STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU




Admin-naposledy@seznam.cz








*Trans a posedlost

Diagnóza : Posedlost ďáblem

18. listopadu 2011 v 21:06 | ADMIN webu
V 90. letech všechny záhadology překvapil krok tehdejšího papeže Jana Pavla II. Vydal nový manuál pro církevní exorcisty, vyháněče ďáblů a démonů z těl posedlých lidí. Znamená to snad, že ďábel stále hrozí? Přineseme vám un ikátní svědectví muže, který byl obřadu vymítání osobně přítomen!

Co je vlastně podstatou "tvorby démonů" či "posednutí ďáblem"? Zjednodušeně řečeno, jde o poruchu myšlení, do našeho mozku se jako do počítače vpašuje "virus", který začne zlobit. Naše podvědomí tuto škodlivou informaci přetvoří, přetaví do zjevení ďáblů, různých démonů, strašidel a bytostí. Takto napadený člověk je neustále vysilován a podrobován dalším mučednickým zkouškám.

Pan B. S. působil v Jižní Americe a při svém mnohaletém pracovním pobytu se setkal s různými kouzelníky, čaroději, mágy a vyznavači bizarních kultů. Díky přátelům měl možnost spatřit vymítání ďábla na vlastní oči. Neprováděl ho klasický kněz, ale zasvěcenec do bílé a černé magie. "Byl to otřesný zážitek. Mladá žena se celá třásla a po několika zaklínáních démonů se začala svíjet. Viděli jsme, jak doslova zápasí s něčím neviditelným, ale mocným. Nakonec dávila nějaké bobule nebo korálky, bylo to velmi odporné," sděloval nám inženýr - důchodce.

Exorcistou se nemusí stát jen kněz, nýbrž i velmi zkušený mág, který dokáže pracovat s tzv. "astrálním kolem". Vzniká při meditaci, extázi a působí jako pověstný kříž. Když se v tomto "kole" ocitne napadená osoba, musejí zlé síly její tělo rychle opustit. Po provedeném rituálu je také nutné naučit "vyléčeného", jak se má bránit proti případné recidivě útoků. Stačí ovládat svůj strach, bránit se proti dalšímu "vpašování" viru do těla. Jen si vzpomeňme, jak geniálně to podle bible dokázal Ježíš Kristus při svém čtyřicetidenním odloučení na poušti.

Ještě jeden případ si dovolím uvést: Před 25 roky jsem se na vojně setkal s velmi inteligentním vojínem Josefem. Měl podobné problémy a tvrdil, že celou jejich rodinu i předky již 200 let pronásleduje ďábel. Sebevraždou své životy ukončili pradědeček, strýc i bratranec. Bál se, že prý ho ďábel přinutí ke stejnému činu. Nechápal jsem, jak se tento útlý hošík vůbec dostal před odvodní komisi, léčil se u psychiatra již od svých osmi let. Když v červenci a srpnu udeřily nejprudší bouřky, viděl jsem ho, jak "přilepen" na zdi ošetřovny s úděsem sleduje točité schody do prvního patra.

"Viděl jsem tam ďábla," šeptal bojácně.
Uklidňovali jsme ho se zdravotníky, ale nebylo to nic platné. Několikrát jsem se díval spolu s ním k vikýři, avšak žádný pekelník se mi nezjevil (a to se sám pokládám za poměrně citlivého jedince). Jemu opět ano!

"Jde mi naproti," téměř plakal.
Je možné, že jeho senzibilita byla tak velká, že ďábla" skutečně viděl? A jak to dopadlo s pokračováním rodové kletby? Tak, jak sám předpověděl. O sebevraždu se pokusil ještě na vojně a pro jistotu byl propuštěn do civilu. Dostihl ho ďábel i tam? Na tuto otázku již neznám odpověď.
Jiří NOVÝ zdroj: http://horoskopy.spirit.cz




Trans a posedlost..

18. listopadu 2011 v 21:01 | ADMIN webu

Číslo diagnózy dle MKN-10
F443
Popis diagnózy (nemoci) dle MKN-10
Trans a posedlost
Kategorie diagnózy
F Nemoci duševní a poruchy chování
Další diagnózy dle MKN-10 v kategorií F Nemoci duševní a poruchy chování


"Pro zjišťování skutečné posedlosti je třeba zkušenosti a znalostí. A není vždy posedlostí to, co se nám vyvoláním neobyčejných a podivuhodných zjevů jako posedlost jeví a zná. Člověk, který upadá do tranzu třetího, až k rozhraní čtvrtého stupně, může, jako démon či hypnolog a touž cestou, týmiž silami vyvolat neobyčejné jevy. ... Démon, chce-li kryje svůj záměr a vliv v jedněch a těchže projevech, takže není možno s určitostí říci, komu tyto jevy přisoudit, zda jemu či podvědomé činnosti citlivce samotného. Pravá posedlost je jev vzácný. Je možno ji (někdy) zřetelně rozpoznat tím, že z "ničeho" tvoří něco, jako příkladně se stalo v Illfurtu u dvou posedlých chlapců, z nichž starší trhal peří z těla jemu viditelné bytosti. Toto peří zde trvale zůstalo, komise je zkoumala a prohlásila, že je skutečné a že takové peří dosud nikdo neviděl." (B. Kafka)

Většina lidí, která jedná ve shodě s ďáblem, zdaleka nemusí být ďáblem posedlá. Zejména duševně nemocní dokáží imitovat ďábla ve svém cítění, myšlení, konání a někdy i zjevu a parapsychologických fenoménech. Chorobná představa je někdy tak silná, že se stává reálným obrazem, který je možné fotografovat. (Je pak bláznem člověk, který tvrdí, že takovýto "neexistujícíL útvar vidí?) Podstata i forma mnoha našich činů může být na principu podobnosti a synchronicity organických (složitých) systémů doslova ďábelská. Člověk jedná někdy natolik ve shodě s ďáblem, že jej vyléčí exorcista. Duše se chová jako posedlá a léčbou jakoby se "ďábla" zbavila. Jde vlastně o léčbu celého komplexu poruch jejich integrací na personalizovaný základ, na model v představivosti, který nechá exorcista či hypnotizér "odejít".

"Lidská duše v sobě chová neobyčejné schopnosti a síly, jak jsme se pokusy (B. Kafky) dostatečně přesvědčili.

Při posudcích těchto jevů si musíme dobře uvědomit následující:

Mezi námi žijí osoby velmi citlivé a citlivé osoby nemagnetické, lidé velmi slabé vůle, ti, kdož se oddávají snění a duševní prázdnotě, lidé hysteričtí, lidé málo uvědomělí v tom, že skutečně vědomě plně žijí, lidé trpící vlivem jednotlivců nebo svého okolí. Tyto osoby mají sklon k tomu, že jejich duše ve své prázdnotě ustupuje ze své vědomé činnosti do některé (úrovně) činnosti podvědomé. V této podvědomé činnosti vyvoláním postupné hloubky se rozum a vůle více či méně zatemňují, až skoro úplně, mizí. Řeknu-li takové osobě: ,Jsi strom, pes, nemluvně, kaztel, herec," klátí se, štěká, pláče, káže, zpívá či hraje. Podvědomá činnost přijme představu a působí v tom směru. Ve druhém, třetím vsupním podvědomí není vzpírání a rozumování: toto podvědomí přijme věc, představu a rozkaz tak, jak se mu podá. Duši v podvědomé činnosti chybí schopnost logického uvažování. Tato rozumová schopnost nastupuje pouze částečně ve čtvrtém stupni podvědomé činnosti a málokdy se dostavuje. Ustoupí-li duše z vědomé činnosti do některé činnosti vstupního podvědomí, démon, poznav ji, svůj vliv a moc ve směru hříchu neuplatňuje, neboť ví, že zde nic nezíská, jelikož člověk je za své činy a rozhodování tehdy vinen a zodpovědný, když se rozhoduje při plném, jasném rozumu a vůli.

Z neznalosti věci samé se mnoho přisuzovalo ďáblu. Vina byla v tom, že u vylíčených osob, citlivců, slabých vůlí atd. byly vyvolány zjevy i posedlost uměle a z nevědomosti se připisovaly ďáblu.

Duše lidská i v hlubokém vstupním podvědomí si jakýmsi vnitřním instinktem zachovává osobnost, ale nepoznává se v původnosti. Pro naše vědomé "já" se lidská osobnost, "já jsem", zhmotňuje odražením v esplanech. Ve vstupním podvědomí, zvláště ve třetím stupni hypnózy, tato spojitost s esplany skoro mizí a duše je vydána napospas představě a víře druhé osoby.

Často se stalo, že u citlivce byly pozorovány zvláštní jevy, které se tehdy nedaly přirozenou cestou vysvětlit, a proto se věřilo, že je zde projev ďábla. Tato představa ďábla a oslovování jej ménem "Satane" mohly vytvořit v duši citlivce proměnu v "ďábla". Tu duše v této své změněné osobě a ve své všestranné schopnosti zná z protonace vše, co se ďáblu připisuje, a sama pak již ze své síly a moci vše, co nás přivádí v úžas, vyvolává, způsobuje a vytváří.

Poněvadž neznáme stupně tělesné citlivosti jednotlivců a citlivost jejich duší, může takovou nebezpečnou představu vytvořit buď citlivec sám, nebo někdo z jeho okolí, od něhož ji telepatickou cestou podvědomé "já" převezme. Nastoupeným rozdvojením duše se pak toto nižší druhé "já" citlivcovo zosobní k ďábelskému projevu a kopíruje činnost, která se obvykle ďáblu přisuzuje."

Sám jsem často tyto jevy pokusy předváděl a tak dotvrzoval jejich přirozený vunik. Ukazoval jsem pokusem na chorobnou nakažlivost, jíž osoba "posedlá" strhuje k témuž projevu další citlivce.

I když sám člověk uvěří, že na něho nebo v něm působí ďábel, ač to není pravda, přijme tuto představu z esplan některý stupeň podvědomé činnosti, jehož "já" se zosobní za ďábla, a tak je člověk sám vinen a příčinou vyvolání neobyčejných jevů domnělé posedlosti.

Proto při poznání těchto vyvolaných i samovolných neobyčejných jevů je vždy dobře v posedlost Ďáblem vůbec nevěřit! Je však dobře podst "posedlému" svěcenou vodu, kříž apod. v pevné víře, že jsou zde vyvolány mimořádné schopnosti a podvědomé síly. Zůstane-li ctlivec v klidu a nerozzuří-li se (nesmíme porušení klidu očekávat, neboť i to by vyvolalo reakci), máme jistotu, že se tu projevují vzácné síly činnosti čtvrtého stupně podvědomí. Vyvolá-li se u citlivce posměch, zuřivost a nadávky, musíme se ještě vícekrát přesvědčovat pozorováním a zkoumáním, dokud nenabudeme jistoty o skutečně Ďábelské pravé posedlosti na rozdíl od posedlosti uměle vyvolané, neboť i chorobná představa ďábla ve třetím nižším podvědomí důsledně potírá a nenávidí posvěcené předměty.

Duše v podvědomí nemá rozumové schopnosti (částečně jen ve čtvrtém stupni ji má), a není-li vyvolána chorobná představa ďábla, přijme podání posvěcených věcí klidně a nevydráždí se ani tehdy, když za života (při vědomí mimo "posedlost") tyto věci nenáviděla, poněvadž ústupem duše do některé podvědomé činnosti spojení s esplany podle stupně, v jakém se nachází, mizí, čímž mizí i ono vědomí nenávisti.

Podráždí-li se posedlý, nesmíme usuzovat, že každé toto podráždění vyvolala rozumová bytost - zlý duch - nebo zavržená lidská duše. Vodítkem k rozpoznání skutečné posedlosti je žádost, aby nám posedlý se slovy: "Žehnám tě ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého." Rozumová činnost ďábelská, která stále nenávidí Boha, tato slova nevyřkne a nevyhoví, naopak se rozzuří. Při vyvolané chorobné posedlosti, kdy se rozum neuplatňuje, vzatá představa ďábla zosobněná ve svém "já" nezůstává trvale při trpném stavu duše a u citlivce se dá zbortit umluvením ho k tomuto požehnání tak, že nás po delším odporu konečně poslechne. Ďábel se pro takové požehnání umluvit nedá." (B. Kafka)

Páter Pius nedoporučoval nikomu utkat se s ďáblem bez modlitby a víry v boží pomoc


 
 

Reklama