STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU




Admin-naposledy@seznam.cz








*Smysl života

Velkým neduhem doby je bezcílnost, nuda a ztráta smyslu, ztráta víry v cokoliv.

16. prosince 2011 v 15:42 | ADMIN webu
Žijeme ve společnosti nadbytku, jsme zpracovávání masmedii, zahlcováni reklamami, žijeme ve věku tabletek, které by měly všechno vyřešit - od rýmy až po depresi. Nechceme-li zahynout na přesycení těmito podněty, musíme si začít vybírat, co budeme vnímat a co budeme ignorovat, co je a není podstatné, co se dá zodpovědět a co ne, co má smysl a co nemá.Je nesmírně důležité si čas od času položit otázku: Na čem vlastně opravdu záleží?
Velkým neduhem doby je bezcílnost, nuda a ztráta smyslu, ztráta víry v cokoliv. Prosperují erotické časopisy, sex shopy, akční filmy nacházejí stále více diváků, narůstá brutalita. Lidé se více obracejí na psychiatry, nevěří, zda naleznou smysl života nebo pochybují o svém životě. Někteří se na psychiatra neobracejí, ale utápějí svou "bezsmyslnost " v alkoholu, nebo koketují s drogami a chtějí si jen "užít " . Zde v opojení na chvíli zapomenou, ale neuniknou. Svět, který se jevil bezesmyslným, se stane, aspoň na chvíli, obrovsky smyslově plný. Slovy jednoho nemocného:
"Droga mně nahrazuje ty podněty a vzruchy, které mi chybí. Jsem pak svěží, baví mně si vymýšlet, jsem živější....necítím vyčerpanost...nemusím jíst třeba 3 dny... " Ale vlastně ve skutečnosti to není žádný smysl ale pouze pocit smyslu. Je to chemické ovlivnění mozku pomocí "techniky" drogy, alkoholu nebo léku. Malé děti se rády točí dokolečka, dokud se jim nezačne točit hlava. Tančící derviši Středního východu se dostávají do extáze stejným způsobem. Podobná extáze nebo řekněme vytržení se jistě dostaví , když horolezec pokoří vysokou horu. Taky se tím vlastně dostane mimo běžnou realitu a "šeď života". Jsou mezi nimi i někteří, kteří to dokážou bez kyslíkového přístroje.

"Když ale já vylezu někam, kam vystoupal zároveň i někdo jiný, jenomže s kyslíkovou maskou na nose, málokdo vidí mezi námi rozdíl. Na vrcholu jsme vlastně byli oba. Jenomže já tam byla bez dopingu."
Soňa Vomáčková, první žena, co pokořila Lhoce - 8516m

Jakákoliv aktivita, která mění způsob, jak vnímáme realitu, nám působí radost, a tento fakt je důvodem pro přitažlivost drog " rozšiřujících vědomí " , a to všeho druhu, od magických hub přes alkohol až k současné Pandořině skříňce halucinogenních chemikálií.( Pandora byla v řecké mytologii první žena, kterou stvořil na Diův příkaz Hefaistos jako trest lidstvu za to, že Prometheus přinesl lidem ukradený oheň z Olympu. Když Pandora odklopila ze zvědavosti skříňku, která ukrývala různé strasti, tak se zlo rozlétlo mezi lidi, kteří byli až do té doby šťastní. Uvnitř skříňky zůstala jen naděje ). Jenže vědomí použitím drog být rozšířeno nemůže. Dokážeme nejvýš zamíchat jeho obsah, což nám dá pocit, že jsme ho nějakým způsobem rozšířili. Za většinu uměle navozených změn však platíme tím, že ztrácíme kontrolu právě nad tím vědomím, které jsme si chtěli rozšířit.Toto však skrývá velké riziko. Byly prováděny pokusy na krysách, kdy do jejich spodní části mezimozku byly zavedeny elektrody a když tato část mozku byla podrážděna, pak prožívala zvířata uspokojení pudu potravy nebo sexuální orgasmus. Pak se krysy naučily samy stisknout tlačítko a tak se ukájely až padesáttisíckrát!!za den. Když jim pak byla nabídnuta skutečná potrava, nestaraly se o ni. Nezajímal je ani jejich partner - krysí sameček. Člověk ale přeci není krysa! V tom vidím riziko drog a "falešných pocitů smyslu života ", kdy tento život je prožíván mimo vlastní skutečný svět, mimo realitu. Připomíná mi to teď rozšiřující se počítačovou "virtuální realitu" nebo hráčství- gamblerství, kdy je člověk strháván do "jiného světa" mimo skutečný svět, do imaginárního světa, kde chybí přirozené podněty a stimuly.

Mám mezi svými nemocnými skupinu pacientů, kteří vnímají "pocit prázdnoty ve svém životě ", pocit "životní nenaplněnosti ". Jejich slovník je dost podobný a věty, které vyslovují jsou si dost často podobné, i když se mezi sebou vůbec neznají. Pokud takového nemocného zevšeobecním, pak říká:
"Nemám pocit uspokojení ze své práce, mám všechno, o čem bych mohl snít, rozhoduji si o své práci, jsem nezávislý na penězích, vydělám jich dost, mám auto, chalupu, byt, ale nemám z toho uspokojení. Řídím sebe i lidi pode mnou, mám dost moci, ale jaký to má smysl? Pociťuji nudu, vyčerpanost ve všech možných životních situacích (ať jsou to city, práce, zábava, sex). Nestrádám, mohu si dopřát vše, o čem se jiným může jen zdát, ale mně to připadá jako minus, mně nic nemotivuje. Kdybych se dokázal probrat z té letargie, flegmatičnosti, nudy. Kdybych se dokázal něčím nadchnout, něco obdivovat, po něčem toužit."
Takové "existencionální vakuum" se šíří stále více. Když australský domorodec mine svůj cíl (svoji kořist), pak se mu jeho bumerang vrátí a jde na lov znovu. Když takto nemocný člověk mine svůj cíl (nemá smysl), pak se mu to jako bumerang vrátí třeba v té formě, že se začne zabývat sám sebou, zaměstnává se sám sebou, rozpitvává se. Tato interpretace sebe sama některého nemocného může přivést k psychoanalyse, která se pak mnohdy stane jeho jediným životním smyslem, jak absurdní. Pohled sama na sebe nemusí být vždy ten správný. Můžeme třeba žít i smysluplný život, jen to tak z našeho pohledu nevidíme.

"Kilgore Trout kdysi napsal povídku, která byla dialogem mezi dvěma kvasinkami. Pojídaly cukr, dusily se ve vlastních výkalech a diskutovaly při tom o smyslu života. Vzhledem k jejich omezené inteligenci jim nikdy nepřišlo na mysl, že vlastně vyrábějí šampaňské ."
Kurt Vonegut JR , Snídaně šampiónů

Podobně je tomu se seberealizací, pokud se stane jediným cílem.Někdy bývá snadné nechat se unést svými úspěchy. Pídíme se po chvále a toužíme po uznání druhých, hromadíme svá ocenění až do té míry, že přestáváme chápat, co je vlastně opravdu podstatné. Když se budete ptát lidí, co považují za úspěch, pak při odpovědích bývá kladen důraz na vnější aspekt života: - vydělat hodně peněz ( making a lot of money)- vyhrát ve sportce - být povýšen v práci - být viděn v televizi - být v něčem nejlepší - docílit uznání u jiných lidí - vyhrát sportovní či jiný závod.... Nejedná se však o ty nejdůležitější druhy úspěchů. Mít svou fotografii v místních novinách je sice milý úspěch, ale není tak smysluplný, jako když se naučíte zachovávat klid tváří v tvář nepřízni osudu.

"Já za svoje nejsmyslnější úspěchy považuji ty, co pramení ze mne: Jsem laskavý na sebe a na druhé? Reaguji přehnaně na určité situace nebo dokážu zůstat klidný a soustředěný? Lpím na svém vzteku nebo se dokážu od něj oprostit a mohu klidně pokračovat dál? Jsem tvrdohlavý? Umím odpouštět? Místo, abyste se nechali cele pohltit výlučně vnějšími úspěchy, snažte se klást důraz na to, na čem opravdu záleží. Když změníte svou definici toho, co to znamená dosahovat skutečně smysluplných úspěchů, pomůže vám to nesejít z cesty k pokojnějšímu a vyrovnanějšímu životu." PhDr.R.Carlson zdroj:http://psychologie.doktorka.cz
 
 

Reklama