkování je v praxi 30-100 mg (s maximem na noc), v psychiatrické praxi 100-300 mg denně, u dětí do 15 let 1 mg denně.
2. Antidepresíva (AD) - přehled viz Tab. 3.
3. Kombinace AD + BZD: BZD + buspiron hydrochlorid.
4. Ostatní preparáty: b-blokátory, např. propanolol (10-40 mg/d); nízké dávky neuroleptik (flupenthixol 0,5 mg/d).

Závěrečné poznámky


Praktičtí lékaři, internisté, neurologové a další odborní lékaři se denně setkávají a budou setkávat s úzkostnými pacienty, kteří budou chtít konzultovat své psychické problémy. Je zjištěno, že tento druh pacientů je v praxi silněji zastoupen než např. diabetici či astmatici. Předtím, než úzkostní pacienti vyhledají pomoc psychiatra, hledají ji raději nejprve u praktického lékaře či jiného ošetřujícího lékaře. Právě proto má pro tyto lékaře značný význam poznat a porozumět diagnostice, diferenciální diagnostice a zásadám léčby úzkostných poruch a stavů.
Zdroj:http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/diagnostika-a-terapie-uzkostnych-stavu-pro-lekare-v-praxi-142402

Úzkost je nedílnou a životně důležitou součástí našeho života

8. června 2016 v 13:41 | Admin
  • Přestože nás mnohdy obtěžuje, chrání nás před nebezpečím, ať reálným nebo potenciálním. Úzkost souvisí s pudem sebezáchovy. Vždyť jen to, že se bojíme spálit se znovu o plotýnku vařiče nebo jet autem rychle do zatáčky nám umožňuje v dnešní době přežít. Je důležité oddělit běžný strach a úzkost od nemoci. Úzkostné poruchy jsou chronická onemocnění, nejedná se o slabost nebo simulaci!!!
ÚZKOSTNÉ PORUCHY
  • Bohužel vše má i stinnou stránku. Pokud je úzkosti mnoho, působí velice nepříjemně a hlavně nás omezuje v běžných aktivitách. Soubor symptomů, který nás chránil před nebezpečím, nám pak najednou brání plnohodnotně žít. o skutečné úzkostné poruchy se tedy jedná, pokud potíže znamenají významné omezení aktivit a tělesný i psychický dyskomfort, a tehdy má také smysl úzkostné poruchy léčit. Společné pro úzkostné poruchy jsou symptomy strachu a úzkosti, anticipace (= očekávání potíží, které jsou tak dále potencovány), vyhýbání se zátěžovým situacím (kde se úzkost předchozích zkušeností pravděpodobně projeví) a omezení v aktivitách (pracovních, společenských…). Úzkostné poruchy jsou velice časté. Podle studií v USA z 90-tých let 20.století trpí v průběhu svého života duševními poruchami cca polovina lidí. Celkem 24,9% trpí úzkostnými poruchami (více ženy než muži - 30,5% versus 19,2%).
KAM SE OBRÁTIT O POMOC?
  • Nejjednodušší a obvyklá cesta vede k vašemu lékaři. Většina praktických lékařů (tzv. obvodních, rodinných nebo všeobecných) již dnes problematice deprese rozumí. Mírnější formy často léčí sami. Tam, kde jsou potíže velmi vážné, je vhodné navštívit psychologa nebo přímo místního psychiatra. Dnes se to děje zcela běžně. Pokud byste si z nějakého důvodu přáli své problémy řešit anonymně, je vhodné se obrátit na anonymní telefonní linky důvěry, krizová centra RIAPS anebo můžete využít naši
    anonymní on-line poradnu.

ZDROJ:http://www.deprese.com/index.php?section=obili&section2=strach&section5=strach1

Popis fóbií a úzkostných poruch

8. června 2016 v 13:40 | Admin
Úzkostné poruchy patří mezi tzv. neurotické poruchy, které se projevují patologickým vyjádřením pocitu úzkosti a strachu. Řadíme k nim nejrůznější formy fóbií a dále potom jiné úzkostné poruchy, mezi které řadíme například panickou poruchu, generalizovanou úzkostnou poruchu a smíšenou úzkostně-depresivní poruchu.
Úzkostné poruchy patří mezi nejčastější duševní poruchy a ve vyspělých zemích postihují až ¼ populace. S jistou nadsázkou lze říci, že úzkost se stala symbolem 21. století.
Úzkostné poruchy jsou děleny na fóbické úzkostné poruchy, mezi které řadíme například agorafóbii(strach z otevřených prostranství), sociální fóbii a jiné izolované fóbie; a na úzkostné poruchy, kam patří panická porucha, generalizovaná úzkostná porucha a smíšená úzkostně-depresivní porucha.
Pocit úzkosti nebo strachu v mírné formě prožívá každý z nás. Úzkost definujeme jako nepříjemný emoční stav bez jasně definované příčiny. Strach naproti tomu popisujeme jako emoční a fyziologickou odpověď na očekávané nebezpečí a trvá pouze po dobu působení tohoto nebezpečí. Za normáních okolností mají tyto dva stavy svůj nezastupitelný ochranný a informační význam. Ochraňují a upozorňují jedince na hrozící nebezpečí. Mohou však nabývat takové intenzity, že již hovoříme o úzkostných poruchách, které jsou řazeny mezi psychiarická onemocnění. Jelikož jde o neurotické poruchy, není u postižených narušeno vnímání reality (na rozdíl od psychotických poruch, mezi které řadíme například schizofrenii) a pacient si tedy velice dobře uvědomuje nesmyslnost a vystupňovanost svých pocitů. Přesto však nedokáže těnto pocitům čelit a ovládat je. Často tedy dochází k ovlivnění každodenního života postiženého jedince a to se poté odraží v jeho mezilidských, pracovních a partnerských vztazích.
U pacientů trpících touto poruchou jsou popisovány doprovodné příznaky jak psychické ( pocit neklidu, nejrůznější pocity strachu - jako například ze smrti, ze ztráty kontroly, ze zešílení) tak i příznaky fyzické (zrychlený tep, bušení srdce, pocení, obtížné dýchání, bolesti, pocit nevolnosti až zvracení). Tyto příznaky vždy doprovází určitou konkrétní situaci, které se pacient začne časem vyhýbat a už při pomyšlení na tuto situaci se u něj objeví pocity úzkosti a strachu.

Příčiny fóbií a úzkostných poruch

Donedávna se předpokládalo, že za vznikem úzkostných poruch stojí převážně psychologické příčiny. Existuje několik teorií, které tento vznik popisují. Patří mezi ně teorie dynamická, která největší důležitost připisuje událostem z raného dětství či období dospívání.
Další teorií je tzv. kognitivně-behaviorální, která zdůrazňuje význam potřeby pevné vazby s blízkou osobou při zátežových situacích. Příkladem může být třeba úzkostná porucha v dospělosti, která má jisté podklady na pocitech úzkosti zažívaných v dětství, kdy při zátežových situacích (například nástup do školy) nebyl přítomen ani jeden z rodičů. Podle existancionální teorie si jedinec uvědomuje svoji smrtelnost a podstatu své existence a logickou reakcí na toto uvědomění je pocit strachu a úzkosti.
V poslední době je však poukazováno i na řadu somatických faktorů, které se podílejí na vzniku úzkostných poruch. Jedním z těchto faktorů je bezesporu dědičnost, kdy postižení příbuzných zvyšuje riziko onemocnění. A dále je prokazován zvýšený výskyt úzkostné poruchy u jedinců s odlišným cévním zásobením některých oblastí mozku.
Celkově lze tedy říci, že na vzniku úzkostné poruchy se podílejí jak faktory biologické, tak i psychosociální. Význam jednotlivých faktorů pak určuje závažnost a druh úzkostné poruchy.

Příznaky fóbií a úzkostných poruch

Jelikož diagnóza úzkostných poruch a fóbií v sobě zahruje několik podjednotek, je nemožné posat jednotné příznaky a projevy tohoto onemocnění.
Věnujme se však alespoň těm nejčastěji zastoupeným případům. Těmi jsou například agorafobie, což je tzv. strach z velkých prostor (význam je odvozen z řeckého původu a znamená doslova strach z tržiště). Nejčastějším projevem je strach být v davu, na veřejných místech a nebo úzkostný pocit z opuštění domova. Typickým problémem pro pacienty s touto poruchou je například užívání hromadných dopravních prostředků, pobyt v obchodních domech, restauracích a jiných společenských zařízeních. V nejtěžších případech je pak postižený uvázán na domácí prostředí a do společnosti je schopen se odebrat pouze v doprovodu blízké osoby.
Další diagnostickou jednotkou spadající mezi úzkostné poruchy patří sociální fóbie. Lidé postiženi tímto typem úzkostné poruchy mají strach z kontaktu s jinými lidmi. Je pro ně tedy problémem například představování, telefonování, přijímání návštěv či mluený projev na veřejnosti. Tyto situace u postiženého vyvolávají již zmiňované psychické i fyzické doprovodné příznaky. Nutné je však tuto formu úzkostné poruchy odlišit od extrémní stydlivosti, která nevyžaduje psychiatrickou­ léčbu.
Mezi úzkostné poruchy patří i tzv. panická porucha, jejímž hlavním rysem jsou opakované záchavaty masivní úzkosti (paniky). Tyto záchvaty nejsou předcházeny žádnou konkrétní situací, ale vznikají náhle. Témeř vždy jsou doprovázeny pocity dušnosti, bolestí na hrudi a závratěmi. Taktéž je častý strach ze smrti či ze zešílení. Všechny tyto projevy mohou vést k mylné diagnóze akutního infarktu myokardu. Na EKG však nejsou patrny žádné změny a pacient je tedy lékařem uklidněn a poslán domů. Pokud se však tyto situace opakují, mělo by být pomyšleno na diagnózu úzkostné poruchy.
V neposlední řadě je mezi úzkostné poruchy řazena i smíšená úzkostně-depresivní porucha. Která bývá také často nazývána jako všeobecný neurotický syndrom. Tato nemoc v sobě zahrnuje chronický pocit úzkosti, občasné záchvaty paniky a dlouhotrvající depresivní obtíže. Pro terapii této poruchy platí stejná pravidla jako pro ostatní úzkostné poruchy.
V následující tabulce jsou vyjmenovány nejčastější názvy specifických fóbií:
Specifická fóbieStrach z…
Akrofobievýšek
Aichmofobieostrých předmětů
Ailurofobiekoček
Androfobiemužů
Aquafobievody
Bakteriofobiebakterií
Kynofobiepsů
Gynofobiežen
Klaustrofobieuzavřených prostorů
Logofobieslov
Ofidofobiehadů
Fotofobiesvětla
Pyrofobieohně
Troskaidefobiečísla 13
Xenofobiecizinců

Léčba fóbií a úzkostných poruch

Tak jako u všech psychiatrických onemocnění, nabízí moderní medicína u úzkostných poruch farmakologickou i psychologickou léčbu. Nejefektivnějším způsobem léčby je obě tyto možnosti zkombinovat.
Farmakologická léčba nabízí v dnešní době několik preparátů řadící se mezi dvě základní skupiny léčiv. První z nich jsou látky ze skupiny anxiolytik, což jsou tzv. "léky na úzkost". Tyto léky mají být podávány denně, avšak krátkodobě (maximálně několik týdnů). Je zde totiž velká pravděpodobnost vzniku návyku. Z řady těchto preparátů jmenujme alespoň alprazolam a klonazepam.
Druhou skupinou jsou antidepresíva, která mají taktéž velice příznivý účinek v boji proti úzkostným stavům. Nevzniká u nich závislost a jsou tedy mnohem "bezpečnějším" lékem. Jejich účinek však nastupuje až po několika týdnech, a proto je tedy léčebá strategie volena takto: anxiolytika jsou předepisovány v prvních týdnech léčby, a to na překonání pocitu úzkosti. V dlouhodobější terapii jsou však využívána antidepresiva.
Farmakologická léčba by však měla být doprovázena i psychologickou terapií a tou je v případě úzkostných poruch tzv. kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Tento postup pomáhá pacientovi zorientovat se v daném problému. Dává náhled, které situace pocity úzkosti zpouští, zmírňují či zhoršují. Naučí pacienta s těmito situacemi pracovat, efektivně řešit a pracovat na tom, aby nepříjemné pocity odezněly. Tato terapie je velice logická, systematická a pro pacienta lehce pochopitelná. Jediným problémem v dnešní době však stále zůstává nedostatek kvalifikovaných specialistů pracujících s touto metodou.

Jak si mohu pomoci sám

Jelikož jde o psychiatrické onemocnění, které se může vyvíjet a zhoršovat, je velice důležitévyhledat lékaře psychiatra již při prvním pocitu, že "něco není vpořádku". Léčba této nemoci je totiž velice úspěšná a pro organismus nezatěžují, pokud je zahájena včas.

Komplikace fóbií a úzkostných poruch

Komplikace úzkostných poruch jsou představovány především ztíženou socializací postižených a nebezpečím vzniku depresivního syndromu.
Zdroj:http://nemoci.vitalion.cz/fobie-a-uzkostne-poruchy/

Jiné úzkostné stavy

6. června 2016 v 19:40 | Admin
  • Panická porucha
Panická porucha je charakterizována náhlými epizodami intenzivního strachu až hrůzy, které se objevují bez zjevné vnější příčiny. Intenzivní úzkost, panický záchvat, obvykle trvá několik minut, ale někdy se může vracet ve "vlnách" i po dobu dvou hodin. Při panickém záchvatu dochází náhle k záchvatu intenzivního strachu, pocitu, že se něco hrozného přihodí a pocitu ztráty kontroly.
Během panického záchvatu samotného postižený prožívá celou řadu příznaků, z nichž nejčastější jsou strach ze smrti, zbláznění nebo ztráty kontroly nad sebou, palpitace a bušení srdce, bolesti na hrudi, pocity nedostatku dechu, závratě nebo pocity na omdlení, silný třes, pocení, nucení na zvracení nebo zvracení, bolesti žaludku, mravenčení v rukou a nohách, návaly horka nebo zimnice, depersonalizace nebo derealizace. Může se objevit řada dalších příznaků, výše jmenované jsou však nejtypičtější. V úzkostných myšlenkách se objevuje strach z omdlení, ze smrti, ze ztráty sebeovládání nebo ze zešílení.
Náhlý začátek a vysoká intenzita tělesných symptomů vyděsí nositele natolik, že je často přesvědčen, že musí mít velmi vážnou tělesnou nebo duševní chorobu (například selhává mu srdce, má infarkt, zešílel, apod.). Prožitek je plný děsu a hrůzy, postižený má pocit, že s tím nemůže nic dělat. Cítí se proti záchvatu bezmocný. Jednotlivé záchvaty obvykle trvají jen několik minut, v průměru mezi 10 až 20, velmi výjimečně déle. Po záchvatu někdy zůstává třes, napětí a vyčerpání. Jindy dochází k uvolnění a letargii.
Běžnou reakcí na záchvat paniky je snaha uniknout ze situace, kde k panice došlo (například útěk z metra) nebo co nejrychleji vyhledat pomoc a bezpečí (například telefonické volání lékařské záchranné služby). Důsledkem záchvatů paniky bývá snaha vyhnout se situacím, kde k panice došlo (například samotě, obchodům, čekání ve frontě, dopravním prostředkům, uzavřeným prostorům).
Velmi často lidé s panickou poruchou vyhledávají léčbu u somatických odborníků, jako jsou internisté, neurologové, gastroenterologové a další. Zbytečně jsou podrobení celé řadě vyšetření, která však neukážou žádný organický patologický stav. V mnoha případech se dostanou k přiměřené péči u psychiatra až po letech martýria zatěžujících vyšetření a zbytečných hospitalizací v jiných oborech. Většina lidí trpících panickou poruchou rozvine agorafobii.

Panickou poruchu lze léčit jak psychoterapeuticky, tak farmakoterapeuticky. Farmaka bývají rychlejší, psychoterapie trvalejší. Zdá se, že optimální je kombinace oboupřístupů. Nejčastěji využívanou alternativou ke specifické psychoterapii u panické úzkosti je podávání benzodiazepinů a antidepresiv.
Anxiolytika: I když benzodiazepiny mohou být užitečné ke zvládnutí akutní emoční krize, u déletrvajících úzkostí nejsou příliš vhodné. Kromě postupně klesajícího účinku je prokázáno, že dlouhodobé užívání benzodiazepinů může vést k závislosti. Při akutním záchvatu paniky jsou však určitě lékem volby.
Antidepresiva: Výhodou nejlépe prostudovaných klasických antidepresiv - imipraminu a clomipraminu - je dlouhý poločas vylučování, který umožňuje aplikaci v jedné denní dávce. Nevýhodou jsou výrazné vedlejší účinky a dlouhotrvající nástup účinku (po 4 - 6 týdnech). SSRI a SNRI jsou dnes pokládány u panické poruchy za léky první volby.
Léčbou volby u panické poruchy je kognitivně behaviorální terapie. Základními krokem je edukace o poruše s vysvětlením vztahu mezi myšlenkami, emocemi, tělesnými reakcemi a chováním. Následuje vysvětlení jednotlivých kroků léčby. Pacient se učí odstraňovat panické záchvaty pomoci kontroly dechu. Pomocí interoceptivní expozice (zrychleným dýcháním, tělesným cvičením, rotací apod.) jsou pak vyvolávány vegetativní příznaky a pacient se učí je během několika dechů odstranit. Anticipační úzkost se učí zvládat pomocí změny myšlenkových vzorců a pomocí relaxace.
  • Generalizovaná úzkostná porucha
Generalizovaná úzkostná porucha se většinou objevuje u zranitelných osob po dlouhotrvajícím stresu. Její příznaky se objevují pozvolna, nenápadně. Hlavním rysem je dělání si starostí, neustále zabývání se stresujícími myšlenkami.
Negativní očekávání, obavy z budoucího neštěstí, pocity "na pokraji svých sil" vedou ke zhoršenému soustředění. Týkají se obvykle každodenního života, rodiny, práce a zdraví. Postižený si často uvědomuje, že si dělá starosti nadměrně, nicméně se nedokáže ubránit tomu, aby nad nimi nepřemýšlel. Cítí se ohrožený situacemi, které ho předtím netrápili. Často neví, proč se tak pořádtrápí. Funguje to automaticky. Ruku v ruce s automatickými stresujícími myšlenkami jde zvýšené napětí, úzkost a vyčerpanost. Odpočinek je problémem.
Lidé trpící generalizovanou úzkostnou poruchou neumí odpočívat ani relaxovat. Neustále se vrtí, pociťují bolestivé napětí v hlavě, třes. Vesměs byli od malička citlivější a špatně snášejí kritiku, potřebovali často povzbuzovat od okolí. Aby byli pochválení, jsou často velmi snaživí.
V obraze generalizované úzkostné poruchy dominuje nervozita, úzkost, napětí a tělesné příznaky, jako je třes, svalové napětí, závratě, nevolnost od žaludku, bolesti hlavy, bušení srdce, pocení apod. Většinou je zhoršen spánek, zejména večer se v hlavě honí řada starostí. Stav je velmi měnlivý a většinou trvá léta. Paradoxně se u řady lidí potíže zhoršují, když nemají co dělat, například o dovolené nebo o víkendu.

Léčbou volby je psychoterapie; jak individuální, tak skupinová. Důležitý je také nácvik relaxace. Vysoce je účinná zejména kognitivně behaviorální terapie, která pacienta učí postupně kontrolovat obavy, zvládat úzkost a tělesné příznaky a systematicky řešit životní problémy.
Z farmakoterapie se užívají:
Benzodiazepiny (zejména vysoce potentní: alprazolam a clonazepam) bývají účinné až u 70-75% postižených. I když farmakoterapie poruchy trvá obvykle 2-4 měsíce, u některých by měla trvat déle. Kolem 25 % nemocných má relaps v prvním měsíci po vysazení farmak a 60-80% v průběhu dalšího roku.
U všech benzodiazepinů hrozí rozvoj závislosti, u pacientů trpících generalizovanou úzkostnou poruchou se ho však není třeba přehnaně obávat. Účinek se objeví již u nižších dávek léků a pacienti obvykle nepotřebují zvyšovat dávku. Při náhlém vysazení se mohou objevit příznaky z vysazení, proto při vysazování je potřebné dávku postupně snižovat. Vhodná se jeví léčba plnou dávkou po dobu 8-16 týdnů s následným obdobím 3 - 4 týdnů postupné redukce dávky do úplného vysazení.

Moderní antidepresiva: SSRI - paroxetin, citalopram, escitalopram a SNRI - velafaxin se zdají být už po měsíci až šesti týdnech podobně účinné jako benzodiazepiny a mají přitom minimální vedlejší účinky. V poslední době jsou upřednostňovány před benzodiazepiny i u generalizované úzkostné poruchy - i když účinek nastupuje o něco později než u benzodiazepinů. Nevzniká na ně tolerance, ani závislost a léčený není utlumen.
V perspektivě 6 týdnů, což je pro pacienta s GAD perspektiva relativně krátká, se účinnost vyrovná benzodiazepinům. Jiné lékové skupiny: Buspiron je účinný podobně jako vysoce potentní benzodiazepiny (alprazolam, clonazepam) ale nerozvíjí se na něj závislost.

Smíšená úzkostně depresivní porucha
U smíšené úzkostně depresivní poruchy se mísí příznaky úzkosti s příznaky deprese, nicméně ani příznaků deprese ani příznaků úzkosti není tolik, aby zdůvodňovaly diagnózu depresivní poruchy či některé z úzkostných poruch. Typická je trvalá nebo vracející se špatná nálada, obtížné soustředění nebo pocit "prázdna v hlavě", obtíže s usínáním nebo udržením spánku, neklidný spánek, pocit únavy, nedostatku energie, podrážděnost, nadměrná ostražitost, tendence k plačtivosti po nepatrných podnětech, pesimistická očekávání do budoucna, očekávání horšího, nízké sebevědomí nebo pocity méněcennosti.

Farmakoterapie je velmi účinnou metodou léčby pro smíšenou úzkostně depresivní poruchu. Přes 50 % pacientů, kteří jsou léčeni antidepresivy, se výrazně zlepší nebo dosáhne úplné remise. U smíšené úzkostně depresivní poruchy jsou nejvíce účinná SSRI a SNRI. Z tricyklických antidepresiv je to zejména clomipramin, z moderních antidepresiv zejména SSRI, RIMA, SNRI.
Důležitým doplňkem farmakoterapie je u smíšené úzkostně depresivní poruchy psychoterapie. Nejčastěji bývá používána skupinová psychoterapie a kognitivně behaviorální terapie. Vzhledem k tomu, že jejich specifická účinnost u této poruchy nebyla studována, můžeme se jen opřít o zkušenosti vlastní a jiných, které svědčí o jejich dobré efektivitě.
Po zaléčení akutních příznaků by měla pokračovat udržovací a pak i profylaktická léčba, pro kterou platí podobné zásady, jako u depresivních poruch. Pacient by měl po zaléčení první epizody nemoci užívat léky ještě alespoň 6-9 měsíců i když už žádné příznaky nemá. Pokud prodělal více než dvě nebo tři epizody, je vhodné, aby profylaktická léčba trvala nejméně 2 roky, při více epizodách pět let, někdy však i celý život.

zdroj:http://www.cmhcd.cz/stopstigma/o-dusevnich-nemocech/
 
 

Reklama