*Sebevražda
12. ledna 2012 v 10:38 | ADMIN webu
To, že nevidíte východisko ze své situace, neznamená, že si o tom nemůžete s někým promluvit. Mezi blízkými asi nikoho vhodného nemáte, to byste nebyl/a tady.
Navštívit můžete:
psychologa (tam se budete muset objednat a informujte se na způsob úhrady)
psychiatra (NEPOTŘEBUJETE doporučení od praktického lékaře a je-li vaše situace vážná a akutní, nemusíte se ani objednávat, i když je lepší se předem ohlásit. Někteří psychiatři třeba nepochopí závažnost vaší situace a dají vám termín třeba za měsíc - tím se ale nenechte odradit a prostě tam v ordinačních hodinách přijďte, odmítnout vás nemůže).
Kdykoli vám pomůže záchranná služba nebo kterákoli psychiatrická léčebna také můžete zkusit nalézt útěchu u duchovního nebo v církvi tam, kde bydlíte. A zamyslete se - třeba znáte člověka, který umí druhého vyslechnout, třeba máte ve škole učitele, kterému by šlo věřit.
Internetová bezplatná poradna - klikněte na odkaz:
Můžete se ptát a také si pročíst otázky jiných lidí včetně odpovědí odborníků
Ideální možností je linka důvěry. Některé jsou v provozu nonstop, některé mají specializaci… Všude se vám budou rádi věnovat. Nemusíte se představit ani říkat, odkud jste, naopak mluvit můžete o čemkoli, co se vám honí v hlavě. Nebojte se odsouzení ani kázání, čekejte pochopení a ochotu.
Seznam linek důvěry s podrobnými informacemi (kdy fungují, jakou mají specializaci atd.)
Telefonní kontakty (abecedně podle měst):
BLANSKO
Charitní linka důvěry, Tel.: 516 410 668 nonstop
BRNO
Linka naděje, Tel.: 547 212 333 nonstop
Krizová linka Centra pro zneužívané a týrané děti SPONDEA, Tel: 541 235 511 nonstop
Modrá linka, Tel.: 549 241 010
Krizové centrum, Tel.: 547 192 078
ČESKÁ LÍPA
Linka důvěry, Tel.: 487 853 210
ČESKÉ BUDĚJOVICE
Linka důvěry, Tel.: 387 313 030 nonstop
ČR
Bezplatná linka důvěry pro seniory 800 200 007
HAVÍŘOV
Linka důvěry, Tel.: 596 410 888 nonstop
HODONÍN
Linka důvěry, Tel.: 518 341 111
HRADEC KRÁLOVÉ
Linka důvěry, Tel.: 495 273 259 nonstop
Krizová linka ambulance pro drogové závislosti, Tel.: 495 515 907, 602 163 739
CHEB
Linka důvěry, Tel.: 354 438 777
CHRUDIM
Krizové centrum Chrudim, Tel.: 469 623 899
KARVINÁ
Linka důvěry, Tel.: 596 318 080 nonstop
KLADNO
Linka důvěry, Tel.: 312 684 444 nonstop
KROMĚŘÍŽ
Linka důvěry, Tel.: 573 331 888 nonstop
KUTNÁ HORA
Linka důvěry, Tel.: 327 511 111
Centrum krizové intervence, Tel.: 327 511 701, 327 515 144
LIBEREC
Linka důvěry, Tel.: 485 106 464 nonstop
MARIÁNSKÉ LÁZNĚ
Kontaktní a krizové centrum KOTEC, Tel.: 354 620 750
MLADÁ BOLESLAV
Linka důvěry SOS, Tel.: 326 741 481
MOST
Linka duševní tísně, Tel.: 476 701 444
NÁCHOD
Linka pro tebe, Tel.: 491 427 159
OLOMOUC
Linka důvěry, Tel.: 585 414 600 nonstop
Centrum krizové intervence, Tel.: 585 223 737, 585 223 453
OPAVA
Linka důvěry, Tel.: 800 120 612, 553 616 407
Centrum krizové pomoci - kontaktní a poradenské centrum, Tel.: 553 718 487
OSTRAVA
Linka důvěry, Tel.: 596 618 908
Krizové centrum pro děti a rodinu, Tel.: 596 123 555, 596 115 822
PARDUBICE
Linka naděje, Tel.: 466 500 075
Krizové centrum AD 466 510 160
PÍSEK
Linka důvěry, Tel.: 382 222 300
Krizové centrum ARKÁDA, Tel.: 382 211 300
PLZEŇ
Linka důvěry a psychologické pomoci, Tel.: 377 462 312 nonstop
Linka dětské pomoci, Tel.: 377 260 221, 603 444 192
Krizové centrum Regionálního institutu duševního zdraví, Tel.: 377 462 314
Centrum SOS Archa, Tel.: 377 223 221
PRAHA
Linka důvěry RIAPS, Tel.: 222 580 697 nonstop
Linka bezpečí, Tel.: 800 155 555 nonstop
Linka důvěry Centra krizové intervence, Tel.: 284 016 666 nonstop
Linka důvěry Dětského krizového centra, Tel.: 241 484 149 nonstop
Linka důvěry Diakonie, Tel.: 222 514 040
Gay-linka pomoci, Tel.: 222 514 040
DONA - linka pomoci obětem domácího násilí, Tel.: 251 511 313 nonstop
Růžová linka pro děti, Tel.: 272 736 263
Linka pro rodiče Linky bezpečí, Tel.: 283 852 222
Senior telefon, Tel.: 222 221 771 nonstop
Otevřená linka armády, Tel.: 220 210 200, 220 210 255
HELP LINE AIDS, Tel.: 224 915 564
Národní linka prevence AIDS, Tel.: 800 144 444
Linka pomoci SAP (Společnost AIDS pomoc), Tel.: 224 814 284
Poradenská linka K-CENTRUM, Tel.: 283 872 186
Poradenská linka PREV-CENTRUM, Tel.: 233 355 459
Poradenská linka Společnosti pro studium sekt, Tel.: 257 314 646
Nádorová telefonní linka, Tel.: 224 920 935
Krizové centrum RIAPS, Tel.: 222 586 768
SOS centrum Diakonie, Tel.: 222 511 912
Centrum krizové intervence, Tel.: 284 016 110
Dětské krizové centrum, Tel.: 241 480 511
Linka vzkaz domů, Tel. 800 111 113
Krizové centrum pro studenty, Tel.: 283 880 816
Linka psychopomoci, Tel.: 224 214 214 pro celou ČR
PRACHATICE
Linka důvěry, Tel.: 388 310 147
Krizové a kontaktní centrum, Tel.: 388 310 147
PŘEROV
Linka důvěry, Tel.: 581 207 900 nonstop
KAPPA - kontaktní a krizové centrum, Tel.: 581 207 901
PŘÍBRAM Linka důvěry, Tel.: 318 631 800
SVITAVY
Linka důvěry, Tel.: 461 541 541
Krizové centrum KROK, Tel.: 461 532 604
SOKOLOV
Linka naděje, Tel.: 352 622 962
TŘEBOŇ
Poradenská linka k problematice drogových závislostí CITADELA, Tel.: 384 722 227
ÚSTÍ NAD LABEM
Linka důvěry, Tel.: 475 600 789 nonstop
Krizová linka pomoci Centra krizové intervence, Tel.: 475 603 390
Centrum krizové intervence, Tel.: 475 603 390
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
Linka důvěry, Tel.: 465 524 252
VIMPERK
Linka důvěry, Tel.: 388 414 140
Krizové a kontaktní centrum, Tel.: 388 414 140
VLAŠIM
Linka důvěry Střediska křesťanské pomoci mladým, Tel.: 317 844 481 nonstop
VSETÍN
Linka důvěry, Tel.: 571 413 300, 731 122 900
Krizové centrum pro ženy a děti, Tel.: 571 421 062
ZLÍN
Linka SOS, Tel.: 577 431 333 nonstop
Krizové centrum DOMEK, Tel.: 577 242 786, 606 818 818
ZNOJMO
Linka naděje, Tel.: 515 220 202
zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
12. ledna 2012 v 10:32 | ADMIN webu
Ringel a Pöldinger
Ringel byl lékař, který po 2. světové válce založil v Rakousku ústav pro unavené životem. V uvažování budoucích sebevrahů našel určitá opakující se témata:
izolace od okolí, stažení se do sebe, ztráta dřívějších zájmů
autoakuzace (sebeobviňování) a tlumená autoagrese
sebevražedné myšlenky, sny a fantazie
Jako Pöldingerův suicidální rozvoj se zas popisují jednotlivé kroky v myšlení člověka, potenciálního suicidanta:
úvahy
ambivalence (rozpolcenost) - oznámení záměru, ale zatím není realizován
rozhodnutí - zdánlivá úleva, příprava
Dále existuje mírně rozšířená obdoba Pöldingera se zkratkou MTÚRR > myšlenky, tendence, úvahy, rozhodnutí, realizace:
Příklad:
Myšlenky: život nestojí za nic
Tendence: něco si udělám
Úvahy: skočit? utopit se?
Rozhodnutí: koupím si láhev a skočím
Realizace: …
Je zde jedna pozoru-hodná okolnost: Člověk v počátečních stádiích je zpravidla utrápený a na první pohled s ním není něco v pořádku. Ale když dospěje k rozhodnutí, může pocítit výraznou úlevu - vyřešil svůj problém. Svým blízkým se jeví jako politý živou vodou a tak si řeknou, že už je to v pořádku. A pak se nestačí divit a hledají, co se stalo, proč si ublížil, když už z toho přece byl venku. Jenže on nebyl, to se jen okolí nechalo oklamat a nedocenilo závažnost situace. Sebevražedné proklamace se nevyplatí ignorovat.
zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
12. ledna 2012 v 10:30 | ADMIN webu
Sebelikvidační jednání se samozřejmě nevyskytuje zcela nahodile - bylo zjištěno mnoho okolností, které k jeho spuštění výrazně přispívají. A naopak - když se tyto okolnosti upraví nebo odstraní, riziko sebevraždy klesá.
Nemoci a poruchy, u nichž se sebevraždy vyskytují nejčastěji:
deprese
schizofrenie
závislosti všech druhů včetně patologického hráčství
hraniční porucha osobnosti (emočně nestabilní osobnost)
pro leckoho překvapivě i sociální fobie
anorexie, bulimie a jejich kombinace
probíhající závažná tělesná onemocnění obecně (zejména zhoubné nádory a progresivní poruchy hybnosti)
rovněž úspěšně vyléčené závažné nemoci dva roky nazpět
Rizikové sociálně-psychologické a jiné anamnestické faktory:
dřívější sebevražedné pokusy - když se dotyčný o sebevraždu již pokusil, je zde nepodcenitelné riziko opakování; přitěžující okolností jsou i sebevraždy nebo sebevražedné pokusy u příbuzných v rodině a u známých (příklady táhnou) osamělost - jakkoli je často obtížné žít v páru, je to zřejmě snazší, než snášet samotu; týká se vdov(ců), rozvedených i celoživotně svobodných jedinců dluhy a ztráta zaměstnání - to jsou nepříjemné životní situace, které jsou provázeny snížením sebedůvěry a nejistotou, člověk má tendenci o nich dokola a neproduktivně přemýšlet, až má pocit, že dobré východisko neexistuje výkon profese zahrnující kontakt s lidmi - lékaři (zejména na odd. ARO, pediatři a psychiatři) a zdravotní sestry, učitelé, speciální pedagogové, policisté, právníci - tito lidé se často osobně angažují na problémech svých klientů (pacientů, žáků) a velmi často jejich práce a snaha nemá žádaný výsledek (drogově závislý člověk recidivuje, žáky nezajímá výuka, pacient zemře atd.); přílišné počáteční nadšení se pak časem přehoupne ve vyhoření - apatii a pocit nesmyslnosti absence víry - věřící lidé jsou sebevraždou ohroženi mnohem méně.zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
12. ledna 2012 v 10:26 | ADMIN webu
Sebevraždy u nás tvoří cca 1,5% celkového počtu úmrtí. V ČR se ročně stane kolem 1600 dokonaných sebevražd s tím, že je zde mírná tendence ke snižování. V historii měření (od roku 1876) bylo nejvíce sebevražd v roce 1934, a to přes 4000 (nejspíš lze dát do souvislosti s politicko-ekonomickým vývojem).
Nedokonaných sebevražd (tzv. demonstračních sebevražd a sebevražedných pokusů) je asi 5x více, než sebevražd dokonaných.
Muži končí svůj život sebevraždou 4-5x častěji než ženy. Část tohoto rozdílu lze přičíst na vrub faktu, že muži volí účinnější metody.
V populaci podle věku počet sebevražd narůstá a naprostého vrcholu dosahuje kolem veku 50 let; pak klesá a znovu, ovšem jen mírně, roste ve věkové skupině 70-80 let.
Zhruba 60% sebevrahů volí jako způsob smrti oběšení, následuje zastřelení se, otrava a skok z výšky. Na tyto čtyři způsoby připadá asi 90% všech sebevražd.Ve zbylých 10% jde převážně o sebevraždu ostrým předmětem, skokem pod auto nebo lehnutím pod vlak a utopením. Oběšení volí častěji muži než ženy; ty se naopak častěji než muži otráví. Otrava léky ale patří k těm méně "efektivním" způsobům sebevraždy, takže mnohé končí v kolonce "pokus" (viz též rozdíl v počtu sebevrahů-mužů a žen).
Nejvíce sebevražd bývá kolem dubna - jejich počet roste od ledna, v dubnu dosahuje maximum a od května klesá. Možná překvapivě je stabilně nejméně sebevražd v prosinci. Nepotvrzují se tedy předpoklady o tragických osudech osamělých lidí kolem Vánoc a naopak všestranného optimismu z přicházejícího jara. Na mnoho lidí může taková ta jarní rozjásanost působit velmi depresivně a staví je do izolace vůči těm ostatním, radujícím se. Nejhorším dnem z tohoto pohledu je suverénně 1. leden, což by mohlo souviset s bilancováním a rekapitulací minulého roku a vyhlídkami do roku následujícího, často zvýrazněnými alkoholem.
Nejvíce sebevražd se stane v pondělí, nejméně v sobotu.
Velikost obce (města) nemá na počet sebevražd výraznější vliv.
Pokud jde o vzdělání, celá polovina sebevražd připadá na vyučené jedince, následují lidé se základním vzděláním, pak s úplným středním a nejméně sebevražd je ve vysokoškolsky vzdělané populaci (5% celkového počtu sebevražd).
Co se týká jednotlivých států, nejvíce sebevražd připadá na Litvu, Rusko, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Dánsko, Finsko, Japonsko, Ukrajinu, ale i Švýcarsko - tedy převážně východní a severní státy. Naopak méně sebevražd je evidováno směrem na jih a západ - v Portugalsku, Španělsku, Anglii, Řecku, Gruzii a v Arménii. Tyto rozdíly se vysvětlují délkou slunečního svitu a komfortností ekonomicko-společenských poměrů.
zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
12. ledna 2012 v 10:23 | ADMIN webu
Co je to sebevražda?
Sebevražda (lat. suicidium) je většinou definována jako vědomé a záměrné chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní život. Světová zdravotnická organizace přijala v r. 1968 tuto definici: "Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem." Rozlišuje se zde tedy sebevražedný čin zahrnující i pokus a dokonaný akt. Nejpodstatnějším rysem sebevraždy je dobrovolnost, vědomost.
Jaké známe typy sebevražd?
Rozlišuje se dokonaná sebevražda: bilanční (někdy považovaná za jedinou "pravou" sebevraždu), zkratkovitá, rozšířená a hromadná, dále biická a patická sebevražda, sebezabití; pak jsou nedokonané sebevraždy: demonstrační sebevražda (neboli parasuicidium) a sebevražedný pokus.
Z jiného hlediska zkoumal sebevraždy filozof Emile Durkheim, který rozlišil sebevraždu altruistickou, anomickou a egoistickou. Podrobně viz Typy sebevražd.
Kdo, kdy, jak a kde nejčastěji páchá sebevraždu - co na to statistika?
Nejvíce sebevražd se pravidelně stává 1. ledna, nejčastějším způsobem je oběšení, muži končí život vlastním rozhodnutím pětkrát častěji než ženy a nejmíň sebevrahů je mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. Kdo by čekal, že nejvíce sebevražd je v podzimních a zimních "depresivních" měsících, bude překvapen. Podrobně viz Statistiky sebevražednosti.
Jaké jsou rizikové nemoci a další faktory?
Sebevraždy se často vyskytují v souvislosti s depresemi, s alkoholismem a jinými typy závislostí, u schizofrenie, sociální fobie a hraniční poruchy osobnosti. Dalšími přispívajícími faktory jsou předchozí sebevražedné pokusy, osamělost, osobní problémy (dluhy, rozvod…), pocit vyhoření u určitých profesí a vážné tělesné nebo duševní onemocnění. Podrobně viz Rizikové nemoci a faktory.
Co zkoumali na sebevraždách pánové Ringel a Pöldinger?
Sebevražedné jednání lze v mnoha případech předvídat na základě určitých indicií - soubor těchto projevů se nazývá Ringelův presuicidální syndrom. Také v myšlenkách suicidanta (sebevraha) je možné nalézt některé typické znaky a ty se shrnují jako Pöldingerův suicidální rozvoj. Podrobně viz Ringel a Pöldinger.
Jak se chovat k potenciálnímu sebevrahovi?
Když se někdy vyskytnete poblíž člověka, který se právě chystá spáchat sebevraždu, můžete mu pomoci, když se ho budete snažit pochopit. Ne mu jeho záměr vymlouvat, zlehčovat jeho pocity, ale vžít se do něho, do celé jeho vnitřní mizérie a mluvit s ním o tom s maximálním respektem. Podrobně viz Krizová intervence a Jak (ne)jednat se sebevrahem.
A co sebevraždy u dětí?
U dětí nižšího věku se sebevraždy nevyskytují příliš často. Určité specifikum je v tom, že dítě nebere smrt jako definitivní jev - myslí si, že může znovu ožít. U dospívajících je však množství sebevražd i pokusů o mnoho vyšší. Adolescenti tak často řeší rodinné nebo osobní problémy. Podrobně viz Sebevraždy u dětí a adolescentů.
Existuje pomoc?
Pro ty, kteří o sebevraždě uvažují: O svých potížích a důvodech, které vás vedou k úvahám o ukončení života, si můžete promluvit a možností je hned několik: kromě blízkých lidí jsou to krizová centra, linky důvěry, psychiatři i jiní lékaři, psychologové a duchovní. Podrobně viz Kde hledat pomoc.
Jak různé jsou názory na sebevraždu?
Postojů k sebevraždám a k sebevrahům existuje nemálo. Ve starém Římě často propadl majetek sebevraha, voják byl za pokus o sebevraždu odsouzen k smrti (…) V křesťanství je sebevražda tradičně chápána jako hřích, jako nejhorší varianta porušení přikázání "Nezabiješ". Pozitivismus a osvícenství přinesly obhajobu práva na rozhodnutí o vlastním životě a o vlastní smrti. Ve Velké Británii byla až do r. 1961 sebevražda trestným činem. V současné době se bere jako jistá odchylka od normy, eventuelně projev nemoci (např. u deprese, schizofrenie nebo závislosti). Je vnímána jako nežádoucí jev.
Odborné pojmy
Chcete si rozšířit obzor a naučit se (aspoň částečně) rozumět lékařským zprávám. Pojmy jako suicidium, automutilace, ambivalence a mnohé další naleznete ve Slovníčku odborných pojmů.
Jak se žije před sebevražedným pokusem a po něm?
Suicidanti často pociťují bezradnost, strach, beznaděj; jejich myšlenky se upínají pouze k tomuto východisku. V mnoha případech mají sníženou hladinu serotoninu (sloučenina sloužíví ke komunikaci mezi neurony; lze řešit antidepresivy). Pokud pojímají sebevraždu jako prostředek k vyřešení svých problémů, lze jim velmi účinně pomoci. Určité úskalí je ale v tom, že odborník sice člověka od sebevražedného pokusu odradí, ale už mu nezajistí, aby byl ve svém současném světě schopný žít. Každopádně platí, že se má o sebevražedných myšlenkách a tendencích hovořit. Tím se suicidální (sebevražedné) jednání nespustí. Jinak ale tento pes, když štěká, tak i kouše - neboli proklamace a hrozby sebevraždou je třeba brát velice vážně. Až 60% "štěkajících" se o sebevraždu minimálně pokusí.
Klasické dělení sebevražd:
bilanční sebevražda - podle některých názorů jediná "pravá" sebevražda, k níž člověk dospěje na základě zvážení pro a proti své existence a jejích podmínek; týká se jí většina textu tohoto webu.
impulzivní - neboli zkratkovitá sebevražda coby reakce na nějakou aktuální událost (špatné vysvědčení, úmrtí partnera)
demonstrační (parasuicidium) - člověk nejedná s úmyslem zabít se, ale chce připoutat pozornost okolí (časté u histrionských osobností - viz test OSPAT); může to být i jakési volání o pomoc a poněkud mimo stojící
sebevražedný pokus - nedokonaná sebevražda, dotyčný svůj úmysl dobrovolně zemřít přehodnotí, případně mu v dokonání sebevraždy někdo/něco zabrání
sebezabití - jde o úmrtí vlastním přičiněním, ale bez původního záměru; např. smrtelný úraz z pádu opilého člověka
Dělení podle množství angažovaných osob:
párová - sebevražedného jednání se po vzájemné dohodě dopustí např. manželé nebo milenci
rozšířená - osoba, která spáchá sebevražedný čin, takříkajíc vezme někoho s sebou (matka předávkuje sebe i děti, aby nezůstaly samy)
hromadná - obdoba rozšířené sebevraždy, ale týká se většího množství osob; často souvisí s různými hnutími, které se zabývají problematikou kupř. konce světa nebo spasení
Dělení podle původu motivu:
sebevražda biická - motiv má původ v realitě (např. dluhy, nemoc)
sebevražda patická - motiv vychází z psychopatologie (např. halucinace, bludy - např. se zabije pacient trpící schizofrenií, aby tak unikl svým halucinovaným pronásledovatelům)
Dělení podle Emila Durkheima:
atruistická sebevražda - motivovaná pomocí druhým lidem (např. v období hladu se jeden člen rodiny takto obětuje, aby měli ostatní více jídla)
anomická sebevražda - vyšlá z pocitu člověka, že nic nemá smysl, že společenské hodnoty jsou bezobsažné, nicotné
egoistická sebevražda - motivovaná pocitem hrubého selhání jedince (např. kvůli nemožnosti sehnat zaměstnání)
zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz/
3. prosince 2011 v 16:53 | ADMIN webu
Myšlenky na sebevraždu jsou velmi často jedním z příznaků bipolární poruchy. Většinou se objevují v období depresivní epizody, mohou však být přítomny i v období smíšené či manické epizody, zvláště pokud je manická epizoda spojena s podrážděností, napětím a mrzutostí.
Sebevražedný pokus může být výsledkem pečlivého plánování nebo náhlého impulzivního zkratu. Udává se, že riziko pro spáchání sebevraždy u bipolárních pacientů je až 15krát vyšší než u zdravých osob, asi 50 % bipolárních pacientů učiní v průběhu života alespoň jeden sebevražedný pokus a až 15 % bipolárních pacientů zemře sebevraždou.
Myšlenky na sebevraždu rozhodně nejsou projevem slabé vůle, mravní zkaženosti nebo nekázně bipolárních pacientů, ale vyplývají z biologických a genetických mechanismů. Souvisejí stejně jako ostatní příznaky bipolární poruchy s narušením rovnováhy biochemických látek v mozku (především serotoninu).
Proto se nemusíte stydět za svoje sebevražedné myšlenky, v podstatě se s nimi setkal každý nemocný trpící bipolární poruchou.
Touha uniknout
Pacienti trpící bipolární poruchou trpí často pocity bezvýchodnosti, jsou přesvědčeni, že nic v jejich životě se nezlepší a utrpení bude trvat věčně. V této situaci hledají únik z trýznivých pocitů "psychické bolesti". Motivace uniknout z neúnosných příznaků bývá častěji motivací k sebevraždě než prostá touha zemřít. Úmrtí, v této situaci úmrtí sebevraždou, se zdá být nemocnému jediným východiskem z jeho životní situace.
Myšlenky na sebevraždu je však možné mírnit a léčit pomocí psychofarmak. Je prokázáno, že dlouhodobá léčba lithiem vede k zásadnímu snížení sebevražedných pokusů a dokonaných sebevražd u bipolárních pacientů. Akutně je však možné sebevražedné myšlenky a nutkání léčit pomocí dalších léků, používaných k léčbě bipolární poruchy (například antipsychotika).
Faktory, které zvyšují riziko sebevražedného jednání
Pokud jsou u pacienta přítomny níže uvedené rysy, zvyšuje se pravděpodobnost jeho sebevražedného jednání, obzvláště tehdy, pokud je těchto rysů přítomen vyšší počet. V žádném případě to však neznamená, že se při přítomném vysokém počtu těchto faktorů stává sebevražedné jednání jistým, pouze představuje hrubé měřítko odhadu jeho rizika.
- Bipolární porucha spojená s pravidelným požíváním alkoholu nebo jiných návykových látek
- Mužské pohlaví
- Kratší doba trvání bipolární poruchy a dosud zažitých pouze několik epizod bipolární poruchy
- Příznaky závažné úzkosti - záchvaty paniky, neklidu, děsu
- Sklon k impulzivnímu jednání - bezohledné řízení auta při vysoké rychlosti, výbuchy násilného jednání
- Nedávná hospitalizace na psychiatrii
- Sebevražedný pokus v minulosti
- Příbuzný, který spáchal sebevraždu nebo se choval násilně
- Zážitek nedávné nepříznivé životní události spojené se ztrátou blízké osoby - rozchod, rozvod, úmrtí rodinného příslušníka
- Absence blízkých přátel a rodinných příslušníků
- Nepřítomnost rychlého a přímého kontaktu s psychiatrem nebo psychoterapeutem
- Pocity beznaděje do budoucna
- Nepřítomnost důležitých důvodů, proč zůstat naživu - například vychovat děti
- Přemýšlení o konkrétním plánu (sníst léky, skočit z okna …) a dostupnost těchto prostředků (přístup k lékům, ke střelné zbrani)
Jak uchránit sám sebe před suicidálním (sebevražedným) jednáním?
Myšlenky na sebevraždu se většinou objevují v průběhu rozvoje depresivní nebo smíšené epizody bipolární poruchy a s tím, jak se váš psychický stav zhoršuje, se tyto myšlenky stávají zřetelnějšími a častějšími. Nejprve se objevují prchavé, nekonkrétní nápady ("Zajímalo by mne, jaké by to bylo být mrtvý"), poté se stávají závažnějšími ("Vím, že nechci žít, nevidím žádné východisko ze své situace, nevím však jak se zabít") až po zcela konkrétní ("Rozvážil jsem řadu možností jak se zabít, zvolil jsem jednu z nich, připravil jsem, co k ní potřebuji a určil jsem si, kdy a kde sebevraždu uskutečním").
Tyto myšlenky jsou součástí bipolární poruchy, nicméně je možné s nimi bojovat a chránit se před nimi.
Suicidální prevence představuje:
- omezení přístupu k sebevražedným prostředkům
- posílení přístupu k osobám, které vám mohou pomoci a podporují vás (psychiatr, psychoterapeut, rodinní příslušníci, přátelé).
Je důležité zahájit níže uvedené aktivity co nejdříve, pokud je skluz do deprese příliš hluboký a pocity bezvýchodnosti příliš silné, sebevražedné pokusy mají většinou impulzivní charakter.
Uvedené strategie snižují pravděpodobnost uskutečnění sebevražedných myšlenek, přestože jsou u bipolárního pacienta přítomny. V průběhu dlouhodobé léčby bipolární poruchy jsou období, kdy jsou u nemocného sebevražedné myšlenky přítomny i přes optimální spolupráci pacienta s psychiatrem a rodinou. Některé z uvedených strategií vám mohou pomoci se sebevražednými myšlenkami bojovat a při jejich zvýraznění adekvátně reagovat.
- Zbavte se nástrojů a prostředků, které vás mohou zabít
- Ihned konzultujte svůj stav se svým psychiatrem
- V každém případě vězte, že nově přítomné nebo zvýrazněné sebevražedné myšlenky jsou důvodem pro urgentní návštěvu vašeho psychiatra (nebo jakéhokoli psychiatra, pokud váš psychiatr není dostupný).
- Obraťte se na své blízké
- V naprosté většině případů, pokud se rozhodnete o svých potížích mluvit se svými blízkými, v konečném důsledku to bude pro vás pozitivní.
- V žádném případě, pokud hovoříte se svými blízkými o svých sebevražedných myšlenkách, nenahrazuje to urgentní kontakt s vaším psychiatrem.
- Určete si důvody, pro které stojí za to žít
zdroj: bap:c zdroj:www.biofeedbackbrno.cz
29. listopadu 2011 v 14:22 | ADMIN webu
Filozofická a morální obhajitelnost sebevraždy, aneb Má člověk právo na sebevraždu?
Snad každý člověk se snaží obhajovat svoje činy a to jak minulé tak ty, které chce spáchat. Nejinak je tomu i u tak závažného tématu jakým je sebevražda.
K sebevraždě člověka povětšinou nedovedou filozofické úvahy, těmito úvahami si pouze dotyčný obhájí tento čin především ve vztahu ke svému svědomí - to vychází z toho, že člověk se vždy snaží dělat "správné věci", snaží se najít pravdu, dobro, ideál.
Skutečných důvodů pro sebevraždu může být několik.
Nejčastější příčinnou sebevraždy v našich podmínkách je tzv. (můj výraz) emocionální sebevražda. Tu člověk spáchá v případě neúspěchu, prohře, či zklamání. Povětšinou v osobním životě, při ztrátě zaměstnání, při neúspěchu ve výchovně -vzdělávacím procesu, atd. Člověka k ní vedou emoce, pocity - pocit zbytečnosti, ztráty "smyslu života", atd.!
Dalším druhem sebevraždy je tzv. biologická sebevražda. Ta je způsobena obvykle nemocí a to buď psychickou (která může býti i dědičná (dědičné sklony sebevraždy - například Ernest Hemingway) anebo fyzickou - například bolest daná některou nemocí (rakovina), či zraněním.
Sebevražda může být způsobena i strachem z budoucí bolesti, strachem z bezmocnosti, ikdyž to spíše souvisí s minulým bodem. V souvislosti s biologickou sebevraždou se často hovoří o euthanasii - což je sebevražda s asistencí - která má zajistit bezbolestný a rychlý průběh aktu, především u pacientů, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a trpí nesnesitelnými bolestmi.
Třetí důvod k sebevraždě je ideologická sebevražda. Ta má dvě podskupiny a to vražda ve jménu ideologie - tzv memeticko-genetická sebevražda a sebevražda jako revolta vůči systému (viz. Albert Camus).
Sebevražda memeticko-genetická je sebevražda, která slouží k přežití a uchránění memů popřípadě genů. Jako příklad můžeme dát kamikadze - kdy pro svoji ideologii dokázali tito lidé skákat s bombami po tanky, sebevražedně navádět letadla a torpéda na cíl, atd. V dnešní době memeticko-genetickou sebevraždu můžeme vidět například u Islámských fundamentalistů, či v amerických filmech, kde se hrdina klidně obětuje ve jménu tzv. "svobody" či rovnou ve jménu lidstva! Jako příklad, kdy člověk chrání geny může být třeba německý polní maršál Erwin Rommel, který spáchal sebevraždu, protože jinak hrozilo, že kromě něho bude popravena (popřípadě perzekuována) i celá jeho rodina včetně jeho potomků.
Sebevražda jako revolta proti systému je v podstatě vyjádřením nesouhlasu vůči systému, ve kterém dotyčný žije.
Často se nejedná o opravdovou sebevraždu, ale pouze o snahu o únik o snahu poukázat na problém.
Jako příklad může být například Jan Palach. Revolta proti systému formou sebevraždy může být docela účinnou formou, zároveň ale může vést k přesnému opaku - k ideologickému upevnění stávajícího systému, kdy toho systém dokáže náležitě propagandisticky využít. Systémem zde myslím především stát, ale zrovna tak to může být rodina, okruh přátel, společnost v zaměstnání, atd.
I když u posledně jmenovaných se jedná spíše o emocionální sebevraždy. Sebevražda je motivována snahou změnit společnost, jejich hodnoty (například morální) v podstatě se jedná též o memetickou sebevraždu, akorát s tím rozdílem, že se nesnažíme sebevraždou přímo něco dokázat ale snažíme se spíše o to dát motivaci jiným osobám například k hromadné revoltě proti systému.
Nyní se dostáváme k bodu, co dotyčnému sebevražda přinese. To vyplývá z předchozí.
Každopádně se dá říci, že dotyčnému člověku přinese užitek - resp. je motivována snahou o užitek, stejně tak jako snaha jakéhokoliv člověka je pouze snahou o maximalizaci svého užitku. Užitek nemyslím z materiálního hlediska, ale především z duchovního. Hlavním užitkem člověka je především víra v to, že to co dotyčný dělá je to nejlepší co může udělat. Tedy například zemřít pro ideologii (demokracie, náboženství, atd.),či pro svůj národ nebo rodinu.
Avšak i emocionální sebevražda či biologická sebevražda je sebevraždou s motivem maximalizace užitku. Dotyčný předpokládá, že užitek v dalším životě bude negativní - tj. počet negativních věcí, zážitků, překoná počet pozitivních zážitků. Sebevraždu sice přinese nulový užitek, avšak nulový užitek je stále více, než nenulový záporný užitek. Dá se říci, že sebevražda zbaví člověka všeho negativního, avšak i pozitivního.
Dalším důvodem může být únik od problému, či únik z reality, s podvědomým přesvědčením, že smrt nebude horší, než to co je. Částečně člověka může motivovat i neznámo, čímž smrt zajisté je!
Teď se dostáváme k tomu, co sebevražda přinese jiným. Pokud se jedná o ideologickou sebevraždu pro systém, tak ta může mít pro systém kladný užitek - viz. například kamikadze, či Islámští fundamentalisté. Tuto sebevraždu systém minimálně toleruje, nebo k ní dokonce navádí. K tomu například mohou sloužit propagandistické filmy (v podstatě téměř každý film něco propaguje) o hrdinech, kteří se obětují ve jménu lidstva národa, či myšlenky, nebo jiné ideologické zdroje (knihy - Korán, Bible, atd.).
Avšak pokud se jedná o jiný typ sebevraždy, tak tato má pro systém negativní následky.
Pokud spáchám sebevraždu, poškodím tím stát minimálně tím, že mě 20 let vychovával a poskytoval ochranu, což ho stálo nemalé prostředky. Tyto prostředky by chtěl stát pochopitelně zpět, přičemž očekává, že po skončení studia budu dále pracovat pro systém a vytvářet statky, nové občany a tím budu zlepšovat stávající systém.
Dále tím poškodím rodinu a přátele (alespoň doufám). Ty ze mě nemusí mít užitek ve formě materiální, ale spíše ve formě duchovní. Díky duchovnímu užitku státu z občana stát netoleruje ani sebevraždy biologické - i když by z nich zajisté měl ekonomický užitek. Oproti ekonomice se tu staví myšlenky morálky, dané již z minulosti například křesťanstvím.
Pokud spáchám sebevraždu ideologickou, avšak tato ideologie není v souladu s ideologií systému, poškodím tím rozhodně tento systém. I když i zde se dají nalézt výjimky, například pokud spáchám sebevraždu proti režimu, režim to může propagandisticky překroutit a nakonec z toho bude mít užitek - to nabízí úvahu, že například o některých sebevražedných útocích (ale nejenom o sebevražedných) může systém již předem vědět, avšak nezakročí proto, protože tímto útokem bude moci zahájit své utužování systému (no přeberte si to jak chcete, ano správně, jedná se o USA). - pozn. Na okraj.
Každopádně platí, že sebevražda, která je pro systém (teď myslím především stát) negativní, čili ho poškozuje, je v podstatě chybou tohoto systému. Systém špatně vychoval člověka, resp. vychoval ho tak, že ten pro něj nepracuje, nebo dokonce jde proti němu! Pokud je počet sebevražd v systému přijatelný, nemusí se jednat o problém, avšak, pokud počet sebevražd dosahuje velkých čísel, stane se problémem ohrožující existenci systému. Díky tomu se stát, náboženství a většina ideologií snaží o to, aby sebevraždy nebyly na denním pořádku.
Z předcházejícího plyne, proč je člověku rozmlouvána sebevražda rodinou, přáteli nebo například státem (reprezentovaným třeba policií a hasiči, kteří Vás přemlouvají, abyste z toho mostu neskákal). Zde by si ale měl člověk uvědomit, že každý člověk dělá vše jenom pro sebe (vychází ze žebříčku hodnot - na vrcholu žebříčku hodnot může být například ideologie - morálka nebo požitek, slast (hédonismus)), to znamená, že by neměl brát ohledy na ostatní lidi při realizaci sebevraždy.
To však drtivá většina lidí, kteří se chystají spáchat sebevraždu nechápe. Pokud je člověk materialista (jako já), měl by si uvědomit, že po smrti ho už nic nebude trápit - čili ho nebudou trápit ani výčitky svědomí v tom smyslu, že doma nechal nezaopatřenou rodinu, že sousedovi nevrátil vrtačku, že nestihl očesat strom na zahradě, atd.
Díky tomu nemá ani smysl psát "dopis na rozloučenou", avšak stejně ho většina sebevražedníků píše. Člověk se tímto dopisem opět snaží o obhajobu svých názorů - snaží se o to nejlepší z hlediska svého svědomí, avšak po smrti už svědomí ani vědomí není, takže člověk nemůže mít ani výčitky svědomí - výčitky z toho, že něco udělal špatně - tento dopis má smysl pouze pokud svojí smrtí chce člověk rozšířit ideologii, nebo chce narušit stávající systém.
Při emocionální sebevraždě se však člověk chce zbavit problému, nechce rozšiřovat ideologie, memy (alespoň v ideálním stavu - skutečná sebevražda je často kombinace několika typů sebevražd), proto psát dopis nemá smysl!
Člověk asi v duchu stále doufá, že po smrti existuje posmrtný život, či se bojí stále hluboce zakořeněných dogmat, daných nejenom křesťanstvím, které nás stále straší a kterým jsme stále velmi ovlivněni. Velmi zajímavě to mají vyřešena i východní náboženství, která nám říkají, že sebevraždou se nic nevyřeší, ba naopak! V příštím životě budeme mít horší Karmu! I když na druhou stranu dle mého skromného názoru mají východní náboženství s myšlenkou snižování materiálních a duševních potřeb právě dost blízko sebevraždě. Jak se dají maximálně snížit fyzické a duševní potřeby? Právě sebevraždou, kterou bych přirovnal k absolutnímu vyhasnutí - k NIRVÁNĚ.
Samozřejmě nemohu vyloučit, že neexistuje posmrtný život, že neexistuje Poslední Soud, ale z globálního hlediska nemohu vyloučit nic! Zrovna tak nemůžu vyloučit, že ve skutečnosti vůbec neexistuji, že vše kolem mě je fikce, nebo, že celý můj život je jeden velký sen. Pro mě tento předpoklad asi stejnou pravděpodobnost, jako vize posmrtného života, čili pravděpodobnost limitně se blížící 0 procentům.
Pokud bych chtěl přistoupit na vizi posmrtného života, musel bych radikálně změnit celou svoji logiku a to prostě nejde. Každý člověk si musí stanovit nějaké axiómy, ze kterých při přemýšlení vychází. Těmto axiómům musí věřit a nesmí o nich pochybovat, jinak se nikam nedostane. Dostane se snad člověk někam, pokud přemýšlí o tom, jestli to co vidí ve skutečnosti je? Resp. pokud tomu, co vidí nevěří? Každý člověk nutně věří!
Nyní přejděme k obecným obhajobám toho, proč nespáchat sebevraždu. "Člověku byl život dán a proto si ho nemá právo vzít". To je typické dogma, stejně tak mohu říci, že "Člověka se nikdo neptal, zda se chce narodit, má tedy právo svůj pobyt zde přerušit" a má to asi stejnou váhu.
Dalším argumentem je "Bude lépe", zrovna tak ale může být hůře, dokonce tak hůře, že člověk dojde do toho stádia, kam nechtěl - do stádia absolutní bezmoci, kdy už ani není schopen sebevraždu spáchat a pouze trpí. "Už to nepůjde vzít zpět". To je pravda, avšak chyba je pro člověka špatná pouze v tom případě, pokud si ji uvědomuje - což v tomto případě nehrozí.
"Poškodíš tím lidi, kteří Tě mají rádi" to je pravda, opět jde ale o to, zda člověk žije přítomností, nebo budoucností, po smrti už ho to opět trápit nebude. "Někteří lidé jsou na tom mnohem, ale mnohem hůře, než ty, ty máš … oni nemají ani to, jsou na tom zdravotně hůř, atd.". To však je opět populistický argument. Člověk se má vždy rozhodovat dle svého názoru a ne dle jiného názoru. Pro někoho nemusí být důvodem k sebevraždě ani mučení, hladovění, těžká nemoc, vážné zranění. Někdo by prostě nespáchal sebevraždu nikdy. Takovým lidem se nedá nic vytknout, ale dá se něco vytknout jiným lidem - lidem, kteří přišli relativně o málo ve srovnání s jinými, avšak je to pro ně důvodem k ukončení života? Každý člověk se má rozhodovat dle sebe a ne dle jiných - právě vlastním názorem ukazuje, že má svobodnou vůli, že pouze neplní příkazy jiných.
Nyní přejdu k tématu, proč relativně "málo" lidí spáchá sebevraždu? To je jednoduché a vychází to z evolučních a memetických teorií. Jednoduše, pokud byl v minulosti nějaký gen, který nutil člověka k sebevraždě, tak tuto sebevraždu spáchal a to pravděpodobně dříve, než stačil své vlastní geny rozmnožit a díky tomu se tyto geny pomalu, ale jistě z populace vytratily. Totéž v případě memů. Pakliže byl mem, který nutil člověka spáchat sebevraždu dříve, než se stačil rozmnožit, tak to dopadlo podobně jako v případě genů - mem z populace vymizel. Pokud existoval gen nutící člověka spáchat sebevraždu po rozšíření, ukázal se nejspíše jako málo průbojný. I dospělí lidé totiž plní nezastupitelnou úlohu ve společnosti - jsou nositeli nezastupitelných informací, kterými vzdělávají mladší generaci, učí je! Pokud tedy tito lidé nejsou, společnost zaostává vůči jiným společnostem. V konkurenčním boji pak společnost zaniká, vymírá a myšlenky na sebevraždu jako "správnou věc" se opět vytrácejí. Shrňme to do jedné věty - Sebedestrukční geny a memy jsou v nevýhodě oproti "normálním" genům, proto je jejich výskyt relativně malý.
Pokud člověk chce spáchat sebevraždu, avšak nespáchá ji - například si to na poslední chvíli rozmyslí - tak se jedná nejspíše o to, že u člověka zapracoval kontrolní mechanismus. Tím je například pud sebezáchovy - strach. Člověk má strach, má strach ze smrti, jelikož o ní nic neví a když člověk o něčem něco neví, bojí se toho, má z toho respekt. Zrovna tak se člověk bojí bolesti, bolesti, která by mohla by mohla být spojena se smrtí (dnešní poznatky vědy ukazují, že smrt je spíše krásná, než bolestná, v mozku se vylučují látky jako endorfiny, které mají až 100* vyšší účinek než syntetické drogy jako LSD). Dále člověka sžírá vnitřní pocit prohry, člověk nerad prohrává (opět vychází z evoluce a z ničeho jiného - člověk, který bude rád prohrávat nic nedokáže, nerozmnoží své geny, ani memy, že?), proto se často nakonec rozhodne bojovat a sebevraždu odloží na neurčito.
Existuje ještě jedna možnost, kdy člověk nespáchá sebevraždu, ačkoliv říká, že ji chce spáchat. Zde se však pravděpodobně nejedná o to, že by člověk chtěl spáchat sebevraždu, ale spíše o "psychické vydírání okolí", kterým se dotyčný snaží něco získat - pochopení, lásku, apod. Jedná se v podstatě také o revoltu vůči systému. To se však netýká tohoto tématu.
Nuže, má tedy člověk právo spáchat sebevraždu? Z mého subjektivního hlediska, o kterém si však myslím (nejspíše si každý myslí, že je objektivní, avšak člověk je vždy pouze subjektivní), že je objektivní z hlediska celku (z hlediska Boha či nějaké transcendentní podstaty světa), musím říci, že určitě ANO. Pakliže však bude chtít spáchat sebevraždu nějaký mně blízký člověk, budu se mu to snažit pravděpodobně rozmluvit. A to proč? Protože jsem "sobec", stejně jako všichni lidé a snažím se o maximalizaci svého užitku - z blízkého člověka mám pochopitelně užitek (kladný), pakliže dotyčný zemře, tak z něj budu mít minimálně nulový užitek, ale pravděpodobně užitek záporný - daný smutkem, zármutek, a dalšími negativními emocemi.
27. listopadu 2011 v 18:39 | ADMIN webu
Sebevraždy u nás tvoří cca 1,5% celkového počtu úmrtí. V ČR se ročně stane kolem 1600 dokonaných sebevražd s tím, že je zde mírná tendence ke snižování. V historii měření (od roku 1876) bylo nejvíce sebevražd v roce 1934, a to přes 4000 (nejspíš lze dát do souvislosti s politicko-ekonomickým vývojem).
Nedokonaných sebevražd (tzv. demonstračních sebevražd a sebevražedných pokusů) je asi 5x více, než sebevražd dokonaných.
Muži končí svůj život sebevraždou 4-5x častěji než ženy. Část tohoto rozdílu lze přičíst na vrub faktu, že muži volí účinnější metody.
V populaci podle věku počet sebevražd narůstá a naprostého vrcholu dosahuje kolem veku 50 let; pak klesá a znovu, ovšem jen mírně, roste ve věkové skupině 70-80 let.
Zhruba 60% sebevrahů volí jako způsob smrti oběšení, následuje zastřelení se, otrava a skok z výšky. Na tyto čtyři způsoby připadá asi 90% všech sebevražd.Ve zbylých 10% jde převážně o sebevraždu ostrým předmětem, skokem pod auto nebo lehnutím pod vlak a utopením. Oběšení volí častěji muži než ženy; ty se naopak častěji než muži otráví. Otrava léky ale patří k těm méně "efektivním" způsobům sebevraždy, takže mnohé končí v kolonce "pokus" (viz též rozdíl v počtu sebevrahů-mužů a žen).
Nejvíce sebevražd bývá kolem dubna - jejich počet roste od ledna, v dubnu dosahuje maximum a od května klesá. Možná překvapivě je stabilně nejméně sebevražd v prosinci. Nepotvrzují se tedy předpoklady o tragických osudech osamělých lidí kolem Vánoc a naopak všestranného optimismu z přicházejícího jara. Na mnoho lidí může taková ta jarní rozjásanost působit velmi depresivně a staví je do izolace vůči těm ostatním, radujícím se. Nejhorším dnem z tohoto pohledu je suverénně 1. leden, což by mohlo souviset s bilancováním a rekapitulací minulého roku a vyhlídkami do roku následujícího, často zvýrazněnými alkoholem.
Nejvíce sebevražd se stane v pondělí, nejméně v sobotu.
Velikost obce (města) nemá na počet sebevražd výraznější vliv.
Pokud jde o vzdělání, celá polovina sebevražd připadá na vyučené jedince, následují lidé se základním vzděláním, pak s úplným středním a nejméně sebevražd je ve vysokoškolsky vzdělané populaci (5% celkového počtu sebevražd).
Co se týká jednotlivých států, nejvíce sebevražd připadá na Litvu, Rusko, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Dánsko, Finsko, Japonsko, Ukrajinu, ale i Švýcarsko - tedy převážně východní a severní státy. Naopak méně sebevražd je evidováno směrem na jih a západ - v Portugalsku, Španělsku, Anglii, Řecku, Gruzii a v Arménii. Tyto rozdíly se vysvětlují délkou slunečního svitu a komfortností ekonomicko-společenských poměrů.zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
27. listopadu 2011 v 18:36 | ADMIN webu
27. listopadu 2011 v 18:11 | ADMIN webu
Navštívit můžete
- psychologa (tam se budete muset objednat a informujte se na způsob úhrady)
- psychiatra (NEPOTŘEBUJETE doporučení od praktického lékaře a je-li vaše situace vážná a akutní, nemusíte se ani objednávat, i když je lepší se předem ohlásit. Někteří psychiatři třeba nepochopí závažnost vaší situace a dají vám termín třeba za měsíc - tím se ale nenechte odradit a prostě tam v ordinačních hodinách přijďte, odmítnout vás nemůže).
- kdykoli vám pomůže záchranná služba nebo kterákoli psychiatrická léčebna
- také můžete zkusit nalézt útěchu u duchovního nebo v církvi tam, kde bydlíte. A zamyslete se - třeba znáte člověka, který umí druhého vyslechnout, třeba máte ve škole učitele, kterému by šlo věřit.
Ideální možností je linka důvěry. Některé jsou v provozu nonstop, některé mají specializaci… Všude se vám budou rádi věnovat. Nemusíte se představit ani říkat, odkud jste, naopak mluvit můžete o čemkoli, co se vám honí v hlavě. Nebojte se odsouzení ani kázání, čekejte pochopení a ochotu.
27. listopadu 2011 v 18:08 | ADMIN webu
U dětí do patnácti let jsou, alespoň pokud jde o západní společnosti, dokonané sebevraždy nepříliš častým jevem - v ČR takto např. v roce 1998 ukončilo svůj život devět dětí. Jde často o impulzivní rozhodnutí a snahu vyřešit nějakou subjektivně závažnou událost (špatné vysvědčení apod.).
Například v Číně nebo Thajsku byly (a možná stále jsou) ne právě vzácným jevem sebevraždy páchané dětmi kvůli utrpení prožívanému v důsledku nedobrovolného pobytu v nevěstincích. Japonsko se zase potýká s problematikou dětských suicidantů díky vysoce konkurenčnímu školnímu prostředí a obrovských nárocích na děti.
Během adolescence množství dokonaných sebevražd i pokusů dramaticky přibývá, a to jak ve srovnání s předchozím vývojovým obdobím, tak i ve srovnání s minulými desetiletími. Jestliže bylo v ČR v r. 1998 devět dětských suicidantů, mezi adolescenty (15-19 let) bylo ve stejném období zjištěno 57 dokonaných sebevražd. Celkový počet dětských a adolescentních sebevražd může být však podhodnocený, protože ze společenských a jiných důvodů bývá tlak na to, aby byla smrt klasifikována jako nehoda.
Pokud jde o motivy sebevražedného jednání, jsou to nejčastěji rodinné konflikty (asi třetina případů), partnerské a školní problémy. Obecně je často nacházena problematicky fungující nebo rozpadlá rodina, alkoholismus v rodině, psychiatrická onemocnění, poruchy vývoje osobnosti, poruchy chování, poruchy příjmu potravy, šikanování aj.
zdroj:U dětí do patnácti let jsou, alespoň pokud jde o západní společnosti, dokonané sebevraždy nepříliš častým jevem - v ČR takto např. v roce 1998 ukončilo svůj život devět dětí. Jde často o impulzivní rozhodnutí a snahu vyřešit nějakou subjektivně závažnou událost (špatné vysvědčení apod.).
Například v Číně nebo Thajsku byly (a možná stále jsou) ne právě vzácným jevem sebevraždy páchané dětmi kvůli utrpení prožívanému v důsledku nedobrovolného pobytu v nevěstincích. Japonsko se zase potýká s problematikou dětských suicidantů díky vysoce konkurenčnímu školnímu prostředí a obrovských nárocích na děti.Během adolescence množství dokonaných sebevražd i pokusů dramaticky přibývá, a to jak ve srovnání s předchozím vývojovým obdobím, tak i ve srovnání s minulými desetiletími. Jestliže bylo v ČR v r. 1998 devět dětských suicidantů, mezi adolescenty (15-19 let) bylo ve stejném období zjištěno 57 dokonaných sebevražd.
Celkový počet dětských a adolescentních sebevražd může být však podhodnocený, protože ze společenských a jiných důvodů bývá tlak na to, aby byla smrt klasifikována jako nehoda.Pokud jde o motivy sebevražedného jednání, jsou to nejčastěji rodinné konflikty (asi třetina případů), partnerské a školní problémy. Obecně je často nacházena problematicky fungující nebo rozpadlá rodina, alkoholismus v rodině, psychiatrická onemocnění, poruchy vývoje osobnosti, poruchy chování, poruchy příjmu potravy, šikanování aj.zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
27. listopadu 2011 v 18:05 | ADMIN webu
Ringelův presuicidální syndrom
Ringel byl lékař, který po 2. světové válce založil v Rakousku ústav pro unavené životem. V uvažování budoucích sebevrahů našel určitá opakující se témata:
- izolace od okolí, stažení se do sebe, ztráta dřívějších zájmů
- autoakuzace (sebeobviňování) a tlumená autoagrese
- sebevražedné myšlenky, sny a fantazie
Jako Pöldingerův suicidální rozvoj se zas popisují jednotlivé kroky v myšlení člověka, potenciálního suicidanta:
- úvahy
- ambivalence (rozpolcenost) - oznámení záměru, ale zatím není realizován
- rozhodnutí - zdánlivá úleva, příprava
Dále existuje mírně rozšířená obdoba Pöldingera se zkratkou MTÚRR > myšlenky, tendence, úvahy, rozhodnutí, realizace:
Příklad:
- Myšlenky: život nestojí za nic
- Tendence: něco si udělám
- Úvahy: skočit? utopit se?
- Rozhodnutí: koupím si láhev a skočím
- Realizace: …
Je zde jedna pozoru-hodná okolnost: Člověk v počátečních stádiích je zpravidla utrápený a na první pohled s ním není něco v pořádku. Ale když dospěje k rozhodnutí, může pocítit výraznou úlevu - vyřešil svůj problém. Svým blízkým se jeví jako politý živou vodou a tak si řeknou, že už je to v pořádku. A pak se nestačí divit a hledají, co se stalo, proč si ublížil, když už z toho přece byl venku. Jenže on nebyl, to se jen okolí nechalo oklamat a nedocenilo závažnost situace. Sebevražedné pro klamace se nevyplatí ignorovat.
zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz/3/ringel-a-poldinger
27. listopadu 2011 v 18:02 | ADMIN webu
Sebelikvidační jednání se samozřejmě nevyskytuje zcela nahodile - bylo zjištěno mnoho okolností, které k jeho spuštění výrazně přispívají. A naopak - když se tyto okolnosti upraví nebo odstraní, riziko sebevraždy klesá.
Nemoci a poruchy, u nichž se sebevraždy vyskytují nejčastěji:
- deprese
- schizofrenie
- závislosti všech druhů včetně patologického hráčství
- hraniční porucha osobnosti (emočně nestabilní osobnost)
- pro leckoho překvapivě i sociální fobie
- anorexie, bulimie a jejich kombinace
- probíhající závažná tělesná onemocnění obecně (zejména zhoubné nádory a progresivní poruchy hybnosti)
- rovněž úspěšně vyléčené závažné nemoci dva roky nazpět
Rizikové sociálně-psychologické a jiné anamnestické faktory:
- dřívější sebevražedné pokusy - když se dotyčný o sebevraždu již pokusil, je zde nepodcenitelné riziko opakování; přitěžující okolností jsou i sebevraždy nebo sebevražedné pokusy u příbuzných v rodině a u známých (příklady táhnou)
- osamělost - jakkoli je často obtížné žít v páru, je to zřejmě snazší, než snášet samotu; týká se vdov(ců), rozvedených i celoživotně svobodných jedinců
- dluhy a ztráta zaměstnání - to jsou nepříjemné životní situace, které jsou provázeny nejistotou, člověk má tendenci o nich dokola a neproduktivně přemýšlet, až má pocit, že dobré východisko neexistuje
- výkon profese zahrnující kontakt s lidmi - lékaři (zejména na odd. ARO, pediatři a psychiatři) a zdravotní sestry, učitelé, speciální pedagogové, policisté, právníci - tito lidé se často osobně angažují na problémech svých klientů (pacientů, žáků) a velmi často jejich práce a snaha nemá žádaný výsledek (drogově závislý člověk recidivuje, žáky nezajímá výuka, pacient zemře atd.); přílišné počáteční nadšení se pak časem přehoupne ve vyhoření - apatii a pocit nesmyslnosti
- absence víry - věřící lidé jsou sebevraždou ohroženi mnohem méně
- zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
27. listopadu 2011 v 18:00 | ADMIN webu
Klasické dělení sebevražd:
- bilanční sebevražda - podle některých názorů jediná "pravá" sebevražda, k níž člověk dospěje na základězvážení pro a proti své existence a jejích podmínek; týká se jí většina textu tohoto webu
- impulzivní - neboli zkratkovitá sebevražda coby reakce na nějakou aktuální událost (špatné vysvědčení, úmrtí partnera)
- demonstrační (parasuicidium) - člověk nejedná s úmyslem zabít se, ale chce připoutat pozornost okolí (časté u histrionských osobností - viz test OSPAT); může to být i jakési volání o pomoc
a poněkud mimo stojící - sebevražedný pokus - nedokonaná sebevražda, dotyčný svůj úmysl dobrovolně zemřít přehodnotí, případně mu v dokonání sebevraždy někdo/něco zabrání
- sebezabití - jde o úmrtí vlastním přičiněním, ale bez původního záměru; např. smrtelný úraz z pádu opilého člověka
Dělení podle množství angažovaných osob:
- párová - sebevražedného jednání se po vzájemné dohodě dopustí např. manželé nebo milenci
- rozšířená - osoba, která spáchá sebevražedný čin, takříkajíc vezme někoho s sebou (matka předávkuje sebe i děti, aby nezůstaly samy)
- hromadná - obdoba rozšířené sebevraždy, ale týká se většího množství osob; často souvisí s různými hnutími, které se zabývají problematikou kupř. konce světa nebo spasení
Dělení podle původu motivu:
- sebevražda biická - motiv má původ v realitě (např. dluhy, nemoc)
- sebevražda patická - motiv vychází z psychopatologie (např. halucinace, bludy - např. se zabije pacient trpící schizofrenií, aby tak unikl svým halucinovaným pronásledovatelům)
Dělení podle Emila Durkheima:
- atruistická sebevražda - motivovaná pomocí druhým lidem (např. v období hladu se jeden člen rodiny takto obětuje, aby měli ostatní více jídla)
- anomická sebevražda - vyšlá z pocitu člověka, že nic nemá smysl, že společenské hodnoty jsou bezobsažné, nicotné
- egoistická sebevražda - motivovaná pocitem hrubého selhání jedince (např. kvůli nemožnosti sehnat zaměstnání)
- zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
27. listopadu 2011 v 0:43 | ADMIN webu
Když se vyskytnete poblíž někoho, kdo má sebevražedné úmysly na základě momentálního impulsu (zkratkovitá sebevražda) nebo např. opilosti, dostupnými prostředky mu v jednání co nejrychleji zabraňte. Později vám nejspíš bude hodně vděčný.
Jiný přístup je třeba zvolit u člověka, který se k sebevraždě rozhodl po podrobném uvážení (bilanční sebevražda). Takového případu se týká následující text:
Co (pokud možno) dělat:
- Zachovat klid
- Zavolat pomoc - policii (158, 112) nebo záchranku (155, 112)
- Navázat s dotyčným kontakt
- Udržet kontakt co nejdéle
- Zapříst hovor na téma, které zajímá toho člověka
- Vžít se do jeho situace
- Nechat ho co nejvíc mluvit, lehce se dotazovat - "a co bylo dál?", "co jste dělal potom, jak vám bylo?"
- Pružně a reagovat - třeba když suicidant řekne "Nemyslete si, že mi to rozmluvíte", odpovědět: "To je v pohodě, jenom si chci poslechnout váš příběh."
- Projevovat mu pochopení - "to vás fakt muselo naštvat", "to se vám nedivím", "to bych snad sám ani nevydržel"
V ideálním případě se ponoříte za potenciálním sebevrahem až na jeho dno - lapidárně řečeno do celého jeho srabu, takže až později půjdete domů, budete úplně vyřízený/á, jako by o život šlo nejen jemu, ale i vám.
Co nedělat a neříkat:
- Brát celou věc jako kovbojku
- Zbytečně "vyšilovat" a dramatizovat
- Prvoplánově ho od sebevraždy odrazovat - "nedělejte to"
- Moralizovat - "život jste si nedal, nemůžete si ho vzít"
- Bagatelizovat starosti dotyčného - "to není tak strašné, to já…", "…a kvůli tomu se chcete zabít?"
- Uklidňovat stylem "zase bude líp", "ráno moudřejší večera"
- Provokovat výčitky svědomí - "Co vaše děti/manželka/rodina? Hrozně jim ublížíte."
- Povzbuzovat k dokonání sebevraždy - někdy to sice může odradit, ale tohle přísluší jen vyškoleným odborníkům, kteří poznají vhodnou situaci
- zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
27. listopadu 2011 v 0:38 | ADMIN webu
Co je to sebevražda?
Sebevražda (lat. suicidium) je většinou definována jako vědomé a záměrné chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní život. Světová zdravotnická organizace přijala v r. 1968 tuto definici: "Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem." Rozlišuje se zde tedy sebevražedný čin zahrnující i pokus a dokonaný akt. Nejpodstatnějším rysem sebevraždy je dobrovolnost, vědomost.
Jaké známe typy sebevražd?
Rozlišuje se dokonaná sebevražda: bilanční (někdy považovaná za jedinou "pravou" sebevraždu), zkratkovitá, rozšířená a hromadná, dále biická a patická sebevražda, sebezabití; pak jsou nedokonané sebevraždy: demonstrační sebevražda (neboli parasuicidium) a sebevražedný pokus.
Z jiného hlediska zkoumal sebevraždy filozof Emile Durkheim, který rozlišil sebevraždu altruistickou, anomickou a egoistickou.
Kdo, kdy, jak a kde nejčastěji páchá sebevraždu - co na to statistika?
Nejvíce sebevražd se pravidelně stává 1. ledna, nejčastějším způsobem je oběšení, muži končí život vlastním rozhodnutím pětkrát častěji než ženy a nejmíň sebevrahů je mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. Kdo by čekal, že nejvíce sebevražd je v podzimních a zimních "depresivních" měsících, bude překvapen.
Jaké jsou rizikové nemoci a další faktory?
Sebevraždy se často vyskytují v souvislosti s depresemi, s alkoholismem a jinými typy závislostí, u schizofrenie, sociální fobie a hraniční poruchy osobnosti. Dalšími přispívajícími faktory jsou předchozí sebevražedné pokusy, osamělost, osobní problémy (dluhy, rozvod…), pocit vyhoření u určitých profesí a vážné tělesné nebo duševní onemocnění.
Co zkoumali na sebevraždách pánové Ringel a Pöldinger?
Sebevražedné jednání lze v mnoha případech předvídat na základě určitých indicií - soubor těchto projevů se nazývá Ringelův presuicidální syndrom. Také v myšlenkách suicidanta (sebevraha) je možné nalézt některé typické znaky a ty se shrnují jako Pöldingerův suicidální rozvoj.
Jak se chovat k potenciálnímu sebevrahovi?
Když se někdy vyskytnete poblíž člověka, který se právě chystá spáchat sebevraždu, můžete mu pomoci, když se ho budete snažit pochopit. Ne mu jeho záměr vymlouvat, zlehčovat jeho pocity, ale vžít se do něho, do celé jeho vnitřní mizérie a mluvit s ním o tom s maximálním respektem.
A co sebevraždy u dětí?
U dětí nižšího věku se sebevraždy nevyskytují příliš často. Určité specifikum je v tom, že dítě nebere smrt jako definitivní jev - myslí si, že může znovu ožít. U dospívajících je však množství sebevražd i pokusů o mnoho vyšší. Adolescenti tak často řeší rodinné nebo osobní problémy.
Existuje pomoc?
Pro ty, kteří o sebevraždě uvažují: O svých potížích a důvodech, které vás vedou k úvahám o ukončení života, si můžete promluvit a možností je hned několik: kromě blízkých lidí jsou to krizová centra, linky důvěry, psychiatři i jiní lékaři, psychologové a duchovní.
Jak různé jsou názory na sebevraždu?
Postojů k sebevraždám a k sebevrahům existuje nemálo. Ve starém Římě často propadl majetek sebevraha, voják byl za pokus o sebevraždu odsouzen k smrti (…) V křesťanství je sebevražda tradičně chápána jako hřích, jako nejhorší varianta porušení přikázání "Nezabiješ". Pozitivismus a osvícenství přinesly obhajobu práva na rozhodnutí o vlastním životě a o vlastní smrti. Ve Velké Británii byla až do r. 1961 sebevražda trestným činem. V současné době se bere jako jistá odchylka od normy, eventuelně projev nemoci (např. u deprese, schizofrenie nebo závislosti). Je vnímána jako nežádoucí jev.
Jak se žije před sebevražedným pokusem a po něm?
Suicidanti často pociťují bezradnost, strach, beznaděj; jejich myšlenky se upínají pouze k tomuto východisku. V mnoha případech mají sníženou hladinu serotoninu (sloučenina sloužíví ke komunikaci mezi neurony; lze řešit antidepresivy). Pokud pojímají sebevraždu jako prostředek k vyřešení svých problémů, lze jim velmi účinně pomoci. Určité úskalí je ale v tom, že odborník sice člověka od sebevražedného pokusu odradí, ale už mu nezajistí, aby byl ve svém současném světě schopný žít. Každopádně platí, že se má o sebevražedných myšlenkách a tendencích hovořit. Tím se suicidální (sebevražedné) jednání nespustí.
Jinak ale tento pes, když štěká, tak i kouše - neboli proklamace a hrozby sebevraždou je třeba brát velice vážně. Až 60% "štěkajících" se o sebevraždu minimálně pokusí.
zdroj:http://www.sebevrazda.psychoweb.cz
26. listopadu 2011 v 23:41 | ADMIN webu
Analýza: Motivace sebevražedného jednání
K problematice sebevražednosti již byla na našem portále uveřejněna řada analýz, zabývajících se nejrůznějšími aspekty tohoto způsobu smrti. Příspěvek se zabývá motivací sebevražedného jednání na základě dat z evidence Policejního prezídia ČR a pokouší se objasnit faktory vedoucí jedince k řešení své situace tímto způsobem.
V souvislosti se sebevraždami jsou sledovány nejrůznější aspekty, ať už to jsou sociodemografické charakteristiky sebevraha, regionální diferenciace sebevražednosti, způsob či časování sebevraždy. Nejpalčivější otázkou, kterou si však v souvislosti se sebevražedným jednáním klademe je otázka PROČ? Jaké jsou důvody vedoucí jedince k dobrovolnému ukončení života?
Existuje celá řada faktorů způsobujících jednání směřující k sebevraždě, odborníci se liší ve svém názoru na míru jejich vlivu. Tyto faktory můžeme vymezit jako:
Faktory individuální
- Biologické podmíněnosti
- Individuální struktura osobnosti
- Duševní onemocnění
- Zneužívání návykových látek
- Anamnéza somatického onemocnění
Vnější faktory
- Společnost, sociální prostředí (rodinné vazby), sociální situace (nezaměstnanost, ekonomická situace)
- Vnější faktory, fyzické prostředí
- Širší sociální prostředí (politické, náboženské faktory)
Duševní nemoci
Někteří psychiatři uvádějí, že veškeré sebevraždy mohou být připsány depresivním onemocněním, schizofrenii, neuróze a poruchám osobnosti, často spojenými s alkoholismem či drogovou závislostí (Platt, 1984). Retrospektivní studie uvádějí, že až 90 % sebevrahů trpělo duševní poruchou (včetně alkoholismu) (Rich, 1986, Kendell, 1991).
Vztahem mezi sebevražedností a psychickými poruchami se zabývala řada autorů. Masaryk uvádí, že téměř jednu třetinu sebevražd je možno vysvětlit duševní nemocí (Masaryk, 1998). Podle Goetha duševní stav, ve kterém je člověk schopen sebevraždy, je vždy rozervaný a rozbouřený. Esquirol říká, že každé rozhodnutí ukončit vlastní život je projevem duševní poruchy (Hartl, 2000). Podle jiných autorů se vliv depresí a dalších psychických poruch odhaduje jen okolo 13 % (Hartl, 2000).
Uvádí se, že výskyt sebevražedného jednání u osob s duševní poruchou je několikanásobně vyšší než v obecné populaci. Podle některých studií až 15 % osob trpících depresí umírá sebevraždou (Koutek, 2003). Jiní autoři uvádějí, že více než polovina pacientů trpících depresí má sebevražedné sklony (Hawton, 2000); riziko sebevraždy se mění v průběhu onemocnění a nejvyšší je v nejbližším období po lékařském zásahu (hospitalizace, terapie, léky apod.). Zatímco někteří autoři nepřipouští sebevraždu u duševně zdravého jedince, jiní se domnívají, že duševní poruchou lze vysvětlit jen určité procento sebevražedných jednání. Vysoká sebevražednost se pojí především s onemocněními jako jsou poruchy depresivního typu, sebevražedné jednání je však spojováno i se schizofrenií a nově i s poruchami vyvolanými dlouhodobým užíváním alkoholu a psychoaktivních látek.
Somatická onemocnění
Vedle psychických onemocnění se zvýšené riziko sebevraždy vyskytuje také u osob trpících somatickým onemocněním. Většinou se předpokládá, že zde hraje roli více faktorů. Somatické problémy mohou být např. následkem sebepoškozování nebo užívání psychoaktivních látek u osob s duševními problémy. Nemoc nebo léčení však může také působit na funkci mozku a tím způsobovat poruchy nálady (tzv. sekundární či somatogenní deprese) nebo osobnosti (Dzůrová, Dragomirecká, 2002). Všeobecně jsou však chronická somatická onemocnění spojena s horším životním standardem a jejich neléčitelné formy mohou vést k sebevražednému jednání.
Harissová a Barraclough zaznamenali ve své analýze zvýšenou sebevražednost u osob s HIV/AIDS, zhoubným novotvarem, Huntingtonovou nemocí, roztroušenou sklerózou, žaludečními vředy, nemocemi ledvin, zraněním páteře. Studie potvrzuje, že zvýšené riziko sebevraždy se týká nemocí doprovázených symptomy deprese, především pocity beznaděje a bezvýchodnosti a není tedy pouhým následkem zvýšené zátěže způsobené nemocí (Dzůrová, Dragomirecká, 2002). Specifickým nevyléčitelným onemocněním moderní doby je AIDS. Uvádí se, že dospělí muži s diagnózou AIDS mají až 36x vyšší sebevražednost než muži bez této diagnózy. Zvýšené riziko sebevraždy u osob HIV pozitivních je připisováno psychologickým faktorům spojeným se zjištěním, že se jedná o vysoce fatální nemoc. Předpokládá se také účinek nemoci na centrální nervovou soustavu.
Vliv somatických onemocnění na vznik sebevražedného jednání může být zprostředkován i fyzickou bolestí, která je se somatickými onemocněními spojena. Tak mohou silné bolesti, které není v daném okamžiku možné utlumit, vést k jednání končícímu sebevraždou.
Biologické faktory
Vedle čistě psychologických a psychiatrických koncepcí se objevují také koncepce biologické, usilující o vysvětlení sebevražednosti pomocí biochemických procesů. Bylo prokázáno, že narušení systému regulace neurotransmise (zejména serotoninové) v mozku může způsobovat poruchy nálady, vznik depresivních onemocnění, poruchy regulace agrese a sebevražedné jednání. Biologické faktory jistě nejsou jedinou příčinou sebevraždy, ale mohou ovlivňovat odolnost jedince vůči určitým zátěžovým situacím a stresu, přičemž poruchy chemického přenosu látek mohou být jak vrozené, což dokazují studie dvojčat a jiné genetické studie, tak získané, například v průběhu socializace jedince či vlivem silně stresujících zkušeností.
Pokud přijmeme fakt, že biologické základy sebevražedného jednání (např. dysfunkční metabolismus serotoninu) mohou být geneticky dané, pak tato predispozice může být buď genetickou chybou, nebo součástí adaptivního evolučního mechanismu (De Cantazaro, 1986), jehož následkem jedinci s nízkou schopností dalšího předávání genů projevují poruchu sebezáchovného pudu.
Sociální prostředí
Sociologie se zaměřuje na vysvětlení sebevražednosti z příčin vnějších, tedy ze strany společnosti, jíž je jedinec součástí a která na něj působí. Zde se navazuje především na Durkheimovu teorii, která se pojí s tvrzením, že sebevražednost závisí na stupni integrace a regulace společnosti a na účinnosti systému vztahů, které jedince obklopují.
Tato integrace může být buď náboženská (silný vliv náboženství, zejména katolického, je chápán jako faktor protektivní z hlediska sebevražednosti), politická (v situacích politické krize se integrace společnosti zvyšuje) či rodinná (integrace je výraznější u osob žijících v manželství než u těch, které žijí osaměle, což spolu s dalšími faktory přispívá k nižší sebevražednosti osob sezdaných ve srovnání se svobodnými, ovdovělými či rozvedenými). Dále se sleduje také působení ekonomických faktorů na sebevražednost, jako je např. sociální postavení, profese a nezaměstnanost.
Statistické údaje o motivaci sebevražedného jednání
Příspěvek je založen na údajích Odboru systémového řízení a informatiky Policejního prezídia (OSŘI PP) České republiky, přičemž se od roku 2003, kdy byla ukončena evidence sebevražd v rámci Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, jedná o jediný zdroj podrobnějších informací o sebevražedném jednání, včetně motivu. Evidence OSŘI PP ČR vychází ze statistických hlášení okresních policejních ředitelství o trestné činnosti v jednotlivých místně příslušných oblastech, přičemž z jednotlivých krajských sumářů se zpracovává za Českou republiku roční "Statistický výkaz sebevražd".
Toto statistické hlášení obsahuje mnohé sociologicky a kriminologicky relevantní informace k osobě sebevraha a jeho jednání.
Oficiální statistická evidence sebevražd však vychází ze zpracování dat Českého statistického úřadu. Ten prostřednictvím tiskopisu Hlášení o úmrtí (založené na tiskopisu List o prohlídce mrtvého, vyplněného lékařem, jenž zemřelého ohledal) eviduje příčiny smrti zesnulého. Statistiku počtu zemřelých uveřejňuje ČSÚ každoročně v publikaci Demografická ročenka(dříve Pohyb obyvatelstva).
Z grafu č. 1 můžeme vyčíst rozdíly ve vykazovaném počtu dokonaných sebevražd jednotlivými úřady. Tyto rozdíly se i přes nespornou konvergenční tendenci zdají být mezi lety 1965 a 2000 poměrně významné. Pro vysvětlení těchto rozporů je nutno uvést, že do r. 2001 nebyla důsledně plněna ohlašovací povinnost zdravotníků vůči policii a že lékaři zasahující na místě sebevraždy poměrně často neoznámili případ orgánům činným v trestním řízení. Je zřejmé, že tyto nenahlášené případy nemohla policie nějakým způsobem "zpětně doevidovat" a že jejich dodatečné vyšetřování v oprávněných případech bylo kvůli časovému prodlení často velmi komplikované. Z uvedeného grafu je ale zřejmé, že se výpovědní hodnota statistiky dokonaných sebevražd vedené OSŘI PP ČR od poloviny devadesátých let stále zvyšuje a že od roku 2001 korespondují data ve statistické evidenci celostátního policejního útvaru v plné míře evidencí ČSÚ. V roce 2003 dochází ke zlomové situaci. Je odhalena trestná činnosti manželů Stodolových, při jejímž vyšetřování vychází najevo - kromě množství konkrétních pochybení zasahujících lékařů, soudních patologů a orgánů policie - i systémové selhání. Okamžitě následuje nezbytná náprava mezirezortní spolupráce ministerstev zdravotnictví a vnitra ohledně zlepšení informačního toku na úseku šetření dokonaných sebevražd. Tato náprava, která spočívala v ustavení povinnosti hlásné služby zasahujících lékařů vůči policii, se zřetelně projevila ve strmém nárůstu křivky počtu dokonaných sebevražd, které po roce 2003 orgány Policie České republiky vyšetřovaly. Křivka počtu případů dokonaných sebevražd vyšetřovaných policií od roku 2003 má tak dokonce opačný trend než křivka případů registrovaných ČSÚ. Důvodem může být dodatečné vypátrání informací, vedoucích k pozdějšímu uznání vraždy nebo nešťastné náhody za sebevraždu (např. dodatečné svědectví nebo nález dopisu na rozloučenou apod.), jejichž vliv se již do statistiky ČSÚ nepromítl. Odlišnosti v evidenci obou úřadů však mohou být částečně způsobeni i statistickým zpracováním (kódování základní příčiny smrti) v rámci ČSÚ.
Graf 1: Vývoj počtu sebevražd v letech 1985-2005 podle evidence OSŘI PP a ČSÚ
Vidíme tedy, že údaje z evidence OSŘI PP mají v jednotlivých letech různou vypovídací schopnost s ohledem na úplnost evidence a zejména v letech 1989-2000 nemusí odrážet charakteristiky celého souboru dokonaných sebevražd zcela přesně. S tím může souviset i možné podhodnocení zastoupení určitých motivů sebevražd, neboť existuje souvislost mezi motivem sebevražedného jednání a způsobem provedení, jenž může ovlivnit i další vyšetřování Policie a pravděpodobnost odhalení úmyslu zemřít.
Z grafu č. 2 vidíme, že v letech 2000-2005, kdy lze statistiku OSŘI PP považovat za téměř kompletní, byly nejčastějším motivem sebevražedného jednání rodinné poměry (24 % ze všech dokonaných sebevražd se zjištěným motivem), dále pak duševní (22 %) a somatická (20 %) onemocnění. Pokud bychom však vzali v úvahu i motiv označovaný jako "náhlá deprese", který rovněž souvisí s duševním stavem, psychická onemocnění by se stala se zhruba 40 % podílem nejčastější příčinou sebevraždy. Zároveň je však zhruba čtvrtina úmrtí, u nichž motiv sebevražedného jednání zjištěn nebyl. Tento podíl sebevražd s nezjištěnou motivací se mezi roky 1985 a 2005 zvyšuje, jeho hodnota vzrostla ze zhruba 10 % v letech 1985-1989 na současných 27 %. Dříve tedy byly počty sebevražd v evidenci OSŘI PP méně úplné, častěji však byl zjištěn motiv aktu. Zároveň je ve sledovaném období patrný výrazný pokles zastoupení fyzické nemoci jakožto hlavního motivu sebevraždy, jeho podíl se snížil z původních 33 % na současnou pětinu. To může být i jedním z důsledků zlepšujícího se zdravotního stavu populace, kdy závažná somatická onemocnění přicházejí s prodlužující se délkou života později a jsou lepší možnosti jejich léčby. Naopak se zlepšením úplnosti evidence se výrazně zvýšil podíl sebevražd motivovaných rodinnými poměry, který v předchozích letech stabilně dosahoval úrovně okolo 15 %.
Graf 2: Sebevraždy podle motivu, v % (obě pohlaví celkem), vývoj v letech 1985-2005 *
* Vyjádřeno jako podíl ze všech případů sebevraždy se zjištěným úmyslem
Mezi muži a ženami existují rozdíly v motivaci sebevražedného jednání, která pak následně ovlivňuje volbu způsobu provedení a úspěšnost sebevražedného aktu. Sebevražedné jednání (sebevražedné pokusy a dokonané sebevraždy) je u žen častější než u mužů, dokonaná sebevražednost je však u mužů vyšší než u žen. Ženy volí méně letální metody, méně často tedy své jednání dokonají, u mužů je tomu opačně. Lze však rovněž předpokládat, že u žen je sebevražedné jednání častěji demonstrativní a není motivováno reálným úmyslem zemřít. O rozdílné motivaci sebevražedného jednání mužů a žen zčásti vypovídá struktura sebevražd podle motivu. Ta ukazuje, že u žen jsou duševní poruchy častěji motivem sebevražedného jednání (38 % ze sebevražd se zjištěným motivem) než u mužů (18,5 %). U mužů je naopak vyšší podíl sebevražd z důvodů rodinných problémů a konfliktů (včetně problémů pracovních, školních, existenčních). Podílely se u nich na 27 % sebevražd se zjištěným motivem, zatímco u žen to bylo pouze 14 %. Nejvýraznější převaha mužů je však zřejmá u relativně málo zastoupeného motivu "obavy z trestního stíhání", který je u nich zastoupen 2,3 %, tj. téměř 4,5 krát častěji než u žen. Určitý rozdíl existuje i v podílu sebevražd s nezjištěným motivem, ten je u mužů (28 %) vyšší než u žen (23 %).
Graf 3: Sebevraždy podle motivu, muži a ženy (podíl v %), vzájemný poměr obou pohlaví (muži / ženy), 2000-2005 *
* Vyjádřeno jako % ze všech případů sebevraždy se zjištěným úmyslem, položka nezjištěné příčiny je vyjádřena jako % ze všech dokonaných sebevražd
Jisté odlišnosti zaznamenáváme i z hlediska věku (data podle věku jsou k dispozici za období 2002-2005, zde se mírně odlišují sledované kategorie motivů sebevražd v evidenci OSŘI PP). Zatímco v nejnižším věku jsou sebevražedná jednání převážně důsledkem zkratkovitého jednání spojeného s emocemi, ve vyšším věku převládají uvážené, bilanční sebevraždy, často motivované somatickou či psychickou nemocí. Podíl sebevražd v důsledku duševního onemocnění u mužů dosahuje nejvyššího podílu (zhruba 35 % sebevražd se zjištěným motivem) ve věku mezi 40-70 lety a je zde nejčastější příčinou sebevraždy, po 70. roce věku jeho podíl klesá s tím, jak rostou na významu somatická onemocnění. Ta se ve věku 70 let a více podílejí na více než 56 % všech dokonaných sebevražd mužů (se zjištěným motivem). Ve věku 20-40 let naopak dominují sebevraždy motivované rodinnými problémy, relativně četné jsou i problémy pracovní a existenční, vztahové a sexuální.
Graf 4: Struktura sebevražd (v %) podle motivu a věku, muži, 2002-2005*
* Vyjádřeno jako struktura všech případů sebevraždy se zjištěným úmyslem
U žen je, jak jsme si již ukázali, struktura sebevražd podle motivu odlišná. Tato skutečnost se odráží i v jednotlivých věkových skupinách. Téměř ve všech věkových skupinách (vyjma nejnižší) je dominujícím motivem sebevraždy duševní onemocnění. V nejnižší věkové skupině jsou nejpočetnější rodinné a vztahové či sexuální problémy, které zapříčiňují zhruba 60 % sebevražd, s rostoucím věkem jejich podíl plynule klesá. Pracovní a existenční problémy se nejvýrazněji podílí (11 %) na sebevraždách žen ve věku 30-40 let.
Graf 5: Struktura sebevražd (v %) podle motivu a věku, ženy, 2002-2005*
*Vyjádřeno jako struktura všech případů sebevraždy se zjištěným úmyslem
Sebevraždy nejmladších osob, tj. osob ve věku do 20 let si zasluhují podrobnější analýzu z hlediska motivace. V souhrnu bylo ve čtyřletém období 2002-2005 spácháno 226 sebevražd dětí a adolescentů do 20 let. Ve 21 případech se jednalo o úmrtí dítěte mladšího 15 let. V průměru umírá sebevraždou ročně 56 osob do 20 let. Jaké jsou důvody těchto sebevražd? Bohužel je značný podíl (41%) případů, kde motiv sebevražedného aktu nebyl zjištěn.
Hodnotíme-li celé období let 2002-2005, ze sebevražd se zjištěným motivem se u 12 dětí do 15 let jednalo ve 3 případech o problémy rodinné, ve 3 případech o problémy školní, ve 3 případech o psychickou poruchu, v 1 případě pak o obavu z trestního stíhání. Osoby ve věku 15-18 let (celkem 48 osob se zjištěným úmyslem) se nejčastěji dopouštěly sebevraždy kvůli psychickým problémům často popisovaným jako "náhlá deprese", časté u nich byly i problémy rodinné (9 případů, častěji u chlapců), sexuální či vztahové (9 případů, častěji u dívek). Šest chlapců spáchalo sebevraždu kvůli školním problémům. Adolescenti ve věku 18-20 let (celkem 72 případů sebevraždy se zjištěným úmyslem) se opět nejčastěji dopouštěli sebevraždy kvůli duševním poruchám (18 případů), vztahovým a sexuálním problémům (12 osob) a rodinným problémům (10 osob), časté však jsou i problémy existenční (9 případů).
Tab. 1: Sebevraždy dětí a adolescentů podle motivu, 2002-2005
Závěr
Při analýze motivace sebevražedného jednání je nutné mít na mysli, že stanovení motivu je obvykle často nejednoznačné a komplikované a nemusí odpovídat reálné motivaci sebevraha. Přesto však lze říci, že jedním z nejvýznamnějších faktorů, které se zde projevují je psychický stav jedince, ať už v podobě závažné psychické poruchy či ve formě aktuálního psychického stavu před samotným rozhodnutím. Poměrně časté jsou i sebevraždy způsobené faktory sociálního prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje v podobě rodinných a sociálních vztahů či aktuální ekonomické situace. Motivace sebevražedného jednání závisí také na pohlaví a věku sebevraha, kdy u žen se sebevražda častěji váže k duševním poruchám, zatímco u mužů převažují rodinné a vztahové problémy. S rostoucím věkem pak přibývá sebevražd motivovaných somatickým onemocněním.
Příspěvek byl zpracován s využitím údajů OSŘI PP ČR, které byly čerpány z bakalářské práce M. Lukeše: Dokonané sebevraždy v České republice mezi lety 1985 a 2005 - sociologický a kriminologický kontext, bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Praha 2007. Z této práce byly převzaty i některé další informace a vysvětlující pasáže.
6. února 2009 v 23:43 | ♥Naposledy.cz♥
Praha - Vlastní rukou zemře ročně víc lidí, než je obětí dopravních nehod.
Loni jich bylo 1375. Počet sebevražd sice v Česku klesá, psychiatři jsou ale skeptičtí. Sebevražd bude podle nich přibývat. Rok od roku je totiž víc lidí s depresemi.
Ženy i muži páchají nejčastěji sebevraždu v pondělí. Nejrizikovějším měsícem je duben. Naopak v prosinci je sebevrahů nejmíň. "Daleko častěji páchají sebevraždy muži, je to okolo 22 na 100 tisíc obyvatel na rok," říká psychiatr Cyril Höschl. Nejčastějším způsobem, jakým se sebevražda páchá, je oběšení a teprve potom následuje zastřelení, spolykání prášků a skok z výšky.
Žen se zabije čtyřikrát míň. "Jsou ochotnější si říci o pomoc a jsou ochotnější mluvit o svých potížích," vysvětluje Barbora Wenigová z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví. Ženy také volí méně radikální způsob, většinou se otráví léky. Je tedy větší šance, že je doktoři zachrání.
Počty sebevrahů jsou teď nejnižší za posledních 130 let. Jenže lékaři se obávají, že se situace rychle změní, přibývá totiž depresivních lidí. Třeba Tomáš z Prahy trpí depresí už deset let, na sebevraždu pomýšlel mnohokrát. "Není to něco, z čeho se vyspíte, co pomine za pár dní. Jsou to měsíce a měsíce, které splývají v jednu šedou hmotu," popisuje Tomáš.
Nejohroženější jsou senioři okolo 80 let. Ti podle Barbory Wenigové páchají sebevraždu kvůli nemocem nebo sociální izolaci. Druhou ohroženou skupinou jsou lidé mezi 45. - 55. rokem, kteří páchají sebevraždu z důvodu nemocí. Třetí jsou pak děti, které trápí problémy v rodině, nešťastná láska nebo drogy. Sebevraždy jsou desátou nejčastější příčinou úmrtí ve světě - 90 % sebevrahů trpí depresí nebo jinou duševní poruchou.
1. února 2009 v 21:40 | ♥Naposledy.cz♥
Pokus o sebevraždu v březnu nepřežili patnáctiletý chlapec a o rok starší dívka. Dalšího čtrnáctiletého chlapce zdravotníci zachránili poté, co se předávkoval prášky ve škole. Ročně si v Česku sáhnou na život tisíce nezletilých, zhruba 30 z nich zemře.
Žáci a studenti sebevraždou řeší problémy s láskami, v rodině, škole, ale i bulimii, anorexii a drogovou závislost. Zatímco policejní statistiky vykazují u dokonaných činů za poslední roky podobná čísla, někteří psychiatři upozorňují, že přibývá pokusů o zabití.
Za nejkritičtější věk označují dospívání, tedy od 11 do 19 let. Zatímco u dokonaných sebevražd vedou chlapci, u pokusů o ně převažují dívky.
"Povinně hlásíme jen dokonané sebevraždy. Je to v republice kolem 70 mladistvých do 19 let za rok. Pokusy, které tzv. dobře dopadnou, to se už řadu let nehlásí," řekla Právu Ivana Drtílková z Psychiatrické kliniky FN Brno.
| Sebevražednost lidí do 20 let |
| Rok | Do 15 let | 15-18 let | 18-20let | Celkem |
| 2006* | 3 | 22 | 33 | 58 |
| 2005 | 6 | 17 | 35 | 58 |
| 2004 | 6 | 26 | 27 | 59 |
| 2003 | 4 | 15 | 33 | 52 |
| 2002 | 5 | 24 | 28 | 57 |
| * Údaje za rok 2007 ještě nejsou k dispozici. |
| Zdroj: Policejní prezidium ČR |
Její kolega, zástupce primáře dětského oddělení Psychiatrické léčebny Šternberk Tomáš Novák upozornil, že je nutné rozlišovat mezi skutečným sebevražedným jednáním s cílem zemřít a mnohem častější účelové sebepoškozování v rámci manipulativní strategie. "Případy se většinou daří odlišit už při základním ošetření, například na pohotovosti," uvedl Novák.
Zlom rok 1989
Statistiky vypovídají o tom, že dobrovolně ze světa odejde ročně kolem 30 dětí do 18 let - včetně několika do 15 let; a 30 lidí ve věku 18 až 20.
"Dokonaná sebevražda je v dětském věku do 15 roků relativně vzácná, ale přesto tak ročně zemře v Česku asi 10 dětí, převážně chlapců," sdělil Právu primář Dětské psychiatrické kliniky FN Motol Jiří Koutek. Doplnil, že trend vzestupu sebevražednosti nezletilých je zaznamenáván od roku 1989, a to i přesto, že míra sebevražednosti v populaci spíše klesá.
Odborníci navíc odhadli, že roční počet demonstrativních sebevražd je v ČR až 100krát více než těch "úspěšných". Důvody? Vpád drog do ČR, větší tlak na úspěch, změna životního stylu dětí a nedostatečná psychiatrická péče o ně. Podle Koutka i Nováka je totiž za pokusem o dětskou sebevraždou často nerozpoznaná, tedy neřešená depresivní porucha.
Vedou léky
Děti a mladiství při pokusu ukončit život sahají po lécích, případně je kombinují s pořezáním. U smrtelných případů pak převažují metody označované za tvrdé - skok z výšky anebo oběšení.
Nezletilí pacienti, kteří svůj čin přežijí, vše poté vysvětlují jako reakci na spory v rodině, s vrstevníky, problémy ve škole. "Osobně mám také pocit, že po roce 1989 přibylo více pokusů o sebevraždu kvůli studijním problémům.
Je větší tlak na úspěch dětí a ony mohou mít pocit, že náročné parametry nesplňují," řekla Drtílková.
Koutek upozorňuje i na nové důvody, proč si nezletilí sahají na život. "Může být také spojeno například s poruchou příjmu potravy, a těch přibylo hodně," dodal.
| Případy, kdy si děti sáhly na život |
2008
|
Březen: 14letý žák osmé třídy z ostravské školy se pokusil o sebevraždu poté, co mu lékaři diagnostikovali kapavku. Spolykal ve škole prášky. Skončil v nemocnici.
|
16letá dívka se zabila skokem z dálničního mostu Vysočina nad Velkým Meziříčím.
|
Žák deváté třídy Erik D. (15) z Čelechovic se zastřelil na Prostějovsku malorážkou.
|
Únor 14letá dívka se zabila skokem z okna bytu na pražském Břevnově.
|
Leden 18letý student oktávy Jiří S. z holešovského gymnázia vyskočil z okna toalety. Pád 13 metrů nepřežil.
|
| 2007 |
Listopad 14letý žák osmé třídy z Bruntálu se u školy pokusil oběsit. Předtím žil v dětském domově. Život mu zachránil spolužák.
|
Červen 12letý chlapec vyskočil při návštěvě nemocné sestry z okna v motolské nemocnici. Pád z asi třicetimetrové výšky nepřežil.
|
17letá dívka se pokusila o sebevraždu oběšením při školním výletě v Konstantinových Lázních. Podařilo se ji zachránit.
|
Květen 18letá dívka se oběsila na klepadle koberců v Plzni na Vinicích.
|
Duben 14letá dívka vyskočila ze šestého patra domu v pražských Kyjích. Skončila v nemocnici.
|
Březen 18letá dívka spolykala v Praze ve Stodůlkách množství paralenu. Přežila.
|
Únor 14letá školačka se pokusila o sebevraždu v bytě na pražském Barrandově. Předávkovala se léky a pořezala si žíly na rukou. Přežila.
|
26. ledna 2009 v 19:36 | ♥Naposledy.cz♥
Na tomto serveru jsem našel několik úvah, které se přímo nebo nepřímo týkaly sebevraždy, ale myslím si, že žádná z nich nešla přímo k věci. Pokusím se o to tedy já. Následující text je určen především pro sebevrahy nebo lidi, kteří třeba nějakého sebevraha znají.
V loňském roce u nás spáchalo sebevraždu asi 1600 lidí. Když to srovnáme s počtem úmrtí na následky autonehody, kterých bylo vloni asi 1200 nebo počtem vražd, kterých bylo spácháno asi 200, snadno si domyslíme,že fenoménu jménem sebevražda je u nás věnováno málo pozornosti. A navíc se to číslo 1600 týká jen tzv. dokonaných sebevražd, tj. "úspěšných" pokusů o sebevraždu. Pokusů o sebevraždu, které neskončí smrtí, je ještě mnohonásobně víc. Ale i dokonané a nedokonané sebevraždy dohromady jsou stále ještě jen špičkou ledovce.
Kolik lidí se utápí v depresích? Kolik lidí se pomalu zabíjí alkoholem nebo drogami? Kolika lidem prostě přeskočí a skončí v blázinci? Kolik lidí udržuje při životě jen síla vůle nebo naopak strach "to" udělat? To už zřejmě nikdy nikdo nespočítá, ale je jisté, že číslo to bude obrovské.
A proč tohle všechno? Proč je tolik lidí "bezdůvodně" nešťastných?
Proč si tolik lidí, často mladých, bere život? Většina lidí sebevrahy nechápe. Nerozumí třeba tomu, proč se zabíjí lidé, kteří jsou hmotně dobře zajištění. Vždyť jim nic nechybí, ne? Jistě, ale když máte prázdno v srdci, na co vám jsou peníze? Nebo říkají: "Sebevrazi jsou pitomí a sobečtí.
Copak nechápou, co svým činem způsobí příbuzným a přátelům?" No, posuďte sami, mám tohle peklo zvané život snášet jen proto, abych někoho nezarmoutil? To je přece trochu chabá motivace. Stejně tak neobstojí tvrzení, že sebevraždy jsou vlastně jakýmsi "přírodním výběrem", čili že sebevraždami dochází k přirozené likvidaci slabých jedinců.
Vážení přátelé, viděli jste snad někdy, že by nejslabší zvířata ve smečce páchala sebevraždu? Já teda ne.A proč tedy lidé páchají sebevraždy? Samozřejmě, důvody můžou být různé. Někdo se třeba chce zabít, protože si myslí, že je škaredý. Pro takové sebevrahy mám krátkou odpověď: Holka, která jednomu klukovi připadá krásná, může druhému připadat škaredá, a zase naopak.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Takže trápit se kvůli vzhledu nemá smysl. Nakonec, nejdůležitější je stejně osobnost. Jako další důvody sebevraždy bývají uváděny třeba dluhy, nešťastná láska… ale ten, kdo má pro co žít se nezabije ani kvůli holce, ani kvůli prachům, ani kvůli vzhledu, práci, škole, příbuzným- mohli bychom ještě dlouho pokračovat. Ale pro co teda žít?
Masaryk jednou prohlásil, že proti svému přesvědčení jedná jen padouch. A měl pravdu, jen to řekl trochu nepřesně. Ono totiž to přesvědčení nemusí být vždycky správné. Vezměte si třeba takového Bin Ládina. Ten se jistě řídí svým přesvědčením, a přitom je to jeden z největších padouchů současnosti. Lepší tedy bude, když slovo přesvědčení nahradíme výrazem hlas srdce, nebo ještě lépe slovem svědomí. Svědomí má každý, dokonce i sadistický masový vrah.
Vím, že někteří vědci by se mnou nesouhlasili, ale já si myslím, že to tak je. Vždyť i Darth Vader měl svědomí, jak se nakonec ukázalo. To, jak je člověk dobrý nebo špatný pak závisí na tom, do jaké míry poslouchá nebo naopak neposlouchá hlas svého svědomí. Shodněme se tedy na tom, že Jen padouch jedná proti svému svědomí. Snad ani nemusím připomínat, že právě tohle většina lidí dělá.
Skvěle byly pocity sebevraha vyjádřeny ve filmu Titanic. Rose své pocity vyjádřila na začátku filmu takto: "Stála jsem na okraji propasti a nebyl nikdo, kdo by mě zachytil… Měla jsem pocit, jako bych svůj život už prožila…" No, nevím jestli to řekla přesně takhle, ale smysl byl stejný.
Sebevrazi mají skutečně pocit, jakoby se řítili do jakési propasti. Také se cítí jaksi unavení, utahaní, staří, a to i tehdy, jedná-li se o mladé lidi. Měli bychom se teď zamyslet nad tím, proč se Rose takhle cítila. Jak sama řekla, navenek se chovala tak, jak to po ní její snobské okolí vyžadovalo, ale uvnitř "křičela". Ve skutečnosti to bylo její svědomí, co křičelo.
Křičelo proto, že Rose jednala proti němu, v rozporu s ním, a byla tedy padouch. Snažila si namlouvat, že je správné chovat se jako snob a že je správné si vzít muže, kterého nemiluje, ale zkrátka nedokázala zadupat své svědomí do země. To jí způsobilo vnitřní rozervanost, nenávist k sobě i k ostatním, deprese a vůbec naprosté zoufalství, které ji dovedlo až k tomu, že se málem vrhla přes palubu. Naštěstí si jí však všiml Jack…
Na konci filmu Rose řekla, že ji Jack zachránil ve všech směrech, jak jen člověka zachránit lze. Ale co vy? Kdo zachrání vás? Obávám se, že se budete muset zachránit sami. Nemožné? To ne. Určitě to nebude zrovna jednoduché, ale když jsem to zvládl já, zvládnete to i vy.
Měli bychom se zamyslet nad tím, čím Jack Rose vlastně zachránil. Bylo to láskou? Ta tady určitě také sehrála důležitou roli, ale kdyby to byla jen láska, co ji drželo při životě, pak by nejspíš krátce po Jackově smrti spáchala sebevraždu, protože by ztratila jediný smysl svého života.
Bylo to v něčem jiném. Zatímco její "rozumné" já jí radilo, aby na Jacka zapomněla, její svědomí, její srdce ji k němu táhlo. Nakonec se rozhodla poslechnout hlas svého svědomí, a právě to ji zachránilo. Ale vyžadovalo to od ní značnou dávku odvahy, nemyslíte? Byl to právě Jack, kdo jí ukázal, že jen překonáním vlastní zbabělosti lze dosáhnout skutečného štěstí. Láska zde byla v podstatě jakýsi nástroj, který jí pomohl odhodlat se k činu.
A tak i přes ztrátu Jacka prožila Rose dlouhý a šťastný život, přestože musela v jeho průběhu zajisté čelit mnoha protivenstvím. Díky Jackovi pochopila, že jen ten, kdo překoná svůj strach se stane opravdu svobodným, opravdu šťastným, opravdu člověkem.
A proč tohle vlastně píšu? No, sám jsem na tom jednou byl dost špatně a chtěl jsem se zabít, ale dostal jsem se z toho vlastními silami a myslím si, že je správné se podělit o své dojmy a zkušenostmi s ostatními, zvláště s těmi, kterým by to mohlo pomoct. Jak jsem postupně rostl, tak jsem stále lépe a lépe viděl svět. No a také jsem stále lépe a lépe viděl sám sebe.
A čím víc jsem toho viděl, tím jsem byl nešťastnější. Různí lidé mi různým způsobem ublížili, ale to nepovažuji za příliš důležité. Na světě není člověk, kterému by nikdo nikdy neublížil- jistě, některým lidem je ubližováno více, jiným méně, ale to není důvod k sebevraždě. Největším ubližovatelem člověka je stejně vždy jen on sám.
Čím víc jsem byl nešťastný, tím víc jsem nenáviděl. Začal jsem uvažovat o tom, že zavraždím nějakého svého "oblíbeného" profesora (na gymnáziu), a pak se zabiju sám. Ale pak jsem si řekl: ,,Proč si s zbytečně špinit ruce? Svět je plný hajzlů, a když jednoho z nich zabiješ, stejně tím ničemu nepomůžeš a stejně tě nikdo nepochopí." A tak jsem se myšlenky na vraždu vzdal. Ale na sebevraždu jsem myslet nepřestal- spíš se to stále zhoršovalo. Následovalo několik měsíců, které jsem strávil bojem s depresemi a chutí to skoncovat. Nenáviděl jsem celý svět, ale ze všech lidí jsem nejvíc nenáviděl sám sebe. John Gray napsal: "Hněv sám o sobě nijak nepomáhá.
Čím déle setrváváte v hněvu, tím jste rozmrzelejší. Nepřekročíte-li svůj hněv, dlouhotrvající pláč ve vás ponechá pocit prázdnoty a marnosti." A přesně tohle byl můj případ. Někdy mi bylo celkem fajn, někdy se mnou cloumal vztek a jindy zas pocit naprostého zoufalství a prázdnoty. Byl to takový pekelný kolotoč, u kterého hrozilo, že z něj každou chvíli vyletím a rozbiju si lebku.
Ale nejhorší na tom nebylo to, že svět je špatný a lidé jsou zlí, že jsou zbabělí a nečinně přihlíží bezpráví, že si myslí že žijí a ve skutečnosti pouze přežívají, že kráčí životem jak dobytek na porážku, že jsou padouši, protože jednají proti svému svědomí, ale nepřipouští si to, aby se vyhnuli výčitkám. Nejhorší na tom bylo, že i já jsem byl padouch, i já jsem byl srab.
Od ostatních jsem se lišil tím, že jsem si to na rozdíl od nich uvědomoval. Zároveň jsem se však cítil příliš slabý na to, abych s tím něco udělal, příliš malý a bezmocný proti té obrovské krvelačné smečce, která si vznešeně říká lidstvo. A tak pro mě život ztratil cenu. Měl jsem pocit, že jsem vystoupil na špatné zastávce a že tu nemám co pohledávat. Než strávit celý život v takovém bahně, myslel jsem si, tak to radši vůbec neexistovat. Nakonec to došlo tak daleko, že v podstatě jediné, co mě udržovalo na živu byla naděje, že třeba už zítra najdu řešení svých problémů, a pak budu rád, že jsem se nezabil. Vydržel jsem to. A udělal jsem dobře.
Přečetl jsem si několik knih (o některých z nich se ještě zmíním), které trochu změnily můj pohled na věc. Došlo mi, že žít jako krysa je sice zbabělost, ale zabít se je taky zbabělost. Je to jako zahodit pušku uprostřed bitvy a utéct. Pokud bych své myšlenky měl převést na jakýsi vnitřní dialog, vypadalo by to asi takhle: "Chceš se zabít? Jo. Takže jsi vlastně úplně na dně. Jo. Takže horší už to být nemůže, co? Přesně tak. Takže vlastně nemáš co ztratit. Ano. Tak jestliže nemáš co ztratit, bojuj! Kdyby tě to přestalo bavit, zabít se můžeš kdykoli chceš, no ne?
" Tak díky tomuhle jsem přežil dalších pár měsíců. Deprese mi to nevyléčilo, ale aspoň jsem měl nějakou naději. Nakonec jsem se svého okamžiku dočkal. Prostě jsem sebral odvahu a řekl jsem jednomu profesorovi pár věcí, které jsem mu chtěl už dlouho říct (ne, neposlal jsem ho do prdele, mluvili jsme spolu celkem přátelsky). Já vím, že to není nic extra, ale pro začátek to snad docela ujde, ne? Někteří spolužáci se mi přiznali, že by se k něčemu takovému neodvážili, jiní se mi zase posmívali… každopádně, když jsem ten den šel ze školy domů, bylo mi nádherně.
Cítil jsem se jako vítěz. Ale ne proto, že bych to "nandal" profesorovi, ale proto, že jsem to nandal sám sobě. Porazil jsem vlastní strach a udělal jsem to, co jsem považoval za správné. Nad hlavou mi vyšlo slunce a já jsem pochopil, že život opravdu může být krásný. Od té doby jsem se už nikdy nechtěl zabít. O něco později jsem se dostal do menšího střetu s ředitelem školy, který se vlastně dosud nepodařilo úplně vyřešit. Obešlo se to sice bez nějakých postihů, ale obecně vzato si myslím, že si v budoucnu svůj život zkomplikuju mnohem víc než většina mých vrstevníků. A víte co? Vůbec toho nelituju.
Co vám tedy můžu jako vyléčený sebevrah poradit? Nenechte se ovládat svým strachem. Ten, kdo se nechá ovládat svým strachem nebude nikdy doopravdy žít- bude pouze přežívat a bude tak podoben spíše zvířeti než člověku. Jeden španělský astrolog řekl: "Lidé si myslí, že jsou lidmi, ale ve skutečnosti se teprve batolí." Ono ani nejde o to, dělat nějaké "velké činy." Nemusíte zabíjet draky ani zachraňovat princezny, dokonce ani nemusíte mít vždycky pravdu!
Pro mě je hrdinou každý, kdo poslouchá hlas svého srdce bez ohledu na svůj strach nebo nebezpečí. Mimochodem, když už jsem začal psát o statečnosti, musím zde připomenout, že muži jsou stejně zbabělí jako ženy, ne-li ještě víc. Jistě není náhoda, že většinu "sebevražedných" úvah tady na Literu mají na svědomí ženy, a přitom na jednu sebevraždu ženy v Česku připadají téměř čtyři sebevraždy mužů!
Řiďte se tedy citem, ale používejte také chladný rozum. Věci někdy můžou být složitější než vypadají a když budete jednat příliš spontánně, můžete se dopustit omylu. A taky mějte rádi lidi. Vím, že to nebude vždy jednoduché, ale pochopte, že oni potřebují spíš pomoc než pohrdání. Kritizujte je, ale zbytečně jim nenadávejte. Když je budete urážet, nepomůžete tím ani jim, ani sobě.
Život je boj. Vy si samozřejmě můžete položit otázku: "A proč mám vlastně bojovat? Proč mám snášet nějaké útrapy? Copak se mě někdo ptal, jestli chci na tento svět?" Protože teprve bojem za správnou věc dostane váš život nějaký smysl. Teprve porážkou svého strachu se osvobodíte a otevřete své srdce. Teprve tehdy si řeknete: "No ještě že já debil jsem to tehdy neudělal!"
Samozřejmě to nebudete mít lehké. Vydáte-li se touto cestou, setkáte se nejspíš s nepochopením, posměchem, opovržením, možná i s nenávistí. Ale kdo říká, že hrdinové to mají v životě jednoduché? Odměnou vám bude štěstí. A ti opravdu dobří lidé se vás vždy zastanou, i když jich asi bude zatraceně málo. Nějakou dobu na to možná budete úplně sami.
Mně osobně chybí k dokonalému štěstí asi už jen nějaká ta přítelkyně. Deprese mě už dávno opustily. Lidi mě pořád někdy štvou, ale už to není taková ta apokalyptická nenávist. Máte dar vidět lidi. Tak ho nezahazujte. Svět vás potřebuje, protože čím víc dobrých lidí na světě bude, tím lepším místem pro život se stane. Žijte, abyste konali dobro pro sebe i pro ostatní.
Jestli vás ani tyto řádky neodradily od vašeho temného úmyslu, vřele vám doporučuji přečíst si následující literaturu:
Přečtěte si báseň Když od Rudyarda Kiplinga. K dispozici je i na internetu. Co slovo, to svatá pravda.
Přečtěte si něco o Masarykovi (nejlépe od Milana Machovce). Masaryk nebyl jen politik a filozof, byl to především "velkej tvrďák", správný chlap. Byl to v podstatě rebel, který si díky své statečnosti a boji za pravdu dokázal úžasně zkomplikovat život.
Někdy to měl skutečně hodně těžké, ale nikdy se nevzdal a nikdy nezanevřel na lidi. A vidíte kam to dotáhl. Masaryk je zkrátka důkazem toho, že s poctivostí opravdu nejdál dojdete.
Dále si zkuste přečíst studie Raymonda Moodyho týkající se zážitků lidí ve stavu klinické smrti a lidí, kteří se v hypnóze podívali do svých minulých životů. Pochopíte, že smyslem života je vlastně láska a poznání.
Na závěr si dovolím citovat Michaela Moora, kontroverzního amerického režiséra a spisovatele.
"Chci, abychom se všichni postavili tomu, čeho se bojíme a přestali se chovat, jako by naším životním cílem bylo pouze přežít. "Přežívání" je jenom pro sraby a účastníky soutěže v džungli nebo na pustém ostrově. Vy jste neztroskotali, vám to tady patří."
19. ledna 2009 v 0:10 | ♥Naposledy.cz♥
Kde hledat pomoc
To, že nevidíte východisko ze své situace, neznamená, že si o tom nemůžete s někým promluvit. Mezi blízkými asi nikoho vhodného nemáte, to byste nebyl/a tady.
Navštívit můžete
- psychologa (tam se budete muset objednat a informujte se na způsob úhrady)
- psychiatra (NEPOTŘEBUJETE doporučení od praktického lékaře a je-li vaše situace vážná a akutní, nemusíte se ani objednávat, i když je lepší se předem ohlásit. Někteří psychiatři třeba nepochopí závažnost vaší situace a dají vám termín třeba za měsíc - tím se ale nenechte odradit a prostě tam v ordinačních hodinách přijďte, odmítnout vás nemůže).
- kdykoli vám pomůže záchranná služba nebo kterákoli psychiatrická léčebna
- také můžete zkusit nalézt útěchu u duchovního nebo v církvi tam, kde bydlíte. A zamyslete se - třeba znáte člověka, který umí druhého vyslechnout, třeba máte ve škole učitele, kterému by šlo věřit.
Ideální možností je linka důvěry. Některé jsou v provozu nonstop, některé mají specializaci… Všude se vám budou rádi věnovat. Nemusíte se představit ani říkat, odkud jste, naopak mluvit můžete o čemkoli, co se vám honí v hlavě. Nebojte se odsouzení ani kázání, čekejte pochopení a ochotu.
Telefonní kontakty (abecedně podle měst):
BLANSKO
Charitní linka důvěry, Tel.: 800 100 108 nonstop
BRNO
Linka naděje, Tel.: 547 212 333 nonstop
Krizová linka Centra pro zneužívané a týrané děti SPONDEA, Tel: 541 235 511 nonstop
Modrá linka, Tel.: 549 241 010
Krizové centrum, Tel.: 547 192 078
ČESKÁ LÍPA
Linka důvěry, Tel.: 487 853 210
ČESKÉ BUDĚJOVICE
Linka důvěry, Tel.: 387 313 030 nonstop
ČR
Bezplatná linka důvěry pro seniory 800 200 007
HAVÍŘOV
Linka důvěry, Tel.: 596 410 888 nonstop
HODONÍN
Linka důvěry, Tel.: 518 341 111
HRADEC KRÁLOVÉ
Linka důvěry, Tel.: 495 273 259 nonstop
Krizová linka ambulance pro drogové závislosti, Tel.: 495 515 907, 602 163 739
CHEB
Linka důvěry, Tel.: 354 438 777
CHRUDIM
Krizové centrum Chrudim, Tel.: 469 623 899
KARVINÁ
Linka důvěry, Tel.: 596 318 080 nonstop
KLADNO
Linka důvěry, Tel.: 312 684 444 nonstop
KROMĚŘÍŽ
Linka důvěry, Tel.: 573 331 888 nonstop
KUTNÁ HORA
Linka důvěry, Tel.: 327 511 111
Centrum krizové intervence, Tel.: 327 511 701, 327 515 144
LIBEREC
Linka důvěry, Tel.: 485 106 464 nonstop
MARIÁNSKÉ LÁZNĚ
Kontaktní a krizové centrum KOTEC, Tel.: 354 620 750
MLADÁ BOLESLAV
Linka důvěry SOS, Tel.: 326 741 481
MOST
Linka duševní tísně, Tel.: 476 701 444
NÁCHOD
Linka pro tebe, Tel.: 491 427 159
OLOMOUC
Linka důvěry, Tel.: 585 414 600 nonstop
Centrum krizové intervence, Tel.: 585 223 737, 585 223 453
OPAVA
Linka důvěry, Tel.: 800 120 612, 553 616 407
Centrum krizové pomoci - kontaktní a poradenské centrum, Tel.: 553 718 487
OSTRAVA
Linka důvěry, Tel.: 596 618 908
Krizové centrum pro děti a rodinu, Tel.: 596 123 555, 596 115 822
PARDUBICE
Linka naděje, Tel.: 466 500 075
Krizové centrum AD 466 510 160
PÍSEK
Linka důvěry, Tel.: 382 222 300
Krizové centrum ARKÁDA, Tel.: 382 211 300
PLZEŇ
Linka důvěry a psychologické pomoci, Tel.: 377 462 312 nonstop
Linka dětské pomoci, Tel.: 377 260 221, 603 444 192
Krizové centrum Regionálního institutu duševního zdraví, Tel.: 377 462 314
Centrum SOS Archa, Tel.: 377 223 221
PRAHA
Linka důvěry RIAPS, Tel.: 222 580 697 nonstop
Linka bezpečí, Tel.: 800 155 555 nonstop
Linka důvěry Centra krizové intervence, Tel.: 284 016 666 nonstop
Linka důvěry Dětského krizového centra, Tel.: 241 484 149 nonstop
Linka důvěry Diakonie, Tel.: 222 514 040
Gay-linka pomoci, Tel.: 222 514 040
DONA - linka pomoci obětem domácího násilí, Tel.: 251 511 313 nonstop
Růžová linka pro děti, Tel.: 272 736 263
Linka pro rodiče Linky bezpečí, Tel.: 283 852 222
Senior telefon, Tel.: 222 221 771 nonstop
Otevřená linka armády, Tel.: 220 210 200, 220 210 255
HELP LINE AIDS, Tel.: 224 915 564
Národní linka prevence AIDS, Tel.: 800 144 444
Linka pomoci SAP (Společnost AIDS pomoc), Tel.: 224 814 284
Poradenská linka K-CENTRUM, Tel.: 283 872 186
Poradenská linka PREV-CENTRUM, Tel.: 233 355 459
Poradenská linka Společnosti pro studium sekt, Tel.: 257 314 646
Nádorová telefonní linka, Tel.: 224 920 935
Krizové centrum RIAPS, Tel.: 222 586 768
SOS centrum Diakonie, Tel.: 222 511 912
Centrum krizové intervence, Tel.: 284 016 110
Dětské krizové centrum, Tel.: 241 480 511
Linka vzkaz domů, Tel. 800 111 113
Krizové centrum pro studenty, Tel.: 283 880 816
Linka psychopomoci, Tel.: 224 214 214 pro celou ČR
Diabasis (psychospirituální krize), Tel.: 603 572 710
PRACHATICE
Linka důvěry, Tel.: 388 310 147
Krizové a kontaktní centrum, Tel.: 388 310 147
PŘEROV
Linka důvěry, Tel.: 581 207 900 nonstop
KAPPA - kontaktní a krizové centrum, Tel.: 581 207 901
PŘÍBRAM Linka důvěry, Tel.: 318 631 800
SVITAVY
Linka důvěry, Tel.: 461 541 541
Krizové centrum KROK, Tel.: 461 532 604
SOKOLOV
Linka naděje, Tel.: 352 622 962
TŘEBOŇ
Poradenská linka k problematice drogových závislostí CITADELA, Tel.: 384 722 227
ÚSTÍ NAD LABEM
Linka důvěry, Tel.: 475 600 789 nonstop
Krizová linka pomoci Centra krizové intervence, Tel.: 475 603 390
Centrum krizové intervence, Tel.: 475 603 390
ÚSTÍ NAD ORLICÍ
Linka důvěry, Tel.: 465 524 252
VIMPERK
Linka důvěry, Tel.: 388 414 140
Krizové a kontaktní centrum, Tel.: 388 414 140
VLAŠIM
Linka důvěry Střediska křesťanské pomoci mladým, Tel.: 317 844 481 nonstop
VSETÍN
Linka důvěry, Tel.: 571 413 300, 731 122 900
Krizové centrum pro ženy a děti, Tel.: 571 421 062
ZLÍN
Linka SOS, Tel.: 577 431 333 nonstop
Krizové centrum DOMEK, Tel.: 577 242 786, 606 818 818
ZNOJMO
Linka naděje, Tel.: 515 220 202
19. ledna 2009 v 0:03 | ♥Naposledy.cz♥
Slovníček pojmů:
Související pojmy, které jsou použity v textu, a takové, s nimiž se můžete setkat v lékařských záznamech:
ambivalence - nejednoznačnost, rozpolcenost (člověk cítí protikladné emoce, např. náklonnost i odpor k něčemu a nemůže se ujednotit na názoru)
ambivalentní - rozpolcený
anamnéza - souhrn životního běhu a událostí dotyčného, osobní historie související s onemocněním atp.
autoagrese - agrese obrácená proti vlastní osobě
autoakuzace - obviňování sebe
automutilace - ubližování vlastní osobě
letální - smrtelný
mutilace - poškozování, ubližování
presuicidální - odehrávající se v době před sebevraždou
rigidní - nepružný, strnulý
suicidant - sebevrah
suicidální - sebevražedný
suicidium - sebevražda
syndrom - soubor, trs příznaků
tentamen suicidii, zkratka TS - sebevražedný pokus
19. ledna 2009 v 0:02 | ♥Naposledy.cz♥
Ringel a Pöldinger
Ringelův presuicidální syndrom
Ringel byl lékař, který po 2. světové válce založil v Rakousku ústav pro unavené životem. V uvažování budoucích sebevrahů našel určitá opakující se témata:
- izolace od okolí, stažení se do sebe, ztráta dřívějších zájmů
- autoakuzace (sebeobviňování) a tlumená autoagrese
- sebevražedné myšlenky, sny a fantazie
Jako Pöldingerův suicidální rozvoj se zas popisují jednotlivé kroky v myšlení člověka, potenciálního suicidanta:
- úvahy
- ambivalence (rozpolcenost) - oznámení záměru, ale zatím není realizován
- rozhodnutí - zdánlivá úleva, příprava
Dále existuje mírně rozšířená obdoba Pöldingera se zkratkou MTÚRR > myšlenky, tendence, úvahy, rozhodnutí, realizace:
Příklad:
- Myšlenky: život nestojí za nic
- Tendence: něco si udělám
- Úvahy: skočit? utopit se?
- Rozhodnutí: koupím si láhev a skočím
- Realizace: …
Je zde jedna pozoru-hodná okolnost: Člověk v počátečních stádiích je zpravidla utrápený a na první pohled s ním není něco v pořádku. Ale když dospěje k rozhodnutí, může pocítit výraznou úlevu - vyřešil svůj problém.
Svým blízkým se jeví jako politý živou vodou a tak si řeknou, že už je to v pořádku. A pak se nestačí divit a hledají, co se stalo, proč si ublížil, když už z toho přece byl venku. Jenže on nebyl, to se jen okolí nechalo oklamat a nedocenilo závažnost situace. Sebevražedné proklamace se nevyplatí ignorovat.
18. ledna 2009 v 23:58 | ♥Naposledy.cz♥
Statistiky sebevražednosti::
Sebevraždy u nás tvoří cca 1,5% celkového počtu úmrtí. V ČR se ročně stane kolem 1600 dokonaných sebevražd s tím, že je zde mírná tendence ke snižování. V historii měření (od roku 1876) bylo nejvíce sebevražd v roce 1934, a to přes 4000 (nejspíš lze dát do souvislosti s politicko-ekonomickým vývojem).
Nedokonaných sebevražd (tzv. demonstračních sebevražd a sebevražedných pokusů) je asi 5x více, než sebevražd dokonaných.
Muži končí svůj život sebevraždou 4-5x častěji než ženy. Část tohoto rozdílu lze přičíst na vrub faktu, že muži volí účinnější metody.
V populaci podle věku počet sebevražd narůstá a naprostého vrcholu dosahuje kolem veku 50 let; pak klesá a znovu, ovšem jen mírně, roste ve věkové skupině 70-80 let.
Zhruba 60% sebevrahů volí jako způsob smrti oběšení, následuje zastřelení se, otrava a skok z výšky. Na tyto čtyři způsoby připadá asi 90% všech sebevražd.Ve zbylých 10% jde převážně o sebevraždu ostrým předmětem, skokem pod auto nebo lehnutím pod vlak a utopením. Oběšení volí častěji muži než ženy; ty se naopak častěji než muži otráví. Otrava léky ale patří k těm méně "efektivním" způsobům sebevraždy, takže mnohé končí v kolonce "pokus" (viz též rozdíl v počtu sebevrahů-mužů a žen).
Nejvíce sebevražd bývá kolem dubna - jejich počet roste od ledna, v dubnu dosahuje maximum a od května klesá. Možná překvapivě je stabilně nejméně sebevražd v prosinci. Nepotvrzují se tedy předpoklady o tragických osudech osamělých lidí kolem Vánoc a naopak všestranného optimismu z přicházejícího jara. Na mnoho lidí může taková ta jarní rozjásanost působit velmi depresivně a staví je do izolace vůči těm ostatním, radujícím se. Nejhorším dnem z tohoto pohledu je suverénně 1. leden, což by mohlo souviset s bilancováním a rekapitulací minulého roku a vyhlídkami do roku následujícího, často zvýrazněnými alkoholem.
Nejvíce sebevražd se stane v pondělí, nejméně v sobotu.
Velikost obce (města) nemá na počet sebevražd výraznější vliv.
Pokud jde o vzdělání, celá polovina sebevražd připadá na vyučené jedince, následují lidé se základním vzděláním, pak s úplným středním a nejméně sebevražd je ve vysokoškolsky vzdělané populaci (5% celkového počtu sebevražd).
Co se týká jednotlivých států, nejvíce sebevražd připadá na Litvu, Rusko, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Dánsko, Finsko, Japonsko, Ukrajinu, ale i Švýcarsko - tedy převážně východní a severní státy. Naopak méně sebevražd je evidováno směrem na jih a západ - v Portugalsku, Španělsku, Anglii, Řecku, Gruzii a v Arménii. Tyto rozdíly se vysvětlují délkou slunečního svitu a komfortností ekonomicko-společenských poměrů.
18. ledna 2009 v 23:54 | ♥Naposledy.cz♥
18. ledna 2009 v 23:53 | ♥Naposledy.cz♥
Sebevražednost u dětí a adolescentů:
U dětí do patnácti let jsou, alespoň pokud jde o západní společnosti, dokonané sebevraždy nepříliš častým jevem - v ČR takto např. v roce 1998 ukončilo svůj život devět dětí. Jde často o impulzivní rozhodnutí a snahu vyřešit nějakou subjektivně závažnou událost (špatné vysvědčení apod.).
Například v Číně nebo Thajsku byly (a možná stále jsou) ne právě vzácným jevem sebevraždy páchané dětmi kvůli utrpení prožívanému v důsledku nedobrovolného pobytu v nevěstincích. Japonsko se zase potýká s problematikou dětských suicidantů díky vysoce konkurenčnímu školnímu prostředí a obrovských nárocích na děti.
Během adolescence množství dokonaných sebevražd i pokusů dramaticky přibývá, a to jak ve srovnání s předchozím vývojovým obdobím, tak i ve srovnání s minulými desetiletími.
Jestliže bylo v ČR v r. 1998 devět dětských suicidantů, mezi adolescenty (15-19 let) bylo ve stejném období zjištěno 57 dokonaných sebevražd. Celkový počet dětských a adolescentních sebevražd může být však podhodnocený, protože ze společenských a jiných důvodů bývá tlak na to, aby byla smrt klasifikována jako nehoda.
Pokud jde o motivy sebevražedného jednání, jsou to nejčastěji rodinné konflikty (asi třetina případů), partnerské a školní problémy. Obecně je často nacházena problematicky fungující nebo rozpadlá rodina, alkoholismus v rodině, psychiatrická onemocnění, poruchy vývoje osobnosti, poruchy chování, poruchy příjmu potravy, šikanování aj.
18. ledna 2009 v 23:52 | ♥Naposledy.cz♥
Když se vyskytnete poblíž někoho, kdo má sebevražedné úmysly na základě momentálního impulsu (zkratkovitá sebevražda) nebo např. opilosti, dostupnými prostředky mu v jednání co nejrychleji zabraňte. Později vám nejspíš bude hodně vděčný.
Jiný přístup je třeba zvolit u člověka, který se k sebevraždě rozhodl po podrobném uvážení (bilanční sebevražda). Takového případu se týká následující text:
Co (pokud možno) dělat:
- Zachovat klid
- Zavolat pomoc - policii (158, 112) nebo záchranku (155, 112)
- Navázat s dotyčným kontakt
- Udržet kontakt co nejdéle
- Zapříst hovor na téma, které zajímá toho člověka
- Vžít se do jeho situace
- Nechat ho co nejvíc mluvit, lehce se dotazovat - "a co bylo dál?", "co jste dělal potom, jak vám bylo?"
- Pružně a reagovat - třeba když suicidant řekne "Nemyslete si, že mi to rozmluvíte", odpovědět: "To je v pohodě, jenom si chci poslechnout váš příběh."
- Projevovat mu pochopení - "to vás fakt muselo naštvat", "to se vám nedivím", "to bych snad sám ani nevydržel"
V ideálním případě se ponoříte za potenciálním sebevrahem až na jeho dno - lapidárně řečeno do celého jeho srabu, takže až později půjdete domů, budete úplně vyřízený/á, jako by o život šlo nejen jemu, ale i vám.
.
Co nedělat a neříkat:
- Brát celou věc jako kovbojku
- Zbytečně "vyšilovat" a dramatizovat
- Prvoplánově ho od sebevraždy odrazovat - "nedělejte to"
- Moralizovat - "život jste si nedal, nemůžete si ho vzít"
- Bagatelizovat starosti dotyčného - "to není tak strašné, to já…", "…a kvůli tomu se chcete zabít?"
- Uklidňovat stylem "zase bude líp", "ráno moudřejší večera"
- Provokovat výčitky svědomí - "Co vaše děti/manželka/rodina? Hrozně jim ublížíte."
- Povzbuzovat k dokonání sebevraždy - někdy to sice může odradit, ale tohle přísluší jen vyškoleným odborníkům, kteří poznají vhodnou situaci
18. ledna 2009 v 23:50 | ♥Naposledy.cz♥
18. ledna 2009 v 23:48 | ♥Naposledy.cz♥
1 Co je to sebevražda?
Sebevražda (lat. suicidium) je většinou definována jako vědomé a záměrné chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní život. Světová zdravotnická organizace přijala v r. 1968 tuto definici: "Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem." Rozlišuje se zde tedy sebevražedný čin zahrnující i pokus a dokonaný akt. Nejpodstatnějším rysem sebevraždy je dobrovolnost, vědomost.
2 Jaké známe typy sebevražd?
Rozlišuje se dokonaná sebevražda: bilanční (někdy považovaná za jedinou "pravou" sebevraždu), zkratkovitá, rozšířená a hromadná, dále biická a patická sebevražda, sebezabití; pak jsou nedokonané sebevraždy: demonstrační sebevražda (neboli parasuicidium) a sebevražedný pokus.
Z jiného hlediska zkoumal sebevraždy filozof Emile Durkheim, který rozlišil sebevraždu altruistickou, anomickou a egoistickou. Podrobně viz Typy sebevražd.
3 Kdo, kdy, jak a kde nejčastěji páchá sebevraždu - co na to statistika?
Nejvíce sebevražd se pravidelně stává 1. ledna, nejčastějším způsobem je oběšení, muži končí život vlastním rozhodnutím pětkrát častěji než ženy a nejmíň sebevrahů je mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. Kdo by čekal, že nejvíce sebevražd je v podzimních a zimních "depresivních" měsících, bude překvapen. Podrobně viz Statistiky sebevražednosti.
4 Jaké jsou rizikové nemoci a další faktory?
Sebevraždy se často vyskytují v souvislosti s depresemi, s alkoholismem a jinými typy závislostí, u schizofrenie, sociální fobie a hraniční poruchy osobnosti. Dalšími přispívajícími faktory jsou předchozí sebevražedné pokusy, osamělost, osobní problémy (dluhy, rozvod…), pocit vyhoření u určitých profesí a vážné tělesné nebo duševní onemocnění. Podrobně viz Rizikové nemoci a faktory.
5 Co zkoumali na sebevraždách pánové Ringel a Pöldinger?
Sebevražedné jednání lze v mnoha případech předvídat na základě určitých indicií - soubor těchto projevů se nazývá Ringelův presuicidální syndrom. Také v myšlenkách suicidanta (sebevraha) je možné nalézt některé typické znaky a ty se shrnují jako Pöldingerův suicidální rozvoj. Podrobně viz Ringel a Pöldinger.
6 Jak se chovat k potenciálnímu sebevrahovi?
Když se někdy vyskytnete poblíž člověka, který se právě chystá spáchat sebevraždu, můžete mu pomoci, když se ho budete snažit pochopit. Ne mu jeho záměr vymlouvat, zlehčovat jeho pocity, ale vžít se do něho, do celé jeho vnitřní mizérie a mluvit s ním o tom s maximálním respektem. Podrobně viz Krizová intervence a Jak (ne)jednat se sebevrahem.
7 A co sebevraždy u dětí?
U dětí nižšího věku se sebevraždy nevyskytují příliš často. Určité specifikum je v tom, že dítě nebere smrt jako definitivní jev - myslí si, že může znovu ožít. U dospívajících je však množství sebevražd i pokusů o mnoho vyšší. Adolescenti tak často řeší rodinné nebo osobní problémy. Podrobně viz Sebevraždy u dětí a adolescentů.
8 Existuje pomoc?
Pro ty, kteří o sebevraždě uvažují: O svých potížích a důvodech, které vás vedou k úvahám o ukončení života, si můžete promluvit a možností je hned několik: kromě blízkých lidí jsou to krizová centra, linky důvěry, psychiatři i jiní lékaři, psychologové a duchovní. Podrobně viz Kde hledat pomoc.
9 Jak různé jsou názory na sebevraždu?
Postojů k sebevraždám a k sebevrahům existuje nemálo. Ve starém Římě často propadl majetek sebevraha, voják byl za pokus o sebevraždu odsouzen k smrti (…) V křesťanství je sebevražda tradičně chápána jako hřích, jako nejhorší varianta porušení přikázání "Nezabiješ". Pozitivismus a osvícenství přinesly obhajobu práva na rozhodnutí o vlastním životě a o vlastní smrti. Ve Velké Británii byla až do r. 1961 sebevražda trestným činem. V současné době se bere jako jistá odchylka od normy, eventuelně projev nemoci (např. u deprese, schizofrenie nebo závislosti). Je vnímána jako nežádoucí jev.
10 Odborné pojmy
Chcete si rozšířit obzor a naučit se (aspoň částečně) rozumět lékařským zprávám. Pojmy jako suicidium, automutilace, ambivalence a mnohé další naleznete ve Slovníčku odborných pojmů.
11 Jak se žije před sebevražedným pokusem a po něm?
Suicidanti často pociťují bezradnost, strach, beznaděj; jejich myšlenky se upínají pouze k tomuto východisku. V mnoha případech mají sníženou hladinu serotoninu (sloučenina sloužíví ke komunikaci mezi neurony; lze řešit antidepresivy). Pokud pojímají sebevraždu jako prostředek k vyřešení svých problémů, lze jim velmi účinně pomoci. Určité úskalí je ale v tom, že odborník sice člověka od sebevražedného pokusu odradí, ale už mu nezajistí, aby byl ve svém současném světě schopný žít.
Každopádně platí, že se má o sebevražedných myšlenkách a tendencích hovořit. Tím se suicidální (sebevražedné) jednání nespustí. Jinak ale tento pes, když štěká, tak i kouše - neboli proklamace a hrozby sebevraždou je třeba brát velice vážně. Až 60% "štěkajících" se o sebevraždu minimálně pokusí.
18. ledna 2009 v 23:43 | ♥Naposledy.cz♥
Pro-argument výběru:
V srovnání s pohledy které jsem uvedla, tam jsou také argumenty v laskavosti dovolit jednotlivci si vybrat mezi životem a sebevraždou. Tento pohled vidí sebevraždu jako platnou volbu.
Tato linka odmítne rozšířenou víru že sebevražda je vždy nebo obvykle nerozumný, říkat místo toho že to je ryzí, ačkoli hrozný, řešení skutečných problémů -- linka východiska z nouze to může legitimně být vzato, když alternativa je zvažována hůře.
Poněkud, jen zahrnutý jednotlivec může dělat takový důležité rozhodnutí, a kterékoliv rozhodnutí on nebo ona přece dělá, to by mělo být respektováno.
18. ledna 2009 v 23:41 | ♥Naposledy.cz♥
Náboženské pohledy na sebevraždu:
Judaismus
Judaismus považuje sebevraždu za jednoho nejvážnější hříchů. Sebevražda vždy byla zakázaná podle židovského zákona, kromě pro tři specifické případy. Jestliže jeden je přinucen někým dopustit se vraždy, nucený dopustit se věci modlářství, nebo nucený dopustit se cizoložství nebo krvesmilstva, pak v těch případech osamocený byla by sebevražda dovolená. Nicméně, u těch případů, sebevražda je zakázána a toto zahrnuje vzetí role asistované sebevraždy. Jeden nemůže žádat o někoho pomáhat při zabíjení sám pro dva oddělené důvody: () zabíjení sám je zakázán, a (b) jeden pak dělá někoho jiný spolupachatel hříchu.
Výbor pro židovského práva a standardů, skupina učenců Židovského práva v Judaismu konzervativce, vydával teshuva na sebevraždě a asistovanou sebevraždu v létě 1998 výtisku "Judaismu konzervativce" Vol. L, No.4. To tvrdí nahoře řečený zákaz, a pak pokračuje k jeho skutečnému účelu -- k pultu rostoucí tendence Američanů a Evropané, kteří žádají o jejich přátele a rodinu k nápovědě se zhuntují. Jako konzervativec teshuva poukáže, mnoho lidí dostane nemocného, často s konečnými chorobami, ale většina lidí nepokusí se spáchat sebevraždu. Tak my jsme zavázaní zjistit proč někteří lidé přece žádají o sebevraždu a my jsme pak zavázaní odstranit tyto důvody tak že lidé nechtějí zabít sebe v první řadě.
Konzervativní responsa řekne to:
- #rquote... ti kdo spáchat sebevraždu a ti kdo pomáhat jiným v dělat tak jednat z množství motivů. Někteří těchto důvodů být méně než šlechtic, zahrnovat, například, dětské touhy vidět mamku nebo tatínka umřou urychleně tak jak nepromrhat jejich dědictví na ' marný ' péče o zdraví, nebo touha pojišťovacích společností utrácet jako malé peníze jak možný na nevyléčitelně nemocný."
Papír diskutuje o skutečnosti, že někteří pacienti chtějí umřít protože oni jsou v bolestech, ale oni poukážou na to správná odpověď k tomuto není sebevražda ale jednoduše lepší bolest řídí a více léčby bolesti. Papír pak poukáže na to tam je krize v lékařské péči postarší a nevyléčitelně nemocní pacienti:
Mnoho doktorů je uváženě se udržovat takoví pacienti v bolestech tím, že odmítne poskytnout jim adequete množství léků proti bolesti. Někteří dělají toto ven neznalosti, jiní dělají to protože oni prohlašují, že oni chtějí vyhnout se nějaké možnosti pacienta se stávat narkomanem. Někteří doktoři doporučí stoický postoj. Pozice Judaismu konzervativce si myslí, že všechny takové formy úvahy jsou "divné" a krutý. S dnešními léčbami, není tam žádný důvod pro lidi být v tomto druhu trvalého mučení.
To pak vyšetřuje psychologické důvody pro hopelessness cítěné některými pacienty. To poukáže na to:
- "Lékaři nebo jiní žádali, aby pomohl v umírající should rozpoznat to lidi přemýšlet o sebevraždě být často osamocený, bez někoho brát zájem na jejich pokračujícím živobytí. Poněkud než pomoci pacientovi v umírající, správná odpověď k takovým okolnostem má opatřit pacientovi skupinu lidí kdo jasně a opakovaně ujistit jejich zájem na pacientovi je pokračující život...
- Žádosti umřít, pak, muset být ohodnocen v podmínkách míry sociální podpory pacient má, pro takové žádosti jsou často stáhnuty, jakmile někdo ukazuje zájem na pacientovi zůstat živý. V tomto věku individualismu a zlomených a rozptýlených rodin, a v dezinfekčním prostředí nemocnic kde umírající lidé obvykle se ocitnou, mitzvah navštěvující nemocní (bikkur Holim) se stojí celá více velmi důležitý v držet vůli žít"
18. ledna 2009 v 23:39 | ♥Naposledy.cz♥
Náboženské pohledy na sebevraždu: Islám
Jako jiná Abrahamic náboženství, Islam si prohlíží sebevraždu přísně jak hříšný a škodlivý k ones duchovní cesta. Nicméně, lidé jsou řekl, aby byl odpovědný udělání chyb, tak, Allah (bůh) odpustí hříchy a zničí je jestliže jednotlivec je opravdově upřímný v lítosti, věrný příčinám a předurčený v záměru.
Pro ty kdo věřil, ale nakonec disbelieved v Bohu nakonec, výsledek vypadá jednoznačně negativní. V Qur'an, svatá kniha pro Muslims, ačkoli Allah (bůh) je řekl, aby byl ' nejmilosrdnější, nejvíce laskavý ' a odpustí všechny hříchy, velký hřích nedůvěry je považován neodpustitelný.
Shodovat se k Sunnah (život a způsob proroka Muhammad), nějaká osoba, která spáchá sebevraždu a projeví žádnou lítost pro něčí darebáctví bude utrácet věčnost ve pekle, re-nařizovat skutek kterého oni vzali jejich vlastní životy.
Někteří islámští právníci drží výklad to peklo není věčné ale nejasné a jen zbývá existovat zatímco země vytrvá u jeho současného státu. Jednou den náhrady projde, peklo bude nakonec být vyprázdněné.
Přes toto, tam je nepopulární názor že akce spáchaly v běhu jihad končit něčí vlastní smrtí být ne zvažoval sebevraždu, dokonce jestliže povahou aktu smrt je jistá (např. sebevražda bombardovat).
Takové činy jsou místo toho zvažoval formu mučednictví. Nicméně, tam je koránový důkaz k opačný říkat ty zapojený do zabíjení nevinný jsou darebáci a hříšníci.
Přesto, mnoho požadavku Islam přece trvá na používání sebevraždy jen pro případ nespravedlivý a utiskovatelé jestliže jeden cítí tam je absolutně žádná jiná dostupná volba a život jinak by skončil smrtí.
18. ledna 2009 v 23:36 | ♥Naposledy.cz♥
Náboženské pohledy na sebevraždu:
Hinduismus
V hinduismu, vraždit něčí vlastní tělo je zvažován stejně hříšný jak vraždit jiného. Nicméně, pod různými okolnostmi to je zvažováno přijatelný pro konec něčí život půstem.
Tato praxe, známý jako prayopavesha, vyžaduje tak hodně času a síla vůle že tam je žádné nebezpečí hraní na popud. To také dovolí čas na jednotlivce urovnat všechny pozemské záležitosti, zvažovat život a k remíze blízké bohu.
Interestingly, toto chování je také pozorováno v zvířatech.
18. ledna 2009 v 23:34 | ♥Naposledy.cz♥
Náboženské pohledy na sebevraždu: Křesťanství
Křesťanství je tradičně protichůdné k sebevraždě a asistované sebevraždě.
V Katolicismu specificky, sebevražda byla považována za hrob a někdy smrtelný hřešit.
Hlavní katolický argument je že něčí život je vlastnost boha, a to zničit něčí vlastní život má špatně tvrdit nadvláda nad čím je bůh . Tento argument platí do slavného pultu-argument David Hume, kdo si všiml toho jestliže to je špatné vzít život když osoba odkázaný přirozeně živě, to musí být špatné zachránit život když osoba odkázaný přirozeně umřít, jak toto příliš vypadá, že je rušit vůli boha.
Na různém příjmu, mnoho křesťanů věří v svatost lidského života, princip který, široce mluvit, říká, že celý lidský život je posvátný -- báječný, dokonce zázračné vytvoření boha duchovního -- a každé úsilí musí být předstíral, že ukládá a udržuje to kdykoli možný.
Přesto, dokonce zatímco věří ta sebevražda je obecně špatná, liberální křesťané mohou dobře uznat, že lidé, kteří spáchají sebevraždu jsou hrozně zoufalí a tak věří, že milující bůh křesťanství může odpustit takový akt.
18. ledna 2009 v 23:31 | ♥Naposledy.cz♥
Shodovat se k buddhismu, naše minulost těžce ovlivňuje náš dar. Dále, co jednotlivec oddělá současné momentové vlivy jeho nebo její budoucnost, v tomto životě nebo příští. Toto je příčina a účinek, jak učil Gautama Buddha. Jinak známý jako karma, úmyslná akce myslí, tělo nebo řeč má reakci a jeho repercussion je důvod za podmínkami a rozdíly, na které my narazíme na světě.
Něčí utrpení primárně pochází z minulých záporných skutků nebo jen od bytí v samsara (cyklus narození a smrti). Další důvod pro převládající utrpení, které my zažijeme je způsobený impermanence. Protože všechno je v konstantním stavu toku, my zažijeme unsatisfactoriness s letmými událostmi života. To vypukne samsara, jeden prostě musí pochopit jejich skutečné vlastnosti, Osvícením v současném momentu; toto je Nirvana.
Pro buddhisty, protože první pravidlo má se zdržet od zničení života (včetně sám), sebevražda je jasně považoval zápor za formu akce. Ale přes tento pohled, starověká Asijská ideologie podobná seppuku (hara-kiri) přetrvává k buddhistům vlivu, když v útlaku, dopouštět se věci "počestné" sebevraždy. V moderní době, Tibetští mnii používali tento ideál aby protestoval proti čínskému zaměstnání Tibet a Chinas předpokládal porušení lidských práv proti Tibetans.
18. ledna 2009 v 23:29 | ♥Naposledy.cz♥
Ironicky, trest za pokus o sebevraždu v některých jurisdikcích byl smrt. Ačkoli osoba, která úspěšně spáchala sebevraždu by mohla být myšlenka být za dosahem práva, tam mohl ještě být právní následky. Například, ve V. Británii předchozí k 1961 jejich majetek byl pokuta.
Spojené království
zrušilo zločiny sebevraždy a pokus o sebevraždu v sebevražedném aktu 1961.
Brzy devadesátá léta jediný dva USA státy ještě vypsaly sebevraždu jako zločin.
V mnoha jurisdikcích jsou ještě zákony proti asistované sebevraždě: pomáhat někomu spáchat sebevraždu, přímo nebo nepřímo.
18. ledna 2009 v 23:27 | ♥Naposledy.cz♥
Mezi slavné lidi, kteří spáchali sebevraždu je:
Boudicca, Cleopatra VII Egypta, Hannibal, Nero, Adolf Hitler, Ernest Hemingwy, Alan Turing, Sylvia Plathová, Marina Tsvetaeva, a Vincent dodávka Gogh.
V starověkých časech, sebevražda byla někdy zavázaná po porážce v bitvě se vyhnout zachycení a možný subsequent mučení, zmrzačení, nebo zotročení nepřáteli. Caesarian úkladní vrazi Brutus a Cassius, například, spáchal sebevraždu po jejich porážce u bitvy Philipi.
Povstalec Židé spáchali masovou sebevraždu u Masada v 74 inzerát poněkud než zotročení tváře Římany.
V římské společnosti, sebevražda byla přijímané prostředky kterou ctí mohly být udržovány. Ti obvinili z hrdelních zločinů, například, mohl předejít konfiskaci majetku jejich rodiny tím, že vezme jejich vlastní životy před bytím odsouzeným u soudu. To bylo sardonicky říkáno císaře Domitian že jeho způsob, jak ukazovat slitování měl dovolit zavrženého člověka vzít jeho vlastní život.
V pozdní 18. století, Goethe je Umřít Leiden des jungen Werthers, ("Sorrows Younga Werther"), romantický příběh mladého muže kdo spáchá sebevraždu, protože jeho láska ukáže se nezískatelná, způsobil vlnu sebevražd v Německu.
Emile Durkheim, zakladatel sociologie, psal velmi slavnou studii o sebevraždě v pozdních 1800s.
Během Světová válka II, japonské jednotky by často bojovaly do posledního muže poněkud než kapitulace. Ke konci války, japonské námořnictvo poslalo sebevražedné piloty k útočným spojenckým lodím.
Tyto taktiky odrážejí vliv samurai kultura bojovníka, kde seppuku byly často požadované po ztrátě cti. To je také navrhl, že Japonec ošetřoval spojil Válečné zajatce krutě protože, tím, že se vzdá poněkud než bojování do posledního muže, tito vojáci ukázali, že oni nebyli hodní počestné léčby v japonských očích.
Albert Camus pila branka existencialismu v zakládat zda sebevražda byla nutná ve světě bez boha.
Studie o sebevraždě v literatuře byla napsána básníkem Al Alvarez, opravňoval Savage boha.
Jean Améry, v jeho knize Na sebevraždě: pojednání o dobrovolné smrti (původně publikoval v němčině v roce 1976), poskytuje dojemné nahlédnutí do sebevražedný má mysl.
On argumentuje silně a téměř romanticky ta sebevražda reprezentuje konečnou svobodu lidstva, pokoušet se ospravedlnit akt s frázemi takový jak "my jen přijdeme k sobě ve volně volené smrti", bědovat "směšně každodenní život a jeho odcizení". On spáchal sebevraždu v roce 1978.
18. ledna 2009 v 23:23 | ♥Naposledy.cz♥
Skoro polovina sebevražd být předcházený pokusem o sebevraždu, která neskončí smrtí. Ti s minulostí takových pokusů je 100 časů více pravděpodobné, že nakonec ukončí jejich vlastní životy.
Sebevražedný akt, který neskončí smrtí je obvykle nazýván "pokusem o sebevraždu" nebo "sebevražedným gestem".
Někteří lidé preferují použití neologismu parasuicide, nebo popisovat takové činy jak "uvažovat self-ublížení" - oba těchto požadavků se vyhnout otázce záměru akce. Epidemiology parasuicides je docela odlišný od toho úspěšných sebevražd. Tam být mnoho více parasuicides než sebevraždy.
Drtivá většina být ženský a letitý pod 35. Oni jsou zřídka fyzicky nemocní a chvíle psychologické faktory jsou velmi významné, oni jsou zřídka klinicky nemocní a silná deprese je neobvyklá. Sociální otázky jsou klíč -- parasuicides jsou nejvíce běžné mezi těmi bydlet v přeplněných podmínkách, v konfliktu s jejich rodinami, s narušenými dětstvími a minulostí pití, kriminálního chování a násilí.
Jednotlivci pod těmito stresy stanou se dychtiví a deprimovaní a pak, obvykle jako odpověď na jedinou zvláštní krizi, oni parasuicide. Motivace může být touha po ulehčení od citové bolesti nebo sdělit pocity, ačkoli motivace bude často být komplexní a zmatená. Parasuicide může také vyplývat z vnitřního konfliktu mezi touhou ukončit život a pokračovat žít.
18. ledna 2009 v 23:22 | ♥Naposledy.cz♥
Prostředky dosahovat sebevraždy se mění a je velmi ovlivňován availiability, vnímanou účinností a finálním tělesným státem. Například, v USA střelné zbraně jsou relativně samozřejmost a sebevražda touto metodou je čtyřikrát více obyčejný než příští metoda.
Obyčejné prostředky k sebevraždě, hrubě v pořádku používat (nás), být výstřelem, asfyxie, viset (tam je často značné překrývání mezi věšením a asfyxií přímo k nedostatku kvalifikace), nadměrná dávka drog (viz parasuicide), uhlík monoxide otrava, skákat z výšky, bodnout nebo exsanguination od řezu, a topit se.
18. ledna 2009 v 23:20 | ♥Naposledy.cz♥
To je pravděpodobné, že výskyt sebevraždy je široce dolů-reportoval náležitý k oběma náboženský a sociální tlaky, možná jak hodně jak 100 % v některých oblastech. Přesto, od známých sebevražd jisté trendy jsou zřejmé. Ale protože data jsou překroucena, pokusy přirovnávat národ k národu jsou statisticky nemoudré.
Obecně jsou více sebevraždy muže než žena. Muži také inklinují použít násilnější a jisté metody než ženy (takový jak používat zbraně jak protichůdný k beroucím pilulkám). Nicméně v rozvinutém světě obě pohlaví se blíží k rovnováze. V vztahu k věku, mužská sebevražda je n- formoval křivku s vrcholem u věků 50 k 60. Pro obě pohlaví sebevražda je událost pro starší jednotlivce.
Jisté časové trendy mohou být příbuzné druhu smrti. V Spojeném království například, stálé zdražování v sebevraždách od 1945 k 1965 byl omezen následovat odstranění uhlík monoxide od domácího zemní plyn. To zdá se, že odlišné kultury mají různé oblíbené metody a snadná dostupnost smrtelných metod hraje roli. Jistě kultury ovlivňují míry sebevraždy.
Vyšší úrovně social a národní soudržnost redukovat míry sebevraždy. Úrovně sebevraždy jsou nejvyšší mezi vysloužilý, nezaměstnaný, rozvedený, bezdětný, urbanites, a ti žít sám. Cena také roste během dob ekonomické nejistoty (ačkoli chudoba není přímá příčina), zatímco hrozba rozšířené války je vždy spojována s prudkým poklesem v sebevraždách, dokonce v neutrálních zemích.
Většina sebevražd také trpět nějakou psychologickou poruchou. Deprese v bipolárním nepořádku je obzvláště obyčejná příčina. Hrozná fyzická nemoc nebo vetchost jsou také uznané příčiny. Není tam žádný "prvotřídní" rozdíl k sebevraždě.
Na individuální úrovni smysl sebevraždy se mění přes rozsah běžných témat. Jednoduše hledání cíle je neobvyklé. Udané důvody zahrnují pojetí takový jako shledání s mrtvý (úmrtí je přídavný faktor v některých sebevraždách), potřeba změny od nesnesitelné situace nebo touhy působit bolest přes působit lítost nebo žal. Rozmanité motivy jsou obyčejné.
Sebevražedné míry jsou ovlivňovány publicitou o sebevraždě slavných lidí a dokonce smyšlená sebevražda charakteru v populárním dramatu může zvýšit sebevražednou cenu dočasně.
18. ledna 2009 v 23:18 | ♥Naposledy.cz♥
Sebevražda (od Latiny )caedere sui, self zabíjení)
Je věc ukončení něčího vlastního života. To je považováno za hřích v mnoho náboženství, a zločin v některých jurisdikcích. Na druhé straně, některé kultury považovaly to za počestný způsob, jak vystoupit jistý hanebné nebo beznadějné situace.
Poznámka: Jestliže vy cítíte se sebevražedně nebo v zoufalství, tam je seznam skupin podpory na dolním okraji této stránky nebo použití vyhledávací nástroj k pohledu pro "prevenci sebevraždy". Viz též Klinická deprese.
To je považován za sebevraždu, smrt musí být centrální komponenta a záměr aktu a ne jen téměř jistý důsledek; proto, sebevražda bombardovat je považován za druh bombardovat poněkud než druh sebevraždy a mučednictí, self oběť v službě jiní v nehodách a šílené odvaze v bitvě obvykle uniknout náboženskému nebo legálnímu zákazu.
V případě ta sebevražda má právní následky toto je odráženo v práve v tom tam muset být důkaz záměru stejně jako smrt pro akt být sebevražda.
18. ledna 2009 v 23:11 | ♥Naposledy.cz♥
Lessing: "Kdo váhá, hledá důvody, proč nesmí".
Locke: "Žádá strast není tak veliká, jako strach před ní"
Channing: "Čím více se člověk zahloubá do sebe, tím nicotnější se jeví sám sobě!"
Neznámý autor: "Marny jsou všechny snahy člověka zlepšit život bez oběti"
Neznámý autor: "Pamatuj, že nežiješ na světě, nýbrž jim jen procházíš"
Jules Renard: "Je dost lidí, které jen strach před smrtí drží při životě"
Filozofická a morální obhajitelnost
Sebevraždy aneb Má člověk právo na sebevraždu?
Snad každý člověk se snaží obhajovat svoje činy a to jak minulé tak ty, které chce spáchat. Nejinak je tomu i u tak závažného tématu jakým je sebevražda.K sebevraždě člověka povětšinou nedovedou filozofické úvahy, těmito úvahami si pouze dotyčný obhájí tento čin především ve vztahu ke svému svědomí - to vychází z toho, že člověk se vždy snaží dělat "správné věci", snaží se najít pravdu, dobro, ideál.
Skutečných důvodů prosebevraždu může být několik.Nejčastější příčinnou sebevraždy v našich podmínkách je tzv. (můj výraz) emocionální sebevražda. Tu člověk spáchá v případě neúspěchu, prohře, či zklamání. Povětšinou v osobním životě, při ztrátě zaměstnání, při neúspěchu ve výchovně -vzdělávacím procesu, atd. Člověka k ní vedou emoce, pocity - pocit zbytečnosti, ztráty "smyslu života", atd.!
Dalším druhemsebevraždy je tzv. biologickásebevražda. Ta je způsobena obvykle nemocí a to
buď psychickou (která může býti i dědičná (dědičné sklonysebevraždy - například Ernest Hemingway) anebo fyzickou - například bolest daná některou nemocí (rakovina), či zraněním.
Sebevražda může být způsobena i strachem z budoucí bolesti, strachem z bezmocnosti, ikdyž to spíše souvisí s minulým bodem. V souvislosti s biologickousebevraždou se často hovoří o euthanasii - což jesebevražda s asistencí - která má zajistit bezbolestný a rychlý průběh aktu, především u pacientů, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a trpí nesnesitelnými bolestmi.
Třetí důvod ksebevraždě je ideologickásebevražda. Ta má dvě podskupiny a to vražda ve jménu ideologie - tzv memeticko-genetická sebevražda a sebevražda jako revolta vůči systému (viz. Albert Camus).
Sebevražda memeticko-genetická jesebevražda, která slouží k přežití a uchránění memů popřípadě genů. Jako příklad můžeme dát kamikadze - kdy pro svoji ideologii dokázali tito lidé skákat s bombami po tanky, sebevražedně navádět letadla a torpéda na cíl, atd.
V dnešní době memeticko-genetickousebevraždu můžeme vidět například u Islámských fundamentalistů, či v amerických filmech, kde se hrdina klidně obětuje ve jménu tzv. "svobody" či rovnou ve jménu lidstva!
Jako příklad, kdy člověk chrání geny může být třeba německý polní maršál Erwin Rommel, který spáchal sebevraždu, protože jinak hrozilo, že kromě něho bude popravena (popřípadě perzekuována) i celá jeho rodina včetně jeho potomků.
Sebevražda jako revolta proti systému je v podstatě vyjádřením nesouhlasu vůči systému, ve kterémdotyčný žije. Často se nejedná o opravdovou sebevraždu, ale pouze o snahu o únik o snahu poukázat na problém.
Jako příklad může být například Jan Palach. Revolta proti systému formousebevraždy může být docela účinnou formou, zároveň ale může vést k přesnému opaku - k ideologickému upevnění stávajícího systému, kdy toho systém dokáže náležitě propagandisticky využít. Systémem zde myslím především stát, ale zrovna tak to může být rodina, okruh přátel, společnost v zaměstnání, atd.
I když u posledně jmenovaných se jedná spíše o emocionálnísebevraždy.Sebevražda je motivována snahou změnit společnost, jejich hodnoty (například morální) v podstatě se jedná též o memetickousebevraždu, akorát s tím rozdílem, že se nesnažímesebevraždou přímo něco dokázat ale snažíme se spíše o to dát motivaci jiným osobám například k hromadné revoltě proti systému.Nyní se dostáváme k bodu, co dotyčnému sebevražda přinese. To vyplývá z předchozí.
Každopádně se dá říci, že dotyčnému člověku přinese užitek - resp. je motivována snahou o užitek, stejně tak jako snaha jakéhokoliv člověka je pouze snahou o maximalizaci svého užitku. Užitek nemyslím z materiálního hlediska, ale především z duchovního.
Hlavním užitkem člověka je především víra v to, že to co dotyčný dělá je to nejlepší co může udělat. Tedy například zemřít pro ideologii (demokracie, náboženství, atd.),či pro svůj národ nebo rodinu.
Avšak i emocionální sebevražda či biologická sebevražda jesebevraždou s motivem maximalizace užitku. Dotyčný předpokládá, že užitek v dalším životě bude negativní - tj. počet negativních věcí, zážitků, překoná počet pozitivních zážitků.
Sebevraždu sice přinese nulový užitek, avšak nulový užitek je stále více, než nenulový záporný užitek. Dá se říci, že sebevražda zbaví člověka všeho negativního, avšak i pozitivního. Dalším důvodem může být únik od problému, či únik z reality, s podvědomým přesvědčením, že smrt nebude horší, než to co je. Částečně člověka může motivovat i neznámo, čímž smrt zajisté je!
Teď se dostáváme k tomu, cosebevražda přinese jiným. Pokud se jedná o ideologickousebevraždu pro systém, tak ta může mít pro systém kladný užitek - viz. například kamikadze, či Islámští fundamentalisté.
Tuto
sebevraždu systém minimálně toleruje, nebo k ní dokonce navádí. K tomu například mohou sloužit propagandistické filmy (v podstatě téměř každý film něco propaguje) o hrdinech, kteří se obětují ve jménu lidstva národa, či myšlenky, nebo jiné ideologické zdroje (knihy - Korán, Bible, atd.). Avšak pokud se jedná o jiný typsebevraždy, tak tato má pro systém negativní následky.
Pokud spáchámsebevraždu, poškodím tím stát minimálně tím, že mě 20 let vychovával a poskytoval ochranu, což ho stálo nemalé prostředky. Tyto prostředky by chtěl stát pochopitelně zpět, přičemž očekává, že po skončení studia budu dále pracovat pro systém a vytvářet statky, nové občany a tím budu zlepšovat stávající systém. Dále tím poškodím rodinu a přátele (alespoň doufám).
Ty ze mě nemusí mít užitek ve formě materiální, ale spíše ve formě duchovní. Díky duchovnímu užitku státu z občana stát netoleruje anisebevraždy biologické - i když by z nich zajisté měl ekonomický užitek. Oproti ekonomice se tu staví myšlenky morálky, dané již z minulosti například křesťanstvím.Pokud spáchámsebevraždu ideologickou, avšak tato ideologie není v souladu s ideologií systému, poškodím tím rozhodně tento systém.
I když i zde se dají nalézt výjimky, například pokud spáchámsebevraždu proti režimu, režim to může propagandisticky překroutit a nakonec z toho bude mít užitek - to nabízí úvahu, že například o některých sebevražedných útocích (ale nejenom o sebevražedných) může systém již předem vědět, avšak nezakročí proto, protože tímto útokem bude moci zahájit své utužování systému (no přeberte si to jak chcete, ano správně, jedná se o USA). - pozn. Na okraj.
Pozn. - Pokud nebude jinak uvedeno, hovoří se v dalším textu o emocionální či biologické
sebevraždě!Každopádně platí, žesebevražda, která je pro systém (teď myslím především stát) negativní, čili ho poškozuje, je v podstatě chybou tohoto systému. Systém špatně vychoval člověka, resp. vychoval ho tak, že ten pro něj nepracuje, nebo dokonce jde proti němu!
Pokud je početsebevražd v systému přijatelný, nemusí se jednat o problém, avšak, pokud počet
sebevražddosahuje velkých čísel, stane se problémem ohrožující existenci systému. Díky tomu se stát, náboženství a většina ideologií snaží o to, abysebevraždy nebyly na denním pořádku.
Z předcházejícího plyne, proč je člověku rozmlouvánasebevražd a rodinou, přáteli nebo například státem (reprezentovaným třeba policií a hasiči, kteří Vás přemlouvají, abyste z toho mostu neskákal).
Zde by si ale měl člověk uvědomit, že každý člověk dělá vše jenom pro sebe (vychází ze žebříčku hodnot - na vrcholu žebříčku hodnot může být například ideologie - morálka nebo požitek, slast (hédonismus)), to znamená, že by neměl brát ohledy na ostatní lidi při realizaci
sebevraždy. To však drtivá většina lidí, kteří se chystají spáchatsebevraždu nechápe.
Pokud je člověk materialista (jako já), měl by si uvědomit, že po smrti ho už nic nebude trápit - čili ho nebudou trápit ani výčitky svědomí v tom smyslu, že doma nechal nezaopatřenou rodinu, že sousedovi nevrátil vrtačku, že nestihl očesat strom na zahradě, atd.
Díky tomu nemá ani smysl psát "dopis na rozloučenou", avšak stejně ho většina sebevražedníků píše. Člověk se tímto dopisem opět snaží o obhajobu svých názorů - snaží se o to nejlepší z hlediska svého svědomí, avšak po smrti už svědomí ani vědomí není, takže člověk nemůže mít ani výčitky svědomí - výčitky z toho, že něco udělal špatně - tento dopis má smysl pouze pokud svojí smrtí chce člověk rozšířit ideologii, nebo chce narušit stávající systém.
Při emocionálnísebevraždě se však člověk chce zbavit problému, nechce rozšiřovat ideologie, memy (alespoň)videálnímstavu - skutečná sebevražda je často kombinace několika typů sebevražd), proto psát dopis nemá smysl!
Člověk asi v duchu stále doufá, že po smrti existuje posmrtný život, či se bojí stále hluboce zakořeněných dogmat, daných nejenom křesťanstvím, které nás stále straší a kterým jsme stále velmi ovlivněni. Velmi zajímavě to mají vyřešena i východní náboženství, která nám říkají, žesebevraždou se nic nevyřeší, ba naopak! V příštím životě budeme mít horší Karmu!
I když na druhou stranudle mého skromného názoru mají východní náboženství s myšlenkou snižování materiálních a duševních potřeb právě dost blízkosebevraždě. Jak se dají maximálně snížit fyzické a duševní potřeby?
Právěsebevraždou, kterou bych přirovnal k absolutnímu vyhasnutí - k NIRVÁNĚ.Samozřejmě nemohu vyloučit, že neexistuje posmrtný život, že neexistuje Poslední Soud, ale z globálního hlediska nemohu vyloučit nic! Zrovna tak nemůžu vyloučit, že ve skutečnosti vůbec neexistuji, že vše kolem mě je fikce, nebo, že celý můj život je jeden velký sen.
Pro mě tento předpoklad asi stejnou pravděpodobnost, jako vize posmrtného života, čili pravděpodobnost limitně se blížící 0 procentům. Pokud bych chtěl přistoupit na vizi posmrtného života, musel bych radikálně změnit celou svoji logiku a to prostě nejde.
Každý člověk si musí stanovit nějaké axiómy, ze kterých při přemýšlení vychází. Těmto axiómům musí věřit a nesmí o nich pochybovat, jinak se nikam nedostane. Dostane se snad člověk někam, pokud přemýšlí o tom, jestli to co vidí ve skutečnosti je? Resp. pokud tomu, co vidí nevěří? Každý člověk nutně věří!
Nyní přejděme k obecným obhajobám toho, proč nespáchat sebevraždu. "Člověku byl život dán a proto si ho nemá právo vzít". To je typické dogma, stejně tak mohu říci, že "Člověka se nikdo neptal, zda se chce narodit, má tedy právo svůj pobyt zde přerušit" a má to asi stejnou váhu.
Dalším argumentem je "Bude lépe", zrovna tak ale může být hůře, dokonce tak hůře, že člověk dojde do toho stádia, kam nechtěl - do stádia absolutní bezmoci, kdy už ani není schopen sebevraždu spáchat a pouze trpí.
"Už to nepůjde vzít zpět". To je pravda, avšak chyba je pro člověka špatná pouze v tom případě, pokud si ji uvědomuje - což v tomto případě nehrozí. "Poškodíš tím lidi, kteří Tě mají rádi" to je pravda, opět jde ale o to, zda člověk žije přítomností, nebo budoucností, po smrti už ho to opět trápit nebude.
"Někteří lidé jsou na tom mnohem, ale mnohem hůře, než ty, ty máš … oni nemají ani to, jsou na tom zdravotně hůř, atd.". To však je opět populistický argument. Člověk se má vždy rozhodovat dle svého názoru a ne dle jiného názoru. Pro někoho nemusí být důvodem k sebevraždě ani mučení, hladovění, těžká nemoc, vážné zranění. Někdo by prostě nespáchal
sebevraždu nikdy. Takovým lidem se nedá nic vytknout, ale dá se něco vytknout jiným lidem - lidem, kteří přišli relativně o málo ve srovnání s jinými, avšak je to pro ně důvodem k ukončení života? Každý člověk se má rozhodovat dle sebe a ne dle jiných - právě vlastním názorem ukazuje, že má svobodnou vůli, že pouze neplní příkazy jiných.
Nyní přejdu k tématu, proč relativně "málo" lidí spáchásebevraždu? To je jednoduché a vychází to z evolučních a memetických teorií. Jednoduše, pokud byl v minulosti nějaký gen, který nutil člověka ksebevraždě, tak tuto sebevraždu spáchal a to pravděpodobně dříve, než stačil své vlastní geny rozmnožit a díky tomu se tyto geny pomalu, ale jistě z populace vytratily.
Totéž v případě memů. Pakliže byl mem, který nutil člověka spáchat sebevraždu dříve, než se stačil rozmnožit, tak to dopadlo podobně jako v případě genů - mem z populace vymizel. Pokud existoval gen nutící člověka spáchat sebevraždu po rozšíření, ukázal se nejspíše jako málo průbojný.
I dospělí lidé totiž plní nezastupitelnou úlohu ve společnosti - jsou nositeli nezastupitelných informací, kterými vzdělávají mladší generaci, učí je! Pokud tedy tito lidé nejsou, společnost zaostává vůči jiným společnostem.
V konkurenčním boji pak společnost zaniká, vymírá a myšlenky nasebevraždu jako "správnou věc" se opět vytrácejí. Shrňme to do jedné věty - Sebedestrukční geny a memy jsou v nevýhodě oproti "normálním" genům, proto je jejich výskyt relativně malý.
Pokud člověk chce spáchatsebevraždu, avšak nespáchá ji - například si to na poslední chvíli rozmyslí - tak se jedná nejspíše o to, že u člověka zapracoval kontrolní mechanismus. Tím je například pud sebezáchovy - strach.
Člověk má strach, má strach ze smrti, jelikož o ní nic neví a když člověk o něčem něco neví, bojí se toho, má z toho respekt. Zrovna tak se člověk bojí bolesti, bolesti, která by mohla by mohla být spojena se smrtí (dnešní poznatky vědy ukazují, že smrt je spíše krásná, než bolestná, v mozku se vylučují látky jako endorfiny, které mají až 100* vyšší účinek než syntetické drogy jako LSD).
Dále člověka sžírá vnitřní pocit prohry, člověk nerad prohrává (opět vychází z evoluce a z ničeho jiného - člověk, který bude rád prohrávat nic nedokáže, nerozmnoží své geny, ani memy, že?), proto se často nakonec rozhodne bojovat asebevraždu odloží na neurčito.
Existuje ještě jedna možnost, kdy člověk nespáchá
sebevraždu, ačkoliv říká, že ji chce spáchat. Zde se však pravděpodobně nejedná o to, že by člověk chtěl spáchatsebevražd, ale spíše o "psychické vydírání okolí", kterým se dotyčný snaží něco získat - pochopení, lásku, apod. Jedná se v podstatě také o revoltu vůči systému. To se však netýká tohoto tématu.
Nuže, má tedy člověk právo spáchat sebevraždu? Z mého subjektivního hlediska, o kterém si však myslím (nejspíše si každý myslí, že je objektivní, avšak člověk je vždy pouze subjektivní), že je objektivní z hlediska celku (z hlediska Boha či nějaké transcendentní podstaty světa), musím říci, že určitě ANO. Pakliže však bude chtít spáchat sebevraždu nějaký mně blízký člověk, budu se mu to snažit pravděpodobně rozmluvit. ¨
A to proč? Protože jsem "sobec", stejně jako všichni lidé a snažím se o maximalizaci svého užitku - z blízkého člověka mám pochopitelně užitek (kladný), pakliže dotyčný zemře, tak z něj budu mít minimálně nulový užitek, ale pravděpodobně užitek záporný - daný smutkem, zármutek, a dalšími negativními emocemi.
Každopádně sebevražda musí být svobodné rozhodnutí každého člověka, dané jeho subjektivním viděním problému. Následky tohoto činu nepůjdou vzít zpět (odpovídá si za ně každý sám), avšak případná chyba již člověku nebude vadit - protože mu již nebude vadit nic.
Člověku totiž nevadí, že dělá chyby, ale vadí mu, když si chyby uvědomuje - pocit viny. Tento pocit však člověk již po smrti mít nebude (pakliže věříme stávajícím poznatkům vědy).
17. ledna 2009 v 0:08 | ♥Naposledy.cz♥
Každý den se v ČR pokusí o sebevraždu čtyři až pět lidí
Podle lékařských studií téměř každý druhý člověk trpí nějakou formou duševní poruchy, nejčastěji takzvanou afektivní poruchou - depresemi.
Z lékařských studií a analýz popisujících počet nových psychiatrických případů za rok, vyplývá, že se jedná o "plíživou epidemii".
Tento termín používají odborníci, kteří varují, že systém zdravotnictví se zákonitě v následujících několika letech zhroutí, pokud země neinvestuje do psychiatrie nejméně o polovinu více peněz.
Světová zdravotnická organizace navíc vyzývá své členské země, aby na duševní zdraví občanů ročně dávaly nejméně pět procent z celkového balíku financí určených na zdravotnictví.
Dostatek kvalitního personálu
Všeobecná zdravotní pojišťovna uvádí, že do psychiatrie dává něco málo přes tři procenta svých příjmů. Tím se Česká republika ocitá na úplném chvost evropských zemí. Nejhůře je na tom Slovensko.
Přitom právě v tomto oboru by stát, pokud by investoval do prevence a vzdělání lékařů, nejvíce ušetřil.
"Je to také otázka mít dostatek kvalitního personálu, a to nejen lékařského, ale i toho nižšího a středního, který by měl být schopen adekvátně poskytnout péči a především rozpoznat to onemocnění v jeho počátcích z příznaků, se kterými pacienti do ordinace chodí. A v této primární péči je velký dluh," říká Alena Šteflová, ředitelka české kanceláře Světové zdravotnické organizace.
Například náklady na pacienta trpícího demencí dosahují měsíčně statisícových částek, pokud by se choroba diagnostikovala dříve, což lze, zbrzdí se vývoj nemoci a samotná léčba je pak mnohonásobně levnější.
Co je to deprese?
Ještě lepším příkladem jsou podle psychiatrů takzvané afektivní poruchy - deprese.
Nejrozšířenější duševní poruchy moderní civilizace, nepočítáme-li závislost na tabáku.
Celkově Evropské země investují do léčby takto postižených sto pět miliard Euro. Je to téměř nejvíce ze všech nemocí, hned za náklady na léčbu kardio-vaskulárnch onemocnění.
Podle odhadů a různých studií ze zemí Evropské unie se odhaduje, že vážnou klinickou depresí trpí každý čtvrtý Evropan.
Co to vlastně klinická deprese je? Devětadvacetiletá Nataša Tesařová to ví velmi dobře, dosud se léčí:
"Jednoho lednového rána po velice hektických Vánocích jsem se probudila a najednou jsem zjistila, že nechci dělat vůbec nic, že nechci chodit do školy, že kluka, kterého miluju, nechci vůbec vidět a že chci odjet někam pryč, na ostrov, kde budu úplně sama a nikoho tam neuvidím. Tak jsem jela do Bohnic."
"Mluvila jsem s pěti různými psychology a jejich reakce byly tak různé, že jsem po třech dnech pochopila, že tam mi nepomůžou a že to musím zvládnout sama. Samozřejmě jsem to ale sama zvládnout nemohla."
Šedesát sedm procent diagnostikovaných pacientů s touto poruchou hledalo pomoc u praktických lékařů.
Z odhalených případů deprese se léčí jen něco kolem třinácti procent. Což je podle zkušených psychiatrů varující. Klinická deprese člověka téměř zákonitě vede k sebevražedným pokusům.
Myšlenky na sebevraždu
Podle jedné lékařské studie z roku 2000: půl milionů lidí v České republice vážně uvažovalo o sebevraždě, jeden a půl procenta všech osob starších 18-ti let se o sebevraždu pokusilo.
Nataša Tesařová nakonec skončila na krizovém centru psychiatrické léčebny, jak říká, ví, co jsou to sebevražedné myšlenky:
"To už jsem na tom byla tak špatně, že jediné, co mi mohlo pomoct, byly silné dávky antidepresiv, které mi dávali formou kapaček. Ta antidepresiva jsou skvělá první moc, mně ohromně pomáhají, ale víc mi pomohla psychoterapie, která se snaží najít příčiny, které vedly k tomu, že člověk depresi začal mít."
Nataša Tesařová bojuje s depresemi už osm let. Dnes chodí běžně do práce a je schopna překonávat běžné potíže všedních dní, což před léčbou prý nebylo prakticky možné.
Tím, že stát neinvestuje do vzdělávání lékařů, kteří by dokázali vůbec deprese rozpoznat, přichází o miliardy korun, říká přednosta psychiatrické léčebny Všeobecné fakultní nemocnice Jiří Raboch:
"Průměrná denní dávka antidepresiva ses pohybuje z hlediska korunového mezi 10 a 20 korunami na den, průměrné náklady spojené s konzumací zdravotní péče mezi 50 a 60 tisíci korunami."
"Ale - a to bych chtěl podtrhnout - s duševními poruchami, a s depresí též, jsou spojeny největší nepřímé náklady, to znamená ztráta pracovní schopnosti, invalidní důchody či ukončený život sebevraždou a to změřeno nemáme. Zdá se, že tam to je několikanásobně větší množství ekonomických ztrát."
Psychiatr Jiří Raboch nyní zasedá v ministerské komisi, která připravuje kromě jiného právě transformaci české psychiatrie.
17. ledna 2009 v 0:05 | ♥Naposledy.cz♥
Loni u nás spáchalo sebevraždu 1375 lidí. Je to nejméně za posledních sto třicet let. Ředitel Psychiatrického centra Praha profesor Cyril Höschl však varuje: "Spokojenost není na místě, zvlášť když přibývá depresí, které jsou jednou z nejčastějších příčin, proč si lidé berou život."
Sebevraždy jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí na světě. Pro útěk ze života se ročně na naší planetě rozhodne víc než milion lidí. Valná část z nich přitom trpí některou z duševních nemocí. Ve střední a východní Evropě se Česká republika společně s Bulharskem a Slovenskem řadí k těm zemím, v nichž si bere život nejméně lidí a jejich počet rok od roku klesá. Alarmující je však množství sebevražedných pokusů, které se pohybuje až na dvacetinásobku dokonaných sebevražd, což nedávno potvrdil i výzkum agentury STEM. Nejméně sebevrahů je v jižních středomořských státech, nejhůř jsou na tom pobaltské republiky a Rusko.
Jako krysa v koutě
Na schůzku s neúspěšnými sebevrahy, kteří se rozhodli anonymně odvyprávět svůj příběh, jsem se chystal s rozpaky. Nebyl jsem si totiž jistý, zda po týdnech slibů nakonec přijdou. Takřka nemožné se podařilo.
"Byl jsem v péči psychiatrů čtyři roky, a vlastně jsem pořád," vypráví osmatřicetiletý podnikatel z Berounska. "Firmu s drobnou kovovýrobou jsem založil před dvanácti lety. Začátky byly všelijaké, zadlužil jsem se v bance i u známých. Práci jsem věnoval veškerý čas. Trvalo mi osm let, než jsem se vyhrabal z nejhoršího. Manželka chtěla postavit velký dům na okraji Prahy. To mi ale zkomplikovalo finanční situaci. Hádky u nás byly na denním pořádku. Abych se jim co nejvíc vyhnul, chodil jsem domů pozdě večer. Čas jsme si na sebe neudělali ani o víkendu. Pak si manželka našla přítele. Bylo to v nejnevhodnější chvíli, kdy se firma dostala do dluhů. Moje dvě malé děti se ke mně chovaly jako k cizímu člověku. Rozhodl jsem se pro sebevraždu, cítil jsem se jako krysa zahnaná do kouta."
Pak se náhle jinak zdravě vypadající muž odmlčí, jako by ve vyprávění nechtěl pokračovat. Od lékařů jsem věděl, že jeho první pokus o sebevraždu patřil k jednoduchým - spolykal větší množství prášků a zapil je alkoholem. Dobrovolný odchod ze života přežil. V psychiatrickém ústavu pobyl tři týdny. Po celou dobu nemluvil o ničem jiném než o firmě a práci. Delší léčbu odmítl, chtěl domů. Proto podepsal reverz. V případech, kdy už není pacient nebezpečný sobě ani okolí, musí lékaři kapitulovat.
"Do ústavu jsem se vrátil znovu po měsíci se stejným scénářem sebevraždy, a pak ještě potřetí a počtvrté," pokračuje nakonec tiše. "Pokaždé jsem tam nepobyl déle než tři týdny. Dnes se léčím ambulantně antidepresivy, zatím jsem vcelku klidný. Doktoři sice naléhají na delší léčbu, ale já nechci."
Z výrazu tváře je znát, že se čtyřnásobný sebevrah stydí. Prodal firmu, odstěhoval se z domova a pracuje v manažerské funkci u jiné společnosti.
Odvaha vs. zbabělost
Lékaři lidských duší tvrdí, že vzít si život patří z psychologického i technického hlediska k nejsnazším úkonům, který může člověk v životě udělat. "Když se rozhodnete, že si vymalujete pokoj, bude to pro vás podstatně technicky složitější než sebevražda," tvrdí Michal Maršálek, primář Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kterému během jeho pětatřicetileté klinické praxe prošly ordinací stovky pacientů. "Musíte si sehnat barvy, štětce, vystěhovat nábytek, pak vymalovat a nakonec uklidit. V případě, že si chcete sáhnout na život, postačí, když si obstaráte například provaz, žiletku, nůž nebo prášky. Někdy není třeba ani to, stačí vylézt na most a skočit do hluboké vody nebo pod jedoucí vlak. Odchod ze světa je proto relativně snadný a nezabere moc času. Když to domyslíme, nenese člověk po smrti za svůj čin odpovědnost."
Zdánlivě to vypadá, že k sebevraždě je třeba velké vnitřní odvahy. Psychiatři však tvrdí: Odvaha nemusí být důležitá, záleží na typu sebevraždy a motivaci. Asi nejsnadněji se rozhodují "nejlehčí" sebevrazi, jejichž pokus zpravidla nekončí smrtí. Třeba partneři po spontánní hádce v manželském konfliktu nebo podřízený po sporu se šéfem. Jsou to vesměs situace, kdy se člověk ocitne v úzkých a nevidí východisko, jak problém řešit.
"Naproti tomu si představte člověka, který má těžkou psychotickou depresi a obviňuje se z toho, že třeba zavinil druhou světovou válku," vysvětluje Michal Maršálek. "On se potrestá poměrně snadno a nedělá mu to často problémy. Jsou však i takoví, kterým nestačí vylézt na Nuselský most a skočit dolů. Kromě smrti se chtějí i znetvořit, potrestat se za to, jací jsou hříšníci nebo viníci. Takže udělají velmi bizarní sebevraždu: například si zatlučou do hlavy dlouhé hřebíky nebo skočí z psacího stolu po hlavě na zem. A k tomu je potřeba velký kus odvahy, víc, než kolik si žádá skok třeba z Eiffelovky."
Proč jsou muži úspěšnější?
Se svým osudem se mi svěřila i žena středních let z Prahy. Její příběh patří do skupiny partnerských nevěr, která je nejpočetnější. Chvilku se zdráhá, ale pak konečně zabírá věta: Povídejte, má to svůj smysl!
"Nebudete mě fotit, že jo?" začíná s rozpaky. "Manžel mi byl nevěrný a já na to přišla. Řekla jsem si, že mu to oplatím. Jenže moje alternativní známost za nic nestála, k tomu se manžel odstěhoval. Byla jsem nešťastná, nechtěla jsem o tom s nikým mluvit. Chtěla jsem se zabít. Abych si byla jistá, napila jsem se alkoholu, vzala spoustu prášků na spaní a ještě si podřezala žíly. Krátce před tím jsem zavolala manželovi..."
Pohledná žena měla štěstí: přivolaná záchranka byla na místě během několika minut. Když s ní psychiatři poprvé hovořili, přiznala se, že to zas až tak vážně nemyslela. Její příběh skončil happy endem. V jistém smyslu totiž pomohl sebevražedný pokus oběma partnerům. Jsou dnes spolu už další dva roky bez jakýchkoliv konfliktů. Odborníci však v těchto případech zdvihají výhrůžně prst: Tohle není postup k nápravě vztahů, zpravidla až polovina manifestačních projevů nevyzrálých lidí končí smrtí!
Podle statistik si čeští muži berou život mnohem častěji než ženy, které jsou sdílnější a také ochotnější vyhledat v tíživých chvílích psychologa či psychiatra. Když se ale rozhodnou pro sebevraždu, volí méně jisté způsoby. Proč? "Důvodů je celá řada," zamýšlí se profesor Jiří Raboch, přednosta Psychiatrické kliniky v Praze na Karlově. "Ženy o svých problémech dokáží mluvit, a to dokonce i tehdy, když sebevražedný pokus udělají. Berou ho totiž jako prostředek komunikace nebo vydírání. Kdežto muži jsou introverti, zahleděni sami do sebe, a když se rozhodnou dobrovolně odejít ze života, udělají to pořádně. Jsou tak třikrát úspěšnější než jejich protějšky. Jak to? Jsou prostě větší agresoři!"
Temné jaro
Nejčastější způsob, kterým se lidé zbavují života, je shodně u mužů i žen oběšení, přitom ještě před několika desítkami let stál na prvním místě sebevražedných nástrojů smrtící svítiplyn. S velkým odstupem následuje zastřelení (ve Spojených státech vede), otrava a skok z výšky. Tyto čtyři způsoby zahrnují zhruba devadesát procent všech útěků ze života.
"Rozdílný trend pozorujeme v jednotlivých měsících roku," tvrdí Barbora Wenigová z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví. "Nejvyšší sebevražednost je zaznamenána u obou pohlaví na jaře, nejméně v prosinci. Proč tomu tak je, na to dosud neodpověděla žádná seriózní analýza. Za-jímavé je zkoumání počtu sebevražd podle dní v týdnu. U mužů to je pondělí, v následujících dnech jejich počty klesají. U žen se tento trend nevyskytuje a počet sebevražd je v jednotlivých dnech srovnatelný."
Sklony k sebevraždám ovlivňuje i dosažené vzdělání. Nejblíže k nim mají podle statistik středoškoláci bez maturity. Na opačné straně jsou vysokoškoláci. Primář Michal Maršálek má v posledních letech ze své praxe ale jiné poznatky. Mezi jeho pacienty přibývají čím dál víc střední a vrcholoví manažeři s nejvyšším vzděláním.
"Těch důvodů je několik," odvozuje Maršálek. "Život mají těžký především v tom, že musejí podávat neustálý výkon. Denně se dostávají do bezvýchodných situací, pracují víc než dvanáct hodin denně, jsou unavení a nevyspalí, prožívají stresy, díky inteligenci si víc uvědomují hrůzy a složitosti života. K tomu mají často neuspořádané partnerské vztahy. Nechybí jim agresivní vlohy, aby byli schopní se prosadit. Tato agresivita, kterou někdy zastírají i neznalosti, se však často obrací proti nim. Aby obstáli, posilují se alkoholem, berou drogy. Jenže ty jim nemilosrdně snižují zásoby endorfinu a dopaminu, které dělají dobrou náladu. Čím častěji je vybírají na dluh, tím více se dostávají do šedivé nálady, a tedy do stavu, kdy přemýšlejí o odchodu ze života."
Nemoc blízké budoucnosti
Když před více než dvě stě třiceti lety pracoval Johann Wolfgang Goethe na své novele Utrpení mladého Werthera, netušil, co jeho próza psaná formou milostných dopisů způsobí. Příběh, v jehož závěru je dopodrobna popsána sebevražda nešťastně zamilovaného mladého muže, způsobil už krátce po vydání knihy doslova pandemii sebevražd po celé Evropě. Odborníci tento jev s odstupem času označují za svého druhu módní záležitost či teatrální snahu na sebe upozornit.
"Příbuzné příklady najdeme v této době i u nás," konstatuje Michal Maršálek. "K vyššímu počtu sebevražd nebo pokusů o ně dochází třeba tehdy, když se ve filmu nebo v televizním seriálu ukáže kladný hrdina a sáhne si na život v podobě, která budí u diváků namísto soucitu sympatie. Také tyto případy patří do kategorie "módních" sebevražd, kdy jejich aktéři podlehnou vzoru."
Změna společenských poměrů přinesla v posledních dvaceti letech do života lidí řadu nových věcí. Vznikly soukromé firmy, objevila se nezaměstnanost, existenční problémy, psychoteror šéfů, zvýšila se rozvodovost a kriminalita. Život se stal složitější.
"Lidem přibyly starosti," konstatuje profesor Jiří Raboch. "Většina z nich to ale zvládá, záleží však na tom, v jakém duševním stavu jsou. Když se dostanou do bezvýchodné situace, ze které neumějí bez lékaře vystoupit, je k sebevraždě jen malý krok. Odhaduje se, že až devadesát procent lidí, kteří ji dokončí, trpí nějakou duševní poruchou, přičemž nejčastěji to bývají depresivní stavy. Jejich léčení je nevyhnutelné, jinak se opakovaně stávají kandidáty smrti. Současná lékařská věda to umí velmi úspěšně, o čemž svědčí mimo jiné klesající počet sebevrahů. Na druhou stranu je faktem i to, že množství podávaných velmi účinných moderních antidepresiv se přinejmenším pětkrát zvýšilo."
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace se už do roku 2020 stane deprese druhou nejrozšířenější příčinou nemocnosti, hned po kardiovaskulárních onemocněních. Odborníci si v této souvislosti kladou otázku, zda se tento trend neprojeví ve zvýšeném počtu sebevražd. Zatím však na ni nedovedou stoprocentně odpovědět.
"K nepříliš příznivé situaci, jak ji předpovídá Světová zdravotnická organizace, může přispět současný způsob života - hektičnost a nejistota," míní profesor Jiří Raboch. "Vemte si například současné Spojené státy, jejich finanční krizi s dopady na lidi. Už dnes tam po telefonických linkách, v psychiatrických zařízeních a krizových centrech hledá útočiště přibližně dvojnásobný počet klientů. Očekávejme, že podobné žádosti se zvýší i v dalších zemích, které ekonomická krize nějak postihla."
Psycholog Slavomil Hubálek, jehož společnost ALEA - Psychologie pomáhá vybírat firmám kandidáty do řídicích pozic, ještě doplňuje: "My se na jedné straně otužujeme rychlým pracovním tempem a na straně druhé zjišťujeme, že to nemá smysl nebo že nejsme na nejrůznější situace dost dobře připraveni. Hektičnost světa, ve kterém jde o maximální výkony a kult peněz, bude mít vliv zejména na ty, kteří se snadno hroutí z přemíry práce a nemají dostatečné zázemí. Vydržet to trvale není v lidských silách možné. Musí něco povolit, zpravidla to bývá duše. Nejúčinnější obranou proti sebevraždám je rodina, děti a duševní hygiena. Každý by si měl udělat čas na práci, odpočinek i koníčky. Když to nedokáže, čeká ho časem spousta komplikací. Kliničtí psychiatři by o tom mohli dlouho vyprávět."
-
Snímky Shutterstock, Jaroslava Slavíková: Zrádní pomocníci: drogy snižují zásoby endorfinu a dopaminu, bez nichž je k černým myšlenkám blíž.
17. ledna 2009 v 0:02 | ♥Naposledy.cz♥
Praha - Vlastní rukou zemře ročně víc lidí, než je obětí dopravních nehod. Loni jich bylo 1375. Počet sebevražd sice v Česku klesá, psychiatři jsou ale skeptičtí. Sebevražd bude podle nich přibývat. Rok od roku je totiž víc lidí s depresemi.
Ženy i muži páchají nejčastěji sebevraždu v pondělí. Nejrizikovějším měsícem je duben. Naopak v prosinci je sebevrahů nejmíň. "Daleko častěji páchají sebevraždy muži, je to okolo 22 na 100 tisíc obyvatel na rok," říká psychiatr Cyril Höschl. Nejčastějším způsobem, jakým se sebevražda páchá, je oběšení a teprve potom následuje zastřelení, spolykání prášků a skok z výšky.
Žen se zabije čtyřikrát míň. "Jsou ochotnější si říci o pomoc a jsou ochotnější mluvit o svých potížích," vysvětluje Barbora Wenigová z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví. Ženy také volí méně radikální způsob, většinou se otráví léky. Je tedy větší šance, že je doktoři zachrání.
Počty sebevrahů jsou teď nejnižší za posledních 130 let. Jenže lékaři se obávají, že se situace rychle změní, přibývá totiž depresivních lidí. Třeba Tomáš z Prahy trpí depresí už deset let, na sebevraždu pomýšlel mnohokrát. "Není to něco, z čeho se vyspíte, co pomine za pár dní. Jsou to měsíce a měsíce, které splývají v jednu šedou hmotu," popisuje Tomáš.
Nejohroženější jsou senioři okolo 80 let. Ti podle Barbory Wenigové páchají sebevraždu kvůli nemocem nebo sociální izolaci. Druhou ohroženou skupinou jsou lidé mezi 45. - 55. rokem, kteří páchají sebevraždu z důvodu nemocí. Třetí jsou pak děti, které trápí problémy v rodině, nešťastná láska nebo drogy. Sebevraždy jsou desátou nejčastější příčinou úmrtí ve světě - 90 % sebevrahů trpí depresí nebo jinou duševní poruchou.
16. ledna 2009 v 23:57 | ♥Naposledy.cz♥
Nakonec několik výroků, které mohou pomoci při rozhodování:
Lessing: "Kdo váhá, hledá důvody, proč nesmí".
Locke: "Žádá strast není tak veliká, jako strach před ní"
Channing: "Čím více se člověk zahloubá do sebe, tím nicotnější se jeví sám sobě!"
Neznámý autor: "Marny jsou všechny snahy člověka zlepšit život bez oběti"
Neznámý autor: "Pamatuj, že nežiješ na světě, nýbrž jim jen procházíš"
Jules Renard: "Je dost lidí, které jen strach před smrtí drží při životě"
Na závěr ještě několik odkazů:
U mladých Rusů stoupá obliba webů pro sebevrahy - Nový článek na serveru Digiweb. Statistika počtu sebevražd - opravdu zajímavý statistický rozbor, kdy, kdo, kde, jak ... .
Pakliže jste se již rozhodli (kladně), koukněte na tuhle stránku - řada více či méně dobrých způsobů, jak se zabít. Osobně bych preferoval ten vlak, ČD jsou beztak předražené a tohle je asi jediné, co od nich můžete dostat zadarmo :o).
16. ledna 2009 v 23:54 | ♥Naposledy.cz♥
Snad každý člověk se snaží obhajovat svoje činy a to jak minulé tak ty, které chce spáchat. Nejinak je tomu i u tak závažného tématu jakým je sebevražda.
K sebevraždě člověka povětšinou nedovedou filozofické úvahy, těmito úvahami si pouze dotyčný obhájí tento čin především ve vztahu ke svému svědomí - to vychází z toho, že člověk se vždy snaží dělat "správné věci", snaží se najít pravdu, dobro, ideál.
Skutečných důvodů pro sebevraždu může být několik.
Nejčastější příčinnou sebevraždy v našich podmínkách je tzv. (můj výraz) emocionální sebevražda. Tu člověk spáchá v případě neúspěchu, prohře, či zklamání. Povětšinou v osobním životě, při ztrátě zaměstnání, při neúspěchu ve výchovně -vzdělávacím procesu, atd. Člověka k ní vedou emoce, pocity - pocit zbytečnosti, ztráty "smyslu života", atd.!
Dalším druhem sebevraždy je tzv. biologická sebevražda. Ta je způsobena obvykle nemocí a to buď psychickou (která může býti i dědičná (dědičné sklony sebevraždy - například Ernest Hemingway) anebo fyzickou - například bolest daná některou nemocí (rakovina), či zraněním. Sebevražda může být způsobena i strachem z budoucí bolesti, strachem z bezmocnosti, ikdyž to spíše souvisí s minulým bodem. V souvislosti s biologickou sebevraždou se často hovoří o euthanasii - což je sebevražda s asistencí - která má zajistit bezbolestný a rychlý průběh aktu, především u pacientů, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a trpí nesnesitelnými bolestmi.
Třetí důvod k sebevraždě je ideologická sebevražda. Ta má dvě podskupiny a to vražda ve jménu ideologie - tzv memeticko-genetická sebevražda a sebevražda jako revolta vůči systému (viz. Albert Camus). Sebevražda memeticko-genetická je sebevražda, která slouží k přežití a uchránění memů popřípadě genů. Jako příklad můžeme dát kamikadze - kdy pro svoji ideologii dokázali tito lidé skákat s bombami po tanky, sebevražedně navádět letadla a torpéda na cíl, atd. V dnešní době memeticko-genetickou sebevraždu můžeme vidět například u Islámských fundamentalistů, či v amerických filmech, kde se hrdina klidně obětuje ve jménu tzv. "svobody" či rovnou ve jménu lidstva! Jako příklad, kdy člověk chrání geny může být třeba německý polní maršál Erwin Rommel, který spáchal sebevraždu, protože jinak hrozilo, že kromě něho bude popravena (popřípadě perzekuována) i celá jeho rodina včetně jeho potomků.
Sebevražda jako revolta proti systému je v podstatě vyjádřením nesouhlasu vůči systému, ve kterém dotyčný žije. Často se nejedná o opravdovou sebevraždu, ale pouze o snahu o únik o snahu poukázat na problém. Jako příklad může být například Jan Palach. Revolta proti systému formou sebevraždy může být docela účinnou formou, zároveň ale může vést k přesnému opaku - k ideologickému upevnění stávajícího systému, kdy toho systém dokáže náležitě propagandisticky využít. Systémem zde myslím především stát, ale zrovna tak to může být rodina, okruh přátel, společnost v zaměstnání, atd. I když u posledně jmenovaných se jedná spíše o emocionální sebevraždy. Sebevražda je motivována snahou změnit společnost, jejich hodnoty (například morální) v podstatě se jedná též o memetickou sebevraždu, akorát s tím rozdílem, že se nesnažíme sebevraždou přímo něco dokázat ale snažíme se spíše o to dát motivaci jiným osobám například k hromadné revoltě proti systému.
Nyní se dostáváme k bodu, co dotyčnému sebevražda přinese. To vyplývá z předchozí. Každopádně se dá říci, že dotyčnému člověku přinese užitek - resp. je motivována snahou o užitek, stejně tak jako snaha jakéhokoliv člověka je pouze snahou o maximalizaci svého užitku. Užitek nemyslím z materiálního hlediska, ale především z duchovního. Hlavním užitkem člověka je především víra v to, že to co dotyčný dělá je to nejlepší co může udělat. Tedy například zemřít pro ideologii (demokracie, náboženství, atd.),či pro svůj národ nebo rodinu.
Avšak i emocionální sebevražda či biologická sebevražda je sebevraždou s motivem maximalizace užitku. Dotyčný předpokládá, že užitek v dalším životě bude negativní - tj. počet negativních věcí, zážitků, překoná počet pozitivních zážitků. Sebevraždu sice přinese nulový užitek, avšak nulový užitek je stále více, než nenulový záporný užitek. Dá se říci, že sebevražda zbaví člověka všeho negativního, avšak i pozitivního. Dalším důvodem může být únik od problému, či únik z reality, s podvědomým přesvědčením, že smrt nebude horší, než to co je. Částečně člověka může motivovat i neznámo, čímž smrt zajisté je!
Teď se dostáváme k tomu, co sebevražda přinese jiným. Pokud se jedná o ideologickou sebevraždu pro systém, tak ta může mít pro systém kladný užitek - viz. například kamikadze, či Islámští fundamentalisté. Tuto sebevraždu systém minimálně toleruje, nebo k ní dokonce navádí. K tomu například mohou sloužit propagandistické filmy (v podstatě téměř každý film něco propaguje) o hrdinech, kteří se obětují ve jménu lidstva národa, či myšlenky, nebo jiné ideologické zdroje (knihy - Korán, Bible, atd.). Avšak pokud se jedná o jiný typ sebevraždy, tak tato má pro systém negativní následky. Pokud spáchám sebevraždu, poškodím tím stát minimálně tím, že mě 20 let vychovával a poskytoval ochranu, což ho stálo nemalé prostředky. Tyto prostředky by chtěl stát pochopitelně zpět, přičemž očekává, že po skončení studia budu dále pracovat pro systém a vytvářet statky, nové občany a tím budu zlepšovat stávající systém. Dále tím poškodím rodinu a přátele (alespoň doufám). Ty ze mě nemusí mít užitek ve formě materiální, ale spíše ve formě duchovní. Díky duchovnímu užitku státu z občana stát netoleruje ani sebevraždy biologické - i když by z nich zajisté měl ekonomický užitek. Oproti ekonomice se tu staví myšlenky morálky, dané již z minulosti například křesťanstvím.
Pokud spáchám sebevraždu ideologickou, avšak tato ideologie není v souladu s ideologií systému, poškodím tím rozhodně tento systém. I když i zde se dají nalézt výjimky, například pokud spáchám sebevraždu proti režimu, režim to může propagandisticky překroutit a nakonec z toho bude mít užitek - to nabízí úvahu, že například o některých sebevražedných útocích (ale nejenom o sebevražedných) může systém již předem vědět, avšak nezakročí proto, protože tímto útokem bude moci zahájit své utužování systému (no přeberte si to jak chcete, ano správně, jedná se o USA). - pozn. Na okraj.
Pozn. - Pokud nebude jinak uvedeno, hovoří se v dalším textu o emocionální či biologické sebevraždě!
Každopádně platí, že sebevražda, která je pro systém (teď myslím především stát) negativní, čili ho poškozuje, je v podstatě chybou tohoto systému. Systém špatně vychoval člověka, resp. vychoval ho tak, že ten pro něj nepracuje, nebo dokonce jde proti němu! Pokud je počet sebevražd v systému přijatelný, nemusí se jednat o problém, avšak, pokud počet sebevražd dosahuje velkých čísel, stane se problémem ohrožující existenci systému. Díky tomu se stát, náboženství a většina ideologií snaží o to, aby sebevraždy nebyly na denním pořádku.
Z předcházejícího plyne, proč je člověku rozmlouvána sebevražda rodinou, přáteli nebo například státem (reprezentovaným třeba policií a hasiči, kteří Vás přemlouvají, abyste z toho mostu neskákal). Zde by si ale měl člověk uvědomit, že každý člověk dělá vše jenom pro sebe (vychází ze žebříčku hodnot - na vrcholu žebříčku hodnot může být například ideologie - morálka nebo požitek, slast (hédonismus)), to znamená, že by neměl brát ohledy na ostatní lidi při realizaci sebevraždy. To však drtivá většina lidí, kteří se chystají spáchat sebevraždu nechápe. Pokud je člověk materialista (jako já), měl by si uvědomit, že po smrti ho už nic nebude trápit - čili ho nebudou trápit ani výčitky svědomí v tom smyslu, že doma nechal nezaopatřenou rodinu, že sousedovi nevrátil vrtačku, že nestihl očesat strom na zahradě, atd. Díky tomu nemá ani smysl psát "dopis na rozloučenou", avšak stejně ho většina sebevražedníků píše. Člověk se tímto dopisem opět snaží o obhajobu svých názorů - snaží se o to nejlepší z hlediska svého svědomí, avšak po smrti už svědomí ani vědomí není, takže člověk nemůže mít ani výčitky svědomí - výčitky z toho, že něco udělal špatně - tento dopis má smysl pouze pokud svojí smrtí chce člověk rozšířit ideologii, nebo chce narušit stávající systém. Při emocionální sebevraždě se však člověk chce zbavit problému, nechce rozšiřovat ideologie, memy (alespoň v ideálním stavu - skutečná sebevražda je často kombinace několika typů sebevražd), proto psát dopis nemá smysl!
Člověk asi v duchu stále doufá, že po smrti existuje posmrtný život, či se bojí stále hluboce zakořeněných dogmat, daných nejenom křesťanstvím, které nás stále straší a kterým jsme stále velmi ovlivněni. Velmi zajímavě to mají vyřešena i východní náboženství, která nám říkají, že sebevraždou se nic nevyřeší, ba naopak! V příštím životě budeme mít horší Karmu! I když na druhou stranu dle mého skromného názoru mají východní náboženství s myšlenkou snižování materiálních a duševních potřeb právě dost blízko sebevraždě. Jak se dají maximálně snížit fyzické a duševní potřeby? Právě sebevraždou, kterou bych přirovnal k absolutnímu vyhasnutí - k NIRVÁNĚ.
Samozřejmě nemohu vyloučit, že neexistuje posmrtný život, že neexistuje Poslední Soud, ale z globálního hlediska nemohu vyloučit nic! Zrovna tak nemůžu vyloučit, že ve skutečnosti vůbec neexistuji, že vše kolem mě je fikce, nebo, že celý můj život je jeden velký sen. Pro mě tento předpoklad asi stejnou pravděpodobnost, jako vize posmrtného života, čili pravděpodobnost limitně se blížící 0 procentům. Pokud bych chtěl přistoupit na vizi posmrtného života, musel bych radikálně změnit celou svoji logiku a to prostě nejde. Každý člověk si musí stanovit nějaké axiómy, ze kterých při přemýšlení vychází. Těmto axiómům musí věřit a nesmí o nich pochybovat, jinak se nikam nedostane. Dostane se snad člověk někam, pokud přemýšlí o tom, jestli to co vidí ve skutečnosti je? Resp. pokud tomu, co vidí nevěří? Každý člověk nutně věří!
Nyní přejděme k obecným obhajobám toho, proč nespáchat sebevraždu. "Člověku byl život dán a proto si ho nemá právo vzít". To je typické dogma, stejně tak mohu říci, že "Člověka se nikdo neptal, zda se chce narodit, má tedy právo svůj pobyt zde přerušit" a má to asi stejnou váhu. Dalším argumentem je "Bude lépe", zrovna tak ale může být hůře, dokonce tak hůře, že člověk dojde do toho stádia, kam nechtěl - do stádia absolutní bezmoci, kdy už ani není schopen sebevraždu spáchat a pouze trpí. "Už to nepůjde vzít zpět". To je pravda, avšak chyba je pro člověka špatná pouze v tom případě, pokud si ji uvědomuje - což v tomto případě nehrozí. "Poškodíš tím lidi, kteří Tě mají rádi" to je pravda, opět jde ale o to, zda člověk žije přítomností, nebo budoucností, po smrti už ho to opět trápit nebude. "Někteří lidé jsou na tom mnohem, ale mnohem hůře, než ty, ty máš … oni nemají ani to, jsou na tom zdravotně hůř, atd.". To však je opět populistický argument. Člověk se má vždy rozhodovat dle svého názoru a ne dle jiného názoru. Pro někoho nemusí být důvodem k sebevraždě ani mučení, hladovění, těžká nemoc, vážné zranění. Někdo by prostě nespáchal sebevraždu nikdy. Takovým lidem se nedá nic vytknout, ale dá se něco vytknout jiným lidem - lidem, kteří přišli relativně o málo ve srovnání s jinými, avšak je to pro ně důvodem k ukončení života? Každý člověk se má rozhodovat dle sebe a ne dle jiných - právě vlastním názorem ukazuje, že má svobodnou vůli, že pouze neplní příkazy jiných.
Nyní přejdu k tématu, proč relativně "málo" lidí spáchá sebevraždu? To je jednoduché a vychází to z evolučních a memetických teorií. Jednoduše, pokud byl v minulosti nějaký gen, který nutil člověka k sebevraždě, tak tuto sebevraždu spáchal a to pravděpodobně dříve, než stačil své vlastní geny rozmnožit a díky tomu se tyto geny pomalu, ale jistě z populace vytratily. Totéž v případě memů. Pakliže byl mem, který nutil člověka spáchat sebevraždu dříve, než se stačil rozmnožit, tak to dopadlo podobně jako v případě genů - mem z populace vymizel. Pokud existoval gen nutící člověka spáchat sebevraždu po rozšíření, ukázal se nejspíše jako málo průbojný. I dospělí lidé totiž plní nezastupitelnou úlohu ve společnosti - jsou nositeli nezastupitelných informací, kterými vzdělávají mladší generaci, učí je! Pokud tedy tito lidé nejsou, společnost zaostává vůči jiným společnostem. V konkurenčním boji pak společnost zaniká, vymírá a myšlenky na sebevraždu jako "správnou věc" se opět vytrácejí. Shrňme to do jedné věty - Sebedestrukční geny a memy jsou v nevýhodě oproti "normálním" genům, proto je jejich výskyt relativně malý.
Pokud člověk chce spáchat sebevraždu, avšak nespáchá ji - například si to na poslední chvíli rozmyslí - tak se jedná nejspíše o to, že u člověka zapracoval kontrolní mechanismus. Tím je například pud sebezáchovy - strach. Člověk má strach, má strach ze smrti, jelikož o ní nic neví a když člověk o něčem něco neví, bojí se toho, má z toho respekt. Zrovna tak se člověk bojí bolesti, bolesti, která by mohla by mohla být spojena se smrtí (dnešní poznatky vědy ukazují, že smrt je spíše krásná, než bolestná, v mozku se vylučují látky jako endorfiny, které mají až 100* vyšší účinek než syntetické drogy jako LSD). Dále člověka sžírá vnitřní pocit prohry, člověk nerad prohrává (opět vychází z evoluce a z ničeho jiného - člověk, který bude rád prohrávat nic nedokáže, nerozmnoží své geny, ani memy, že?), proto se často nakonec rozhodne bojovat a sebevraždu odloží na neurčito.
Existuje ještě jedna možnost, kdy člověk nespáchá sebevraždu, ačkoliv říká, že ji chce spáchat. Zde se však pravděpodobně nejedná o to, že by člověk chtěl spáchat sebevraždu, ale spíše o "psychické vydírání okolí", kterým se dotyčný snaží něco získat - pochopení, lásku, apod. Jedná se v podstatě také o revoltu vůči systému. To se však netýká tohoto tématu.
Nuže, má tedy člověk právo spáchat sebevraždu? Z mého subjektivního hlediska, o kterém si však myslím (nejspíše si každý myslí, že je objektivní, avšak člověk je vždy pouze subjektivní), že je objektivní z hlediska celku (z hlediska Boha či nějaké transcendentní podstaty světa), musím říci, že určitě ANO. Pakliže však bude chtít spáchat sebevraždu nějaký mně blízký člověk, budu se mu to snažit pravděpodobně rozmluvit. A to proč? Protože jsem "sobec", stejně jako všichni lidé a snažím se o maximalizaci svého užitku - z blízkého člověka mám pochopitelně užitek (kladný), pakliže dotyčný zemře, tak z něj budu mít minimálně nulový užitek, ale pravděpodobně užitek záporný - daný smutkem, zármutek, a dalšími negativními emocemi.
Každopádně sebevražda musí být svobodné rozhodnutí každého člověka, dané jeho subjektivním viděním problému. Následky tohoto činu nepůjdou vzít zpět (odpovídá si za ně každý sám), avšak případná chyba již člověku nebude vadit - protože mu již nebude vadit nic. Člověku totiž nevadí, že dělá chyby, ale vadí mu, když si chyby uvědomuje - pocit viny. Tento pocit však člověk již po smrti mít nebude (pakliže věříme stávajícím poznatkům vědy).
16. ledna 2009 v 23:52 | ♥Naposledy.cz♥
Psychiatr: K novoročním sebevraždám může přispívat alkohol
22.12.2008 09:41
Praha 22. prosince (ČTK) - Zvýšená konzumace alkoholu na přelomu roku může podle odborníků přispět k tragickému ukončení života z vlastního rozhodnutí. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) spáchalo v letech 1989 až 2006 na Nový rok v úhrnu sebevraždu přibližně 120 Čechů, zatímco v ostatních dnech od půlky prosince do poloviny ledna se celková sebevražednost pohybuje okolo 70 případů. Sebevražednost je sycena mnoha faktory, jedním ze spouštěcích prvků je alkohol, řekl psychiatr Cyril Höschl.
"Podstatná část sebevražd je způsobena větším nebo menším vlivem alkoholu. Ať už sekundárně, nebo proto, že se ten člověk předtím jakoby posilní na kuráž. Lze spekulativně předpokládat, že to po tom Silvestru hraje roli," vysvětlil. //<![CDATA[ HTMLzahlavi = '<div class="r300 odskok"><h4>Inzerce<\/h4>'; HTMLzapati = '<\/div>'; IM_pozice(7791, HTMLzahlavi, HTMLzapati); //]]> S blížícími se vánočními svátky přibylo případů opilosti, depresí a pokusů o sebevraždu, řekla před nedávnem mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová.
Podle údajů ČSÚ za období 1994 až 2005 se však k sebevraždám lidé nejvíce uchylují na jaře, konkrétně v dubnu. Podle Höschla to může spekulativně souviset s určitou sezonní závislostí deprese. Vánoční ani jiné svátky nemají na ukončení života vliv. "Naopak to, že v prosinci je sebevražd nejmíň, se přičítalo takovému tomu přece jenom etickému apelu Vánoc v naší kultuře," řekl Höschl. Ze dnů v týdnu jednoznačně vede pondělí, blíž k víkendu pak páchá sebevraždu stále méně lidí.
Loni v Česku z vlastního rozhodnutí ukončilo svůj život 1375 lidí, což je nejméně za posledních 130 let. Sebevraždu spáchalo podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky 1147 mužů a 228 žen.
Muži si berou život mnohem častěji než ženy. Kromě biologických a genetických faktorů se podle Höschla psychologicky předpokládá, že ženy jsou daleko schopnější komunikovat své obtíže. "Jsou ve větší míře zachyceny profesionálními strukturami jako psychology, psychiatry, lékaři vůbec... Naopak muži jsou méně schopni své potíže komunikovat a méně ochotni se svěřovat do péče profesionálním zdravotnickým, poradenským a psychologickým zařízením." Tutlají to v sobě, tolik o tom nemluví a pak teda se nakonec zabijí, uvedl psychiatr.
V případě psychických problémů mohou lidé využít anonymní online poradnu na www.stopstigma.cz.
16. ledna 2009 v 23:48 | ♥Naposledy.cz♥
Do historie se zapsali jako osobnosti. Jejich případy byly uzavřeny jako sebevraždy, ale bylo tomu skutečně tak? Při vlastním pátrání se člověku zdá, že policie přehlédla mnohá důležitá fakta, která sebevraždu vyvracejí. Podaří se někomu záhadné okolnosti jejich smrti vysvětlit?
Je sobota 25. května 1987. V jednom z domů v Růžové ulici, kousek od pražského Václavského náměstí, jde obyvatelka domu do sklepa. Netuší jaké překvapení na ní čeká. Sejde po schodech do tmavé chodby. Najednou před sebou spatří ležet na zemi tělo. "Proboha," vykřikne žena a běží se podívat, kdo to je. Nevěří vlastním očím. "To je přece pan Berka z Olympicu," říká si pro sebe. Okamžitě volá policii, která dorazí v příštích pár minutách. "Dole v chodbě leželo tělo. Ten muž byl slušně oblečený, a protože jsem se mrtvého tolik nebála, šla jsem blíž a zjistila jsem, že je to Mirek Berka. Ale neměl nic s sebou, žádné zavazadlo, žádnou tašku, vůbec nic," vypovídá žena o svém nálezu. Miroslav Berka byl nezvěstný šest dní.
Podivná smrt
Závěr policejního vyšetřování zněl: "Jednalo se o klasickou sklepní místnost, kterou v její horní části procházely trubky. A na těch se Miroslav Berka oběsil svým vlastním opaskem. Nalezen byl v poloze na zádech, ruku překříženou přes obličej. Na základě všech šetření, výslechů i zpráv lékařů nebylo cizí zavinění zjištěno." Policejní závěr hovoří jasně, ale neodpovídá na otázku, kam se poděl pásek, na němž se Mirek oběsil, kdo uklidil předmět (sud, židli), na který si Béda stoupl, aby mohl svůj sebevražedný čin spáchat. Stejně jako o těchto velmi zásadních skutečnostech nehovoří policejní protokoly, není vyjasněný ani další důležitý fakt - proč byl oběšený nalezen v poloze ležící!
Mirkovo zmizení
O šest dní dříve, než byl nalezen mrtvý ve sklepě, se Mirek chystá na koncert skupiny Olympic. Ze šatníku si vybírá oblek, kontroluje si součástky k syntezátorům, které si kvůli jejich vysoké hodnotě zásadně nosí domů, do tašky si také balí noty k nejnovějším skladbám. Zavírá za sebou dveře domu v Chodské ulici na Královských Vinohradech v Praze a jde na odpolední zkoušku kapely do Lucerny. Cesta mu má trvat dvacet až třicet minut volnou chůzí. Obtěžkán oblekem a kufrem, v němž měl uloženy komponenty k syntezátorům a miniaturní pianko, prochází pražské ulice. Má dost času, aby byl na třetí hodinu na zkoušce. Ale tam už nedorazí.
Sebevražda - nevěřím
O půl páté se do sálu začínají městnat návštěvníci. Petr Janda telefonuje Berkově manželce Petře: "Jediné, co vím, je, že odešel na zkoušku." "Musíme koncert odehrát bez Bédy," rozhoduje Janda. Koncert byl propadák a po Mirkovi se slehla zem. Pátrání bylo bezúspěšné až do soboty. Nikdo tomu nemohl uvěřit. "Ale jediná věc, která mi na tom nesedí, což by právě potvrzovalo, že mu k té smrti někdo pomohl, je právě ten bod s tím kufříkem, s nímž šel na koncert," říká o svých pochybách Milan Broum. Po kufříku a ani po obleku se nikdo nenamáhal pátrat. V té době měl podobnou techniku jen málokdo, takže by nebylo těžké sledovat stopu tímto směrem. Výtvarník a někdejší bubeník Olympicu Jan A. Pacák je ve svém názoru na sebevraždu ze všech nejradikálnější: "Nevěřím, že to byla sebevražda. Tak jak jsem ho znal, tak by se vykoupal, navoněl, vyfénoval vlasy, lehl si do postele, snědl svoji směs prášků a mohlo to být důstojné. Takhle, jak ho našli… Prostě - nevěřím tomu!" Vyšetřování bylo po Berkově smrti několikrát obnoveno, ovšem pokaždé bezúspěšně. Dozvíme se někdy skutečnou pravdu?
Byl na "černém listu" CIA
Stejně záhadná je i údajná sebevražda nositele Pulitzerovy ceny Garyho Webba. Gary byl devětačtyřicetiletý investigativní reportér, který se zabýval drogovými aférami a možnosti zapojení CIA v nich.
Je sobota 10. prosince 2004 a k domovním dveřím. "Co to je," ukazuje jeden z nich. Na dveřích stojí napsáno: "Prosím nevstupujte. Vytočte 911 a přivolejte záchranku!" Jeden z nich poslechl a vytahuje z kapsy mobilní telefon. Ostatní se jdou podívat dovnitř. V 8:20 ráno nacházejí tělo s prostřelenou hlavou. Sanitka už nepomůže.
Zabil se dvěma výstřely do hlavy
Po ohledání těla je jasné, že Gary zemřel na poranění hlavy. Úžasné je, že mu hlavou proletěly dvě kulky. I přesto jsou vyšetřovatelé přesvědčeni o tom, že to byla sebevražda. Nikdo se však nemůže zabít dvakrát! Smrtící výstřely padly ze zbraně jeho otce , která má kalibr 38. Už po prvním výstřelu musel být mrtvý. Navíc při opětovném použití zbraně ráže 38 se musí spoušť znovu natáhnout, aby mohla zbraň vystřelit, takže to ani nemohl být náhodný nervový reflex. Tak jak se mohl Gary Webb zastřelit dvakrát?
Bývalý policista Michael Ruppert si jeho záhadný čin vysvětluje takto: "První rána, která mu vletěla do hlavy za jeho pravým uchem, mozek minula a odstřelila mu levou tvář se spodní čelistí. Webb byl stále při vědomí a pokusil se zabít znovu. Podruhé mu kulka proletěla mozkem a Webb zemřel." Jeho spekulace nutí člověka k úšklebku. Je to stejně tak nevěrohodné jako když se někdo utopí na souši. Jeho rodina a přátelé věří, že byl úkladně zavražděn. Jednak nikomu z nich nezanechal dopis na rozloučenou a podle jeho přátel Webb pracoval na novém materiálu, který se týkal CIA a pašování drog.
Zhasla hvězda na Hollywoodském nebi
Dosud nevyřešený zůstává i případ slavné americké herečky Thelmy Todd. V pondělní ráno 15. prosince 1935 přichází její služka May Whitehead uklidit její byt, který se nachází nad její kavárnou Thelma Todd Sidewalk Café v Los Angeles. Když uklidí pokoje, jde se podívat do garáže. Je půl jedenácté a May nachází Thelmu ležící na předním sedadle jejího auta. "Paní Todd jste v pořádku? Slyšíte mě," zkouší Thelmu probudit. Ta však nevykazuje žádné známky života. May okamžitě běží nahoru k telefonu a volá policii.
"Přišla jsem dolů a našla ji tady ležet. Motor auta neběžel a dveře garáže byly částečně otevřené," uvádí ve své výpovědi May. Thelma je stále vyšňořená ve svých večerních šatech z hedvábí a tylu. Na sobě má krásný norkový kabát a diamantový náhrdelník. Kolem rtů měla modřiny, na její tváři byla krev, měla zlomený nos a vymknutou spodní čelist. "Všimli jste si? Její lodičky nejsou špinavé," podotýká jeden z vyšetřovatelů, "má nepoškozené prsty na nohou, bez známky nějakého zápasu."
Ani pitva nic nevyřešila
Ve svém žaludku měla fazole a hrášek, ale nic z toho se na večírku, ze kterého jela nepodávalo. "Zemřela mezi pátou a osmou hodinou v sobotu ráno a příčinou smrti byla otrava oxidem uhelnatým," říká zpráva patologa a krev na její tváři vysvětluje tím, že se Thelma praštila hlavou o volant. Vyšetřování přichází s nepřeberným množstvím teorií, ale každá má nějakou díru. Jedna z nich je, že jelikož byly dveře jejího bytu zamčené, Thelma se vrátila do auta. Nastartovala motor, aby se zahřála a usnula. Její služebná May však policii řekla, že měla klíče. Ty se skutečně našly v její kabelce. Její přítel navíc uvedl, že ho v takových případech Thelma často budila házením kamenů do oken nebo jejich rozbitím, a koneckonců dveře byly tu noc otevřené. Jiná teorie říká, že se tu noc rozhodla jít ještě ven, nastartovala motor, omdlela a udusila se. Pokladník z kavárny však spal hned nad garáží a ve výpovědí uvádí: "Neslyšel jsem nic. Žádný hluk ani motor auta." Na konci vyšetřování policie upouští od sebevraždy a případ uzavírá jako nešťastnou náhodu.
Teorie o tom, že jí někdo vyhodil z jedoucího auta a poté ji polomrtvou strčil do garáže, kde ji nechal otrávit se výfukovými plyny se policii nezdála věrohodná. Nikdo ani neprověřoval mafiána Charlesa "Lucky" Luciana, se kterým měla románek. Ten na ní tlačil, aby mu dovolila používat horní pokoje její kavárny jako nezákonnou hazardní skrýš. Kvůli tomu na něho jednou u večeře v Brown Derby křičela: "Jen přes mou mrtvolu!" K jejímu překvapení jí na to odpověděl: "To se může zařídit."
7 slavných osobností, u kterých není jasné, zda-li spáchaly sebevraždu nebo je někdo zavraždil |
|
| Zdroj:Klikni ! |
|
|
16. ledna 2009 v 23:44 | ♥Naposledy.cz♥
Počet sebevražd
Světová zdravotnická organizace (WHO) zveřejnila některé údaje. Sebevraždy představují světovou míru úmrtnosti 16 osob na 100 000 lidí neboli jednu smrt každých 40 sekund. Míra sebevražedné úmrtnosti se v průběhu posledních 45 let celosvětově zvýšila o 60%.
Sebevražda se nyní řadí mezi tři hlavní příčiny úmrtí u žen i mužů mezi 15. a 44. rokem lidského věku. Mladí lidé jsou v současné době nejohroženější skupinou ve třetině všech zemí. Odhaduje se, že počet pokusů o sebevraždu je 20krát vyšší než počet dokončených sebevražd.
Sebevraždy - ženy versus muži
Američtí vědci zjistili
- Sebevraždu jako způsob řešení problému volí spíše muži.
- Ženy dávají při sebevražedném pokusu přednost šetrnějším metodám, které však častěji selžou.
- Muži, kteří jsou rozhodnuti skoncovat se životem, nejčastěji sáhnou po pistoli, ženy volí předávkování léky nebo otrávení.
- Způsob sebevraždy zastřelením, utopením nebo oběšením používají o 20% procent více muži než ženy.
- Ženy často páchají takzvané demonstrativní sebevraždy, při kterých nemají v plánu se zabít, ale chtějí na sebe jen upoutat pozornost.
- S životem lidé koncují nejčastěji v pondělí. V sobotu je sebevražd úplně nejméně.
Sebevraždy známých osobností
Marilyn Monroe
Marilyn zemřela 5. srpna roku 1962 po předávkování léky na spaní, bylo jí pouhých šestatřicet let. Okolnosti její smrti jsou po mnoho let předmětem řady spekulací a existuje několik verzí od sebevraždy po vraždu.
Ernest Hemingway
Ernest Hemingway trpěl častými depresemi. V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis.
Kurt Cobain
Kurt Cobain pravděpodobně sebevraždu uskutečnil 5. dubna 1994, kdy si vložil do úst pistoli a stiskl. Na rozloučenou zanechal vzkaz adresovaný Courtney a malé Frances Bean: "Miluju vás,miluju vás".
Sebevražda - řešení problému?
Nepropadejte depresím, neházejte vše za hlavu, nevzdávejte dar žít. I vy se připojte ke Světovému dni prevence sebevražd. Kdy? 10. září.
Zde hledá