STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Smíšená úzkostná,depres.por.

Úzkost a "hraniční stavy"

16. května 2012 v 15:00 | ADMIN webu

Smíšená úzkostně-depresivní porucha

Nyní trochu stroze uvedu kritéria pro tuto diagnózu dle americké DSM-IV-TR (APA 2000):


A) TRVALÁ NEBO VRACEJÍCÍ SE DYSFORICKÁ NÁLADA TRVAJÍCÍ NEJMÉNĚ 1 MĚSÍC
.
B) DYSFORICKÁ NÁLADA JE DOPROVÁZENA PO DOBU NEJMÉNĚ 1 MĚSÍCE ČTYŘMI (NEBO VÍCE) Z NÁSLEDUJÍCÍCH PŘÍZNAKŮ:
1. obtíže s koncentrací nebo pocit "prázdna v hlavě"
2. poruchy spánku (obtíže s usínáním nebo udržením spánku nebo neklidný, nedostatečný spánek)
3. únava nebo malá energie
4. podrážděnost
5. obavy
6. snadné pohnutí k slzám
7. nadměrná bdělost (ostražitost)
8. anticipace horšího (selhání)
9. beznaděj (pronikavý pesimismus do budoucna)
10. nízké sebevědomí nebo pocity bezcennosti.

C) PŘÍZNAKY ZPŮSOBUJÍCÍ KLINICKY VÝZNAMNÉ OBTÍŽE NEBO ZHORŠENÍ VE VÝKONU SOCIÁLNÍCH, PRACOVNÍCH NEBO JINÝCH DŮLEŽITÝCH FUNKCÍ.

D) PŘÍZNAKY NEJSOU ZPŮSOBENY PŘÍMÝMI FYZIOLOGICKÝMI ÚČINKY SUBSTANCE (NAPŘÍKLAD NÁVYKOVÉ LÁTKY NEBO LÉKU) NEBO SOMATICKÉHO ONEMOCNĚNÍ.

E) VŠECHNY NÁSLEDUJÍCÍ PODMÍNKY:
1. nikdy nebyla splněna kritéria pro velkou depresivní poruchu, dystymní poruchu, panickou poruchu nebo generalizovanou úzkostnou poruchu
2. v současnosti nejsou splněna kritéria pro kteroukoliv jinou úzkostnou poruchu nebo poruchu nálady, včetně úzkostné poruchy nebo poruchy nálady v částečné remisi
3. příznaky nelze přiřadit k jiné duševní poruše


Tolik definice, důležitá zvláště v posudkové praxi.

Dle portálu Zdravcentra.cz

Benzodiazepiny

Často se u depresivních stavů předepisují hlavně proto, že ruku v ruce s depresí chodí úzkost. Alespoň u agitovaných depresí to tak je. U depresí utlumených její projevy chybí, což neznamená, že ji pacient necítí.
Benzodiazepiny tedy slouží převážně jako anxiolytika, léky proti úzkosti. Samotnou depresi ovlivní mírně alprazolam (Xanax, Neurol, Frontin,...) svým vlivem na serotoninové transmise, ve skutečnosti se jím však deprese neléčí. Původně udávaný AD efekt bromazepamu (Lexaurin) se nepotvrdil podobně jako u oxazepamu.
Uvažujme tedy, že benzodiazepiny jsou léky mírnící úzkost. Proč vzniká úzkost? Je to odvěký přirozený projev situace ohrožení, který má vyvolat akci. Mírnit úzkost je tedy běžné jen tehdy, pokud akce není potřebná. U deprese je ale určitý druh akce žádoucí. Proto se u deprese podávají anxiolytika jen s opatrností, tam, kde je úzkosti mnoho a provokovat akci nemá smysl. Taková situace je téměř u každé deprese, protože akcí může být u těžké deprese sebevražda, ve smyslu depresí pozměněného způsobu myšlení.
Pro lékaře z toho plyne: Máš depresi? Dostaneš anxiolytika, tím neublížím.
Náš lékař se může mýlit, protože někdy je mírná úzkost motivující nemocného k činnosti žádoucí.
Proto výše zmíněná opatrnost dobrého lékaře k podávání benzodiazepinů.
Tam, kde již úzkost ovlivňuje nemocného negativně (uvádí ho do zmatku, panického konání), tam jsou anxiolytika žádoucí. Nemusí to být jen benzodiazepiny, ale o tom někdy jindy. :-)
Uvažujme tedy clonazepam (Rivotril), alprazolam (Neurol), bromazepam (Lexaurin) a porovnejme s osvědčeným standardem diazepamem (Diazepam, Faustan, Valium, Seduxen, Apaurin,...). Účinek benzodiazepinů je:
sedativní (tlumivý)
anxiolytický (protiúzkostný)
antikonvulzivní (proti epileptickým křečím)
hypnotický (uspávající).
Uvedu účinek a pořadí léků, které ho mají od nejsilnějšího k nejslabšímu.
1) Sedativní - Diazepam, Rivotril, Lexaurin, Neurol
2) Anxiolytický - Neurol, Lexaurin, Diazepam, Rivotril
3) Antikonvulzivní - Rivotril, Diazepam, jen nepatrně Neurol a Lexaurin
4) Hypnotický - Diazepam, Rivotril, Lexaurin, Neurol

Když se podíváme i mimo skupinu našich čtyř srovnávaných, zjistíme, že nejvýraznější sedativní až hypnotický účinek mají flunitrazepam (Rohypnol) a midazolam (Dormicum), z anxiolytik bych volil alprazolam (Neurol) a antikonvulzivum Rivotril.


Chronický únavový syndrom

Únava jako nemoc

"Cítím se slabý. Bolí mě celé tělo. Připadám si jako bych právě uběhl maratón a přitom celý den jen sedím a listuji v časopisech. Je mi jako po těžké chřipce, ale už víc jak rok jsem nestonal. Žádný lék, odpočinek ani spánek mě nedokáže z té prokleté nemohoucnosti vysvobodit." Právě takto mohou znít stesky člověka, jehož únava se stala nemocí.

Únava je přirozenou reakcí našeho těla na zátěž. Je to výzva k odpočinku. Podobně jako hlad a žízeň vybízejí k jídlu a pití, únavou nás tělo vyzývá ke krátké přestávce, chvíli na zotavení. Pokud se rozhodneme, nebo jsme nuceni tuto výzvu ignorovat, může dojít k přetížení a poškození řady důležitých tělesných funkcí. Dojde k propuknutí doutnající nemoci, oslabené tělo podlehne i lehčí infekci, přetěžovaná kost se zlomí.

Odkládání odpočinku podle políček v diáři nás může po letech nepříjemně překvapit. Najednou nám nestačí víkend, týdenní dovolená, ani měsíc pracovní neschopnosti, abychom si dostatečně odpočinuli a byli schopni zase normálně pracovat. Únava se nás drží s nesmyslnou vytrvalostí. Jsme zdraví, nic nám nechybí, všechny lékařské výsledky jsou v pořádku. Tak co je špatně?

Proč jsem unavený

Příčina dlouhodobé nepřirozené únavy u chronického únavového syndromu je neznámá. To je také hlavním kritériem, pro které je Vám tato diagnóza přidělena. Nemoc svým charakterem i průběhem připomíná banální virové onemocnění, jako je například chřipka. Pravděpodobným důvodem je infekční příčina nemoci kombinovaná s neschopností našeho obranného systému důsledky této příčiny odstranit.

Podstatné je, že všechna lékařská vyšetření jsou s negativním výsledkem. Příčinu naší únavy není možné vysvětlit žádnou jinou známou nemocí. Délka únavy neodpovídá vynaložené námaze. Jak dlouho únava trvá? Abychom mohli mluvit o únavě dlouhodobé (chronické), musí tento stav trvat nejméně 6 měsíců.

Nejde jen o únavu

Nepřekonatelná únava není bohužel jedinou nepříjemností, které Vás u tohoto onemocnění provázejí. Často si naměříte lehce zvýšenou teplotu. Typicky se teplota zvyšuje po větší i menší psychické a fyzické zátěži. Mohou Vás trápit nepříjemné pocity v krku. Pálení a škrábání v hrdle podobné lehčí angíně. Výsledky z výtěrů jsou přitom opakovaně negativní.

Příznaky nemoci Vám budou připomínat lehčí chřipku, nebo stav krátce po nemoci. Neurčité bolesti svalů a kloubů, bolesti hlavy na spáncích a za očima. Na krku si můžete nahmatat zvětšené mízní uzliny citlivé na dotek.

Někdy si připadáte jako simulanti. Doktoři na Vás nic nenašli a Vy přitom nejste schopni udělat ani desetinu toho, co jste zvládli dřív. Není divu, že se k takovému stavu často přidají i deprese, poruchy spánku a další psychické problémy.

Umění odpočívat

V dnešním civilizovaném světě nás stále něco pohání ke spěchu. Vydělat peníze, dosáhnout vyššího postavení, sledovat dění v nejbližším i vzdáleném okolí, obklopovat se novinkami. To všechno klade vysoké nároky na naši fyzickou i psychickou výkonnost. Více námahy však musí být vyváženo i delším odpočinkem. Pokud tuto zásadu nerespektujeme, připravujeme se o důležitý předpoklad úspěchu - o své zdraví.

Dostatečný a kvalitní odpočinek nám pomáhá předcházet řadě nemocí. Umět "na chvíli vypnout", najít si "chvilku pro sebe", jednoduše umění odpočívat, je nezbytnou součástí zdravého životního stylu. V případě chronického únavového syndromu je kvalitní odpočinek často jedinou cestou jak dosáhnout zmírnění únavy i dlouhodobého zotavení.

Kam k lékaři

K lékaři se dostáváte nejčastěji pro dlouhodobou únavu neúměrnou vynakládané námaze, která Vás začíná významně omezovat jak v pracovním, tak v soukromém životě. Nejprve přicházíte k praktickému lékaři. Dlouhodobá únava může být příznakem mnoha onemocnění, lékař Vás proto musí pečlivě vyšetřit. Základní vyšetření většinou zahrnuje běžnou lékařskou prohlídku a vyšetření krve.

Výsledky běžných vyšetření jsou však negativní. Jediným objektivním nálezem může být mírně zvýšená teplota, zvětšené citlivé mízní uzliny na Vašem krku nebo lehké zarudnutí v oblasti hrdla. Pro přetrvávání obtíží jste obvykle odesláni k některému specialistovi (internista, imunolog, neurolog, atd.). Tam se podrobíte dalším prohlídkám a odběru krve. Výsledky mají zhodnotit obranyschopnost vašeho organismu, odhalit jiné skryté nebo počínající onemocnění.

Sledování a léčbě chronického únavového syndromu se nejčastěji věnují specializovaná imunologická pracoviště. K přijetí na toto pracoviště budete potřebovat doporučení praktického lékaře nebo internisty.

Jak se na návštěvu u lékaře připravit?
Sestavte si krátce, na několika řádcích stručný průběh a příznaky Vašeho onemocnění s dobou a trváním obtíží. Pokud je to možné, přineste s sebou i kopie předchozích lékařských zpráv a vyšetření. Často jsou některá vyšetření opakována zbytečně jen proto, že lékaři nemají mezi sebou kontakt.

Léčba chronického únavového syndromu představuje především změnu životního stylu. Z léků Vám může lékař předepsat preparáty používané ke zmírnění zánětu, proti alergii, nebo k podpoření Vašeho obranného systému. Při zvýšené teplotě nebo při horečce Vám může lékař předepsat antibiotika. Po proběhlém infekčním onemocnění vyžaduje Vaše tělo delší odpočinek než dříve, tomu by měla odpovídat i délka pracovní neschopnosti. U studentů bývá vhodný individuální studijní plán.

Kritéria nemoci Chronický únavový syndrom

Velká kritéria:

1. Únava nebo snadná unavitelnost bez předchozích obtíží, která po odpočinku neodezní více jak na 1 intenzity a trvá déle než 6 měsíců.
2. Je vyloučena jiná možná příčina únavy.

Malá kritéria:

1. zimnice
2. bolesti v krku
3. bolesti svalů
4. svalová slabost
5. bolest hlavy
6. bolesti kloubů
7. bolestivé mízní uzliny na krku
8. poruchy spánku
9. psychické problémy (podrážděnost, nesoustředěnost, deprese)
10. náhlý vznik obtíží

Objektivní příznaky:

1. zvýšená teplota
2. zánět v oblasti hrdla
3. zvětšené a citlivé mízní uzliny v oblasti krku

Aby u Vás mohla být stanovena diagnóza chronický únavový syndrom, musí být splněna:
2 velká, 6 malých a 2 objektivní nebo 2 velká a 8 malých kritérií
Je tato nemoc nebezpečná?

Chronický únavový syndrom Vás přinutí ke kratší nebo delší pracovní neschopnosti. Ve výjimečných případech může vést dokonce k částečné nebo úplné invaliditě. Omezuje Vás v práci, často i při běžných každodenních činnostech, žádné vážné zdravotní komplikace však sám o sobě nezpůsobuje.

Co můžete pro sebe udělat sami

Hlavní prostředky ke zvládnutí této nemoci leží ve Vašich rukou. Prvním podstatným krkem je naučit se s touto nemocí žít. Musíte se naučit správně odhadovat své fyzické a psychické možnosti a přizpůsobovat jim každodenní aktivity.

Nepřepínejte své síly. Snažte se vyhovět svým potřebám. Spát tak často a tak dlouho, kolik potřebujete. Odpočívejte kdykoliv Vás k tomu Vaše tělo vyzve. Někdy je intenzita obtíží vázána na pobyt v rušných a znečištěných městských aglomeracích. V takovém případě Vám může lékař doporučit i dlouhodobou změnu životního prostředí.

Hrozí tato nemoc právě Vám?

Chronický únavový syndrom postihuje častěji ženy. Zastihne Vás často v nejproduktivnějším věku, tj. 25 až 40 let. Zpravidla následuje po několika letech náročné a zodpovědné práce, při které často přemáháte únavu a podceňujete nutnost adekvátního odpočinku.

Na co se nejčastěji ptáte?

Byl jsem zvyklý hodně sportovat? Můžu ve sportu pokračovat i teď?
Velká fyzická námaha vyžadující překonávání únavy není vhodná. Úplný zákaz jakéhokoliv cvičení by však byl rozhodně nesprávný. Vhodná jsou lehká nezatěžující cvičení jako je například jóga, rekreační plavání nebo turistika. Velká zátěž může vést ke zhoršení Vašich obtíží, naopak úplné přerušení sportovních aktivit povede k ochabování svalstva a snižovaní celkové odolnosti.

Dá se chronický únavový syndrom úplně vyléčit?
Pokud své obtíže nepodceňujete a zaujmete k nim zodpovědný přístup, je naděje na uzdravení poměrně vysoká. Některé lékařské studie uvádějí úplné uzdravení u poloviny nemocných.

Může se chronický únavový syndrom vyskytnout i u mých dětí?
Chronický únavový syndrom se skutečně vyskytuje v některých rodinách častěji. Zda jde o vliv dědičnosti nebo infekční příčinu nemoci není zatím známo.

Mohu dávat krev?
Pacienti s chronickým únavovým syndromem by neměli být dárci krve ani orgánů. Důvodem je dosud nejasná příčina a přenosnost tohoto onemocnění.

Mám držet nějakou dietu? Jaká strava je nejvhodnější?
V zásadě není doporučováno žádné dietní omezení. Vhodná je jistě racionální výživa s dostatkem ovoce a zeleniny, rostlinných olejů a mořských produktů. Omezit byste naopak měli příjem živočišných tuků, dráždivých a přepalovaných pokrmů a alkoholu.

Autor článku:
Tomáš Marada
zdroj:http://jarda-opet.diskutuje.cz

U smíšené úzkostně-depresivní poruchy se mísí příznaky úzkosti s příznaky deprese....

12. listopadu 2011 v 20:25 | ADMIN webu
Smíšená úzkostně-depresivní porucha

U smíšené úzkostně-depresivní poruchy se mísí příznaky úzkosti s příznaky deprese, nicméně ani příznaků deprese, ani příznaků úzkosti není tolik, aby zdůvodňovaly diagnózu depresivní poruchy či některé z úzkostných poruch. Bývá řazena mezi úzkostné poruchy (6).

Typická je trvalá nebo vracející se dysforická nálada, obtížná koncentrace nebo pocit "prázdna v hlavě", obtíže s usínáním nebo udržením spánku, neklidný spánek, pocit únavy, nedostatku energie, podrážděnost, nadměrná ostražitost, tendence k plačtivosti po nepatrných podnětech, pesimistická očekávání do budoucna, anticipace horšího, nízké sebevědomí nebo pocity méněcennosti. Příznaky deprese jsou méně hluboké než u depresivní poruchy a příznaky úzkosti méně výrazné než u poruch úzkostných. Okolím bývá tato porucha často podceněna, bohužel někdy také odborníky. Jsou to častí pacienti v primární péči. Přestože existuje jen velmi málo studií o této poruše, víme dnes následující:

pacienti se smíšenou úzkostně-depresivní poruchou jsou velmi častými pacienty v primární péči nebo nepřicházejí k léčbě vůbec

lékaři podceňují závažnost této poruchy a nedostatečně ji léčí

mívá velmi často chronický průběh

vede často k invaliditě

má vysoké procento suicidálních pokusů, zejména parasuicidií

vede průměrně k delší pracovní neschopnosti než velká depresivní porucha

Farmakoterapie
Je velmi účinnou metodou léčby pro smíšenou úzkostně-depresivní poruchu. Přes 50 % pacientů, kteří jsou léčeni antidepresivy, se výrazně zlepší nebo dosáhne úplné remise. Vý běr vhodné medikace je ovlivněn účinností, bezpečností a nežádoucími účinky jednotlivých léků. U smíšené úzkostně-depresivní poruchy jsou nejvíce účinná antidepresiva ovlivňující zpětné vychytávání serotoninu.

Z tricyklických antidepresiv je to zejména clomipramin, z moderních antidepresiv zejména SSRI (paroxetin, sertralin, citalopram, fluoxetin, fluvoxamin), RIMA (moc lobemid), SNRI (venlafaxin a atypické antidepresivum tianeptin). Problémem tricyklických antidepresiv jsou jejich nežádoucí účinky, kontraindikace (hlavně onemocnění srdce, glaukom, re tence moči, hypertrofie prostaty, epilepsie) a vysoká toxicita při předávkování.

Z hlediska pacienta je daleko výhodnější podávání SSRI nebo RIMA, zejména pro lepší spolupráci. Oproti pacientům užívajícím SSRI přeruší předčasně léčbu v průměru dvakrát více paci entů užívajících tricyklická antidepresiva. Za léky volby bývají proto pokládány SSRI a RIMA. U farmakorezistentních nemocných se velmi často osvědčily IMAO (tranylcypromin).

Další léčebnou možností, vhodnou však u nemocných se smíšenou úzkost ně- -depresivní poruchou daleko méně, je použití vysoce potentních benzodiazepinů (alprazolam, clonazepam), které ovlivňují jak úzkost, tak depresi. Jejich nevýhodou je přece jen nižší účinnost u závažnějších stavů a vyšší riziko ztráty účinnosti při delším podávání se vznikem závislosti. Proto je vhodné je podávat po přechodnou dobu ke snížení těžkých úzkostných stavů, ale dlouhodobě dát přednost antidepresivům. Při vysazování je potřebná opatrnost a pozvolné snižování dávky, jinak hrozí u většiny pacientů výrazné abstinenční příznaky.

Důležitým doplňkem farmakoterapie u smí šené úzkostně depresivní poruchy je psychoterapie. Nejčastěji bývá používána skupinová psychoterapie a kogni tivně-behaviorální terapie. Vzhle dem k tomu, že jejich specifická účinnost nebyla u této poruchy studována, můžeme se opřít jen o zkušenosti vlastní a jiných, které svědčí o jejich dobré efektivitě.

Léčba úzkostných poruch

Hlavním cílem léčby úzkostných poruch je odstranění vyhýbavého chování a snížení úzkosti v situacích, kterých se pacient obává. Až v dalším sledu je pomoci pacientovi změnit životní situaci, pokud je úzkostnou poruchou postižená nebo s ní souvisí. Z dlouhodobého hlediska je cílem zabránit novému vzniku situační úzkosti a vyhýbavého chování, ale i sekundárních důsledků, jako je abúzus alkoholu, benzodiazepinů nebo jiných návykových látek a prevence deprese. K dosažení těchto cílů je ovšem nejdříve potřeba vytvořit dobrý terapeutický vztah, který umožní kvalitní spolupráci s pacientem, ať je léčen psychoterapií, či farmakoterapií.

Klinické vedení pacientů léčených farmakoterapií

Pacienti trpící úzkostnými poruchami mají někdy k psychofarmakům nedůvěru. Mohou být přesvědčeni, že mají nemocné tělo, a nechtějí, "aby jim někdo působil na mozek." Smutné je, když podobně nekvalifikované postoje zaujímá i lékař. Na postoj vůči psychofarmakům je dobré se zeptat. Pokud pacient od psychofarmak očekává hlavně negativní účinek, bude se jejich nasazení bránit, nebo je nebude brát vůbec, případně je po zjištění nepodstatných nežádoucích účinků vyděšeně vysadí. Postoj k psychofarmakům je potřeba důkladně probrat a uvést na pravou míru.
Pacientům je dále nutno vysvětlit, za jak dlouho mohou očekávat, že se objeví účinek, a jaké se mohou objevit nežádoucí účinky, eventuálně co s nimi má dělat.

U nežádoucích účinků jmenujeme jen ty nejdůležitější. Protože pacient si zpravidla přečte letáček u léků, kde jsou uvedeny i nejvzácnější nežádoucí účinky, vysvětlíme mu, že jsou opravdu vzácné, ale na letáčku musí být uvedeny. Pokud podáváme inhibitory mono aminoxidázy (IMAO), musí být pacient pečlivě poučen o dietních omezeních a o tom, že musí každého lékaře, který mu bude předepisovat léky, upozornit na to, že užívá IMAO.

Antidepresiva

Zdá se však, že nejlepší léčebnou volbou bude podávání antidepresiv. Nehrozí rozvoj závislosti ani při dlouhodobém podávání. U úzkostných poruch jsou účinná jak některá klasická antidepresiva, jako jeimipramin (Meli pramin) a clomipramin (Anafranil, Hy diphen), tak hlavně moderní anti depresiva (SSRI, SNRI). Výhodou tricyklických antidepresiv je, že mají dlouhý poločas vylučování, a tak se dají zpravidla podávat v jedné dávce na noc.

Nevzniká na ně závislost. Pokrývají kromě úzkostných i depresivní pří znaky. Nevýhodou jsou výraznější ne žádoucí účinky, jako je sedace, ortostatické kolapsy, prodloužení síňokomorového vedení, zácpa, rozmazané vidění. Proto je někteří pacienti odmítají užívat. Je nutná kontrola EKG. Faktem je, že při dlouhodobém užívání subjektivně prožívané nežádoucí příznaky ustupují do pozadí a zpravidla neruší.

Imipramin (Melipramin, Tofranil), zejména u panické poruchy, je dost účinný. Stoupáme od 25 - 50 mg postupně až k 100 - 250 mg za den, rozloženě do 3 denních dávek. Typickými nežádoucími účinky při vyšších dávkách je útlum, sucho v ústech, tachykardie, závratě a ortostatické kolapsy, zácpa, mikční potíže, rozmazané vidění. Je nutná kontrola EKG, protože dochází k prodloužení síňokomorového vedení.

Clomipramin (Anafranil, Hydiphen) - stoupáme (podobně jako u imipraminu) od 50 mg až do 100 - 250 mg za den. Výhodné je rozdělené podávání ráno a v poledne - večerní dávky u některých jedinců ruší spánek. Nežádoucí účinky jsou podobné jako u imipraminu.

SSRI - selektivní inhibitory reuptake serotoninu jsou dnes používány při léčbě úzkostných poruch nejčastěji. Jejich výhodou je vysoká účinnost (zpravidla zabírají za kratší dobu než TCA), dobrá snášenlivost, nízká toxicita. Nevýhodou je vyšší cena.

Paroxetin (Seroxat) se podává v dávce 20 - 40 mg za den, vesměs podáváme ráno nebo rozděleně ráno a v poledne. Zpravidla začínáme nízkou dávkou (10 mg, tj. půl tablety) a po třech dnech zvyšujeme na dávku terapeutickou. Pro většinu pacientů dostačuje dávka 20 až 30 mg za den. Můžeme však stoupat až do 50 mg za den. Nežádoucí účinky bývají mírné v oblasti GIT (nauzea, nechutenství) a občas snížený zájem o sexualitu a opožděná ejakulace.

Citalopram (Seropram) se podává v dávce 20 - 40 mg, ráno nebo rozděleně ráno a v poledne. Můžeme stoupat až do 60 mg za den. Nežádoucí účinky - mírné, podobné jako u paroxetinu.

Fluvoxamin (Fevarin) se podává v dávce 100 - 200 mg za den ráno a v poledne. Nežádoucí účinky jsou podobné jako u dalších SSRI.

Sertralin (Zoloft) se podává v dávce 50 až 100 mg za den. Vhodné je podávání v rozdělené ranní a polední dávce. Můžeme stoupat až do dávky 200 mg za den. Nežádoucí účinky jsou podobné.

Fluoxetin (Prozac, Deprex, Portal) se podává v dávce 20 - 40 mg za den, ráno nebo rozděleně ráno a v poledne. Maximální denní dávka je 80 mg. Nežádoucí účinky bývají opět shodné s již dříve jmenovanými.

RIMA - z této skupiny nejdůležitějším a na našem trhu zatím jediným preparátem je moclobemid.
Moclobemid (Aurorix) sdružuje dobré vlastnosti předchozích dvou skupin léků. Je účinný bez rizika vzniku návyku a má dobrou toleranci - tj. minimum nežádoucích účinků. Většinou dochází ke zlepšení i v oblasti sexuálních funkcí. Aurorix se podává v dávce 600 - 900 mg za den. Nejlépe dvakrát denně (ráno a v poledne) po dvou tabletách.


IMAO - inhibitory monoaminoxidázy jsou rovněž zkoumány jako látky zamezující panickým záchvatům u panické poruchy a zmírňující fobickou i generalizovanou úzkost.
Tranylcypromin (Parnate) bývá rezervován pro situace, kdy byly jiné léky neúspěšné. Podává se v dávce 10 mg ráno a 10 mg v poledne, můžeme stoupat až do 50 mg za den. Má, bohužel, řadu lékových (psychostimulancia a budivé aminy, anorektika, antidepresiva, opiáty, antiparkinsonika, IMAO, narkotika a celá a řada dalších - nutno sledovat na přiložených letáčcích) a potravinových interakcí (látky obsahující tryptofan nebo tyramin, jako jsou fermentované sýry, olomoucké tvarůžky, výrobky z kysaného mléka, jogurty, slanečci a herinky, uherský a lovecký salám, kvasnice, sójová omáčka, masové extrakty, banány, fíky, hrozny, fazole, boby, nadměrné množství kofeinu, čokolády, červené víno, pivo, vermuty) s možnými závažnými komplikacemi ohrožujícími život (hypertenzní krize).

Je třeba dodržovat dietu. Při přecházení z jiných antidepresiv na IMAO a obráceně je nutná 14denní léková přestávka, po fluoxetinu až 5 - 6týdenní.
SNRI - inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (venlafaxin a mirtazapin).
Jde o novou skupinu léčiv, která inhibují zpětné vychytávání noradrenalinu i serotoninu. Dvojí působení zvyšuje terapeutickou účinnost a tím, že nepůsobí na cholinergní nebo jiné receptory, dochází jen k minimálním nežádoucím účinkům.

Tianeptin snižuje reaktivitu osy hypofýza - kůra nadledvin na stres a chrání neurony před účinky stresu. Je indikován u úzkostně-depresivní poruchy. Na serotonin působí opačně než známá antidepresiva - stimuluje jeho zpětné vychytávání. Nežádoucí účinky bývají mírné - nauzea, zácpa, tachykardie, třes, bolest hlavy.


Trvání léčby antidepresivy

Je velmi důležité nepřerušit léčbu antidepresivy předčasně. To by mohlo způsobit rychlý návrat příznaků. Proto léčba antidepresivy pokračuje ještě nějaký čas po vymizení příznaků. Podávání léků by mělo pokračovat alespoň 6 - 9 měsíců po dosažení úlevy v symptomech. Pokud dojde k opakování epizody úzkostné poruchy nebo rozvoji deprese, je vhodné prodloužit podávání antidepresiv na dobu až 2 let. Při 3 a více epizodách za pět let nebo u těžkých závažných opakujících se epizodách i na celý život.


Anxiolytika

Benzodiazepiny, i když mohou být užitečné ke zvládnutí akutní emoční krize, u déletrvajících úzkostných poruch nebývají vhodné. Kromě postupně klesajícího účinku vede dlouhodobé užívání benzodiazepinů často k rozvoji závislosti. Při akutním záchvatu paniky jsou však určitě lékem volby. Velice dobrého efektu je dosahováno alprazolamem, který je velmi účinný v dávce 4 až 8 mg, výjimečně až 10 mg za den. Podobně účinný je clonazepam v dávce 1 - 6 mg za den, ve vyšší dávce také diazepam a lorazepam. Ovšem výhody prvních dvou benzodiazepinů proti diazepamu jsou zjevné - nižší sedace, rychlý nástup účinku, efekt již během prvních 2 týdnů, velmi dobrá tolerance. U všech benzodiazepinů hrozí rozvoj tolerance a závislosti a při náhlém vysazení se zpravidla objeví abstinenční syndrom.

Proto je při vysazování nutno snižovat dávku postupně.

Alprazolam (Xanax, Neurol) má rychlý nástup účinku. Je výhodný pro krátkodobou léčbu. Kromě anxiolytického má i mírný antidepresivní účinek. Velmi účinně také kontroluje panické záchvaty. Podává se v dávce 0,5 až 2 mg 3x denně. U generalizované úzkostné poruchy zpravidla stačí nižší dávkování. Výhodná je SR forma, která udržuje stabilnější hladinu alprazolamu v průběhu dne. U generalizované úzkostné poruchy je považován za lék volby.
Clonazepam (Rivotril, Antelepsin) patří mezi dlouhodobě působící benzodiazepiny s anxiolytickým, antidepresivním a antiepileptickým účinkem. Má menší sedativní efekt než alprazolam. U generalizované úzkostné poruchy se podává 2x denně 0,5 mg, ale dávka může stoupat až do 8 mg za den. Zpravidla však stačí nejnižší dávkování.


Jiné lékové skupiny

Buspiron (Buspar) je účinný podobně jako vysoce potentní benzodiazepiny (alprazolam, clonazepam), ale nerozvíjí se na něj závislost. V zahraničí je v současné době pokládán za lék číslo jedna pro léčbu generalizované úzkostné poruchy. U nás je aktuálně v registračním řízení.
Z neuroleptik mohou někdy při nápadné podrážděnosti pomoci jak klasická, jako je tioridazin (Thioridazin, Melleril) nebo chlorprotixen (Chlorprothixen), tak novější sulpirid (Dogmatil) a melperon (Buronil), nebo atypická, jako je risperidon (Risperdal). U hypochondrických, dysmorfofobických a bolestivých poruch se osvědčil pimozid (Orap). U všech úzkostných poruch jsme však s podáváním neuroleptik opatrní, protože více než u jiných poruch hrozí nežádoucí extrapyramidové účinky včetně pozdních dyskinéz.

Beta-blokátory, jako je propranolol (Inderal), metipranolol (Trimepranol), pindolol (Visken), potlačují somatické projevy, jako jsou srdeční palpitace, tachykardie, pocity nepravidelného srdečního tepu, zvýšené pocení, průjmy, třes (14). Z nežádoucích účinků se nejčastěji objevuje hypotenze, bradykardie, zpomalení A-V vedení, únava, nauzea, průjem, bronchokonstrikce, poruchy spánku s živými až děsivými sny a depresivní porucha. Mohou být použity jako doplňkové léky při léčbě antidepresivy, samy však u úzkostných poruch nejsou dostatečně účinné.

Kombinace psychofarmak

Obvyklou klinickou kombinací je podávání benzodiazepinů s antidepresivy. Benzodiazepiny (alprazolam nebo clonazepam) pomáhají snížit aktuální úzkost a blokovat panické záchvaty zejména na počátku léčby. Po 3 - 6 týdnech se objeví plný účinek antidepresiva a je možné postupně krok po kroku benzodiazepiny vysazovat. Je nutno však říci, že u řady osob je vysazování benzodiazepinů velmi obtížné. Proto bychom tuto kombinaci doporučovali jen u těžkých forem panické poruchy.


Úzkostné poruchy jsou heterogenní skupinou psychických poruch, u kterých je úzkost dominantním fenoménem. Patří mezi nejčastější psychické poruchy vůbec; přibližně každý čtvrtý člověk v populaci někdy ve svém životě trpí některou z úzkostných poruch. Etiopatogeneze jednotlivých úzkostných poruch není přesně známa, byla však vytvořena celá řada biologických i psychologických teorií, které se o vysvětlení vzniku a udržování poruch pokoušejí. Symptomatologie jednotlivých úzkostných poruch má značný překryv a mezi jednotlivými poruchami je velká komorbidita. Přesto lze popsat klinická vodítka, která umožňují diferencovanou diagnostiku i léčbu u agorafobie, sociální fobie, specifické fobie, panické poruchy, generalizované úzkostné poruchy a smíšené úzkostně depresivní poruchy.


Léčba úzkostných poruch může probíhat pomocí psychoterapie nebo farmakoterapie, případně jejich kombinací. Z farmakoterapie jsou léky volby selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, z psychoterapeutických přístupů kognitivně-behaviorální terapie.


Úzkostné poruchy jsou heterogenní skupinou psychických poruch, u kterých je úzkost dominantním fenoménem. Vyznačují se záchvatovými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy, při kterých se bez vázanosti na reálné nebezpečí objevují tělesné a psychické projevy úzkosti (5). Úzkostné poruchy se mohou objevit samostatně nebo společně, tj. u jednoho člověka se objeví dvě nebo více úzkostných poruch najednou (mluví se o komorbiditě). Do hromady jsou úzkostné poruchy nejčastějšími psychickými poruchami vůbec a trpí jimi někdy v životě každý čtvrtý člověk. Vždy byly řazeny do tzv. "malé psychiatrie", tedy mezi méně závažné psychické poruchy, a byly léčeny hlavně psychoterapií. To však neznamená, že je lze podceňovat - přinášejí velké utrpení milionům lidí na světě, brání plnému osobnímu životu, práci i zábavě.


Tyranizují nejen jedince, které postihly, ale celé jejich rodiny. Běžným problémem, který se týká všech úzkostných poruch je, že velká část lidí se nejde léčit k odborníkům na psychické zdraví, a pokud se někam léčit přichází, tak je to k somatickým odborníkům: praktickým lékařům, internistům, neurologům apod. Přitom odborná péče, ať psychoterapeutická, či léčba pomocí léků, je velmi účinná.

Rozsáhlá epidemiologická studie (3), která proběhla ve Spojených státech, ukázala, že někdy během svého života trpí takřka polovina obyvatel nějakou duševní poruchou (Epidemiological Catch ment Area Study). Nejčastěji se jedná o závislosti na návykových látkách (26,6 %), na druhém místě jsou úzkostné poruchy (24,9 %) a na třetím afektivní poruchy (19,3 %). Bodová prevalence (tj. kolik lidí trpí danou poruchou v určitém čase) úzkostných poruch je podle této studie 7,3 % populace.

Podobně jako u dalších úzkostných poruch jsou zvažovány jak biologické vlivy, tak vlivy výchovy a životních událostí. Asi 15 - 17 % příbuzných prvního stupně trpí stejnou poruchou. Pro genetickou komponentu by mohl svědčit fakt, že konkordance monozygotních dvojčat je vyšší než u dizygotních. Z biologických teorií se uvažuje o dysfunkci GABA-benzodiazepinových re ceptorů v mozku, dysregulace serotonergního, noradrenergního, gluta mátového a cholecystokininového neurotransmiterového systému.

Nicméně jasná shoda na tom, o jakou biologickou dysfunkci jde, zatím není. Psychoanalytický pohled mluví naopak o tom, že u osob postižených generalizovanou úzkostí potlačená přání (sexuální i agresivní) hrozí průnikem do vědomí a způsobují úzkost. Obranné mechanizmy brání před zaplavením úzkostí, nicméně vytěsnění jako obranný mechanizmus nefunguje dostatečně. Napětí pramenící z intrapsychického konfliktu je pak projikováno na zevní nepodstatné problémy, po kterých volně těká.

Alternativní vysvětlení nabízí kognitivně-behaviorální model založený na teorii úzkosti. Podle tohoto modelu se úzkostnost učí buď imitací rodičů v dětství, nebo je důsledkem maladaptivních postojů, které vznikly v průběhu zrání. Úzkost je udržována tím, jak člověk hodnotí sám sebe, své okolí i svou budoucnost. Podle kognitivně-behaviorálního modelu jedinci trpí chronickou úzkostí, protože vycházejí z určitých přesvědčení nebo předpokladů, na jejichž základě interpretují širokou škálu různých situací jako ohrožující (10).

Tato přesvědčení se obvykle týkají těchto témat: výkonnost ("Má práce není dokonalá, proto nestojí za nic."); přijetí ze strany okolí ("Naštvala jsem Jirku a ten se mnou teď přestane mluvit."); vlastní hodnota ("Mám málo přátel a jen nízké vzdělání, proto nestojím za nic."); a kontrola ("Když nemohu mít všechno pod kontrolou, může se mi to vymknout z rukou a to je nebezpečné."). Dalším problémem takto postižených lidí je chybění některých sociálních dovedností (například schopnost říci ne, snášet kritiku) a dovednosti řešit problémy systematickým způsobem. Řešení problémů metodou "pokus - omyl" je velmi namáhavé, a proto i běžné každodenní problémy nabývají nadměrné obtížnosti.
zdroj: www.zdn.cz






 
 

Reklama