STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU





Nevkládejte reklamu,návod na sebevraždu a pod. Vyvarujte se osobních útoků,hodnocení druhých vulgarismů a pod.

*Specifické poruchy

Specifické poruchy učení

6. června 2016 v 19:53 | Admin
Formálně by tato problematika patřila k poruchám psychického vývoje, jedná se však o tak častý jev, že si jistě zaslouží zvláštní kapitolu. Do této kategorie patří porucha čtení (dyslexie), porucha psaní(dysgrafie), porucha počítání (dyskalkulie) a porucha pravopisu (dysortografie).


Důležité je, že ne každé dítě, které má potíže se čtením, psaním, počítáním či gramatikou trpí specifickou poruchou učení. Podstatné je, aby takové dítě bylo alespoň průměrně inteligentní (to lze zjistit testem inteligence u dětského psychologa), aby netrpělo nedostatkem péče v málo podnětném prostředí (nebylo zanedbané), aby dostalo adekvátní péči ve škole (všechny tyto dovednosti se děti učí, musejí mít proto pro učení dobré podmínky). Také nesmí jít o důsledek špatně korigované zrakové či sluchové vady.

Je velmi dobré problém rozpoznat včas, můžeme tak dítěti se slušnými intelektovými schopnostmi pomoci neztratit chuť se učit, nerezignovat na školní výkon a nakonec plně využít jeho schopností. Specifické poruchy školních dovedností stanoví obvykle odborník (psycholog či speciální pedagog) v pedagogicko-psychologické poradně, kam doporučí návštěvu nejčastěji škola. Další postup je kombinací tréningu, který vyžaduje dobrou spolupráci rodičů, a adekvátního přístupu ve škole (určité úlevy, někdy speciální třídy).


Příběh Jardy:
Jarda byl ve svých šestnácti letech úspěšným studentem gymnázia se zájmem o přírodovědu. Jeho začátek studijní kariéry však nebyl jednoduchý - do základní školy se jako řada jiných dětí těšil, rodiče ale měli obavu z jeho "neposednosti" a menší zručnosti. Ve škole se záhy ukázalo, že Jarda při psaní zaměňuje písmenka, zrcadlově je přehazuje, píše pomalu a "škrábe". Toto bral dost úkorně, do školy se přestal těšit a napětí, které způsoboval strach z neúspěchu a z kritiky vybíjel vyrušováním při hodině.
Na doporučení třídní učitelky kontaktovali rodiče pedagogicko-psychologickou poradnu, kde byl Jarda vyšetřen. Výsledkem byla diagnóza Dysgrafie, rodiče dostali úkoly pro trénink psaní, ve škole měl Jarda upravené hodnocení písemného projevu. Napětí ustoupilo velmi rychle a během několika let se pomocí tréninku a celkového dozrávání do značné míry upravili i Jardovy potíže se psaním.

zdroj:http://www.cmhcd.cz/stopstigma/o-dusevnich-nemocech/

F 60 SPECIFICKÉ PORUCHY OSOBNOSTI

5. června 2014 v 16:10 | Admin
F 60 SPECIFICKÉ PORUCHY OSOBNOSTI

Tyto typy zahrnují hluboce zakořeněné a přetrvávající vzorce chování, projevující se jako neměnné odpovědi na široký rozsah osobních a sociálních situací. Představují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrná člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště utváří vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendenci být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologických projevů. Jsou často, i když ne vždycky, sdruženy s jistým stupněm subjektívní tísně a problémy v adaptivní společenské aktivitě a v dosahování žádoucích cílů. Jsou to vývojové stavy, které se objevují v dětství nebo dospívání a pokračují do dospělosti. Mohou předcházet jiným psychickým poruchám nebo s nimi mohou koexistovat.


Specifická porucha osobnosti je těžké narušení v charakterové skladbě a tendencích v chování jedince, zahrnující obvykle několik oblastí osobnosti. Téměř vždy je sdružena se závažným osobním a sociálním selháním. Jde o výrazně disharmonické postoje a chování, zahrnující obvykle několik oblastí funkcí, např. afektivitu, vzrušivost, kontrolu impulzivity, způsoby vnímání, myšlení a styl vztahů k ostatním lidem. Abnormální vzorec chování je trvalý, dlouhodobý a není omezen na epizody duševního onemocnění. Porucha vede ke značné osobní nepohodě, ale to může být zřejmé až v pozdějším průběhu. Bývá obvykle, ale ne vždy,sdružená s významným zhoršením výkonu jak v zaměstnání, tak ve společenské oblasti.


zdroj:http://sestrylf3.unas.cz

Vada řeči

12. dubna 2014 v 10:15 | Admin
Zdravý rozvoj řeči je proces, který má určitá ověřená pravidla, která však nejsou dogmatem. Ne vždy se řeč vyvíjí plně a správně a první, kdo si toho všimne, je matka. K tomu ji vede především srovnávání svého dítěte s ostatními vrstevníky. Je to přirozené, ale ne vždy povzbudivé. Proto je užitečné znát správný vývoj řeči a v případě odchylky vědět, na jaké odborníky se obrátit.

Logopedie

Logopedie je odvětví speciální pedagogiky, které se zabývá poruchami komunikace a vadami řeči, sluchu a hlasu. Specializuje se i na zdravotnickou logopedii, která řeší převážně těžké logopedické vady.
V logopedických poradnách a následně ve školách a školkách se také setkáváme s problémy, jako je koktavost, brebtavost, opožděný vývoj řeči, vývojová dysfázie. Výuka dětí s logopedickými problémy představuje celý komplex témat.
Řešit špatnou výslovnost dítěte až ve škole je pozdě. Dítě je zahlceno novými informacemi, a pokud má potíže s řečí, bude se trápit a ve škole bude pozadu za vrstevníky.

Vliv na vývoj řeči

Čeho by si tedy rodiče měli všímat? Důležitým předělem jsou třetí narozeniny dítěte.
Když se tříleté dítě tisíckrát dokola ptá "Proč?", není to jen zvědavost. Právě v tomto věku se učí používat slova a rozšiřuje slovní zásobu. Z hlediska vývoje jeho řeči je to zlomový věk. Rodiče mohou svou trpělivostí, neustálým vysvětlováním a odpovídáním eliminovat riziko, že se u dítěte v pozdějším věku objeví vady řeči. Je důležité dítěti pomáhat v hledání vhodných slov nebo mu vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi "malý" a "velký".
Klíčová je citová vazba. Děti z kojeneckých ústavů a dětských domovů mívají s mluvením problémy, protože jim chybí hlavní motor řeči: potřeba komunikovat s rodiči.
V tomto věku dítěti nejvíce pomůžete, budete-li mu vyprávět pohádky, recitovat básničky a zpívat písničky. Od čtyř let by už dítě mělo umět jednoduché básničky recitovat samo. Stejně jako zpívání, je recitace důležitá kvůli citu pro rytmus, který by se dítě mělo naučit.
Logopedové naopak příliš nedoporučují televizi, kde se mluví příliš rychle a překotně. S dítětem by se mělo v nízkém věku komunikovat pomalu, aby získalo jistotu.

Jaké jsou vady řeči

  • Opožděný vývoj řeči
  • Dyslalie
  • Vývojová dysfázie
  • Dysartrie
  • Koktavost
  • Breptavost
  • Palatolalie
  • Mutismus
  • Afázie

Opožděný vývoj řeči

Jak se opožděný vývoj řeči projevuje:
  • dítě kolem 3. roku má malou slovní zásobu
  • tvoří jen dvouslovné až tříslovné věty
  • řeč je obtížně srozumitelná
  • dítě komolí slabiky a slova
Důkladné vyšetření dítěte by mělo vyloučit jiné možné příčiny opožděného vývoje řeči, kterými mohou být:
  • neurologický nález ve smyslu dětské mozkové obrny
  • porucha jemné motoriky nebo motoriky jazyka
  • sluchové vady
  • efekt intelektu

Léčba opožděného vývoje řeči

V některých případech není nutné zahájit pravidelné docházení na logopedii ihned. Mnohdy stačí instruktáž rodičů o vhodné stimulaci, doporučení vhodných didaktických pomůcek a metodických materiálů. Rodiče pak provádí doma doporučená cvičení. Pomoci může také zahájit docházku do MŠ, pobyt mezi vrstevníky je pro dítě dobrou stimulací. Dítě může být pak objednáno ke kontrolnímu vyšetření s odstupem 3 - 6 měsíců.
zdroj:http://vady-reci.zdrave.cz

Mezi nejznámější specifické poruchy učení patří:

12. dubna 2014 v 10:12 | Admin
  • Dyslexie
U dětí je snížena schopnost naučit se číst běžnými vyučovacími metodami. Typické jsou zde obtíže v rychlosti, správnosti a porozumění čtení. Můžeme si všimnout toho, že dítě zaměňuje tvarově podobná písmena (t-f, či p-d-b), nerozlišuje tvrdé a měkké slabiky (di-dy), sykavky, vynechává písmena nebo celé části slov. Může mít problémy se spojováním písmen do slabik.
  • Dysortografie
Jedná se o specifickou poruchu pravopisu, při níž lze u dětí pozorovat záměnu tvarově podobných písmen, zvukově blízkých hlásek či znělosti. Dítě sice umí gramatickou poučku odříkat, ale neumí ji použít v písemné podobě. Tato porucha často souvisí s dyslexií a dysgrafií.
  • Dysgrafie
Takto je označována specifická porucha grafického projevu, která postihuje především celkovou úpravu písemného projevu, osvojování jednotlivých písmen, napodobení tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení písmen. Písmo těchto dětí je neuspořádané, těžkopádné a často jsou směšována psací a tiskací písmena.
  • Dyskalkulie
Tato porucha je charakteristická narušením matematických schopností, které postihuje operace s čísly, matematické představy, prostorové představy apod. Je možné odlišit zde více typů dle konkrétních obtíží dítěte.
Kromě těchto poruch, bývá ještě uváděna dysmúzie (snížený smysl pro hudbu, neschopnost zapamatovat si, vybavit si či reprodukovat melodii a rytmus), dyspinxie(porucha kreslení, typická je nízká úroveň kresby) a dyspraxie (specifická vývojová porucha obratnosti).

Zmírňování obtíží dítěte je obvykle během na dlouhou trať a vyžaduje mnoho trpělivosti. Základem je včasné určení odborné diagnózy a konzultace další práce s dítětem. Je zde zapotřebí věnovat co nejvíce času dítěti a motivovat jej. Dítěti rozhodně nepomůže jeho srovnávání s úspěšnějším sourozencem či jiné ponižování. Dítěti je důležité poskytnout dostatek příležitostí k vyjádření svých pocitů, starostí i radostí. Je třeba mít na paměti, že specifické poruchy učení neovlivňují jen školní úspěšnost dítěte, ale celou jeho osobnost. Dítě se může z důvodu svých neúspěchů cítit méněcenné či se samo zařadí do role "outsidera" a toho, kdo "to nikdy nikam nedotáhne". Proto vždy dítě chvalte za jeho úspěchu a podporujte jeho pozitivní přístup k životu. I přes drobné nesnáze, je jistě plno věcí, ve kterých je opravdu dobré a mělo by o tom vědět.
Máte nějaké zkušenosti vy
zdroj:http://poruchy-chovani-a-uceni.zdrave.cz

Specifické poruchy učení

12. dubna 2014 v 10:10 | Admin
Nástup dítěte do školy je jedním z velmi důležitých okamžiků nejen pro dítě, ale i pro jeho rodiče. Dochází k nárůstu požadavků kladených na dítě, které samozřejmě touží po úspěchu a ocenění svými blízkými. Ne vždy ale musí jít vše přesně tak, jak jsme si to představovali a můžeme se setkat s tím, že nástupem dítěte do školy nám vyvstane mnoho nových problémů. Jednou z možných příčin neúspěchu dítěte může být právě některá ze specifických poruch učení.
Tyto poruchy tvoří skupinu obtíží projevujících se zejména při osvojování čtení, psaní a počítání. Proto jsou nejčastěji diagnostikovány v prvních ročnících základních škol, když rodič či učitel zpozoruje, že dítě nezvládá základní znalosti tak, jak by mělo. Původ poruch učení není přesně znám a existuje zde mnoho teorií, které vykládají důvody vzniku. Neplatí, že by specifické poruchy učení byly běžné jen pro děti s nižším intelektem. Stačí uvést příklad Alberta Einsteina, který jednou z těchto poruch trpěl. Ministerstvo školství předpokládá, že ve třídě je v průměru průměrně 3-4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení.
zroj:http://poruchy-chovani-a-uceni.zdrave.cz

PŘETRVÁVAJÍCÍ ZMĚNY OS. (F62.0)

20. února 2014 v 19:43 | ADMIN webu
- v případě, že se u jedince bez předchozí PO vyvinuly povahové změny v důsledku katastrofického prožitku, nadměrného stresu…
přetrvávající změna os. po katastrofické zkušenosti (F62.0) - zpravidla předchází PSP, která přejde do chronicity. Nepřátelství a nedůvěra k okolnímu světu, sociální izolace…
přetrvávající změna os. po psychickém onemocnění (F62.1) - je to opět reakce na onemocnění, nejde o přetrvávání příznaků. Nadměrná závislost na druhých osobách, snížení životní aktivity, pokles zájmů, hypochondrické stesky…
zdroj:www.upsychiatra.cz

JINÉ SPECIFICKÉ PO (F60.8)

20. února 2014 v 19:42 | ADMIN webu
osobnost nestálá, nezdrženlivá - nedostatek pevné vůle, podléhání druhým osobám, sklon k vyhledávání pohodlí, často krádeže
os. pasivně agresivní - trvalá opozice vůči okolí, pořád si stěžuje, odmítá plnit své povinnosti pomocí různých únikových manévrů (zapomínáním, váhavostí…). Typické je odkládání termínů svěřených úkolů
zdroj:www.upsychiatra.cz

ZÁVISLÁ PO (F60.7)

20. února 2014 v 19:41 | ADMIN webu
- ochotně se podřizují přáním druhých osob, které vybízejí k tomu, aby za ně přebíraly rozhodování i v běžných záležitostech
zdroj:www.upsychiatra.cz

ANXIÓZNÍ PO (F60.6)

20. února 2014 v 19:40 | ADMIN webu
- trvalý nedostatek sebedůvěry spojený s nepříjemnými pocity úzkostného napětí a obav → vyhývají se sociálním kontaktům, jsou snadno zranitelní
zdroj:www.upsychiatra.cz

ANAKASTICKÁ PO (F60.5)

20. února 2014 v 19:40 | ADMIN webu
- trpí hlavně sám postižený
- vtíravé pochybování o vlastních schopnostech, nerozhodnost a vnitřní nejistota → kompenzuje si je nadměrnou pečlivostí až puntičkářstvím → jako pracovníci jsou precizní, ale málo výkonní (pořád si to po sobě kontrolují)
- dekompenzace → obsedantně-kompulzivní porucha
zdroj:www.upsychiatra.cz

HISTRIONSKÁ PO (F60.4)

20. února 2014 v 19:39 | ADMIN webu
- sklony k teatrálnosti, dramatizování, labilní a povrchní emotivita
- pocit trvalého napětí a neuspokojení vedoucí k vyvolávání scén; účelové reakce
- přesvědčivé vystupování, předstírání, lhavost, jsou sugestibilní
- střídání sex. partnerů, návykové látky
- blízká je osobnost narcistická - nedostatek empatie, závistivost, velmi vysoké sebevědomí, neustále se zaobírají vlastními úspěchy - láska, bohatství, dokonalost
zdroj:www.upsychiatra.cz

EMOČNĚ NESTABILNÍ PO (F60.3)

20. února 2014 v 19:38 | ADMIN webu
- cholerik se silnými, málo zvladatelnými afekty
- přelétavost zájmů, střídání sex. partnerů, hledání úlevy od napětí v alkoholu a drogách
- typické impulzivní jednání
- časté sebevražedné pokusy
zdroj:www.upsychiatra.cz

DISOCIATIVNÍ PO (F60.2)

20. února 2014 v 19:37 | ADMIN webu
- nejnebezpečnější povahová odchylka od normy
- jako recidivisté se opakovaně dopouštějí trestné činnosti - jsou nepoučitelní v přesvědčení, že příští trestný čin již provedou tak dokonale, že nebudou dopadeni
- neprožívají pocit viny
- lhostejní k citům druhých osob, zcela chybí empatie
- jako rodiče často týrají děti
- projevuje se už v dětství - krádeže, záškoláctví, šikana…
- nedodržují zákony, dokonce proti nim vystupují
- agresivita i při řízení mot. vozidla
zdroj:www.upsychiatra.cz

SCHIZOIDNÍ PO (F60.1)

20. února 2014 v 19:36 | ADMIN webu
- nejeví zájem o citové vztahy, nedávají najevo své emoce (kt. jsou někdy nevypočitatelné), nemají přátele, ke chvále a kritice bývají lhostejní
- navenek působí jako podivíny, kteří se mohou projevovat bizarními nápady. Bývají nepraktičtí, těžko se přizpůsobují konvencím
zdroj:www.upsychiatra.cz

PARANOIDNÍ PORUCHA OSOBNOSTI (F60.0)

20. února 2014 v 19:34 | ADMIN webu
- povaha málo společenská, nedůtklivá, vztahovačnám, s malým smyslem pro humor
- překrucují neutrální gesta a poznámky druhých lidí, cítí v nich pohrdání vlastní osobou
- za svá práva velmi bojují, ale nedostává se jim pochopení pro pocity a práva druhých - nikdy nepřiznají vlastní pochybení
zdroj:www.upsychiatra.cz

Specifické poruchy osobnosti

20. února 2014 v 19:33 | ADMIN webu
= nejedná se o nemoci, ale o extrémně vystupňované povahové a charakterové rysy, které vedou k poruchám sociální adaptace
SPO - trvalá povahová odchylka od normy; její počátky se dají vystopovat již v dětství a definitivní podobny nabývá v dospělosti
zdroj:www.upsychiatra.cz





Odstraňování specifických poruch učení

19. března 2012 v 16:26 | ADMIN webu
Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se specifickými poruchami učení je dlouhodobý proces. Obecně neexistuje k nápravě specifických poruch učení žádná univerzálně platná a účinná metoda. Na základě odborné diagnózy se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. Cestou k nápravě těchto poruch se využívá specifická reedukace, která zahrnuje speciálně-pedagogické metody. Pro dítě se specifickou poruchou učení je zejména důležitá pravidelnost reedukace, možnost sledovat vlastní zlepšení a posilování pozitivní motivace. Reedukaci lze aplikovat přímo v prostředí školní třídy, kdy se dítěti věnuje speciální pedagog, nebo pomocí návštěv pedagogicko-psychologické poradny dítěte s rodiči, anebo i částečně rodiči v domácím prostředí.


Historie nápravy specifických poruch učení v Česku

První třída, která sloužila dětem se specifickými poruchami učení, vznikla v roce 1962 v Brně při Dětské fakultní nemocnici. Později vznikl v roce 1971 celý první stupeň základní školy pro dyslektické děti, a v současné době jsou třídy pro děti se specifickou poruchou učení rozšířené téměř po celé republice.


Techniky nápravy specifických poruch učení

Mezi metody nápravy patří např.:
  • rozlišování tvrdých a měkkých slabik napsaných na tvrdém a měkkém molitanu
  • auditivní diferenciace podle délky samohlásky
  • auditivní analýza a syntéza řeči
  • rozlišování pozadí a figury
  • prostorová orientace
  • koncentrace pozornosti
  • nácvik posloupností
  • rozvoj slovní zásoby
  • rozvoj matematických dovedností

Při nápravě dyslexie se využívá také stimulace mozkových hemisfér, tzv. HSS metoda, neboli specifickým způsobem prováděná stimulace hemisfér, prováděná pomocí vizuálních podnětů promítaných do jednotlivých zorných polí dítěte.
Metodikou nápravy specifických poruch učení se v Česku zabývají mimo jiné Zdeněk Matějček, J. Novák nebo V. Pokorná.


  • DYS Mulimediálni a interaktivní Testy a Slabikář pro děti od 4 let, k možnému odhalení a prevenci počátečních problému pří čtení a psaní. Autor, výtvarná umělkyně MgA. Alena Kupčíková Ph.D., programoval Michal Klega, namluvil Jiři Lábus, hudba Jan Urban 2010
  • zdroj:http://cs.wikipedia.org

Specifické poruchy učení

19. března 2012 v 16:23 | ADMIN webu
Druhy poruch učení:

Mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení patří
dyslexie. Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítěte není snížená. Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Tyto děti mají potom problémy i např. při přijímacích testech na střední školy, kde se vyžaduje práce s textem. Při dřívějších výzkumech (např. Hinshelwood, 1917) se předpokládalo, že obtíže při učení čtení u dyslektických dětí jsou způsobovány poruchami vidění nebo nedostatečně vyvinutým zrakem. Obtíže se zvládnutím čtení má v začátcích školní docházky poměrně velká skupina dětí, ne ve všech případech se zde ale jedná o specifickou poruchu učení.
Mezi další nejběžnější specifické poruchy učení patří:
  • Dysortografie se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, ačkoliv se dítěti dostává běžného vedení.
  • Dysgrafie znamená obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané.
  • Dyskalkulie je specifická porucha počítání a práce s matematickýmisymboly.
  • Dysmúzie je porucha související s hudebními schopnostmi.
  • Dyspinxie je porucha charakteristická nízkou úrovní kresby.
  • Dyspraxie znamená špatnou obratnost.

zdroj:http://cs.wikipedia.org

Lehká mozková dysfunkce, specifické poruchy chování a pozornosti

15. března 2009 v 12:26 | ♥Naposledy.cz♥
Definice specifických poruch učení amerického Úřadu pro výchovu (1967) postavila lehké mozkové dysfunkce ještě do jedné řady s porušeným vnímáním, dyslexií, vývojovou dysfázií. Zřejmě nepsprávně.

Nerozlišovala, co je příčinou a co je projevem. Druhá definice již jednoznačně připisuje původ specifických poruch učení dysfunkci centrálního nervového systému. Ve smyslu druhého pojetí (první monografie Otakara Kučery, 1961) jsou tedy všechny specifické poruchy učení lehkými mozkovými dysfunkcemi, přičemž všechny lehké mozkové dysfunkce nemusí být poruchami učení, natož specifickými.


Pojem LMD je širší a všechny specifické poruchy učení do sebe pojímá.
Jsou lehké mozkové dysfunkce, které se projeví především nápadností v chování dítěte, ale nedotýkají s nijak významněji jeho školního prospěchu a školní výkonnosti.

Neklid, impulsivita, nesoustředěnost, výkyvy v náladách apod., což jsou jedny z nejčastějších příznaků LMD mohou být velmi nápadné vnějšímu pozorovateli a vedou k diagnóze LMD, zvláště pokud neurolog současně nalezne řadu drobných poruch i nápadností ve funkci hybného aparátu nebo ve funkci smyslových orgánů. Avšak při dobrém vedení může takové dítě školsky prospívat docela dobře nebo jen s relativně malými obtížemi.


Průkopnická studie "Psychologické projevy při lehkých dětských encefalopatiích", která vyšla v r. 1961, Otakara Kučery, primáře Dětské psychiatrické léčebny v Dolních Počernicích, vycházející z více než desetiletého zkoumání klinického materiálu, přinesla řadu originálních postřehů a poznatků. Pravý důvod LMD v jednotlivém konkrétním případě postiženého dítěte se jen velmi těžko prokazuje.

Na úrovni patologicko-anatomické jsou drobná mozková poškození nebo vývojové mozkové anomálie stále ještě sotva zachytilelné. Usuzujeme spíše z anamnestických údajů, klinického obrazu vnfějších projevů dítěte a ze souhlasného výskytu často jen drobných nápadností a poruch v nálezech neurologických, pediatrických, psychologických a speciálně-pedagogických apod.

Původní představa - ještě Kučerova - o příčinách lehké poruchy byla koncipována anlogicky podle poruch těžkých ve smyslu dětské mozkové obrny a hlubší mentální retardace. U těchto těžkých poruch je spojitost s mozkovým poškozením zřejmá.

Soudilo se tedy, že podkladem lehkých encefalopatií jsou obdobná poškození, jenomže lehká rozptýlená, nevýrazná, která řádnou funkci určitého mozkové strukutury a pak celého mozku ztěžují a narušují. Poškození mozkové tkáně bylo pojímáno jako rozhodující etiologický činitel.

V odborné literatuře zkratka MBD z anglického "minimal brain damage" - drobná mozková poškození. Dnes pojetí příčin lehkých mozkových dysfunkcí rozšířilo. Zahrnuje činitele genetické, činitele deprivační, emocionální, které vstupují do hry v časné interakci matky s dítětem, v době gravidity, v době kolem porodu, či v časném období novorozeneckém a mohou utvářet (i nesprávně a nevhodně) mozkovou funkci dítěte.

Drobné mozkové poškození v dřívějším pojetí přestalo být jediným a stalo se jedním, stále nejvýznamnějším činitelem v souboru možných příčinných činitelů.

V sedmdesátých letech bylo zjištěno, že u dětí s LMD dochází k narušení chemických pochodů v kognitivní části mozku, můžeme říci, že tyto děti trpí vývojová poruchovou neurochemický dějů, jejichž úkolem je předávání zpráv mezi buňkami v různých částech mozku, ke kterým dochází vlivem neurotransmiterů a které jsou produkovány přímo mozkovými buňkami. Neurotransmiter spojovaný se vznikem LMD nese název dopamin.


Znamená to, že velká většina mozkových poškození vyvolává mozkové dysfunkce. Pojem LMD se s pojmem mozkového poškození dnes z větší části překrývá. Naproti tomu jsou však mozková poškození, která vyvolávají sice mozkové dysfunkce, ale nikoliv specifické poruchy učení. Jsou mozková poškození např. ve formě dětské mozkové obrny, která mají za následek mozkovou dysfunkci porjevující se však třeba jen poruchou učení.

Školní výuka dítěte v takovém případě postupuje ovšem ve shodě s jeho inteligencí a podle definice nezakládá důvod k diagnóze specifické poruchy učení.
Porucha pozornosti

Zdroj:Klikni!

Specifické poruchy chování a učení..Významné objevy ve zkoumání mozku

15. března 2009 v 12:24 | ♥Naposledy.cz♥
Lehké odchylky mentálního vývoje nabývají velkého sociálního významu, vývojová dyslexie je jednou z nich. Pod tento pojem zahrnujeme relativně drobné odchylky v duševním vývoji dítěte, kam řadíme problematiku lehkého inelektového podprůměru, lehkou mozkovou dysfunkci, psychickou subdeprivaci.


Nadále existuje problém oligofrenie, je v posledních letech překrýván problematikou lehkého intelektového podprůměru, tj. problematikou dětí, které nepatří do zvláštních škol, ale které také nemohou v normálních základních školách dobře prospívat. Společným znakem těchto odchylek je to, že postihují daleko větší počet dětí, než odchylky těžké.


K tomuto je třeba připočíst děti s inteligencí průměrnou nebo i nadprůměrnou (IQ 90 a více), které z důvodů vnitřních nebo vnějších nemohou podávat ve škole odpovídající výkon, resp. nemohou inteligenci plně využít a vhodně uplatnit. Zcela postačuje průměrně nadanému dítěti snížení výkonosti o 10 - 15 % a dostává se do pásma ohrožení, se všemi sociálními a psychologickými důsledky.

K tomuto přispívají vnitřní vlivy - nepoznané nebo nedostatečně korigované smyslové vady, zvláště závažná je např. lehká nedoslýchavost, z oblasti neurologie epilepsie či lehká mozková dysfunkce, dále jakékoliv chronicky probíhající onemocnění či organická dysfunkce, způsobující zhoršenou zdravotní koncici dítěte.


Z vnějších vlivů snižujících školní výkon, je to různé formy rodinných rozvratů a rodinných dysfunkcí. Některé výzkumy ukázaly, že při stejné inteligenci (IQ 80-90 u dívek, u chlapců 90-100 - na nižším stupni základní školy) jsou školním selháním ohrožení významně častěji chlapci než dívky. V tomto pásmu se hromadí případy s nevyšším skórem maladaptace, tj. neurotickými projevy, s poruchami chování, s nepříznivým hodnocením spolužáky a ovšem i s nižším školním prospěchem.

K tomuto tématu též příbuzné heslo Specifické poruchy učení.


Významné objevy ve zkoumání mozku

Cesta za poznáním specifických poruch učení je velmi dlouhá, dle G. Oppa (1990) počíná ve starověku u Aristotela (384 - 322 př.Kr.), který si představoval funkci mozku pouze v ochlazování srdce, přes římského lékaře gladiátorů Galéna (201-131 př.Kr.), který ze zkušeností s poraněními mozku svých svěřenců poznal, že mozek je sídlem myšlení a cítění, přes středověk k dvěma výrazným postavám v novověku - Franz-Joseph Gall (1758-1828), rakouský lékař a patolog, který na podkladě své frenologie (nesprávná představa o souvislosti lebečních výstupků s duševními fukcemi a charakterovými vlastnostmi) dal podnět k pokusům o lokalizaci řečových funkcí v určitých místech kůry mozkové.

Dále francouzský fyziolog Pierre Flourens (1794 - 1867), který kritikou Gallových východisek a jeho lokalizací připravil půdu k vědeckému zkoumání řečových funkcí mozku.
Vlastní historie dyslexie, začala objevem určitého místa v čelním laloku levé mozkové hemisféry, která řídí artikulaci, r. 1861 francouzským neurologem P. Brocou.


Druhým rozhodujícím objevem bylo zjištění německého neurologa O. Wernickeho (1874), že v blízkosti Brocových center se nacházejí jiná centra, která jsou přednostně odpovědna za porozumění mluvené řeči a za obsahovou složku našeho mluvního projevu. Omezení schopnosti mluvit nebo porozumět řeči následkem krevního výronu, nádoru, nebo jakýmkoliv jiným poškozením v době, kdy byla řeč již vyvinuta, nazýváme afázií.


Dále byly rozpoznány následky poškození mozkových center, která jsou mnohem jemnější a svým způsobem "výběrovější", netýkají se pouze řeči mluvené, ale i psané. Byla objevena nejen vývojová dyslexie, dále pak i alexie - ztráta schopnosti číst u postiženého člověka, kde bylo před tím čtení nepochybně vyvinuto.

A to opět v důsledku určitého lokalizovanéo poškození mozku v oblasti blízké Brocovým a Wernickeovým centrům. Německý internista A. Kussmaul (1877) jako první ve své monografii užil termínu "slovní slepota" pro případy, kdy pacient ztratil následkem poškození mozku schopnost číst, a to i při zachované dobré inteligenci, dobrém zraku a někdy i zcela neporušené řeči. Obdobně označil Kussmalu ztrátu schopnosti v oblasti sluchového vnímání jako "slovní hluchotu". Sám soudí, že se jedná o poruchu, kterou lze odlišit od běžných afázií.


V roce 1896 v Anglii zásluhou tří zdravotnických pracovníků, jejichž osobami byly zastoupeny medicínské obory, které v té době mohly s poruchami čtení přijít do styku, a to Pringla Morgana (1896), praktického lékaře, který první popsal případ čtrnáctiletého chlapce ze své praxe a nazval jeho poruchu "vrozenou oční slepotou", Jamese Kerraem, úředníka zdravotní služby, který ve svém pojednání o školní hygieně se zmiňuje o školních dětech, které trpí slovní slepotou nebo které při odbrých počtech píší "jako by blábolilily" a Jamese Hinshelwooda, očního chirurga, který v roce 1895 uveřejnil článek o slovní slepotě a inspirovala P. Morgana k publikaci jeho případu.


Na podkladě materiálu sebraného Hinshelwoodem bylo možno mít za prokázané, že vývojová dyslexie existuje a že není zcela zvláštním ani výjimečným jevem.
Byl popsán její klinický obraz v hereditárních spojitostech, jednak v poškození mozkové tkáně v časných vývojových stádiích, dokonce byl již podán návrh na terapeutická opatření.


Nejvýznamnější osobou dyslektického bádání byl Samuel Torrey Orton (1879-1948), který se zabýval výzkumy v oblasti neuroanatomie a neuropsychologie, jeho jméno nese společnost sdružující zájemce o problematiku dyslexií - Ortonova dyslektická společnost v USA. Naší průkopnickou osobností byl docent chorob nervových a duševních Karlovy univerzity Antonín Heveroch (1869-1927). V roce 1904 uveřejnil, zřejmě jako první na evropském kontinentě, článek "O jednostranné neschopnosti naučiti se čísti při znamenité řečové paměti", který vyšel v časopise Česká škola.


Popisuje a rozebírá případ jedenáctiletého děvčete, na které jej upozornila známá učitelka a které by v naši terminologii mohlo být klasickým případem vývojové dyslexie.


Profesor Heveroch definuje dyslexii jako jednostrannou poruchu, nápadně a překvapivě se odrážející na pzací přiměřené inteligence. Její příčinu hledá v rozptýlených drobných anomáliích řečové oblasti levé poloviny kůry mozkové, konkrétně levého gyru angularis.

V tomto článku také autor adresuje výzvu pedagogům, aby si takových poruch všímali ve své praxi, jelikož jich není tak málo, jak by se ze sporých zpráv v medicínské literatuře mohlo zdát. Do kruhů pedagogických pronikala jen velmi zvolna a s velkými těžkostmi a to nejen u nás, ale všeobecně ve světě.

Docent Heveroch svým článkem "Dítě neposeda" v Pedagogických rozhledech roku 1905 se zapsal i do dějin lehkých mozkových dysfunkcí.

Zdroj:Klikni!

Techniky nápravy specifických poruch učení

15. března 2009 v 12:21 | ♥Naposledy.cz♥
Mezi metody nápravy patří např.:
  • rozlišování tvrdých a měkkých slabik napsaných na tvrdém a měkkém molitanu
  • auditivní diferenciace podle délky samohlásky
  • auditivní analýza a syntéza řeči
  • rozlišování pozadí a figury
  • prostorová orientace
  • koncentrace pozornosti
  • nácvik posloupností
  • rozvoj slovní zásoby
  • rozvoj matematických dovedností
Při nápravě dyslexie se využívá také stimulace mozkových hemisfér, tzv. HSS metoda, neboli specifickým způsobem prováděná stimulace hemisfér, prováděná pomocí vizuálních podnětů promítaných do jednotlivých zorných polí dítěte.
Metodikou nápravy specifických poruch učení se v Česku zabývají mimo jiné Zdeněk Matějček, J.


Zdroj:Klikni!

Historie nápravy specifických poruch učení v Česku

15. března 2009 v 12:20 | ♥Naposledy.cz♥
První třída, která sloužila dětem se specifickými poruchami učení, vznikla v roce 1962 v Brně při Dětské fakultní nemocnici. Později vznikl v roce 1971 celý první stupeň základní školy pro dyslektické děti, a v současné době jsou třídy pro děti se specifickou poruchou učení rozšířené téměř po celé republice.


Zdroj:Klikni!

Odstraňování specifických poruch učení

15. března 2009 v 12:18 | ♥Naposledy.cz♥
Odstraňování nebo zmírňování obtíží dítěte se specifickými poruchami učení je dlouhodobý proces. Obecně neexistuje k nápravě specifických poruch učení žádná univerzálně platná a účinná metoda.

Na základě odborné diagnózy se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy.

Cestou k nápravě těchto poruch se využívá specifická reedukace, která zahrnuje speciálně-pedagogické metody.

Pro dítě se specifickou poruchou učení je zejména důležitá pravidelnost reedukace, možnost sledovat vlastní zlepšení a posilování pozitivní motivace.

Reedukaci lze aplikovat přímo v prostředí školní třídy, kdy se dítěti věnuje speciální pedagog, nebo pomocí návštěv pedagogicko-psychologické poradny dítěte s rodiči, anebo i částečně rodiči v domácím prostředí.

Zdroj:Klikni!

Mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení patří dyslexie. Druhy poruch učení.

15. března 2009 v 12:16 | ♥Naposledy.cz♥
Druhy poruch učení:

Mezi nejčastěji se vyskytující specifické poruchy učení patří dyslexie.

Jedná se o poruchu schopnosti naučit se číst běžnými metodami a porozumět čtenému textu, přestože inteligence takového dítě není snížená.

Děti (a také dospělí) nejsou schopni číst dlouhé texty a pochopit jejich smysl, ačkoliv znají písmena. Tyto děti mají potom problémy i např. při přijímacích testech na střední školy, kde se vyžaduje práce s textem.

Při dřívějších výzkumech (např. Hinshelwood, 1917) se předpokládalo, že obtíže při učení čtení u dyslektických dětí jsou způsobovány poruchami vidění nebo nedostatečně vyvinutým zrakem.

Obtíže se zvládnutím čtení má v začátcích školní docházky poměrně velká skupina dětí, ne ve všech případech se zde ale jedná o specifickou poruchu učení.

Dysortografie se projevuje ztíženou schopností osvojit si pravopis daného jazyka, ačkoliv se dítěti dostává běžného vedení.

Dysgrafie znamená obtíže s písemnou formou projevu, kdy dítě píše velice ztěžka, neobratně, má problém si zapamatovat tvar písmen a jeho písmo je velice nečitelné a neuspořádané.
Dyskalkulie je specifická porucha počítání a práce s matematickými symboly.

Zdroj:Klkini!

Ministerstvo školství ČR předpokládá, že ve školní třídě je průměrně 3–4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení.

15. března 2009 v 12:13 | ♥Naposledy.cz♥
Výskyt:


Ministerstvo školství ČR předpokládá, že ve školní třídě je průměrně 3-4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení. Pedagogové však uvádějí, že takových dětí může být až 20 %, protože ne všechny děti mají při své poruše stejné projevy a obtíže.


Asi 2 % dětí má v rámci vzdělávacího procesu výrazné problémy se zvládáním čtení, psaní nebo počítání, a to nejčastěji v důsledku dysfunkce určité oblasti mozku. Specifické poruchy učení nezpůsobují obtíže v prostředí školy a vzdělávacího zařízení, ale i v sociokulturním prostředí a profesionálním uplatnění.

Tyto poruchy učení mají vliv na formování osobnosti dítěte, které často trpí pocity méněcennosti a neurotickými příznaky, mezi které mj. patří poruchy spánku nebo nechutenství. Psychosociální postavení dítěte je ovlivňováno reakcemi zdatnějších spolužáků, učitele a přístupem rodičů k "neúspěchu" dítěte. Děti se nejčastěji obávají odmítnutí rodičů, což vede ke vzniku úzkostí.

Zdroj:KIikni!

Specifické poruchy učení jsou poruchy způsobující problémy v rámci vzdělávacího procesu, kdy postižení projevují nedostatečně rozvinuté schopnosti, což jim způsobuje výukové obtíže.

15. března 2009 v 12:11 | ♥Naposledy.cz♥
Původ:

Specifické poruchy učení nejsou způsobeny poruchami vývoje, zrakovým, sluchovým, motorickým nebo jiným zdravotním postižením, ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám.

Předpokládá se, že existuje dědičný sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit mozku a dominancí hemisfér, která není typická. Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku (následkem např. LMD) nebo jeho drobného poškození, určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí - zejména emocionálnímu klimatu v rodině a vztahu rodičů ke škole.


Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříč celým spektrem rozložení inteligenčního kvocientu, tedy jak u dětí nadprůměrně(např. Albert Einstein byl taky dyslektik), tak i podprůměrně inteligentních. Starší výzkumy, realizované převážně lékaři, také zkoumaly vznik specifických poruch učení jako reakci na organické poškození mozku (např. v důsledku úrazu hlavy) a centrální nervové soustavy. Souvislost se však nepodařilo prokázat.

Zdroj:Klikni!
 
 

Reklama