STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU











*Sebepoškozování

Kybernetické sebepoškozování

8. června 2016 v 16:51 | Admin
Když jsou lidé bombardováni výhrůžkami či různými negativními komentáři na společenských sítích, zpravidla se předpokládá, že to dělá někdo cizí, ale ne vždy je tomu tak. Řada uživatelů si tímto způsobem totiž ubližuje sama.

Stále větší počet mladých lidí, kteří šikanují sebe sama na internetu, začíná znepokojovat odborníky. Někteří tento relativně nový fenomén nazývají kybernetickým sebepoškozováním.


Spolehlivé statistiky nejsou k dispozici, protože na toto téma zatím podle zpravodajského serveru BBC existuje pouze jediná známá studie. Massachusettské středisko pro snížení agrese (MARC) zjistilo, že ze 617 respondentů z řad studentů devět procent anonymně šikanovalo sebe sama na internetu.


Ellie bylo 15 let, když začala s takzvaným trollingem. To v internetové hantýrce znamená zasílání provokativních příspěvků v diskusních fórech s cílem vyprovokovat emotivní odezvu ostatních uživatelů - namířeným proti vlastní osobě. Nakonec se se svými problémy svěřila britské charitativní organizaci Selfharm (sebepoškozování) a dala souhlas ke zveřejnění svého příběhu pod falešným jménem.


Teenagerka Ellie si zřídila množství internetových profilů a používala různá jména při posílání hanlivých vzkazů sobě samé. "V těch komentářích se uvádělo, že jsem ošklivá, k ničemu, že mě nikdo nemiluje... prostě vše, co se mi honilo hlavou," říká Ellie. "Když jsem to viděla napsané od 'jiných lidí' černé na bílém, věděla jsem, že to musí být pravda," dodává.


Další typ identifikované sebešikany na internetu je, když lidé posílají osobní otázky s jasným záměrem získat negativní odpověď. Jedná se o dotazy typu: "Jsem atraktivní?" Urážlivé odpovědi pak utvrzují daného člověka v tom, co si sám o sobě myslí.


"Přesvědčilo mě to, že jsem doopravdy tak hrozný, jak jsem si představoval," konstatoval šestnáctiletý Ben, který se se svým problémem rovněž obrátil na organizaci Selfharm.


V obou případech jde o nový trend v oblasti sebepoškozování, říká ředitelka charitativní organizace Rachel Welchová. "V tomto případě sice nejsou zranění viditelná, ale je tu jasně patrná emocionální hrozba pro mladé lidi, kteří již z dřívějška mají velmi negativně narušené vnímání sebe sama," vysvětluje.


Ve studii institutu MARC respondenti předkládali množství různých důvodů pro internetovou sebešikanu. Mezi jinými uváděli, že šlo o "volání o pomoc" s cílem získat pozornost dospělých a vrstevníků a přimět je, aby si o ně začali dělat starost.


"Sebepoškozování jako řezání se na rukou či jinde na těle je fyzickou reakcí na emocionální bolest, která dotyčnou osobu od této bolesti odvádí. Internetové sebepoškozování nahrazuje emocionální bolest jinou formou emocionální bolesti. Toto negativní zesílení je extrémně znepokojující," podotýká Welchová a připomíná, že jednání těchto lidí je nepředvídatelné a může eskalovat.


Aby Ellie dodala svému příběhu na důvěryhodnosti, začala napadat ty, kteří ji v internetových diskusích bránili. "Moji přátelé se mě snažili chránit, takže abych mohla pokračovat, začala jsem jim také posílat ošklivé vzkazy," přiznává dívka.


Výzkum v oblasti sebepoškozování na internetu naráží především na maximální utajování této činnosti. "Ti, kdo to dělají, se nesmírně bojí, že budou odhaleni. Děsí se ostudy a ponížení v případě, že by se přišlo na to, že si urážlivé vzkazy posílají sami," prohlašuje Welchová.


Richard Graham, který pracuje pro londýnskou nadaci Tavistock and Portman NHS Foundation Trust a specializuje se na užívání digitálních a nových technologií, na tento problém narazil v souvislosti se sebevraždou čtrnáctileté Hannah Smithové z Leicestershiru. Dívka si vzala život v srpnu, když byla šikanována na komunitní síti Ask.fm. Správcové sítě tvrdili, že Hannah si spoustu hanlivých komentářů poslala anonymně sama.


"Nesmírně mě to překvapilo. Nejsem si jist, jak je to běžné, ale obávám se, že je to běžnější, než si myslíme," konstatoval Graham.


Nyní sedmnáctiletá Ellie a Ben dostali lékařskou pomoc a s touto praktikou již skončili. Před odborníky ale stále leží neprobádaná oblast relativně častého internetového chování.


"Většina dospělých dává vinu za tyto problémy novým technologiím a nechce uznat, že mladí lidé jen využívají tuto technologii k řešení společenských a citových problémů, jimž čelí," uvádí Dannah Boydová, která pracuje jako odbornice na média, kulturu a komunikaci na Newyorské univerzitě a pro firmu Microsoft.

"Technologie odráží a umocňuje dobré i špatné věci z každodenního života. Je podstatně jednodušší vinit technologii než příslušný problém prostudovat víc do hloubky. Bohužel i experti často spíš mluví o tom, co technologie dělá s mládeží, a ne o tom, co ukazuje o kultuře mladých," dodává.

Zdroj: ČTK
Zdroj:http://psychologie.doktorka.cz/kyberneticke-sebeposkozovani/

Automutilace neboli sebepoškozování je charakterizováno vědomým a přímým způsobováním zranění tělesné tkáně často bez záměru sebevraždy.

7. června 2016 v 18:38 | Admin
Jedním z nejčastějších způsobů sebepoškozování je řezání se na různé části těla (nejčastěji na předloktí), bez zasažení důležité tepny nebo žíly. Zařadit sem můžeme dále takové projevy automutilačního chování, jako je pálení se, odírání se do některých částí těla (končetiny, hlava, břicho apod.), škrabání se na nepoškozenou tkáň, nebo už existující zranění a jizvy a tak znemožnění jejich hojení, vytrhávání vlasů (trichotilomanie), spolknutí předmětů nebo látek, které nejsou určené k jídlu a můžou být tak zdraví nebo život ohrožující (propisky, žiletky, různé drobné nebo ostré předměty).
Hranice mezi sebepoškozováním a suicidálním pokusem jsou někdy velmi tenké, protože je často zvýšené riziko úmrtí při takovémto automutilačním jednání. Takovéto (neúmyslné) úmrtí může být způsobeno neuvědomovaným rizikem, které zraňování s sebou přináší, kdy jedinec nezvažuje dopad svého jednání na svoje zdraví a život.

Sebepoškozování se jako symptom může vyskytovat v rámci některých psychiatrických poruch, nejčastěji u tzv. emočně-nestabilní poruchy osobnosti - tzv. hraniční porucha osobnosti, ale taky třeba u depresí, úzkostných poruch, u drogové závislosti, poruch příjmu potravy, u post-traumatické stresové poruchy, u schizofrenie apod.

Toto chování je často používáno jako obranný mechanismus zvládání zátěže, který poskytuje přechodnou úlevu od úporných a úzkostných pocitů, tenze, deprese, stresu, od pocitů emoční otupělosti nebo pocitu jakéhosi selhání, odporu k sobě samému, a v mnohém souvisí s nízkou sebeúctou nebo perfekcionismem.

Velmi často se sebepoškozování vyskytuje v období adolescence a mladé dospělosti, s nástupem přibližně mezi 12 a 24 rokem věku, nicméně se může objevit v jakémkoli věku, včetně mladších dětí a starších lidí.

Sebepoškozování se přitom nevyskytuje pouze u lidí, ale může být pozorováno u zvířat žijících v zajetí, jako jsou např. ptáci, opice, kteří si způsobují různá zranění (vytrhávání peří, škrabání pokožky, jizev zabraňujících zacelení apod.)

Automutilační chování se často spojuje s prožitím nějakého traumatu, nepříjemné a subjektivně velmi negativní situace nebo zážitku, jako je např. emocionální nebo sexuální zneužívání. Při léčbě je proto potřeba zahrnout komplexní přístup, a zaměřit se jak na automutilační chování samotné, tak především na to, co stojí za jeho pozadím. Vzhledem k vysokému riziku poškození zdraví nebo ohrožení života se indikují léky ze skupiny antidepresiv a jiná medikace spolu s intenzivní individuální a skupinovou psychoterapií zaměřenou na práci s traumatickou událostí nebo negativní zkušeností v minulosti, která může stát na pozadí sebepoškozujícího chování.

Sebepoškozování - úleva od psychických problémů

7. června 2016 v 17:27 | Admin
ebepoškozování je psychická porucha, která má původ v sociokulturním prostředí. Pod tímto pojmem si mnozí lidé představí sebevrahy. Avšak bylo vědecky prokázáno, že se lidé, kteří sebepoškozováním trpí, nechtějí úmyslně zabít. "Pouze" si tím ulevují od svých problémů.
Sebepoškozování je agresivní chování člověka, které je nasměrované proti němu samotnému. Pro sebepoškozování je charakteristické, že se toto sebezraňující chování opakuje, je návykové. Ve společnosti se o něm ví a mluví velmi málo, s tímto problémem se však potýká mnoho osob, především dospívajících.

Nejčastější formy sebepoškozování

  • řezání
  • škrábání
  • kousání
  • pálení se
  • típání cigaret či sirek do ruk atd.
  • rytí do ran nebo jizev (nenechat rány zhojit)
  • propichování kůže (např. jehlami, bodání se)
  • pojídání velkého množství prášků
  • bodání kružítkem
  • spalování kůže tělovým sprejem

Příčiny sebepoškozování

Nejrizikovějšími faktory jsou vážná traumata zanechávající hlubokou stopu v dětské duši:
  • sexuální zneužívání
  • znásilnění
  • tělesné týrání a zanedbávání
  • citová deprivace
  • dětská samota a pocit, že s problémy, se kterými se děti setkávají, jim nemá kdo pomoci
  • odloučení od rodičů
  • alkoholismus
Pro většinu lidí je důležitým momentem vzniklá bolest, která přehluší bolest psychickou. Fyzická bolest je něco hmatatelného, co člověk může vlastní vůlí ovládnout, na rozdíl od bolesti psychické. Při pocítění bolesti začne mozek produkovat endorfiny, a tak z člověka spadne stres a úzkost. Sebepoškozování je vlastně úleva od psychických problémů - když se člověk pořeže či si jinak ublíží, fyzická bolest přehluší bolest psychickou.

Jak sebepoškozování zabránit

Pokud zjistíte, že si vaše dítě ubližuje, kontaktujte bez váhání psychologa. S dospívajícím dítětem můžete mluvit jako s dospělou osobou. Před tím, než povedete rozhovor na téma sebepoškozování, připravte se na to, že se nedozvíte nic příjemného a problémy dítěte budou nejspíš větší, než jste čekali. Nereagujte hystericky nebo výbušně, pokud nechcete, aby k vám dítě ztratilo důvěru. Vyhněte se jakémukoliv obviňování - to by bylo nejspíš totéž, jako byste řekli »Pořezej se!«.Sebepoškozování je, stejně jako pokus o sebevraždu, volání o pomoc a dítě, které ubližuje samo sobě, rozhodně potřebuje při odvykání dohled odborníka a pochopení rodiny.

Prevence je možná!

Lepší než řešit důsledky určitého negativního chování a jednání, je takzvaná prevence, neboli způsob předcházení těmto negativním jevům:
1. Preventivně působí osvěta, respektive odtabuizování tématu. S dospívajícími je třeba na toto téma diskutovat.
2. Je potřeba podporovat a rozvíjet otevřenou komunikaci v rodině, schopnost mluvit o svých pocitech, umět je vyjadřovat, ventilovat a vybít, pokud jsou nepříjemné a negativní (třeba sportem, křikem, rozcupováním papíru).
3. Je třeba naučit se přistupovat k problémům čelem a konstruktivně (nikoliv sebedestruktivně) je řešit.
4. Dospívající by se měli naučit bránit si svoje hranice a uvědomovat si, co ještě chtějí a co již ne.
Zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz/sebeposkozovani/

Nebezpečné sebepoškozování

11. dubna 2014 v 16:28 | Admin
Slovo sebepoškozování vyvolává hrůzu již samo o sobě a lze si jen těžko představit, že jsou lidé, kteří se k této sebezničující destrukci uchylují. Nazývá se též automutilací a jedná se o vědomé poškození zdraví vlastního těla, tedy o sebedestruktivní čin, který si člověk vyvolá sám z vlastního rozhodnutí.
Sebepoškozování může probíhat jako důsledek duševní choroby nebo má za cíl dosažení určitých výhod nebo únik z dané situace. Jeho spouštěcím faktorem může být např. odmítnutí od důležitého člověka, vina, pocit ztráty kontroly nad sebou samým či pocit neschopnosti. Začátek sebepoškozování je obvykle mezi 10 - 16 lety, obvykle v době, kdy nastane nějaká důležitá změna v životě jedince. Tou může být rozvod rodičů, špatná rodinná situace, rozchod či smrt někoho blízkého.

Formy sebepoškozování

Sebepoškozování zahrnuje pestrou škálu sebedestruktivního chování či jednání. Nejčastější způsoby ubližování si jsou následující:
  • řezání či škrábání se pomocí nože, žiletky
  • pokousání se na rukou, pažích, jazyku nebo rtech
  • nadměrné pojídání léků či jiných látek
  • pálení se plamenem, cigaretou
  • dušení, zabraňování dýchání
  • rytí do ran nebo jizev, nenechat rány se zhojit
  • bouchání rukama, nohama nebo hlavou do zdí nebo jiných objektů
  • bití sebe samého, bít se něčím nebo bití o něco
  • manipulace okolí do situace, kdy chtějí daného jedince fyzicky nebo emocionálně zranit

Jaké jsou důvody tohoto chování?

Zmírnění úzkosti nebo vzteku, odbourání napětí

Pomocí takovýchto činů se jedinec může uvést zpět do klidu z nepříjemných a stěží kontrolovatelných pocitů. Sebepoškozující tak vyjadřují vnitřní bolest. Často je to také způsob, jak "utéct před sebevraždou".

Vyjádření pocitů

Lidé mohou užívat sebepoškozování jako způsob, jak vyjádřit věci, které neumí či nesmí vyřknout.

Potrestání/kontrola sebe samého

V tomto případě je chování často důsledkem opakovaného traumatu, zahrnuje smlouvání se sebou samým a cílem bývá zejména snaha ochránit druhé a sebekontrola.

Ulehčení si od nepříjemných intenzivních pocitů

Ty jsou sebepoškozováním překonány a nastupuje místo nich fyzická bolest, která je lépe snášena. Fyzická bolest také přináší uvědomění si své existence.

Snaha něco cítit

Mnoho lidí, kteří se sebepoškozují, říká, že to dělají, aby něco cítili, aby tak věděli, že jsou stále naživu.

Jak lze přestat?

Sebepoškozování se obvykle časem zhoršuje. Zbavit se tohoto problému je však možné, samozřejmě s velkou dávkou odhodlání. Hlavním důvodem by mělo být snažit se přestat zejména kvůli sobě. Důležité je připomínat si, co mi zbavení se sebepoškozování přinese, jaké z toho plynou výhody. Podstatné je též naučit se vážit si sám sebe. Pokud přesto přijde chuť zopakovat předchozí nebezpečné jednání, je vhodné nalézt si činnost, která dokáže zabavit a zcela změnit tyto myšlenky.

Znáte někoho, kdo má takovýto problém?
zdroj:http://bolest-a-dalsi-priznaky.zdrave.cz

Prevence je možná -Sebepoškozování

11. dubna 2014 v 14:10 | Admin

Prevence je možná!

Lepší než řešit důsledky určitého negativního chování a jednání, je takzvaná prevence, neboli způsob předcházení těmto negativním jevům:
1. Preventivně působí osvěta, respektive odtabuizování tématu. S dospívajícími je třeba na toto téma diskutovat.
2. Je potřeba podporovat a rozvíjet otevřenou komunikaci v rodině, schopnost mluvit o svých pocitech, umět je vyjadřovat, ventilovat a vybít, pokud jsou nepříjemné a negativní (třeba sportem, křikem, rozcupováním papíru).
3. Je třeba naučit se přistupovat k problémům čelem a konstruktivně (nikoliv sebedestruktivně) je řešit.
4. Dospívající by se měli naučit bránit si svoje hranice a uvědomovat si, co ještě chtějí a co již ne.
Setkali jste se ve svém okolí s touto poruchou?
zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Jak sebepoškozování zabránit

11. dubna 2014 v 14:08 | Admin

Jak sebepoškozování zabránit

Pokud zjistíte, že si vaše dítě ubližuje, kontaktujte bez váhání psychologa. S dospívajícím dítětem můžete mluvit jako s dospělou osobou. Před tím, než povedete rozhovor na téma sebepoškozování, připravte se na to, že se nedozvíte nic příjemného a problémy dítěte budou nejspíš větší, než jste čekali. Nereagujte hystericky nebo výbušně, pokud nechcete, aby k vám dítě ztratilo důvěru. Vyhněte se jakémukoliv obviňování - to by bylo nejspíš totéž, jako byste řekli »Pořezej se!«. Sebepoškozováníje, stejně jako pokus o sebevraždu, volání o pomoc a dítě, které ubližuje samo sobě, rozhodně potřebuje při odvykání dohled odborníka a pochopení rodiny.
zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Příčiny sebepoškozování

11. dubna 2014 v 14:07 | Admin

Příčiny sebepoškozování

Nejrizikovějšími faktory jsou vážná traumata zanechávající hlubokou stopu v dětské duši:
  • sexuální zneužívání
  • znásilnění
  • tělesné týrání a zanedbávání
  • citová deprivace
  • dětská samota a pocit, že s problémy, se kterými se děti setkávají, jim nemá kdo pomoci
  • odloučení od rodičů
  • alkoholismus
Pro většinu lidí je důležitým momentem vzniklá bolest, která přehluší bolest psychickou. Fyzická bolest je něco hmatatelného, co člověk může vlastní vůlí ovládnout, na rozdíl od bolesti psychické. Při pocítění bolesti začne mozek produkovat endorfiny, a tak z člověka spadne stres a úzkost. Sebepoškozování je vlastně úleva od psychických problémů - když se člověk pořeže či si jinak ublíží, fyzická bolest přehluší bolest psychickou.
zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Nejčastější formy sebepoškozování

11. dubna 2014 v 14:06 | Admin

Nejčastější formy sebepoškozování

  • řezání
  • škrábání
  • kousání
  • pálení se
  • típání cigaret či sirek do ruk atd.
  • rytí do ran nebo jizev (nenechat rány zhojit)
  • propichování kůže (např. jehlami, bodání se)
  • pojídání velkého množství prášků
  • bodání kružítkem
  • spalování kůže tělovým sprejem
  • zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Sebepoškozování - úleva od psychických problémů?

11. dubna 2014 v 14:03 | Admin
Sebepoškozování je psychická porucha, která má původ v sociokulturním prostředí. Pod tímto pojmem si mnozí lidé představí sebevrahy. Avšak bylo vědecky prokázáno, že se lidé, kteří sebepoškozováním trpí, nechtějí úmyslně zabít. "Pouze" si tím ulevují od svých problémů.
Sebepoškozování je agresivní chování člověka, které je nasměrované proti němu samotnému. Pro sebepoškozování je charakteristické, že se toto sebezraňující chování opakuje, je návykové. Ve společnosti se o něm ví a mluví velmi málo, s tímto problémem se však potýká mnoho osob, především dospívajících.
zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Trestám se řezáním

10. dubna 2014 v 18:30 | Admin
zdroj:http://psychologie.cz/
Dobrý den,
poslední dobou mám pocit, že můj život jde totálně z kopce. Víc a víc mě tíží pocity, že jsem neschopná, že nezvládnu nic správně. Když se mi něco nepovede, brečím, vztekám se a jsem protivná.
Studuji vysokou školu a špatně snáším tlak. Zrovna jsem skončila zkouškové a bylo to pro mě hrozné. Mám vždy pocit, že nemůžu nic zvládnout.
Nedávno jsem při takovémto rozpoložení vzala nožík na ořezávání výkresů a řízla se do ruky, do zápěstí... Nevím proč. Ale pak jsem to udělala znovu. Poté jsem čtrnáct dní nic podobného neudělala, ale před dvěma dny zase... A včera a dnes. Jsou to jen malá říznutí, ale mám pak pocit, že mi je líp a že se tím i potrestám.
Nechci o tom s nikým mluvit. Vždycky jsem byla ta, co všechno zvládala. Měla jsem vždy ty nejlepší studijní výsledky, vše se mi dařilo. Dokonce cvičím se psem. Ale čím dál hůř nesu neúspěchy, i drobné chyby.
Přátel mám málo. Přítele nemám. Nevím proč, ale bojím se intimnějšího sblížení. Přitom sex už jsem měla, ale nebaví mě.
Je to špatně? Co s tím mám dělat, abych byla normální?
Předem vám děkuji za odpověď.
Ariel, 17. února

Názor odborníka

Jakub Koutný

Dobrý den, Ariel,
potíže, o kterých píšete, jsou běžně označovány jako sebepoškozování. Většina odborníků se shoduje na tom, že vypořádat se se sebepoškozováním vlastními silami je velmi obtížné. Bývá přirovnáváno k závislosti na drogách či alkoholu. Fyzická bolest pomůže dočasně snížit vnitřní napětí, ale neřeší hlubší rovinu a příčiny. Proto bývá doporučována spolupráce s odborníkem, ať už klinickým psychologem či psychoterapeutem. To Vám doporučuji také já. Bylo by nanejvýš vhodné udělat to co nejdříve, než se z tohoto chování stane návyk.
Opakovaně píšete, že nic nezvládáte správně, že těžko nesete neúspěchy i drobné chyby. Mám představu vysokých nároků, které na sebe zřejmě kladete. To má nejspíš nějakou historii, kterou by stálo za to prozkoumat a pochopit. Zmiňujete vztek a podrážděnost. Sebepoškozování je vlastně svého druhu obrácení těchto pocitů proti sobě. Tyto moje úvahy jsou pouze teoretického rázu. Na to, abyste mohla se svým problémem skutečně pracovat, je třeba systematičnosti. Z pár řádků se k podstatě nedostanete.
Přesto si o sebepoškozování můžete něco přečíst. Tady je pár odkazů:
Co se týká obav z intimity, je možné, a vlastně i pravděpodobné, že spolu tyto potíže nějak souvisejí. Intimita a sex se týkají vztahu k vlastnímu tělu, jeho přijetí. Také jde o jednu z nejintenzivnějších oblastí lidského prožívání, sdílení, otevřenosti a tím pádem také zranitelnosti. Z těch pár vět, co jste napsala, si netroufám cokoli odhadovat. Znova bych spíš odkázal na spolupráci s odborníkem. Neznamená to, že toto téma musíte otevřít hned při prvním setkání. Může to být příliš osobní. Možná budete potřebovat získat nejprve kus důvěry v toho, s kým budete spolupracovat. Ale to záleží na tom, jak to cítíte Vy.
Se svými potížemi se můžete obrátit také na své blízké, pokud by Vám to přišlo vhodné. Ti Vám mohou pomoci najít odvahu využít pomoci odborníka.
Přeji Vám dostatek rozhodnosti vyhledat pomoc. Nechci malovat čerta na zeď, ale pokud to budete odkládat, obávám se, že ztratíte minimálně čas. V horším případě se Vaše problémy budou prohlubovat.
Hodně sil a odvahy!
Jakub Koutný
+11trefné
Jakub Koutný

Jakub Koutný

Psychoterapeut
Umění žít - individuální a párová terapie, gestalt terapie, mindfulness.


Kybernetické sebepoškozování

10. dubna 2014 v 17:00 | Admin
Když jsou lidé bombardováni výhrůžkami či různými negativními komentáři na společenských sítích, zpravidla se předpokládá, že to dělá někdo cizí, ale ne vždy je tomu tak. Řada uživatelů si tímto způsobem totiž ubližuje sama.
Stále větší počet mladých lidí, kteří šikanují sebe sama na internetu, začíná znepokojovat odborníky. Někteří tento relativně nový fenomén nazývají kybernetickým sebepoškozováním.

Spolehlivé statistiky nejsou k dispozici, protože na toto téma zatím podle zpravodajského serveru BBC existuje pouze jediná známá studie. Massachusettské středisko pro snížení agrese (MARC) zjistilo, že ze 617 respondentů z řad studentů devět procent anonymně šikanovalo sebe sama na internetu.

Ellie bylo 15 let, když začala s takzvaným trollingem. To v internetové hantýrce znamená zasílání provokativních příspěvků v diskusních fórech s cílem vyprovokovat emotivní odezvu ostatních uživatelů - namířeným proti vlastní osobě. Nakonec se se svými problémy svěřila britské charitativní organizaci Selfharm (sebepoškozování) a dala souhlas ke zveřejnění svého příběhu pod falešným jménem.

Teenagerka Ellie si zřídila množství internetových profilů a používala různá jména při posílání hanlivých vzkazů sobě samé. "V těch komentářích se uvádělo, že jsem ošklivá, k ničemu, že mě nikdo nemiluje... prostě vše, co se mi honilo hlavou," říká Ellie. "Když jsem to viděla napsané od 'jiných lidí' černé na bílém, věděla jsem, že to musí být pravda," dodává.

Další typ identifikované sebešikany na internetu je, když lidé posílají osobní otázky s jasným záměrem získat negativní odpověď. Jedná se o dotazy typu: "Jsem atraktivní?" Urážlivé odpovědi pak utvrzují daného člověka v tom, co si sám o sobě myslí.

"Přesvědčilo mě to, že jsem doopravdy tak hrozný, jak jsem si představoval," konstatoval šestnáctiletý Ben, který se se svým problémem rovněž obrátil na organizaci Selfharm.

V obou případech jde o nový trend v oblasti sebepoškozování, říká ředitelka charitativní organizace Rachel Welchová. "V tomto případě sice nejsou zranění viditelná, ale je tu jasně patrná emocionální hrozba pro mladé lidi, kteří již z dřívějška mají velmi negativně narušené vnímání sebe sama," vysvětluje.

Ve studii institutu MARC respondenti předkládali množství různých důvodů pro internetovou sebešikanu. Mezi jinými uváděli, že šlo o "volání o pomoc" s cílem získat pozornost dospělých a vrstevníků a přimět je, aby si o ně začali dělat starost.

"Sebepoškozování jako řezání se na rukou či jinde na těle je fyzickou reakcí na emocionální bolest, která dotyčnou osobu od této bolesti odvádí. Internetové sebepoškozování nahrazuje emocionální bolest jinou formou emocionální bolesti. Toto negativní zesílení je extrémně znepokojující," podotýká Welchová a připomíná, že jednání těchto lidí je nepředvídatelné a může eskalovat.

Aby Ellie dodala svému příběhu na důvěryhodnosti, začala napadat ty, kteří ji v internetových diskusích bránili. "Moji přátelé se mě snažili chránit, takže abych mohla pokračovat, začala jsem jim také posílat ošklivé vzkazy," přiznává dívka.

Výzkum v oblasti sebepoškozování na internetu naráží především na maximální utajování této činnosti. "Ti, kdo to dělají, se nesmírně bojí, že budou odhaleni. Děsí se ostudy a ponížení v případě, že by se přišlo na to, že si urážlivé vzkazy posílají sami," prohlašuje Welchová.

Richard Graham, který pracuje pro londýnskou nadaci Tavistock and Portman NHS Foundation Trust a specializuje se na užívání digitálních a nových technologií, na tento problém narazil v souvislosti se sebevraždou čtrnáctileté Hannah Smithové z Leicestershiru. Dívka si vzala život v srpnu, když byla šikanována na komunitní síti Ask.fm. Správcové sítě tvrdili, že Hannah si spoustu hanlivých komentářů poslala anonymně sama.

"Nesmírně mě to překvapilo. Nejsem si jist, jak je to běžné, ale obávám se, že je to běžnější, než si myslíme," konstatoval Graham.

Nyní sedmnáctiletá Ellie a Ben dostali lékařskou pomoc a s touto praktikou již skončili. Před odborníky ale stále leží neprobádaná oblast relativně častého internetového chování.

"Většina dospělých dává vinu za tyto problémy novým technologiím a nechce uznat, že mladí lidé jen využívají tuto technologii k řešení společenských a citových problémů, jimž čelí," uvádí Dannah Boydová, která pracuje jako odbornice na média, kulturu a komunikaci na Newyorské univerzitě a pro firmu Microsoft.
"Technologie odráží a umocňuje dobré i špatné věci z každodenního života. Je podstatně jednodušší vinit technologii než příslušný problém prostudovat víc do hloubky. Bohužel i experti často spíš mluví o tom, co technologie dělá s mládeží, a ne o tom, co ukazuje o kultuře mladých," dodává.
Zdroj: ČTK
zdroj:http://psychologie.doktorka.cz/

Rozhlasoví dokument o sebepoškozování a navazující diskuse s psychiatrem

21. března 2014 v 15:13 | Admin
Rozhlasový dokument o sebepoškozování - Rudá kráska

Navazující diskuze s psychiatrem v pořadu Noční mikrofórum

Další pořady ČRo o sebepoškozování:
http://hledani.rozhlas.cz/iradio/?query=sebepo%C5%A1kozov%C3%A1n%C3%AD

Sebepoškozování se nevyskytuje pouze u lidí

1. března 2014 v 15:52 | ADMIN webu
Automutilace neboli sebepoškozování je charakterizováno vědomým a přímým způsobováním zranění tělesné tkáně často bez záměru sebevraždy. Jedním z nejčastějších způsobů sebepoškozování je řezání se na různé části těla (nejčastěji na předloktí), bez zasažení důležité tepny nebo žíly. Zařadit sem můžeme dále takové projevy automutilačního chování, jako je pálení se, odírání se do některých částí těla (končetiny, hlava, břicho apod.), škrabání se na nepoškozenou tkáň, nebo už existující zranění a jizvy a tak znemožnění jejich hojení, vytrhávání vlasů (trichotilomanie), spolknutí předmětů nebo látek, které nejsou určené k jídlu a můžou být tak zdraví nebo život ohrožující (propisky, žiletky, různé drobné nebo ostré předměty).
Hranice mezi sebepoškozováním a suicidálním pokusem jsou někdy velmi tenké, protože je často zvýšené riziko úmrtí při takovémto automutilačním jednání. Takovéto (neúmyslné) úmrtí může být způsobeno neuvědomovaným rizikem, které zraňování s sebou přináší, kdy jedinec nezvažuje dopad svého jednání na svoje zdraví a život.

Sebepoškozování se jako symptom může vyskytovat v rámci některých psychiatrických poruch, nejčastěji u tzv. emočně-nestabilní poruchy osobnosti - tzv. hraniční porucha osobnosti, ale taky třeba u depresí, úzkostných poruch, u drogové závislosti, poruch příjmu potravy, u post-traumatické stresové poruchy, u schizofrenie apod.

Toto chování je často používáno jako obranný mechanismus zvládání zátěže, který poskytuje přechodnou úlevu od úporných a úzkostných pocitů, tenze, deprese, stresu, od pocitů emoční otupělosti nebo pocitu jakéhosi selhání, odporu k sobě samému, a v mnohém souvisí s nízkou sebeúctou nebo perfekcionismem.

Velmi často se sebepoškozování vyskytuje v období adolescence a mladé dospělosti, s nástupem přibližně mezi 12 a 24 rokem věku, nicméně se může objevit v jakémkoli věku, včetně mladších dětí a starších lidí.

Sebepoškozování se přitom nevyskytuje pouze u lidí, ale může být pozorováno u zvířat žijících v zajetí, jako jsou např. ptáci, opice, kteří si způsobují různá zranění (vytrhávání peří, škrabání pokožky, jizev zabraňujících zacelení apod.)

Automutilační chování se často spojuje s prožitím nějakého traumatu, nepříjemné a subjektivně velmi negativní situace nebo zážitku, jako je např. emocionální nebo sexuální zneužívání. Při léčbě je proto potřeba zahrnout komplexní přístup, a zaměřit se jak na automutilační chování samotné, tak především na to, co stojí za jeho pozadím. Vzhledem k vysokému riziku poškození zdraví nebo ohrožení života se indikují léky ze skupiny antidepresiv a jiná medikace spolu s intenzivní individuální a skupinovou psychoterapií zaměřenou na práci s traumatickou událostí nebo negativní zkušeností v minulosti, která může stát na pozadí sebepoškozujícího chování.

Zvládání sebepoškozování

16. května 2012 v 15:43 | ADMIN webu

Sebepoškozování také tvoří bludný kruh. Spouštěčem je nějaká zdánlivě neškodná věta,
nebo poznámka. Např. přítel se zeptal dívky s hraniční poruchou, proč je naštvaná. Ji v hlavě
naskočily automatické myšlenky: "Proč se mě ptá? Nejsem naštvaná! Nikdy nejsem naštvaná! Proč mi to
dělá? Nesnáším ho! Dělá to schválně! Nejsem naštvaná! Zblázním se! Říznu se!" Když se jí honily
hlavou tyto myšlenky, snažila se od nich odvést pozornost svým chováním. Křičela na partnera a
sebepoškozovala se. V jejím těle se to projevilo somatickým reakcemi - svalovým napětím, povrchovým
dýcháním, vnitřním napětím. Z emocí se projevila úzkost, hněv a smutek. Tyto emoce vyvolaly nový
koloběh automatických myšlenek a nové sebepoškození.

( http://www.kbtinstitut.cz/materialy/jano/kbt_poruch_osobnosti.pdf, str.102)



Postup zvládání sebepoškození


V prvním kroku je potřebná analýza sebepoškozování. Terapeut se ptá, jakým způsobem
se klient sebepoškozuje a proč, co ho k tomu vede, jak často apod. V případě potřeby spolu
s klientem zváží hospitalizaci. V dalším kroku se spolu s klientem snaží najít typický vzorec,
jehož obsahem jsou kognitivní složka, emoce, chování a tělesné reakce. Následuje zaměření se na
krátkodobé i dlouhodobé, pozitivní i negativní důsledky. Další proces probíhá v imaginaci. Během
ní se klient snaží procházet svůj vzorec a popisovat detaily. Potom má za úkol napsat detaily
písemně. V dalším kroku je klient podroben expozici v imaginaci. Dále má sledovat sebe sama a
zjistit, kdy dochází k zahlcení negativními emocemi, které hrozí sebepoškozením a vymýšlet co
nejvíc alternativních způsobů reakce na spouštěče. Probíhá nácvik alternativních reakcí. Na úplný
závěr je expozice "naživo" se sebeodměňováním.

(http://www.kbtinstitut.cz/materialy/jano/kbt_poruch_osobnosti.pdf)






c) Dialekticko-behaviorální terapie


Doktorka Marsha Linehanová vyvinula v 80. letech minulého století terapii zaměřenou na léčbu
hraničních poruch osobnosti vypracovanou na základě Kognitivně-behaviorání terapie -
dialekticko-behaviorální terapii.


Důraz v dialekticko-behaviorální terapii je kladen hlavně na přijetí a schválení chování v
daném okamžiku samotným pacientem takového, jaké je. Pacient přijímá dosažené změny v průběhu
terapie. Pozornost se také věnuje chování, které působí rušivě na terapii, a to jak ze strany
klienta, tak i terapeutického týmu. Dále se klade důraz na terapeutický vztah sám o sobě a na
dialektický proces, což znamená celostní, mezivztahový přístup, zohledňující prostředí klienta i
s jeho historií a dává se důraz na proměnlivost systému. Celostní přístup je protikladem
k černo-bílému myšlení hraničních pacientů.


Dialekticko-behaviorální terapie používá kognitivní a behaviorální techniky - např. nácvik řešení
problémů, expozici, trénink dovedností, kognitivní přerámování a další.


Dialekticko - behaviorální terapie je kombinace individuální a skupinové terapie. V individuální
terapii se řeší specifické problémy konkrétního pacienta. Skupinová terapie pomáhá při zvládání
regulace emocí v interpersonálních vztazích a v pocitu "self".

Má čtyři tréninkové fáze:


1. Skupina plného vědomí - je zaměřena na pocity neuvědomování si sebe a pocity
prázdnoty. Používají se např. techniky prostého pozorování, popisu událostí, plného prožití dané
situace, nehodnocení-nenálepkování, techniky zaměřené na schopnost koncentrace pouze na jednu
činnost, výběr účinných technik řešení problémů.


2. Skupina mezilidských dovedností - je zaměřena na mezilidské vztahy. Ty bývají
chaotické, zmatené, idealizované, přespříliš intenzivní, jsou charakterizovány neschopností vztah
udržet či naopak ukončit. Užívají se asertivní techniky např. odmítnutí, techniky řešení konfliktů
atd.


3. Skupina dovedností emočního prožívání - podporuje schopnosti jak zvládat emoce -
jak je rozpoznávat, popsat, jak je ovlivnit a techniky, jak snížit emoční zranitelnost.


4. Skupina dovedností stresové tolerance - snaží se o nácvik strategií, které
pomáhají zvládnout maladaptivní chování - např. jak snášet stres, jak se se stresem vyrovnat, jak
přijmout neovlivnitelné okolnosti.

(Pastucha, 2003)
zdroj:http://is.muni.cz

Sebepoškozování (neboli automutilace)

2. ledna 2012 v 23:36 | ADMIN webu
Sebepoškozování (neboli automutilace) je záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem vážného psychického problému, jenž postižený nedokáže zvládnout jiným způsobem.

Sebepoškozování může být i přechodné, respektive jednorázové, ale to nemusí být nutně spojeno s psychickým stavem úzkosti a neschopností zvládat problémy. Jde o účelovou záležitost, která má jedinci přinést nějakou výhodu ve společnosti. Důvody mohou být například:
  • Iniciační obřad - pokud chce být někdo přijat do sekty (či gangu) musí se poranit, pak je však přijat a k dalšímu sebepoškození nedochází
  • Snaha získat výhody nebo se něčemu vyhnout - zranění může odvrátit nástup k výkonu trestu nebo povinné vojenské služby, popřípadě dostat vojáka na ošetřovnu, kde se vyhne šikaně vrstevníků a podobně.
V případě duševně nemocných lidí může být sebepoškozování následkem jejich stavu. Jakmile je odstraněn primární problém (podáním psychofarmak, navázáním komunikace, …) sebepoškozování odezní.
  • Lidé trpící akutními psychotickými příznaky se mohou úmyslně zranit pod vlivem bludu či halucinace (například se pokoušejí vyříznout si čip, jež jim implantovali mimozemšťané).
  • Mentálně postižení se prostřednictvím kousání se nebo narážením hlavou do zdi pokoušejí dát najevo své potřeby, vyjádřit tak nepohodlí nebo svou náladu či pocit.
někdy se také lidé poškozuji pálením o horké věci jako je například horká voda nebo topení a někdy i mezi lidmi ale tak aby si toho nevšimli.
Sebepoškozování v pravém slova smyslu je závislost srovnatelná s alkoholismem nebo závislostí na drogách. Člověk se pomocí sebepoškození snaží vyřešit nepříjemný stav (viz níže), ale pokud se to povede, opět se objeví něco, co jej do mizerného stavu přivede a opět dochází k sebepoškozování. Navíc se to jedinec snaží skrýt a stydí se za to, takže samo sebepoškozování se stává důvodem nepříjemných pocitů a vzniká tak kruh, v němž se zvyšuje intenzita, s jakou si jedinec ubližuje.
Sebepoškozovat se člověk může sebou samým (škrábání, kousání, štípání, zarývání nehtů, bití především hlavou o cokoli je po ruce, …) nebo pomocí nástroje (užívá se nůž, žiletka, jehla, nůžky, provaz, oheň nebo cigareta a podobné). Objevují se i taková zranění, které bylo nesmírně náročné vykonat (jedinec se například musel zkroutit do extrémní polohy, aby se dokázal zranit tam, kde se zranil). Jak a kde si jedinec způsobuje zranění záleží na původu jeho duševních stavů.

Mechanismus

Člověk se dostane do stavu, se kterým si sám neporadí a který mu je nepříjemný a nutně potřebuje úlevu. Jak se do tohoto stavu dostali, jak se při něm cítili a proč je napadlo zrovna ublížit si sám sobě, si většinou lidé již nedokážou vzpomenout. Důvodů může být celá řada: pocit frustrace, vzteku, lítosti, přetížení, negativní emoce, osamělost, flashbacky (náhlé a intenzivní vzpomínky na prožitá traumata). To, že se sám zraní, mu může pomoci hned z několika důvodů:
  1. Fyzická bolest odvede pozornost od nepříjemných psychických bolestí, s kterými si nevíme rady. Jednoduše je přebije.
  2. Při poranění dochází k vyplavení endorfinu, který pomáhá organismu zvládnout fyzickou bolest, což přináší člověku okamžitou úlevu, po které prahnul.
  3. Poranění odvede pozornost od nežádoucích pocitů. Zaměstná mysl praktickými starostmi, protože rána se musí omýt, ošetřit, zavázat, krev nesmí kapat na koberec, musí se vyhledat lékař, …
Toto působení je však jen dočasné a problémy se objeví znovu a ve vážnější formě(ať už ty staré, kvůli nimž se jedinec poranil, nebo zcela nové, podobného charakteru) a člověk se poraní opět, protože jednou to pomohlo (stejně jako u drogy se tu vypěstuje spojení pocitu úlevy s tímto aktem a vzniká závislost).
Navíc se za své jednání (například slabost nebo ublížení si) stydí, protože ví, že společnost by jej neakceptovala. K pocitu studu se přidává pocit strachu, že se to někdo dozví a snaha stopy po zranění skrýt (nechodit na koupaliště, nosit dlouhé rukávy, …) nebo nepřipustit, jak se to stalo (tvrzení, že se zranil nějakou nehodou, nebo že už si ani nevzpomíná, jak se mu to přihodilo) a izolovat se od okolí. Tyto pocity vyústí v negativní emoce a často ještě ve spojení s jinak způsobenými negativními emocemi jsou opětovným důvodem k ublížení si.
Člověk je pak plně odhodlán před svým okolím vše utajit, rozhodně se k ničemu nepřizná a sám sobě nepřizná, že potřebuje pomoc, a tak se na takovéto případy přichází většinou náhodou.

Rizikové skupiny

Sklony k sebepoškozovaní mají především:
  • Ti, kteří byli pohlavně zneužiti nebo sexuálně či tělesně týráni. Tito lidé ještě k nepříjemným pocitům mají velmi problematický vztah k vlastnímu tělu, které je teď zneužité, nečisté, špatné. Své tělo nechtějí nebo se bojí mít rádi. Zranění buď přináší chvíli, kdy se k svému tělu mohou chovat kladně (postarat se o něj, ošetřit ho) a nebo je to pro tělo trest. V případě trestání těla bývají zranění zvláště krutá a soustředěná na místa, jež mají s původním traumatem spojitost (prsa, stehna, genitálie).
  • Lidé, kteří zažili nějakou jinou pro ně velice ,,zlou událost (rozchod, hádky v rodině, škola aj...)
  • Ženy, protože mají větší sklon sebeobviňovat se a vztahovat problémy na sebe.
  • Mladí, protože jsou zatím nezralí a nemají dost zkušeností s řešením problémů a překonáváním překážek. (Pokud sebepoškozování přetrvá i do vyššího věku (po třiceti letech), pak se většinou jedná o zafixované chování.) Mnohdy jde o touhu dokázat si, že na to mají a chtějí poznat pocit když se říznu. Jde o adrenalin. V takových případech si způsobují nejčastěji rány na rukou, o kterých ví, že v případě nehody je nemohou ohrozit na životě.
  • Osoby s duševními poruchami. Schizofrenici a další mentálně postižení, u nichž nejde o problém v rámci nemoci, ale u nichž se sebepoškozování přidá jako další samostatný psychický problém, jehož vznik nemoc pouze podnítila. Jsou na něm závislí, stejně jako výše zmíněné skupiny.

Léčba

Pokud se psychoterapeutovi podaří odstranit primární problém (neboli důvod, proč k prvnímu sebepoškozování došlo), problém sebepoškozování vymizí. Tedy léčba traumatu, terapie zaměřující se na rodinné a sociální vztahy, sebeobviňování a podobně. V některých případech se podávají i léky.

Metody se samozřejmě kombinují a existuje i celá řada nových terapií a metod, speciálně zaměřených na tento problém. Mezi takové patří i DBT (Dialectical Behavioral Therapy), kterou vyvinula americká psycholožka Marsha M. Linehan.
Léčba však rozhodně není krátkodobou záležitostí, protože člověk musí změnit své chování a znovu se naučit řešit problémy a regulovat emoce. Naučí se technikám, jak zvládat vypjaté situace, nebo jak se jim vyhnout.zdroj:http://cs.wikipedia.org

Odkaz na článek: Sebepoškozování aneb touha po životě.

26. listopadu 2011 v 23:13 | ADMIN webu
K sebetýrání a ubližování si se uchylují zpravidla velice citliví jedinci.Mají zvýšené citové vnímání a nedokáží žít v neutrálních stavech nudy,apatie a stereotypu..Přečtěte si článek kliknutím na přiložený odkaz s názvem který je velmi a velmi pravdiví: Sebepoškozování aneb touha po životě.



Ten článek se mi fakt líbí a má co do sebe,je k zamyšlení.Je dobrej.

Sebepoškozování je psychická porucha, která má původ ...

26. listopadu 2011 v 20:27 | ADMIN webu
Sebepoškozování je psychická porucha, která má původ v sociokulturním prostředí. Pod tímto pojmem si mnozí lidé představí sebevrahy. Avšak bylo vědecky prokázáno, že se lidé, kteří sebepoškozováním trpí, nechtějí úmyslně zabít. "Pouze" si tím ulevují od svých problémů.
Sebepoškozování je agresivní chování člověka, které je nasměrované proti němu samotnému. Pro sebepoškozování je charakteristické, že se toto sebezraňující chování opakuje, je návykové. Ve společnosti se o něm ví a mluví velmi málo, s tímto problémem se však potýká mnoho osob, především dospívajících.

Nejčastější formy sebepoškozování

  • řezání
  • škrábání
  • kousání
  • pálení se
  • típání cigaret či sirek do ruk atd.
  • rytí do ran nebo jizev (nenechat rány zhojit)
  • propichování kůže (např. jehlami, bodání se)
  • pojídání velkého množství prášků
  • bodání kružítkem
  • spalování kůže tělovým sprejem

Příčiny sebepoškozování

Nejrizikovějšími faktory jsou vážná traumata zanechávající hlubokou stopu v dětské duši:
  • sexuální zneužívání
  • znásilnění
  • tělesné týrání a zanedbávání
  • citová deprivace
  • dětská samota a pocit, že s problémy, se kterými se děti setkávají, jim nemá kdo pomoci
  • odloučení od rodičů
  • alkoholismus
Pro většinu lidí je důležitým momentem vzniklá bolest, která přehluší bolest psychickou. Fyzická bolest je něco hmatatelného, co člověk může vlastní vůlí ovládnout, na rozdíl od bolesti psychické. Při pocítění bolesti začne mozek produkovat endorfiny, a tak z člověka spadne stres a úzkost. Sebepoškozování je vlastně úleva od psychických problémů - když se člověk pořeže či si jinak ublíží, fyzická bolest přehluší bolest psychickou.

Jak sebepoškozování zabránit

Pokud zjistíte, že si vaše dítě ubližuje, kontaktujte bez váhání psychologa. S dospívajícím dítětem můžete mluvit jako s dospělou osobou. Před tím, než povedete rozhovor na téma sebepoškozování, připravte se na to, že se nedozvíte nic příjemného a problémy dítěte budou nejspíš větší, než jste čekali.

Nereagujte hystericky nebo výbušně, pokud nechcete, aby k vám dítě ztratilo důvěru. Vyhněte se jakémukoliv obviňování - to by bylo nejspíš totéž, jako byste řekli »Pořezej se!«.

Sebepoškozování je, stejně jako pokus o sebevraždu, volání o pomoc a dítě, které ubližuje samo sobě, rozhodně potřebuje při odvykání dohled odborníka a pochopení rodiny.

Prevence je možná!

Lepší než řešit důsledky určitého negativního chování a jednání, je takzvaná prevence, neboli způsob předcházení těmto negativním jevům:
1. Preventivně působí osvěta, respektive odtabuizování tématu. S dospívajícími je třeba na toto téma diskutovat.

2. Je potřeba podporovat a rozvíjet otevřenou komunikaci v rodině, schopnost mluvit o svých pocitech, umět je vyjadřovat, ventilovat a vybít, pokud jsou nepříjemné a negativní (třeba sportem, křikem, rozcupováním papíru).

3. Je třeba naučit se přistupovat k problémům čelem a konstruktivně (nikoliv sebedestruktivně) je řešit.

4. Dospívající by se měli naučit bránit si svoje hranice a uvědomovat si, co ještě chtějí a co již ne.
zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz



Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity.

4. února 2009 v 20:47 | ♥Naposledy.cz♥
Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace. Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.
Zdroj:Klikni !

Nejčastějším důvodem dětských úzkostí a následného sebezraňování jsou podle Hodkové neutěšené rodinné vztahy, rozvod a hádky rodičů, ale také sexuální zneužívání.

4. února 2009 v 20:45 | ♥Naposledy.cz♥
V posledních letech přibývá úzkostných a depresivních dětí a dospívajících, kteří svá trápení řeší tím, že jsou sami k sobě agresivní. ČTK to řekla ředitelka dětské psychiatrické léčebny v Opařanech na Táborsku Iva Hodková. Mluví se o takzvaném sebepoškozování či sebeubližování. Objevuje se zejména u dívek. Nejčastěji se děvčata řežou do rukou a do stehen, někteří dospívající si také trhají vlasy, bijí se, škrábou se nebo si agresivně a do krve koušou nehty.
Podle jedné ze zahraničních studií sebepoškozování postihuje 18 procent dívek a osm procent chlapců. Nejčastějším důvodem dětských úzkostí a následného sebezraňování jsou podle Hodkové neutěšené rodinné vztahy, rozvod a hádky rodičů, ale také sexuální zneužívání. Psychiatr Ivo Paclt z první lékařské fakulty Univerzity Karlovy ČTK řekl, že vedle rodinných problémů za úzkosti, deprese a sebepoškozování dětí mohou také násilné filmy, televize a bulvární tisk. Podle Paclta přibývá obecně duševních poruch, protože společnost klade vysoké nároky na úspěch a výkon dětí i dospělých. Nelze opominout ale i biologické příčiny, tedy vrozené dispozice k duševním nemocem.

Sebepoškozování se objevuje nejvíce u starších dětí a dospívajících kolem 14. až 18. roku věku. Výjimkou ale není ani u mladších dětí či dospělých. Za určitou formu sebepoškozování se dá považovat i vědomé škodlivé pití alkoholu a užívání drog. Z nyní léčených opařanských dětských pacientů se zraňuje asi pět procent. Hodková ale odhaduje vyšší podíl. "Šíří se to mezi dívkami jako epidemie," řekla. Adolescenti k řezání svého těla používají žiletky, nože, nůžky, ale i ostrou hranu stolu. V léčebně se prý stává, že se jedna dívka demonstrativně řeže a ostatní, když to vidí, tak ji pak napodobují.

Zdravotní sestry se snaží pacientky od činu uchránit, ne vždy se to ale podaří. Než dívku personál zachytí, tak si třeba stihne ruce alespoň poškrábat. "Ta nutkavost udělat to je strašná," řekla Hodková.

Na léčení se dostane jen zlomek z mladých lidí, kteří se sebepoškozují. Podle některých odborníků je sebezraňování dokonce módní záležitostí u určitých skupin mladých lidí. Na internetu se dají najít mnohé návody, jak si ublížit. Mladí lidé se na svých blozích svěřují s pocity úlevy, které jim řezání nebo pálení přináší.

"Jsou tam obrovské úzkosti, a ty děti je uvolňují tím, že se řežou, když začne téct krev, tak všichni uvádějí, že se uvolní," řekla Hodková. Zajímavé prý ale je, že když jim personál ránu ošetřuje, tak to vnímají naopak jako velkou bolest.

Psychiatrička ČTK řekla, že se do léčebny dostala dívka, která se nebezpečně pořezala po příjezdu domů. Rodinné vztahy nebyly dobré, přesto se dívka těšila, když tam jela. Cestou narůstalo napětí, pociťovala stres. Doma nikoho nenašla. "První, co udělala, když přišla domů, bylo to, že rozprostřela nože, které doma měli, vybrala si ten správný a nakrájela se," popsala Hodková. Rodičům prý často dlouhodobé konání jejich potomka naprosto uniká. Třeba proto, že takové děti nosí výhradně dlouhé rukávy, nebo se s nimi rodiče tak málo vídají, že nemají čas nebezpečné tendence postřehnout.

Úzkosti a deprese, které doprovázejí sebezraňování, se podle Hodkové léčí především psychoterapií. Vhodná je rodinná terapie, ovšem ne vždy jsou rodiče ochotní se jí podrobit. V léčbě pomáhají také léky, například antidepresiva.

Podíl duševně nemocných dětí z dětské populace (celosvětově, dlouhodobě) Duševní porucha Podíl nemocných dětí z dětské populace (v procentech)
Mentální retardace 7
Hyperkinetická porucha (ADHD) 4 - 6
Poruchy chování 4 - 5
Deprese 3 - 4
Závislost na drogách 4 - 5
Psychózy, schizofrenie 0,5 - 0,8
Autismus 0,5
Celkem duševní poruchy 5 - 8

Zdroj:Klikni !

Sebepoškozování - možnosti léčby

1. ledna 2009 v 18:27 | ♥Naposledy.cz♥
Možnosti léčby



Pokud se psychoterapeutovi podaří odstranit primární problém (neboli důvod, proč k prvnímu sebepoškozování došlo), problém sebepoškozování vymizí. Tedy léčba traumatu, terapie zaměřující se na rodinné a sociální vztahy, sebeobviňování a podobně. V některých případech se podávají i léky.
Metody se samozřejmě kombinují a existuje i celá řada nových terapií a metod, speciálně zaměřených na tento problém. Mezi takové patří i DBT (Dialectical Behavioral Therapy), kterou vyvinula americká psycholožka Marsha M. Linehan.




Mezi základní předpoklady, které dokáží osvobodit člověka z kruhu sebepoškozování, patří vůle dokázat najít vlastní vnitřní hodnotu.





Ukázková (motivační) pravidla pro lidi s tendencí sebepoškozování aneb Nejdůležitější důvody, proč chtít přestat:



- dostaneš zpět svůj život
- dokud si nepřestaneš ubližovat, nemůžeš změnit to, kolik věcí v tvém životě je sebepoškozováním ovlivněno.
- protože se nemusíš trestat - sebepoškozováním si moc ubližuješ, jak fyzicky tak psychicky
- protože se z toho stává závislost - sebepoškozování je závislost, která se ti vymkne z kontroly
- abys mohl opravdu cítit
- nikdy víc si nebudeš muset čistit oblečení od krve
- nebudeš se dostávat do potíží, které sebepoškozování přináší
- žádné další výmluvy
- můžeš pak pomoci přestat i ostatním
- žádné další lži
- žádné další jizvy
- protože každou chvíli takto vidíš staré jizvy
- budeš moci nosit oblečení, které budeš chtít
- ukážeš druhým, že jsi lepší, než si oni myslí
- můžeš sportovat
- nejsi za nic vinná/ý
- nemusíš se stále nenávidět
- budeš na sebe hrdá/ý


Zpracováno s využitím zdrojů: www.wikipedia.cz, http://sebeposkozovani.ath.cx/

Co je to sebepoškozování

1. ledna 2009 v 18:06 | ♥Naposledy.cz♥
Sebepoškozování je záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem psychických problémů, které jedinec nedokáže zvládnout. Za tímto fenoménem povětšinou vězí nedostatek vnitřní hodnoty a absence schopnosti přijmout sebe sama.





Lidé, kteří se vědomě fyzicky zraňují často uvádějí, že to dělají proto, aby uvolnili napětí a řezání jim pomáhá cítit se naživu. Mezi další argumentace patří paradoxně pocit kontroly nad životem. Nejčastější příčinou však bývají deprese a psychické problémy. Sebezraňování je řešením typu "vytloukání klínu klínem". Bolest fyzická vytlačuje bolest psychickou.Často jsou zmiňovány i pocity viny a trestu.



Sebepoškozování je nesmyslné




V pravém slova smyslu jde o závislost srovnatelnou s alkoholismem nebo závislostí na drogách. Člověk se pomocí sebepoškození snaží vyřešit nepříjemný stav, ale pokud se to povede, opět se objeví něco, co jej do mizerného stavu přivede a opět dochází k sebepoškozování. Navíc se to jedinec snaží skrýt a stydí se za to, takže samo sebepoškozování se stává důvodem dalších nepříjemných pocitů.
Sebepoškozovat se člověk může sebou samým (škrábání, kousání, štípání, zarývání nehtů, bití především hlavou o cokoli …) nebo pomocí nástroje (užívá se nůž, žiletka, jehla, nůžky, provaz, oheň nebo cigareta a podobné). Objevují se i taková zranění, které bylo nesmírně náročné vykonat (jedinec se například musel zkroutit do extrémní polohy, aby se dokázal zranit tam, kde se zranil). Jak a kde si jedinec způsobuje zranění záleží na původu jeho duševních stavů.


Způsoby sebepoškozování

1. ledna 2009 v 18:01 | ♥Naposledy.cz♥
Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.





Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.




Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.



Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.



Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.



Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.



Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.



Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

Sebepoškozování

1. ledna 2009 v 17:51 | ♥Naposledy.cz♥
Ahoj a vítej na těchto stránkách, ať jsi kdokoliv.





Možná Ti je už přes třicet, máš být schopný, budovat kariéru, zakládat rodinu. Ale něco Ti brání. Snad to, co se stalo už hodně dávno a Tys měl tehdy potřebu se za to potrestat, pořád to bolí a je to třeba patnáct, dvacet let. Nevíš, co dělat, není to hodno Tvého věku, zní ze všech stran. Jenže jak se bránit? Když bolest je ta největší obrana…



Nebo je Ti 14, rodiče Ti příliš nerozumí, spolužáci šikanují a vyčleňují Tě na okraj, Tvoje krásná tajná láska se objímá s někým jiným a ve škole to taky, přiznejme si, moc nejde. Jsi hloupost sama, říkají ostatní, věřit jim? Nevíš, ale cítíš, že potřebuješ tyto hlasy vytěsnit a zkoušíš to..třeba žiletkou. Snad je Ti 24 a jsi mladá a úspěšná žena. Na oko. Uvnitř se trápíš a jednoznačně víš, že Tvé jméno je Nikdo. Nenávidíš svoje tělo a životním motorem je tuto odpornou masu zničit. Vyrýváš si jizvy na srdci do své kůže.


A může Ti být třeba 40, 50, více či méně, můžeš být chlapec či dívka, muž či žena, zkrátka někdo, kdo ví, jak svědí řezná rána, jak pálí cigareta, jak bolí vytrhané vlasy, jak ničí dlouhé dny beze spánku, bez jídla a pití, jaký je život s utrpením. Je i pravděpodobné, že jsi přítel někoho, kdo touto skrytou bolestí trpí a ptáš se: Jak mu pomoci? Jak se zachovat? Tak pro vás všechny jsou tyto stránky. Nehledejte tu, prosím, podporu v poškozování, ani zaručené rady, jak vše ukončit. Nejdůležitější je začít "chtít" přestat a to se vám můžeme zkusit pomoci najít. Zbytek je na vás, na Tobě! Tak tedy vítej, člověče, ať jsi kdokoliv…



 
 

Reklama