STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Sexuální zneužívání

Násilí v rodině a zneužívání dětí

1. února 2009 v 22:15 | ♥Naposledy.cz♥
Násilí v rodině a zneužívání dětí

Násilí uvnitř rodin (domestic violence) je časté a týká se všech druhů rodinných vztahů: mezi dospělými, mezi dospělými a jejich dětmi, mezi dětmi, dospělými a prarodiči. Podobně časté je zanedbávání, tělesné a sexuální zneužívání dětí. Děti vystavené ve vlastní rodině opakovanému násilí se často naučí odchylně zpracovávat neutrální i přátelské sociální informace z prostředí, považují je za nepřátelské. Násilí v rodinách často probíhá v cyklech, které se přenášejí z jedné generace do další: oběti násilí v dětství se stávají pachateli násilí v průběhu dospívání a dospělosti.

Násilí v rodinách poškozuje děti na celý život víc než všechna genetická onemocnění společně. Zanedbávání, fyzické a sexuální zneužívání dětí, zejména dlouhodobé a těžké, může děti ohrozit celoživotně. Častým důsledkem je vývoj poruch chování v dospívání i poruch osobnosti v dospělosti, včetně rostoucí destruktivity, například sadistického a "ledově" psychopatického chování, závislost na drogách a další duševní onemocnění, u žen deprese (chorobný smutek).

Stará zkušenost, že násilí plodí násilí, platí pro menší i větší lidské skupiny, pro vztahy uvnitř skupin i mezi nimi, stejně jako pro rodiny nebo lidi žijící ve společné domácnosti.

Fenomén násilí v rodině je velmi závažným patologickým jevem ve společnosti. Domácí násilí patřilo po dlouhý čas v českém prostředí mezi tabuizovaná témata, ostatně jako řada dalších jevů. Teprve v několik posledních letech se tomuto problému začíná věnovat odpovídající pozornost. Novou pomocí pro oběti domácího násilí v České republice je i nový zákon, který platí od 1. ledna 2007.

"Bičem" na pachatele domácího násilí jsou mimo jiné tři novinky: policista může násilníka vykázat z domu na deset dní, soud může na žádost oběti vykázat násilníka z domu až na jeden rok a nově zřízená intervenční centra v každém kraji mají pomoci oběma partnerům v době, kdy násilník nesmí do bytu.

Sbírka zákonů České republiky - zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím.

Z výzkumu provedeného Institutem pro kriminologii a sociální prevenci jasně vyplývá, že násilí, a to ve všech svých formách, je v našich rodinách poměrně obvyklým jevem a slouží nejen jako prostředek výchovy, ale i prostředek komunikace, a to zejména ve vztahu mezi rodiči a dětmi. Lze tedy dovodit, že většina českých rodičů se konzervativně drží starého známého přísloví: "Škoda každé rány, která padne vedle". Pod termín domácí násilí je možno subsumovat značně rozsáhlou paletu závadných projevů chování.


FRÝBORTOVÁ, Lenka. Násilí v rodině. Prevence sociálně patologických jevů, 2003, roč. II, č. 5/6, s. 48 - 50.
ISSN 1214-6609

KOUKOLÍK, František, DRTILOVÁ, Jana. Zlo na každý den. Život s deprivanty I. Praha: Galén, 2001. s. 225 - 232.
ISBN 80-7262-088-6


Co je domácí násilí?

Pojem domácí násilí zahrnuje všechny formy fyzického, psychického a sexuálního násilí páchaného mezi jednotlivými členy rodiny, tedy mezi partnery, předky a potomky, případně mezi sourozenci.

Co je fyzické násilí?

K fyzickému (tělesnému) násilí patří - bití rukama, předměty, kopání, tahání za vlasy, používání nástrojů s cílem zranit, způsobit bolest.

Co je psychické násilí?

Je to ponižování, vzbuzování strachu, posmívání s upozorňováním na nedostatky druhého, přehlížení, záměrné jitření citlivých nebo takzvaných "slabých míst", na kterých jsou partner nebo partnerka zvlášť zranitelní, znehodnocování osobnosti partnera nebo partnerky. Pod psychické násilí lze zařadit také emocionální násilí, sociální násilí a s tím související ekonomické násilí.

Co je emocionální násilí?

Emocionální násilí je zaměřeno na osoby, zvířata i věci, ke kterým má oběť vytvořen citový vztah. Velmi často agresor využívá děti jako prostředek nátlaku, vyhrožuje, že dosáhne jejich odejmutí, že je oběť nikdy neuvidí, neokáže je uživit apod. Nejhorší emocionální násilí je trestání oběti prostřednictvím utrpení dětí. Agresor bije děti, protože ví, že matce na nich záleží a že tím jí nejvíce ubližuje. Do udržení oběti v závislosti zapojuje také teror vůči širší rodině oběti, časté je vyhrožování násilím zaměřeným na rodiče či sourozence oběti.

Není výjimkou, že agresor výhrůžky uskuteční. Násilí zaměřené proti zvířatům se projevuje likvidací domácích mazlíčků. Násilí zaměřené proti věcem znamená zničení neživých předmětů, ke kterým má oběť vztah nebo jsou nenahraditelné, např. zničení fotografií, dárků na památku od lidí blízkých apod. V poslední době se také vyskytují případy ničení ošacení ženy, např. důkladné rozstříhání všeho oblečení oběti.

Co je sociální násilí?

Sociální násilí je orientováno na sociální prostředí oběti, která je často izolována od vnějšího světa, nesmí se stýkat s rodinou, kamarády, je kontrolována a mnohdy je jí zakazováno i docházet do zaměstnání. Tím je udržována v naprosté závislosti na partnerovi, rychle ztrácí kontakt s reálným světem, chybí jí srovnání, což u ní vede k deformaci vnímání normality a v konečném důsledku je odtržena od případné pomoci zvnějšku.

Co je ekonomické násilí?

S izolací oběti přímo souvisí ekonomické násilí, kdy je zcela odkázána na finanční prostředky agresora, a to i v případech, že sama vydělává. Často je v takové rodině jenom jeden bankovní účet, na který sice pravidelně chodí výplata oběti, avšak ona nemá dispoziční právo k účtu. Ekonomické násilí se tak dotýká základních potřeb oběti, jako je jídlo, ošacení, bydlení apod. Zahrnuje zákaz docházení do zaměstnání, nechávání se doprošovat o peníze, kontrolu vydávání peněz a požadování vyúčtování i nepatrných částek, odmítání financovat stravu, platit nájem, poskytovat ošacení, odebírání peněz apod.

Co je sexuální násilí?

O sexuálním násilí hovoříme tehdy, jedná-li se o vynucování sexuálního styku proti vůli druhého partnera nebo násilím, případně pod pohrůžkou. K sexuálnímu násilí patří také zavádění takových sexuálních praktik, které jsou druhému partnerovi nepříjemné nebo je odmítá.

Jaké jsou hlavní znaky domácího násilí?

Jedná se o násilí, které se v rodině vyskytuje opakovaně a dlouhodobě a domov začíná být nesnesitelným až nebezpečným místem. Současné odborné poznatky ukazují, že domácí násilí se stupňuje, to znamená, že obvykle začíná drobnými střety a útoky a může končit vážným ublížením na zdraví, či dokonce ohrožením života. Domácí násilí nepřestane samo od sebe nebo na základě domluvy mezi partnery, případně nekončí slibem pachatele "už se to nikdy nestane".

Domácí násilí vykazuje určité typické znaky, podle kterých je lze identifikovat. Patří mezi ně následující skutečnosti:
  • Mezi agresorem a obětí je blízký vztah intimního charakteru, jedná se o manžele, partnery, rodiče a děti apod.

  • Agresor i oběť jsou vzájemně propojeni, mají společné bydlení, majetek, okruh přátel, děti.

  • Násilí má dlouhodobý charakter, nejde o jednorázový atak, někdy trvá i několik let, než se oběť rozhodne situaci zveřejnit a hledat pomoc.

  • Napadení oběti se opakuje, jde o koloběh útoků přerušovaný fázemi slibů, usmiřování a relativního klidu.

  • Agresivita a brutalita útoků se stupňuje.

  • Postavení oběti a agresora je asymetrické, agresor vystupuje z pozice moci, oběť je bezbranná, udržovaná v závislosti na agresorovi.

  • Násilí se odehrává skrytě, v soukromí za zavřenými dveřmi.

  • Postižitelnost je minimální, jakýkoli zásah zvenku je obtížný.

  • Zpravidla násilí nekončí rozvodem či rozchodem partnerů a pokračuje dále.
Je pravda, že se domácí násilí vyskytuje pouze v "sociálně slabých" rodinách?

Ne. Domácí násilí se může vyskytovat v různých rodinách, nezávisle na jejich ekonomické situaci a na rasové nebo národnostní příslušnosti a vzdělání partnerů.

Je pravda, že k domácímu násilí dochází jen pod vlivem alkoholu?

Ne. K násilí mezi partnery dochází i ve stavu střízlivosti. Požití alkoholu však vede ke změnám v chování, které se mohou projevovat zvýšenou agresivitou. I mezi opilci existují rozdíly. Pokud se sklon jednat agresivně objeví u někoho výjimečně, může se jednat o člověka, který se momentálně nachází ve stavu tísně, jeho životní situace je natolik zátěžová, že reaguje nepřiměřeně.

Je-li agresivní reakce v opilosti častá nebo se objevuje pravidelně, pak se jedná o chování, které je pro daného člověka typické a má jiné příčiny, než momentální životní situaci. Alkohol v mnoha případech bývá "spouštěčem", ale nikdy není omluvou za hrubé, agresivní jednání.

Dochází při domácím násilí k trestným činům?

Ano, velmi často. Pachatelé ani oběti v mnoha případech ani nevědí, že se o trestné činy jedná. K nejčastějším trestným činům, které jsou spáchány v rodinách patří:
  • ublížení na zdraví (kdy jeden z partnerů druhému úmyslně způsobí zranění, v jazyce právníků - lehkou či těžkou újmu na zdraví)

  • omezování osobní svobody (například když jeden z partnerů druhého zavírá doma, omezuje jej ve volném pohybu mimo byt, zamyká jej apod.)

  • vydírání (v těch případech, kdy pachatel pod pohrůžkou např. zabití nutí partnera nebo partnerku, aby dělal nebo trpěl něco, co se mu nelíbí, mlčel o tom apod.)

  • útisk (například když pachatel zneužije situace tísně nebo závislosti - např. ekonomické - druhého partnera na osobě a donutí ho, aby dělal něco, s čím nesouhlasí, čím trpí apod.)

  • porušování domovní svobody (v těch případech, kdy partner například vnikne do nového bydliště partnerky poté, co opustila společnou domácnost apod.)

  • krádež (například když jeden z partnerů vezme oblečení, šperky a dá je do zastavárny nebo prodá)

  • poškozování cizí věci (například v těch případech, kdy jeden z partnerů úmyslně ničí, rozbíjí předměty a věci, které náleží druhému partnerovi)

  • znásilnění (je možné spáchat i v rámci manželského svazku)

  • vražda (je v některých případech vyvrcholením dlouhodobého partnerského konfliktu; trestného činu vraždy se dopouštějí jak muži, tak ženy; v případě žen se poměrně často jedná o "závěrečnou reakci na dlouhodobé násilí ze strany manžela")

Výčet uvedených trestných činů není konečný, v rodinách může docházet asi ke 30 druhům trestných činů.
Zdroj:Klikni !

Pohlavní zneužívání

23. ledna 2009 v 21:51 | ♥Naposledy.cz♥
Pohlavní zneužívání - zneužití osoby mladší 15 let § 242 - Kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, může být potrestán odnětím svobody na jeden rok až 15 let. Toto ustanovení provádí důslednou ochranu všech osob mladších patnáct let před jakýmikoli útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost. Pohlaví zneužitých osob není rozhodující, chráněni jsou chlapci i děvčata a to bez ohledu, zda jsou již fyzicky pohlavně dospělí či nikoliv, zda jsou pohlavně dosud nedotčeni, není ani rozhodné, z čí strany vzešla k pohlavnímu zneužívání iniciativa, zda zneužitá osoba dala k pohlavnímu styku souhlas či nikoliv.

Za jiný způsob pohlavního zneužití jsou považovány intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených (např. ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání na tato místa apod. ), které směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele. Nemusí jít jen o aktivní činnost pachatele, ale i o aktivní jednání poškozené osoby (např. ohmatávání pachatelova pohlavního údu). Pohlavního zneužívání jiným způsobem než souloží se může dopustit i osoba stejného pohlaví jako poškozený.

Pohlavní zneužívání - zneužití závislosti osoby § 243 - Kdo zneužívaje závislosti osoby mladší než osmnáct let nebo osoby svěřené jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo kdo takové osoby, zneužívaje jejich závislosti, jiným způsobem pohlavně zneužije, může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Tímto ustanovením je chráněna lidská důstojnost v pohlavní sféře jednak osob mladších než osmnáct let, jednak osob starších, avšak svěřených dozoru pachatele a to před útoky, při nichž pachatel zneužívá závislosti takových osob. Chráněny jsou osoby ženského tak i mužského pohlaví.


Zdroj:Klikni !

Sexuální zneužívání

22. ledna 2009 v 18:19 | ♥Naposledy.cz♥

Sexuální zneužívání

Sexuální zneužívání se velice liší od fyzického nebo emocionálního zneužití, ale má s nimi 2 věci společné: zneužívající často očekává, že zneužívaný uchová celou věc v tajnosti a zneužívaný zase může usoudit, že se nějak podílí na tom, co zneužívající provádí. Je zvlášť pravděpodobné, pokud zneužívající osoba je rodič dítěte, nebo je nějakým jiným způsobem zneužívanému velice blízký. Je to dáno především tím, že čím bližší si s někým jste, tím hůře přijímáte myšlenku, že vám ten člověk ubližuje. a tak může být snažší obviňovat tím sebe.
Podle jedné z nejnovějších definic, je pohlavní zneužití dítěte, nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoli pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoli, komu je dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoli, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba.
Příčinnou pachatelova jednánímůže být neschopnost navázat sexuálnípoměr s dospělou osobou nebo může dítě sloužit za jakousi "náhražku" v situaci nepřítomnosti dospělé partnerky pachatele. V souvislosti s pachateli se mluví téměř jen o mužích. V posledních letech se však zaznamenal počet nahlášených případů, kdy pachatelem byla žena. zneužívané dítě má pocit zkaženosti, znehodnocení, špíny, která se nedá ničím smýt. Prožívá hluboký pocit zklamání nad zradou toho, komu věřilo. kdykoliv se pokusí zneužívání zastavit, je vystaveno krutému psychickému a někdy i fyzickému násilí. Vyhrožování a různé vydírání v něm stupňují pocit bezmocnosti, úzkosti a hněvu, který místo na násilníka obracejí na sebe.

Chování zneužívaného dítěte

Je podobné jako u týraného dítěte
- celková staženost dítěte ve smyslu nezájmu o dění v jeho okolí
- vyhýbání se kontaktům s lidmy včetně jeho vrstevníků
- zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělými včetně vyhýbání se situacím, kdy je dítě samo s dospělým
- vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám
- agresivní napadání vrstevníků - vyhýbání se situacím zahrnujícím svlékání (např.převlékání se před tělosvikem)
- potíže se soustředěním ve škole
- výrazné zhoršení prospěchu
- informovanost o sexu, která neodpovídá věku a zralosti dítěte
- odmítání jídla nebo naopak přejídání
- opakované útěky z domova
- pokusy o sebevraždu, sebezohavení
V dospělosti:
- urychlení psychosexuálního vývoje
- promiskuitnější a rizikovější sexuální chování
- častější zkušenosti s komerčním sexem
- nevěra v manželství
- zkušenosti se sexuálním násilím
- častější homosexuální zkušenosti
- vyšší výskyt sexuálních poruch, menší spokojenost se sexuálním životem

Jiný kraj jiný mrav

V Nizozemsku byl proveden výzkum na reprezentativním vzorku jednoho tisíce žen, podle kterého byla v dětství zneužita až třetina tohoto souboru, přičemž ve čtvrtině těhto případů ve čtvrtině těchto případů šlo o zneužití incestní. Až 60% klientů nizozemských sexuologických ambulancív současné době přichází s problematikou sezuálního zneužívání.
Ještě vyšší počty zneužitých žen - až 50% - odhalily výzkumy v USA. Při bližší rozboru právě zde nacházíme možné vysvětlení náhlého nárůstu pohlavního zneužvání - podle některých odborníků je nárůst poču pouze zdánlivý. Kromě vyššího stupně emancipace žen ve společnosti, která vede i k větší ochotě oznamovat sexuálně traumatizující zážitky, zde jistě hraje roli i rozdílná definice sexuálního zneužití, a to jak její změna v čase, tak i její rozdílné pojetí v jednotlivých zemích.
Jak známo, v jednotlivých státech USA se např. lišívěk zákonem povoleného sexuálního styku, a to v rozsahu 11 až 18 let. V některých státech Unie se tedy do statistiky pohlavního zneužívání započítávají i pohlavní styky s dívkami ve věku, ve kterém už v naprosté většině zemí zákonem chráněny nejsou. Podle podobného kriteriaby např.byly pohlavně zneužité tři čtvrtiny českých adolescentek, protože podle posledního průzkumu sexuálního chování až 74% z nich do 18.roku absolvovalo svůj první pohlavní styk.
V Rusku bylo vzhledem k velkým kulturním rozdílům různých národů federace právě z těchto důvodů zákonem pohlavní zneužití velmi prozíravě definováno jako "styk s nezralou osobou", bez bližšího věkového určení.
Navíc se liší i definice chování, které je v různých zemích považováno za pohlavní zneužití. Zatímco u nás je tento trestný čin definován fyzickým kontaktem vedoucím k pohlavnímu vzrušení, v USA je někde za zneužití považována i verbální komunikace s erotickým obsahem, expozice dítěte erotickým obrazovým materiálům či nakonec i pouhému pohledu na nahého rodiče. tresty odnětí svobody jsou přitom v USA nejednou až extrémně vysoké - např. ve státě Florida je nejnižší sazba za uvedený trestný čin 30 let.
Existují přitom podstatné rozdíly i v definici pohlavního zneužití či incestu z hlediska transkulturálního. Například u indického horského kmene Laptšůje naprosto obvyklým způsobem sexuální iniciace pohlavní styk s dívkami od šesti let věku (je přitom zajímavé, že bez jakýchkoli negativních následků pro jejich další vývoj), u některých tichomořských národů je provádění felace spojené s polykáním semene bojovníků nedospělými chlapci považováno za způsob zvyšování jejich maskulinity. U jiných kmenů je zas považován za incest pohlavnmí styk dívky s bratrem matky, ne však s vlastním otcem, jinde je zas incestní styk - ačkoliv normálně nepřípustný - součástí některých náboženských rituálů.



Zdroj:Klikni !

Zneužívání, zanedbávání a týrání dítěte

22. ledna 2009 v 18:16 | ♥Naposledy.cz♥
Zneužívání, zanedbávání a týrání dítěteTiskE-mail
V padesátých letech 20. století se začali lékaři cíleně zabývat problematikou týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte, kterou souhrnně nazvali neúrazová poranění. V roce 1962 byl popsán tzv. syndrom bitého dítěte (Battered Child Syndrome). V pozdějších letech se vžil pojem syndrom CAN (z angl. Child Abuse and Neglect), neboli souhrn příznaků týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte.

Zneužívání dětí



Velmi vážným problémem je i pohlavní zneužívání dětí. Zneužívané děti se z nejrůznějších důvodů často bojí svěřit a snášejí utrpení i několik let.

Rozeznat týrání dítěte je velmi těžké a definitivní rozhodnutí v této věci náleží do rukou policie (týrání svěřené osoby podle §215 trestního zákona) v součinnosti s ostatními orgány činnými v trestním řízení (soudy, státní zástupci, sociální pracovnice z oddělení péče o dítě na příslušném Městském úřadě, lékař, psycholog, apod.).

  • Apatie a nezájem o okolí, vyhýbání se kontaktům s vrstevníky i s dospělými
  • výrazná úzkost v přítomnosti některých lidí
  • vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám
  • zvýšená agresivita, napadání spolužáků, záchvaty vzteku
  • potíže se soustředěním, zhoršení prospěchu
  • informovanost o sexu neodpovídající věku dítěte, sexuální napadání vrstevníků, sexuálně laděné hry
  • odmítání jídla nebo naopak přejídání
  • útěky z domova, pokusy o sebevraždu, sklony k sebezohavování
  • ... mohou být důsledkem pohlavního zneužívání.

Přítomnost těchto projevů v chování dítěte nemusí vždy znamenat indikace tak závažného problému, jakými je tělesné či sexuální zneužívání. Pokud se však bez zjevné příčiny začnou vyskytovat ve větším množství, měli bychom uvážit i tyto možnosti pro vysvětlení daných potíží a problémového chování dětí.

Více informací o fyzickém i citovém týrání naleznete na stránkách
Nadace Naše dítě o dětských právech.

Jak můžeme dětem v takovéto situaci pomoci:

Řešení podobné situace patří do rukou odborníků a pověřených institucí. Je ale nesmírně důležité dítě přesvědčit, že má právo v tak obtížné situaci na pomoc a že mu pomůžete najít dospělého, kterému může důvěřovat (a který bude věřit jemu).

Podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí ( http://www.atre.cz/zakony/page0487.htm ), ve znění pozdějších předpisů, je každý člověk oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany (městské úřady, obce v přenesené působnosti, obce v samostatné působnosti, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (http://www.mpsv.cz) či Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí (se sídlem v Brně, pověřené osoby) na skutečnosti, které by mohly signalizovat porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti.

Zaměstnanci orgánů sociálně-právní ochrany jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se při výkonu své práce seznámili, i o osobách, které daný orgán na tyto skutečnosti upozornily. Dítě má právo i bez vědomí rodičů nebo osob odpovědných za výchovu požádat tyto orgány o pomoc.

Chcete-li tento problém řešit, můžete se obrátit na:

některou krizovou linku - např. www.ditekrize.cz - Dětské krizové centrum mapuje na svých stránkách příznaky a formy tzv. syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN). Nabízí služby linky důvěry a možnosti prevence.
dětského lékaře
policii ČR 158
V případě tísňového volání z mobilního telefonu volejte na číslo 112.


Psychické násilí


Psychické násilí vykonávané na dětech může mít různé formy. K nejnápadnějším z nich patří:

  • časté nadávky, ponižování, zesměšňování, pohrdání, křičení nebo opakované výbuchy,
  • vyhrožování, cílené vyvolávání strachu u dítěte,
  • odmítání, zavrhování,
  • ignorování, přehlížení,
  • vydírání, manipulace, neustálé srovnávání s úspěšnějším sourozencem či nepřiměřené vychvalování cizích dětí,
  • nerespektování soukromí dítěte (přehnané kontrolování),
  • odepírání pochvaly či ocenění,
  • přetěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence,
  • kladení nerealistických požadavků na dítě (v oblasti zájmové, studijní apod., věčná nespokojenost s výkony dítěte),
  • násilná izolace (bránění dítěti ve styku s rodiči, kamarády, příbuznými apod.)
  • neustálé neadekvátní obviňování dítěte,
  • vystavování dítěte závažným domácím konfliktům, vtlačování dítěte do role dospělého (osamělý rodič hledá v dítěti psychickou oporu: vyžaduje, aby naslouchal jeho problémům; vnucování role smírčího soudce mezi rozhádanými rodiči apod.),
  • nepřiměřená psychická zátěž v souvislosti s rozvodem (zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako "svědka", získávání dítěte na svou stranu a jeho negativní ovlivňování proti druhému rodiči, bránění ve styku dítěte s druhým rodičem),
  • nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů (mnohdy přes vysoký materiální nadstandard života dítěte),
  • finanční odměny dítěti za pomoc v domácnosti (dítě nebývá oceněno úsměvem, poděkováním či pochvalou, nýbrž penězi; neučí se, že vzájemná pomoc v rodinném kruhu je přirozená);
  • obecně celkový nedostatek či úplná absence projevů lásky k dítěti (rodič se na dítě nikdy neusměje, nehladí ho, nedotýká se ho, nelíbá ho),
  • chápání dítěte jako pouhého konzumenta: jde o přístup konzumní společnosti, která podporuje spotřební hodnotové orientace dítěte; (průzkumy v SRN odhalily, že okolo 75 % rozhodnutí při nákupu zboží v obchodě činí děti; bylo také zjištěno, že každé třetí dítě se identifikuje s dětmi z reklamy).
Emocionální týrání se může skrývat i za původně pozitivně míněným jednáním:
  • přehnané ochraňování dítěte před nepříjemnými zkušenostmi (důsledkem je oslabená schopnost dítěte odolávat psychické zátěži a bojovat s obtížemi, resp. naučená bezmocnost),
  • krajně liberální výchova (děti, kterým nejsou stanoveny mantinely, mají sklony k egocentrické orientaci).

Psychické týrání s sebou přináší následky jak v psychosociální oblasti, tak v chování dítěte:

  • tělesné, duševní nebo citové opoždění ve vývoji,
  • neschopnost učit se ze zkušeností, rozumové schopnosti dítěte nebývají dostatečně využívány, ve škole proto mívají často horší prospěch, než odpovídá jejich skutečnému nadání,
  • chudá slovní zásoba, chybí potřeba komunikace v důsledku nedostatečné stimulace a kontaktu s matkou-či jinou důvěrně blízkou osobou,
  • citová plochost, nedůvěřivost,
  • impulzivita, afektivní výbuchy,
  • nápadná pasivita nebo naopak agresivita v chování,
  • vyjadřování obav, že je nikdo nemá rád,
  • neustálý strach z potrestání,
  • nízké sebevědomí nebo naopak nerealistické "vytahování",
  • tendence k sebeobviňování, sebeubližování,
  • nepřiměřené obavy z každé nové situace,
  • neurotické projevy (kousání nehtů, kroucení či vytrhávání vlasů, cucání prstů apod.),
  • nepřiměřené reagování na bolest (dítě hystericky reaguje při sebemenším podnětu nebo naopak chová se, jakoby bolest vůbec necítilo),
  • vznik závislostí (na drogách), poruchy příjmu potravy, deprese,
  • děti bývají častěji nemocné, mívají více úrazů, větší sklon k obezitě,
  • známky nejistoty ve vztazích s druhými lidmi nebo neschopnost navazovat a udržovat přátelské vztahy s druhými,
  • celkově povrchní vztahy k lidem, nedostatek empatie, egocentrismus,
  • nedůvěra k dospělým lidem, kteří se jim snaží pomoci nebo se s nimi snaží spřátelit, či naopak přílišné lpění na těchto lidech a projevování až patetické vděčnosti za každou pozornost,
  • vyhýbání se kontaktu s rodinou (dítě málo pobývá doma, často tráví čas raději např. v rodině svého kamaráda),
  • vzhledem ke sníženému sebevědomí a menší schopnosti sebeprosazení se psychicky týrané děti stávají častěji obětí šikany,
  • svým chováním vyvolávají nepříznivý dojem: nebývají oblíbené mezi vrstevníky ani učiteli.


Jak můžeme dětem v takovéto situaci pomoci:

Řešení podobné situace patří do rukou odborníků a pověřených institucí. Je ale nesmírně důležité dítě přesvědčit, že má právo v tak obtížné situaci na pomoc a že mu pomůžete najít dospělého, kterému může důvěřovat (a který bude věřit jemu).

Podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (
http://www.atre.cz/zakony/page0487.htm ) , ve znění pozdějších předpisů, je každý člověk oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany (městské úřady, obce v přenesené působnosti, obce v samostatné působnosti, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (http://www.mpsv.cz) či Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí (se sídlem v Brně, pověřené osoby) na skutečnosti, které by mohly signalizovat porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti.

Zaměstnanci orgánů sociálně-právní ochrany jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se při výkonu své práce seznámili, i o osobách, které daný orgán na tyto skutečnosti upozornily. Dítě má právo i bez vědomí rodičů nebo osob odpovědných za výchovu požádat tyto orgány o pomoc.

Chcete-li tento problém řešit, můžete se obrátit na:

některou krizovou linku - např. na
Dětské krizové centrum
dětského lékaře
policii ČR 158
V případě tísňového volání z mobilního telefonu volejte na číslo 112
 
 

Reklama