STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Specifické (izol.) fobie

Specifické (izolované) fobie je strach z něčeho naprosto určitého....

8. listopadu 2011 v 17:05 | ADMIN webu


Co je specifická fobie?
Specifická fobie je strach z něčeho naprosto určitého. K nejčastějším fobiím tohoto typu patří strach z výšek, hadů, pavouků a jiných zvířat, uzavřených prostor nebo z létání. Strach z těchto věcí, tvorů a situací má mnoho lidí, ale ne každý takový strach je možné označit jako fobii. Odhaduje se, že fobií ve smyslu neurotické poruchy trpí asi 8% lidí a je poměrně běžné, že člověk trpí více než jednou fobií.

Jak se pozná fobie od "normálního" strachu?

K odpovědi dospějeme, když se podíváme na příznaky a specifika fobií:
  • úzkost pociťovaná při konfrontaci s nějakým objektem nebo situací
  • anticipační úzkost - člověk prožívá úzkost už při představě, že se s obávaným jevem setká
  • vyhýbavé chování - dotyčný se velmi snaží vyhnout obávanému objektu nebo situaci
Právě poslední jmenovaný projev je tím odlišujícím znakem: zdravý člověk se možná bojí, ale strach překoná; naproti tomu fobik - neurotik se obávaným situacím vyhýbá, což jej v různé míře omezuje (např. kdo trpí fobií z létání, dostane se na dovolenou jen tam, kam dojede po silnici; kdo má fobii z krve, nedokáže pomoct zraněnému atp.). Dotyčný svou úzkost nezvládne, ani když si je vědom, že jeho strach je přehnaný.

Fobie ovšem také zachraňují život

Lze předpokládat, že mnoho fobií má život zachraňující smysl a v tomto smyslu jsou účelné - třeba obava z výšek. Lidé v různých kulturách trpí různými fobie mi - např. africký venkovan nebude nikdy fobií z jízdy autem, protože se s autem nesetká. Tento zdánlivě banální fakt dokazuje, že specifické fobie nejsou vrozené. Je to jako u jinýc h úzkostných poruch - člověk je nějakým způsobem predisponován (narodí se s citlivější nervovou soustavou) a o rozvoji fobie pak rozhodnou životní zkušenosti a chování lidí z okolí. Specifické fobie se často objevují už v dětském věku, rozvíjejí se i během dospívání a méně často i v dospělosti.

Léčba fobií

K léčbě se ve skutečnosti odhodlá málokterý člověk trpící specifickou fobií - buď se stydí, a/nebo najde způsob, jak se obávaným objektům a situacím vyhýbat a přitom relativně normálně fungovat.
Při odstraňování fobií se výrazně uplatňují psychoterapeutické postupy, zejména pak kognitivně-behaviorální nebo behaviorální terapie. Pracuje se metodou desenzibilizace a expozice. Jde o pomalé přibližování se k obávanému - nejdřív v představách, pak i ve skutečnosti. Třeba hada si člověk představuje např. v relaxovaném nebo hypnotickém stavu a přitom se postupně učí snášet a snižovat svou úzkost. Pak se dívá na hada v teráriu, postupně ze stále menší vzdálenosti, pak snese jeho přítomnost za pletivem a tak dále. Takový nácvik trvá několik týdnů a jeho největším omezením je, že zdaleka ne každý fobik s takovou léčbou souhlasí. Mimo to je ovšem jeho účinnost slušná. zdroj: www.psychoweb.cz












 
 

Reklama