STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Týrání dětí

Co dělat Pokud máte podezření, že někde ve vašem okolí dochází k týrání nebo zneužívání dítěte

11. dubna 2014 v 15:21 | Admin

Co dělat

Pokud máte podezření, že někde ve vašem okolí dochází k týrání nebo zneužívání dítěte, nezůstávejte lhostejní a nevšímaví. Máte možnost obrátit se na Policii České republiky anebo orgány sociálně právní ochrany, a to i anonymně.
Pokud máte pocit, že vás dítě natolik vyčerpává, že se už nedokážete plně ovládat a hrozí, že se uchýlíte k nepřiměřenému trestu, je dobré obrátit se na odborníka. Požádat o odbornou pomoc je nutné také, pokud vám dítě tzv. přerostlo přes hlavu a sami už nevíte, co si počít. Šťastné dětství, na které děti budou vzpomínat jen v tom dobrém, za to určitě stojí.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Rizikové faktory týrání ze strany dětí

11. dubna 2014 v 15:20 | Admin

Rizikové faktory týrání ze strany dětí

Neobvyklé projevy dítěte, jeho zvláštnost. Dětem lze těžko porozumět nebo jsou velmi nezvladatelné a jejich rodiče jsou často unavení a vyčerpaní. Mohou například trpět lehkými mozkovými dysfunkcemi, tedy být neklidné a impulzivní. Dále pak děti, které jsou mentálně retardované nebo trpící somatickým onemocněním, případně nosí domů špatné známky, jsou nešikovné, sociálně neobratné, často ničí věci nebo se projevují agresivně.
Pokud se dítě s výše zmíněným rizikovým faktorem narodí rizikovému rodiči, je zde možnost, že situaci nezvládne a bude ji řešit těmi nejhoršími způsoby - násilím na dítěti nebo jeho zanedbáváním.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Rizikové faktory týrání ze strany rodičů

11. dubna 2014 v 15:19 | Admin

Rizikové faktory týrání ze strany rodičů

  • psychické onemocnění
  • agresivní rysy
  • alkoholismus a toxikomanie
  • mladý věk a nezralost rodičů
  • neobvyklý životní styl
  • dlouhodobá stresová situace, např. bída, nezaměstnanost
  • časté a závažné konflikty
  • zdroj:agresivita.zdrave.cz

Rizikové faktory

11. dubna 2014 v 15:18 | Admin

Rizikové faktory

Je téměř nemožné určit jasné příčiny problému tak širokého rozsahu, jakým je syndrom CAN. Problematika špatného zacházení s dětmi se táhne celou historií lidstva. Jisté ale je, že se některé typy dětí stávají oběťmi častěji než jiné a podobně někteří dospělí mají k týrání svých potomků blíže než jiní. Jedná se o tzv. rizikové faktory.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Systémové týrání dětí

11. dubna 2014 v 15:17 | Admin

Systémové týrání

V poslední době se věnuje pozornost zvláštním formám CAN. Jednou z nich je pro mnohé nepochopitelný a těžko odhalitelný Muenchhansenův syndrom by proxy. Jde o případy, kdy si rodič u dětí vymýšlí a někdy dokonce se sám podílí na vzniku nejrůznějších příznaků a onemocnění. Záměrně poškozuje vzorky krve, moči a jiných materiálů za účelem patologického nálezu. Nebo přímo poškozuje dítě pro věrnější simulaci onemocnění.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Zanedbávání dětí

11. dubna 2014 v 15:16 | Admin

Zanedbávání

Zanedbávání představuje nedostatečnou péči, která se projevuje duševní nebo tělesnou újmou na vývoji dítěte, případně jeho ohrožením. Mezi tělesné zanedbávání patří nedostatečná výživa, nezajištění dostatečné hygieny, ošacení, přístřeší a lékařské péče. To představuje také zanedbávání preventivních prohlídek.
Citové zanedbávání dítěte souvisí s nedostatkem lásky, náklonnosti a neuspokojováním citových potřeb dítěte. O zanedbávání dítěte se dále jedná v případě, že není zajištěn dostatečný adekvátní dozor nad dítětem a neodůvodněná opakovaná absence do školy.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Sexuální zneužívání dětí

11. dubna 2014 v 15:15 | Admin

Sexuální zneužívání


Sexuální zneužívání zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Zneužívající osobou může být rodič, příbuzný, přítel, ale také odborný nebo dobrovolný pracovník či cizí osoba. Mezi sexuální zneužívání patří osahávání, líbání a laskání intimních míst a genitálií, požadavek manipulace s pohlavními orgány, orální či anální sex, sexuální styk, znásilnění.
Další formou sexuálního zneužívání je také nucení dítěte ke sledování pornofilmů, porno časopisů, soulože a jakákoliv dětská pornografie a prostituce.
Sexuální zneužívání je pro dítě obrovskou tělesnou, duševní a sociální zátěží, která může vést až k poškození dítěte. Důsledky této zátěže jsou tím závažnější, čím mladší je zneužívané dítě, čím delší je doba zneužívání, čím jsou aktuální reakce nápadnější, čím je dítě na násilníkovi závislejší a čím menší oporu a pochopení najde u ostatních členů rodiny. Traumatizující zážitek v podobě zneužívání vyvolává v oběti odpor, strach, úzkost, ale i zlost.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Psychické týrání

11. dubna 2014 v 15:14 | Admin

Psychické týrání

Další formou je týrání psychické, které zahrnuje slovní útoky na sebevědomí dítěte, ponižování, zavrhování, vystavování závažným domácím konfliktům, podrývání sebedůvěry a sebevědomí opakovaným urážením a podceňováním, kladení nerealistických nároků na dítě, ale i nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů. Přestože se psychické týrání mnohem hůře prokazuje, představuje nejčastější formu syndromu CAN.
Dopady psychického týrání se liší podle jeho intenzity a doby trvání. Postižené děti mají často problémy s navazováním dalších vztahů, se sebedůvěrou a prosazením. Často se u nich objevují pocity úzkosti, četné psychosomatické obtíže a nápadně častý výskyt poruch chování, jako jsou útěky z domova nebo záškoláctví.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Tělesné týrání

11. dubna 2014 v 15:13 | Admin

Tělesné týrání

Tělesné týrání má formy aktivní a pasivní. Pasivní forma znamená nedostatečné uspokojení nejdůležitějších potřeb dítěte. Toto jsou aktivní formy fyzického týrání:
  • nepřiměřené bití rukou
  • bití různými nástroji
  • kopání
  • údery pěstmi
  • způsobení bodných, řezných a sečných ran
  • vytrhávání vlasů
  • způsobování popálenin
  • svazování dítěte
  • škrcení a dušení
  • silné třesení
  • otravy jedy a chemikáliemi
  • zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Týrání dětí - syndrom CAN

11. dubna 2014 v 15:12 | Admin
K dnešnímu Mezinárodnímu dni rodiny přinášíme článek o málo známém, bohužel nikoli ojedinělém syndromu CAN. Syndrom CAN je syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte.
Syndrom CAN znamená špatné zacházení s dítětem, a to zejména aktivní ubližování a neposkytování dostatečné péče. Hlavní formy syndromu CAN jsou tělesné a psychické týrání, sexuální zneužívání a zanedbávání dítěte.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Pokud máte strach, že byste mohli zneužívat své dítě

3. dubna 2014 v 19:58 | Admin
Pokud máte strach, že byste mohli zneužívat své dítě
Pokud máte obavy, že byste mohli zneužívat své dítě, okamžitě vyhledejte pomoc, zvláště pokud jste zneužívána jako dítě. Pokud jste byli obětí jakéhokoli typu zneužívání dětí, se poradenství, aby byla zajištěna nechcete pokračovat v obtěžování cyklu nebo vyučovat ty destruktivní chování vašeho dítěte. Tyto organizace mohou poskytovat informace a doporučení:
  • Childhelp Národní Zneužívání dětí Hotline 800-4-A-DÍTĚ (800-422-4453)
  • Zabránit zneužívání dětí Evropa: 800-CHILDREN (800-244-5373)
Nebo můžete začít tím, že mluví se svým lékařem. On nebo ona může nabídnout postoupení třídy mateřské vzdělávání, poradenství nebo podpůrné skupiny pro rodiče, které vám pomohou naučit vhodné způsoby vypořádávání se s hněvem. Pokud jste zneužívají alkohol nebo drogy, zeptejte se svého lékaře o možnostech léčby. Pamatujte si, že zneužívání dětí je předcházet - a často příznakem problému, který může být léčitelné. Požádejte o pomoc dnes.

zdroj:http://ec.cotot.com/

Můžete si vzít jednoduchých kroků k ochraně vašeho dítěte před vykořisťováním a zneužíváním dětí, stejně jako zabránit zneužívání dětí ve vašem okolí nebo komunitu. Například:

3. dubna 2014 v 19:57 | Admin

Prevence

Můžete si vzít jednoduchých kroků k ochraně vašeho dítěte před vykořisťováním a zneužíváním dětí, stejně jako zabránit zneužívání dětí ve vašem okolí nebo komunitu. Například:
  • Nabídněte své dítě lásku a pozornost. Péči o své dítě, poslech a byl zapojen do jeho nebo její život může vyvinout důvěru a dobrou komunikaci. To podporuje vaše dítě říct, jestli je tu problém.
  • Neodpovídejte v hněvu. Pokud máte pocit, ohromen, nebo mimo kontrolu, dejte si pauzu. Nevytahujte svůj hněv na vaše dítě. Poraďte se se svým lékařem nebo terapeutem o způsobech, jak se můžete naučit vyrovnat se stresem a lépe komunikovat se svým dítětem.
  • Myslíš, že dohled. Nenechávejte malé děti sama domů. Na veřejnosti, bedlivě sledovat na své dítě. Dobrovolník ve škole a pro činnosti, takže poznat dospělých, kteří tráví čas se svým dítětem. Nedovolte, aby vaše dítě jít kamkoliv nebo přijímat cokoliv bez vašeho svolení. Když je vaše dítě dost staré na to, aby opustit domov bez rodičovského dohledu, podporovat vaše dítě, aby zůstali daleko od cizích lidí a pověsit ven s přáteli, spíše než sám - a říct, kde on nebo ona je za všech okolností. Ujistěte se, že víte, kdo je dohlížející na Vaše dítě, když on nebo ona je z vaší péči, například na Sleepover.
  • Znát vaše dítě pečovatele. Podívejte se odkazy na dítě sedící a dalších pečovatelů. Udělat nepravidelné, ale časté, neohlášené návštěvy pozorovat, co se děje. Nikdy nedovolte náhradu za své obvyklé poskytovatele péče o dítě, pokud neznáte náhradu.
  • Zdůraznit význam říkat ne. Ujistěte se, že vaše dítě chápe, že on nebo ona nemusí dělat nic, co se zdá být děsivé nebo nepříjemné. Povzbuzujte Vaše dítě nechat výhružný nebo děsivé situaci okamžitě a požádat o pomoc z důvěryhodného dospělého. Pokud se něco stane, podporovat vaše dítě s vámi mluvit, nebo jiné důvěryhodné dospělé o epizodě. Ujistěte se, že vaše dítě je v pořádku mluvit a že on nebo ona nebude mít problémy.
  • Naučte své dítě, jak zůstat bezpečné online. Umístěte počítač do společného prostoru vašeho domova. Pomocí rodičovské kontroly omezit typy webových stránek mohou vaše děti navštěvují, a zkontrolujte, zda vaše dítě nastavení ochrany osobních údajů na stránkách sociálních sítí. Berte to červené vlajky, pokud vaše dítě je tajnůstkářský o on-line aktivitách. Kryt základní pravidla, jako je například nesdílet osobní informace, nereaguje na nevhodné, škodlivé nebo děsivé zprávy, není Sdílení fotografií nebo videí online a nezajistí se setkat s online kontakt v osobě bez vašeho svolení. Řekněte svému dítěti, aby vám vědět, jestli neznámý člověk je v kontaktu přes sociální síť. Zpráva o on-line obtěžování nebo nevhodné odesílatele k poskytovateli služeb a místními orgány, pokud je to nutné.
  • Oslovit. Seznamte se s rodinami ve vašem okolí, včetně obou rodičů a dětí. Zvažte spojující mateřskou podpůrnou skupinu, takže máte vhodné místo ventilovat své frustrace. Pokud přítel nebo soused se zdá být snaží, nabízejí hlídat nebo pomoci jiným způsobem.
  • zdroj:http://ec.cotot.com/

Pokud dítě vám řekne, že on nebo ona je obětí domácího násilí, k této situaci přistupujte vážně.

3. dubna 2014 v 19:54 | Admin

Zvládání a podporu

Pokud dítě vám řekne, že on nebo ona je obětí domácího násilí, k této situaci vážně. Bezpečnost dítěte je nejdůležitější. Zde je to, co můžete udělat:
  • Povzbuzujte dítě, aby ti, co se stalo. Zůstaňte v klidu, jak si zajistit dítěti, že je to v pořádku mluvit o zkušenostech, i když někdo vyhrožuje mu, aby byl zticha. Ale neptejte se vedoucí otázky (otázky, které naznačují konkrétní odpovědi) - nechte podrobný výslech na profesionály.
  • Připomeňte dítěti, že on nebo ona není odpovědný za zneužití. Odpovědnost za zneužívání dětí patří k násilníkem. Řekněte "Není to tvoje vina" znovu a znovu.
  • Nabídka komfort. Dalo by se říct, "Je mi to líto jsi zraněný," "Jsem rád, že jsi mi řekla," a "Udělám všechno, co můžu pomoct." Nechte dítě, víte, že jste k dispozici mluvit, nebo jen poslouchat kdykoliv.
  • Zpráva o zneužívání. Obraťte se na místní dětskou ochrannou agenturu nebo na oddělení policie. Úřady prošetří zprávu av případě potřeby přijmout opatření, aby zajistily bezpečnost dítěte.
  • Vyhledejte lékařskou pomoc. Pokud je to nutné, pomoci dítěti vyhledat vhodnou lékařskou péči.
  • Nápověda dítě zůstat v bezpečí. Nedovolte, aby dítě o samotě s násilníkem. Pokud to není možné, co můžete odstranit Násilník v přístupu k dítěti. Ujistěte se, že dítě ví, jak pro přivolání pomoci v případě potřeby.
  • Zvažte dodatečnou podporu. Ty by mohly pomoci dítěti hledat radu nebo jiného duševního zdraví ošetření. Věkově odpovídající podpůrné skupiny mohou být také užitečné.
Pokud zneužití došlo ve škole, ujistěte se, že ředitel školy je vědoma situace, vedle ohlášení na místní nebo státní agentury na ochranu dítěte.
zdroj:http://ec.cotot.com/

Diskuse terapie, také volal psychoterapie může pomoci dítěti, která byla zneužita naučit důvěřovat znovu, stejně jako naučit dítě o normální chování a vztahů.

3. dubna 2014 v 19:53 | Admin

Ošetření a léky

Diskuse terapie, také volal psychoterapie může pomoci dítěti, která byla zneužita naučit důvěřovat znovu, stejně jako naučit dítě o normální chování a vztahů. Terapie může také naučit děti řešení konfliktů a posílit sebevědomí. Několik různých typů léčby může být účinná, jako jsou:
  • Trauma zaměřené kognitivně behaviorální terapie. Tento typ terapie pomáhá zneužívané dítě lépe zvládat nepříjemné pocity a vypořádat se s traumatem spojených vzpomínek. Nakonec se nonabusing rodič a dítě viděni spolu, takže dítě může nechat nonabusing rodiče vědět, co přesně se stalo.
  • Děti-rodiče psychoterapie. Tato léčba se zaměřuje na zlepšení vztahu rodiče a dítěte a na budování silnější uchycení mezi dva.
Psychoterapie může pomoci rodičům objevit kořeny násilí, naučit efektivní způsoby, jak se vyrovnat s životními nevyhnutelné frustrace a učit se zdravé rodičovství strategií. Pokud je dítě stále v domě, může být sociální služby plánovat návštěvy doma, a ujistěte se, že základní potřeby, jako jsou potraviny, jsou k dispozici.
Děti, které jsou umístěny v pěstounské péči, protože jejich domácí situace je příliš nebezpečné muset také služby duševního zdraví a terapie.
Místa se obrátit o pomoc
Pokud potřebujete pomoc, protože jste vystaveni riziku zneužití dítěte, nebo si myslíte, že někdo zneužil nebo zanedbané dítě, existují organizace, které vám může poskytnout informace a doporučení, jako například:
  • Childhelp Národní Zneužívání dětí Hotline 800-4-A-DÍTĚ (800-422-4453)
  • Zabránit zneužívání dětí Evropa: 800-CHILDREN (800-244-5373)
  • zdroj:http://ec.cotot.com/

Některé děti překonat fyzické a psychické účinky zneužívání dětí, zejména těch, které se silnou sociální podpory, který může přizpůsobit a vyrovnat se s špatné zkušenosti.

3. dubna 2014 v 19:52 | Admin

Komplikace

Některé děti překonat fyzické a psychické účinky zneužívání dětí, zejména těch, které se silnou sociální podpory, který může přizpůsobit a vyrovnat se s špatné zkušenosti. Pro mnoho jiných, nicméně, zneužívání dětí má celoživotní následky. Například může mít za následek týrání fyzické, behaviorální, emocionální a psychické problémy. Příklady zahrnují:
Fyzické problémy
  • Smrt
  • Tělesným postižením, a zdravotní problémy
  • Poruchami učení
  • Soustředění a hyperaktivita (ADHD)
  • Zneužívání návykových látek
Problémy s chováním
  • Delinquent nebo násilné chování
  • Zneužití ostatních
  • Odnětí
  • Pokusy o sebevraždu
  • Časté, příležitostný sex s mnoha různými partnery (sexuální promiskuita), nebo dospívající těhotenství
Emocionální problémy
  • Nízké sebevědomí
  • Obtížnost založení nebo udržení vztahů
  • Problémy s intimity a důvěry
  • Nezdravý pohled na rodičovství, které mohou udržovat cyklus zneužití
  • Neschopnost vyrovnat se stresem a frustrace
Duševní poruchy
  • Poruchy příjmu potravy
  • Poruchy osobnosti
  • Deprese
  • Úzkost
  • Posttraumatická stresová porucha (PTSD)
  • zdroj:http://ec.cotot.com/

Rizikové faktory Týrání dětí

3. dubna 2014 v 19:50 | Admin

Rizikové faktory

Týrání dětí se vyskytuje ve všech sociálních a ekonomických úrovní a etnických skupin. Faktory, které mohou zvýšit osobní riziko, že se stanou urážlivé, patří:
  • Historie zneužívány nebo zanedbávány jako dítě
  • Fyzické nebo duševní onemocnění, jako je deprese nebo posttraumatické stresové poruchy (PTSD)
  • Krize rodiny nebo stres, včetně domácího násilí a dalších manželské konflikty, jeden rodičovství, nebo malé děti v rodině, a to zejména s několika dětmi do věku 5 let
  • Dítě v rodině, která je vývojově nebo tělesně postižené
  • Finanční zátěž nebo nezaměstnanosti
  • Sociální nebo rozšířené rodiny izolace
  • Špatné chápání vývoje dítěte a rodičovských dovedností
  • Alkoholismus a jiné formy zneužívání návykových látek
  • zdroj:http://ec.cotot.com/

Dítě, které je obětí domácího násilí se může cítit provinile, zahanbený nebo zmatený.

3. dubna 2014 v 19:49 | Admin

Příznaky

Dítě, které je obětí domácího násilí se může cítit provinile, zahanbený nebo zmatený. On nebo ona může mít strach nikomu říct o zneužití, a to zejména v případě, že je násilníkem rodič, jiný příbuzný nebo rodinný přítel. Ve skutečnosti dítě může mít zjevný strach z rodičů, dospělých pečovatelů nebo rodinné přátele. To je důvod, proč je důležité dávat pozor na červené vlajky, jako například:
  • Odstoupení od přátel a obvyklých činností
  • Změny v chování - jako je agrese, hněv, nepřátelství nebo hyperaktivita - nebo změny ve školním představení
  • Deprese, úzkost nebo náhlá ztráta sebevědomí
  • Zřejmý nedostatek dohledu
  • Časté absence ve škole nebo neochota jet na školní autobus
  • Neochota opustit školní aktivity, jako by on nebo ona nechce jít domů
  • Pokusy o útěk
  • Vzpurný nebo vzdorný chování
  • Pokusy o sebevraždu

Týrání dětí. Tělesné týrání příznaky.
Specifické příznaky jsou závislé na typu zneužití. Mějte na paměti, že varovné signály jsou právě to - varovné signály. Přítomnost varovných příznaků nemusí nutně znamenat, že dítě je zneužíváno.
Tělesné týrání příznaky
  • Nevysvětlitelné úrazy, jako jsou zlomeniny, modřiny nebo popáleniny
  • Zranění, které neodpovídají dané vysvětlení
  • Neléčené lékařské nebo zubní problémy
Sexuální zneužívání příznaky
  • Sexuální chování nebo znalosti, které je nevhodné pro daný věk dítěte
  • Těhotenství nebo sexuálně přenosné infekce
  • Krev v dětském spodním prádle
  • Prohlášení, že on nebo ona byla sexuálně zneužívány
  • Poruchy chůze nebo vsedě
  • Zneužívání ostatních dětí sexuálně
Sexuální zneužívání příznaky. Emocionální zneužívání příznaky.
Sexuální zneužívání příznaky. Emocionální zneužívání příznaky.
Emocionální zneužívání příznaky
  • Opožděné nebo nevhodné emocionální vývoj
  • Ztráta sebevědomí a sebeúcty
  • Sociální stažení
  • Deprese
  • Bolesti hlavy a bolestmi břicha bez lékařského příčiny
  • Zamezení určitých situacích, například odmítají chodit do školy, nebo jet autobusem
  • Zoufale hledá lásku
Zanedbávat příznaky
  • Špatný růst nebo přibývání na váze
  • Špatná hygiena
  • Nedostatek oblečení nebo zásoby pro splnění fyzických potřeb
  • Užití jídla nebo peněz bez povolení
  • Jíst hodně sedí v jedné nebo skrytí potravin pro pozdější
  • Špatná záznam školní docházky
  • Nedostatek odpovídající pozornosti pro lékařské, stomatologické nebo psychické problémy, a to i přesto, že rodiče byly oznámeny
  • Emocionální výkyvy, které jsou nevhodné nebo z kontextu situace
  • Lhostejnost
Rodičovské chování
Někdy rodiče chování nebo chování vysílá červené vlajky o zneužívání dětí. Varovné příznaky patří rodič, který:
  • Zobrazuje malou starost o dítě
  • Zobrazí schopen rozpoznat fyzické nebo emocionální stres u dítěte
  • Popírá, že problémy existují doma nebo ve škole, nebo obviňuje dítě na problémy
  • Důsledně obviňuje, znevažuje, nebo nadává dítě a popisuje dítě s negativními podmínkami, jako jsou "bezcenné" nebo "zlo"
  • Očekává, že dítě, aby mu nebo jí pozornost a péči a zdá se, žárlí na ostatní členy rodiny získat pozornost od dítěte
  • Používá hrubé fyzické disciplíny, nebo požádá učitele k tomu, aby
  • Požaduje nepřiměřené úrovni fyzické nebo akademický výkon
  • Silně omezuje styk dítěte s ostatními
  • Nabízí konfliktní nebo nepřesvědčivé vysvětlení dětských úrazů nebo žádné vysvětlení vůbec
Přestože většina expertů zdraví dětí odsoudit použití násilí v jakékoli formě, někteří lidé stále používají tělesné tresty (např. výprask), jako způsob, jak potrestat své děti. Tělesný trest má omezenou účinnost na odstrašení chování a je spojena s agresivním chováním dítěte. Každý tělesný trest může zanechat emocionální jizvy.
Rodičovské chování, které způsobují bolest nebo zranění - i když ve jménu disciplíny - může být zneužívání dětí.
Kdy navštívit lékaře
Pokud máte obavy, že vaše dítě nebo další dítě byl zneužit, okamžitě vyhledejte pomoc. Čím dříve se dostanete pomoc a podporu pro dítě, tím lépe dítě šanci na uzdravení.
Pokud dítě potřebuje okamžitou lékařskou pomoc, zavolejte 911 nebo místního čísla tísňového volání. V závislosti na situaci, obraťte se na dětského lékaře, místní dítě ochranné agentury, oddělení policie nebo linku jako Childhelp dětí Národní zneužití Hotline (800-422-4453).
Mějte na paměti, že zdravotníci mají ze zákona povinnost hlásit všechny podezřelé případy zneužívání dětí na příslušné krajské nebo státní orgány.zdroj:http://ec.cotot.com/

Zneužívání dětí má mnoho forem, které se často vyskytují současně.

3. dubna 2014 v 19:47 | Admin

Definice

Jakékoli úmyslné poškození nebo špatné zacházení s dítětem mladším 18 let je považováno za zneužívání dětí. Zneužívání dětí má mnoho forem, které se často vyskytují současně.
  • Tělesné týrání. Fyzické týrání dochází, když je dítě záměrně fyzicky zraněn.
  • Sexuální zneužívání. Sexuální zneužívání dětí je jakákoliv sexuální aktivita s dítětem, jako mazlení, orální, genitální kontakt, styk nebo expozici s dětskou pornografií.
  • Emocionální zneužívání. Emocionální zneužívání dětí znamená zranění dítěte sebeúctu nebo emocionální pohodu. To zahrnuje verbální a emocionální útok - například neustále bagatelizoval nebo nadávat dítě - stejně jako izolační, ignorování nebo odmítnutí dítěte.
  • Zanedbávání. Zanedbávání dětí je neschopnost poskytnout odpovídající jídlo, přístřeší, lásku, supervize, vzdělávání či zdravotní péče.
Většina zneužívání dětí je způsobil někdo dítě zná a věří, často rodiče nebo jiný příbuzný. Pokud se domníváte, zneužívání dětí, nahlásit zneužití příslušným úřadům.

zdroj:http://ec.cotot.com/

Fond ohrožených dětí je občanské sdružení na pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem, s působností na celém území České republiky.

22. ledna 2009 v 21:04 | ♥Naposledy.cz♥
Založení a poslání
Fond ohrožených dětí je občanské sdružení na pomoc týraným, zanedbávaným, zneužívaným opuštěným nebo jinak sociálně ohroženým dětem, s působností na celém území České republiky. Ustavující schůze Členského shromáždění se konala dne 23.6.1990, registrace stanov byla provedena Ministerstvem vnitra ČR dne 2.4.1990 pod čj. AVS/1-828/90 (nyní jsme u MV ČR registrováni pod čj. VSP/1-198/90-R). Naše IČ je 00499277.

Hlavní směry činnosti
  • pomoc dětem týraným i jinak sociálně ohroženým, se zaměřením na terénní sociální práci a sanaci rodin,
  • provoz krizové linky 776 833 333 pro matky, které tají těhotenství a porod,
  • vyhledávání náhradních rodin pro obtížně umístitelné děti,
  • Klokánek - rodinná péče místo ústavní výchovy,
  • provoz azylových domů pro rodiny s dětmi a mládež bez domova,
  • poradenská a hmotná pomoc náhradním i potřebným vlastním rodinám,
  • osvěta a snaha o zlepšení legislativy a praxe na úseku ochrany dětí.

Statutární orgány
Nejvyšším statutárním orgánem FOD je členské shromáždění, které se schází každoročně a jednou za tři roky volí radu, předsednictvo, předsedu a revizní komisi (blíže viz stanovy).
XIII. členské shromáždění FOD se konalo dne 19. 6. 2004 v Praze.
Členské shromáždění schválilo zprávu o činnosti FOD včetně zprávy finanční, zprávu revizní komise, plán činnosti na další rok a přijalo nesouhlasné prohlášení k novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí (prohlášení lze nalézt na našich webových stránkách). Složení statutárních orgánů zůstalo beze změny (zvoleny byly v roce 2004 na období dalších tří let):
Rada: Ing. Petr Bechyňák, Hana Černohorská, Milena Doleželová, Mgr. Božena Espinozová, Jan Kábrt, Renata Kalcovská, Jana Moláčková, Mgr. Marie Zatloukalová a František Zrzavecký
Revizní komise: Pavel Doležel, Ing. Josef Pátek a Zorka Pokorná
Předsednictvo: PhDr. Zdeňka Tesařová, MUDr. Petra Uhlíková, JUDr. Marie Vodičková
Místopředsedkyně: PhDr. Zdeňka Tesařová
Předsedkyně: JUDr. Marie Vodičková

Kontakt

Fond ohrožených dětí
ústředí
Na Poříčí 6
110 00, Praha 1
+420 224 221 137
+420 224 236 655
Po-Pá 8-17,30



Zdroj a mapa zde:Klikni !

Jak pomoci týraným dětem?

22. ledna 2009 v 21:02 | ♥Naposledy.cz♥

Jak pomoci týraným dětem?

Nenechávejte si své poznatky o špatném zacházení s dítětem pro sebe. Situace je obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí, malým dětem jde často o život.
  • Je-li to možné, zeptejte se dítěte, jestli ho něco netrápí, jestli mu někdo neubližuje, zda a jak mu můžete pomoci,
  • Nasvědčují-li zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutno učinit neodkladně oznámení policii (oznamovací povinnost). Prověřují se i anonymní oznámení.
  • Informujte též orgán péče o dítě, příp. i některou nestátní organizaci, třeba FOD.
  • Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, příp. i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a péči o dítě.
  • Odmítá-li se dítě vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (např. Klokánek FOD - viz www.fod.cz sekce Klokánek - Přehled), kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.
  • Nevíte-li si rady, můžete kontaktovat nás nebo jinou nestátní či státní instituci na ochranu dětí (viz pobočky FOD).
Zdroj:Klikni !

Podle odborných odhadů je v České republice týráno až čtyřicet tisíc dětí.

22. ledna 2009 v 21:01 | ♥Naposledy.cz♥

O týrání

Podle odborných odhadů je v České republice týráno až čtyřicet tisíc dětí. V naprosté většině případů však není odhaleno a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno samo se dovolat pomoci. Kolem padesáti dětí ročně u nás na následky týrání a špatného zacházení umírá. Smrtelnými následky jsou nejvíce ohroženy děti kojeneckého a batolecího věku, a to vzhledem ke své zvýšené zranitelnosti a naprosté bezbrannosti. Týrané děti často vůbec nechodí ven ani nenavštěvují žádná kolektivní zařízení. Většinou unikají i lékařskému dohledu. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Nyní to již není jen povinnost morální, ale i právní, s možností trestního postihu za její zanedbání.
V širším slova smyslu je za týrání považováno i hrubé zanedbání péče o dítě, pohlavní zneužívání, rozvodová traumata a rovněž tzv. systémové týrání (týrání systémem, vytvořeným na ochranu dětí - nevhodnými přístupy a špatným rozhodováním), viz též stránky www.fod.cz Případy I a Případy II.

Oznamovací povinnost

S účinností od 1. 1. 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost, jakož i povinnost překazit jeho páchání. To lze učinit i včasným oznámením. Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu (s trestní sazbou až na tři léta odnětí svobody). Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství. Oznamovatel je povinen pravdivě sdělit skutečnosti, které týrání dítěte nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat. U trestného činu pohlavního zneužívání platí povinnost překazit jeho páchání. Povinnost překazit páchání trestného činu lze učinit i jeho včasným oznámením orgánům činným v trestním řízení (viz §§ 167 a 168 trestního zákona). Oznámení je možné provést i anonymně, je však vhodné mít doklad o učinění oznámení (např. poštovní doklad o odeslání doporučené zásilky). Souběžně je nutno informovat i orgán sociálně-právní ochrany dětí. Můžete se obrátit i na některou neziskovou organizaci.

"Týrání" z hlediska trestního zákona

Za "týrání" ve smyslu trestního zákona se považuje zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které postižená osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. Skutečnost, že nemluvně pociťuje jednání pachatele jako těžké příkoří, lze vyvodit např. z jeho nářku a úlekových reakcí. Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání; není nutné, aby šlo o jednání soustavné ani aby vznikly následky na zdraví.
V praxi se nejčastěji vyskytuje týrání fyzické, spojené prakticky vždy s týráním psychickým, přinejmenším ve smyslu obav z dalšího týrání. Není však vyloučeno ani týrání pouze psychické - zavírání do temné místnosti, deptání dítěte výhrůžkami, nadávkami, vzbuzováním strachu, výsměchem apod.

Skutkové podstaty trestných činů týrání

Trestní zákon rozlišuje následující dvě skutkové podstaty týkající se týrání:

§ 215

Týrání svěřené osoby

(1) Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více

osobách, nebo

b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.


§ 215a

Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě:

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více

osobách, nebo

b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.



Kasuistika

  • Matka sedmi dětí střídala nejen své životní druhy a otce svých dětí, ale i bydliště. Při posledním stěhování zatajila své nejmladší dítě, šestiletého chlapce, kterého zavřela v kůlně a soustavným bitím a hladověním ho přivedla do tak těžkého stavu, že dítě krátce po převozu do nemocnice zemřelo na rozsáhlý subdurální hematom (nitrolební krvácení). Byla sice odsouzena, ale pro nové těhotenství jí byl výkon trestu přerušen a vrátila se domů, aniž by byla zajištěna ochrana zbývajících dětí, které byly ponechány v její péči.
  • Celkem deset dětí bylo vychováváno otcem a nevlastní matkou. Školní děti se od svých spolužáků zjevně odlišovaly nejen ubohým oblečením a bledými obličeji, ale také chováním. Byly velmi ustrašené, při poznámce nebo špatné známce prosily učitele, aby jim je nezapisoval , často chodily za trest ostříhány dohola. Po sebevraždě nejstaršího šestnáctiletého chlapce skokem ze střechy učiliště se věcí začalo zabývat oddělení péče o rodinu a děti i policie v Praze 9. Žádný z rodičů neprojevil při jednání správní komise nad úmrtím syna lítost, naopak sdělili, že jejich výchova je přísná a taková zůstane i nadále. Výslechem dětí a jejich psychologickým vyšetřením bylo zjištěno, že byly za každou maličkost velmi surově bity, vedle školních povinností musely vést celou domácnost, neměly možnost si hrát ani chodit ven. Vyšetřování probíhalo vazebně, neboť rodiče ve svém jednání pokračovali a navíc děti nutili ke změně výpovědí. Nakonec byli odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody na dlouhou zkušební dobu. Jejich výchovný styl se potom výrazně změnil, stříhání dohola i fyzické tresty ustaly, děti začaly chodit ven mezi vrstevníky.
  • Učitelka si u čtrnáctiletého žáka vychovávaného pouze otcem všimla ustrašenosti a častých známek nepřiměřených tělesných trestů. Otec byl proto pozván na výchovnou komisi, kde mu chtěli domluvit. Chlapec však důvod svolání komise neznal. Ještě před návratem otce z obavy před očekávaným potrestáním vyskočil z okna bytu v pátém poschodí a způsobil si velmi těžká zranění.
  • Po rozvodu byl starší dvanáctiletý chlapec svěřen do péče otce, mladší do péče matky. Otec syna za každou horší známku než dvojku trestal výpraskem. Výkon tohoto trestu obvykle odkládal až na neděli - prý aby byl klidný. Chlapec byl školou hodnocen jako hodný, chytrý a snaživý žák, měl však velkou trému až hrůzu z každé písemky či zkoušení a dělal pak zbytečné chyby. Žádných nepřiměřených trestů si škola nepovšimla. Z obavy před trestem chlapec jednou zatajil čtyřku z hudební nauky. Otec se o tom dozvěděl na třídní schůzce a syna surově zbil hned po návratu domů. O víkendovém styku si podlitin a exkoriací po celém těle syna všimla matka a zašla s ním k lékaři i na sociální péči. Chlapec byl ihned předběžným opatřením svěřen do její výchovy, proti otci bylo zahájeno trestní stíhání. Hájil se tím, že sledoval jen dobro syna, chtěl ho řádně vychovat a údajně se s ním na systému trestů a odměn dohodl. Podle znaleckého posudku z oboru psychologie mělo jednání otce za následek těžkou neurotizaci dítěte. Tato porucha osobnosti bude pravděpodobně přetrvávat i v dospělosti. Odkládání trestů znalec hodnotil jako psychické týrání. Otec byl uznán vinným trestným činem týrání svěřené osoby a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.
  • Po prověření anonymního telefonického oznámení na Linku bezpečí byl pro trestný čin týrání svěřené osoby vzat do vazby třiapadesátiletý ředitel Zvláštní školy internátní v Olešovicích. Vyšetřováním bylo prokázáno, že svěřence bil pěstmi i gumovou hadicí, sprchoval je ledovou vodou, tloukl jim hlavou o záchodovou mísu a dopouštěl se na nich i jiných násilností. Přitom v minulosti již byl pro obdobný trestný čin jako ředitel jiné zvláštní školy odsouzen, přičemž mu byl uložen i trest zákazu činnosti s mládeží a ústavní léčba. Protože však došlo k zahlazení tohoto odsouzení, nebylo ve výpisu z rejstříku trestů uvedeno.
  • Při hodině plavání zjistila učitelka, že desetiletý žák je od ramen až po lýtka pokryt četnými pruhovitými modřinami. Chlapec na dotaz uvedl, že byl bit šňůrou od vařiče, protože přinesl poznámku. Škola ještě téhož dne zajistila lékařské vyšetření a věc nahlásila policii. Vyšetřováním bylo zjištěno, že rodiče opakovaně řešili surovým bitím kázeňské problémy syna, které měl ve škole. Psychologickým vyšetřením byl u chlapce prokázán tzv. hyperkinetický syndrom, z něhož vyplývala většina jeho problémů. Rodiče byli odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody. Dále jim byla uložena povinnost docházet se synem pravidelně do psychologické poradny.
  • Na počátku června telefonovala na FOD se žádostí o radu paní, která uvedla, že dvanáctiletá spolužačka její dcery je asi týrána otcem a jeho družkou. Dívka se její dceři svěřila, že už to doma nemůže vydržet a že uteče. Našly ji spolu u rybníka, s modřinami v obličeji. Domluvili jsme se, že paní dívku přivede do našeho Klokánku a předtím s ní navštíví lékaře, což se i stalo. Lékařská zpráva konstatovala nejen množství dalších podlitin po těle, ale i mozoly na kolenou, vzniklé od dlouhodobého klečení. Dívka nám s pláčem sdělila, že maminka jí zemřela v den jejích desátých narozenin. Od té doby, kdy si otec našel družku, ji oba téměř denně bili pěstí, páskem i jinými předměty. Za trest musela i několik hodin klečet se zátěží na rukou, nejčastěji Zlatými stránkami. Když už to nevydržela a spadla, zbili ji a zkopali. Podlitinu a šrám pod okem jí udělala "teta" fackou a prstýnkem za to, že špatně pověsila ručník. Nesmí vůbec chodit ven a hned po příchodu ze školy musí pomáhat v domácnosti. Nejvíc ze všeho by si přála žít u babičky ze strany maminky. Když jsme příjem dívky oznámili otci, prohlásil, že si pro dceru okamžitě jede. Připustil, že dostala výprask, protože lže a krade, a že by nejraději bydlela u babičky. To ale není možné, protože jeho družka má rizikové těhotenství a dcera jí musí pomáhat. Otci jsme vysvětlili, že dívka se odmítá vrátit domů a že v Klokánku jakožto zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc může zůstat i bez jeho souhlasu až do doby, než rozhodne soud. Ihned jsme kontaktovali sociální pracovnici, která měla pohotovostní službu na telefonu, i policii. Druhý den OPD prověřilo podmínky u babičky, a protože bylo vše v pořádku, podalo návrh na předběžné svěření dívky do její péče, čemuž soud vyhověl. A tak k naší velké radosti si ještě téhož dne večer šťastná babička svou neméně šťastnou vnučku odvedla domů. Kéž by všem týraným dětem přišla pomoc tak rychle a účinně!


Týrané děti

Týrané děti nejsou zpravidla schopny na jednání svých rodičů upozornit a přivolat si pomoc - nejen pro svůj útlý věk nebo strach z následků "žalování" na rodiče, na kterých jsou existenčně a často i citově závislí, ale i proto, že takové jednání považují většinou za normální, protože jiné nezažily. Pro laiky obvykle bývá těžké pochopit, že týrané děti často své rodiče milují a všechnu vinu hledají u sebe. Pro děti je totiž velmi obtížné si připustit, že jejich rodiče je nemají rádi, že jsou jim lhostejné nebo dokonce na obtíž. Mnohem snesitelnější je představa, že rodiče se tak chovají proto, že ony jsou zlobivé a špatné a nic jiného si nezaslouží. To někdy zmate i státní orgány a se zdůvodněním, že dítě má k rodičům vřelý citový vztah, je věc odložena. Praxe však potvrzuje, že děti jsou schopny snášet neuvěřitelně těžké útrapy, aniž by to daly nějak výrazně najevo či si dokonce na rodiče stěžovaly.
Ve zvýšené míře jsou týráním ohroženy děti zdravotně či mentálně postižené a děti neklidné nebo plačtivé, protože své agresivní nebo nevyzrálé a emočně ploché rodiče více zatěžují a rozčilují. Příběh dvouletého Honzíka (viz www.fod.cz - Případy II) - poslední případ) názorně dokumentuje, že i v případě mimořádně neklidných až agresivních dětí je namístě vyhledání odborné pomoci - tresty a rozčilování jsou v těchto případech zcela neúčinné a snadno pak překročí hranici týrání.
Kromě zjevných zranění nejčastěji ve formě podlitin, otoků, jizev, zlomenin, vytrhaných vlasů a popálenin lze na týrání dítěte usuzovat i z jeho projevů - nadměrná ustrašenost a lekavost, smutek a depresivní ladění, nebo naopak agresivita vůči okolí a někdy i proti sobě samému či poruchy chování, zejména lhaní, zatajování špatných známek a poznámek, krádeže jídla. Týrané děti bývají často podvyživené, bledé, slabého vzrůstu, celkově špatně prospívající, nezřídka i v důsledku záměrného odpírání stravy. Někdy jsou nápadné i svým ubohým oblečením a zanedbanou hygienou. Podezření z týrání může nasvědčovat i častý a dlouhodobý pláč dítěte.

Týrající rodiče

Rodiče, kteří týrají své děti, je možno rozdělit do dvou skupin. V prvé jsou psychopatické osobnosti asociálního charakteru, často s kriminální minulostí a závislostí na alkoholu, drogách či výherních automatech, s rysy agresivity a nezdrženlivosti, s nedostatečně rozvinutými vyššími city. V těchto rodinách dochází nejčastěji ke smrtelným následkům a týrané dítě je zde přímo ohroženo na životě a zdraví. Náprava je obvykle nemožná, takže jedinou záchranou je včasné odebrání dítěte a zajištění náhradní rodinné péče.
Do druhé skupiny patří rodiče navenek spořádaní, avšak osobnostně nevyzrálí, často přetížení, stresovaní, bez dostatečné empatie, kteří nepřiměřeným a surovým trestáním řeší zpravidla výchovné či výukové problémy. S těmito rodinami, pokud je vytvořen citový vztah k dítěti, je možno pracovat a popř. i pod hrozbou trestního stíhání je přimět ke změně výchovných postojů.
Praxe potvrzuje, že rodiče, kteří týrají své děti, většinou sami byli v dětství týráni. Jde o patologický model rodičovského chování, který se často přenáší do dalších generací.

Kdo může být pachatelem

Ustanovení § 215 tr. zák. poskytuje ochranu nejen dětem, ale i osobám zletilým, které z jakéhokoliv důvodu (nemoc, stáří, invalidita, mentální retardace) jsou odkázány na péči jiných osob. Není rozhodné, na jakém základě se péče nebo výchova poskytuje. Může se jednat o povinnost vyplývající ze zákona, soudního rozhodnutí, ze smlouvy atd. Pachateli tohoto trestného činu tedy mohou být nejen rodiče, ale i učitelé, vychovatelé, trenéři a ošetřovatelé týrané osoby. V případě trestného činu podle § 215a tr. zák. může být pachatelem kterákoli osoba žijící ve společně obývaném bytě nebo domě s obětí.

Formy týrání

Nejčastější formou týrání je surové bití rukama, pěstí, opaskem, prutem, gumovou hadicí a jinými předměty, kopání, mlácení hlavou o zeď, trhání vlasů, pálení cigaretou, popálení o rozpálená kamna či jiný spotřebič, opaření, svazování, topení, dušení, prudké třesení s malým dítětem, házení s ním do postýlky či po místnosti a odpírání stravy. Za týrání se považuje i opomenutí osobní péče, k níž byl pachatel povinen, jestliže svěřená osoba nebyla vzhledem ke svému věku schopna sama se o sebe postarat - např. zanedbání hygieny dítěte s následkem těžkých opruzenin, neposkytování dostatečné a přiměřené stravy apod.

Odhady a statistika

Přesná statistika týraných dětí neexistuje, neboť právě u tohoto jednání existuje mimořádně vysoké procento skryté kriminality. Odhaduje se, že obdobně jako v jiných evropských zemích je u nás týráno jedno až dvě procenta dětské populace - v přepočtu na absolutní čísla se jedná o dvacet až čtyřicet tisíc dětí mladších patnácti let! Podle odborných odhadů u nás ročně na následky týrání a špatné péče umírá nejméně padesát dětí. Nejčastějšími oběťmi jsou děti kojeneckého a batolecího věku.

Statistika úmrtí a sebevražd dětí

Statisticky jsou sledována úmrtí na tzv. vnější příčiny, tj. na úrazy, otravy a dokonané sebevraždy. V řadě případů stojí za úmrtím dítěte v důsledku úrazu nebo otravy neprokázané týrání nebo hrubé zanedbání rodičovské péče. Rovněž příčinou většiny dětských sebevražd jsou neúnosné poměry v rodině, často týrání a obava před dalším trestem, nejčastěji v souvislosti s problémy ve škole.
Tak např. v roce 1994 zemřelo na úrazy a otravy celkem 109 dětí mladších patnácti let, z toho bylo 67 kojenců (!), 18 dětí ve věku od 1 do 4 let, 12 dětí ve věku od 5 do 9 let a 12 dětí ve věku od 10 do 14 let. V témže roce u nás spáchalo dokonanou sebevraždu celkem 13 dětí mladších patnácti let, z toho jedna dívka a jeden chlapec byli ve věkové kategorii 5 až 9 let. Ve věkové kategorii od 10 do 14 let dokonalo sebevraždu 10 chlapců a 1 dívka.
V roce 1999 bylo v ČR stíháno 14 případů vražd dětí včetně 4 vražd novorozenců matkou, 511 případů úmyslného ublížení na zdraví dítěti, 133 případů týrání dětí a 1065 případů pohlavního zneužívání. V r. 1998 u nás zemřelo na poranění a otravy celkem 155 dětí mladších patnácti let, z toho 104 děti byly mladší deseti let (do 1 roku - 28, do čtyř let - 32 a do 10 let - 44). Třetinu úmrtí mají na svědomí dopravní nehody (52), následují utonutí (27). Dokonanou sebevraždu spáchalo 8 dětí ve věku od 10 do 14 let.
V roce 2000 bylo vyšetřováno 6 případů vražd novorozenců matkou, 148 případů týrání dítěte, 10 případů opuštění dítěte, 940 případů pohlavního zneužívání, 652 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 69 případů podávání alkoholických nápojů mládeži.
Velmi alarmují je vývoj u dětské úrazovosti. Od roku 1996 do roku 2000 se počet všech úrazů včetně otrav u dětí mladších 15 let zvýšil o 21%, třebaže se zároveň snížil počet dětí v této věkové kategorii snížil z 1,84 milionu v roce 1996 na 1,66 milionu v roce 2000. Nejvíce vzrostly školní úrazy - o 50%, sportovní úrazy vzrostly o 15,5%, dopravní o 7% a ostatní úrazy se zvýšily o 18,5%. V roce 2000 se zranilo celkem 27,4% všech dětí mladších 15 let, z toho 168 dětí (o 65% víc než v roce 1994) na následky úrazů zemřelo.
V roce 2001 byl vyšetřován 1 případ vraždy novorozence matkou, 138 případů týrání dítěte, 20 případů opuštění dítěte, 913 případů pohlavního zneužívání, 653 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 98 případů podávání alkoholických nápojů mládeži.
Dokonanou sebevraždu (z celkového počtu 1 664 - ČR se bohužel řadí k zemím s nejvyšší sebevražedností) spáchalo 5 dětí mladších patnácti let (ve věkové kategorii 15 - 19 let se jednalo o 44 dokonaných sebevražd).
V roce 2002 byl vyšetřován 1 případ vraždy novorozence matkou, 194 případů týrání dítěte, 16 případů opuštění dítěte, 1011 případů pohlavního zneužívání, 748 případů ohrožování mravní výchovy mládeže a 84 případů podávání alkoholických nápojů mládeži.

Komentář MV ČR ke statistice

K trestnému činu týrání svěřené osoby se v materiálu ministerstva vnitra týkajícím se statistických údajů uvádí následující neradostný komentář:
"Statistické údaje se liší od počtu policií evidovaných případů o desetinásobky zjištěného stavu. Některé případy mohou být kvalifikovány jako ublížení na zdraví z nedbalosti, nehody nebo zanedbání péče. Dříve fungovaly dětské lékařky, které pravidelně sledovaly zejména u malých dětí jejich zdravotní stav na povinných pravidelných zdravotních kontrolách a při povinném očkování. V případě, že se dítě nedostavilo, zasáhla sociální pracovnice nebo policie. Dnes se vyskytují případy týraných malých dětí např. se samovolně zhojenými zlomeninami, starými jizvami po bití nebo popálení, chronicky nemocných nebo podvyživených apod. Nikoho zřejmě nezajímá, že některé "maminky" nechodí s dětmi na preventivní zdravotní prohlídky z pochopitelných důvodů - nemají se čím chlubit. Proto některé případy nejsou podchyceny včas a dochází ke zbytečným těžkým zraněním a smrti týraných dětí. Lidé v okolí si nechtějí způsobit nepříjemnosti a děti nechávají doslova umlátit, utýrat hladem nebo zemřít na chronické onemocnění. V jiných případech se dětské lékařky nebo i sociální pracovnice nechají přesvědčit matkou, že situace není tak vážná, jak vypadá, a nezasáhnou adekvátně. V neposlední řadě selhávají i někteří soudci, kteří děti vracejí zpět do rodin, kde je ohrožen jejich život. Zvláštní kapitolou je psychické týrání (bez zjevných fyzických stop) vedoucí někdy až k sebevraždě. Tragické je, že většinou tyto postižené děti své rodiče milují, pokládají surové chování dospělých za normální a vysvětlují si je vlastními chybami. Někdy jsou děti tak malé, že nemohou získat pomoc vlastním přičiněním. Starší děti se často za své rodiče stydí a snaží se mlčením zabránit ostudě a dalším nepříjemnostem, které by je potkaly po oznámení. K týrání dochází v rodinách nejrůznějších typů, výrazně nepřevažuje žádná rodinná charakteristika (vzdělání, věk, ekonomická situace, neúplná rodina atd.)," (konec citátu).

Lokální výzkum týrání

Časopis Československá pediatrie informoval v č. 5/1971o lokálním pediatrickém výzkumu týraných dětí, který koncem šedesátých let probíhal v sedmi okresech Východočeského kraje. V období tří let zde pediatři zachytili celkem třináct dětí s následky prokázaného týrání v rodině. U devíti dětí (pět kojenců a čtyři děti ve věku od dvou do šesti let) byly zjištěny těžké následky na zdraví. Tři děti (dva kojenci a jeden šestiletý chlapec) zemřely na následky nitrolebního krvácení. U dětí s lehčími následky na zdraví se týrání projevilo mnohočetnými krevními podlitinami na kůži celého těla včetně obličeje. Z těchto dětí bylo jedenáct dívek a dva chlapci. V závěru bylo konstatováno, že jde jen o malý zlomek skutečného počtu případů. Navíc značné procento těch případů, které vyjdou najevo, je pro nedostatek důkazů nebo pro nedůsledně vedené vyšetřování uzavřeno jako nešťastná náhoda.

Anonymní porody místo vražd novorozenců!

O "dětech z popelnice" informují média několikrát do roka. Ve skutečnosti je takových případů mnohem víc - je jen dílem náhody, že jsou pohozené mrtvolky novorozeňátek nalezeny. Motivem těchto krutých vražd je snaha utajit těhotenství před celým světem, především před nejbližším okolím - nejčastěji před agresivním manželem, druhem nebo před rodiči matky. Pachatelky se vystavují nebezpečí trestního stíhání nejen za trestný čin vraždy novorozeného dítěte, na který zákon stanoví trestní sazbu od tří do osmi let odnětí svobody, ale i za trestný čin vraždy (§ 219 tr. zák.), za který lze uložit až doživotí.
Výjimečně jsou miminka po základním ošetření odložena na místech, kde je pravděpodobnost jejich včasného nalezení. Přesto, pokud se nejedná např. o frekventované čekárny zdravotnických zařízení či státních úřadů, se matka vystavuje nebezpečí trestního stíhání pro trestný čin opuštění dítěte.
Přitom životy mnohých těchto dětí by mohly zachránit anonymní porody, kdy matka s příznaky počínajícího porodu přijde do kterékoli porodnice (případně do jiného zdravotnického zařízení) bez osobních dokladů a odmítne sdělit svou totožnost. Každé zdravotnické zařízení je povinno poskytnout takové ženě pomoc, protože porod je akutní stav, při kterém je ohrožen život rodičky i novorozence. Matka může po základním ošetření odejít a dítě zde ponechat. To pak má statut nalezence a šanci na rychlé umístění v náhradní rodině. Většímu využívání této možnosti brání § 16 zákona o matrikách. Ten ukládá každému povinnost oznámit neprodleně úřadům nalezení (resp. narození) dítěte, které není schopno uvést údaje potřebné ke zjištění své totožnosti. Hrozí tedy nebezpečí, že po takovémto oznámení by totožnost matky přece jen mohla být zjištěna. Naše snaha o novelu byla zatím neúspěšná.
Pokud již matka porodí tajně mimo zdravotnické zařízení, nedopouští se žádného trestného činu, jestliže dítěti poskytne základní ošetření, teple je zabalí, odnese na místo, kde mu nehrozí nebezpečí, a upozorní např. z tísňového volání rychlou záchrannou službu nebo policii anebo Fond ohrožených dětí či Linku bezpečí. V Německu byla zřízena místa, kam matky mohou nechtěné novorozence odkládat. I u nás taková místa existují - v azylových zařízeních FOD Klokánek (v Praze 8, Chabařovické ulici, v Žatci, ve Studentské ulici, a v Dolním Benešově), kde je nepřetržitá služba a kde tety novorozeně převezmou a postarají se o ně kdykoli - i v noci. Prozrazení totožnosti se matka obávat nemusí. Na Fond ohrožených dětí se může osobně či telefonicky obrátit ještě před porodem pro základní informaci o nejvhodnějším postupu - tel.: 2 24 23 66 55, nebo přímo na Klokánek v Praze - 2 83 88 11 02 příp. 728 610 771. Podaří se tak zachránit děti, které by jinak nesměly žít?

Určeno rodičům týraných dětí

Nejvíc a nejdřív můžete svým dětem pomoci Vy, jejich rodiče, kteří je nepřiměřeně trestáte či dokonce již týráte nebo tak činí Vaši partneři. Neostýchejte se na nás obrátit - víme, že obvykle Vy sami jste oběti podobného jednání, oběti, kterým v dětství nikdo nepomohl. Víme také, že Vaše jednání je většinou podvědomé, že toho pak možná litujete, anebo naopak nejste schopni své dítě citově přijmout, rozčiluje Vás už jenom jeho přítomnost a přejete si někdy, aby nebylo. V obou případech je možno Vám i Vašemu dítěti pomoci - kontakt může být i anonymní.
Máte-li své dítě rádi, můžeme Vám zajistit psychoterapii, podobně jako dvacetileté mamince, která, když její miminko plakalo, měla neodolatelnou chuť praštit ho. Někdy se neovládla, dala mu facku, třásla s ním a vulgárně mu nadávala - přesně tak, jak se chovala její matka k ní až do jejích šesti let, než ji umístili do ústavu a její matku než zavřeli. Psychoterapie trvala několik měsíců a byla úspěšná. Matka se svých nutkavých představ zbavila a o své dítě nyní vzorně pečuje. Ne vždy všechno tak dobře dopadne, možná o terapii ani nemáte zájem. Pak Vám můžeme nabídnout alespoň vhodnou literaturu a bude-li to potřeba, Vašemu dítě (s Vaším souhlasem) namísto ústavní výchovy přechodnou (než se Vaše situace zlepší) či trvalou náhradní rodinnou péči. Například o přijetí svého půlročního syna nás požádala mladá matka s tím, že je závislá na drogách, v době abstinenčních příznaků je na dítě agresivní a bojí se, aby mu neublížila. Potom se o dítě víc než půl roku nezajímala a chlapec je již osvojen. Tuto matku rozhodně neodsuzujeme, naopak oceňujeme, že z vlastní vůle dopomohla svému dítěti ke šťastnému dětství. Podobné situace je však potřeba řešit včas - dřív než Vaše dítě utrpí vážnou újmu, dřív než se o Vás začne zajímat policie. Skutečnost, že Vy sami jste možná měli nešťastné dětství, bez lásky a něhy, zato s krutým bitím, nadávkami a hladověním ani to, že jste citově strádali v ústavní péči, nemá na výsledek trestního řízení a uložený trest žádný vliv.
V zájmu Vašeho dítěte Vás proto prosíme, abyste kontaktovali naši psycholožku nebo sociální asistentku či asistenta a pomohli tak svému dítěti i sobě - dokud je čas!
Tel.: 776 833 333, (další kontakty).

Zdroj:Klikni !

Děti jsou stále častěji týrány tělesně i psychicky

22. ledna 2009 v 18:59 | ♥Naposledy.cz♥

Děti jsou stále častěji týrány tělesně i psychicky

Počet týraných a zneužívaných dětí v České republice stále roste. Během posledních deseti let se počet případů tělesného týrání dětí zvýšil čtyřnásobně a počet dětí týraných psychicky dokonce dvanáctkrát. Počet případů sexuálně zneužívaných dětí je proti roku 1995 dvojnásobný. Loni tak bylo zaznamenáno více než 7500 případů týraných a zneužívaných dětí. Konstatuje se to v materiálu nazvaném Koncepce péče o ohrožené děti a děti žijící mimo vlastní rodinu, který ve středu schválila vláda.

"Nárůst počtu evidovaných týraných dětí je ovlivněn také zvyšujícím se povědomím veřejnosti, a tím i počtem hlášených případů, nicméně se stále jedná o alarmující údaje," uvádí se v materiálu.
"Cílem koncepce je vytvořit metodiku, která by vytvořila kvalitnější systém sociálně právní ochrany dítěte. Problém je v tom, že vedle státu v této oblasti působí i obce, neziskové organizace a soudy. Máme tedy snahu sladit jejich spolupráci. Chceme zvýšit i kvalitu vzdělávání odborníků, kteří se zabývají těmito problémy a více informovat veřejnost o problému. Velmi často vznikají problémy, kvůli lhostejnosti okolí," řekl Právu ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.

Trauma na celý život

Psychické trauma, které děti týráním utrpí, si s sebou nesou dlouhá léta, mnohdy i po celý život, upozorňují odborníci. Minimalizovat dlouhotrvající důsledky zneužívání či zanedbávání lze především včasným rozpoznáním týrání a rychlým zahájením terapie.
Nejúčinnějším prostředkem snižování počtu dětí ohrožených syndromem týraného dítěte je prevence. "Je nutné především informovat širokou veřejnost o problematice syndromu CAN (týraného dítěte) a zvyšovat všeobecné povědomí o povinnosti hlásit každé podezření na týrání a zanedbávání dítěte v nejbližším okolí," je jedním ze závěrů, ke kterým vládní materiál dochází.
Pokud již k týrání nebo zneužívání dítěte došlo, je na místě především včasné zahájení sociálně-terapeutické práce s dítětem, rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte a s dalšími osobami, které mají vztah ke konkrétnímu případu, uvádí se dále v materiálu.
Syndromem týraného dítěte jsou ohroženy děti žijící v nestabilním rodinném prostředí, děti rodičů závislých na návykových látkách, děti v rodinách s nízkou sociálně-ekonomickou úrovní nebo v rodinách společensky uzavřených vůči majoritní společnosti.
Uzavřenost těchto rodin způsobuje, že jevy, jako je týrání, zneužívání a zanedbávání, je velmi obtížné odhalovat. Mezi ohrožené děti je však nutné zařadit i děti zanedbávané. "Přestože se v definici CAN uvádějí až na posledním místě, praxe dokazuje, že okruh těchto dětí je největší," připomíná se v materiálu.

Stejně tak jsou ohroženy i děti traumatizované vymáhaným kontaktem s rodičem přes odpor vyvolaný předchozími negativními zážitky, ale také děti manipulované proti jednomu z rodičů bezdůvodně. Vláda v materiálu konstatuje, že je zapotřebí posílit spolupráci sociálních pracovníků s dětskými lékaři při odhalování případů týrání a zaměřit se na práci s dětmi ohroženými týráním.
Počet zjištěných trestných činů týrání svěřené osoby
2006 (do 31. 7.) - 103
2005 - 202
2004 - 185
2003 - 137
Zdroj: ministerstvo vnitra

Svazoval dítě, aby mohl žít ze sociálních dávek
Šestileté Vendulce z Prahy otec zakazoval chodit, přivazoval ji na kočárek, všude ji vozil nebo přenášel. Když se pokusila chodit, stačil jediný krůček, zmlátil ji páskem. Důvod? "Chtěl inkasovat na ,invalidní' dceru co nejtučnější sociální dávky. To se mu podařilo. Nepracoval, žil jen z dávek," popisuje smutný příběh Fond ohrožených dětí (FOD). Záměrné mrzačení dcery vyšlo najevo po roce. Vendulku zachránilo to, že otec dlouhodobě neplatil nájem. Při exekučním stěhování bez náhrady vykřikoval, že nemá kam jít, a skočí proto i s dcerou z Nuselského mostu. Vendulka mu proto byla odebrána a znovu začala chodit. Zprvu nejistě a jako batole, později už se mohla zapojit do dětských her.

Otec přestal trestat
Jiný příběh si prožila zdravotně postižená Dana. Docházela do zvláštní školy, kde byla terčem posměchu a často i šikany. Bez kamarádů se její život stával jen těžko snesitelným. Neuměla se smát a téměř nekomunikovala s okolím. Otec ji navíc často bil. Bezútěšný osud změnily až nové kamarádky. Dana se jim svěřila a ty ji po jednom otcově výbuchu vzteku odvedly na pohotovost. Výsledkem otcova řádění byl rozsáhlý edém nosu po úderu pěstí, podlitiny po ranách řemenem. Domů se už dívka vrátit nechtěla, ale nakonec musela. S podmínkou, že rodiče nebudou dceři bránit dál se kamarádit s oběma děvčaty, která jí pomohla. Otec navíc pod hrozbou trestního stíhání slíbil, že se zdrží jakýchkoliv trestů. Příběh měl nakonec šťastný konec. "Dana, s níž jsme byli dlouho v kontaktu, zcela rozkvetla. Už se umí smát a nabyla na sebevědomí," uzavírá FOD.

Týrají bohatí i chudí
Právě kamarádi hrají velkou roli v odhalování případů týrání. "Především jim se děti s ubližováním svěřují. Nelze očekávat, že půjdou za dospělými," uvedla Eva Sovová z Nadace Naše dítě a dodala, že děti týrají všechny skupiny dospělých. "Praxe ukazuje, že týrání se dopouštějí vysokoškolsky vzdělaní i prostí lidé, bohatí i nemajetní. Nezáleží ani na etnickém původu," doplnila.

Změny v chování týraného dítěte

*nezájem o dění kolem
*zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělými
*úzkost a vyděšené reakce v přítomnosti konkrétních dospělých osob
*vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám
*agresivní napadání a šikanování vrstevníků
*zvýšená citová dráždivost a agresivní projevy na sebemenší podněty
*potíže se soustředěním a zhoršení prospěchu ve škole
*váhání s odchodem domů po vyučování
*neomluvené absence ve škole
*odmítání jídla nebo přejídání
*sebepoškozování
*útěky z domova


Zdroj:Klikni !

Domácí násilí - Tiché oběti

22. ledna 2009 v 18:31 | ♥Naposledy.cz♥
Domácí násilí - Tiché oběti
Vrátíme se k lidem, kterých se násilí dotýká jako obětí. Oběti jsou tady dvojí, v první řadě partner, většinou žena, ve druhé dítě. Toto dělení neznamená pořadí důležitosti, ale pořadí účinku a poznamenání jevem. Dítě je totiž obětí velmi citlivou a zasaženější, než žena. V závislosti na matce však dlouho nedokáže chápat nebo označit zdroj vlastních nelibých pocitů a prožitků.

Dnes umíme určit, že si dospělé oběti s sebou nesou něco z vlastního dětství, že ono nevědomé učení sociálních rolí, jak se kolem dítěte od nejrannějšího věku předvádějí, vítězí v budoucnu před hlasem rozumu a logických argumentů. Stává se součástí sil, které člověka přitahují k tomu druhému, vmísí se do prvků vzájemné přitažlivosti na obou stranách. Svou roli může sehrát i naprosto nevinná podoba víkendového otce, který působil vyrovnaně, spokojeně a sebejistě. Po rozvodu rodičů se staly chvíle s otcem svátkem. Dítě se často upíná k tomu, kdo je vzácný. Otec se mění na ikonu pohody, zajímavých dní a zdroj luxusu. Dítě proto logicky nesouhlasí s matkou, která je od otce vzdálila. Ta se více či méně vědomě brání.

Má dvě hlavní cesty: psychickou labilitu, která zvyšuje napětí v ve zbytku rodiny nebo řadu protiúderů, které vedou až k vymytí mozku dítěte v syndromu zavrženého rodiče. Lavírování mezi těmito dvěma směry je velmi náročné, bolestné a jen velmi málo dospělých ho bez pomoci dalších lidí zvládne.

V každém případě dítěti chybí znalost modelů chování partnerů v tisících denních situací. Řešení sporů, překážek, plánování, diplomacie. Zná pouze autoritu matky, kterou zpochybňuje, a kamarádského otce. Něco podle něj bylo jinak, než se říká. Má černobílé vidění světa a již pouhý fakt, že tatínek je báječný a matka utahaná a nervózní, znamená, že se ocitlo na potrestané straně. Trest náleží těm špatným - a všechno dobré ze strany matky je vymazáno na několik let. Pochopení přijde až s vlastními starostmi a rodinou, usmíření ještě později.

Probrali jsme nenápadnou, každodenní a skrytou variantu zrodu budoucích malérů. Zato otec tyran, alkoholik, násilník, ten je příkladem přímo učebnicovým! Nikdo nepochybuje, že se dítěti v alkoholikově péči vtisknou vzorce podřízeného chování. Dítě bité a týrané se o to víc snaží zavděčit, potřebuje pochvalu. Kdo mu projeví náklonnost, dokáže ho k sobě upoutat i v dospělosti. Dítě si dokonce hledá podobného partnera. Ne proto, že by bylo nějak zvrhlé, ale pro další stránku, kterou v odsudku alkoholiků pomíjíme. Alkoholici jsou totiž báječnými společníky, oslňují a baví společnost, dokonce i ti, které pokládáme v běžném životě za tišší a nenápadné. Alkohol uvolňuje napětí a stres, odbourává zábrany. Nezáleží příliš na tom, zda dítě někdy zažilo právě tuto stránku otcovy osobnosti. Je oslabené ve vztahu k autoritám a alkoholik v oslňující fázi svého návyku je omámí, a to často navzdory vzdělání a společenskému postavení.

Otec, který zmizel, nebyl, vykašlal se a nestojí za vzpomínku, bývá bolestným koutkem v duši tisíců lidí. Teprve po letech se dítě může dozvědět, že ten údajný mizera a lotr se ve skutečnosti marně roky snažil o kontakt a řádně platil výživné, že se soudil o návštěvy, že matka platila pokuty za neuposlechnutí soudu. Tento úkaz jsme si již také pojmenovali. Říkáme mu Syndrom zavrženého rodiče. Dítě s vymytým mozkem dospěje bez sebedůvěry, bez kladného vztahu k sobě sama. Hledá někoho, o něhož by se mohl opřít, ale matku, která to zavinila, pomíjí. Odhalení takové lži vždycky ničí víru ve všechno dobré, co bylo, v celou vlastní minulost. bez odhalení zase zůstává nechuť k závislosti na matce, které utíká čas, hrozí osamělost a může si činit na svého potomka velké majetnické nároky.

Plody tohoto úkazu nenápadně sklízíme již dlouho, protože dětské oběti začátku velkého rozvodového bláznění v sedmdesátých letech dávno dospěly. K obrazu svému více či méně podařeně vyvedly další generaci a ta zase přivádí na svět další. Mění se pouze to, že se dnes konečně učíme daný jev pojmenovávat, určovat a přemýšlíme o nápravě.

Vyplývá nám tedy, že především z nevyrovnané, neúplné rodiny vychází jedinec s otřeseným sebevědomím a sebeúctou. Za rodiny takzvaně zachované však také nemůžeme dávat ruku do ohně. Mívají totiž také nějaké ty kostlivce ve skříních. Obloukem se vracíme k začátku, k popisu šťastné veselé rodiny s dospívajícími potomky. vedle neúcty se velké pozornosti nyní těší týrání a zneužívání dětí. Takže ani svazek trvající nemusí být zárukou klidného přístavu, jak doufá mnohá osamělá nebo rozvedená matka s dětmi. Pokud má problémy s vlastním hodnocením své osobnosti, často je schopna až příliš přijmout tezi, že nakonec má být ráda, že si ji někdo pověsil na krk.

V osmdesátých letech jsem sama slyšela hodnocení několika mužů kolem třiceti let, že je pro ně taková samoživitelka s malým děckem ideální partnerkou k ženění. Život ji prý už dost profackoval, aby si uměla vážit příležitosti, a nedělala problémy. A to může být jedna z příčin leckomu nepochopitelného stavu "rozesmáté" rodiny, kde se matka ve skutečnosti neprosadí. Přijala totiž postavení té, která je zavázaná, vděčná. Jejím osudem se stalo být tou, kdo do vztahu musí dávat znatelně víc, než ten druhý. Nedochází tu k násilí v rovině trestní, ale k jakémusi dobrovolnému poddanství. Podřízený partner se utěšuje, že v každé rodině je něco a tady se pořád ještě nechodí do hospody, nepije, nekarbaní a nepadají rány.

Určitým příznakem problémů v rodině úplné i neúplné je průběh puberty. Ovšemže se může stát, že se dobře vychovávané dítě, obklopené péčí a zájmem, potká s partou, nechá se oslnit čímsi naprosto ujetým, začne si s divnou sektou a podobně. Jenže mnohem častěji za bouřliváctvím mládeže, útěky z domova a předčasným těhotenstvím stojí potřeba uniknout z dosavadního domova. Právě tehdy mohou děvčata propadnout oslnění z rodinného zázemí jiného etnika. Neříkám přímo romského, může jít o každou menšinu, která dbá na zachované tradiční pojetí rodiny. Ženiným světem je v ní domácnost, které se plně věnuje.

Setkala jsem se s několika ženami "na útěku", které dokázaly při rozhovoru plynule přejít od strachu z partnera a bití k obdivu vůči tchýni a lítosti, že jí tohle nedokážou vysvětlit. Právě s tchýněmi si posílaly vzkazy v rozhlasových písničkách na přání. Pokud o problematice hovořím ve společnosti z různých koutů země, potvrzují mi podobné zkušenosti z různých minorit, dokonce z různě vzdělaných vrstev
.
Naše dívky nejsou schopny akceptovat svět zúžený na vaření, uklízení, rození a obskakování muže, chtějí se dál také bavit, tancovat, ale v tom se staly díky vztahu a příslušnosti k muži naprosto závislé na benevolenci partnera. Často hraje roli přílišné mládí, nevyzrálost a romantické představy.

Zdroj:Klikni !

Co je fyzické a psychické týrání

22. ledna 2009 v 17:57 | ♥Naposledy.cz♥

Co je fyzické a psychické týrání

Jak poznat fyzické, či psychické týrání na kamarádovi/kamarádce? Jaké změny chování jsou u šikanované osoby?

Tělesné týrání

Zahrnuje nejčastěji bití, kopání, pálení, opaření, kousání, škrcení nebo nepodávání jídla. Tělesné týrání může způsobit zranění, například modřiny, pohmožděniny, popáleniny, jizvy, zlomeniny, poranění vnitřních orgánů nebo poškození mozku. V nejvážnější případech vede tělesné týrání ke smrti dítěte.

Psychické týrání

Nastává, když například rodiče odmítají svému dítěti projevovat lásku nebo cit, vyhrožují mu a záměrně ho urážejí, často mu nadávají či ho jinak ponižují. Citové týrání bolí někdy víc než tělesné a bolest po něm dlouho přetrvává. Každé dítě potřebuje lásku a jistotu, že ho má někdo rád. Pokud mu tyto pocity chybí, velmi trpí. Citové ubližování může vést k tomu, že si dítě nebude věřit a nenaučí se milovat a vážit si sebe a druhých.

Systémové týrání

Děje se v institucích, především v různých kolektivních zařízeních. Bývá zahaleno tajemstvím a není lehké se o něm dozvědět.

Týrané dítě se svěřuje především kamarádovi

Praxe potvrzuje, že týraný chlapec nebo dívka se s ubližováním svěřují především kamarádům. Nebývá zpravidla obvyklé, aby přišli za dospělým, například učitelem, trenérem nebo lékařem, a svěřili se mu se svým trápením. Děje se tak proto, že týranému dítěti je vyhrožováno, má obavy z dalších ran a citového vydírání ze strany ubližujícího. V případě, že ubližujícím je některý z rodičů, svým mlčením se ho týrané dítě snaží chránit.
Největší podíl na odhalování případů týrání dětí mívá škola, zdravotnická zařízení, policie a příbuzní dítěte!

Změny v chování týraného dítěte

  • celková stísněnost a nezájem o dění kolem
  • zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělými
  • úzkost a vyděšené reakce v přítomnosti konkrétních dospělých osob nebo v situaci, kdy je dítě s dospělým samo
  • vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám
  • nápadně lhostejné postoje, výroky typu "mně je to jedno"
  • agresivní napadání a šikanování vrstevníků
  • zvýšená citová dráždivost a agresivní projevy na sebemenší podněty
  • potíže se soustředěním a zhoršení prospěchu ve škole
  • váhání s odchodem domů po vyučování
  • neomluvené absence ve škole
  • odmítání jídla nebo přejídání
  • sebepoškozování
  • útěky z domova
Důležité je, aby okolí chtělo vidět určité znaky a začalo se včas o problémy týraného dítěte zajímat. Snáz rozpoznatelné jsou známky na těle týraného dítěte:
  • opakovaná zranění včetně zlomenin
  • modřiny
  • řezné rány
  • otoky částí těla, například rtů, tváří, zápěstí
  • stopy po svazování
  • otisky různých předmětů na těle
  • natrhnutí ucha
  • otisky dlaně a prstů
  • stopy po opaření nebo popálení cigaretou a další

Jak rozpoznat fyzické týrání

Na možnost tělesného (fyzického) týrání bychom měli myslet pokaždé, když se na těle dítěte vyskytují některé z výše uvedených známek současně nebo v krátkém časovém sledu. V takovém případě je dalším krokem, který může vést k odhalení tělesného týrání, náš další zájem o příčinu častých poranění žáka. Týrané dítě zpravidla reaguje na dotaz nejasně, nechce odpovědět, nebo udává nepravděpodobná vysvětlení. Proto je užitečné vnímat, zda se zároveň mění chování dítěte. K rozkrytí týrání mohou pomoci rovněž kamarádi takového žáka. Jejich upozornění a vyjádřené obavy je třeba brát vážně. Nedůvěra není na místě.

Jak rozpoznat psychické týrání

Rozpoznat známky, kdy je dítě týráno psychicky a nemá na těle šrámy, je podstatně těžší. Změna jeho chování může být připisována i jiným příčinám, například pubertě, problémům s prvními láskami, nedostatku sebevědomí apod. Týrané dítě je většinou stísněné, nemá zájem o dění kolem sebe. V kontaktu s dospělými má zvýšenou opatrnost. Projevuje úzkost a vyděšené reakce v přítomnosti konkrétních osob nebo v situaci, kdy je dítě s dospělým samo. Vyhýbá se školním a mimoškolním aktivitám a dává rádo najevo lhostejné postoje, výroky typu "mně je to jedno". Nebo naopak projevuje agresi na sebemenší podněty, napadá a šikanuje vrstevníky. Ve škole se psychicky týrané dítě těžko soustředí, začne mít problémy s prospěchem, utíká za školu nebo se bojí odejít ze školy domů. Voláním o pomoc bývá také odmítání jídla, sebepoškozování i samotné útěky z domova.

Rizikové faktory

Rizikových faktorů, které vedou k týrání dítěte, je celá řada - například časté konflikty mezi rodiči, domácí násilí, závislost na drogách nebo alkoholu u jednoho z rodičů, nepříznivá finanční situace v rodině, nezaměstnanost rodiče nebo naopak velká pracovní zátěž obou rodičů. Dalšími negativními vlivy, které mohou vést k týrání dítěte, je neúplná rodina nebo tzv. doplněná rodina s nevlastním rodičem. Rizikovým faktorem je rovněž rozvod, časté střídání partnerů u rodičů.
Praxe ukazuje, že ve výskytu týrání z hlediska sociálního původu, finanční situace, etnického původu či úrovně vzdělání žádné výjimky neexistují. Týrání se dopouštějí vysokoškolsky vzdělaní i prostí lidé, bohatí i nemajetní ...
Článek se svolením převzat z www.nasedite.cz.

Fyzické týrání, zneužívání a zanedbávání - charakteristika

22. ledna 2009 v 17:50 | ♥Naposledy.cz♥
Podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 se za fyzické (tělesné) týrání považuje vědomé tělesné ublížení dítěti anebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte - pokud je jasné či existuje důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo mu vědomě nebylo zabráněno.
Tělesné týrání se rozlišuje podle své povahy na aktivní a pasivní.

Aktivní tělesné týrání:

zahrnuje všechny akty násilí na dítěti, při kterých dochází k tělesnému zranění dítěte, k jeho trvalému postižení nebo v krajních případech k jeho usmrcení. Pod pojem tělesné týrání zařazují někteří odborníci i pravidelné tělesné trestání dítěte užívané jako výchovný prostředek.
Za formy aktivního fyzického týrání je považováno:
  • nepřiměřeném bití rukou (např. facky, pohlavky),
  • bití různými nástroji (obvykle snadno dosažitelnými v domácnosti: např. vařečka, vodítko na psa, ramínko, hadice, kabel),
  • kopání do dítěte, údery pěstí (dochází často k poranění vnitřních orgánů),
  • způsobení bodných, řezných a sečných rán různými nástroji (nožem, nůžkami, jehlou, jehlicí aj.),
  • poranění střelná (zbraní),
  • vytrhávání vlasů,
  • nepřiměřené tahání za ušní boltce,
  • kousání dítěte,
  • způsobování popálenin (nejčastěji přiložením cigarety na kůži dítěte, dále popáleniny od kamen, kulmy, grilu apod., dále drobné popáleniny vzniklé třením, je-li dítě např. vlečeno po koberci, popáleniny úst od horké potravy, která byla dítěti násilím vpravena do úst, popáleniny od vřící vody (opařeniny),
  • odmrštění, odhození dítěte, kdy často dochází k úderu dítěte o stěnu nebo podlahu, smýkání dítětem ze schodů, proti stěně, nábytku apod., sražení dítěte na zem,
  • přinucení dítěte stát nebo sedět v nepohodlné pozicinebo na místě, které v něm vyvolává strach (ve sklepě apod.),
  • svazování a připoutávání dítěte, (stopy od provazu či kabelu bývají patrné především na zápěstí a v okolí kotníků),
  • škrcení (zůstávají stopy po provazu na krku, tzv. strangulační rýha)
  • dušení,
  • silné třesení, zejména u malých dětí (syndrom třeseného dítěte, o kterém bude řeč níže),
  • odpírání spánku nebo potravy za trest,
  • uvádění dítěte do situací, kdy je nuceno za trest podstoupit nějaké fyzické utrpení,
  • otravy jedy a chemikáliemi,
  • podávání alkoholu a drog.
(srov. Dunovský et al., 1995; Kranzová, 1996; http://www.tyrane-deti.cz/cz/projevy.php; www.dkc.cz )
Při tělesném týrání aktivní povahy dochází ke zraněním, postižení orgánů či jejich funkcí. Lékaři popisují poranění
- zjevná (otevřená) - rány (tj. porušení kůže, sliznice nebo povrchu některého orgánu): patří sem různé oděrky, dále rány řezné, sečné, bodné, tržné, zhmožděné, rány kousnutím a střelné; dále nitrooční krvácení (např. po úderu do oka), popáleniny, apod.;
- skrytá - zavřená (např. otřesy mozku, míchy, pohmožděniny, modřiny, vytrhávání vlasů, kousnutí, poranění svalu, šlach, nervů, cév, kloubů, zlomeniny, nitrobřišních orgánů: tupým úderem může být způsobeno roztržení jater, sleziny, žaludku..., apod.), (Dunovský et al., 1995).
Pro vychovatele by měly být alarmující příznaky, které signalizují fyzické týrání:
  • poranění nebo popáleniny na kůži dítěte nevysvětlitelného původu, zvláště vyskytují-li se opakovaně,
  • nepravděpodobná zdůvodnění těchto poranění dítětem, či o ně pečující dospělou osobou,
  • nechuť dítěte o těchto poraněních hovořit,
  • lysiny, pohmožděniny apod.,
  • neochota dítěte odhalovat tělo (v teplých dnech), strach ze svlékání (před hodinou tělocviku),
  • škrábance, vyražený nebo ulomený zub, natržený ušní boltec, opakované zlomeniny, často spontánně zhojené, poranění měkkých částí dutiny ústní apod.,
a také nápadné změny v chování (projevující se u všech forem násilí na dítěti):
  • strach z rodičů, neochota a rozladěnost před návratem domů,
  • sklony k sebetrýznění,
  • agresivita vůči ostatním,
  • útěky z domova, záškoláctví,
  • náhle zhoršený školní prospěch,
  • náhlá ztráta kamarádů (sociální izolace),
  • obtíže v sociální komunikaci, vyhýbavé chování,
  • snížené sebehodnocení dítěte,
  • zvýšená úzkostnost dítěte, vznik iracionálního strachu a obav bez zjevné negativní předcházející zkušenosti,
  • enuréza (pomočování), enkopréza (neudržení stolice).
(Elliottová, 1997; Vaníčková, 2004)

Někteří rodiče se fyzického násilí dopouštějí v afektu; dítě tak "funguje" jako hromosvod pro jejich vnitřní napětí a prožívaný stres. Jindy je násilí uplatňováno v souvislosti s nekázní dítěte: používají tělesných trestů jako výchovného prostředku. Avšak dítě bývá trestáno i "preventivně" (pro případ, že bude zase zlobit) nebo představuje jakýsi náhradní objekt, kdy je trestáno za prohřešky svých mladších sourozenců ("Jsi starší, máš mít rozum").
Hranice mezi tělesným trestáním a týráním dítěte je poněkud nejednoznačná a její vymezování je poměrně choulostivá záležitost. Nicméně odborníci z výboru pro práva dětí OSN pro jasnější operaci s pojmy vydefinovali tento rozdíl následovně: tělesné trestání dětí se stává tělesným týráním tehdy,je-li trest prováděn za pomoci předmětů (vařečka, řemen, vodítko na psa atd.), nebo na citlivou část těla (hlava, bříško, oblast pohlavních orgánů, dlaně a plosky nohou) nebo když po ranách zůstávají na těle stopy , např. otoky, modřiny, škrábance (Vaníčková, 1994).
V jiném pohledu jsou tělesné tresty ztotožňovány s tělesným týráním, resp. jsou považovány za jednu z forem týrání (zákaz jejich používání např. v Norsku).
Postoj k tělesným trestům se liší nejen v závislosti na historickém vývoji (tvrdá výchova a vraždy postižených dětí v antické Spartě apod.), ale také na kultuře. Zatímco v ČR jsou tělesné tresty považovány za adekvátní výchovný prostředek (stejně jako v mnohých evropských, asijských či afrických státech), tak ve skandinávských zemích, Rakousku, Německu apod., jsou formálně zakázány a morálně odsuzovány (srov. Dunovský, 1995).
Iniciativu ke změně postojů společnosti k používání tělesných trestů vyvíjí např. Rada Evropy i řada neziskových organizací a odborníků.


(pozn. Použijeme-li v těchto textech pojmu tělesné týrání, budeme pod tímto pojmem rozumět také hrubé a opakované tělesné trestání dětí, neboť hlaním tématem zde je negativní dopad násilí na psychiku dítěte.)
E. Vaníčková (2004) pak cituje představitele britské a švédské organizace EPOCH-Worldwide a Save the Children-Radda Barnen, kteří tělesný trest popsali jako úmyslné či záměrné způsobení bolesti atakem na tělo pro kázeňský přestupek.
V našich podmínkách patří k nejčastěji používaným fyzickým trestům: facka, pohlavek, výprask rukou, výprask předmětem, kopanec, ždercha do zad, rána, rána pravítkem nebo ukazovátkem, odhození, třesení, praštění hlavou o zeď, štípání, tahání až vytrhávání vlasů, kroucení ušním boltcem, údery knihou nebo jiným předmětem do hlavy, kostičky (pevný stisk týlu, nadloktí), burák (prudké přejetí palcem po zadní straně krku), škrcení, cvrnkání do ucha, přehození přes stůl (lavici), stoj na hanbě v předpažení, klečení, kliky a dřepy, kroucení ruky, píchání špendlíkem, přivazování ke stolu nebo stromu, svazování končetin, sypání pepře na ruce, zalepování úst leukoplastí, ponořování rukou do horké nebo ledové vody.

Co bychom měli vědět o týrání dětí

18. ledna 2009 v 20:20 | ♥Naposledy.cz♥
Co bychom měli vědět o týrání

Na světě žije spousta dětí. Většina dětí je veselá, šťastně si hraje a na něco hezkého se těší. Vědí, že se mohou s důvěrou obrátit na své rodiče, kteří pro ně představují bezpečné útočiště. Mezi nimi jsou však i děti, které tak šťastné nejsou. Mají pocit, že je nikdo nemá rád, cítí se opuštěné a připadá jim, že jsou svým rodičům spíše na obtíž. Jsou zvyklé na křik a bití a mívají i modřiny. Když se jim něco nepovede, jsou vyděšené a mají strach, že bude následovat krutý trest, výčitky, nadávky a obviňování. Také děti jsou týrané.

Týrání je opakované a úmyslné ubližování dítěti dospělým. Ubližovat dítěti mohou rodiče, ale i jiní dospělí z rodiny nebo nejbližšího okolí dítěte. Rozlišujeme fyzické (tělesné a psychické (citové) týrání.

Fyzické týrání zahrnuje strkání, třesení, fackování, bití rukou nebo předměty, například vařečkou, páskem apod., kopání, rány pěstí, pálení, řezání, opaření, škrcení, dušení, kousání, přivazování k něčemu, svazování nebo nepodávání jídla.

Tělesné týrání může způsobit zranění, například modřiny, pohmožděniny, popáleniny, jizvy, zlomeniny, vytrhávání vlasů, vyražení zubů, poranění očí, natržení uší, poranění vnitřních orgánů nebo poškození mozku. V nejvážnějších případech vede ke smrti.
Psychické týrání míva nejčastěji tyto formy: slovní útoky na sebevědomí dítěte, jeho opakované ponižování nebo odmítání. Také vystavování závažným rodinným konfliktům může způsobit psychická traumata, která mají spolu s útoky na sebevědomí dítěte nepříznivý vliv na citový vývoj a chování dítěte.

Psychické týrání zahrnuje nadávky, vyhrožování, vyčítání, ignorování dítěte nebo jeho odmítání, násilnou izolaci (zavírání), nepřiměřené kontroly, nucení k rozhodování ve věcech , kterým plně nerozumí (což pak může vyvolat pocit viny), využívání dítěte pro vlastní prospěch nebo proti druhému rodiči, učení názorům a chování odporujícím zákonům, náhlou separaci od jednoho z rodičů, vystavování starostem o rodiče při domácím násilí probíhajícím mezi rodiči apod.

Možná mezi týrané děti patříš i ty.
Možná znáš někoho, kdo má podobné trápení.
Možná, že se ptáš, proč se dětem vůbec ubližuje.

K ubližování dětem vedou dospělé různé okolnosti. Patří k nim pocity trvalé nespokojenosti a stresu, které mohou být způsobeny nemocí, ztrátou zaměstnání, pitím alkoholu nebo braním drog, konflikty v manželství, ale i nedostatkem lásky a týrání v době, kdy byli sami dětmi.

Týrání lze zastavit!
Čím více lidí se dozví o tvém trápení, tím větší je šance, že přestane.
Možná jsi to zkoušel/a , ale nikdo tě neposlouchal. Možná, že tě poslouchali, ale nevěřili ti. Možná, že ti věřili, ale nepomohli. Je tady ještě někdo, komu se můžeš svěřit. někdo, kdo naslouchá a pomáhá. Je to LINKA BEZPEČÍ bezplatná telefonní linka, kam denně volají děti a dospívající. Na čísle 800 155555 jim 24 hodin denně včetně nedělí a svátků pomáhají zkušení a příjemní konzultanti. Pokud dítě nechce, nemusí sdělovat své jméno.

K tomu, aby se dovolalo, nepotřebuje peníze ani telefonní kartu. Stačí, když vytočí číslo 800 155555 a svěří se se svým trápením, strachem nebo nejistotou. Děti, které se na Linku bezpečí obrátí, své pocity nepodceňují. Vědí, že všechno, co prožívají, je velmi důležité. Mnohé z dětí a dospívajících, kterým konzultanti Linky bezpečí naslouchají, radí či jinak pomáhají, trápí právě ubližování či týrání ze strany rodičů.


Z výroků dětí, kterým jsme již pomohli:
"Utekl jsem z domova. Už jsem to nemohl vydržet. Naši mě pořád mlátí a často na mě křičí. Křičí i na sebe, hádají se, když táta přijde z hospody opilý. Nejdřív křičí na sebe, pak na mě a nakonec mě vždycky zbijí. Táta mě bije pěstí, máma rukou. Mám strach jít domů, ale nemám kde být... Nevím, co mám dělat..."



Marek, 11 let
"Naši se před rokem rozvedli a já jsem zůstala s maminkou. Máma si přivedla nového přítele. Bydlí u nás už asi dva měsíce. Chová se ke mně hrubě. Když je máma na noční, tak ho musím obsluhovat a vařit mu. Když se mi něco nepovede, tak se mi vysměje nebo mi ošklivě vynadá. Včera na mě začal křičet jako šílený, pak mě začal mlátit do hlavy. Když jsem se snažila bránit, tak do mě kopal. Všude mám modřiny. Mámě jsem je ukazovala. Řekla mi, že ho nemám provokovat. Asi ho má hrozně ráda...."



Lenka, 13 let
"Táta nás pořád bije páskem od kalhot nebo nám nedává najíst, protože zlobíme. Hlavně když má špatnou náladu, začne na mě a na sestru křičet... ať dělám cokoli, vždycky si něco najde... Nemůžu se učit a ve škole mi to taky nejde, to se zlobí ještě víc... Poraďte nám, jak se máme chovat, aby nás přestal mlátit..."



Petr a Lucka, 10 a 7 let
"Týrání dítěte je rozdíl mezi plesknutím přes zadek a ranou pěstí do obličeje."
Henry C. Kempe
FYZICKÉ (TĚLESNÉ) TÝRÁNÍ



a) aktivní
NĚKTERÉ ZNÁMKY BITÍ:
• modřiny
• otoky na tváři a jinde na těle
• spáleniny, např. od cigaret
• zlomeniny
• tržné rány a odřeniny
• stopy po kousnutí člověkem
CHOVÁNÍ DÍTĚTE:
• strach a vyděšenost z konkrétních dospělých
• obranné a úhybné reakce dítěte
• pasivita nebo naopak agresivita
• stud za modřiny a jiná poranění - např. dítě se raději omluví z hodiny tělocviku, než by vysvětlovalo, jak přišlo k modřinám, které má po těle
• hlad po pozornosti a citu jiných dospělých, lítostivost
• strach z návratu domů, útěky z domova
• poruchy spánku včetně nočních můr


b) pasivní
K zanedbávání (neboli pasivnímu tělesnému týrání) dochází v případě, kdy rodiče nebo jiní pečovatelé neposkytují dítěti náležitou péči a pozornost v jídle, hygieně, oblečení nebo jeho bezpečí. Patří sem i nedostatečná starost a péče o zdravotní, citové a intelektové potřeby dítěte, které jsou přiměřené jeho momentálnímu stavu a věku.
NĚKTERÉ ZNÁMKY ZANEDBÁVÁNÍ:
• trvalý hlad
• podvýživa
• chudá slovní zásoba
• špatná hygiena
• zkažené zuby a časté záněty dásní
• dítě není očkované proti nemocím
• nevhodné oblečení vzhledem k počasí
• nedostatek dohledu - dítě je večer doma samo, venku pobývá dlouho do tmy a bez dozoru apod.
• vyčerpanost, přepracovanost
• s dítětem se nikdo neučí, nezajímá se o jeho školní povinnosti
• vyhození z domova
NĚKTERÉ PROJEVY ZANEDBANÉHO DÍTĚTE:
• má chudé nebo velmi špatné vztahy s rodiči
• touží po citu a pozornosti jakéhokoliv dospělého (nedělá rozdíly mezi blízkými a cizími lidmi, vrhá se k cizím dospělým, odešlo by s nimi)
• je neobvykle unavené až apatické, někdy naopak nezvládnutelné
• všechno jí hltavě a hladově
• chodí za školu nebo do ní chodí pozdě
• má potíže s učením
• zdráhá se odcházet domů
• houpá se, cucá věci nebo prsty, kýve hlavou
• žebrá o jídlo, peníze nebo jiné věci


PSYCHICKÉ (CITOVÉ) TÝRÁNÍ
O JAKÉ CHOVÁNÍ SE JEDNÁ?
• dítě stále slyší, že je špatné, hrozné, nesnesitelné
• dospělí dítě odmítají, bezcitně mu nadávají a vyhrožují tresty
• za trest je zamykají samotné
• nedovolí mu mít kamarády
• zakazují mu oblíbené činnosti
• vyčítají dítěti, že se o něj musí starat
PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ NEZANECHÁVÁ PŘÍMO STOPY NA TĚLE DÍTĚTE, ALE PŘINÁŠÍ TYTO PROBLÉMY:
• opožděný vývoj
• pomočování
• lhaní
• krádeže
• násilné chování
• nápadná neposlušnost vůči dospělým
• zhoršení školního prospěchu
• smutek



Kam se obrátit
Linka bezpečí 800 155 555
Policie ČR 158
Tísňové volání z mobilního telefonu
112

Zdroj:Klikni !

Mučení malích dětí

15. ledna 2009 v 13:01 | ♥Naposledy.cz♥
Fyzické násilí na malých dětech, to je tabu, o němž se nemluví ani mezi důvěrnými přítelkyněmi. Ženy, které byly v tomto článku ochotny ho prolomit, tak učinily jenom s podmínkou, že změníme i jejich křestní jméno. Nedej bože, aby je někdo poznal.



Zdá se, že bití dětí, těch úplně maličkých, je fenomén skrývanější ještě bedlivěji než nevěra. Ve skutečnosti je možná častější, než jsme si vůbec ochotny připustit. Najít takové ženy totiž nebyl problém. Jejich společným rysem přitom bylo: zralé, obvykle vysokoškolsky vzdělané, s nadprůměrnou inteligencí a výkonností. Žádné ožralky, žádná sociálka, žádná kriminální subkultura.


Andrea, 30 let: "Dvouměsíční miminko mi začalo křičet zrovna ve chvíli, kdy jsem dorazila do práce, kde jsem si nutně potřebovala něco vyřídit. Vypadalo to na hlad, ačkoli půl hodiny předtím dostalo doma najíst." Až potud klasická, řekněme tuctová situace. A pokračování? Znáte tohle?


"Obrátila jsem kočár k domovu a zběsile jsem jím houpala. Nijak mě to neuklidnilo, naopak nervy tekly jako taveňák. U výtahu, skryta před okolím, jsem ještě jednou zacloumala kočárkem tak, že korba málem vyletěla z kovové konstrukce. Erupce vzteku se stupňovala tím víc, čím víc dítě křičelo a čím víc jsem si byla jista, že mě nikdo nevidí. Doma jsem mu ještě jednu švihla přes obličej a vztekle jím mrštila do postýlky. Pak mi došlo, co dělám, a lekla jsem se. Byla jsem vystrašená a znechucená sama sebou. Nechápala jsem, co se tak hrozného stalo, že jsem takhle reagovala."


Svěřit se nebylo komu, konstatuje Andrea. Jenže komu lze vůbec takovou zkušenost sdělit?
Kateřina, 32 let: "Desetiměsíční holčička se mi motala kolem nohou a dožadovala se pozornosti. Vztekle jsem ji nakopla, až odletěla o kus dál a rozplácla se zády na zemi. 'Drž už hubu!' houkla jsem na ni a na zděšeného staršího syna svedla veškerou odpovědnost. 'Vidíš, jak mě pořád rozčiluješ!?' Krátce předtím jsem se s ním totiž o cosi dohadovala. Rozbrečel se."


Jedenáctiletý kluk by nikdy nepochopil následující vysvětlení: Byla jsem naštvaná a svůj vztek jsem si vybila na tom nejmenším. Protože byl nejblíž, protože bylo jasné, že se nebude moci bránit a hlavně to nikomu neřekne.
První na ráně



V databázi České tiskové kanceláře lze za poslední léta najít kvantum zpráv o tom, jak rodiče týrali své dítě, ba až k těm nejhorším koncům. Jsou to však zprávy jiného druhu. Například informace o rumunském otci, který zabil ­sedmiletého syna za to, že se neustále počurával v posteli, nemá s afektem 'vzorných' matek nic moc společného. Hned v další větě totiž stojí, že onen muž byl už opakovaně trestán za hrubé chování ke svým potomkům.


O tom, čeho je ve vzteku schopna milující máma (a zejména čeho pak tolik lituje), věděl své už Karel Jaromír Erben. Věděl, kam až může matku přivést situace, kdy 'u lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo'. Jedno ovšem nedomýšlel (nebo přinejmenším se o tom v Polednici nepíše): zda skutečnou příčinou nebylo to, že matka už toho prostě měla za plotnou plné zuby. Příběhů s podobným podtextem se totiž v ordinacích lékařů a psychologů skrývá bezpočet.


"Prvotní příčinou je agrese, která je, a to si přiznejme, v určité míře ukryta v každém z nás a občas vybuchne. Dítě jako nejslabší článek řetězce lidských vztahů se pochopitelně stane jejím cílem nejsnáz," konstatuje psycholog Slavomil Hubálek, který se v praxi s obdobnými případy čas od času setkával.


"Nejčastěji je za tím konflikt mezi partnery, tedy vztek na muže, který není doma, nepomáhá, zanedbává manželku - či ona si to myslí. Nebo ženu naštve starší dítě, matka, tchyně, kdokoli jiný. A odnese to dítě, v lepším případě tím, že na ně matka nesmyslně řve, v horším chytí ránu a... Vím, o čem mluvím: v hlavě se mi promítají příběhy, které skončily smrtí. Prakticky vždy to bylo vyvrcholení rodinných konfliktů."


Ony případy jsou si podle doktora Hubálka až neuvěřitelně podobné: figurují v nich krásné, mladé, v širokém okolí obdivované maminky, které s načinčaným kočárkem jezdily po ulicích. Nikdo netušil, že žijí v konfliktu a čas od času vybuchnou.

"Jeden z nejkrutějších příběhů byl o řidiči autobusu, který vozil studentky z vesnic do okresního města. Vždycky si jednu vybral a na konečné rozehrál milostný románek. Jedna po druhé se staly jeho milenkami, až ho jedna přemluvila, aby se rozvedl a vzal si ji. Když po roce zjistila, že on dál pokračuje ve stejném způsobu zábavy, vybuchla: své půlroční dítě zabila tím, že jím mrštila proti ledničce. Setkal jsem se i s tím, že matka dítě otrávila. Úmrtí bitím nebo jednou ránou jsou ale nejčastější."
Dodejme, že nechtěné, a tedy nejnešťastnější.


Schopná. Čeho všeho?
Kde je mateřská láska? Kde by byla: v určitých okamžicích tam, kde ji veřejnost opředená mýtem o její absolutnosti nechce vidět - prostě na chvíli pryč. Začíná to už porodem dítěte. Ani ten neprovází u mnoha z nás radostná euforie, ale vyčerpání, mnohdy i deprese a zoufalství. Ale nemůžeme to přece dát najevo, když všichni kolem jásají a od nás se očekává totéž...

"Podobné je to v období, kdy matka zůstává s dítětem sama. Tahle doba je fyzicky a psychicky tak náročná, že neprožívá-li žena svůj partnerský vztah jednoznačně pozitivně, pak riziko, že přenese agresi na dítě, je vysoké," upozorňuje Hubálek. Rozpory s partnerem nejsou podmínkou: agresivity je v nás víc, než tušíme.


Existují nicméně ženy, které typově a sociálně inklinují k takovému chování víc?
Hubálek míní, že více jsou ohroženy ženy mladé, atraktivní, uznávané, prostě takové, které byly ve své předchozí profesi obletované, a ne surové primitivní typy. "Samozřejmě existuje kategorie psychopatických žen, které mydlí své děti, ale to je už jiná, kriminální subkultura. Ony totiž své děti bijí neustále, což svým způsobem není tak nebezpečné jako chování žen, které dlouho, dlouho nic - a pak vyletí časovaná puma destruktivní agrese, při níž praskají kosti. A přitom jen z ryzího zoufalství."
Den blbec pro mě i mou lásku



Dvaatřicetiletá Veronika je mámou tříletého Michala. O tom, kde se v ní berou občasné návaly zuřivosti, dlouho přemýšlela a na mnoho otázek zná odpověď. "Přišla jsem na to, že když dítě vstane levou nohou a já jsem v pohodě, nic se neděje. Když je to naopak, taky nic. Jakmile máme ovšem svůj den blbec oba, je na malér zaděláno."


Nejhorší to prý bylo, kdy bylo Michalovi kolem roku. "Předsevzala jsem si, že ho nikdy nepraštím. Když jsem občas viděla běsnící matku na ulici, komentovala jsem to v duchu slovy 'kráva jedna hysterická'. A pak se najednou člověk přistihne, že dělá úplně totéž!" Veronice stačilo relativně málo - dítě ne a ne usnout. "Známe to asi všechny: už chceme mít klid, něco si ještě udělat, ale dítě nespí. V záchvatu vzteku jsem s ním tu a tam vztekle praštila na bok. Nejhorší je, že to občas fungovalo, dítě ztichlo a leknutím usnulo. Pak jsem se na něj chodila čtyřikrát za noc koukat, jestli se mu něco nestalo."
Dnes už si Michal umí říct, co ho trápí.

"Občas ještě vykvetu, když třeba jdeme ven, já jedním směrem, on druhým - a nemá to konce," připouští Veronika. "Donekonečna vysvětluju, pak ho ale zarvu za ruku a začnu na něj řvát. Nakonec se mu omluvím - nejdřív v duchu a pak i nahlas..."



Tahle na první pohled pohodová ženská neměla v partnerském vztahu na růžích ustláno. Michalův otec ji uvěznil do zlaté klece; měla, co chtěla, ale musela se podřizovat, nesměla z klece ven. Nakonec vztah ukončila a ulevilo se jí.


"Pomohla mi i sedmdesátiletá hospodyně, která k nám domů chodí občas uklízet. Uviděla mě v jednom takovém afektu a v klidu mi začala vyprávět o sobě, o tom, že na dítě stačilo se zamračit. To je přesně ten problém: my svou zlobou nesledujeme žádný výchovný cíl, jen si na těch dětech ventilujeme vlastní starosti," shrnuje Veronika. Svěřit se s nimi i jejich důsledky partnerovi, kamarádce - kdepak, studem bychom se musely propadnout o čtyři patra níž.

Tak to o sobě víme. Ale co dál?
Doktor Hubálek říká, že důležité je pořád si své činy uvědomovat. Je dobré vědět, kolik agresivity v nás je, a to jak na úrovni fantazie (co všechno si dovedeme představit, že někomu uděláme), tak na úrovni verbální (co ošklivého jsme schopni druhému říct) a fyzické (co jsme schopni ve vzteku fakt udělat). Za nejhorší považují psychologové stav, kdy to o sobě člověk buď neví, nebo to popírá a tvrdí, že on agresivní není, že agresivní jsou přece ti druzí.


Většina z nás si to skutečně uvědomuje. I ta, která ve vzteku vykloubila dceři ruku a druhý den si u lékaře složitě vymýšlela konstrukce o nešťastném pádu, tak druhá, která do rozdováděněho kluka najela kočárkem, a když jí to došlo, chlácholila dítě slovy: "To je ale ošklivý kočárek, jak do tebe najel, viď?"


Veronika už našla jeden recept: "Ve chvíli, kdy cítím, že to na mě jde, začnu si opakovat, jak mám skvělé dítě, a počítám do deseti. Nebo nechám dítě řvát a jdu do druhého pokoje."
Psycholog doporučuje zevrubnější zásah: organizovat si čas a své vztahy tak, aby se frustrace nestávaly časovanou pumou. Aby napětí šlo ven přirozenou cestou tím, že si půjdeme zaplavat či zaběhat, do divadla nebo s přáteli do hospody. "V podobné situaci se asi ocitne každá ženská - a každá se pak lekne své agresivity. Po staletí patřilo bití k výchově, děti se bily, když zlobily; dnes řada dětí vyrůstá bez toho, že by kdykoli dostaly ránu.

A proto si myslím, že ta rána v afektu ženu tolik vyděsí. Měl by to být tedy signál, že by sama se sebou měla rychle něco dělat. Jinak organizovat čas, podniknout něco pro svou pohodu. Protože když přijde domů dobře utahaná z plavání a dítě bude zrovna křičet, nepraští ho. Skočí po něm spíš dopoledne při vaření v takovém tom pocitu 'vy jste si všichni v práci a docela si tam užíváte, kdežto já si tady maximálně můžu pustit rádio a prát podělaný plíny nebo vytírat podlahu a těšit se, jestli muž přijde ve čtyři - a nebo taky až v osm'..."



Námitka, že žena starající se o malé dítě si u manžela těžko prosadí pravidelný večer v bazénu, natož s přáteli v hospůdce, u psychologa neobstojí. Prostě si to prosadit musí. "Skutečná příčina podobných stesků je spíš v tom, že člověk je z podstaty líný. A to platí obecně. Přijdeme domů a už se nám nikam nechce. V horším případě koukáme na televizi, v lepším si čteme, ale přitom máme pocit, jako by nám ten život nějak utíkal mezi prsty. A to je cesta do pekel."
Není nic horšího,než když ženská ječí



Možná i pro naše děti, byť většina z nás jistě patří mezi ty, které jim svým občasným úletem žádnou viditelnou újmu nezpůsobí.
Dětský psycholog Zdeněk Matějček ovšem upozorňuje: "Když máma křičí a ječí, je to hrůzné. Takové to nevypočitatelné chování matky, ať už je násilné, nebo nenásilné, vnáší totiž do života dítěte nejistotu. A protože pocit jistoty patří mezi základní lidské potřeby, je to i ohrožení zdravého vývoje dítěte."


Už malé dítě podle něj potřebuje vědět, že věci se dějí a lidé se chovají určitým způsobem. "A jestliže ten, kdo ho má rád, kdo ho krmí a mazlí se s ním, se najednou chová nepochopitelně nepřátelsky, tak to dítěti působí obrovskou životní nejistotu. Malé dítě totiž nezná motiv, neví, že křičí-li, mámu to rozčílí a ujedou jí nervy. To špatné není jen to, že s dítětem zatřesu nebo ho nešetrně hodím do postýlky, tím nejhorším důsledkem je ve skutečnosti ona nejistota."


Základní vztah důvěry a nedůvěry k lidem se přitom tvoří od sedmého měsíce zhruba do jednoho roku. A jak podotýká profesor Matějček, tady se hraje o důvěru či nedůvěru k lidem vůbec. Děti, jejichž rodiče se mnohdy neuměli ovládnout, častěji trpí v životě pocity úzkosti, strachu a nejistoty a nevědí, co mohou od lidí očekávat.


Je to také něco zcela jiného než občasný pohlavek uštědřený staršímu dítěti. "V tomto věku už dítě ví, že máma a táta ho mají rádi a že jim to jen ujelo, nebo že se o ten pohlavek taky samo zasloužilo, takže někdy je to nejzdravější způsob," připouští zkušený psycholog. "Trest smývá vinu, ale pozor, s mírou." A dodává: radši pohlavek než ječet. "Ten ženský vysoký hlas je nesnesitelný, to je doslova týrání člověka. Vzbuzuje to odpor a děti si to pamatují."



Ano, pamatujeme si to. Leckteré naše maminky nebyly jiné. Možná s námi občas mrskly vztekle do postýlky, nedej bože nám vykloubily rameno. Pokud jsme to přežily bez újmy na zdraví i na duši, věřme, že to stejně přežijí i naše děti. A že nám, až se zase ony ocitnou v mateřské roli, v duchu odpustí.

Týrání dětí

15. ledna 2009 v 12:42 | ♥Naposledy.cz♥
Co bychom měli vědět o týrání
Na světě žije spousta dětí. Většina dětí je veselá, šťastně si hraje a na něco hezkého se těší. Vědí, že se mohou s důvěrou obrátit na své rodiče, kteří pro ně představují bezpečné útočiště. Mezi nimi jsou však i děti, které tak šťastné nejsou. Mají pocit, že je nikdo nemá rád, cítí se opuštěné a připadá jim, že jsou svým rodičům spíše na obtíž. Jsou zvyklé na křik a bití a mívají i modřiny. Když se jim něco nepovede, jsou vyděšené a mají strach, že bude následovat krutý trest, výčitky, nadávky a obviňování. Také děti jsou týrané.



Týrání je opakované a úmyslné ubližování dítěti dospělým. Ubližovat dítěti mohou rodiče, ale i jiní dospělí z rodiny nebo nejbližšího okolí dítěte. Rozlišujeme fyzické (tělesné a psychické (citové) týrání.



Fyzické týrání zahrnuje strkání, třesení, fackování, bití rukou nebo předměty, například vařečkou, páskem apod., kopání, rány pěstí, pálení, řezání, opaření, škrcení, dušení, kousání, přivazování k něčemu, svazování nebo nepodávání jídla.



Tělesné týrání může způsobit zranění, například modřiny, pohmožděniny, popáleniny, jizvy, zlomeniny, vytrhávání vlasů, vyražení zubů, poranění očí, natržení uší, poranění vnitřních orgánů nebo poškození mozku. V nejvážnějších případech vede ke smrti.
Psychické týrání míva nejčastěji tyto formy: slovní útoky na sebevědomí dítěte, jeho opakované ponižování nebo odmítání. Také vystavování závažným rodinným konfliktům může způsobit psychická traumata, která mají spolu s útoky na sebevědomí dítěte nepříznivý vliv na citový vývoj a chování dítěte.



Psychické týrání zahrnuje nadávky, vyhrožování, vyčítání, ignorování dítěte nebo jeho odmítání, násilnou izolaci (zavírání), nepřiměřené kontroly, nucení k rozhodování ve věcech , kterým plně nerozumí (což pak může vyvolat pocit viny), využívání dítěte pro vlastní prospěch nebo proti druhému rodiči, učení názorům a chování odporujícím zákonům, náhlou separaci od jednoho z rodičů, vystavování starostem o rodiče při domácím násilí probíhajícím mezi rodiči apod.



Možná mezi týrané děti patříš i ty.
Možná znáš někoho, kdo má podobné trápení.
Možná, že se ptáš, proč se dětem vůbec ubližuje.



K ubližování dětem vedou dospělé různé okolnosti. Patří k nim pocity trvalé nespokojenosti a stresu, které mohou být způsobeny nemocí, ztrátou zaměstnání, pitím alkoholu nebo braním drog, konflikty v manželství, ale i nedostatkem lásky a týrání v době, kdy byli sami dětmi.

Týrání lze zastavit!
Čím více lidí se dozví o tvém trápení, tím větší je šance, že přestane.
Možná jsi to zkoušel/a , ale nikdo tě neposlouchal. Možná, že tě poslouchali, ale nevěřili ti. Možná, že ti věřili, ale nepomohli. Je tady ještě někdo, komu se můžeš svěřit. někdo, kdo naslouchá a pomáhá. Je to LINKA BEZPEČÍ bezplatná telefonní linka, kam denně volají děti a dospívající. Na čísle 800 155555 jim 24 hodin denně včetně nedělí a svátků pomáhají zkušení a příjemní konzultanti. Pokud dítě nechce, nemusí sdělovat své jméno.
K tomu, aby se dovolalo, nepotřebuje peníze ani telefonní kartu. Stačí, když vytočí číslo 800 155555 a svěří se se svým trápením, strachem nebo nejistotou. Děti, které se na Linku bezpečí obrátí, své pocity nepodceňují. Vědí, že všechno, co prožívají, je velmi důležité. Mnohé z dětí a dospívajících, kterým konzultanti Linky bezpečí naslouchají, radí či jinak pomáhají, trápí právě ubližování či týrání ze strany rodičů.




Z výroků dětí, kterým jsme již pomohli:
"Utekl jsem z domova. Už jsem to nemohl vydržet. Naši mě pořád mlátí a často na mě křičí. Křičí i na sebe, hádají se, když táta přijde z hospody opilý. Nejdřív křičí na sebe, pak na mě a nakonec mě vždycky zbijí. Táta mě bije pěstí, máma rukou. Mám strach jít domů, ale nemám kde být... Nevím, co mám dělat..."



Marek, 11 let
"Naši se před rokem rozvedli a já jsem zůstala s maminkou. Máma si přivedla nového přítele. Bydlí u nás už asi dva měsíce. Chová se ke mně hrubě. Když je máma na noční, tak ho musím obsluhovat a vařit mu. Když se mi něco nepovede, tak se mi vysměje nebo mi ošklivě vynadá. Včera na mě začal křičet jako šílený, pak mě začal mlátit do hlavy. Když jsem se snažila bránit, tak do mě kopal. Všude mám modřiny. Mámě jsem je ukazovala. Řekla mi, že ho nemám provokovat. Asi ho má hrozně ráda...."



Lenka, 13 let
"Táta nás pořád bije páskem od kalhot nebo nám nedává najíst, protože zlobíme. Hlavně když má špatnou náladu, začne na mě a na sestru křičet... ať dělám cokoli, vždycky si něco najde... Nemůžu se učit a ve škole mi to taky nejde, to se zlobí ještě víc... Poraďte nám, jak se máme chovat, aby nás přestal mlátit..."



Petr a Lucka, 10 a 7 let
"Týrání dítěte je rozdíl mezi plesknutím přes zadek a ranou pěstí do obličeje."
Henry C. Kempe
FYZICKÉ (TĚLESNÉ) TÝRÁNÍ



a) aktivní
NĚKTERÉ ZNÁMKY BITÍ:
• modřiny
• otoky na tváři a jinde na těle
• spáleniny, např. od cigaret
• zlomeniny
• tržné rány a odřeniny
• stopy po kousnutí člověkem
CHOVÁNÍ DÍTĚTE:
• strach a vyděšenost z konkrétních dospělých
• obranné a úhybné reakce dítěte
• pasivita nebo naopak agresivita
• stud za modřiny a jiná poranění - např. dítě se raději omluví z hodiny tělocviku, než by vysvětlovalo, jak přišlo k modřinám, které má po těle
• hlad po pozornosti a citu jiných dospělých, lítostivost
• strach z návratu domů, útěky z domova
• poruchy spánku včetně nočních můr




b) pasivní
K zanedbávání (neboli pasivnímu tělesnému týrání) dochází v případě, kdy rodiče nebo jiní pečovatelé neposkytují dítěti náležitou péči a pozornost v jídle, hygieně, oblečení nebo jeho bezpečí. Patří sem i nedostatečná starost a péče o zdravotní, citové a intelektové potřeby dítěte, které jsou přiměřené jeho momentálnímu stavu a věku.
NĚKTERÉ ZNÁMKY ZANEDBÁVÁNÍ:
• trvalý hlad
• podvýživa
• chudá slovní zásoba
• špatná hygiena
• zkažené zuby a časté záněty dásní
• dítě není očkované proti nemocím
• nevhodné oblečení vzhledem k počasí
• nedostatek dohledu - dítě je večer doma samo, venku pobývá dlouho do tmy a bez dozoru apod.
• vyčerpanost, přepracovanost
• s dítětem se nikdo neučí, nezajímá se o jeho školní povinnosti
• vyhození z domova
NĚKTERÉ PROJEVY ZANEDBANÉHO DÍTĚTE:
• má chudé nebo velmi špatné vztahy s rodiči
• touží po citu a pozornosti jakéhokoliv dospělého (nedělá rozdíly mezi blízkými a cizími lidmi, vrhá se k cizím dospělým, odešlo by s nimi)
• je neobvykle unavené až apatické, někdy naopak nezvládnutelné
• všechno jí hltavě a hladově
• chodí za školu nebo do ní chodí pozdě
• má potíže s učením
• zdráhá se odcházet domů
• houpá se, cucá věci nebo prsty, kýve hlavou
• žebrá o jídlo, peníze nebo jiné věci




PSYCHICKÉ (CITOVÉ) TÝRÁNÍ
O JAKÉ CHOVÁNÍ SE JEDNÁ?
• dítě stále slyší, že je špatné, hrozné, nesnesitelné
• dospělí dítě odmítají, bezcitně mu nadávají a vyhrožují tresty
• za trest je zamykají samotné
• nedovolí mu mít kamarády
• zakazují mu oblíbené činnosti
• vyčítají dítěti, že se o něj musí starat
PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ NEZANECHÁVÁ PŘÍMO STOPY NA TĚLE DÍTĚTE, ALE PŘINÁŠÍ TYTO PROBLÉMY:
• opožděný vývoj
• pomočování
• lhaní
• krádeže
• násilné chování
• nápadná neposlušnost vůči dospělým
• zhoršení školního prospěchu
• smutek




Kam se obrátit
Linka bezpečí 800 155 555
Policie ČR 158
Tísňové volání z mobilního telefonu
112
 
 

Reklama