MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření postihuje stejně často ženy jako muže a zdá se, že počet „vyhořelých“ jedinců rapidně narůstá.

29. března 2017 v 19:43 | Admin
Jde o duševní stav popisovaný jako naprosté vyčerpání, vyhasnutí. Dále jsou přítomny pocity naprosté beznaděje a bezmoci a celkově postiženému chybí radost ze života. Velmi nepříjemné jsou pak tělesné příznaky, které se vyznačují například poruchami spánku, ztrátou chuti k jídlu, zvýšenou náchylností k nemocem, svalovým napětím a dokonce i vzestupem krevního tlaku.

Příčiny syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření postihuje stejně často ženy jako muže a zdá se, že počet "vyhořelých" jedinců rapidně narůstá. Jsou totiž kladeny stále větší a větší požadavky na pracovníky a taktéž s rozvojem technologií nastávají situace, kdy jeden člověk musí zastávat práci několika lidí. To pak vyvolává frustraci i stres a od nich již není daleko k syndromu vyhoření. Větší sklon k vyhoření mají soutěživí lidé a perfekcionisté, protože každá sebemenší chybička se v jejich hlavě okamžitě změní v noční můru obrovských rozměrů. Dále jsou to lidé, kteří nejsou schopni odpočívat, osoby s vysokou empatií a se zájmem o druhé, ale na druhou stranu s nízkou asertivitou (neschopnosti prosazovat svoje názory), osoby s nízkým sebehodnocením a depresivní.

Jak se syndrom vyhoření vyvíjí

U syndromu vyhoření se jedná o dlouhodobý plynulý proces, při kterém lze popsat pět typických fází:
Fáze nadšení, kdy pracující zpočátku překypuje elánem a energií. Je ochoten pro svoji novou práci mnoho obětovat. V práci nachází uspokojení a naplnění, a proto tedy zapomíná na své koníčky a volnočasové aktivity.
Fáze stagnace, která je typická tím, že počáteční nadšení opadá a jedinec začíná zjišťovat, že ne vše je tak ideální, jak si původně myslel.
Fáze frustrace nastává ve chvíli, kdy jedinec začne pochybovat nad smyslem své práce. Tyto pochybnosti jsou nejčastěji založeny na špatných zkušenostech s nespolupracujícím klientem nebo nadřízeným.
Fáze apatie přichází po delší době frustrace a je přirozeným východiskem z pocitu frustrace. Pracující již vykonává pouze nejnutnější povinnosti a svoje zaměstnání považuje za pouhý přísun peněz pro obživu.
Fáze vyhoření je posledním stádiem a u pracujícího jsou již viditelné příznaky syndromu vyhoření. Je to období emocionálního i tělesného vyčerpání.

Příznaky syndromu vyhoření

  • Vyhořelý má pocit celkového, především duševního vyčerpání s výrazným poklesem až ztrátou motivace.
  • Objevují se záchvaty zlosti a hněvu, podezíravost, vztahovačnost a podrážděnost.
  • Vyhořelý ztrácí zájem o další profesní růst. Převažuje depresivní ladění, pocity beznaděje a smutku.
  • S lidmi, jež jsou součástí jeho profese jako pacienti, klienti či zákazníci, jedná neochotně, cynicky až negativisticky. Svoji práci redukuje na rutinní postupy a užívání stereotypních frází.
  • Na fyzické úrovni je organismus vyhořelého unavený. Po etapách relativního zotavení se rychle znovu unaví.
  • Objevují se somatické potíže jako bolesti na hrudi, bušení srdce, zažívací potíže, dušnost, typicky nemožnost dostatečně se nadechnout či lapání po dechu.
  • Trpí poruchou spánku, bolestmi hlavy či vysokým krevním tlakem.
  • Vyhořelý má zjevnou nechuť ke své profesi a všemu, co s ní souvisí. Má tendenci omezit kontakt se svými klienty, často i kolegy.
  • Postupně narůstají konflikty s kolegy a nadřízeným v důsledku nezájmu, lhostejnosti a neschopnosti spolupráce.
Je důležité si přiznat, že pracovní povinnosti již přesahují vaše síly a že je potřeba s tím něco dělat. Klíčové pro Vás bude naučit se říkat NE, protože přetěžování je nejrychlejší cestou ke stresu, frustraci a k syndromu vyhoření.
Zdroj:http://www.emocniharmonie.cz/index.php/syndrom-vyhoreni/

Jak se vyvarovat syndromu vyhoření

8. června 2016 v 16:26 | Admin
Cítíte se unavení, vyčerpaní, přepracovaní? Nemůžete vypnout, máte potíže se spaním, trpíte poruchami koncentrace a stavy neklidu? To vše mohou být varovné signály syndromu vyhoření. Psychoterapeut Gunter Ifkovitz z léčebného hotelu Larimar radí, jak mu čelit.

- 80% stačí - vytvořte si dostatek časových rezerv i pro stresové situace.
- Delegujte - nemusíte vše dělat sami. Koncentrujte se jen na strategické věci.
- Potlačte míru stresu a tlaku - i důležitá práce může někdy počkat.
- Zábava musí být - zkuste se při práci bavit. Humor je nejlepších strategií proti stresu.
- Záchranná síť - včas si vytvořte okruh přátel, kteří vás podpoří.
- Buďte v pohybu - pravidelně cvičte a relaxujte.

zdroj:http://psychologie.doktorka.cz/jak-se-vyvarovat-syndromu-vyhoreni/

Syndrom vyhoření. Tři komponenty vyhoření autor: Anna Chramostová (kouč)

31. května 2016 v 16:05 | Admin

Chronická únava

Nedostatek energie, slabost, to jsou typické znaky tělesného vyčerpání a jsou příznačné pro syndrom vyhoření. Takový člověk častěji onemocní, stěžuje si na bolest hlavy, pocity nevolnosti, napětí svalů šíje a zad, změny jídelních návyků, změny tělesné hmotnosti. Častá je chronická únava spojená s poruchami spánku. Mnozí lidé se snaží uniknout pomocí alkoholu, cigaret, barbiturátů. Někdo se uklidňuje jídlem. Tyto metody však nemají trvalý účinek, dříve nebo později přestanou působit a jen prohlubují vyčerpání a zoufalství.

Emocionální vyčerpání

Takový člověk se cítí ubitý, má pocit bezmoci, beznaděje, ze které nevidí východisko. Ten, kdo prožívá emocionální vyčerpání, má pocit, že veškerou energii, která mu zbyla, potřebuje na zvládání běžných úkolů každodenního života. Je přesvědčen, že už nemá co dát. Cítí se emočně vysátý, podrážděný a nervózní. Ani rodina a přátelé už pro něho nejsou zdrojem energie a uspokojení - naopak pro něho představují další nároky.

Duševní vyčerpání

Vyskytuje se u lidí, kterým hrozí vyhoření, mají negativní postoje k sobě samým, k vlastní práci, úspěchům a také ke svému okolí. Často to vede k dehumanizaci - ztrácejí schopnost vnímat osobní identitu lidí. Vidí lidi jako agregáty problému než individua.

U koho dochází k syndromu vyhoření?

  • U člověka, který byl zprvu velice nadšený tím, co dělal.
  • U člověka, který na sebe klade příliš vysoké požadavky.
  • U člověka, který pracuje nad úroveň své kapacity.
  • U člověka původně nejvýkonnějšího a nejproduktivnějšího.
  • U člověka původně vynikajícího, perfekcionisty, který se snažil dělat vše co nejpřesněji, nejlépe.
  • U člověka, který mohl být zařazen mezi workoholiky.
  • U člověka, který neúspěch prožívá jako osobní porážku.
  • U člověka, který není schopen vymanit se ze spárů neustále se zvyšujících nároků na něho kladených.
  • U člověka, který není schopen přiměřeně si odpočinout, relaxovat, rekreovat, regenerovat svou energii.
  • U člověka, který dlouho žije v dlouhotrvajících mezilidských konfliktech.

Vliv prostředí pracovních podmínek a organizace práce

Dobrý tým představuje jedno z nejlepších preventivních opatření vzniku syndromu vyhoření.
Vedení může zabránit vzniku syndromu psychického vyhoření, jehož důsledkem je snížení kvality i kvantity práce, tím, že zajistí dobrého supervizora, skupinové porady, kde se budou
řešit problémy organizačního týmu.
Člověk potřebuje mimo práci další zdroje uspokojení, jako je skvěle fungující rodina, dobří přátelé, dostatek zájmu o odpočinek i relaxaci. Psychiku pak nedrží jediný sloup, tj. práce, a v případě neúspěchu se celá nezhroutí. Vyhoření méně postihuje lidi, kteří berou úspěch jako vedlejší produkt, ne jako cíl svého snažení.
Budu moc ráda, pokud jako vaše koučka přispěji k vašemu štěstí tím, že vám budu pomáhat změnit váš život metodou Emočních rovnic. Vaše Emoční vzorce chování je nutné nastavit tak, aby působili pro vás ne proti Vám. Určují, jak se budeme chovat a přemýšlet.

Anna Chramostová (kouč)

Anna Chramostová (kouč)

Čerpám u sebe pozitivní energii, abych přijímala věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnila věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je od sebe uměla odlišit. K tomu mi pomáhá můj osobní růst, který je mou celoživotní cestou a vede k mé zralosti. K osobnímu růstu mi také pomáhají životní příběhy lidí - klientů plných odvahy, odhodlání měnit, co se dá změnit. Jsou pro mě motivující, proto je mám tak ráda.

zdroj:

Jak se dá vyhnout syndromu vyhoření? autor: Anna Chramostová (kouč)

31. května 2016 v 16:04 | Admin

Buďte k sobě mírní, citliví, laskaví a vlídní.

Najděte si své útočiště, kam byste se mohli uchýlit do klidu a samoty v případě naléhavé potřeby uklidnění. Druhým lidem buďte oporou a povzbuzením, nebojte se je pochválit, když si to jen trochu zasluhují. Snažte se změnit způsoby, jak to či ono děláte.
Využívejte pravidelně povzbuzujícího vlivu přátelských vztahů doma i v práci.
Naučte se raději říkat "rozhodla jsem se", než "musím" nebo "mám povinnost" či "měla bych".
Podobně se naučte říkat "nechci", než "nemohu".

Dokáže říkat ne?

Naučte se říkat nejen ano, ale i ne. Netečnost a rezervovanost ve vztazích je daleko nebezpečnější a nadělá více zla než připustit si skutečnost, že více, než děláte teď, se již dělat nedá. Radujte se, smějte se často a rádi a hrajte si.
Snižte příliš vysoké nároky. Kdo na sebe klade neustále příliš vysoké nároky, vystavuje se nebezpečí stresu. Přijměte skutečnost, že člověk je nedokonalý a chybující. Nepropadejte syndromu vyhoření.
Vyhněte se nadměrné citlivosti k potřebám druhých lidí. Pohybujte se v rozmezí mezi soucítěním a emocionálním odstupem. Nesnažte se být zodpovědný za všechny a všechno.

Soustřeďte se na důležité priority

Myslete někdy také na sebe. Stanovte si priority. Nemusíte být všude a vždy. Neplýtvejte svou energii na nesčetné aktivity. Soustřeďte se na činnosti, které si vyberete jako podstatné.
Uvědomte si, že vaše zásoba energie je omezená.
Nežeňte se z jedné činnosti do druhé. Vyjadřujte otevřeně své pocity. Pokud se vás cokoliv dotkne, dejte to najevo. Udělejte to tak, abyste sami necitlivě nezasáhli toho druhého. Hledejte emocionální podporu. Sdělená bolest = poloviční bolest. Najděte si vrbu, důvěrníka,
kterému můžete otevřeně vylíčit svoje problémy. Vyvarujte se negativního myšlení.
Jakmile zabřednete do hloubání a sebelítosti, řeknete si STOP. Položte si otázku: Co je na mně dobrého? Radujte se z toho, co umíte a dokážete. Užívejte také pozitivních stránek života. V kritických okamžicích zachovejte rozvahu. V konfliktu se nenechávejte svést prvním negativním pocitem k impulsivnímu jednání.

Řešte konflikty elegantně

Uvědomte si svůj manévrovací prostor a přiměřené způsoby řešení konfliktu. I humorem můžete řešit konfliktní situace. Projděte si zpětně kritické situace. Analyzujte svoje chování, navrhněte alternativní řešení. Vyrovnávejte pracovní zátěž přiměřenou mírou odpočinku.
Věnujte se činnostem a vztahům, při kterých se cítíte dobře a které vás naplňují.
Buďte otevřeni novým zkušenostem, dále se učte a vzdělávejte. Zajímejte se o své zdraví. Berte vážně varovné signály vašeho těla. Zmírněte pracovní nasazení, dopřávejte si dostatek spánku, zdravě se stravujte, sportujte, udělejte si radost.
Ukazuje se, že míra spokojenosti s prací je do značné míry přímo úměrná uznání, kterého se dostane tomu, kdo pracuje. Proto je zapotřebí důsledně dbát na vyjadřování přiměřeného uznání všemi možnými prostředky (slovním vyjádřením, projevy uznání, zvláštními odměnami apod.)
Budu moc ráda, pokud jako vaše koučka přispěji k vašemu štěstí tím, že vám budu pomáhat změnit váš život metodou Emočních rovnic. Vaše Emoční vzorce chování je nutné nastavit tak, aby působili pro vás ne proti Vám. Určují, jak se budeme chovat a přemýšlet.

Anna Chramostová (kouč)

Anna Chramostová (kouč)

Čerpám u sebe pozitivní energii, abych přijímala věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnila věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je od sebe uměla odlišit. K tomu mi pomáhá můj osobní růst, který je mou celoživotní cestou a vede k mé zralosti. K osobnímu růstu mi také pomáhají životní příběhy lidí - klientů plných odvahy, odhodlání měnit, co se dá změnit. Jsou pro mě motivující, proto je mám tak ráda.
zdroj:

Jak postupovat, pokud již na sobě pozorujeme příznak syndromu? autor: Anna Chramostová (kouč)

31. května 2016 v 16:02 | Admin
Pokud syndromem vyhoření již trpíte, existuje několik možností, jak na tento stav reagovat. Můžete zanechat činnosti, která způsobuje syndrom vyhoření, resp. odejít ze zaměstnání a najít si jinou činnost mimo svůj obor.
Přináší to sice úlevu, většinou ale pouze dočasnou, protože časem budete opět konfrontováni stejnými problémy.
Je tu ještě jedna cesta, jak se vypořádat se syndromem vyhoření - využít své situace k osobnímu růstu. Krize může dát podnět k přehodnocení vašich priorit, rozpoznání vašich slabých a silných stránek, hranic vašich možností, k vybudování podpůrné sítě, která vám
bude napříště pomáhat vyhoření předejít.
Proč mozek generuje syndrom vyhoření? Jde o stav, kdy se člověk tak dlouho přemáhá k něčemu, co nechce, až mozek z důvodu ochrany svého systému vypne chuť a zájem cokoliv dělat. Tělo chrání své. Potřebuje správně jíst, spát a odpočívat, relaxovat.
Druhým důvodem je, že člověk dělá práci, která nezapadá do jeho talentu. Mozek mu posílá signály nechuti k té práci, ale on je ignoruje. Aby se nám to neopakovalo, svůj mozek můžeme přenastavit, přeprogramovat metodou Emočních rovnic. Tento svět vidíme tak, jak
ho chceme vidět a toto vidění je výsledkem myšlenek, které produkuje náš mozek. Chceme poznat, proč generuje myšlenky, jaké generuje. A proč se člověk cítí právě tak, jak se cítí. Metoda Emočních rovnic popisuje fungování mozku v oblasti emocí. Pomáhá nám pochopit, proč se v určitých situacích cítíme právě tak, jak se cítíme, a jelikož se nejčastěji rozhodujeme na základě svých emocí, pomáhá nám taky pochopit důvod našeho rozhodování. Platí, že svět, který prožíváme, je přesným odrazem našeho emočního světa, který nosíme odjakživa zapsaný ve své hlavě.

Jak se Emoční rovnice projevují?
  1. Ovlivňují chování a přemýšlení člověka.
  2. Vždy se budou v životě člověka v různých situacích dokazovat.
Do problému se dostáváme především díky svému emočnímu nastavení. Většinou přesně víme, co bychom měli dělat, ale uděláme něco úplně jiného, a sice to, co je nám emočně příjemnější. Mozek nepracuje při rozhodování v jazyce logiky, ale v jazyce emocí. Jazyk emocí je popsán Emočními rovnicemi a ty závisí na výchově. Podle priority si mozek najde potřebné data v zásobárně emočního kódu a vyrobí emoci, jež se pak stane podkladem pro rozhodování.
Pokud člověk přijde na koučink a chce ve svém životě cokoliv změnit, naslouchám jeho životnímu příběhu a situacím, na které si stěžuje, a vím, že jsou to právě ty situace, v nichž se mu dokazují jeho Emoční rovnice. Z jeho vlastních slov mu identifikuji věty, které co nejlépe charakterizují jím popsané situace. Mozek vždy zapisuje ukládané informace s hodnotou pravda ano. Zápisy s hodnotou nepravda lež v něm nenaleznete. Proto si všichni myslíme, že právě to, co říkáme, prožíváme a cítíme, musí být pravda. I když tomu tak není.
Budu moc ráda, pokud jako vaše koučka přispěji k vašemu štěstí tím, že vám budu pomáhat změnit váš život metodou Emočních rovnic. Vaše Emoční vzorce chování je nutné nastavit tak, aby působili pro vás ne proti Vám. Určují, jak se budeme chovat a přemýšlet.


Anna Chramostová (kouč)

Anna Chramostová (kouč)

Čerpám u sebe pozitivní energii, abych přijímala věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnila věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je od sebe uměla odlišit. K tomu mi pomáhá můj osobní růst, který je mou celoživotní cestou a vede k mé zralosti. K osobnímu růstu mi také pomáhají životní příběhy lidí - klientů plných odvahy, odhodlání měnit, co se dá změnit. Jsou pro mě motivující, proto je mám tak ráda.
zdroj:

Syndrom vyhoření. Jak nevyhořet – prevence autor: Anna Chramostová (kouč)

31. května 2016 v 16:01 | Admin
Syndrom vyhoření je fenomén 21. století. Je jím ohrožen každý člověk ve věku od 20 do 80 let různého společenského postavení a různých profesí. A proto se stále více lidí koncentruje na prevenci, jak nevyhořet.
Sama jsem ve svých 20 letech trpěla syndromem vyhoření, emocionální a duševní vyčerpaností - pocházím z rodiny alkoholika. Několik let si moji klienti stěžují na syndrom vyhoření, oceňují mé doporučení, které jim připadají jasné, stručné a jednoduché, a náhled do problému.
Ráda bych se podělila o tato doporučení:
  • Jak se vůbec projevuje syndrom vyhoření? Mnozí si ho pletou s únavou.
  • Jak dochází k syndromu vyhoření osobnosti?
  • Jak postupovat, pokud pozoruji příznaky syndromu vyhoření?
  • Jak se vyhnout syndromu vyhoření? Jak nevyhořet?
  • Koncentrovat se na prevenci je pro naši ochranu.
Vyhoření je subjektivně prožíváno jako stav fyzického, citového (emocionálního) a duševního (mentálního) vyčerpání, které je způsobeno dlouhodobým pobýváním v situacích, jež jsou emocionálně mimořádně náročné.
Vyhoření je i neschopnost vyjádřit vlastní potřeby a pocity. Ačkoli se stav vyhoření může podobat únavě, dosahuje vždy problému - pochybování o smyslu vlastní práce.
Projevuje se popudlivostí, nedůvěřivostí, člověk se cítí bezmocně, v depresi a negativním a cynickým postojem k vlastní práci zapříčiňuje manželské konflikty a ničí vztahy.
  1. FÁZE VYHOŘENÍ - největším nebezpečím je vlastní identifikace s klienty a neefektivní vydávání energie, které se často pojí s dobrovolným přepracováním.
  2. STAGNACE - bere už v úvahu osobní potřeby, koníčky.
  3. FRUSTRACE - často se vyskytují spory s nadřízenými i počínající emocionální a fyzické potíže.
  4. APATIE - objevuje se, když je člověk trvale frustrován při práci a nemá možnost to změnit. Převládá snaha udržet si místo a moc se nenamáhat.
  5. INTERVENCE - je to jakýkoliv krok, který je reakcí na vyhoření a vede k přerušení koloběhu zklamání. Někdo odejde na dovolenou anebo se přestěhuje, najde si nové přátele. Někdy se člověk začne vzdělávat, aby uspokojil touhu po poznání a seberozvoji. Tento krok může také znamenat nově definovat svůj vztah k práci, ke spolupracovníkům a k přátelům.

Budu moc ráda, pokud jako vaše koučka přispěji k vašemu štěstí tím, že vám budu pomáhat změnit váš život metodou Emočních rovnic. Vaše Emoční vzorce chování je nutné nastavit tak, aby působili pro vás ne proti Vám. Určují, jak se budeme chovat a přemýšlet.
Přečtěte si také druhý díl v sérii syndromu vyhoření.

Anna Chramostová (kouč)

Anna Chramostová (kouč)

Čerpám u sebe pozitivní energii, abych přijímala věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnila věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je od sebe uměla odlišit. K tomu mi pomáhá můj osobní růst, který je mou celoživotní cestou a vede k mé zralosti. K osobnímu růstu mi také pomáhají životní příběhy lidí - klientů plných odvahy, odhodlání měnit, co se dá změnit. Jsou pro mě motivující, proto je mám tak ráda.



zdroj:

Prevence a léčba syndromu vyhoření

12. dubna 2014 v 10:39 | Admin
Při prevenci vyhoření je důležitý postoj člověka ke svému zaměstnání a potažmo i k zaměstnavateli. Musí vnímat smysl a význam vykonávané práce. Na druhou stranu by tato práce neměla být jediným cílem jeho života.
Dobrý zaměstnavatel si je vědom potřeb svých zaměstnanců a dokáže náležitě jejich práci ocenit, a tak předcházet problémům, které by mohly vzniknout.
Syndrom vyhoření se u nás nepovažuje za nemoc, ale nese s sebou nemálo zdravotních problémů.
Léčba syndromu vyhoření probíhá pomocí psychologických postupů.
Ze všeho nejdůležitější je prevence. Je nutné mít správné informace o problémech, pěstovat zdravé vztahy s druhými lidmi, umět si zorganizovat práci i volný čas. Důležitá je také schopnost asertivního jednání.
zdroj:http://syndrom-vyhoreni.zdrave.cz

Fáze syndromu vyhoření

12. dubna 2014 v 10:38 | Admin
0. fáze (předfáze): člověk je aktivní, pracuje co nejlépe, snaží se, ale má pocit, že jeho snaha není dostatečně ohodnocena
1. fáze: člověk trpí pocitem, že nic nestíhá, přestává být systematický
2. fáze: vyskytuje se úzkost spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, výsledkem je chaos
3. fáze: pocit, že je všechno marné, převládá únava, zklamání a vyčerpání
zdroj:http://syndrom-vyhoreni.zdrave.cz

Příčiny rozvinutí syndromu vyhoření 2) Vnější příčiny:

12. dubna 2014 v 10:37 | Admin

2) Vnější příčiny:

  • ignorance osobních potřeb
  • nepochopení okolí, závist kolegů, snižování autority
  • nedostatek prostředků a času k realizaci cílů
  • nesoudržnost s kolektivem, rozdílnost představ a názorů
  • špatná organizace práce
  • nekonečné řešení hromadících se problémů
  • neustálé přidávání práce
  • arogance vedení
  • nízké ohodnocení
  • negativní změny v osobním životě, rodinné a finanční problémy
  • zdravotní problémy
  • zdroj:http://syndrom-vyhoreni.zdrave.cz

Příčiny rozvinutí syndromu vyhoření 1) Vnitřní příčiny:

12. dubna 2014 v 10:36 | Admin

1) Vnitřní příčiny:

  • nereálné představy o práci, idealismus
  • nadprůměrné pracovní nasazení, workoholismus
  • přehnaný optimismus či nadšení při nástupu do práce
  • snaha o vlastní dokonalost
  • neschopnost vyrovnat se s vlastními chybami
  • zdroj:http://syndrom-vyhoreni.zdrave.cz

Příznaky syndromu vyhoření

12. dubna 2014 v 10:36 | Admin

Příznaky syndromu vyhoření

  • celková únava
  • deprese, strach
  • nespokojenost
  • poruchy spánku
  • poruchy paměti a soustředění
  • sklon k alkoholu, kouření a jiným návykovým látkám
  • snížení sebedůvěry
  • potíže s trávením, dýcháním, sexem apod.
  • zdroj:http://syndrom-vyhoreni.zdrave.cz

Co je syndrom vyhoření?

12. dubna 2014 v 10:35 | Admin
Syndrom vyhoření (jinými slovy syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, anglicky "burnout") byl poprvé popsán v roce 1975 americkým psychoanalytikem Herbertem J. Freudenbergerem. Lze jej specifikovat také jako ztrátu profesionálního zájmu nebo jako osobní zaujetí.
Je to psychický stav, kde převažuje citové vyčerpání. Nejčastěji se vyskytuje u povolání, kde se pracuje s lidmi. Jeho podstatou je dlouhotrvající stres.
Vyhoření je většinou důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, tedy mezi ideály a skutečností. Jeho součástí jsou pochybnosti o smyslu vlastní práce. Ve Spojených státech amerických je syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání.
zdroj:http://syndrom-vyhoreni.zdrave.cz

Syndrom vyhoření a jak proti němu bojovat

12. dubna 2014 v 10:34 | Admin
Syndrom vyhoření je dlouhodobě se vyvíjející stav, který nepřijde okamžitě a naráz, ale upozorňuje na sebe různými náznaky delší dobu. Zasahuje nejen do života konkrétního člověka, ale i jeho okolí. Je to v dnešní době poměrně častý jev na různých pracovištích. Přináší vážné komplikace pro všechny - od "vyhořelého" zaměstnance přes jeho zaměstnavatele až po případné okolí, které je s tvorbou zaměstnance či zaměstnavatele propojeno klientskou vazbou.
Syndrom vyhoření postihuje zejména učitele, lékaře, zdravotní sestry, psychology, sociální pracovníky apod.
zdroj:http://syndrom-vyhoreni.zdrave.cz

Rizikové faktory syndromu vyhoření na pracovišti

6. února 2012 v 9:03 | ADMIN webu
Nejčastější příčiny vzniku syndromu vyhoření pocházejí z pracovní oblasti. Náročné podmínky, soutěživé prostředí nebo strach o pozici vedou u mnoha postižených ke stresu.

V prohlášení agentury OSHA (Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci) z roku 2007 jsou jako příčiny pracovního stresu uvedeny tyto faktory:
- nejistota pracovních poměrů spojená s nestabilitou na trhu práce, obavy ze ztráty pracovního místa,
- rostoucí náchylnost ke stresu v souvislosti s globalizací, např. nejistota a strach způsobené přesouváním pracovních míst do zahraničí,
- úbytek jistot v důsledku nových forem pracovních smluv, např. snížení ochrany proti výpovědi, krácení dovolené, více přesčasů, práce na zkrá­cený úvazek a smlouvy na dobu určitou,
- dlouhá pracovní doba a rostoucí intenzita práce (nárůst produktivity a následné "zhuštění" pracovní náplně),
- "zeštíhlení" společností a outsourcing (rušení pracovních míst a oddělení),
- rostoucí emocionální náročnost práce (vyžaduje stále vyšší stupeň socálních/emocionálních kompetencí; v důsledku sociálních změn se práce s klienty stává náročnější, což potvrzují i pedagogové či sociální pracovníci)
- neslučitelnost zaměstnání a soukromého života.
Svět práce se během posledních několika desetiletí změnil - následkem rostoucí produktivity vykonává méně lidí stále víc pracovních povinností. Moderní technologie s sebou přinášejí nové druhy činností a úsporná per­sonální opatření vedou ke zhušťování pracovní náplně.
Vyšší nároky
Žijeme v informační společnosti, což znamená, že jsme neustále zaplavo­váni množstvím různých údajů, textů a vzdělávacích materiálů. Musíme tedy zpracovávat kvanta informací. Kromě toho žijeme také ve společnosti služeb - z toho plyne, že zákazníci kladou vysoké nároky na kvalitu posky­tovaných služeb, flexibilitu a rychlost. K tomu ještě připočtěme mnohdy značně regulativní prostředí v některých profesích (zejména v pomáhají­cích nebo pečovatelských zaměstnáních), od nichž úřady a zaměstnanecké svazy vyžadují stálý přísun nejrůznějších dat, formulářů a oficiálních zpráv.
Zvýšená pracovní zátěž patří mezi stresové faktory. V momentě, kdy naše nároky na sebe samé překročí míru toho, co dokážeme zvládnout (liší se individuálně), zažíváme stres. Nadměrné zatížení tedy může být příčinou vzniku burnout syndromu. Vyčerpání je jednak důsledkem vyhoření, jednak jeho zesilovačem. Aby totiž postižený provedl tytéž úkony, musí vynaložit daleko větší úsilí i množství energie, což celý proces vyhoření urychluje. Je to zkrátka začarovaný kruh. Jediným možným řešením této situace je cíleně pracovat na zvýšení své odolnosti a schopnosti zvládat zátěž.
Působení rušivých vlivů
Další problémy mohou nastat, je-li pracovník pro ostatní snadno dosaži­telný, a při práci je tedy neustále vyrušován. Určitě to také znáte - zápasíte s několika úkoly najednou a do toho ještě musíte být nepřetržitě dostupní přes mobilní telefon, BlackBerry, iPhone, e-mail, být připojeni k internetu a účastnit se telekonferencí. Ani na pověstném pustém ostrově byste nebyli zcela v bezpečí, neboť přece existují satelitní telefony. Soustředit se pouze na jednu jedinou věc a zdárně ji dokončit? V dnešní společnosti, tzn. ve světě založeném především na znalostech a vědomostech, je něco takového téměř nemožné. Řada z nás je trvale vystavena velkému množství vnějších rušivých vlivů. Ktomu se ještě přidává skutečnost, že se učíme ovládat nové technologie více méně za pochodu, v čím dál tím kratším čase. Všechny tyto vlivy patří mezi stresory a rizikové faktory pro vznik syndromu vyhoření.
Co s tím?
Všeobecné pracovní podmínky se většinou dají změnit jen minimálně. Co se ale týká vaší schopnosti vyrovnat se se zátěží a vaší individuální míry pracovní zátěže, tam už je situace jiná. Měli byste proto začít následovně:
- Naučte se zvládat vyšší míru zátěže
- Snižte svou pracovnízátěž prostřednictvím některých technik časového managementu
- Naučte se na vysokou míru zátěže v zaměstnání poukazovat a nebojte se přijít s konstruktivními návrhy na její snížení
Nedostatek samostatnosti
Mnoho výzkumů z oblasti psychologie práce a organizace potvrzuje, že čím širší pole působnosti lidé v zaměstnání mají, tím víc je jejich práce baví. Podléhá-li někdo naopak přílišné kontrole, vzrůstá jeho nespokojenost. Možná, že vaši nadřízení nejsou dobrými manažery a nedávají vám dostatek volnosti. Může se pak stát, že vám nesvoboda a neustálý dohled ze strany vedení začnou vadit.
Pracovník je jednak svazován rigidními pravidly a dohledem nadříze­ných, jednak trpí určitým typem ztráty kontroly či moci. To znamená, že danou situaci může jen velmi málo ovlivnit a má značně omezené rozho­dovací pravomoci. Totéž může nastat při týmové spolupráci, například při sestavování týmu anebo v případě, že je jeho součástí více dominantních či naopak apatických členů. Seznámili jsme se tedy s dalším stresorem, který může vést k vyhoření-je jím nedostatek možností ovlivnit své pracovní pro­středí a dochází k němu tehdy, podléhá-li pracovník nadměrnému dohledu a kontrole a nemůže se v zaměstnání svobodně realizovat.
Výsledky motivačních výzkumů ukazují, že nejsou-li lidé za svůj výkon do­statečně odměněni, pracují bez potřebné motivace. Tím není myšleno jen finanční ohodnocení, ale také pocit, že si jejich úsilí někdo váží a dovede je ocenit. Práce by nám měla dávat možnost rozvíjet a zdokonalovat naše do­vednosti. Pokud tuto příležitost nemáme, brzy se dostaví zklamání. A máme tu další stresový faktor, který ovlivňuje celkovou bilanci. Neznamená to samozřejmě, že musíme být neustále chváleni, nicméně nedostatek uznání, nespravedlivé hodnocení výsledků a omezené možnosti kariérního růstu spíš demotivují a přispívají k naší nespokojenosti.
Všichni víme, že ve výsledku trávíme víc času se svými kolegy v práci než s rodinou a přáteli. To je další důvod k tomu, abychom se na tento aspekt po­dívali podrobněji. Je-li náš pracovní kolektiv nepřátelský, odměřený či chladný, necítíme se v něm dobře. Týmu, který se potýká s problémy, chybí v něm kolegialita a převládá závist, vzájemná neúcta a nevraživá atmosféra, se navíc výrazně snižuje výkonnost. Nedostatek vzájemné soudržnosti mezi spolupra­covníky může být pociťován jako zdroj ohrožení a vyvolat stresovou reakci.
Stálý, příjemný a výkonný kolektiv stejně tak jako vzájemná podpora a důvěra umožňují vyváženou spolupráci. Ne nadarmo se mluví o týmovém duchu, o soudržnosti v rámci týmové kultury a o dobrých vztazích mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější? Možná, že už jste se také někdy setkali s bratříčkováním či jednostranným nadržováním na pracovišti. Nebo jste byli svědky toho, že některý z vašich kolegů byl svévolně vylou­čen z pracovního kolektivu. Pokud v podniku či firmě převládá podobný typ chování, bývají zaměstnanci cyničtí a nechovají k sobě vzájemný respekt. Takový tým není dostatečně akceschopný a mezi jeho členy panuje napjatá atmosféra. Na jaký přístup jste zvyklí vy a vaši kolegové? V důsledku nadržo­vání a nespravedlivého rozdělování pracovních úkolů cynismus pracovníků vzrůstá a hrozí jim nebezpečí vyhoření. Každý zaměstnanec má pochopitelně své silné a slabé stránky. Příčina a vývoj každé z nich se liší, což by měl zaměst­navatel vždy zohlednit. Dochází-li však k podceňování nebo dokonce diskri­minaci kolegů, jde o závažný problém, který zásadním způsobem narušuje podnikové klima. Není nic špatného na tom, když jsou podporováni jednotliví zaměstnanci. Pokud však za touto zvýšenou pozorností nestojí dobré pracov­ní výsledky, nýbrž například osobní sympatie, budou ostatní spolupracovníci, kteří projevovali značnou píli a úsilí, zaskočeni a hluboce zklamáni.
Hodnoty jsou to, co je pro nás v životě důležité. Jsou naším motorem a moti­vují nás k výkonům. Podobají se zásadám, které našemu životu dávají smysl. Totéž platí i v podnikání - každá společnost má svá kréda neboli firemní hodnoty. Pokud jsou v rozporu s individuálními hodnotami jedince, dochází u něj k vnitřnímu konfliktu. Hodnoty samy o sobě ovšem nemusí být auto­maticky pozitivní. Vždy totiž záleží na úhlu pohledu - například maximali­zace zisku může být špatná z pohledu člověka, který kvůli ní přijde o práci, a naopak dobrá pro firmu a její akcionáře. Položte si otázku: Co považujete za důležité? Je možné, že právě tyto kvality nejsou ve vašem zaměstnání uznávány? Pokud zjistíte, že mezi firemními a vašimi osobními hodnotami panuje nesoulad, a vaše práce vám připadá bezvýznamná, zbytečná nebo dokonce škodlivá, dostaví se brzy odcizení, jeden ze tří hlavních příznaků syndromu vyhoření.
Zdroj: Christian Stock - Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout, Grada

Syndrom vyhoření je..

26. listopadu 2011 v 21:47 | ADMIN webu
Syndrom vyhoření je psychický stav objevující se často u lidí pracujících v profesích, které vyžadují každodenní mezilidskou komunikaci.


Jde o duševní stav popisovaný jako naprosté vyčerpání, vyhasnutí. Dále jsou přítomny pocity naprosté beznaděje a bezmoci. Postiženému celkově chybí radost ze života.


Syndrom vyhoření se může projevit rozličnými problémy - je to nechuť a lhostejnost k práci, ztráta nadšení a pracovního nasazení, potíže s koncentrací. Vyvrcholením může být agresivita a popudlivost vůči okolí. Člověk postižený syndromem vyhoření mívá pocit nedoceněnosti odvedené práce, mohou u něj nastat emocionální změny, jako například cynický přístup ke klientům, chladný vztah ke kolegům a emocionální problémy v osobním životě.

Syndrom vyhoření - příznaky

deprese, únava, potíže se soustředěním, agresivita, emocionální problémy
Toto téma pro vás připravujeme.
zdroj:http://syndrom-vyhoreni.zdrave.cz


 
 

Reklama