MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Sociální fobie

Sociální fobie se projevuje velkou nervozitou

14. října 2016 v 13:18 | Admin
Sociální fobie je jedna z poruch emocí, nemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování - např. při představování, poznávání nových lidí, pohovoru do zaměstnání, ve­řejného vystupování apod. Sociální fobie je v současnosti třetím nejrozšířenějším psychickým onemocněním.
Sociální fobie pravděpodobně vzniká již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání a dospívání setkává se špatným přístupem rodičů - je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Touto fobií také trpí lidé, kteří získali pocit své nedostatečnosti či podřadnosti ve společnosti. Tito lidé pak podvědomě předpokládají stejně odmítavou či nechápavou reakci, se kterou se setkávali v dětství, i od všech ve svém okolí.

Lidé trpící sociální fobií většinou touží po normálních mezilidských vztazích a mají několik nejbližších přátel či rodinu. Velké obtíže ale mají při seznamování s lidmi či navazování nových kontaktů - velmi problematické je žádat o práci či mluvit na veřejnosti. Ve vážnějších případech nemocní ani nejsou schopni telefonovat či komunikovat s kýmkoli mimo okruh jeho nejbližších.
Sociální fobie se projevuje velkou nervozitou, která může vyvolat pocení, třas, sucho v ústech a další příznaky - velmi se ovšem odlišuje od panických stavů, které mohou připomínat infarkt. Při sociální fobii způsobí stav mysli - tedy to, jak se cítíme, vedlejší příznaky - u některých lidí může ostych přerůst v chorobnou uzavřenost, vést ke koktání nebo úplné neschopnosti promluvit na veřejnosti.

Sociální fobie se léčí pod dohledem psychologa či psychiatra kognitivně - behaviorální terapií doplněné vhodnými medikamenty - léky proti úzkosti a depresím.
Část těla: psychická
Délka léčby: dlouhodobá, nevyléčitelná
Způsob léčby: domácí léčba
Věk: děti, dospívající, dospělí, senioři
Zdroj:http://www.vitalia.cz/katalog/nemoci/socialni-fobie/

Sociální fobii provází velký strach a úzkost

14. října 2016 v 13:15 | Admin
Základem sociální fobie je strach a s ním související úzkost. Mimo to se však lze setkat i s dalšími doprovodnými znaky, co se týkají i fyzického stavu. Lidé se sociální fobii se tak při komunikaci s jinými červenají, nedokážou se dívat do očí, třesou se jim ruce, dělá se jim nevolno apod. Má-li člověk navíc z něčeho mindrák, například ze svého malého nosu, plešatosti nebo třeba křivým zubům, pak se sociální fobie projevuje o to snadněji, protože nemocný má pocit, že všichni se na tyto nedostatky soustředí. I proto může být sociální fobie odrazovým můstkem k rozvoji paranoidních a jiných podobných poruch.

  • Konkrétní obvyklé projevy

Nutno podotknout, že člověk s touto fobii si svůj problém uvědomuje a často by také chtěl žít bez toho strachu, ale nedokáže to překonat. Vždycky ho všechny pocity a projevy provázející sociální fobii přemůžou. Nemocní se snaží sami sebe přesvědčovat, že to zvládnou, ale když čelí realitě, opět nad nimi sociální fobie zvítězí. Podívejte se na to, co konkrétně člověk s těmito psychickými potížemi prožívá:
  • nechce být středem pozornosti, děsí se toho
  • nedokáže v klidu mluvit s nadřízeným, před skupinou apod.
  • neumí si o něco říci, o něco požádat
  • nesnese pohledy druhých
  • neustále kontroluje své chování, zevnějšek
  • nechce jíst před lidmi
  • bojí se navázat jakoukoliv konverzaci, odpovídá stroze
  • tělesné projevy viz výše (červenání, pocity na zvracení, bušení srdce, zrychlený tep, pocení atd.)
Jestliže jste se v těchto bodech viděli, navštivte svého obvodního lékaře, nebo si rovnou sami vyhledejte psychologa, případně psychiatra. Nemá smysl se sociální fobii nechat ubíjet. Stačí se jednou překonat a svěřit se druhému s tím, co vás trápí.

Důsledky sociální fobie

Asi netřeba připomínat, jak sociální fobie ovlivňuje kvalitu života. V těch nejhorších případech může vést až k jeho ztrátě. Podívejme se nyní na ty největší a nejobvyklejší následky. Je zcela jasné, že jedinec s fobií trpí samotou, z níž mohou následně vyplývat i další nepříjemné důsledky, jako jsou omezené sociální dovednosti, nemožnost nalézt si partnera apod. Bylo už zmíněno, že sociální fobie může člověka zahnat až do takového stádia, že není schopen chodit normálně do práce a vůbec ven. S tím souvisí i vznik různých závislostí, finanční problémy, deprese a úzkostné poruchy. Bohužel nutno zmínit, že i přes takový způsob života se lidé mnohdy stydí vyhledat pomoc a raději nějak přežívají. A to je špatně.

Sociální fobie: léčba

Spousta lidí se za fobii, kterou trpí, stydí, a tak i když je jim jasné, že to není přirozený stav, přesvědčují se, že jiní už prostě nebudou. Avšak lékaři jasně vzkazují všem, které tato fobie trápí, že je dobře léčitelná. A to dvěma způsoby, volba toho konkrétního vždy závisí na osobnosti člověka, který se přišel léčit. Existuje tedy léčba:
  • s pomocí medikamentů - antidepresiv ze skupin léků SSRI, SNRI a RIMA
  • prostřednictvím psychoterapie
  • kombinovaná

Jestliže se zvolí léčba pomocí psychofarmak, pak ze zkušeností vyplývá, že výrazné zlepšení nastává u zhruba 80 procent nemocných. Stejně tak pomáhá i terapie (kognitivně-behaviorální metody), jejímž cílem je naučit člověka vnímat stresující situace jinak, změnit negativní myšlenky a ovládat pocity, které v inkriminovaných situací přicházejí. Sociální fobie jde takto zcela odbourat. Důležitou součástí terapie je i nácvik sociálních dovedností. To probíhá většinou ve skupině a jednotliví pacienti dostávají úkoly - od jednodušších až po složitější. Procvičuje se tak třeba neverbální chování, konverzace s lidmi, vystupování před lidmi, požádání o něco,kritizování, přijímání pochvaly apod. Zkrátka se nemocný ve zinscenovaných scénkách učí tomu, co ho v životě nejvíce omezuje.
Kombinace obou možných terapií se zpravidla volí ve chvíli, kdy individuálně nezabírají. V každém případě je velice důležité postupně vyhledávat situace, které nemocného děsí, a stavět se k nim čelem. Jakmile budou přicházet první pozitivní výsledky, kdy takový člověk uvidí, že se třeba bojí méně, že se mu už tolik nepotí ruce, nebo že ten svíravý pocit kolem žaludku není tak intenzivní, budou při dodržování pokynů lékaře další dílčí úspěchy jen přibývat.zdroj:http://www.spektrumzdravi.cz/socialni-fobie-udela-ze-zivota-peklo-muze-dostat-i-vas

Sociální fobie patří mezi nejrozšířenější psychické potíže, kterými trpí lidé po celém světě.

14. října 2016 v 13:13 | Admin
Hlavní úlohu sehrává strach - z lidí, z interakce s nimi a ze všech situací, ve kterých musí nemocný jednat s ostatními nebo je jimi hodnocen či jinak pozorován. Nezřídka proto jedinci, co se s touto fobií potýkají, přestávají normálně žít a často to dochází až k tomu, že víceméně nejsou schopni vůbec opustit svůj byt a vyjít ven na ulici. Výjimkou bohužel nejsou ani případy, kdy sociální fobie dožene člověka k sebevraždě.


Pro lidi mající sociální fobii je to často začarovaný kruh, který je může dostat až na úplné dno. Jakmile nejsou schopni docházet do práce, začnou se samozřejmě kupit i další problémy, které jsou příčinou dalších obtíží. Nemocní pak upadají do depresí, uchylují se k nadměrnému pití alkoholu nebo užívání drog. Sociální fobie je tak v rozvinutějším stádiu doprovázena mnoha dalšími potížemi, může být příčinou i následkem. V tomto článku o ní najdete všechno podstatné - co to sociální fobie je, jaké může mít podoby a jak se léčí. Odborníci hovoří o tom, že velkým problémem bývá právě to, že nemocný nevyhledá jejich pomoc. Jinak je sociální fobie poměrně dobře odbouratelná v porovnání s jinými psychickými obtížemi.

Co to je sociální fobie

Z teoretického hlediska je sociální fobie vcelku jednoduše popsatelná. Jde onevysvětlitelný a iracionální strach ze sociálních situací. Což konkrétně znamená, že ten, kdo jí trpí, nezvládá komunikaci s ostatními, bojí se jí, je z ní nervózní. Je mu celkově nepříjemné, i když se na něho lidé jen podívají. Nedokáže v přítomnosti ostatních ani mluvit, natož vykonávat jiné činnosti, jako třeba telefonovat, jíst nebo něco psát. Nemocný nesnese pohledy druhých, jde o zcela běžné situace i samozřejmě takové, které podněcujítrému a nervozitu i u zdravých lidí. Tento strach roste v souvislosti s tím, zda jde o známé, přátelé, příbuzné, nebo zcela cizí osoby.

Ten, kdo trpí (nebo se u něj tato obtíž začíná rozvíjet) sociální fobii nechodí mezi lidi, pouze z nutnosti. Jak už však bylo napsáno výše, pocity se neustále prohlubují, až přestane nemocný vycházet z domu úplně. Stejně tak si nemocní nezvou k sobě hosty. U každého člověka mohou být tyto provokující situace různé, třeba i hodně specifické, jindy se jedná o celé spektrum, které se může rozšířit až na vlastní rodinu. Pokud tedy na sobě pozorujete, že se stále více obracíte sami do sebe, vyhledáváte samotu a kontakt s druhými vám není příjemný, je na čase zpozornět.Sociální fobie se v životě může projevovat nárazově, třeba v souvislosti se stresem a podobnými vlivy, které se promítají do stavu psychické kondice. Statistiky hovoří, že určitá období, kdy se člověk před druhými stydí, zažívá až 90 procent populace. Dlouhotrvající sociální fobie pak trápí zhruba 2 procenta, občasné epizody zaznamenává od 3 do 12 procent lidí, trpí jí obě pohlaví. Sociální fobie začne v člověku klíčit přibližně v období puberty - mezi 14 až 20 lety, kdy je jedinec často součástí socializačních procesů. A jestliže se právě v tomto období setká s nějakými negativními postoji, později se to může překlenout právě v sociální fobii.

zdroj:http://www.spektrumzdravi.cz/socialni-fobie-udela-ze-zivota-peklo-muze-dostat-i-vas

Sociální fobie a jak s ní bojovat

14. října 2016 v 13:10 | Admin
Ahoj přátelé našla jsem užitečné stránky,kde lze využít on.line chat nebo zanechat komentář kauči a autorovi článku Aleš kalina,klikni na odkaz níže...může se hodit:-)




1. Uvědomění si problému

V první řadě je třeba, aby si člověk, který trpí sociální fobií, uvědomil, že má problém, případně tento problém přestal bagatelizovat. Ačkoliv sociální fobie obvykle člověka přímo neohrožuje na životě, není vhodné ji podceňovat a je potřeba ji začít léčit. Sociální fobie totiž může postiženého uvrhnout do izolace, může mu naprosto znemožnit vycházet ven, stýkat se s přáteli atd. V důsledku toho se u takového člověka mohou rozvinoutdeprese, které v krajním případě mohou vést až k sebevraždě.

2. Včasné podchycení

Jedna z teorií tvrdí, že sociální fobie často začínají v adolescenci a soustřeďují se kolem strachu ze zvědavých pohledů jiných lidí. Obvykle jsou spojeny s nízkým sebehodnocením a strachem z kritiky. Pokud tedy teenager má problémy v interakci s druhými, neměli bychom jeho problémy zlehčovat, ale spíše je začít řešit.
Druhá teorie má za to, že sociální fobie vznikají již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání setkává se špatným přístupem rodičů - je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Podle této teorie tedy není vhodné dítě příliš kritizovat a neustále ho upozorňovat pouze na jeho negativní vlastnosti a charakteristiky.

3. Léčba, léky a psychoterapie

Sociální fobie je v dnešních dnech klasifikována jako psychiatrická porucha. Nemyslím si to. Doporučuji si najít své Emoční rovnice, které vznikly právě v době dětství a dospívání. Během hledání se dotyčný učí mazat automatické negativní programy a z nich vyvěrající myšlenky, které je v obávaných situacích napadají, nacvičují sociální dovednosti a nakonec se vytavují situacím, kterým se vyhýbají.
Čím více se úzkosti a situacím s ní spojených vyhýbáme, tím více a intenzivněji se vrací. Proto doporučuji si úzkostí projít a nikoliv se jí vyhýbat, a když přijde, psát si myšlenky, které se pak stávají základem pro hledání programů v hlavě.zdroj:https://ales-kalina.cz/blog/osobni-rust/socialni-fobie-ni-bojovat/

Běžné projevy sociální fobie

7. června 2016 v 17:35 | Admin

Strach:

  • Ze schůzí, jednání
  • Z večírků
  • Že se druzí na vás dívají
  • Že se znemožníte
  • Abyste nebyli středem pozornosti

Neschopnost:

  • Jíst před lidmi
  • Mluvit před skupinou
  • Mluvit před autoritou
  • Telefonovat
  • Navázat konverzaci a udržovat ji
  • Říci si o to, co člověk potřebuje a na co má právo
  • Říci ne

Zdroj:http://fobie-a-uzkostne-poruchy.zdrave.cz/socialni-fobie/

Léčba sociální fobie

7. června 2016 v 17:31 | Admin
K léčbě sociální fobie jsou nezbytná psychofarmaka a různé druhy psychoterapie. Například metoda kognitivní rekonstrukce, která spočívá ve změně myšlení o tom, čeho se postižený bojí.
Sociální fobie mnohdy totiž znamená, že si postižený nedokáže vytvořit určité sociální návyky. Léčba vyžaduje i učení těchto, pro jiné zcela běžných věcí.
Psychiatři při léčbě využívají metodu hierarchické expozice, vystavování obávaným sociálním situacím.

Zdroj:http://fobie-a-uzkostne-poruchy.zdrave.cz/socialni-fobie/

Vznik a důsledky sociální fobie

7. června 2016 v 17:30 | Admin
Tato fobie nejčastěji začíná v období puberty, kdy člověk poprvé zažívá řadu sociálních situací. Např. seznamování s osobami druhého pohlaví.
Velmi zřídka vzniká sociální fobie po nějakém traumatu - výsměch spolužáků. Častější příčinou je nezvládání drobných situací nebo nedostatek sociální dovedností, které člověk nezískal při výchově např. od svých rodičů. Biologicky mají postižení dispozice k celkově zvýšenému napětí.
Sociální fobie je příčinou problémů při navazování partnerských vztahů, při zkoušení a vůbec ve škole a také při hledání zaměstnání. Postižení mají problém odloučit se od rodičů a začít žít samostatně.
Tito lidé mají také velké sklony k závislosti na alkoholu. Ten jim totiž zdánlivě pomáhá problém zvládat, a jsou proto mnohem zranitelnější. Stejně tak si mohou snadněji navyknout na drogy. Mají sklony k depresivním až sebevražedným náladám. Mohou se objevit i další duševní poruchy (panická porucha, agorafobie, jednoduchá porucha).

Zdroj:http://fobie-a-uzkostne-poruchy.zdrave.cz/socialni-fobie/

Sociální fobie je strach ze sociálních situací. Lidé trpící tímto druhem fobie cítí ve společnosti napětí a nervozitu.

7. června 2016 v 17:29 | Admin
Mají strach z odmítnutí, kritiky, hodnocení - vzhledu, chování, charakteru. Lidé se sociální fobií se chtějí většinou ukázat v co nejlepším světle. Zároveň jsou přesvědčeni, že udělají ten nejhorší dojem, proto se sociálním situacím začnou vyhýbat - nemohou číst, jíst, telefonovat nebo psát na veřejnosti.
V extrémních případech může vést sociální fobie ke strachu ze všech sociálních situací (mimo okruh rodiny), ze společnosti a lidí vůbec. Postižení mají většinou strach ze ztrapnění, pátravých pohledů ostatních.

Zdroj:http://fobie-a-uzkostne-poruchy.zdrave.cz/socialni-fobie/

Terapie léky - siciální foie

7. června 2016 v 12:27 | Admin


Terapie léky:

Vhodnější jsou antidepresiva, zejména skupiny léků jako SSRI (escitalopram, paroxetin, fluoxetin, citalopram, sertralin či fluvoxamin),

SNRI (venlafaxin),

RIMA (moclobemid) či

NDRI (bupropion).

* Antidepresiva jsou léky, které umož- ňují lepší přenos signálu v některých neurotransmiterových systémech mozku tím, že zvyšují dostupnost chemických přenašečů na nervových zakončeních. Tím dochází k postupnému odeznívání sociální fobie.

Vzhledem k tomu, že úprava nervového přenosu trvá řádově 10-14 dnů a utváření »odvážnějšího« chování ještě déle, první projevy účinku antidepresiv se u sociální fobie dostavují většinou po 8-12 týdnech podávání léku. Bývá to tedy o něco později, než se běžně objeví účinek antidepresiv u depresí. Antidepresiva jsou velmi účinná a nevzniká na ně závislost.



Převzato z PŘÍRUČKY PRO LIDI SE SOCIÁLNÍ FOBIÍ
Ján Praško, Jana Vyskočilová, Jana Prašková

Sociální fobie vs. panická úzkost

7. června 2016 v 12:15 | Admin
Mnozí lidé často zaměňují sociální fobii s ataky panické úzkosti. Proto je třeba před léčbou vyloučit i další možné diagnózy. Hlavním rozdílem od zmiňované panické úzkosti je absence infarktových stavů, ty je třeba od klasické sociální fobie odlišit. Panická úzkost jemnohem razantnější z hlediska tělesných a fyziologických projevů (nemožnost popadnout dech, nemožnost se pohnout, mluvit apod).
Sociální fobie je poměrně velký problém, který má však tu "výhodu", že jde řešit. Pokud tedy trápí i vás, vrhněte se do toho po hlavě a nalezněte v sobě vůli docílit změn. Není to nemožné. A jestliže znáte někoho ve svém okolí, koho sociální fobie postupně ničí, zkuste s ním pravidelně hovořit, povzbuzovat ho, sehrávat s ním situace, kterých se bojí. Možná čeká na první pomocnou ruku, a když ji dostane, bude posléze schopen přijmout i tu odbornou.


Zdroj:http://www.spektrumzdravi.cz/socialni-fobie-udela-ze-zivota-peklo-muze-dostat-i-vas

Sociální fobie patří mezi nejrozšířenější psychické potíže

7. června 2016 v 12:14 | Admin
Hlavní úlohu sehrává strach - z lidí, z interakce s nimi a ze všech situací, ve kterých musí nemocný jednat s ostatními nebo je jimi hodnocen či jinak pozorován. Nezřídka proto jedinci, co se s touto fobií potýkají, přestávají normálně žít a často to dochází až k tomu, že víceméně nejsou schopni vůbec opustit svůj byt a vyjít ven na ulici. Výjimkou bohužel nejsou ani případy, kdy sociální fobie dožene člověka k sebevraždě.
Pro lidi mající sociální fobii je to často začarovaný kruh, který je může dostat až na úplné dno. Jakmile nejsou schopni docházet do práce, začnou se samozřejmě kupit i další problémy, které jsou příčinou dalších obtíží. Nemocní pak upadají do depresí, uchylují se k nadměrnému pití alkoholu nebo užívání drog. Sociální fobie je tak v rozvinutějším stádiu doprovázena mnoha dalšími potížemi, může být příčinou i následkem. V tomto článku o ní najdete všechno podstatné - co to sociální fobie je, jaké může mít podoby a jak se léčí. Odborníci hovoří o tom, že velkým problémem bývá právě to, že nemocný nevyhledá jejich pomoc. Jinak je sociální fobie poměrně dobře odbouratelná v porovnání s jinými psychickými obtížemi.

Co to je sociální fobie

Z teoretického hlediska je sociální fobie vcelku jednoduše popsatelná. Jde onevysvětlitelný a iracionální strach ze sociálních situací. Což konkrétně znamená, že ten, kdo jí trpí, nezvládá komunikaci s ostatními, bojí se jí, je z ní nervózní. Je mu celkově nepříjemné, i když se na něho lidé jen podívají. Nedokáže v přítomnosti ostatních ani mluvit, natož vykonávat jiné činnosti, jako třeba telefonovat, jíst nebo něco psát. Nemocný nesnese pohledy druhých, jde o zcela běžné situace i samozřejmě takové, které podněcujítrému a nervozitu i u zdravých lidí. Tento strach roste v souvislosti s tím, zda jde o známé, přátelé, příbuzné, nebo zcela cizí osoby.
Ten, kdo trpí (nebo se u něj tato obtíž začíná rozvíjet) sociální fobii nechodí mezi lidi, pouze z nutnosti. Jak už však bylo napsáno výše, pocity se neustále prohlubují, až přestane nemocný vycházet z domu úplně. Stejně tak si nemocní nezvou k sobě hosty. U každého člověka mohou být tyto provokující situace různé, třeba i hodně specifické, jindy se jedná o celé spektrum, které se může rozšířit až na vlastní rodinu. Pokud tedy na sobě pozorujete, že se stále více obracíte sami do sebe, vyhledáváte samotu a kontakt s druhými vám není příjemný, je na čase zpozornět.

Sociální fobie se v životě může projevovat nárazově, třeba v souvislosti se stresem a podobnými vlivy, které se promítají do stavu psychické kondice. Statistiky hovoří, že určitá období, kdy se člověk před druhými stydí, zažívá až 90 procent populace. Dlouhotrvající sociální fobie pak trápí zhruba 2 procenta, občasné epizody zaznamenává od 3 do 12 procent lidí, trpí jí obě pohlaví. Sociální fobie začne v člověku klíčit přibližně v období puberty - mezi 14 až 20 lety, kdy je jedinec často součástí socializačních procesů. A jestliže se právě v tomto období setká s nějakými negativními postoji, později se to může překlenout právě v sociální fobii.
Občasně každý z nás pociťuje sociální úzkost. Ta je svým projevem podobná fobii, ale je krátkého trvání, a nezanechává tak rozsáhlé následky v životě. Nevede k tomu, že se lidé vědomě začnou vyhýbat konfrontaci s ostatními.

Sociální fobii provází velký strach a úzkost

Základem sociální fobie je strach a s ním související úzkost. Mimo to se však lze setkat i s dalšími doprovodnými znaky, co se týkají i fyzického stavu. Lidé se sociální fobii se tak při komunikaci s jinými červenají, nedokážou se dívat do očí, třesou se jim ruce, dělá se jim nevolno apod. Má-li člověk navíc z něčeho mindrák, například ze svého malého nosu, plešatosti nebo třeba křivým zubům, pak se sociální fobie projevuje o to snadněji, protože nemocný má pocit, že všichni se na tyto nedostatky soustředí. I proto může být sociální fobie odrazovým můstkem k rozvoji paranoidních a jiných podobných poruch.

  • Konkrétní obvyklé projevy

Nutno podotknout, že člověk s touto fobii si svůj problém uvědomuje a často by také chtěl žít bez toho strachu, ale nedokáže to překonat. Vždycky ho všechny pocity a projevy provázející sociální fobii přemůžou. Nemocní se snaží sami sebe přesvědčovat, že to zvládnou, ale když čelí realitě, opět nad nimi sociální fobie zvítězí. Podívejte se na to, co konkrétně člověk s těmito psychickými potížemi prožívá:
  • nechce být středem pozornosti, děsí se toho
  • nedokáže v klidu mluvit s nadřízeným, před skupinou apod.
  • neumí si o něco říci, o něco požádat
  • nesnese pohledy druhých
  • neustále kontroluje své chování, zevnějšek
  • nechce jíst před lidmi
  • bojí se navázat jakoukoliv konverzaci, odpovídá stroze
  • tělesné projevy viz výše (červenání, pocity na zvracení, bušení srdce, zrychlený tep, pocení atd.)
Jestliže jste se v těchto bodech viděli, navštivte svého obvodního lékaře, nebo si rovnou sami vyhledejte psychologa, případně psychiatra. Nemá smysl se sociální fobii nechat ubíjet. Stačí se jednou překonat a svěřit se druhému s tím, co vás trápí.

Důsledky sociální fobie

Asi netřeba připomínat, jak sociální fobie ovlivňuje kvalitu života. V těch nejhorších případech může vést až k jeho ztrátě. Podívejme se nyní na ty největší a nejobvyklejší následky. Je zcela jasné, že jedinec s fobií trpí samotou, z níž mohou následně vyplývat i další nepříjemné důsledky, jako jsou omezené sociální dovednosti, nemožnost nalézt si partnera apod. Bylo už zmíněno, že sociální fobie může člověka zahnat až do takového stádia, že není schopen chodit normálně do práce a vůbec ven. S tím souvisí i vznik různých závislostí, finanční problémy, deprese a úzkostné poruchy. Bohužel nutno zmínit, že i přes takový způsob života se lidé mnohdy stydí vyhledat pomoc a raději nějak přežívají. A to je špatně.

Sociální fobie: léčba

Spousta lidí se za fobii, kterou trpí, stydí, a tak i když je jim jasné, že to není přirozený stav, přesvědčují se, že jiní už prostě nebudou. Avšak lékaři jasně vzkazují všem, které tato fobie trápí, že je dobře léčitelná. A to dvěma způsoby, volba toho konkrétního vždy závisí na osobnosti člověka, který se přišel léčit. Existuje tedy léčba:
  • s pomocí medikamentů - antidepresiv ze skupin léků SSRI, SNRI a RIMA
  • prostřednictvím psychoterapie
  • kombinovaná


80 procent nemocných. Stejně tak pomáhá i terapie (kognitivně-behaviorální metody), jejímž cílem je naučit člověka vnímat stresující situace jinak, změnit negativní myšlenky a ovládat pocity, které v inkriminovaných situací přicházejí. Sociální fobie jde takto zcela odbourat. Důležitou součástí terapie je i nácvik sociálních dovedností. To probíhá většinou ve skupině a jednotliví pacienti dostávají úkoly - od jednodušších až po složitější. Procvičuje se tak třeba neverbální chování, konverzace s lidmi, vystupování před lidmi, požádání o něco,kritizování, přijímání pochvaly apod. Zkrátka se nemocný ve zinscenovaných scénkách učí tomu, co ho v životě nejvíce omezuje.
Kombinace obou možných terapií se zpravidla volí ve chvíli, kdy individuálně nezabírají. V každém případě je velice důležité postupně vyhledávat situace, které nemocného děsí, a stavět se k nim čelem. Jakmile budou přicházet první pozitivní výsledky, kdy takový člověk uvidí, že se třeba bojí méně, že se mu už tolik nepotí ruce, nebo že ten svíravý pocit kolem žaludku není tak intenzivní, budou při dodržování pokynů lékaře další dílčí úspěchy jen přibývat.

zdroj:http://www.spektrumzdravi.cz/socialni-fobie-udela-ze-zivota-peklo-muze-dostat-i-vas

Jak se mám zbavit sociální fobie? Vyzkoušejte následující postup

7. června 2016 v 12:09 | Admin

Názor odborníka - Dalibor Špok


Dobrý den,

úzkost má dva aspekty, z nichž jeden je pro vás negativní a jeden pozitivní.Negativní stránkou je, že čím více se úzkosti a situacím s ní spojených vyhýbáme, tím více a intenzivněji se vrací. Je jako plevel na zahrádce - pokud budete zahrádku denně navštěvovat a okopávat, bude prosperovat. Necháte-li ji ladem, nečekejte, že plevel zmizí či ubude. S úzkostí je to podobné - čím více se budete vyhýbat situacím, které úzkost doprovází, tím více se bude množit, tím snadněji se dokonce přenese i na nové situace, které předtím úzkostné nebyly.
Proto cesta, kterou vám nabídnu, nebude a nemůže být příjemná - stejně jako úzkost sama. Je totiž třeba úzkostí projít. Nikoli vyhýbat se jí, ale projít jejím středem.
Tou druhou, pozitivní stránkou, je, že žádná úzkost netrvá věčně. Na úzkost se neumírá. Je to primitivní reakce vývojově starších mozkových struktur, a její zákonitostí je, že nastoupí, trvá - a skončí nebo se výrazně zmenší. Nemůžete mít úzkost pořád a pořád stejnou. Je to podobné jako smích: nelze se smát pořád. Mozek to neumí. Naštěstí.
Toho na naší cestě využijeme. Budete přitom potřebovat především dostatek vůle vydržet nepříjemné, a taky své uvědomění. Vaším úkolem totiž bude uvědomovat si svou úzkost, hledat ji, prožívat ji, zkoumat, jak probíhá, co přesně ve vás vyvolává. Staňte se pozorovatelem své úzkosti, jejím analytikem. Přesně zkoumejte, kde ji cítíte více, kde méně. Vnímejte ji jako energii, jako vzrušení, jako zrychlení dechu či bušení srdce - vnímejte jakýkoli projev, který přináší. Budete vnímat kdy a jak nastupuje, jak je silná, zda se zesiluje, zda ustupuje. Možná se s ní i trochu spřátelíte. Uvědomění je přitom zásadním mechanismem. Nikoli rozvíření myšlenek typu "co si o mně myslí…", ale přímé uvědomění úzkosti, její sledování na prožitkové, pocitové úrovni.
Je přitom důležité, abyste se paralelně věnoval všem třem následujícím oblastem najednou:

1. Přímá zteč!

Postupujte takto

  • Projděte si ve své mysli a vypište různé sociální situace, které ve vás vyvolávají či vyvolávaly úzkost. Fantazii se meze nekladou.
  • Oznámkujte je 0 (minimální, žádná úzkost), až 10 (maximální představitelná, ohromující úzkost), vzájemně je srovnejte a seřaďte od nejmenší po největší úzkost, kterou vyvolávají či by mohly (jak o nich přemýšlíte) vyvolat.
Příklady: např. "nákup v obchodě (1)", "zeptání se na cestu (2)", "oslovení neznámé dívky a pozvání na rande (9)" "návštěva u Milana (5)" - samozřejmě vybírejte své situace a své známkování. Situace můžete popsat i podrobněji.
A teď přijde to zásadní a nepříjemné: Jděte do terénu!
  • Každý den věnujte minimálně jednu, ideálně dvě hodiny následujícímu cvičení. Vyberte jednu nebo několik situací ze svého seznamu a jděte je realizovat. Prakticky. Skočte do vody - běžte mezi lidi. Nejprve vyberte nějakou situaci s poměrně nízkou známkou. Začněte ji vykonávat a u toho sledujte svou úzkost - přesně jak popisuji výše. Oznámkujte si svou aktuální úzkost: žádná úzkost (0) až maximální, ochromující úzkost (10).
Pozor, váš úkol není zvládnout danou situaci bezchybně nebo něco vyřešit. Váš úkol také rozhodně není nepociťovat žádnou úzkost. Naopak, vaším úkolem je během hodin tohoto cvičení neustále pociťovat úzkost a známkovat si ji. Hledejte sám takové pásmo, které je poměrně nepříjemné, ale který vám ještě umožňuje fungovat (bude se zřejmě pohybovat někde mezi známkou 3 - 7, ale je to individuální). To je kýžená míra úzkosti a v tomto pásmu se musíte pohybovat. Pokud zjistíte, že úzkost klesá pod toto pásmo, vyberte ze seznamu (či vymyslete) náročnější situaci. Pokud ve svém sledování zjistíte, že úzkost stoupá nad něj, vydržte minimálně pět minut (reálně - stopněte si to) a u toho sledujte různé prvky své úzkosti - na úrovni pocitů, tělesných reakcí, energie, vzrušení… Buďte jako nezávislý a možná i trochu zvědavý pozorovatel. Pokud ani po této době úzkost neklesne do "účinného" pásma, vyhledejte méně náročnou situaci.
Co budete během hodin tohoto cvičení dělat? To záleží na vás a na vašich vypsaných situacích. Můžete zvládnout mnoho reálných pochůzek, jen tak experimentovat nebo spojit příjemné s užitečným. Můžete nakupovat, ptát se na informace, chodit na výstavy, na přednášky, na networkingová setkání, se známými na kafe… Co konkrétně budete dělat, záleží na vás. Uvědomte si jedinou věc - že vaším úkolem není situace bravurně zvládnout, problémy není třeba vyřešit (to může být užitečným, ale vedlejším produktem). Hlavním úkolem je pozorovat svou úzkost, občas ji oznámkovat, sledovat, jak se mění. U toho můžete sledovat, co ji zlepšuje, jaké okolnosti ji naopak zhoršují, a těchto poznatků využít při hledání nových situací, ve kterých budete trénovat.
Garantuji vám, že tento trénink je velmi účinný. Kdy s ním přestat? Přestaňte, až symptomy sociální fóbie zmizí nebo budou redukovány natolik, že vás přestanou obtěžovat. Bude to trvat několik týdnů každodenního cvičení.
Úzkost má tendenci se v některých obdobích vracet. V tomto případě můžete opět na několik dní začít s tréninkem… Slovy našeho příkladu se zahrádkou - zkušený zahrádkář už nechodí plevat zahrádku jen tak, ale čeká, dokud na ní neuvidí znovu první plevel…a mezitím odpočívá a užívá jejích plodů.

2. Věnujte se silným stránkám

Dvojnásobek času, který věnujete výše zmíněnému "tréninku úzkosti", věnujte aktivitám, které ZÁROVEŇ:
  1. Vám jdou a pro které máte talent,
  2. které vás baví,
  3. ve kterých se rozvíjíte.
Musí být splněny všechny tři body. Nemyslím tedy zrovna, že byste měl ležet před bezduchým seriálem nebo hrát počítačové hry. Důležité je, abyste se nevěnoval pouze napravování deficitu (sociální fobie), ale především svým silným stránkám a talentům. O ty se musíte opřít, ty musíte rozvíjet. Může to být studium nějakého oboru, čtení odborných knih či webů, hra na hudební nástroj, věnování se umění, programování, psaní, kutění, vaření, vyřezávání ze dřeva, učení cizímu jazyku.. To je na vás. Věnujete-li tréninku úzkosti hodinu denně, věnujte těmto aktivitám hodiny dvě.

3. Nezapomínejte na tělo

V boji s úzkostí nesmíte zapomínat na propojenost mysli a těla. Stav těla a tělesných reakcí úzkost přímo ovlivňuje a naopak. Nepodceňujte proto následující tři kroky, i když se zdají být se sociální úzkosti málo spojené:
  • Začněte cvičit autogenní trénink. Jedná se o velmi jednoduchou a nesmírně účinnou metodu relaxace, sebepoznání a ovládání tělesných reakcí, kterou využijete v mnoha oblastech. Sežeňte si informace a začněte cvičit. Zabere vám to jen 15 - 20 minut denně. (Skvělá je starší kniha K. Vojáčka Autogenní trénink, kterou seženete v antikvariátech nebo knihovně).
  • Otužujte se. Doslova. Sprchujte se studenou vodou. Najděte si na webu informace, jak začít a další důležité zásady otužování. Otužování přímo ovlivňuje náš autonomní nervový systém, který je za pocitovou stránku v prožívání úzkosti z velké části zodpovědný.
  • Pohybujte se. Najděte si formu pohybu, která vám vyhovuje a věnujte mu dostatek času. Může to být jakýkoli sport, turistika, cyklistika, plavání, dlouhé procházky, sekání dříví, kosení trávy… Pohybujte se hodně, rozchoďte, rozhýbejte úzkost. Už z pojmu "úzkost" cítíme, jak souvisí s těsností, nedostatkem prostoru a pohybu.
To je můj recept na zbavení se sociální fobie. Chcete-li navštívit psychologa, rozhodně se nemusíte bát, že by vás nutil brát léky. Psycholog léky dokonce předepisovat ani nemůže - smí to pouze psychiatr. Budete-li hledat psychologa, doporučuji odborníka, který ve své práci používá behaviorální (či kognitivně-behaviorální) terapii, která je na léčbu sociální úzkosti velmi účinná.
V počátečních fázích vám mohou také pomoci bylinky. Na úzkost je bezpečná a účinná třezalka tečkovaná (jako dražé nebo připravit nálev ze sušené nati). Pozor však na kontraindikace - zvyšuje citlivost na sluneční záření (je třeba se chránit před sluněním) a nesmí se kombinovat s některými antidepresivy. Další informace si prosím najděte na webu nebo konzultujte s lékařem. Na rozdíl od psychofarmak (anxiolytik) zde nehrozí riziko vzniku závislostí.
Držím vám palce, ať svou sociální fobii zdoláte.
zdroj:https://psychologie.cz/poradna/jak-se-mam-zbavit-socialni-fobie/

Sociální fobie: Sociální fobie je strach ze sociálních situací.

5. června 2014 v 15:48 | Admin
Sociální fobie: Sociální fobie je strach ze sociálních situací. Často začíná v adolescenci a soustřeďuje se kolem strachu ze zvědavých pohledů jiných lidí v poměrně malých skupinách, což vede k vyhýbání se pobytu ve společnosti. Mohou být konkrétní (t.j. omezující se na jídlo, mluvení na veřejnosti nebo setkávání se s lidmi opačného pohlaví) nebo difúzní (t.j. zahrnující téměř všechny sociální situace mimo kruh rodiny). Sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebehodnocením a strachem z kritiky. Řada lidí se sociální fobii si stěžuje na červenání, na potíže při pohledu z očí do očí, na třes rukou, na pocity na zvracení nebo naléhavou potřebu močit což jsou druhoté příznaky úzkosti. Někdy je nositel přesvědčen, že je to primární problém. Nápadné je vyhýbání se sociálním situacím, které v extrémních případech může vést k téměř úplné sociální izolaci.
Tabulka: Nejběžnější příznaky sociální fobie
┌────────────────────────────────────────────────────────────┐
│ Strach z toho, že se druzí na vás dívají │
│ Strach z toho, že znemožníte │
│ Strach z toho, abyste nebyli středem pozornosti │
│ Strach z toho, že se budete nepřirozeně chovat │
│ Strach z večírku │
│ Strach jíst před lidmi │
│ Strach ze schůzi, setkání │
│ Strach z použití veřejných toalet │
│ Strach mluvit před skupinou │
│ Strach psát na veřejnosti (vyplňovat formulaře) │
│ Strach mluvit před autoritou │
│ Strach navázat konverzaci, udržovat ji │
│ Strach říci si o to, co člověk potřebuje a má na to právo │
│ Strach říci ne │
│ Vyhýbání se sociálním situacím │
│ Vegetativní příznaky při expozici │
└────────────────────────────────────────────────────────────┘

Specifické (izolované) fobie: tyto fobie jsou omezeny na vysoce specifické situace, např. blízkost určitých zvířat, výšky, hrom, tmu, létání, uzavřené prostory, močení nebo defekace na veřejných záchodcích, požívání určitých jídel, návštěvu zubního lékaře, pohled na krev nebo zranění a strach z určitých nemocí. I když je spouštěcí situace nenápadná, může její přítomnost vyvolat paniku jako u agorafobie nebo sociální fobie. Specifické fobie vznikají obvykle v dětství nebo rané dospěloti a pokud se neléčí, mohou přetrvávat desítky let.


Závažnost následného omezení záleží na tom, jak je pacient schopne vyhýbat se fobickým situacím. Na rozdíl od agorafobie nemá předmět vyvolávající fobii tendenci ke změnám intenzity. Obvyklými objekty fobií z nemoci jsou nemoc ze záření a pohlavní nemoci, v poslední době AIDS.

zdroj:http://sestrylf3.unas.cz

Jak se mám zbavit sociální fobie? Vyzkoušejte následující postup.

2. dubna 2014 v 19:26 | Admin
Dobrý den, je mi dvacet let.
Už od základní školy trpím sociální fobií. Po nástupu na střední školu se tento problém začal zhoršovat. Nastalo tak nekonečné období přecházení z jedné školy na druhou, které trvá dodnes.
Bohužel mi tento problém nepřekazil jen dostudovat, ale také mi vlastně vzal můj sen, a s ním i kousek mne.
Kamarády bych spočítal na jedné ruce, hodně jsem jich ztratil, ani se nedivím, úplně se straním společnosti. Skoro pokaždé, když potkám nějakého známeho nebo i cizího člověka, hned mě napadají otázky a zároven odpovědi, jako například co si o mě myslí, určitě si myslí, že jsem hlupák...
Také se bojím říct o věci, které mi patří.
Vím, že jsem zralý na psychologa a z té návštěvy ani strach nemám, ale bojím se, že mi předepíše nějaké léky, což nechci. Nechci být ve dvaceti závislý na práškách, to se snad budu raději budu dál bát lidí.
Anonym, 24. května 2013



Názor odborníka

Dalibor Špok odborník psychologie.cz

Dobrý den,

úzkost má dva aspekty, z nichž jeden je pro vás negativní a jeden pozitivní.Negativní stránkou je, že čím více se úzkosti a situacím s ní spojených vyhýbáme, tím více a intenzivněji se vrací. Je jako plevel na zahrádce - pokud budete zahrádku denně navštěvovat a okopávat, bude prosperovat. Necháte-li ji ladem, nečekejte, že plevel zmizí či ubude. S úzkostí je to podobné - čím více se budete vyhýbat situacím, které úzkost doprovází, tím více se bude množit, tím snadněji se dokonce přenese i na nové situace, které předtím úzkostné nebyly.
Proto cesta, kterou vám nabídnu, nebude a nemůže být příjemná - stejně jako úzkost sama. Je totiž třeba úzkostí projít. Nikoli vyhýbat se jí, ale projít jejím středem.
Tou druhou, pozitivní stránkou, je, že žádná úzkost netrvá věčně. Na úzkost se neumírá. Je to primitivní reakce vývojově starších mozkových struktur, a její zákonitostí je, že nastoupí, trvá - a skončí nebo se výrazně zmenší. Nemůžete mít úzkost pořád a pořád stejnou. Je to podobné jako smích: nelze se smát pořád. Mozek to neumí. Naštěstí.
Toho na naší cestě využijeme. Budete přitom potřebovat především dostatek vůle vydržet nepříjemné, a taky své uvědomění. Vaším úkolem totiž bude uvědomovat si svou úzkost, hledat ji, prožívat ji, zkoumat, jak probíhá, co přesně ve vás vyvolává. Staňte se pozorovatelem své úzkosti, jejím analytikem. Přesně zkoumejte, kde ji cítíte více, kde méně. Vnímejte ji jako energii, jako vzrušení, jako zrychlení dechu či bušení srdce - vnímejte jakýkoli projev, který přináší. Budete vnímat kdy a jak nastupuje, jak je silná, zda se zesiluje, zda ustupuje. Možná se s ní i trochu spřátelíte. Uvědomění je přitom zásadním mechanismem. Nikoli rozvíření myšlenek typu "co si o mně myslí...", ale přímé uvědomění úzkosti, její sledování na prožitkové, pocitové úrovni.
Je přitom důležité, abyste se paralelně věnoval všem třem následujícím oblastem najednou:

1. Přímá zteč!

Postupujte takto

  • Projděte si ve své mysli a vypište různé sociální situace, které ve vás vyvolávají či vyvolávaly úzkost. Fantazii se meze nekladou.
  • Oznámkujte je 0 (minimální, žádná úzkost), až 10 (maximální představitelná, ohromující úzkost), vzájemně je srovnejte a seřaďte od nejmenší po největší úzkost, kterou vyvolávají či by mohly (jak o nich přemýšlíte) vyvolat.
Příklady: např. "nákup v obchodě (1)", "zeptání se na cestu (2)", "oslovení neznámé dívky a pozvání na rande (9)" "návštěva u Milana (5)" - samozřejmě vybírejte své situace a své známkování. Situace můžete popsat i podrobněji.
A teď přijde to zásadní a nepříjemné: Jděte do terénu!
  • Každý den věnujte minimálně jednu, ideálně dvě hodiny následujícímu cvičení. Vyberte jednu nebo několik situací ze svého seznamu a jděte je realizovat. Prakticky. Skočte do vody - běžte mezi lidi. Nejprve vyberte nějakou situaci s poměrně nízkou známkou. Začněte ji vykonávat a u toho sledujte svou úzkost - přesně jak popisuji výše. Oznámkujte si svou aktuální úzkost: žádná úzkost (0) až maximální, ochromující úzkost (10).
Pozor, váš úkol není zvládnout danou situaci bezchybně nebo něco vyřešit. Váš úkol také rozhodně není nepociťovat žádnou úzkost. Naopak, vaším úkolem je během hodin tohoto cvičení neustále pociťovat úzkost a známkovat si ji. Hledejte sám takové pásmo, které je poměrně nepříjemné, ale který vám ještě umožňuje fungovat (bude se zřejmě pohybovat někde mezi známkou 3 - 7, ale je to individuální). To je kýžená míra úzkosti a v tomto pásmu se musíte pohybovat. Pokud zjistíte, že úzkost klesá pod toto pásmo, vyberte ze seznamu (či vymyslete) náročnější situaci. Pokud ve svém sledování zjistíte, že úzkost stoupá nad něj, vydržte minimálně pět minut (reálně - stopněte si to) a u toho sledujte různé prvky své úzkosti - na úrovni pocitů, tělesných reakcí, energie, vzrušení... Buďte jako nezávislý a možná i trochu zvědavý pozorovatel. Pokud ani po této době úzkost neklesne do "účinného" pásma, vyhledejte méně náročnou situaci.
Co budete během hodin tohoto cvičení dělat? To záleží na vás a na vašich vypsaných situacích. Můžete zvládnout mnoho reálných pochůzek, jen tak experimentovat nebo spojit příjemné s užitečným. Můžete nakupovat, ptát se na informace, chodit na výstavy, na přednášky, na networkingová setkání, se známými na kafe... Co konkrétně budete dělat, záleží na vás. Uvědomte si jedinou věc - že vaším úkolem není situace bravurně zvládnout, problémy není třeba vyřešit (to může být užitečným, ale vedlejším produktem). Hlavním úkolem je pozorovat svou úzkost, občas ji oznámkovat, sledovat, jak se mění. U toho můžete sledovat, co ji zlepšuje, jaké okolnosti ji naopak zhoršují, a těchto poznatků využít při hledání nových situací, ve kterých budete trénovat.
Garantuji vám, že tento trénink je velmi účinný. Kdy s ním přestat? Přestaňte, až symptomy sociální fóbie zmizí nebo budou redukovány natolik, že vás přestanou obtěžovat. Bude to trvat několik týdnů každodenního cvičení.
Úzkost má tendenci se v některých obdobích vracet. V tomto případě můžete opět na několik dní začít s tréninkem... Slovy našeho příkladu se zahrádkou - zkušený zahrádkář už nechodí plevat zahrádku jen tak, ale čeká, dokud na ní neuvidí znovu první plevel...a mezitím odpočívá a užívá jejích plodů.

2. Věnujte se silným stránkám

Dvojnásobek času, který věnujete výše zmíněnému "tréninku úzkosti", věnujte aktivitám, které ZÁROVEŇ:
  1. Vám jdou a pro které máte talent,
  2. které vás baví,
  3. ve kterých se rozvíjíte.
Musí být splněny všechny tři body. Nemyslím tedy zrovna, že byste měl ležet před bezduchým seriálem nebo hrát počítačové hry. Důležité je, abyste se nevěnoval pouze napravování deficitu (sociální fobie), ale především svým silným stránkám a talentům. O ty se musíte opřít, ty musíte rozvíjet. Může to být studium nějakého oboru, čtení odborných knih či webů, hra na hudební nástroj, věnování se umění, programování, psaní, kutění, vaření, vyřezávání ze dřeva, učení cizímu jazyku.. To je na vás. Věnujete-li tréninku úzkosti hodinu denně, věnujte těmto aktivitám hodiny dvě.

3. Nezapomínejte na tělo

V boji s úzkostí nesmíte zapomínat na propojenost mysli a těla. Stav těla a tělesných reakcí úzkost přímo ovlivňuje a naopak. Nepodceňujte proto následující tři kroky, i když se zdají být se sociální úzkosti málo spojené:
  • Začněte cvičit autogenní trénink. Jedná se o velmi jednoduchou a nesmírně účinnou metodu relaxace, sebepoznání a ovládání tělesných reakcí, kterou využijete v mnoha oblastech. Sežeňte si informace a začněte cvičit. Zabere vám to jen 15 - 20 minut denně. (Skvělá je starší kniha K. Vojáčka Autogenní trénink, kterou seženete v antikvariátech nebo knihovně).
  • Otužujte se. Doslova. Sprchujte se studenou vodou. Najděte si na webu informace, jak začít a další důležité zásady otužování. Otužování přímo ovlivňuje náš autonomní nervový systém, který je za pocitovou stránku v prožívání úzkosti z velké části zodpovědný.
  • Pohybujte se. Najděte si formu pohybu, která vám vyhovuje a věnujte mu dostatek času. Může to být jakýkoli sport, turistika, cyklistika, plavání, dlouhé procházky, sekání dříví, kosení trávy... Pohybujte se hodně, rozchoďte, rozhýbejte úzkost. Už z pojmu "úzkost" cítíme, jak souvisí s těsností, nedostatkem prostoru a pohybu.
To je můj recept na zbavení se sociální fobie. Chcete-li navštívit psychologa, rozhodně se nemusíte bát, že by vás nutil brát léky. Psycholog léky dokonce předepisovat ani nemůže - smí to pouze psychiatr. Budete-li hledat psychologa, doporučuji odborníka, který ve své práci používá behaviorální (či kognitivně-behaviorální) terapii, která je na léčbu sociální úzkosti velmi účinná.
V počátečních fázích vám mohou také pomoci bylinky. Na úzkost je bezpečná a účinná třezalka tečkovaná (jako dražé nebo připravit nálev ze sušené nati). Pozor však na kontraindikace - zvyšuje citlivost na sluneční záření (je třeba se chránit před sluněním) a nesmí se kombinovat s některými antidepresivy. Další informace si prosím najděte na webu nebo konzultujte s lékařem. Na rozdíl od psychofarmak (anxiolytik) zde nehrozí riziko vzniku závislostí.
Držím vám palce, ať svou sociální fobii zdoláte.
+98trefné

Co je to sociální fobie

6. února 2012 v 9:24 | ADMIN webu
Lidé trpící sociální fobií cítí nervozitu a napětí ve společnosti jiných lidí. Nejčastěji jde o strach z odmítnutí, kritiky nebo hodnocení druhými.
Takový člověk se obává hodnocení, které by se týkalo jeho vzhledu, chování nebo charakteru, má obavy o to, co si druzí o něm budou myslet. Vesměs touží, aby udělal dobrý dojem, je však přesvědčený o tom, že udělá dojem nejhorší. Proto se raději vyhýbá situacím, ve kterých si myslí, že to hrozí.
Sociální fobie se projevuje strachem ze sociálních situací. Často začíná v pubertě, v dospívání, méně často může začít později. Člověk trpící sociální fobií se bojí společenského styku s jinými lidmi. Nemůže v jejich přítomnosti mluvit, jíst, psát, telefonovat, zpívat apod. Jádrem tohoto strachu je obava ze zvědavých či pátravých pohledů jiných lidí. Obvykle se dají určit konkrétní sociální situace, ve kterých člověk pociťuje větší strach (např. když se má zúčastnit nějaké důležité schůze či setkání), a naopak situace, kde je strach menší, např. mezi příbuznými.
Mnoho lidí, kteří trpí sociální fobií, se často navíc obává, že se v dané sociální situaci zcela přestanou ovládat, že je jejich strach zcela přemůže a začnou panikařit nebo ještě něco horšího. Tento strach bývá spojen s touhou vyhnout se dané situaci. To vede k vyhýbání se pobytu ve společnosti, zejména v malých skupinkách. Nejraději jsou doma, nechodí mezi lidi, odmítají pozvání do společnosti, nezvou návštěvy apod. Mohou mít také potíže s nakupováním v obchodech, kde prodavačka obsluhuje za pultem osobně.

V zaměstnání se vyhýbají setkáním personálu, schůzím i neformální zábavě s kolegy po práci. Situace mohou být velmi specifické (omezující se např. na jedení před druhými nebo mluvení na veřejnosti, setkání se známým, telefonování, užívání veřejné toalety) nebo difuzní (zahrnující téměř všechny sociální situace mimo kruh rodiny). Sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebehodnocením, obavou z autorit a strachem z kritiky.

Základní rysy sociální fobie:
  • strach ze zkoumavých pohledů jiných osob v sociálních situacích;
  • výrazný a přetrvávající strach z pobývání v situacích, ve kterých se mohou objevit rozpaky nebo ponížení;
  • vyhýbání se obávaným situacím;
  • strach je ochromující a vyvolává výrazný distres.
Někdy bývá strach z odmítnutí soustředěn na specifické tělesné fenomény. Řada lidí se sociální fobií si stěžuje na červenání se, na potíže při pohledu z očí do očí, na třes rukou, na pocity na zvracení nebo naléhavou potřebu močit ? což jsou druhotné příznaky úzkosti. Někdy je člověk přesvědčen, že je to hlavní problém. Jindy je strach z hodnocení druhými soustředěn na tělesné rysy ? holohlavost, akné, velký nos, ustupující brada, malé pohlaví apod. Nápadné je vyhýbání se sociálním situacím, které v extrémních případech může vést k téměř úplné sociální izolaci.

Nejběžnější projevy sociální fobie:

  • strach z toho, že se znemožníte;
  • strach z toho, že se druzí na vás dívají;
  • strach z toho, abyste nebyli středem pozornosti;
  • strach z toho, že se budete nepřirozeně chovat;
  • strach z večírku;
  • strach jíst před lidmi;
  • strach ze schůzí, setkání;
  • strach z použití veřejných toalet;
  • strach mluvit před skupinou;
  • strach psát na veřejnosti (podepsat se na poště, vyplňovat formuláře);
  • strach mluvit před autoritou;
  • strach telefonovat;
  • strach navázat konverzaci, udržovat ji;
  • strach říct si o to, co člověk potřebuje a na co má právo;
  • strach říct ne;
  • vyhýbání se sociálním situacím;
  • nepříjemné tělesné příznaky při expozici (červenání se, třes, sevřené hrdlo, pocity na zvracení, bušení srdce, pocení, potíže s dechem, nutkání na močení nebo stolici).
Zdroj: Sociální fobie, nakladatelství Portál

Sociální fobie je jedna z poruch emocí, nemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování

25. listopadu 2011 v 13:55 | ADMIN webu
Sociální fobie je jedna z poruch emocí, nemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování - např. při představování, poznávání nových lidí, pohovoru do zaměstnání, ve­řejného vystupování apod. Sociální fobie je v současnosti třetím nejrozšířenějším psychickým onemocněním.


Sociální fobie pravděpodobně vzniká již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání a dospívání setkává se špatným přístupem rodičů - je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Touto fobií také trpí lidé, kteří získali pocit své nedostatečnosti či podřadnosti ve společnosti. Tito lidé pak podvědomě předpokládají stejně odmítavou či nechápavou reakci, se kterou se setkávali v dětství, i od všech ve svém okolí.

Lidé trpící sociální fobií většinou touží po normálních mezilidských vztazích a mají několik nejbližších přátel či rodinu. Velké obtíže ale mají při seznamování s lidmi či navazování nových kontaktů - velmi problematické je žádat o práci či mluvit na veřejnosti.

Ve vážnějších případech nemocní ani nejsou schopni telefonovat či komunikovat s kýmkoli mimo okruh jeho nejbližších.

Sociální fobie se projevuje velkou nervozitou, která může vyvolat pocení, třas, sucho v ústech a další příznaky - velmi se ovšem odlišuje od panických stavů, které mohou připomínat infarkt. Při sociální fobii způsobí stav mysli - tedy to, jak se cítíme, vedlejší příznaky - u některých lidí může ostych přerůst v chorobnou uzavřenost, vést ke koktání nebo úplné neschopnosti promluvit na veřejnosti.


Lidí, kteří se zpotí, zrudnou, dostanou alergickou reakci kůže a nejsou schopni vyjít ven před publikum a něco jim říct, je víc, než si myslíme. Strach se však dá překonat
Sociální fobie se léčí pod dohledem psychologa či psychiatra kognitivně - behaviorální terapií doplněné vhodnými medikamenty - léky proti úzkosti a depresím.

Část těla: psychická
Délka léčby: dlouhodobá, nevyléčitelná
Způsob léčby: domácí léčba
Věk: děti, dospívající, dospělí, senioři
zdroj:
Sociální fobie je jedna z poruch emocí, nemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování - např. při představování, poznávání nových lidí, pohovoru do zaměstnání, ve­řejného vystupování apod. Sociální fobie je v současnosti třetím nejrozšířenějším psychickým onemocněním.
Sociální fobie pravděpodobně vzniká již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání a dospívání setkává se špatným přístupem rodičů - je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Touto fobií také trpí lidé, kteří získali pocit své nedostatečnosti či podřadnosti ve společnosti. Tito lidé pak podvědomě předpokládají stejně odmítavou či nechápavou reakci, se kterou se setkávali v dětství, i od všech ve svém okolí.

Více o fobiích: Katalog nemocí - fobie

Lidé trpící sociální fobií většinou touží po normálních mezilidských vztazích a mají několik nejbližších přátel či rodinu. Velké obtíže ale mají při seznamování s lidmi či navazování nových kontaktů - velmi problematické je žádat o práci či mluvit na veřejnosti. Ve vážnějších případech nemocní ani nejsou schopni telefonovat či komunikovat s kýmkoli mimo okruh jeho nejbližších.
Sociální fobie se projevuje velkou nervozitou, která může vyvolat pocení, třas, sucho v ústech a další příznaky - velmi se ovšem odlišuje od panických stavů, které mohou připomínat infarkt. Při sociální fobii způsobí stav mysli - tedy to, jak se cítíme, vedlejší příznaky - u některých lidí může ostych přerůst v chorobnou uzavřenost, vést ke koktání nebo úplné neschopnosti promluvit na veřejnosti.

Čtěte také: Jak překonat strach z veřejného vystoupení

Lidí, kteří se zpotí, zrudnou, dostanou alergickou reakci kůže a nejsou schopni vyjít ven před publikum a něco jim říct, je víc, než si myslíme. Strach se však dá překonat
Sociální fobie se léčí pod dohledem psychologa či psychiatra kognitivně - behaviorální terapií doplněné vhodnými medikamenty - léky proti úzkosti a depresím.
Část těla: psychická
Délka léčby: dlouhodobá, nevyléčitelná
Způsob léčby: domácí léčba
Věk: děti, dospívající, dospělí, senioři
zdroj:
Sociální fobie je jedna z poruch emocí, nemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování - např. při představování, poznávání nových lidí, pohovoru do zaměstnání, ve­řejného vystupování apod. Sociální fobie je v současnosti třetím nejrozšířenějším psychickým onemocněním.
Sociální fobie pravděpodobně vzniká již v dětství, když se dítě v průběhu vyrůstání a dospívání setkává se špatným přístupem rodičů - je příliš často a zbytečně kritizováno, přijde si nemilované či nechtěné. Touto fobií také trpí lidé, kteří získali pocit své nedostatečnosti či podřadnosti ve společnosti. Tito lidé pak podvědomě předpokládají stejně odmítavou či nechápavou reakci, se kterou se setkávali v dětství, i od všech ve svém okolí.

Více o fobiích: Katalog nemocí - fobie

Lidé trpící sociální fobií většinou touží po normálních mezilidských vztazích a mají několik nejbližších přátel či rodinu. Velké obtíže ale mají při seznamování s lidmi či navazování nových kontaktů - velmi problematické je žádat o práci či mluvit na veřejnosti. Ve vážnějších případech nemocní ani nejsou schopni telefonovat či komunikovat s kýmkoli mimo okruh jeho nejbližších.
Sociální fobie se projevuje velkou nervozitou, která může vyvolat pocení, třas, sucho v ústech a další příznaky - velmi se ovšem odlišuje od panických stavů, které mohou připomínat infarkt. Při sociální fobii způsobí stav mysli - tedy to, jak se cítíme, vedlejší příznaky - u některých lidí může ostych přerůst v chorobnou uzavřenost, vést ke koktání nebo úplné neschopnosti promluvit na veřejnosti.

Čtěte také: Jak překonat strach z veřejného vystoupení

Lidí, kteří se zpotí, zrudnou, dostanou alergickou reakci kůže a nejsou schopni vyjít ven před publikum a něco jim říct, je víc, než si myslíme. Strach se však dá překonat
Sociální fobie se léčí pod dohledem psychologa či psychiatra kognitivně - behaviorální terapií doplněné vhodnými medikamenty - léky proti úzkosti a depresím.
Část těla: psychická
Délka léčby: dlouhodobá, nevyléčitelná
Způsob léčby: domácí léčba
Věk: děti, dospívající, dospělí, senioři
zdroj:http://www.vitalia.cz




Sociální fobie je nepřiměřený až chorobný strach z kontaktu s ostatními lidmi....

8. listopadu 2011 v 16:55 | ADMIN webu
Sociální fobie je nepřiměřený až chorobný strach z kontaktu s ostatními lidmi. Může se týkat pouze specifických situací (například vystoupení na veřejnosti či telefonování) nebo se úzkost může projevovat při veškerém kontaktu s lidmi. V tomto případě sociální fobie významně omezuje studijní a pracovní uplatnění i celkovou kvalitu života. Příručka uvádí informace o projevech, příčinách a průběhu této poruchy a způsobech jejího zvládání, ať již svépomocnými aktivitami nebo s pomocí terapeuta.

Co to je?

Sociální fobie je překvapivě hodně rozšířený problém - ve formě, která by zasloužila řešit, se týká 10% lidí (podle některých výzkumů je to až 15%). Je to neurotická, resp. úzkostná porucha, které se projevuje v sociálních situacích, tj. při kontaktu s dalšími lidmi. Většinou se rozvíjí během dětství a dospívání a není-li řešena, přetrvává obvykle celý život. Tak, jako u jiných neuróz, ani zde není jednoznačná příčina. Existuje určitá zděděná dispozice, která se vlivem životních zkušeností může aktivovat a projevit jako sociální fobie.


Příznaky sociální fobie
Člověk trpící sociální fobií se bojí, že jej ostatní pozorují a hodnotí, že se ztrapní, zesměšní nebo se mu něco nepodaří. Časté problémové situace jsou tyto: mluvení před ostatními lidmi, jedení, telefonování, provádění nějaké činnosti (např. práce nebo sport), psaní nebo použití veřejného záchodu. Tak, jako u jiných fobií, je i zde typické vyhýbavé chování - a protože úzkost je pociťována v mezilidském kontaktu, omezuje postižený právě styk s dalšími lidmi nebo vykonávání určitých činností.
V popsaných situacích prožívá člověk úzkost a její tělesné koreláty (bušení srdce, návaly horka nebo zimy, problémy s dýcháním, zažíváním, tiky, třes aj.).

Kdo už je neurotik a kdo ještě ne?
Jisté potíže s činnostmi na veřejnosti má alespoň někdy naprostá většina lidí. Ovšem zdravý člověk nepociťuje tak masivní úzkost, aby ze situace odešel nebo se jí předem vyhnul. Vezměme jako příklad pohovor s uchazečem o zaměstnání: Dokonalý člověk vnímá určitou nervozitu a napětí, což mu však pomůže v podání lepšího výkonu (je nažhavený, motivovaný). Průměrný člověk není moc nadšený, ale nějak to zvládne. Neurotik v lepším případě rudne, špitá a chvěje se; v horším případě ze sebe nedostane ani slovo nebo k pohovoru pro jistotu vůbec nepřijde.
Měřítkem této poruchy je to, zda člověku jeho potíže brání v normálním životě.

K čemu směřuje sociální fobik?
Důsledkem bývá určitá míra sociální izolace a rovněž takový člověk nemůže využívat svůj potenciál. Proto obvykle nedosáhne svého maxima ani ve vzdělání, ani v profesním uplatnění. Mnoho sociálních fobiků také nikdy nezaloží rodinu a celkově je kvalita jejich života významně snížená.
U sociální fobie se často setkáváme se sebevraždami a nijak vzácné nejsou ani závislosti, zejména na alkoholu. Fobik zjistí, že se dvou třech skleničkách cítí líp, že je schopen společensky zafungovat a cesta k nadměrnému užívání až závislosti je naznačena.

Léčba sociální fobie
Sociální fobie se lze zbavit nejlépe kombinací psychofarmak (léků) a psychoterapie. Z léků se obvykle předepisují antidepresiva nebo anxiolytika. Během psychoterapie (nejlépe skupinové) se člověk učí zvládat podmínky mezilidského kontaktu. Postupuje se od nejjednodušších potíží k těm komplikovanějším. Většina léčených jedinců se své sociální fobie zbaví.
zdroj: www.psychoewb.cz








 
 

Reklama