STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Sebeláska

Jak milovat sám sebe

15. března 2017 v 17:48 | Admin
Trávíme příliš mnoho času tím, že čekáme na to, až nás někdo bude milovat, doufáme, že si nás láska najde sama a snažíme se hledat lidi, kteří nám ji dopřejí. Cítíme se prázdní a bez lásky neúplní. Chceme, aby nás někdo naplnil a dal nám lásku.

Bohužel tak to ale v životě nefunguje. Milovat sám sebe znamená hlavně respektovat se, což je jediný způsob, jak si vytvořit v životě lásku, kterou můžete sdílet s ostatními.

Když očekáváte lásku z vnějšího zdroje a někdo nebo něco nenaplní vaše fantazie, budete se potom cítit ještě hůře, než předtím. Abyste byli schopni být milováni, musíte nejprve milovat a respektovat sebe stejně jako ostatní lidi. Porozumění tomu, co to znamená milovat sám sebe posílí vaši schopnost milovat ostatní lidi. Pustíte tím do svého života pozitivní energii a otevřete cestu novým příležitostem.

Tento článek vám v tom pomůže. Nikdy nemějte pocit, že žijete pro nic za nic. Každý den na svět přicházejí lidé a také z něj odcházejí, takže se snažte prožit svůj život moudře a respektujte sami sebe. Někdy se cítíme, jako kdyby celý náš život závisel na jediné osobě. Myslíme si, že když něco uděláme, zalíbíme se tomuto člověku. Marníme čas tím, že se lidem vyhýbáme a později toho litujeme. Chybí nám lidé a jejich láska. Abychom ale mohli někoho milovat, musíme nejprve milovat sami sebe.

Chovejte se k ostatním s láskou a respektem. Vnášejte radost do života lidí, najdete tak radost i sami v sobě. Navíc tito lidé vám to oplatí tím, že se k vám budou také chovat laskavě. Postupně začnete mít pocit, že si zasloužíte všechny ty vděčné úsměvy. Nedělejte to ale jen proto, aby s vámi ostatní jednali v rukavičkách.



Dělejte svět lepším místem tím, že budete dělat dobré skutky. Sdílejte sami sebe s ostatními lidmi. sdílejte své znalosti, nebo například darujte peníze nebo věci někomu, kdo je potřebuje.
  • Sdílejte příležitosti pro budoucí štěstí tím, že budete se svými blízkými sdílet všechny své cíle a úspěchy. Pomozte nějakému politickému kandidátovi nebo komunitnímu projektu. Choďte pomáhat do školy nebo do kostela.

Vyjádřete sami sebe, piště si deník nebo pište povídky. Jistě budete chtít dostat své pocity nějak ven, ale neobtěžovat s nimi své přátele.

Zapomeňte na minulost. Zasloužíte si nový začátek! Existuje mnoho lidí, kteří to měli v životě těžké. Neuzavírejte se jen kvůli smutku, zklamání nebo strachu z budoucích nepříjemností. Oceňte své pocity, ale hoďte je za hlavu. Važte si toho, co jste se díky svým chybám naučili a jak jste se díky nim změnili. Odpusťte si všem, kteří vám ublížili. Hlavně ale odpusťte sami sobě.

dpusťte si. Netrestejte se za to, co jste udělali v minulosti. Raději se zaměřte na chyby jako na proces učení. Řekněte si: "Odpouštím si _______." Stoupněte si před zrcadlo a řekněte si to nahlas. Podívejte se sami sobě do očí a myslete to upřímně. Nikdy sami sebe neponižujte. A pokud ano, zasmějte se, uvědomte si, že se zabýváte minulostí a zapomeňte na to. Každý den je nový začátek. Pokud děláte něco, na co nejste zrovna pyšní, rozhodněte se, že s tím přestanete a pracujte na tom, aby se vám to podařilo.

Vyvěste si na dobře viditelná místa pozitivní tvrzení. "Jsem krásný," nebo "mám odvahu milovat." Pište sami sobě takové vzkazy, které vám připomínají to, co na sobě máte nejraději. Každý den si je alespoň jednou přečtěte nahlas, raději ale víckrát. Nejlepší jsou na to lepivé barevné papírky.

Sedněte si před zrcadlo. Představte si, že v zrcadle je někdo, kdo vás ponižuje. Potom si nacvičujte klidné "je mi to jedno" a při tom se usmívejte. Zkoušejte si to tak dlouho, dokud tomu neuvěříte. Nikdy nedovolte, abyste se nechali ovlivnit představami ostatních lidí. Pokud věříte, že jste krásní, i osoba v zrcadle bude krásná. Pokud se zaměříte jen na to, co na sobě nesnášíte, nic jiného neuvidíte.

Snažte se přehlížet materiální objekty a pocity. Všichni chceme hezký dům, hezké věci, hodného partnera atd. Hledejte tyto věci ale objektivně. Chcete moc, náboženství nebo jen nějaký motiv? Někdy je jednoduší skrýt sám před sebou pravdu, ale když si uvědomíte, co skutečně chcete, budete na tom moci pracovat a s trochou štěstí zodpovíte všechny své důležité otázky.

Veďte si deník. Pište si o svých zážitcích - o špatných i o těch dobrých. Když si budete své zkušenosti zapisovat, prožívejte jejich pocity. Když si zapamatujete i nepříjemné zkušenosti, budete moci sami se sebou soucítit. Soucit není sebelítost, ale spíše ochota akceptovat cizí bolest a lítost. Většina lidí v dospívání trpěla chronickým nedostatkem pozitivních emocí a musejí se naučit, jak si vážit sami sebe. Soucit nám umožní uvědomit si svoji bolest a nechat ji jít.

Buďte vytrvalí. Pracujte na tom, abyste se měli rádi a akceptovali se takové, jací zrovna jste. Velkou součástí lásky je přijmout člověka takového, jaký je. To se neliší ani u lásky k sobě samému - naučte se milovat sami sebe. Když sami sebe akceptujeme, začneme přemýšlet nad tím, které nelichotivé vlastnosti bychom na sobě chtěli změnit.


Začněte pracovat na tom, abyste se stali tím, kým chcete být. Dělejte to s pozitivním přístupem, pracujte na svých vyšších cílech a naučte se řešit své problémy a motivovat se k hledání nových příležitostí. Buďte veselí a nadšení (když se to hodí).

Nedefinujte sami sebe podle toho, co jste udělali. Oslavte své úspěchy, ale naučte se nemyslet na to, co se vám nepovedlo. Nezapomeňte, že úspěch není cíl cesty. Úspěch je cesta samotná, díky které se přibližujete k tomu, co si přejete. Akceptujte sami sebe a ostatní vás budou následovat. Nejste svými činy, vzhledem ani zůstatkem na účtu.


Obejměte se. Ukažte si pravou lásku tím, že obejmete své skutečné já.

Buďte tím, kým skutečně jste. Vyjadřujte se, smějte se, hrajte si nebo zpívejte. Chovejte se šíleně. Nebojte se toho, co si pomyslí ostatní. Všichni se cítí stejně a chtěli by se projevit, ale bojí se.

Důvěřujte sami sobě. Neřiďte se slepě radami ostatních lidí. Naučte se důvěřovat tomu, kým skutečně jste.


Vymyslete pět pozitivních slov, které vás popisují. Zkuste nepoužívat slova "hezký" nebo "milý". Hledejte originálnější popisy.


Zamyslete se nad tím, jak byste chtěli, aby se choval partner ve vztahu. Platí stejné charakteristiky také pro vás?

Zkoušejte si přijímat lásku. Být schopen milovat znamená také umět přijímat lásku. Když vás někdo miluje, dělá pro vás hezké věci, říká vám hezká slova, dává vám dárky a skládá komplimenty, užívejte si to. Dovolte si cítit skutečnou lásku, kterou vám lidé dávají. Nezapomínejte na to, že si jejich lásku zasloužíte. Je důležité umět přijmout lásku. Dáváte si tím šanci lépe poznat sami sebe a zjistit, že je láska pro vás vhodná. Také někomu dáte radost z toho, že vás může milovat. Další důležitá věc je zkoušet si přijímání lásky tak, že budete sami sobě říkat "miluji tě". Dovolte, aby vám láska zaplnila celé srdce. Přijímejte svoji vlastní lásku nepodmíněně.

Zkoušejte si říkat "ne". Je v pořádku někdy lidi odmítnout, když se vám do něčeho nechce. Nemusíte se kvůli tomu cítit provinile. Jen si uvědomte, že máte i svůj vlastní program. To je něco jiného, než dělat lidem laskavosti z lásky. Když děláte věci z lásky a vaše srdce je chce dělat, je to něco jiného. Když se vám do toho nechce a máte pocit, že musíte někomu vyhovět a udělat ostatní lidi šťastné, není to v pořádku. Naučit se říkat ne je umění a chce to cvik. Můžete říct třeba: "Díky, že jsi mě požádal. Teď to ale pro tebe nemůžu udělat." Nikdy nemůžete potěšit všechny. Když říkáte lidem "ne", nezapomeňte se usmívat a říkejte to s noblesou.

Dělejte to, co milujete. Snažte se udělat sami sebe šťastnými. Co rádi děláte? Pokud si najdete něco, co vás baví a budete se tomu věnovat, přinese vám to lásku, radost a štěstí. V takových chvílích jste skutečně sami sebou a stáváte se díky tomu šťastnějšími a milujícími lidmi.

Chovejte se k sobě tak, jak se chováte ke svému nejlepšímu příteli. Jak se chováte k nejlepšímu kamarádovi? Jednáte s ním s láskou, laskavostí, důvěrou a respektem? Pokud se takto chováte ke svému příteli, proč se neumíte takto chovat sami k sobě? Zkoušejte si to - chovejte se k sobě jako ke svému příteli a mluvte sami se sebou laskavě. Nenadávejte si, neponižujte sami sebe a lichoťte si. Nezapomínejte na své hranice a naslouchejte svým potřebám. Vždy k sobě buďte milí a jemní.

Pečujte o sebe. Péče je velmi důležitá. Vyhraďte si nějaký čas jen pro sebe a buďte o samotě. Dělejte něco, co vás uklidňuje, co máte rádi a co vás baví. Můžete o sebe pečovat fyzicky tím, že budete cvičit a zdravě jíst. Emocionálně o sebe můžete pečovat tak, že budete poslouchat oblíbenou hudbu, malovat nebo pomáhat lidem, kteří to potřebují. Když budete pomáhat ostatním, lidé vám to budou oplácet. Budete se cítit skvěle, protože váš život bude mít nějaký smysl. Duševně o sebe pečujte pomocí čtení svých oblíbených knih. Spirituálně toho lze dosáhnout například díky meditaci.


Přestaňte se srovnávat s ostatními. Každý je jedinečný. Všichni máme své silné stránky. Když se srovnáváte s ostatními, cítíte se kvůli tomu špatně. Když se srovnáváme s ostatními, ať už jde o auto, dům, partnera, peníze, děti, práci nebo vzhled, způsobuje nám to nízké sebevědomí, někdy i depresi, žárlivost a závist. Přestaňte se srovnávat s ostatními tak, že se zaměříte na své vlastní přednosti. Poznejte sami sebe a objevte to, co je na vás nejlepší. Potom to sdílejte se světem. Dalším způsobem je vděčnost. Buďte šťastní za to, co máte. Pociťujte vděk za vše, co máte - za vaše přátele, práci, vztahy, věci atd. Vděk udrží vaše srdce otevřené pro lásku. Nikdo není takový, jako vy, buďte tedy sami sebou. Buďte vděční za každý kousek svého skvělého já. Snažte se ve všem nejlépe, jak umíte. Buďte nejlepší, jací dokážete být a milujte se ještě více. Jedině tak budete mít více lásky i pro ostatní.

Nesnažte se o dokonalost. Přestaňte se kritizovat za to, že nejste dokonalí. Vždy se snažte být nejlepší, ale když nedosáhnete dokonalosti, neznamená to, že byste nebyli dobří. Pouze dodržujte kroky popsané výše a nenechejte na sebe tlačit očekáváními ostatních lidí. Nezapomeňte na to, že ať se stane cokoli, jste dokonalí takoví, jací jste, i se svými vadami.


  • Nezapomeňte na to, že jste jen člověk. Když se někdy chováte potrhle nebo nerozumně, je to jen součást vaší osobnosti. Chybovat je lidské.
  • Sepište si seznam všeho, co vám přináší radost. Vůně oceánu, zpěv, projížďky autem, zahradničení... Každý den udělejte alespoň tři věci, které vám přinášejí radost. Naplánujte si každý svůj den a těšte se na tyto věci. Tak se dostanete na cestu ke šťastnému životu.
  • Nemusíte se cítit úzkostlivě kvůli čemukoli, čeho se snažíte dosáhnout. Raději důvěřujte sami sobě a tomu, že s pomocí tvrdé snahy dosáhnete pozitivních výsledků. Díky tomu se nebudete cítit podřadně.
  • Dělejte to, co vás baví. Jeďte někam pryč, nejlépe s kamarádem. Nebo zůstaňte doma, připravte si dobré jídlo a sedněte si s dobrou knížkou ke krbu nebo klimatizaci.
  • Pokud máte v životě nějakou negativitu, okamžitě ji zablokujte. Zbavte se všeho, co vás nedělá šťastnými.
  • Chovejte se k sobě jako kdybyste byli milující rodič. Nikdy, za žádnou cenu, se neponižujte!
  • Nezapomeňte, že byste se neměli trestat za to, že se vám nepovede mít se rád okamžitě. Jde o dlouhodobý proces. Mějte sami se sebou soucit a pochopte, že trvá nějaký čas vidět se v pozitivním světle.
  • Akceptujte pokroky, ať jsou jakkoli pomalé. Nespěchejte na sebe a nesnažte se stát novým člověkem příliš rychle. Neztrácejte trpělivost. Není třeba si dělat starosti kvůli času - máte na to celý život.
  • Připomínejte si, že si zasloužíte lásku. Mnoho lidí se cítí nepříjemně, přitom jsme všichni jen lidské bytosti. Vždy sami sobě důvěřujte a mějte sebevědomí. Ukažte své optimistické já.
  • Pečlivě naslouchejte zprávám, které sami sobě posíláte. Zbavujte se negativních zpráv, nebo z nich dělejte pozitivní zprávy.
  • Nebuďte marniví. Marnivost neznamená lásku k sobě, tak jak milujete ostatní.
  • Nikdy neočekávejte, že budete 100% jako někdo jiný. Použijte svůj život, abyste se stali tajemnými a přitažlivými já. Nesnažte se kopírovat někoho jiného. Chtěli byste být oblíbení? Pokud se musíte měnit, aby se vám to povedlo, je jasné, že to nestojí za to. Když vás lidé budou mít rádi takové, jací jste, budete vědět, že si zasloužíte i vlastní lásku.
  • Buďte sami sebou. Všichni ostatní už jsou zabraní.
  • Pokaždé, když si uvědomíte negativní emoci, zastavte se a pociťte ji. Potom si poděkujte a akceptujte ji. Emoce nejsou nic víc než vnitřní prožitky, které přispívají tomu, kým jsme. Akceptovat problémy (negativa) stejně jako příležitosti (pozitiva) je další věc, která vám může pomoci dosáhnout skvělých výsledků (řešení problémů).
  • Nebojte se říkat "já" při pohledu do zrcadla, láska k sobě samému je jen JÁ, JÁ, JÁ! Neměli byste ale dovolit, aby se vám do cesty postavilo vaše ego.
  • Být milý může být obecně dobré, ale vy budete muset být skutečně milí, aby vám to šlo. Pokud je vaše skutečná osobnost hlasitá a společenská, nebojte se projevit! Nedoporučuje se držet se zpět - vede to pouze k sebenenávisti.
  • Zrcadla budou vaším nejlepším přítelem. Vidět sama sebe jako milého člověka je velmi důležité. Vyberte si nějakou svoji oblíbenou vlastnost. Nedívejte se do zrcadla a najděte si nějakou vlastnost, kterou byste chtěli změnit. Zaměřujte se jen na pozitiva, dokud neuvidíte sami sebe objektivně a budete schopni zhodnotit, které oblasti skutečně potřebují vylepšit.
  • Zde je krátká průpovídka, kterou byste si měli říkat každý den. Nalepte si ji na zrcadlo: "Koukám do zrcadla a co to vidím? Krásnou dívku, která na mě kouká!" "Teda," pomyslela jsem si. Kdo to může být? Usmějte se a řekněte: "Jsem to přece já!"
  • Lidé jsou sami sebou dokud nezemřou. Jinými slovy, jste to vždy vy - silné stránky, slabé stránky atd.
  • Napište si seznam všech věcí, které na sobě milujete. Například si napište do jednoho sloupce věci, které jste udělali a do druhého si napište, co byste chtěli udělat. Například pokud jste vyhráli nějaký zápas, napište si to. Později přidávejte další a další úspěchy, které vám pomohou milovat sami sebe více. Do druhého sloupce si pište budoucí cíle a jak vám jejich dosažení pomůže. Jakmile budete mít první seznam, stoupněte si před zrcadlo a řekněte si: "Teda, já mám ale krásně ploché břicho. Bože, já mám tak krásné vlasy!" atd. Důvěřujte sami sobě, když si to říkáte.
  • Nikdy si nemyslete, že jste nejhorší na světě.
  • Zkuste být nějakou dobu bez zrcadel. Přestaňte se na chvíli zabývat svým vzhledem a buďte sami sebou.

  • Důvěřujte sami sobě a rozhodujte se za sebe. Neměňte se jen proto, že to po vás lidé chtějí.
  • Milovat sám sebe neznamená být sobecký a stahovat na sebe veškerou pozornost. Jde spíše o sebevědomí, které šeptá: "Vím, kdy přijde můj čas, ale nemyslím jen na sebe."
  • "Neštěstí miluje společnost," takže netravte příliš mnoho času se zoufalými, nemotivovanými a mrzutými lidmi.
  • Vaše problémy vám dávají příležitosti rozvíjet si schopnosti a charakter.
  • Milovat sám sebe neznamená obdivovat se nebo trpět narcismem, což jsou negativní vlastnosti, které lidi odrazují. Neměli byste se nikdy stavět nad ostatní.
  • Důvěřujte svým názorům. Přestože tyto tipy mohou fungovat pro jednoho, nemusí být vhodné pro jiného. Naučte se důvěřovat sami sobě, je to důležitou součásti toho, mít se skutečně rád.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-milovat-s%C3%A1m-sebe

Jak přijmout sám sebe a probudit v sobě lásku

15. března 2017 v 17:42 | Admin
Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s tématem sebepřijetí, sebelásky. Možná je to i tím, že jsem toto téma dlouhou dobu také řešila i u sebe a čím dál častěji si teď všímám a uvědomuji, kolik problémů nám i jiným odmítání sama sebe může způsobit. Proto jsem se rozhodla napsat pár bodů, které sama často dělám, a které by vám mohli pomoct probudit v sobě lásku k sobě i k celému světu. Protože kdo má v sobě lásku, ten září jako maják ve tmě a přitahuje k sobě další láskyplné bytosti. Kdo má v sobě lásku, je už ze své podstaty šťastný. Ale nemůžeme přece čekat, že nás ostatní přijmou takové, jací jsme, když se nepřijmeme ani my sami.

Ostatní nám často jen nastavují zrcadlo a my si můžeme vybrat, jestli se z toho poučíme a uvědomíme si, co děláme špatně nebo jestli se budeme stále považovat za oběť, která nemůže nic změnit, a které se všechno děje náhodně. Často jsme tak moc zaměření navenek, že viníme ze všeho, co se nám děje, všechny kolem sebe a ani nás nenapadne hledat příčinu uvnitř nás samotných. V takových chvílích u nás převládá ego, díky kterému se ztotožňujeme s naším fyzickým tělem, věříme, že jsme odděleni od celku, cítíme se opuštění a bezmocní. To ego nám lže a my mu věříme. Říká nám, jestli jsme dobří nebo špatní, co máme a co nemáme dělat, neustále hodnotí nás i celý svět a vytváří v nás klamná přesvědčení, která nám brání posunout se vpřed, být opravdu šťastní. Já ale věřím, že nemusíme dělat nic, co nechceme, a že když se na vše podíváme z nadhledu, tak nic není dobré nebo špatné, vše má jen příčinu a následek a když se necháme vést svým srdcem a intuicí, tak nemůžeme udělat chybu.

Ze začátku to může být dost těžké, naučit se rozeznat, co vlastně opravdu chceme my (naše duše) = co nás činí šťastnými a naplňuje nás, a co chce naše ego (naše předsudky, naučení vzorce chování, tlak okolí) = co nás činí nešťastnými a způsobuje v nás pocity prázdnoty. Ale jakmile se na tuhle cestu vydáte, sami ucítíte, že čím více se budete přijímat, čím více se budete mít rádi a čím více vaše myšlenky, slova i činy budou vycházet z lásky, tím šťastnější budete. Tím snáze dokáže rozeznat, co opravdu chcete. Naučíte se poslouchat vaši duši a jednou už nedokážete dělat nic jiného, než to, co vás dělá šťastnými.
1. NAUČME SE NEHODNOTIT A ZBAVME SE PŘEDSUDKŮ - Málokdo si to možná uvědomuje, ale naše mysl je často plná předsudků a nepravdivých přesvědčení o sobě samém i o okolním světě, které vznikly nějakou naší negativní zkušeností nebo v rámci výchovy, vlivem okolní společnosti, a také naším vzdělávacím systémem. Ať už se nám v budoucnu pak stane cokoliv, nehodnotíme situaci objektivně, ale téměř vždy více či méně zkresleně, protože naše myšlenky prochází přes "filtr" našeho podvědomí, kde jsou všechna tato mylná přesvědčení uložena, aniž bychom si to uvědomovali. Níže jsem napsala pár "cvičení", které vám mohou pomoct tato přesvědčení z podvědomí odstranit a tím vás osvobodit a umožnit vám více "řídit" svůj život i své reakce na vnější okolnosti. Důležité ale je si tuto skutečnost uvědomit, a přestat si vytvářet další a další přesvědčení a předsudky, které nám škodí. Toho můžeme dosáhnout pozorováním svých myšlenek a svých reakcí. Pozorujme např. naši reakci, když máme před ostatními zazpívat nějakou písničku. Jak se cítíme? Máme strach? A jestli ano, proč? Myslíme si, že neumíme zpívat? A pokud ano, tak proč si to myslíme a proč nám to vadí? Máme strach, že se v očích toho druhého shodíme? Myslíme si, že nás ten druhý člověk přestane mít kvůli tomu rád nebo že nás bude mít rád méně? Kde se v nás vzalo tohle přesvědčení? Nebo můžeme pozorovat naše myšlenky, když nějaký člověk "vystoupí z davu", obleče si něco podle nás nevhodného, dovolí si podle nás říct něco, o čem se nemluví….jak se cítíme?

Co nás napadne? Vadí nám to nebo ne a proč? Cítíme se ohrožení, vytržení ze stereotypu, denní jistoty? Nebo vnitřně toužíme také "vystoupit" z davu a nemáme odvahu? Takhle můžeme pozorovat téměř jakoukoliv naši reakci na vnější svět a otázkami se postupně dostat k příčině - k myšlence, kterou naše podvědomí přijímá za pravdu, ačkoliv pravdou není a nám samotným v životě ubližuje. Přesto se nám to může zdát ze začátku velmi těžké a je zapotřebí naprosté upřímnosti k sobě samému. Proto si uvědomte, že u tohoto "cvičení" jste pouze vy, a nikdo jiný vás za vaše myšlenky, ať už jsou jakékoliv, trestat ani posuzovat nebude….jen vaše mysl, pokud jí to sami dovolíte. A čím dříve k sobě začnete být upřímní, tím dříve se těchto omezení zbavíte a budete se cítit svobodnější a šťastnější.
2. KAŽDÝ DEN SI ŘEKNĚME V ZRCADLE, ŽE SE MÁME RÁDI - Tato technika na mě ze začátku působila "směšně" a "trapně". Říkala jsem si, přece nebudu říkat sama sobě, "mám Tě ráda". V téhle společnosti jsme často i vychováváni, že si nemůžeme dovolit říct, "mám se ráda", "miluji sama sebe". Protože společnost to může vnímat jako namyšlenost či sobeckost, je to něco jako tabu, o kterém se nemluví.
Když jsem však tyto své předsudky překonala, překvapilo mě, jak moc těžké je tuto jednoduchou větu směřovanou sobě samému vyslovit. Pamatuji si, jak mi to poprvé trvalo asi hodinu, a to jsem ji ještě probrečela. I když to tedy vypadá jako velmi jednoduché cvičení, velmi na nás působí. Důležité je však snažit se zapojit i emoce. A protože vím, že to ze začátku může být těžké (možná vám v hlavě vyvstane myšlenka "nebudu si přece říkat, že se mám rád/a, když to tak necítím"), zkuste se postavit před zrcadlo, zavřete oči a představte si někoho, ke komu cítíte nebo jste někdy cítili lásku, prociťujte tu lásku, radost až do konečků prstů, představte si, jak ta milovaná bytost stojí přímo před vámi a díváte se na ni. A pak oči otevřete a s těmi pocity, které v tu chvíli ještě máte, směřujte slova "mám tě rád/a, miluji tě" ke svému odrazu v zrcadle, jako by to byla ta nejúžasnější a nejkrásnější bytost na světě.
3. KAŽDÝ DEN SI PŘED SPANÍM OPAKUJME, ŽE MILUJEME SAMI SEBE - Před spaním, anebo také ráno po probuzení se nacházíme ve stavu, kdy jsme velmi dobře ovlivnitelní autosugescí. Je to stav, ve kterém už nespíme a uvědomujeme si, co říkáme, ale zároveň nejsem ani úplně probuzení a naše mysl nám nestihne klást odpor v podobě myšlenek "tohle je blbost", "tomu přece sám/sama nevěříš" apod. Proto bychom si každý večer před spaním nebo ráno po probuzení měli alespoň desetkrát zopakovat větu jako např. "Miluji sám sebe" nebo "Přijímám se s láskou takový/á, jaký/á jsem" (větu si můžete zvolit podle sebe, jak vám to nejvíce vyhovuje). Toto cvičení můžeme dělat i během dne, ale důležité je, abychom si lehli na postel, na zem nebo se pohodlně posadili do křesla, zavřeli oči a zcela se uvolnili.
4. VŠÍMEJME SE SVÉHO CHOVÁNÍ A MYŠLENÍ A JEDNEJME A MYSLEME S LÁSKOU - I když myšlenky a slova mají velkou moc, naše činy jsou rovněž důležité. Zkuste si proto všímat svého chování a jednejte co nejvíce s laskavostí a láskou ke svému tělu i k celé své bytosti. Svou lásku k sobě tak můžete, pokud jste ženy, projevovat třeba tím, že si koupíte kokosový olej na hebčí pleť, věnujete svému tělu voňavou koupel nebo masáž, uděláte si zábal na vlasy nebo jen tím, že si koupíte oblečení, které vám sluší a zdůrazňuje vaše přednosti (mnoho žen, které se vnitřně nepřijímají, si totiž podvědomě vybírají oblečení, které se nehodí k jejich postavě, typu pleti, vlasům a zdůrazňuje jejich nedostatky nebo má naopak strach koupit si něco výraznějšího, co by jim naopak slušelo, ale mají za to, že už se to na ně nehodí), anebo si půjdete zaběhat či jinak zasportovat. Muži mohou lásku ke svému tělu projevit zase tím, že si třeba zajdou do posilovny, změní si sestřih vlasů, jídelníček nebo styl oblékání. Důležité ale je, abyste všechno, co pro své tělo děláte, dělali kvůli sobě, jen proto, že se to líbí VÁM, a ne někomu jinému. To vy se přece pak budete cítit dobře ve svém těle.
5. KAŽDÝ DEN SI NABIJME LÁSKYPLNOU ENERGIÍ NAŠI SNÍDANI NEBO NÁPOJ - Toto cvičení nám může sloužit jako takový malý každodenní rituál. Zabere jen chviličku, a přesto je podle mě velmi účinné. Posadíme se nebo postavíme s rovnými zády tak, aby v nás energie mohla dobře proudit, položíme naše ruce nad misku s jídlem či hrnkem s čajem nebo vodou, zavřeme oči a představujeme si, jak skrze nás seshora proudí čistá, zářivě bílá, láskyplná energie, od temene hlavy až do srdeční čakry v našem hrudníku a odtamtud, jak se rozlévá do našich rukou a z nich do jídla či nápoje, které láskou nabíjíme. Já osobně si takto ráno nabíjím např. vodu s citrónem, skořicí a medem. :)
6. MEDITUJME NA SRDEČNÍ ČAKRU - Další možností, jak pracovat na sebepřijetí, je meditace na naši srdeční čakru, která je spojena s absolutní láskou, a tedy i s láskou k nám samotným. Pohodlně si sedneme do tureckého sedu či jiného sedu, narovnáme záda (pokud je nedokážeme udržet rovné, můžeme si pomoct tím, že je opřeme o zeď), zavřeme oči a s každým nádechem si představujeme, jak do naší srdeční čakry vtéká seshora i zezdola čistá, láskyplná energie, a s výdechem jak se přebytek této energie rozlévá z naší srdeční čakry do celého těla. Představujeme si, jak láska doslova zaplňuje celou naši bytost, od temene hlavy až po konečky prstů na rukách i na nohách. Tuto meditaci můžeme provádět i jen pár minut, a pokud máme nedostatek času, můžeme ji provádět i během dne např. při chůzi do školy, do práce nebo při jízdě tramvají či autem. Tímto způsobem snadno zaplníme naše tzv. "hluchá místa" a také nebudeme třeba tolik nervózní při čekání v dlouhé frontě v obchodě nebo na úřadě.
7. OBJÍMEJME LIDI, KTERÉ MÁME RÁDI A DÁVEJME JIM NAŠI LÁSKU NAJEVO - Posledním a rovněž velmi důležitým "cvičením", které můžeme praktikovat pro posílení lásky v naší bytosti, je objímání. Je to velmi jednoduché, a přesto to dělá mnoho lidí tak málo. Objímání otevírá naše srdce lásce a odbourává všechny naše předsudky a negativní přesvědčení. Objímání spojuje lidi, uklidňuje a harmonizuje. Objetím se rovněž můžeme snadněji naladit na druhého člověka. To může být zároveň ale i důvodem, proč nechceme objímat úplně každého člověka, např. negativní člověk na nás může snáze přenést svou "špatnou náladu", své negativní pocity. Proto je důležité se v tomto případě řídit především našimi pocity, být spontánní a objímat lidi, u kterých to v daný moment cítíme, a především s láskou. Protože to, co cítíme, je většinou to správně. :)
To je zatím vše, co mě napadlo, a s čím nějak častěji pracuji sama. Snad vám tento můj článek alespoň trochu pomůže nebo vám poslouží k inspiraci. Tak na sobě pracujte, ať záříte jako hvězdy na nebi.zdroj:https://ininfinitum.cz/cs/jak-prijmout-sam-sebe-a-probudit-v-sobe-lasku/

Jak se naučím sám sebe přijmout, sám sebe správně milovat?

15. března 2017 v 17:40 | Admin
Jestliže je pravdou, že sebeláska je tak závažným faktorem - ale , není nám vrozena, nýbrž se v životě získává - musíme se jí tedy naučit. Stojíme pak před závažným problémem: Jak se naučím sám sebe přijmout, sám sebe správně milovat?
Na to existuje pouze jediná, v podstatě jednoduchá odpověď: Tím, i že se naučím - nechat se milovat. Mohu přijímat sám sebe pouze tehdy, když jsem sám přijat, milovat mohu pouze tehdy, jestliže jsem milován a nechám se milovat. Martin Buber říká: "Člověk přichází k sobě samému přes druhého." Michelangelo napsal své přítelkyni: "Teprve když jsem tvůj, jsem zcela svůj." Toto znovu zdůrazňuje Efez. 5,28b: "Kdo miluje svou ženu, miluje sebe." Když jsem zcela tvůj, a jsem tedy tebou zcela přijat, pak se teprve stávám sám sebou.

Blaze těm, kteří pocit přijetí a lásky mohli mít již jako kojenci. Měli matku, která je kojila. Při neomezeném příjmu potravy učinili první zkušenost, že jsou přijati, chtěni a nekonečně milováni. Cítili se v bezpečí. Tam začala pra-důvěra, která jim v pozdějším věku umožnila, nebo přinejmenším ulehčila sebepřijetí', a vyučila je lásce k sobě. Skutečnost, že kojení vyšlo z módy, že jsou v nemocnicích matky od něj někdy zrazovány, ba je jim někdy přímo zakazováno, je jistě příčinou nadměrného rozšíření orálních požitků v dnešní době. Náruživý kuřák není mužným a dospělým tím, že kouří, ani dívka s cigaretou v ústech se nestává emancipovanou. Oba se pouze snaží nahradit to, co jim bylo odepřeno jako kojencům. Přitom touží v podstatě nikoliv po nikotinu a alkoholu, nýbrž po vědomí, že jsou milováni, aby mohli milovat sami sebe.

Avšak nejen kojenci a malé děti, ale i my dospělí toužíme po pocitu, že jsme přijati a milováni, vždy znovu a v různých situacích. Dobře víme, jak na nás působí povzbudivé slovo, malá chvála či uznání. Nevydržíme dlouho vykonávat práci bez pozitivní odezvy a uznání. Potřebujeme je jako denní chléb, muži možná ještě více než ženy. Ale právě tento denní chléb jeden druhému nepřejeme. Většinou se "cvičíme" v kritice a na chválu zapomínáme. Myjeme si navzájem hlavy, ale ne nohy. Říkáme si navzájem jen negativní věci a stáváme se tak nejistými.

Platí to zvlášť pro církev. V žádné jiné životní oblasti se s chválou a uznáním tak důsledně nešetří jako právě zde. Proto se právě tady setkáváme s postavou "povinně milujícího", o němž jsme již hovořili. Nedovede se sám milovat, protože nebyl nikdy pochválen, ani milován. Jeho největší překážka spočívá v tom, že se nedovede nechat milovat. Z důvodů špatně pochopené křesťanské skromnosti a "pokory" se brání každému projevu chvály. Navíc si nevěří, takže za každým vysloveným uznáním a chválou hledá záměr. Z toho důvodu odrazuje všechny, kteří se mu snaží prokázat lásku, až ho pak přestanou chválit.

Jsme postaveni před ještě závažnější otázku: Jestliže souhlasí, že se můžeme sebepřijetí naučit pouze tím způsobem, že se necháme přijmout druhými - pak se dostáváme do začarovaného kruhu. Na jedné straně můžeme jeden druhého přijmout teprve potom, když jsme přijali sami sebe. Na druhé straně můžeme sami sebe přijmout teprve tehdy, když jsme se druhými nechali přijmout. Můžeme milovat, pouze jsme-li milováni.

A co když se tak nestane? Co když takový nedostatek lásky nikdo nenaplní? Co s takovým člověkem, jenž vyrůstal bez otcovské a mateřské lásky, na něhož doléhá nejdříve doma, pak ve škole a nakonec i v zaměstnání jen samá kritika, jemuž se neustále všechno vytýká? Jestliže je pravda, že člověk přichází k sobě jen přes druhého - co se stane, když nemá toho druhého? Nezůstane takový člověk beznadějně sám? Nezbývá mu tedy jen útěk do narkomanie a sebeuspokojování jakýmkoliv způsobem? Začíná se točit v začarovaném kruhu: nemůže milovat sebe, ani druhé, protože není sám milován - a není milován, protože sám nemiluje.zdroj:http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Ucme-se-sebelasce.html

Jak přijmout sám sebe

15. března 2017 v 17:39 | Admin
Už jsem pochopila, jak přijmout sebe sama. Naučila jsem se přijímat to, co je! Vypadá to jednoduše, ale je to docela složité.
Zkuste si to sami! Zkuste si přijmout, že se Vám něco nepodařilo, že jste totálně selhali, že jste v něčem propadli, že jste nesnesitelní. Bez výčitek svědomí, prostě to jen tak přijměte. Poznáte to tak, že Vaše mysl, srdce i tělo budou v naprostém souladu s Vaším přijetím.
Nezdá se to, ale je to opravdu těžké.
Netrvalo mi to chvilku, den, nebo týden, je to proces, který trvá několik let.
Ale když se Vám to podaří - posunete se o obrovský kus dopředu!
O čem to tedy je? Je to o pokoře, o tom, že když něco pokazím, nutně nemusím být špatná. Někdo je prostě lepší než já. OK, přijímám to. Beru si z toho ponaučení, příště třeba budu lepší já. Ale přijímám dnešní prohru. Přijímám to bezpodmínečně.
Jsem přeci na cestě, na cestě životem, svým životem, pluji po řece svého života. A ta řeka má své meandry o vodopády, ta cesta má své zatáčky, stoupání do kopce i dálnice. Je to moje cesta.
Něco se mi jenom nepodařilo. No a co? Bez výčitek.
Kdo nikdy nic nezkazil, ať hodí kamenem. Pro mě je důležité tady a teď.
Přijímám to, jak vypadám. Stárnu. No a co? Přijímám to, s pokorou. Celý můj život je proti celému vesmíru něco jako mrknutí okem. V přírodě se všechno také mění. A jak je to krásné! Lepší než na stárnutí je zaměřit se na moudrost, ta přichází zevnitř.
Dobrá stránka přijímání je taková, že neztrácím sílu bojem. Pokud něco pokazím, nebojuju, prostě to přijmu. Pokud s tím budu bojovat, zaměřím pozornost na to, co nechci. A to se bude zvětšovat. Zaměřím pozornost na boj a na protistranu, které tím dávám svoji sílu. A já nechci ztrácet svoji sílu. Já chci dělat to, co chci. A tak to přijímám a zaměřuji svoji pozornost dopředu. Jako bojovník. Bojovník je zranitelný, ale jde dál, jde dopředu, nezastaví se, nejde zpátky. Pokud chce načerpat sílu, udělá úkrok - úkrok stranou - udělá si svůj "time out" - popřemýšlí, zhodnotí situaci - a potom jde dál.
Přijímání není jenom o našich myšlenkách, situacích a postojích. Pokud říkám, že přijímám, přijímám vše. Dokážu přijmout dary s radostí a úsměvem. Poděkuju, neříkám, že to nechci, že to nemuselo být, že si to nezasloužím, nebo dokonce, aby si někdo nedělal škodu! Urazila bych tím dárce a ještě bych neocenila sama sebe. A já se chci ocenit. Jsem moc vděčná, když něco dostanu.
Přijímání souvisí s penězi, víc než si myslíme. Naučit se přijmout peníze a mít z nich radost, poděkovat za ně, být za ně vděčná. To, že nedokážeme přijmout peníze, se nám potom promítá do všech dalších oblastí v přijímání. Když si říkáme, že je nepotřebujeme. Tak potom oni nepřijdou. U někoho to možná přijetím peněz začíná.
Energie vděčnosti je nesmírně vysoká. Přesvědčuji se o tom na každém kroku. Někdy mám dokonce pocit, že celý vesmír jede na energii vděčnosti.
V našem vesmíru je všechno v rovnováze. Tam kde rovnováha není, vesmír si ji vynutí, zase to zpátky vyrovná.
Rovnováhu k přijímání si vytváříme dáváním.
zdroj:http://www.mariekmochova.cz/prijimani/

Sebepřijetí – klíč k naplněnému životu

15. března 2017 v 17:37 | Admin
Pro vztah s druhými lidmi je vztah sám k sobě klíčový. To znamená, že takový vztah jaký máme sami k sobě, máme i k ostatním lidem. Cokoli, co dokážeme v našem životě přijmout, dokážeme i změnit. Pokud tedy toužíte svůj život posunout tam, kam chcete, je nezbytné se na sebe a na svůj život podívat pravdivě a přijmout vše, co budete transformovat. Co by se změnilo ve Vašem životě, kdybyste věděli, že i Vy můžete mít život plný hojnosti a bohatství?
To vše a ještě mnohem více se dozvíte na jednodenním semináři.

Pro koho je seminář určen?

  • Pro každého, kdo touží po změně

  • Kdo je ochotný převzít zodpovědnost za svůj vlastní život -

  • Kdo prožívá těžké, nebo stále se opakující období

  • Kdo chce žít svůj vlastní život a ne život druhých

  • Kdo je nespokojený se svým životem, příp. sám se sebou

  • Kdo odmítá sám sebe jako člověka, který si zaslouží to nejlepší

  • Kdo je odvážný a nebojí se vidět pravdu o sobě a svém životě

Obsah:

Sebepřijetí

- Sebeláska x sebeúcta x sebepoznání
- Sebeodmítnutí x egoismus
- Naše realita je odrazem toho, co máme uvnitř
- Jak dokážeme projevit lásku sobě, tak jí dokážeme projevit druhým

Sebepoznání - kdo skutečně jsem?

- Hodnoty
- Silné a slabé stránky
- Co mě baví a dělá mě šťastným
- Kde se nacházím teď a kam směřuji
- Jaký je můj příběh

Vnitřní síla

- Jedinečnost
- Život teď a tady
- Cítím se skvěle
- Odpuštění
- Vlastní hodnota
- Důvěra sám v sebe

Vděčnost

- Kam směřuje naše pozornost?
- Jak projevovat vděčnost
- Uvědomění - úcta k životu

Životní harmonie a rovnováha

- Být v souladu sám se sebou
- Sám si tvořím svou realitu
- Mám právo říci ne
- Respekt k sobě a ostatním

Součástí tohoto semináře máme pro své posluchače, uchazeče a studenty připravené:

- účinné techniky NLP
- průvodce (manuál) uvedenými technikami
- názorné ukázky
- cvičení
- tištěný ebook 10 kroků k sebepřijetí

Semináře jsou vedeny interaktivní formou, s pravidelnými přestávkami a spoustou zajímavých témat. Ke konci semináře je pak samozřejmostí prostor k zodpovězení otázek posluchačů.


"Když se naučíš mít rád sám sebe, všechny Tvé problémy se vyřeší."
Louise Hay


zdroj:http://radkakoubova.com/seminare/tema-sebeprijeti-klic-k-naplnenemu-zivotu/

Na sebelásce nic špatného na ní není

15. března 2017 v 17:31 | Admin

Když se řekne sebestřednost či sebeláska, v lidech to vyvolává směs emocí. Tyto pocity jsou považovány za pramen zla současného moderního života. Někteří odborníci včetně psycholožky Lucie Bouzkové si myslí a prosazují pravý opak.


Když se řekne sebestřednost či sebeláska, v lidech to vyvolává směs emocí. Tyto pocity jsou považovány za pramen zla současného moderního života. Někteřípsychologové včetně psycholožky Lucie Bouzkové si myslí a prosazují pravý opak.
"Sebestřednost a sebeláska jsou ve skutečnosti základem vnitřní spokojenosti, jistoty a úspěchů a opravdu kvalitních vztahů s okolím. Nejvyšší formy altruismu je schopen člověk, který s ním začíná právě vůči sobě," tvrdí například Lucie Bouzková.

Chybí vám sebevědomí?

Podle ní sebestřednost znamená "být ve svém středu" a sebeláska "chovat k sobě lásku". Člověk, přebývající ve svém středu, si je lépe vědom sebe sama - svých potřeb, talentů a schopností. Je tedy sebevědomý.
Sebevědomí dává velkou vnitřní jistotu, snižuje ovlivnitelnost z vnějšku a tím i pravděpodobnost, že by se jedinec nechal přemluvit k něčemu, co je proti jeho vůli, co ho oslabuje, vytváří v něm pocity méněcennosti.
Možná je péče o potřeby druhých cestou, kterou získávají tu lásku a uznání, jež si sami zapomínáme dávat. Sebeláska je pak dalším stupněm, kdy začneme sebe sama přijímat.
"Nemusí být jednoduché vidět sebe sama v pravém světle a ještě se přijmout. Nemusíme tvrdit, že naše jednání bylo správné, ale můžeme přijmout, že bylo naše a vyjadřuje část naší povahy," připomíná Lucie Bouzková.

Jak se mám mít rád?

Mnohé napadne "Jak se mám mít rád, když jsem tak ošklivý, tlustý, neúspěšný, zadlužený?" Lucie Bouzková to vidí jasně: "Je to pochybnost vycházející právě ze zvyku odsuzovat sebe sama a naučená nedůvěra v možnost změny kýženým směrem. Obojí je právě důsledkem kritiky a odmítání, nicméně všechno naučené se lze i přeučit. Vůli a rozhodnutí v sobě však musí najít každý sám."
Pěstování zdravé sebelásky v dospělosti pomáhá k návratu do přirozeného stavu, který byl na začátku každého života: samozřejmé projevování sebe sama bez pocitů viny či zbytečného rebelování.
Děti se projevují přirozeně a spontánně a my dospělí, spoutaní společenskými pouty, se můžeme u nich začít inspirovat. Především ve dvou směrech: posilovat pocit, že tak, jak jsme, je vše v pořádku. A přestat hodnotit a vynášet soudy. Je to jediná možnost, aby mohla opět zasáhnout "matka příroda" a pomohla nám nastolit rovnovážný stav zdravé sebestřednosti a sebelásky.

Jak posilovat sebelásku?

  • Kde nad sebou pochybujeme, je třeba buď změnit své chování, nebo důsledně začít vnášet sebejistotu.
  • Kde se odsuzujeme, je třeba se začít přijímat a poučit se ze svého chování.
  • Kde máme strach udělat rozhodnutí, je třeba rozhodnutí udělat - nejlépe správné, ale aspoň nějaké.
  • Kde potřebujeme říci ne, je třeba překonat strach říci ne a dospěle si stát za svým rozhodnutím i případnými důsledky.
Pokud uděláme chybu, součástí procesu je opětovné odpuštění a další šance udělat to příště lépe. "Jakýkoli chybný krok můžeme završit tím, že se utěšíme, že i takhle jsme v pořádku, máme se rádi a příště to zkusíme ještě lépe," vysvětluje psycholožka Bouzková.

Jako malé dítě

Jsou to právě ty šance, které jsme od rodičů v dětství nedostali a dodatečně se učíme dát si je sami. Kreativitě se meze nekladou, a naopak hravost a intenzita ve způsobech vyjadřování uznání a lásky může celý proces sebeuzdravování výrazně urychlit.
Malé dítě se na sebe dokáže uznale dívat do zrcátka a nezdráhá se o sobě složit písničku, nebo se jen tak radovat z toho jaké je, z toho, že se sebou může trávit příjemný čas. Je jen třeba zeptat se sebe sama, co vás potěší a beze studu to následovat.
"Pokud se přistihnete, jak doma tančíte a hulákáte na celé kolo, že jste skvělí, tak si gratulujte, protože nejen, že odhalujete pravdu, ale ještě si ji dovolujete prožít!" usmívá se Lucie Bouzková.
Sebeláska je tedy souhrn ryze praktických a konkrétních činů, kdy si otevřeně dáváme najevo, že se máme rádi, stojíme sami za sebou, vědomě jednáme ve svém vlastním zájmu a zároveň nezpůsobujeme záměrně újmu druhým lidem.

Kde začít se sebeláskou?

Pokud někdo zneužívá popsané postupy k omlouvání svého chování, aniž by ho byl ochotný změnit, tak už se samozřejmě nejedná o zdravou sebelásku, ale alibismus. I ten je ale možné si kdykoli uvědomit, přijmout "alibistu v sobě" a začít své chování měnit.
Kde se sebeláskou začít? Kdekoli, ale nejlepší je začít tam, kde o svých pochybnostech víme. Týká se to často těla a vzhledu, inteligence a profesních schopností, partnerských a rodičovských kvalit a především sobe sama jako člověka.

Sebeláska, úspěch a vztahy

Sebeláska může pomoci si uvědomit, v čem daný jedinec chce být úspěšný. Již takové uvědomění si své touhy může být objevné a úlevné. Nastavit si vlastní kritéria úspěchu může dodat pocit samostatnosti a kompetentnosti. Dovolit si jít svou vlastní cestou a zákonitě tím vybočit z dosud známých kolejí, se může stát velkým dobrodružstvím, při kterém může člověk pochopit svou schopnost přežít a zbavit se mnoha dosud pěstovaných strachů.
Vztah, který máme sami k sobě koresponduje se vztahy k ostatním. Posilováním vnitřní jistoty a sebelásky se člověk stává nezávislým a laskavým. Dokáže uspokojovat své potřeby a samota je mu příjemná.
Přestane vyhledávat závislostní vztahy, ve kterých jsou běžnou součástí manipulace a využívání druhého k uspokojení svých potřeb, odmítání blízkosti nebo žárlivost. "Všechny tyto vztahové nešvary jsou ale stále jen důsledkem nedostatečné sebelásky a pozornosti vůči svým vlastním potřebám," uzavírá psycholožka.
Diplomovaná psycholožka Lucie Bouzková vystudovala interkulturní, manažerskou a klinickou psychologii na univerzitě v Řezně (Regensburg). Na toto studium navázala výcviky a kurzy zaměřenými na transakční analýzu, neurolingvistické programování (NLP), koučování, systemické konstelace, zrychlené učení, tantru, spirituální inteligenci, alchymii čaker, ženský seberozvoj apod. Více informací se dozvíte na www.bouzkova.cz.zdroj:https://www.zena.cz/zdravi/sebelaska-nic-spatneho-na-ni-neni/r~i:article:764013/?redirected=1489595382

Vydejte se na cestu lásky. A cesta lásky začíná u sebelásky.

15. března 2017 v 17:29 | Admin
Dávejte lásku především sami sobě. Pracujte na své sebelásce, podporujte své sebevědomí, budujte sebedůvěru, seberte odvahu k překonání překážek, které brzdí váš osobní růst. Jen tak, jak milujeme sami sebe, dovolíme druhým, aby nás milovali.
Vydejte se na cestu lásky s plným ranečkem své vlastní sebelásky. Pak se nikdy neztratíte, nic se vám nestane. Sebeláska je ta nejlepší ochrana.
Sebeláska vám pomůže jako kompas - díky ní potkáte dobré lidi, kteří vás budou milovat. Cesta lásky je plná radosti, ale potkáte jistě i bolest. Ale bolest se dá překonat - a byla by škoda se kvůli ní lásky vzdát.
nejkrasnejsi citaty - Seneca

Jak lásku dobře přijímat a lépe dávat

15. března 2017 v 17:27 | Admin
Láska v běžném provozu je jako míčová hra - nejdřív si vůbec musíte všimnout, že vám někdo přihrál projev lásky, musíte dobře zareagovat, abyste to chytili a neletělo to mimo vás nebo se vám to nějak nevysmeklo z ruky, a pak to musíte umět dobře přihrát zase zpět.
Umět přijímat projevy lásky je důležitá dovednost, kterou psychologové řadí mezi základní repertoár umění milovat a známku zralé osobnosti. Projevování vděku, potěšení, radosti a / nebo lásky na oplátku, když vám druhý jakýmkoliv způsobem vyzná lásku, má v rámci osobních intimních vztahů skutečně obrovský význam. Špatným přijetím projevu lásky můžete druhého zklamat, zranit nebo minimálně odradit. Dlouhodobým a nedostatečným přijímáním lásky svého milého nebo milou frustrujete. Vysíláte signál, že si lásky z jeho nebo její strany nevážíte, nebo že jí nevidíte (a to taky nevěstí nic dobrého) a necháte ji do sebe padat jak do černé díry bez odezvy. Uvědomte si, že opravdová láska je velmi vzácné zboží, nedá se zaplatit, a když vám někdo otevře své srdce a vyšle mocnou energii lásky vaším směrem, je to vlastně zázrak.
Jestli lásku dobře přijímat sami od sebe neumíte, neměli jste možnost to do sebe nasát jako houba na základě pozitivních vzorů v dětství, a toužíte po láskyplném vztahu, stojí za to se to naučit. Jinak toku lásky vlastně programově bráníte - a i kdybyste potkali toho nejlepšího milého nebo milou na světě, otázka zní, jak dlouho by ho to s vámi bavilo.
Hrajte v lásce první ligu!
Váš milovaný muž nebo vaše milovaná žena vám projeví lásku, například: usměje se na vás, pohladí vás, připraví vám večeři, odveze vás do práce, koupí vám cestou domů vaši oblíbenou čokoládu, vyzná vám lásku emailem nebo dá prostě lásku najevo jakýmkoliv jiným způsobem.
Krok č.1
Všimnout si - letí ke mě míč. Divili byste se, ale dost lidí projev lásky ze strany svého partnera ani nezaregistruje, natož aby nějak reagoval. Představte si, že mnohdy stojí vyznání lásky i dost úsilí, času a pozornosti. Všichni toho máme moc. A když si někdo ani nevšimne, že jste mu projevili lásku, je to smutné. Samozřejmě, pokud je bláznivé období a máte zrovna nabitý den 24 hod a jste hlavou na třech místech, nelze očekávat nějaké gejzíry lásky, když vám udělám svačinu. Ale jestli vaším směrem dlouhodobě prší projevy lásky a vy o tom vůbec nevíte, je to špatně. Naučte se tříbit vůči projevům lásky svou pozornost, mějte oči, uši, ostatní smyslové orgány a hlavně srdce na stopkách. Nebuďme vůči svým blízkým ignoranti a nebuďme ignoranti vůči jejich projevům lásky.
Krok č.2
Zpracování - vyšlo to a míč je v mých rukou. Uvědomte si lásku, kterou vám druhý projevil. Uvědomte si její hodnotu. Uvědomte si, jak projev lásky zahřeje příjemně u srdce. Potěšte se tím, že vás váš milý nebo vaše milá miluje. Většina lidí řadí v průzkumech lásku na první místa svého hodnotového řebříčku. Ale kolik z nich přijde domů, dostane se jim milého pozdravu a oni něco zavrčí a jdou si po svém? Bohužel docela dost. Uvědomte si, že každý láskyplný úsměv, pohlazení, pozvánka na večeři nebo i bleskové objetí vám jako na stříbrném podnose servíruje to nejcennější - lásku.
Krok č.3
Potvrzení přijetí a zpětná přihrávka. Když vás má někdo rád a lásku vám jakkoliv projeví, buďte vděční. Dejte svůj vděk najevo. Projevte, že máte radost, že vás to potěšilo. Ještě jednou: nenechte do sebe cpát lásku bez odezvy jak do černé díry. Jestli máte v životě to štěstí, že vás někdo miluje, vycházejte mu vstříc, aktivně a pozitivně reagujte na jeho lásku. Je to ta nejlepší motivace a nejlepší ocenění. Dávat lásku je radost a vy ji svou reakcí můžete ještě umocnit. Když to funguje zdravě a správně, vzájemná láska je jako perpetuum mobile.
I když jste byli obdařeni projevem lásky, který zrovna není váš šálek kávy, oceňte prostě tu lásku, která za tím je. Jistě se najde příležitost, jak si mile navzájem sdělit preferované projevy lásky, ale vždy oceňte experimenty nad rámec vaší hitparády.
Jak vypadají projevy lásky "na oplátku"
V podstatě jakkoliv, namátkou ze základního repertoáru umění milovat nebo kombinací různých forem. V dlouhodobém vztahu doporučuji sdělit s navzájem pomyslnou "hitparádu projevů lásky", která se může samozřejmě doplňovat nebo měnit podle aktuálních preferencí.
  • Neverbální projevy lásky - úsměv, příjemný tón hlasu, otevřená náruč, v některých situacích je třeba možné jen poslat pusu vzduchem, pokývnout hlavou…
  • Dotykové projevy lásky - pusa, objetí, pohlazení, položit ruku na rameno, na stehno, přitulit se…
  • Verbální vyjádření lásky - díky, vyznání lásky, použití milého intimního oslovení…
  • Dárky a pozornosti - hmatatelné i zážitkové, fantazii se meze nekladou a osvědčené kytky nebo dobrůtky vždycky potěší…
A už to slyším… Víš, kolik toho já mám? To jako mám pokaždé tohle všechno řešit a vyznávat lásku desetkrát za den? Sorry, ale na tohle nemám čas… Nevymlouvejte se na čas - času máme všichni málo. Celý výše popsaný proces vám zabere maximálně 10 - 20 VTEŘIN, když není zbytí. A to nadsazuju, já osobně zvládnu úsměv a pusu klidně i za 5, "Děkuju, Lásko!" napíše i pomalík cca za 15 vteřin. Objetí na pozdrav po návratu domů - i s verbálním oceněním vyznání lásky během dne a náručí otevřenou, dobře, to je třeba tak minuta. Takže jestli nestíháte za běžného provozu reagovat na projevy lásky, jste hodně špatní manažeři svého času. Kdo chce hrát v lásce první ligu, čas si vždycky najde!
zdroj:http://www.umenimilovat.cz/laska-davani-a-prijimani/

Trápí nás nesebevědomí, nesebeláska, nemáme sny, a pokud je máme, nevěříme v jejich uskutečnění.

15. března 2017 v 17:25 | Admin
Necháváme se ovlivňovat - a poutat - "moudrými" radami z okolí , trápí nás zdravotní problémy. Nedokážeme se sami v sobě vyznat a trápí nás pocit, že nás život drtí a že jsme příliš bezmocní s tím cokoli udělat.
Kurz probíhá pouze v malých skupinkách, což zajišťuje maximální individuální přístup a dostatek prostoru pro Vaše otázky.
Kurz je intenzivní, prožitkový. Je zaměřen na komplexní sebepoznání, osvobození se od zatěžujících bloků, uvolnění životní energie, posílení zdraví, přivolání pozitivních událostí do života. Součástí kurzu jsou meditace a psychoterapeutické techniky, používané v osobním koučingu.

Co se na kurzu naučíte:

  • Pochopíte, jak a proč vznikají sebedestruktivní bloky, jak je odstraňovat
  • Pochopíte, v čem spočívá sebeláska i úloha vnitřního kritika
  • Uvědomíte si svoji vlastní hodnotu, jak být sám/a sebou, získáte sebevědomí, pocit svobody
  • Naučíte se být asertivní, vnímat sebe sama, svoje přání i skutečné možnosti
  • Pochopíte nesmyslnost dogmat, která jsou vám vštěpována
  • Naučíte se vnímat pocity svého těla, emoce, pojmenovat je, chápat z čeho pramení
  • Pochopíte, proč se dějí negativní věci, jak v nich nalézt pozitivní poselství
Cena
3400Kč / záloha je 1000 Kč.
Přihlášení
Přihlášení je telefonické na čísle 728 678 708 či emailem na kotabova@atlas.cz Účastník je závazně přihlášen uhrazením zálohy.
Čas
1. den: 9 - 17 hod
2. den 9 - 16 hod
V poledne je jedna hodina pauza
Adresa
Říčany Politických vězňů 981/5, Zobrazit na mapě
nebo
Praha 3, Příběnická 977/8
Doprava
Z Prahy do Říčan je výborné spojení: 1. Vlak z Hlavního nádraží směr Benešov. Od vlaku je ordinace vzdálena cca 4 minuty pěší chůze. 2. Autobus od stanice metra Háje směr Kostelec n.Č. lesy. Ordinace je vzdálena cca 10 minut. Vlak i autobus z Prahy jede do Říčan cca 25 minut.
Zdroj:http://www.kotabova.com/kurzy/najdi-pochop-a-uzdrav-sebe-sama/

Mít rádi sami sebe je to největší, co můžete ve svém životě udělat.

15. března 2017 v 17:24 | Admin
V určitém smyslu je to vaše jediná práce v tomto životě. Ale jak jsme viděli, kořeny naší neschopnosti milovat sebe sama jsou velmi hluboké. Ostatně, nevzali byste tuto knihu do rukou, pokud byste se nepotřebovali tomuto umění naučit. Vědci tvrdí, že zvyky vytvářejí hluboké zásahy do naší mozkové soustavy a že trvá dvacet jedna dní, abychom nějaký zvyk začali měnit a devadesát dní, abychom tuto změnu dokázali vstřebat.

Je velice obtížné změnit tyto složité mozkové vzorce, a když dojde na snahu předefinovat to, jakým způsobem se díváme sami na sebe, je to obzvláště složité, protože mnoho z těchto vzorů a modelů bylo zakódováno již v dětství. Vzhledem k dlouhé řadě způsobů, jimiž jsme se naučili, jak se nemít rádi, máme před sebou pořádný kus práce.
Musíme se naučit milovat sami sebe na mnoha místech a mnoha způsoby - ve vztazích, při výběru práce, při výkonu práce, s rodiči a dětmi, mezi přáteli i neznámými lidmi, uvnitř našeho srdce, uprostřed všech našich váhavých a kolísavých emocí, s respektem k našemu tělu.
Podíváme se též na možné způsoby, jak na sebe myslet. Co to znamená milovat sebe sama Představte si, že všichni lidé na zemi jsou hladové duše, jejichž život nebyl dokonalý. Stejně jako vy, i oni měli nedokonalé rodiče. Stejně jako vás, i je poznamenaly tragédie a obtíže. Kdybyste slyšeli jejich příběhy, asi byste neměli daleko k slzám a chtěli byste dotyčné obejmout a utěšit. Chtěli byste jim říci, že přese všechno, co je potkalo, jsou stále cennými lidmi.
Asi byste možná také chtěli ocenit jejich odvahu dostat se ze dna až tam, kde jsou dnes, a vyjádřit jim svůj obdiv za jejich dobrotu, krásu a jedinečnost. Řekli byste jim, že v očích Boha a zcela jistě i ve vašich očích si zaslouží být milováni - o tom není pochyb.
Představte si, že všechny tyto krásné duše stojí před vámi a čekají na vaše požehnání. Když se podíváte do svého srdce a zeptáte se, zda jim ho můžete bez obav dát, vaše srdce bude přetékat štědrostí, smíchem a láskou. Nedovedete si představit nic snazšího a přirozenějšího, než milovat každého z nich za to, že jsou přesně takoví, jací jsou.
Milovat sebe sama znamená, že si dokážete představit sami sebe v čele této řady duší, čekajících na vaše požehnání a uznání. Znamená to, že uvítáte a vezmete do náručí sami sebe s tichým a upřímným přesvědčením, že máte pravdu- že jste dokonalí takoví, jací jste. Milovat sama sebe, to je pocit hluboko ve vašem srdci, tichý a neměnný dar vaší vlastní inteligentní lásky. Milovat sebe sama znamená, že stejně jako jste ochotni vyrazit na pomoc komukoliv druhému, budete ochotni pomoci sami sobě a zachránit sebe sama.
Co můžete očekávat na konci cesty
Pokud milovat sebe sama znamená upřímně přijmout sebe sama, jak zjistíte, že jste došli až na konec cesty? To už nikdy o sobě nebudete pochybovat? Bude najednou vše jasné? Bude z vás tupý egoista schopný chvástat se sám sebou a dostat cokoliv se mu zamane? Nebo to znamená něco jiného? Den za dnem, týden za týdnem, rok po roku- jak to vypadá, jaké to je?
Milovat sama sebe je tichá, nenápadná záležitost. Nepotřebujete halasné trubky nebo obrovské billboardy, abyste to oznámili světu.
Naopak, když se naučíte mít sami sebe rádi, uvědomíte si, jak se vaše vědomí tiše zaměřuje na vás, na vaši hodnotu, na neopakovatelnou krásu, kterou jste vy. Když se naučíte milovat sebe sama, budete mít v úctě své tělo i mysl, své srdce, city i vzácného a věčného ducha. Budete přesně vědět, že cokoliv jste, má účel a smysl stejně jako všechny kroky, které jste na cestě udělali a které vás vedly k místu, kde dokážete sami sebe přijmout s laskavostí, respektem a odpuštěním. Budete si vážit všeho, co jste se naučili a budete vyrůstat v lásce k sobě samým i lidem okolo. Když dosáhnete tohoto vnitřního míru, přestanete být zoufalcem, který se musí uchylovat k ošklivým trikům a jehož deprese a odpor k sobě samému je jako černý vír, který z každého člověka v okolí vysaje veškerou energii, a stanete se celým člověkem, plným světla a radosti, který má světu co dát.
Když máte rádi sami sebe, stanete se i mnohem štědřejším.
Tím, že budete milovat sami sebe, nezískáte jen vy sami. Získá tím i celý svět, protože kdykoliv si uvědomíte svou vlastní hodnotu, bude vaše nádoba naplněna natolik, že se budete mít o co dělit s ostatními. Pokaždé, když uděláte další krok směrem k lásce k sobě samému a dojdete většího vnitřního míru, otevřete také dveře dalším lidem.
Díky své nezlomné ochotě vážit si sebe sama se stanete inspirací ostatním, aby udělali totéž. Pokaždé, když se rozhodnete sami sebe netrestat, otvíráte prostor dalším, aby se uznávali a měli se v úctě. Pokaždé, když oceníte dary, které máte, a podělíte se o ně s ostatními, inspirujete ostatní, aby tak učinili i oni.
V extrémním případě můžeme říci, že schopnost milovat sebe sama se stává darem oživujícím, probouzejícím lidskost, darem, který vytváří prostor, v němž si každý člověk konečně uvědomí svou vlastní boží bytost. V hlubším smyslu slova je láska k sobě samému pozvednutím ducha utlačovaných, snaha domoci se vyšší pravdy, podstaty, která je v každém z nás. Pokaždé, když dovolíte svému světlu zazářit, připomenete také ostatním, že i v nich září světlo a pokaždé, když zvítězíte nad nenávistí k sobě samým a pochybnostmi, začne z vás vyzařovat duchovní podstata, která je "právem prvorozeného" každého z nás.
Stejně jako má negativní přístup schopnost neustále se vracet jako černý mrak, také uvědomění si vlastní dobroty a hodnoty dokáže být nakažlivé. Čím uvědoměleji a starostlivěji přijímáte a ctíte to, čím jste, tím více budou i ostatní následovat vašeho příkladu a budou si i oni sami sebe více cenit. Každý člověk, který si je vědom své hodnoty, drží prapor za nás za všechny.
Pokud se nebojíte přiznat si svou vlastní hodnotu, nebudu se bát ani já. Pokud dokážete mluvit za sebe, pak to já dokážu také. Dokážete-li jednat tak, že budete ctít a chránit své tělo, svého ducha, své emoce, pak se k tomu odvážím i já.
Máte-li odvahu zbavit se negativních lidí, vlivů a přístupů ve vašem životě, oprostit se od zbytečného majetku a jiných přebytečností, pak já to zvládnu také. Jste moje Polárka, můj společník na cestě. Vaše láska k sobě samým tak umožní milovat sebe sama i ostatním. Pokud uděláte krok, celý svět vás bude následovat.
Z knihy Jak mít rád sám sebe - Daphne Rose Kingma
zdroj:https://anitram.wordpress.com/2013/01/09/naucme-se-milovat-sebe-sama-2/

Otevři cestu k sebelásce

15. března 2017 v 17:22 | Admin
Někde máme schované temné stíny. Chceme partnera vlastnit. Je to otázka strachu, z toho co je, bylo a bude. Člověk nechce nebo neumí být sám. Kde je žárlivost není láska. Žárlivost je slabost. Člověk chce vlastnit a ovládat.
Nejprve, bychom se měli naučit mít rádi sami sebe. Sebeláska je příjmutí sebe sama a svého partnera. Takoví jací jsme. S láskou, úctou a porozuměním. A taktéž miluji a příjmám ostatní. Každý má právo být svobodný.
Sebeláska egoistická je jiný druh.
Snaží se egoisticky ovládat, manipulovat. A myslet si, že já můžu všechno. Že mám moc a sílu. Jen já mám ve všem pravdu.
A však je to vnitřní nespokojenost sebe samého.
Pochopit, že nikoho a nic nemůžeme vlastnit. Nevlastníme ani partnera a myslím si, že nevlastníme ani peníze. Vlastně nic. Protože vše putuje v časové ose. Minulostí, budoucností a přítomností. Vše máme jenom na chvilku. Nežijeme věčně. Proto, bychom si toho měli vážit. Užívat si všeho s radostí..
Nemusíme si ničit životy.
Když budeme na sobě pracovat a intenzivně zkoumat své nitro, dospějeme k moudrosti a k lehkosti z žití.
Máme velkou sílu vše změnit právě teď.
Stačí se jen rozhodnout!
Naučím tě základy sebelásky. Jak se mít rád (a).
zdroj:http://www.ivetakomarkova.cz/otevri-cestu-k-sebelasce-a-nezavirej-se-do-klece-kdyz-nemusis/

Zavolejte na tel. 607 686 841

Nepřijetí sebe sama je naším největším nepřítelem

15. března 2017 v 17:19 | Admin
Největším pokušením našeho života nejsou úspěch, popularita nebo moc, ale nepřijetí sebe sama. Úspěch, popularita i moc mohou samozřejmě být velkým pokušením, jejich svůdnost je však často součástí jednoho velikého pokušení - nepřijmout sám sebe. Když uvěříme hlasům, označujícím nás za neužitečné a nicotné lidi, je svůdné brát úspěch, popularitu či moc jako úspěšné řešení problému.


Opravdová past však spočívá v nepřijetí sebe sama takového, jakým jsem. Nepřestávám se divit, jak snadno tomuto pokušení podléhám. Někdo mě obviní nebo kritizuje, opustí, zradí nebo zavrhne a já si říkám: "Je to jasné, k ničemu nejsem". Místo kritického posouzení všech okolností, objektivního pohledu na schopnosti vlastní a schopnosti těch druhých, mám sklon obviňovat se nejenom pro to, co jsem udělal, ale také proto, jaký jsem. Má temná stránka mi našeptává: "Jsem neužitečný člověk… Zasloužím si jenom to, aby mě odstrkovali, aby na mě zapomněli, zavrhli mě a opustili".

Možná se vám zdá, že spíš máte sklon k povýšenosti než nepřijetí sebe sama. Ale zamyslete se nad tím: není snad povýšenost jinou stránkou nepřijetí sebe samého? Nestaví snad povýšený člověk sám sebe na piedestal, jen aby ho jiní neviděli takového, jak si připadá ve svých vlastních očích? Možná je pýcha jenom jedním z dalších způsobů jak se zbavit pocitu vlastní zbytečnosti. Popírání sebe sama stejně jako povýšenost nás stejnou měrou vytrhávají z reálného života, znesnadňují, či spíše vylučují možnost pokojného soužití s lidmi. Moc dobře vím, že moje pýcha skrývá pořádnou dávku pochyb, stejně jako se za mým odmítáním přijmout sebe sama schovává hrdost. Ať se nafukuji hrdostí nebo choulím nízkým sebevědomím, ztrácím kontakt s tím, kým ve skutečnosti jsem a překrucuji realitu.
Doufám, že vy v sobě dokážete rozpoznat pokušení nepřijmout sebe sama, ať už se tváří jako pýcha či jako pocit méněcennosti. Nepřijetí sebe sama je často pokládáno za neurotický projev člověka, který si není jist sám sebou. Jenomže neurózou o sobě prostřednictvím psychiky velmi často dává vědět skrytá temná stránka lidské duše: bolestný pocit, že mezi lidmi nemáme co dělat. Nepřijetí sebe sama je největším nepřítelem duchovního života. Je v příkrém rozporu s hlasem, který k nám promlouvá shůry a všechny nás oslovuje jako své "milované".
Henri Nouwen
zdroj:http://www.pronaladu.cz/neprijeti-sebe-sama-je-nasim-nejvetsim-nepritelem/

Mnozí z nás již slyšeli o myšlence bezpodmínečné lásky k našim partnerům, dětem či rodičům. A možná jsme se o to dokonce pokusili, i kdyby třeba ne úplně dokonale. Ale snažíme se bezpodmínečně milovat i sebe sama?

15. března 2017 v 17:17 | Admin
Zvažte, jestli někdy děláte cokoliv z následujících činností (já rozhodně ano):
  • Kritizujete své tělo.
  • Máte pocit, že se musíte v něčem zlepšit.
  • Máte pocit viny, když děláte některé věci.
  • Cítíte se nedisciplinovaní, líní nebo nešťastní.
  • Necítíte se dostatečně dobří.
  • Bojíte se, že neuspějete, protože nejste dost dobří.
  • Máte pocit, že nevypadáte dostatečně dobře.
  • Cítíte se špatně, protože jste něco pokazili.
Mnohým z nás se do podvědomí vkrádá pocit, že nejsme dost dobří, že že toužíme být lepší, chceme být v lepší formě nebo schopnější v některých věcech. Není to něco, o čem příliš přemýšlíme, ale vždycky se nám to tak nějak přehrává na pozadí.
Co kdybychom zkusili bezpodmínečně přijmout to, kým jsme? Co kdybychom se koukli pozitivníma očima na sebe, své tělo, své myšlenky, své pocity, své jednání a řekli si: "Jsi naprosto v pohodě. Jsi úplně v pořádku."?
Byla by to pro vás úplně nová zkušenost? Dokázali byste na sobě přijmout každou drobnost, aniž byste měli pocit, že se musíte změnit?
Vím, že si teď mnoho lidí řekne: "Ale co je špatného na tom, že se chci zlepšit? Není špatný pocit ohledně nás samotných motivačním prvkem ke změně?"
Ano, může to být motivátor. Ale pokud se ohledně sebe budete cítit špatně, může to být také překážka: například lidé, kteří sami sebe označují za tlusté, mají mnohem větší sklony ke špatnému stravování a nulovému pohybu, protože mají pocit, že jsou zkrátka tlustí. Mnohem raději se budou cítit špatně a uspokojí se jídlem, alkoholem, cigaretami, sledováním televize či internetovou závislostí.
Co kdybyste namísto toho milovali sami sebe včetně bez ohledu na tlusté tělo a tak dále? Co kdybyste milovali sebe, svoji lenost a to všechno? Co kdybyste milovali sebe, všechnu svoji neschopnost a ošklivost, stejně jako své zářné stránky a svoji laskavost?
Osoba, která milujeme sebe sama… je mnohem náchylnější dělat láskyplné činnosti. Může provozovat uvědomělou jógu, vyjít si na vycházku s přítelem po práci, dát si úžasně zdravé jídlo, meditovat, užívat si doušky zeleného čaje… to jsou skutečně milující činnosti.
Akceptace není stagnace - změníte se bez ohledu na cokoliv. Nemůžete se vyhnout změně. Otázka ovšem zní, jestli změna vychází z místa vřelého přijetí a lásky, nebo z vlastního odporu a nepřijetí sebe sama. Já hlasuji pro bezpodmínečnou lásku.
zdroj:http://www.theotherside.cz/bezpodminecne-prijeti-sebe-sama/

Psychologická poradna: Nedokážu přijmout sebe sama takovou, jaká jsem…

15. března 2017 v 17:16 | Admin
Přijměte, že se s časem vaše cíle a hodnoty mohou měnit. Mohou se měnit i kvůli různým situacím.


Mám velký problém s tím přijmout se taková, jaká jsem. Jak vzhled, tak hlavně povahu. Často se nachytám, jak dělám či říkám něco, co se mi vlastně strašně protiví, ale neumím si poručit, abych taková nebyla, za což se na sebe zpětně hrozně zlobím. Neustále odkládám povinnosti, porušuji diety a předsevzetí, srovnávám se s nedosažitelně lepšími a často jsem ze vzteku na sebe zbytečně protivná na děti a své okolí. Jak mám začít brát se taková, jaká jsem?
Erika, 38 let
Odpovídá psycholog Mgr. Vojtěch Lebduška

Několikrát jsem si přečetl Vaše řádky a přijde mi, jako by se ve Vás hádaly dvě osoby. Sama sebe při něčem "nachytáte". Co říkáte, se Vám protiví. Neumíte si poručit. Zlobíte se na sebe. Porušujete diety, atd. Vnímám to jako vnitřní dialog Eriky spontánní, dětské, spokojené sama se sebou a Eriky přísné, moralizující, kritizující a vychovávající. Zatímco Erika spontánní a spokojená říká, cokoliv se jí líbí, dělá si, co chce a jí, na co má chuť, Erika moralizující vše pozorně vnímá a hodnotí na škále "dobře - špatně", obvykle poměrně přísně. Jako by život byla nějaká soutěž, závod a Vy v roli soutěžícího i trenéra zároveň.
Nejefektivnější cesta k tomu, abyste se začala brát taková, jaká jste a byla sama se sebou spokojená, vede pravděpodobně přes pracovnu nějakého šikovného psychoterapeuta. Přeci jen, Váš vnitřní Trenér takto přísný asi není jen tak "od přírody". Za jeho přísným a ponižujícím přístupem bychom pravděpodobně našli příběh, na kterém by bylo třeba pracovat. Váš dotaz ovšem také může poptávat jednoduchou radu, kterou byste se mohla řídit sama, v realitě všedního dne, kdy zrovna nebudete mít k dispozici psychoterapeuta. V takových chvílích Vám doporučuji pracovat spíše na Trenérovi, než na Erice. Ta je možná daleko schopnější, než si myslí.
Každý dobrý trenér ví, že svého svěřence musí především podporovat a oceňovat. Nemyslím teď chválit, ale oceňovat za něco, co oceněníhodné je. Kdyby to nedělal, jen hodnotil a kritizoval, asi by po čase svého svěřence zcela demotivoval a odradil od jakékoliv další snahy. A protože Váš Trenér si to pravděpodobně dosud neuvědomil, pojďte mu trochu pomoci a začněte s následujícím rituálem. Každý den, než půjdete spát, rekapitulujte si vše, co jste v uplynulém dni dělala a "vypíchněte", s čím z toho jste spokojená a za co se můžete ocenit. Mohou to být i maličkosti, které by v minulosti Váš Trenér měl tendenci bagatelizovat. Každý večer si nějaké připomeňte a zapište si je do sešitu. Na konci týdne si vždy projděte záznamy a zvolte vítěze - to, co se Vám v uplynulém týdnu povedlo a z čeho máte největší radost. Toto praktikujte bez výjimky do té doby, než to Váš Trenér začlení do svých metod a nebudete to za něj muset dělat sama.
Držím Vám palce a přeji vše dobré.
Mgr. Vojtěch Lebduška, psycholog
tel. 737 479 001
www.lebduska.eu
www.dopravnípsycholog.eu
zdroj:http://www.jomagazin.cz/psychologicka-poradna-nedokazu-prijmout-sebe-sama-takovou-jaka-jsem#.WMlooG81-Cg

SEBEVĚDOMÍ JE O UVĚDOMĚNÍ A PŘIJMUTÍ SEBE SAMA

15. března 2017 v 17:13 | Admin

Přijetí sama sebe - nejdůležitější úkol

Proč je nejdůležitější? Protože je samo o sobě podstatné, zda přijímáme sami sebe. A taky proto, že ten, kdo přijímá sám sebe, zvládne vše ostatní snadněji a s větší radostí. A naopak ten, kdo sám sebe nepřijímá - nezvládne mnoho jinak snadných úkolů a bude mít v životě více tíhy a méně radosti.

Přijetí toho dobrého

Divili byste se, kolik lidí nedokáže přijmout své silné stránky. A pak jsou jako ryby, které se celý život pokouší létat - a kupodivu se jim to moc nedaří.
Když ryba naopak přijme kým je, stane se mistrem v plavání a může to pak učit i ptáky, kteří v rámci volnočasových aktivit poznávají i to, co není jejich a samozřejmě učí ostatní ryby, které sice plavou samy od sebe, ale třeba ne tak dobře.
Proč nepřijímáme to dobré? Protože nám někdo řekl, že je to špatné. Takže pak třeba chlapi odmítají svou mužskou sílu a diví se, že ženy jimi pak pohrdají. A to jen proto, že jejich máma to se svým mužem neuměla a místo aby jim řekla: "Víš, selhala jsem v tom, jak jednat s mužem", obviňuje všechny chlapy a neuvědomuje si, že tím odsuzuje své syny k utrpení.

Přijetí toho špatného

Takže řešením je vždy přijmout to špatné, co jsem. Přijetí neznamená necítit za to zodpovědnost. Právě naopak. Až když přijmu, kdo jsem, se vším všudy, s tím dobrým i s tím zlým, až tehdy mohu to dobré plně zužitkovat a mít z toho prospěch já i ti ostatní a to "špatné" uzdravit a pak z toho mít prospěch já i ti ostatní.
Většina toho špatného, co jsem, vůbec není špatná. A rozhodně to není špatné poté, když si to uzdravím. A uzdravit si to nemohu, dokud s tím nezačnu aspoň komunikovat.
Většina našich "špatných" stránek jsou jen neuzdravené vnitřní děti. A my místo abychom jim podali pomocnou ruku, se jich snažíme zbavit. A divíme se, že čím víc před tím špatným utíkáme, tím víc nás to dohání. Je to jako útěk před vlastním stínem.
Když se naopak otočíme a pozorně se podíváme, stín zmizí a přijde úleva.
Zdroj:http://smysl.com/prijeti3

Když se naučíme přijmout sami sebe doopravdy, naučíme se současně přijmout i vše, co existuje.

15. března 2017 v 17:11 | Admin
Když přijmeme, kdo jsme, budeme moci naplnit svůj potenciál až po okraj. A život se pak stane tím, čím měl být vždy - zajímavou a úžasnou zkušeností.

Klíč ke spokojenosti a štěstí.

Přijetí sama sebe je klíčem ke spokojenému životu, k naplnění i k obohacení našeho okolí. Nic jiného není tak úžasné, jako schopnost přijmout i to, co na sobě ZATÍM nemám rád. Pak zjistím, že mi to může sloužit a že to může obohacovat i ostatní.

Někdo se může bát. Možná si říkáte, že když se všichni přijmeme, všichni budou sobečtí, každému půjde jen o sebe. Ale to není pravda. Až když se přijmeme, až tehdy se může projevit to nejkrásnější v nás. Protože jen nešťastní lidé jsou sobečtí. Když máme vše, co potřebujeme, přejeme to nejkrásnější i druhým. Navíc pak začínáme chápat, že pak to máme i my.
Poprvé jsem tento kurz pořádal v únoru 2010 a ohlas byl takový, že jsem se ho rozhodl zopakovat znovu hned o měsíc později. A opět se naplnil. Pokud si můžete dovolit jen jeden kurz a hledáte takový, který nejvíc změní Váš život, pravděpodobně je to "Přijetí sama sebe".
Je vhodný jak pro úplné začátečníky, tak i pro ty, co už toho mají hodně za sebou. Počítejte, že kurz bude náročný, budeme se na něm učit přijmout na sobě i na druhých to, co nám vadí, co nás štve, co nás prudí. Ale odměnou bude mír v duši, víc energie a síly a hlavně lepší život.

Čas se osvobodit.

Nemusíte mít žádnou zkušenost. Nemusíte věřit ničemu z toho, co jsem tady napsal. Ale uvnitř hluboko víte. Tak na co čekáte? Už je čas se přijmout. Osvobodit se z toho nánosu "musím", "měl bych", "nemělo by se", "nesmím", "musím se přizpůsobit". Dříve bylo důležité se přizpůsobit, protože trest za svobodu byl velký. My máme to veliké štěstí, že snad poprvé v dějinách smíme být sami sebou a ještě za to dostaneme odměnu nejen na úrovni duše a těla, ale i odměnu finanční a společenskou. Protože ten, kdo se bojí být sám sebou, je odsouzen k neúspěchu a nespokojenosti. Kdo přijme sám sebe, přijímá současně všechny poklady.
Na kurzu bude speciální druh konstelací, meditace a jiné techniky, jak přijmout sám sebe. Například meditace na přijetí mého horního a dolního já. Zejména přijetí dolního (nižšího, pozemského, podzemského) já je pro zdárnost našeho "pobytu" zde na Zemi velmi důležité.
Na druhou stranu i přijetí Vyššího (horního, andělského) já může výrazně usnadnit a zpříjemnit život tady a teď. Až když přijmu obě své polarity, až tehdy se stanu sám sebou. Kdo přijímá jen pozemské, je ochuzen o zázraky. A kdo přijímá jen horní já, odsuzuje se k nekonečnému koloběhu a utrpení.

Oživení přináší bezpečí a zdraví.

Úplnou novinkou je nová techniku, které jsem dal název Oživení. Tato technika může být obzvlášť zajímavá pro lidi s nedostatkem energie, nadměrnou únavou nebo depresí. Jedná se o techniku, která je velmi neobvyklá, pracuje s fyzickým tělem a nebude povinnou součástí kurzu. Podněcuje činnost první čakry a orgánů pánve, takže může být zajímavá pro lidi s problémy s bezpečím a ukotvením. Také pomáhá se zdravotními problémy v pánvi a okolí. Současně obohacuje partnerský život.

Kdy jít na kurz:

(Stačí souhlasit s jedinou větou a kurz Vám může změnit život).
- Neumím se přijmout.
- Nemám se rád.
- Nesnáším se.
- Mám problém s identitou.
- Nevím, kdo jsem.
- Neznám důvod, proč žít.
- Mám deprese.
- Nemám chuť žít.
- Trpím životem.
- Trestám se.
- Jsem sebedestruktivní.
- Mám všechno, ale mám pocit, že to nejdůležitější mi chybí.
- Chtěl bych být někým jiným.
- Nelíbí se mi můj život.
- Neumím si vychutnat svůj život a to, kdo jsem.
- Chtěl bych být jiný.
- Něco mi chybí a nevím co.
- Nedokážu najít spojení sama se sebou.
- Necítím své potřeby.
- Ničím se.
- Nezasloužím si lásku, peníze, bezpečí, přijetí, radost
- Nebo si to sice zasloužím, ale nemám to.
- Obviňuju nebo mě stále někdo obviňuje.
- Nemám dost síly.
- Chybí mi někdo, kdo by za mnou stál, kdo by mě podržel.
- Jsem sám/a.
- Nemám radost ze života.

Propozice ke kurzu a místo konání najdete zde. Termíny jsou zde.
Hlásit se můžete tady.
zdroj:http://smysl.com/prijeti

Jak v sobě tišit tlak, kterým se chceme něčeho domoci

15. března 2017 v 17:08 | Admin

Jak v sobě tišit tlak, kterým se chceme něčeho domoci

Můj tlak byl tenkrát nesmírně velký. Zamilovala jsem se do člověka, který o mě nestál. Vídali jsme se v partě, kde se bavil každý s každým - a on mě přehlížel, vyhýbal se mi. Byla jsem pro něho vzduch. Jakákoliv moje snaha být mu blíž šla mimo něho. Jak jsem se cítila příšerně, nemusím popisovat. Žárlila jsem na každý jeho krok. Mimo to jsem nebyla úplně "natvrdlá": cvičila jsem jógu, snažila jsem se zdravě jíst, odpouštěla jsem všem všechno… jen přestat na něho tlačit, to mi vůbec nešlo.
Už jsem nevěděla, co dělat, tak jsem začala prosit o pomoc: upřímně, vytrvale… A pomoc přišla. Jak jinak. V sobě jsem uslyšela slova mistra jógy Holigurudžiho, mistra, kterého jsem si velice vážila. Slova zněla: "Dovol mu to. Dovol mu, jak se k tobě chová a přestaň se tím trápit. Dovol mu každý projev a vnitřně všechno přijmi a se vším se smiř. Napiš si věty, které budou začínat slovy 'dovoluji ti' a dokonči je tím, co tě nejvíc zraňuje, co ti vadí." A tak jsem psala: Dovoluji ti, že si mě nevšímáš. Dovoluji ti, že mě přehlížíš. Dovoluji ti, že se se všemi objímáš a na mě se ani nepodíváš. Dovoluji ti, že mě nevyhledáváš. Dovoluji ti, že se mi vyhýbáš. Dovoluji ti, že se mi nevěnuješ. Dovoluji ti, že jsem pro tebe "vzduch" atd. Vět bylo na celou stránku.
Ó, to to bolelo. S každou větou jako bych ze sebe rvala kus srdce. Plakala jsem a psala, všechnu svou bolest jsem odkládala na papír. Ego se bouřilo a podsouvalo mi věty "jak jen může" a "proč to dělá?". Ale já jsem se nevzdávala a dovolovala jsem mu a dovolovala. Dopsala jsem a najednou v sobě slyším opět slova mistra: "A teď to dokola denně čti, alespoň čtrnáct dní." Protáhla jsem obličej a podivila se: Cože, pořád dokola a tak dlouho?
Mistr dodal: "Nemusíš, když nechceš. Ale kdo si myslíš, že za tebe uzdraví tvou zraněnou dušičku, kdo vyléčí tvé bolavé srdíčko?"
A tak jsem začala a věty polohlasně četla… Po několika dnech jsem zjistila, že některé z nich už ani tak moc nebolí. A v tom slyším: "Škrtni ty, ze kterých opakováním vyprchal bolavý náboj, a opakuj jenom ty, které se tě nepříjemně dotýkají." Po pěti dnech jsem jich škrtla asi polovinu. A mistr dodal: "Pokud se objevily další oblasti, na které jsi zapomněla, tak je k těm původním větám připiš". Dopsala jsem už jenom dvě věty a dál jsem pokračovala v denním přeříkávání.
Něco se ve mně dělo: začala jsem uvnitř sebe nacházet lásku. Rozbouřené moře v mém nitru se uklidňovalo, rozhodnutí "mého miláčka" mi přestávala vadit. Z prvňáčka jsem se dostala přinejmenším na střední školu (života) - přestala jsem na něho hrnout své požadavky a představy, že by se měl chovat tak či tak. Uvolnila jsem otěže, kterými jsem ho stejně neměla šanci řídit, a ke slovu přišla nová záležitost: respekt. Respekt k jeho rozhodnutím, která jsem neuměla změnit. A když jsem je neuměla změnit (druhému nejde vlézt do hlavy a diktovat mu, co si smí myslet a co ne) tak jsem to ani dělat nechtěla.

Láska uvnitř nás to je svoboda

Ke slovu se dostala svoboda. Svobodu jsem dala sobě i jemu. Místo domáhání se (agresivity) jsem v sobě nacházela víc a víc míru (lásky). Poslechla jsem i další nápovědu mistra a cvičení Dovoluji ti,… jsem aplikovala i na sebe. Prováděla jsem další cvičení: Co si všechno dovoluji. Zapsala jsem si věty: Dovoluji si, že jsem na něho tak naléhala. Dovoluji si, že jsem se tolik nechala vyvést z míry. Dovoluji si, že jsem se chovala jako blázen atd. a stejně jsem s nimi pracovala. Dokola jsem je četla, až z nich vyprchal bolavý náboj a postupně jsem je všechny škrtla.
Několika denní prací s cvičeními Dovoluji ti, že… a Dovoluji sobě, že… jsem v sobě odhalila nové věci: postoj, který by se dal nazvat pozorovacím principem (postojem bez očekávání). Podařilo se mi v klidu přijmout všechno, co se dělo. Už mi to nedrásalo nitro, už mě to nezraňovalo. Špatný pocit jsem neměla ani z něho ani ze sebe.
Uklidnila jsem se natolik, že už jsem si nedovolila na něho hrnout své požadavky, přestala jsem na něm být závislá.

Nenašli-li jsme v sobě lásku v minulých životech, máme povinnost ji najít teď

Jako bonus celé této epizody přišlo rozuzlení. Avšak takové, jaké bych ani v těch nejbujnějších snech nečekala: sebe jsem totiž uviděla coby příčinu jeho současného chování… On se ke mně nyní nechoval divně, on mi jenom přehrával, kdo jsem já! On mě přivedl k tomu, abych si uvědomila nejenom nesmyslnost domáhání se čehokoliv na druhých lidech, ale pomohl mi posunout se po své cestě vývoje o kousek dál a sebe a jeho jsem uviděla v jednom z minulých životů.
Skrze cvičení Dovoluji ti… a Dovoluji sobě… jsem se posílila natolik, že jsem unesla pohled na sebe jako na středověkého válečníka, který po vyhrané bitvě znásilnit dívku. On, tento můj současný miláček, byl onou dívkou, které jsem tenkrát ublížila! Zděšení z mého činu bylo velké. A následovalo odpouštění, které se neobešlo bez záplavy slz. Moc mě to mrzelo a stále mi nešlo do hlavy, jak jsem to mohla udělat. A protože karmický kruh se rád uzavírá veselou notou, tak po čtrnácti dnech, když už jsem byla z nejhoršího venku, kamarád, kvůli kterému toto všechno proběhlo, zazvonil u mých dveří se slovy: Neuhádneš, co se mi dneska zdálo… že jsi mě znásilnila.

Nežli se na druhé lidi naštveme, že se nechovají podle nás, radši se v sobě snažme najít lásku…

A to neplatí jenom o vánocích. Mezilidské vztahy, potkávání se v rámci rodiny, rodu, národa, ale i setkávání s příslušníky jiných národů, to je pro nás na Zemi náš denní chleba. A neděje se to náhodou. Všechna tato setkávání (i s běženci) mají svá karmické pozadí, které dopodrobna neznáme a tak nám mnozí lidé a jejich činy hrubě nevyhovují. A stejně platí, že nikdo nežijeme nic jiného, nežli pokračování svých životů minulých.
Pokud vás nějaké vztahy s lidmi tíží, třeba vám skrze toto vyprávění dojde, že je nepatřičné domáhat se, aby nám všichni fandili a měli nás rádi. Vůbec nevíme, co jsme jim v minulosti provedli, jaké s námi mají zážitky, které si bohužel (nebo bohudík?) na úrovni rozumu nepamatují oni, ani my. Po narození všichni procházíme tzv. bránou zapomnění a rozumem si z minulosti nepamatujeme vůbec nic. Ale pocitově (v duši) je zapsáno do slova a do písmene úplně všechno. A žijeme právě proto, abychom protivenství minulá rozpustili a posunuli se na vyšší level lásky a moudrosti. Abychom neubližovali druhým, ani nenechali ubližovat sobě… Abychom v sobě našli víc lásky - a to nejenom o vánocích.zdroj:http://www.phoenixonline.cz/temata/262-bohumila-truhlarova/3265-jak-v-sobe-najit-lasku-a-nejenom-o-vanocich.html

Jak v sobě najít lásku k lidem, kteří se s námi domluvit nechtějí

15. března 2017 v 17:06 | Admin
Můžeme se zachovat standardním způsobem: snažit se druhého přemluvit, nějak mu to celé vysvětlit, radit mu, co by měl udělat, napovídat mu, co je vhodné a co ne, nebo se s ním i hádat. Všichni víme, co mám na mysli, protože nejeden z nás nějakou z těchto "přemlouvacích" metod v praxi vyzkoušel. A často učinil stejnou zkušenost jako já: že napření se do druhého s cílem změnit ho, když on změnu nechce, k ničemu dobrému nevede. Jen k potvrzení pravdy o hrachu, který když házíme na stěnu, tak bez jakéhokoliv efektu spadne na zem. Stejně jako náš tlak se bez účinku sveze po člověku, který o žádnou naši nápovědu nestojí.
Přesto situace, kdy se s někým chceme domluvit a nejde to, má řešení - i když úplně jiné, nežli jaké bychom předpokládali. Postup vyřešení by se dal vyjádřit slovy: jak v sobě najít lásku k lidem, kteří se s námi domluvit nechtějí neboli jinak řečeno: jak v sobě utišit tlak, kterým se chceme něčeho domoci.
zdroj:http://www.phoenixonline.cz/temata/262-bohumila-truhlarova/3265-jak-v-sobe-najit-lasku-a-nejenom-o-vanocich.html

Sebepřijetí je schopnost vidět pravdu o sobě O zdravém vztahu k sobě samému jsme hovořili s psychoterapeutem Jakubem Hučínem

7. března 2017 v 20:24 | Admin
Do ordinací psychologů velmi často chodí lidé s problémem sebepřijetí. Jak říká psychoterapeut Jakub Hučín, drtivá většina populace má větší či menší starosti s pohledem na sebe samé. Následující dvoustrana se proto zamýšlí, jak problémy se sebepřijetím vznikají, co se s nimi dá dělat, ale i několik konkrétních příběhů a rad.

Odmalička slyšíme příkazy, abychom nebyli sobečtí, mysleli i na druhé. V dospělosti pak, v touze "nebýt sobec", zapomínáme na svoje vlastní potřeby a k "nesobectví" také vychováváme své děti. Je to správné?

Proces výchovy, při kterém rodiče dětem předávají hodnoty, tedy představu o tom, co je správné a co není, asi těžko můžeme změnit. Mezi předávané hodnoty patří i hodnota spolupráce s druhým člověkem, altruismus, ale patří sem i to, jakou hodnotu přisuzuji sám sobě. Věty "nebuď sobec" mohou vést k tomu, že se posílí hodnota toho druhého člověka, ale oslabí se pocit vlastní hodnoty dítěte.

Souvisí tedy problém se sebepřijetím s výchovou, nebo s naším okolím a jeho reakcemi na nás? Nebo si ho během života sami utváříme?

Vedle vrozených dispozic si člověk vnímání sebe sama vytváří na základě zpětné vazby okolí. Podle toho, co o nás okolí říká, se naučíme vidět sami sebe. Pochopitelně že nejsilnější zpětnou vazbu dává člověku rodina, protože v rodně je člověk odmalička. Jen o něco menší vliv mají později vrstevníci.

Co je to vlastně sebepřijetí? Problémy se sebepřijetím se týkají lidí, kteří "se nemají rádi", nebo i těch, kteří se mají rádi moc?

Sebepřijetí je schopnost vidět pravdu o sobě. To znamená nevidět víc, ale ani méně. Vidět své kladné i záporné stránky. Vzpomínám si, jak jeden známý kdysi říkal, že Marie není ve chvalozpěvu Magnificat příliš skromná, mluví o tom, jak ji budou velebit budoucí pokolení. Je ale v realitě, mluví o tom, jak to je, neznamená to, že by se nějak vychloubala. Myslím si, že mít příliš velkou lásku k sobě není ani možné. Pokud mám někoho rád, chci pro něj, aby se mu dařilo dobře. Když mám rád sebe, chci, aby se mi zkrátka dařilo dobře, abych mohl žít dobrý život, měl dobré vztahy a na tom nemůžeme nic přehnat. Člověk, který je zahleděný jen do sebe a má sobecky rád jen sám sebe, mívá velké nejistoty v pocitu své vlastní hodnoty, a proto ji potřebuje před okolím nepatřičně zdůrazňovat.

Setkáváte se často s lidmi, kteří mají problémy se sebepřijetím?

Velmi často. V ordinacích psychologů je to jeden ze základních problémů. Některé odhady mluví o tom, že drtivá většina populace má více či méně problémy s vlastní hodnotou. Když dostanete do rukou skupinovou fotku, téměř každý člověk se nejdříve podívá na sebe, jestli na ní vypadá dost dobře. Je pro nás prostě důležité, jak před druhými vypadáme. Ale když nás při tom sevře pocit úzkosti, nejistoty, jestli se tváříme dost dobře, dost inteligentně, asi budeme mít s vlastní hodnotou problém. Naopak schopnost určitého odstupu k sobě, humoru ukazuje na zdravé sebevědomí. Jaké jsou nejčastější překážky přijetí sebe sama?

Obecně nejčastější překážky má každý člověk v oblasti, ve které byl nejčastěji okolím zraňován. Někdo třeba v oblasti fyzického vzezření. Pokud byl silnější, nebo nosil brýle a říkali mu tlusťoch, brejlovec, bude mít problém přijmout své vlastní tělo. Často rodiče zraňují své děti v oblasti jejich schopností, kompetencí a děti si pak nejsou jisté, jestli něco zvládnou a mají strach ze selhání.

Asi taky záleží na jedinci, někdo si z toho moc nedělá, jiný z toho dělá tragedii…

Určitě, souvisí to i s ostatními osobnostními rysy člověka, s jeho psychickou odolností, otevřeností, nebo uzavřeností...

Jsou i vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří si připadají hloupí, že nic neumějí, nevěří si, neprožívají radost. Kde se to v nich bere?

Máme tendenci inteligentním lidem automaticky přiřazovat vyšší sebevědomí, ale inteligence nemusí mít se sebepřijetím nic společného. Inteligence je výkonová vlastnost - tedy schopnost řešit určité konkrétní problémy matematicky, technicky, nebo si něco pamatovat. Ale sebepřijetí souvisí s oblastí hodnot. Proto se třeba setkáme s velmi inteligentním člověkem, který má narušenou hodnotu sebe sama. Dokáže vymyslet spousty vynálezů, přesto si je stále nejistý sám v sobě. I když mu okolí dává najevo, že je šikovný, že dokáže spousty věcí, on to neslyší, protože je od dětství tak nastavený.

Jsou to většinou ženy, které samy sebe nedokáží přijmout?

Já si to nemyslím. U žen bývá nejistota ale více vidět. Už proto, že mají větší tendenci své nejistoty sdílet s okolím. Muži jsou ve výchově vedeni k tomu, aby neukazovali své emoce, svůj strach a svoji nejistotu. Ve chvíli, kdy si je muž nejistý, zaměří se na výkon, takže ta nejistota zůstane někde hluboko v něm a on třeba začne dělat ramena. Nám se může zdát, že tento muž je úžasně sebejistý, ale opak je pravdou.

Člověk, který má problém se sebepřijetím, asi ani neumí přijímat kritiku, že?

Rozhodně. Upřesnil bych - není schopný ji přijímat přiměřeně a hodně rychle si ji převede do osobní roviny. Buď bude mít tendenci se sám ještě víc znehodnocovat a kritiku ještě posiluje - bude si o to víc myslet, že za nic nestojí, anebo kritiku naprosto odmítne. To bývá případ narcistů, kteří svoji nejistotu zakrývají falešným obrazem vlastní dokonalosti.

Existuje rada, jak reagovat přiměřeněji?

Důležité je zaměřit se na předmět kritiky, být věcný, nebrat,nebo nezaměřovat kritiku osobně. To platí jak pro lidi, kteří mají problémy se sebepřijetím, tak i pro lidi z jejich okolí. Pokud budu mít problém se sebepřijetím a někdo mě bude kritizovat, měl bych se dívat na to, o čem ten člověk mluví a zda jsem opravdu udělal chybu v té věci. Nemělo by se to dostat do osobní roviny. Když budu kritizovat člověka, který má problém se sebepřijetím, je důležité, abych mluvil o tom, co se mi nelíbilo, ne o tom, jaký ten člověk je.

Jak se odpoutat od "mindráků" a různých zranění? Jak se mít rád?

Změnit vztah k sobě je záležitost dlouhodobá a je často součástí intenzivního psychoterapeutického procesu. A někdy to ani úplně změnit nejde. Představte si, že schéma vnímání sama sebe se vytvářelo roky, a navíc v období, kdy je psychika člověka nesmírně zranitelná. A mnozí lidé s problémem nízké vlastní hodnoty a sebepodceňování to chtějí změnit za měsíc a diví se, že se jim to nedaří a nic moc se nemění. Když žijí do svých třeba pětatřicet let v určitém schématu, potřebují spíše roky k tomu, aby takové navyklé schéma změnili. Někdy se nám docela dobře daří korigovat pohled člověka na sebe, podobně jako brýle pomohou krátkozrakému člověku, ale některá zažitá schémata úplně změnit je hodně těžké. Důležité je pochopit, jak takový narušený pohled na sebe vznikl, uvědomit si, že mám pokřivený pohled na sebe a pak se učit vnímat realitu takovou, jaká je.
Zdroj:http://jakub.hucin.cz/sebeprijeti.html

Často umíme milovat věci, druhé, život, ale zapomínáme na sebe.

7. března 2017 v 20:18 | Admin
Mít rád sebe mění život. Tak, jak máme rádi sami sebe, a jak se vnímáme, tak stejně nás vidí druzí. Okolí je v podstatě naším zrcadlem. Jaké ze sebe máme pocity? Umíme se na sebe usmát při pohledu do zrcadla a říct si MÁM TĚ RÁD?

Mít zdravé sebevědomí a mít se rád nemusí nutně znamenat sobectví, za které často lidé sebelásku zaměňují. Jen je to zdravé uvědomění si sebe sama. Když dokážeme milovat sebe, dokážeme správně a nesobecky lásku dávat. Dokážeme stát pevně nohama na zemi sami za sebe. Méně ega, více lásky. Sebeláska nám pomáhá udržovat zdravé vztahy. Dokáže nám dát lépe zpětnou vazbu. Je to pomocník při dnech, kdy se necítíme nejlépe. Kdo se má rád, dokáže se opatrovat, ukradnout si chvilku pro sebe a relaxovat.

Jak na ni? Je to jednoduché, chce to cvičit. Učit se. Oblíbený pomocník sebelásky je každý den si před zrcadlem říct: mám se rád. Usmát se na sebe. Mít rád své tělo. Pečovat o sebe. Být si sympatický. Napsat si své dobré vlastnosti.

Proč je sebeláska tak důležitá? Kdo se má opravdu upřímně rád, nepotřebuje ve vztazích být závislým na druhých. Ví, jak důležitá je tolerance a individualita ve vztazích. Protože má rád svůj prostor, dává ho i druhým. Protože se soustředí na sebe, nepotřebuje se soustředit na druhé, na to jací jsou nebo nejsou. Jsme sami sobě v našich světech nejbližší osobou na celý život. Mějme se rádi. Jsme si nejbližším přítelem.
Zdroj:www.inconcept.cz/sebelaska

Láska k sobě je velké téma a cesta na celý život

7. března 2017 v 20:13 | Admin
Možná jste se na tuto úžasnou a vzrušující cestu už také vydali. Na tom, abychom měli rádi sami sebe můžeme pracovat každý den po celý život a stále bude co zlepšovat. Jelikož je to velký proces, mám pro vás dnes 7 povzbuzení, abyste měli sílu vytrvat a pokračovat.

Z mé praxe průvodce a kouče vím, že lidé často začnou praktikovat sebelásku, ale myslí si, že to bude práce na pár dní. Pokud ihned nevidí výsledky, jsou z toho zklamaní a opět sklouzávají do vyjetých kolejí, kdy si opět ubližují myšlenkami typu " Nejsem dost dobrá, Jsem k ničemu", které potom mají negativní vliv na všechny oblasti jejich života.

Život je cestou růstu a sebepoznání. Jste schopni proměny sebe sama k lepšímu a žít lepší život. Jste schopní mít rádi sami sebe a svojí láskou pomoci nejen sobě, ale i ostatním lidem a planetě.
Mám pro vás 7 inspirací pro každý den, jak mít rád sám sebe:
1/ Takoví, jací jste právě teď, jste v pořádku

Ať se ve vašem životě děje, co se děje, jste v pořádku.

Jste jedinečná, výjimečná bytost, která nemusí nikomu dokazovat svoji hodnotu. Bez ohledu na to, v jaké situaci se teď nacházíte, děláte to nejlepší, co umíte - podle své momentální úrovně porozumění a poznání.

Až budete vědět víc, budete věci dělat jinak. Povzbuzujte se. Mluvte o sobě v dobrém. Přijměte své nedostatky, podivné věci, které vás odlišují od ostatních, stejně tak jako své kvality.
2/ Sbírejte zkušenosti

Možná na sobě pracujete už dlouho, ale stále se vám zdá, že děláte chyby a zažíváte neúspěchy.

Chyby a neúspěchy neexistují, jsou jen zkušenosti a každá zkušenost je úspěch.Vezměte si z nich ponaučení a příště vše zvládnete mnohem lépe. Vaše momentální zkušenost je odrazovým můstkem k novému poznání a novým příležitostem.

Pokračujte a zjišťujte, která cesta je pro vás nejlepší. Oceňte se za to, že máte odvahu sbírat zkušenosti.
3/ Zastavte černé myšlenky

Pokud jste zvyklí sami sebe neustále strašit, očekávat to nejhorší a vymýšlet ve své mysli negativní scénáře, zabrzděte!

Ať se děje, co se děje, dávejte si naději na pozitivní průběh dnů a myslete na to, co milujete. Připravte si pozitivní obrazy toho, co máte rádi např. vodopády, jachty, moře… A takto můžete kdykoliv zastavit strašení sebe sama.

Nedělejte si starosti s budoucností. Je jen DNES. Soustřeďte se na to, co můžete udělat PRÁVĚ TEĎ. Máte jen dnešek. Pusťte se do práce.
4/ Projevujte si laskavost a trpělivost

Pokud se vám nedaří se mít rádi IHNED, během 1 dne či týdne, nepanikařte. Buďte sami se sebou trpěliví a projevte si laskavost v tom, že každý den uděláte 1 malý krok, kterým si dáte trochu víc lásky a za 2-3 měsíce budete mnohem dál.

Vše vyžaduje svůj čas. Pokud se snažíte být dokonalí, zbytečně se terorizujete a to nemá se sebeláskou nic společného. Vaše netrpělivost může spočívat ve vaší neochotě se měnit a růst.

Lidé chtějí vše hned, znát všechny odpovědi a mít rychlé výsledky. Ve skutečnosti odpovědi a výsledky nelze mít bez toho, abyste si prošli svoje životní lekce a vykonali nezbytnou práci.

Ochota je prvním krokem k úspěchu. Buďte trpěliví sami se sebou a ochotní se změnit!
5/ Buďte ochotní přijmout dobro

Přemýšlejte chvíli, co právě teď chcete - co byste dnes rádi získali nebo udělali?

Odpovězte si a poté si řekněte, že to, co si přejete skutečně přijímáte. Máte nárok na vše dobré, co vám život nabízí!

Jak moc věříte ve svůj nárok na to, co chcete?Umožněte si přijímat rozmach.

Přijímejte vše dobré z očekávaných i nečekaných zdrojů. Zasloužíte si to nejlepší a přijímejte to.
6/ Opusťte minulost

Když se neustále vracíte do minulosti, k tomu, co vám kdo řekl nebo udělal, trápíte se tím nebo to stále rozebíráte, nemáte šanci se pohnout z místa.

Minulost je pryč, už ji nezměníte. Minulost nechte být, řekněte si -" Dobrá, stalo se, už v tom nežiji "a soustřeďte se na to, co pro sebe můžete udělat právě teď.

Když se zabýváte minulostí, nežijete v přítomnosti a nemůžete tvořit svoji skvělou budoucnost.

Zítřek a včerejšek nezměníte. Můžete něco dělat a měnit pouze DNES - co říkáte, na co myslíte a čemu věříte PRÁVĚ TEĎ je důležité. Jádro vaší síly je teď.
7/ Vítejte problémy

I když jste už zvládli pořádný kus cesty, neustále se vám do cesty budou stavět problémy.

Problémy jsou příležitosti k růstu a změně. Proto je vítejte.

Pokud právě teď řešíte problémy, je potřeba, abyste se pozitivně ujišťovali, že je vše v pořádku a že vše dopadne k vašemu nejvyššímu prospěchu.

Otevřete se možnostem! Zvolte pozitivní přístup. Někdy malá úprava myšlení dokáže zcela změnit situaci.

Věřte, že vše je možné! To vám otevírá cestu k řešením ve všech oblastech života.
Moje poznámka:

Každý člověk má v hlavě asi 50 tisíc negativních myšlenek během jednoho dne. Je přirozené mít negativní myšlenky typu - jsem neschopná, nejsem dost dobrá, nejsem dost…

Každý člověk má ve své hlavě tyto pochybující hlasy…

Umění je převrátit je na pozitivní a těmi svoji mysl zaplnit a uvěřit jim. Převrátit je snadné, uvěřit je těžší.

Možná vás někdy napadla otázka - Kdy už konečně uvěřím, že jsem dost dobrá/ý?

Prozradím vám můj způsob, jak je nejjednodušší pro mě uvěřit, že jsem že jsem úžasná a dost dobrá.

Jak? Tím, že pomáhám druhým, aby věřili, že jsou úžasní a dost dobří!

A to zvládnete taky, co říkáte?

Věřím, že v těchto inspiracích najdete ty, které jsou pro vás momentálně aktuální a přínosné.
Zdroj:http://pavlahermanovska.cz/2015/02/jak-mit-rad-sam-sebe-7-inspiraci-pro-kazdy-den/

Sebelásce se dá naučit, ale někdy je to dřina. Až to ale dokážete, uvidíte svět úplně jinak.

7. března 2017 v 20:10 | Admin
Jak totiž říká Lucie Kolaříková, koučka a autorka knihy Učebnice sebelásky, když se budeme ve své kůži cítit dobře, tím flexibilnější a otevřenější budeme.

Lucie vystudovala interkulturní, manažerskou a klinickou psychologii na univerzitě v Řezně (Regensburg), pokračovala výcviky a kurzy zaměřenými na transakční analýzu, koučování, systematické konstelace, tantru, alchymii čaker či ženský rozvoj. Svým klientům pomáhá hledat nová řešení životních situací, ukazuje jim život z jiných perspektiv a hlavně je podporuje. Určitě ale nedělá věci za ně a nelituje je. Nedávno vydala svou knížku, která se zabývá sebeláskou - Učebnice sebelásky. A fakt stojí za to, abyste do ní aspoň nakoukli.


MY89: Proč je těžké mít rád sám sebe? Je to dané výchovou či prostředím, ve kterém se pohybujeme?

LK: Je to tak těžké jako každá věc, kterou jsme se od dětství neučili, a kterou později doháníme. Například cizí jazyk se zdá těžší a těžší, čím později se ho člověk učí, ale rodilí mluvčí ho ovládají dobře. A pokud jde o sebelásku, protože jsme se neučili mít rádi sami sebe, nebylo to součástí běžné výchovy, tak se nám to zdá složité. Nemáme v tom tradici.

MY89: V čem všem nám může být sebeláska přínosná?

LK: Úplně ve všech oblastech života. Zkvalitňuje vztah k sobě samému, mezilidské vztahy, výchovu dětí, volbu práce, podporuje naši finanční situaci, je dobrá pro zdraví. Mít se rád, přijímat sama sebe a tím pádem žít a přirozeně projevovat sebe sama, je přirozený stav v přírodě, proto když se k němu přibližujeme, nebo ho dokonce naplno žijeme, tak jsme v souladu s naší přirozeností. Proto se v tom nejen dobře cítíme, ale také se nám daří.

MY89: Existují metody, jak se to naučit? Potřebujeme k tomu kouče, který nás to naučí, nebo můžeme začít sami?

Ano, existují metody na pěstování sebelásky. V Učebnici sebelásky je jich popsaná dlouhá řada. Není třeba vyhledat kouče, když si s tím člověk poradí sám, je možné se to naučit i bez něj. Podpora kouče však může celý proces pěstování sebelásky výrazně urychlit.

MY89: Poradíte nám nějaké tipy pro osobní rozvoj, které člověk může provozovat každý den, třeba v práci a podobně?

LK: Několikrát za den je možné se zastavit a chvíli pozorovat sebe sama - co cítím, co si myslím, co právě dělám a říkám. Cokoli, co mi v tu chvíli nedělá dobře, přestat okamžitě dělat (chování lze změnit hned, s myšlenkami na sebe nemáme být tak přísní, stačí si je uvědomit). Změnit tedy svoje chování, abychom dělali pokud možno jen to, co je s námi v souladu. Tím se učíme více věcí najednou: zpomalit, sebereflexi a zastavovat chování, které s námi není v souladu.

MY89: Je součástí sebelásky i přijetí našich negativních vlastností?

LK: Ano. Je to dokonce dost zásadní část sebelásky, protože negativní vlastnosti máme a je třeba se na sebe dívat pravidelně, nikoli skrz růžové brýle. Uznání špatných vlastností vede k zodpovědnosti a ochotě je měnit.

Knihu Lucie Kolaříkové si můžete objednat na: http://luciekolarikova.cz/
Zdroj:http://my89.cz/sebelaska-neni-zadny-luxus-ale-cesta-k-lepsimu-zivotu/

Sebeláska neznamená sobectví! ROZHOVOR Psycholožka Lucie Bouzková tvrdí, že základem šťastného života je mít ten nejlepší vztah sám k sobě.

7. března 2017 v 20:09 | Admin
V dnešním světě se klade důraz na jedince, na to, že máme pečovat sami o sebe. Na druhé straně ale je mnoho lidí a zejména žen, které dávají svou pozornost a energii těm ostatním a na sebe zapomínají. Jak vůbec správně rozumět pojmu "sebeláska"?
V mém pojetí je to hlavně být v kontaktu sám se sebou. To znamená se svými potřebami, přáními i pocity. Když se máme dostatečně rádi, víc se známe a snáze se respektujeme. V životě se to pak ukáže tak, že se snažíme vyhledávat činnosti, které nás naplňují, pohybujeme se mezi lidmi, kteří nám něco dávají, říkáme svůj názor, za kterým si stojíme. Také o sebe pečujeme, a to jak o svoje tělo, tak o svoji duši. A především víme, že nejdůležitějším člověkem v našem životě jsme my sami. Spoléháme plně na své schopnosti, protože si věříme a doslova mažeme podvědomé programy, které nám byly vštípeny výchovou a dnes už nám spíše škodí.

Na prvním místě jsem tedy Já.
Ano. A okolí to může vnímat i jako sobectví. Zvláště u člověka, který byl dlouhá léta v pozadí a dělal toho víc pro druhé než pro sebe. Například ženy, které mají už dospělé děti a po letech starání se jen o rodinu mají potřebu věnovat zase více jen samy sobě. S přibývajícím časem mohou znovuobjevit své sny a zájmy, kterým se chtějí věnovat, a žádají od ostatních, aby na to začali brát ohled. Setkávám se často s tím, že to rodina těžce nese, nicméně je na ženě, jak si dokáže své potřeby obhájit.

Kde leží hranice mezi sebeláskou a sobectvím?
Srovnávání sebelásky se sobectvím vychází z obecně platné představy, že se člověk musí obětovat pro své blízké, pro potřebné, pro slabší. Dávat a pomáhat je dobré, ale vyčerpat při tom sebe sama, je nezdravé. Matka, která se zcela vysílí kvůli svým dětem, nervově se zhroutí a potřebuje následně dlouhou rekonvalescenci, svým dětem moc platná není, ale jen nese následky chybějící sebelásky.

Kde se ve výchově stávají největší chyby, které vedou k tomu, že se v dospělosti podceňujeme?
Rodiče vychovávají děti dvěma způsoby. Tím, co jim říkají, a vlastním příkladem. Někteří rodiče jsou lidé, kteří sami sebe rádi nemají, takže nemají ani zdravou víru ve své schopnosti a děti toto jejich podvědomé nastavení automaticky kopírují. Rodič, který chce mít sebevědomé dítě, by měl hlavně pracovat na svém vlastním sebevědomí.

Čtěte také: Největší krize je v nás

A co se týče druhého způsobu výchovy - co sebevědomí dětí nejvíce sráží?
Zejména častá kritika, negativní hodnocení, zákazy a odrazování od toho, co je baví. Ale to platí i v dospělosti, že? Pokud je sebeláska pěstovaná od dětství jako přirozená součást života, sobecky nepůsobí, protože když všichni - děti, rodiče i prarodiče - dávají vždy nejprve sobě a pak teprve ostatním, tak jim na tom nic divného nepřipadá. V této skupině sebevědomých lidí každý bere odpovědnost za své vlastní pocity a potřeby. V takových vztazích nejsou vzájemné závislosti a očekávání od druhých, které všeobecně vztahy velmi komplikují.

A co ženy, kterým už děti z hnízda vylétly a vstoupily tak do nové etapy života a najednou nevědí, jak vyplnit prostor a čas, který věnovaly dříve rodině?
V takové životní fázi žena plně pocítí, jak na tom se sebeláskou skutečně je. Žena, která po celý život vedle potřeb dětí a partnera zohledňovala také ty svoje, není množstvím volného času zaskočená tolik jako ta, která svůj život a sebe sama rodině zcela obětovala. Ví lépe, co ji baví, dokáže trávit čas sama se sebou a má své způsoby, jak si odpočinout. Stačí i málo, například zajít jednou týdně s kamarádkami do sauny a na skleničku, na dovolené si udělat den pro sebe a důvěřovat muži, že se s dětmi zabaví. Zkrátka nebýt pro rodinu stále k dispozici. Možná ještě důležitější je přestat kontrolovat běh rodinného života a věřit, že i bez toho se to nezblázní. Vymezení vůči rodině platí i pro babičky, protože i když milují svá vnoučata, nemusí mít vždycky chuť a sílu je hlídat a rozhodně hlídání není jejich povinností. Všeobecně by se ženy po odchodu dětí měly najít nový směr ve svém životě a ještě něco zajímavého vytvořit, protože jejich život zdaleka nekončí a upnout se na dospělé děti je nepříjemné pro všechny. Víc se o sobě dozvědět mohou na seminářích, na koučinku, terapii, v ženských kruzích, a když se více poznají, tak lépe vědí, co jim dělá dobře.

Jsou na tom se sebeláskou lépe muži nebo ženy?
Na mé semináře a koučink chodí z 99 % ženy. Domnívám se, že ženy mají k sebelásce snazší přístup stejně jako ke všem citovým tématům. Důvodem bývá jejich přirozené nastavení na emoce a také výchova, která to podporuje. Muži potřebují sebelásku stejně jako ženy, ale protože "mají" být silní, umět se poprat s problémy, nebrečet a podobně, možná by vnímali jako selhání přiznávat potřebu lásky k sobě sama a tím pádem i k druhým. V neposlední řadě by muži pravděpodobně vyhledali mužského kouče, protože já coby žena, mohu spíš zprostředkovat ženské způsoby, jak si dávat lásku a pozornost.

Někdy nás ale v životě potkají situace, které nás mohou zcela paralyzovat - rozvod, vyhazov z práce, úmrtí. Jak se vyrovnat s krizovým obdobím?
Je možné, že jako první vystoupí na povrch pocity, že jsme zklamali, jsme nepotřební, neschopní, nezasloužíme si sebelásku. Tyto pocity už jsme zažili kdysi v dětství a těžký zážitek v přítomnosti je opět oživí. Důležité je dlouhodobě těmto emočním vzpomínkám nepodléhat, doslova tím totiž přehráváme pouze minulost. Pro mnohé je těžké tento fakt přijmout a stále se vrací k silným emocím, jakmile je nějaký přítomný zážitek vyvolá. Je třeba paralýze postupně uniknout a nepodléhat dlouhodobě špatným náladám a co nejdřív vyhledat to, co nás těší, a zapojit se znovu do života. Zafunguje jen rozhodnutí nevzdat se a sebedisciplína. Ať se cítíme jakkoli, jedině znovuuznání svých schopností, odpuštění si a rozhodnutí se pro další úspěšnou kapitolu života nás znovu postaví na nohy. Láska a sebepřijetí bez podmínek proces uzdravování výrazně urychluje. I na ni pravděpodobně bude třeba nejprve disciplína, aby byl potlačen vyčítavý vnitřní hlas, který je koneckonců také pouze vzpomínka na hlasy autorit z dětství.

Jak začít se sebeláskou v běžném životě?
Je dobré si sepsat v bodech, co dlouhodobě chcete, co vás naplňuje, jak se chcete cítit, co vás těší. Zamyslete se třeba nad tím, pro co jste ochotni ráno vyskočit s nadšením z postele. K pochopení svých přání a naplánování kroků k jejich naplnění výrazně napomáhá koučink. Pro mnohé je navíc dobré vést monology sama se sebou a přesvědčovat se, že si zasloužím mít sám sebe rád, že je život hodnotný přesně takový, jaký je, a tak dál. Můžete také navštívit mou školu sebelásky nebo být kreativní po svém. Svým dětem a parterům se dá láska dát na tisíc způsobů a většinu z nich můžete použít i vůči sobě. Je to opravdu snadné a příjemné!


Lucie Bouzková vystudovala interkulturní, manažerskou a klinickou psychologii na univerzitě v Řezně (Regensburg). Na toto studium navázala výcviky a kurzy zaměřenými na transakční analýzu, neurolingvistické programování (NLP), koučování, systemické konstelace, zrychlené učení, tantru, spirituální inteligenci, alchymii čaker, ženský seberozvoj apod. Tento průběžný seberozvoj ji baví a zkvalitňuje práci s klienty. Více informací se dozvíte na www.bouzkova.cz.
Zdroj:http://www.zijemenaplno.cz/Clanky/a1246-Sebelaska-neznamena-sobectvi.aspx

Pokud opravdu chceme žít v lásce, to nejdůležitější, co pro to potřebujeme udělat je, naučit se mít se rádi, mít rád sám sebe bez výhrad a bez podmínek.

7. března 2017 v 20:07 | Admin
Láska, sebeláska, mít se rád je to nejpřirozenější a nejzákladnější v našem životě. Vyžaduje zbavit se všech bloků z minula. Jednak bloků, kdy jsme v sobě potlačili vlivem okolností (výchova, rodiče, společnost ) vlastní sebelásku, jednak těch , kdy nám byly vnucovány nesprávná chápání významu lásky a sebelásky. Láska, čistá bezpodmínečná láska, je všudypřítomná a nejsilnější energie Vesmíru.

Sebeláska je její nedílnou součástí a nejpřirozenějším projevem sebe sama. Vždyť mít se ráda představuje přirozený proud lásky, volnosti, svobody i zodpovědnosti. Když se máme rádi, děláme pro sebe jen to nejlepší, jen to , co nám skutečně prospívá a neubližuji . Což např. znamená, že když mi moje Já hlásí únavu, odpočinu si, napiji se, doplním energii kvalitní stravou . Tedy nezatěžujeme tělo zbytečnými jedy z chemicky upravovaných potravin, cigaret, drog. Přijímáme se takoví, jací jsme právě teď bez výhrad, bez podmínek, nekritizujeme se a neposuzujeme s druhými. Vždyť každý člověk je jedinečná neopakovatelná bytost. Nechme tedy vystoupit naši jedinečnost, osobitost a být sami sebou.

Čtěte také: Láska -podstata našeho Bytí

Prožívat láskyplný život na všech úrovních Bytí můžeme ve chvíli, kdy se máme skutečně rádi. Když máme rádi sami sebe bezpodmínečnou láskou, můžeme lásku dávat i přijímat. Neláska k sobě,nepříjímání se a přehnaná sebekritika až sebetrýznění, destrukce nám brání prožívat láskyplné vztahy. Neboť základním zákonem Vesmíru je, že to co dávám, dostávám. Jinými slovy jak smýšlím o sobě, svém životě a životě vůbec, vyzařuji a tudíž zpátky přitahuji. Člověk plný obav, strachu k sobě zákonitě přitahuje různé pohromy. Člověk vyzařující spokojenost, lásku, pozitivní energii žije život v pohodě a nadhledu.

Abychom se mohli mít se rádi, potřebujeme se zbavit veškeré zátěže minulosti. Nejjednodušší na základě mých osobních zkušeností je cesta odpuštění. Odpuštění ve smyslu propuštění všech vazeb a zkušeností z minulosti a osvobození se od tíhy minulosti. Potřebujeme odpustit sami sobě, že jsme se dostali do této situace a i všem, kteří nás takto ovlivnili. Na prvním místě jsou to naši rodiče, kteří nás ovlivnili svojí výchovou. Pak si potřebujeme uvědomit sílu myšlenky a začít pracovat na změně svých myšlenkových vzorců. Jakoukoliv myšlenku lze změnit a nahradit jí novou pozitivní. Neexistují žádná omezení, než ta, která jsme si vytvořili my sami. A ta lze změnit. Základem změny je naše rozhodnutí, jak chceme dál žít (pokračovat v zaběhnutých stereotypech nebo začít měnit svůj život podle svých nejkrásnějších představ a stát se tak skutečným tvůrcem svého života).

Rozhodnutí je na každém jednotlivci, každý máme možnost volby. Každý jsme zodpovědný za svůj život. Nic není nemožné, jen chtít změnit svůj život, své myšlení a být ochoten pro to něco dělat. Toto vše vyžaduje sice velkou dávku trpělivosti, odvahy a vnitřní síly. Odměnou je nám život v lásce, radosti, harmonii, vnitřním klidu a spokojenosti. Vždyť je to jen myšlenka a tu lze změnit.
Láska se dá žít jen v lásce.
Láska nic nevyžaduje, je prostě jen sdílena, žita, prožívána.
Skutečná láska poskytuje svobodu, nevlastní, nespoutává.

Základní afirmace :
Mám se ráda.
Mám se ráda a jsem spokojená sama se sebou.
Mám se ráda, a proto dělám jen to, co mi prospívá.

Zdroj:https://www.viposobnosti.cz/inpage/sebelaska-neni-sobectvi-aneb-pojdte-se-mit-radi/

Na všechno kolem sebelásky a sebeuvědomění nám odpověděla psycholožka Lucie Kolaříková.

7. března 2017 v 20:04 | Admin
Sebeuvědomění lze chápat jako první krok v poznání sebe sama, a učení se lásce k sobě jako krok druhý. Nejdřív potřebujeme zjistit, že jsme hodnotní, a zároveň si vedle toho uvědomit například i to, že se k sobě jako k hodnotným tvorům nechováme.

Na všechno kolem sebelásky a sebeuvědomění nám odpověděla psycholožka Lucie Kolaříková.

Proč mají se sebeláskou větší problém ženy než muži?

Nemyslím si, že s ní mají muži menší problém. Muži jsou drilovaní k tomu, aby byli silní, vše zvládali, a k tomu je pro ně důležité udržet si pozitivní sebeobraz - obraz silného a schopného muže. Takže tam, kde si ženy často snadno přiznají, že na sobě potřebují pracovat, muži se spíš zavřou, aby jejich obraz o sobě, který potřebují k naplňování všech svých výzev, k vyhrávání svých bitev, nebyl narušený.



Hrdinovi se vždy jde snáze do bitvy, když se cítí silný, než když je psychicky rozrušený - je to nejen výchova, ale i princip mužské energie. Jakmile si muž přizná, že by v sobě měl něco změnit a uspořádat si život, chápe to často jako důsledek svého selhání a cítí se mnohem zranitelnější než žena, která je slabá a nejistá se sebou u nás může být. Když naše společnost začne chápat, že muži jsou stejně zranitelní jako ženy, nebudeme jim ve výchově zakazovat slzy, slabost a nevědomost (ideálně když nová generace otců bude takové chování ukazovat svým synům), nebude pro ně tak těžká sebereflexe, a pokud v sobě najdou prostor ke zlepšení, nebude to pro ně zákonitě známkou selhání. U mužů je sebeláska pole neorané a moji kolegové lektoři a koučové mě opakovaně vyzývají, ať živé semináře nebo online Školu sebelásky konečně otevřu i pro muže.

Jak souvisí sebeláska s egem?

To je velmi široce položená otázka, která se nedá zodpovědět v jednom odstavci. Můžu jen říci, že zdravá sebeláska nepodporuje ego, ale naopak ho správně usměrňuje, a podle mě nakonec i rozpouští. Ale je to letitý proces, kde by mělo být snahou (jestli je vůbec snahy třeba) trvale a hluboce a na všech možných rovinách přijímat a přijímat a přijímat sebe a učit se se sebou žít ve skutečném míru. A nepřímo, vlastně jako vedlejší produkt, je formování a rozpouštění ega.

Dám příklad, který pozná snad každý v začátcích, když se sebeláskou začne zabývat - ušlápnuté ego (osobnost) sebeláska pozvedává a dovoluje člověku, aby narovnal záda, byl sebevědomější, víc si věřil a díky tomu se přestal krčit v koutku. Jiné usměrnění ega sebeláskou je, že když je přebujelé, tak sebeláska pomůže zlepšit sebereflexi, začít si o sobě uvědomovat i chyby, objevit v sobě větší pokoru, empatii a chuť pečovat také o druhé. Tato část je podrobně rozepsaná v Učebnici sebelásky a vnáší jasno do otázky kolem ega.

Jak si dovolit myslet i na sebe?

Otázka "jak" je bohužel blokující, byť ji lidé rádi kladou. Je to nástraha mysli, jak nikdy nic neměnit, protože mysl se stále dokola bude ptát "jak" a "jak přesně", a "jak, když mi to nefunguje"... Takže doporučuji začít to dělat. Jak myslet i na sebe? Tím, že na sebe začnu myslet. Začneme přemýšlet o tom "co potřebuji?", "co mi dělá dobře?", "co mi chybí?" a v rámci svých schopností a možností si to chybějící, důležité a naplňující pro sebe začít dopřávat. Obvykle to jde a málokdy to vůbec a ani trochu nejde. A když to nejde teď a tady (vnější okolnosti to celé blokují), neznamená to, že za týden už nebude cesta volná. Je dobré nečekat na žádné "až" a na nějaké ideální podmínky, protože ty přijdou až díky sebelásce, nikoli před ní. Takže v tom, kde právě jsme, a s tím, jak se právě cítíme, je třeba začít.

Mám zkušenosti s některými lidmi, většinou ženami, které se tak vehementně snažily prosadit ve svém životě sebe, protože to dřív neuměly, že jsou z nich chodící sebestředné egocentrické "narcisky" a nedá se s nimi vydržet. Co pak s tím?

Narcismus je psychická porucha, sebeláskou, tak jak ji popisuji, si člověk narcismus opravdu nepřivodí. Takové ženy jsou jen v nějaké rané fázi procesu rozvoje sebelásky, a pokud budou pokračovat dál, tak sebestřednost zase přejde. Jakmile sám sobě člověk začne dávat pozornost, poté co se celý život zatlačoval do pozadí, tak se může stát, že se ty zdravé narcistické potřeby, které v dětství nebyly přiměřeně uspokojené, najednou vyhrnou na povrch a před vámi stojí místo dospělé ženy trucovité a sebestředné dítě, které žádá od všech pozornost. Ano, to je otravné. Ale vzhledem k tomu, že je to jen jedna součást procesu, na kterou pak zase navazuje další, když jsou dětské nenasycené potřeby již uspokojené, tak je dobré to nezveličovat.

Kde najít tu správnou míru v tom, že se starám o sebe minimálně stejnou měrou jako o druhé?

Neexistuje žádná pevně daná správná míra. Všechno v životě je experiment, cesta a učení, a tak bychom k tomu i měli přistupovat. My naopak hledáme to nejsprávnější řešení, správnou míru, dokonalé chování a stoprocentní výsledek. Je to pro nás velmi blokující. Jakmile člověk začne brát ohledy také na sebe, tak každou chvíli hledá tu správnou míru pro sebe a své blízké. Někdy dá přednost sobě, někdy druhým, někdy nad tím nemusí přemýšlet a situace je skvělá pro všechny. Dlouhodobě by z toho však sám jedinec neměl vycházet nevýhodně, to je takové základní pravidlo sebelásky.
Bridget Jones chybí přirozenost. Přesto ji ženy milují. Je to správně?
číst článek
Volný čas

Kde je ta hranice mezi sebeláskou a sobectvím? Jak se to rozdělení může prakticky projevit, jak poznám rozdíl?

Když pro sebe něco děláme, děláme to s plným přesvědčením, že je to teď pro nás důležité, a zároveň soucítíme s potřebami druhých lidí, které právě nemůžeme a nechceme nasytit, tak je to sebeláska. Zkrátka jednáme podle sebe, ale druhý nám není ukradený a toužíme po tom, aby se měl také dobře. Naopak když se staráme pouze o sycení vlastních potřeb a druzí jsou nám trvale a úplně jedno, tak bych to nazvala sobectvím. Zkrátka člověk jako sociální tvor si aspoň občas vzpomene na své blízké a doufá, že se mají dobře a cítí se dobře, i když my jsme se rozhodli, že nebudeme těmi, kdo svým blízkým dobrý pocit bude zprostředkovávat. Příkladem může být toto: rodiče žádají po čtyřicetiletém synovi, aby několikrát týdně volal domů a dal o sobě vědět. A syn to nechce, tak v rámci sebelásky je v pořádku, že se rozhodne volat jen tak často, jak je mu to příjemné, a protože své rodiče miluje a chápe, že to pro ně bude těžké přijmout, jim jemně (ale jasně) sdělí své dospělé rozhodnutí. I nadále se snaží se soucitem své rozhodnutí opakovat a nepřistupovat na manipulace rodiny.

Má člověk k sebelásce určité inklinace od narození, nebo jde o jev, který podporuje okolí a vzniká vývojem?

Sebeláska je novorozencům přirozená do té míry, do jaké nasávali klid a přijetí už během těhotenství v bříšku. Dítě si může nést narušený vztah k sobě už právě z tohoto období, pokud bylo hrubě nechtěné, matka je sebedestruktivní (kouří, pije, nechá se bít, atd.). Protože rodič je největším vzorem sebelásky - tak jak ji žije on, tak má dítě tendenci ji kopírovat.

Vlastní dobrý pocit ze sebe a přirozené sebepřijetí se ztrácí často až v důsledku výchovy a vedení, kdy rodiče přistupují k dítěti jako k nesvéprávnému a jen polovyvinutému tvoru, kterému se smějí a jeho neohrabané učení berou jako důvod pro tresty a křik. Pokud dítě dostává pocítit, že je hodnotné a v pořádku, že je v pořádku nevědět a má čas zrát a učit se, pak je jeho sebehodnota v pořádku. Zároveň je dobré nebrat nedostatek sebelásky jako tragédii, protože jen díky tomu, že ji v dětství nebo v dospívání ztrácíme, máme pak později možnost zvládnout tu výzvu ji znovu získat a pochopit a to je důležitý proces učení a zrání ve skutečně dospělou osobnost.Zdroj:https://www.zena.cz/vztahy/kde-konci-sebelaska-a-zacina-sobectvi/r~752d9686861d11e69966002590604f2e/

Sebeláska je nejsilnějším a nejmocnějším lékem na všechna naše trápení. Sebeláska vede k tolik hledanému poznání a osvobození. Uzdravte sebe, uzdravíte tím svět kolem vás. Jak se říká, jak uvnitř, tak navenek.

7. března 2017 v 20:02 | Admin
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mě jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká BÝT PRAVDIVÝ.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není ani vhodná doba, ani na to ten člověk není připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám Dnes vím, že se tomu říká SEBEÚCTA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mě je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká ZRALOST.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká SEBEÚCTA.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám, to po svém a svým vlastním tempem. Dnes vím, že se tomu říká POCTIVOST.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací, a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že to je SEBELÁSKA.



Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu. Tak jsem se méně často mýlil. Dnes jsem poznal, že se tomu říká BÝT PROSTÝ.


Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tomto okamžiku, kde se koná VŠECHNO. Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu DŮKLADNOST.

Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může dělat ubohého a chorého člověka. Když jsem vsak povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal rozum významného partnera. Tomuto spojení fikám dnes MOUDROST SRDCE.

Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy. Dnes vím, že TO JE ŽIVOT.Zdroj:http://www.joga-online.cz/pece-o-sebe/sebelaska

Sebeláska? Nic špatného na ní není!

7. března 2017 v 20:01 | Admin
Když se řekne sebestřednost či sebeláska, v lidech to vyvolává směs emocí. Tyto pocity jsou považovány za pramen zla současného moderního života. Někteří odborníci včetně psycholožky Lucie Bouzkové si myslí a prosazují pravý opak.

Když se řekne sebestřednost či sebeláska, v lidech to vyvolává směs emocí. Tyto pocity jsou považovány za pramen zla současného moderního života. Někteří psychologové včetně psycholožky Lucie Bouzkové si myslí a prosazují pravý opak.

"Sebestřednost a sebeláska jsou ve skutečnosti základem vnitřní spokojenosti, jistoty a úspěchů a opravdu kvalitních vztahů s okolím. Nejvyšší formy altruismu je schopen člověk, který s ním začíná právě vůči sobě," tvrdí například Lucie Bouzková.
Chybí vám sebevědomí?

Podle ní sebestřednost znamená "být ve svém středu" a sebeláska "chovat k sobě lásku". Člověk, přebývající ve svém středu, si je lépe vědom sebe sama - svých potřeb, talentů a schopností. Je tedy sebevědomý.
reklama

VYZKOUŠEJTE SI: Test: Jak se vyznáte v psychologii?

Sebevědomí dává velkou vnitřní jistotu, snižuje ovlivnitelnost z vnějšku a tím i pravděpodobnost, že by se jedinec nechal přemluvit k něčemu, co je proti jeho vůli, co ho oslabuje, vytváří v něm pocity méněcennosti.

Možná je péče o potřeby druhých cestou, kterou získávají tu lásku a uznání, jež si sami zapomínáme dávat. Sebeláska je pak dalším stupněm, kdy začneme sebe sama přijímat.

"Nemusí být jednoduché vidět sebe sama v pravém světle a ještě se přijmout. Nemusíme tvrdit, že naše jednání bylo správné, ale můžeme přijmout, že bylo naše a vyjadřuje část naší povahy," připomíná Lucie Bouzková.
Jak se mám mít rád?

Mnohé napadne "Jak se mám mít rád, když jsem tak ošklivý, tlustý, neúspěšný, zadlužený?" Lucie Bouzková to vidí jasně: "Je to pochybnost vycházející právě ze zvyku odsuzovat sebe sama a naučená nedůvěra v možnost změny kýženým směrem. Obojí je právě důsledkem kritiky a odmítání, nicméně všechno naučené se lze i přeučit. Vůli a rozhodnutí v sobě však musí najít každý sám."

Pěstování zdravé sebelásky v dospělosti pomáhá k návratu do přirozeného stavu, který byl na začátku každého života: samozřejmé projevování sebe sama bez pocitů viny či zbytečného rebelování.

Děti se projevují přirozeně a spontánně a my dospělí, spoutaní společenskými pouty, se můžeme u nich začít inspirovat. Především ve dvou směrech: posilovat pocit, že tak, jak jsme, je vše v pořádku. A přestat hodnotit a vynášet soudy. Je to jediná možnost, aby mohla opět zasáhnout "matka příroda" a pomohla nám nastolit rovnovážný stav zdravé sebestřednosti a sebelásky.
Jak posilovat sebelásku?
Kde nad sebou pochybujeme, je třeba buď změnit své chování, nebo důsledně začít vnášet sebejistotu.
Kde se odsuzujeme, je třeba se začít přijímat a poučit se ze svého chování.
Kde máme strach udělat rozhodnutí, je třeba rozhodnutí udělat - nejlépe správné, ale aspoň nějaké.
Kde potřebujeme říci ne, je třeba překonat strach říci ne a dospěle si stát za svým rozhodnutím i případnými důsledky.

Pokud uděláme chybu, součástí procesu je opětovné odpuštění a další šance udělat to příště lépe. "Jakýkoli chybný krok můžeme završit tím, že se utěšíme, že i takhle jsme v pořádku, máme se rádi a příště to zkusíme ještě lépe," vysvětluje psycholožka Bouzková.
Jako malé dítě

Jsou to právě ty šance, které jsme od rodičů v dětství nedostali a dodatečně se učíme dát si je sami. Kreativitě se meze nekladou, a naopak hravost a intenzita ve způsobech vyjadřování uznání a lásky může celý proces sebeuzdravování výrazně urychlit.

Malé dítě se na sebe dokáže uznale dívat do zrcátka a nezdráhá se o sobě složit písničku, nebo se jen tak radovat z toho jaké je, z toho, že se sebou může trávit příjemný čas. Je jen třeba zeptat se sebe sama, co vás potěší a beze studu to následovat.

"Pokud se přistihnete, jak doma tančíte a hulákáte na celé kolo, že jste skvělí, tak si gratulujte, protože nejen, že odhalujete pravdu, ale ještě si ji dovolujete prožít!" usmívá se Lucie Bouzková.

Sebeláska je tedy souhrn ryze praktických a konkrétních činů, kdy si otevřeně dáváme najevo, že se máme rádi, stojíme sami za sebou, vědomě jednáme ve svém vlastním zájmu a zároveň nezpůsobujeme záměrně újmu druhým lidem.
Kde začít se sebeláskou?

Pokud někdo zneužívá popsané postupy k omlouvání svého chování, aniž by ho byl ochotný změnit, tak už se samozřejmě nejedná o zdravou sebelásku, ale alibismus. I ten je ale možné si kdykoli uvědomit, přijmout "alibistu v sobě" a začít své chování měnit.

Kde se sebeláskou začít? Kdekoli, ale nejlepší je začít tam, kde o svých pochybnostech víme. Týká se to často těla a vzhledu, inteligence a profesních schopností, partnerských a rodičovských kvalit a především sobe sama jako člověka.
Sebeláska, úspěch a vztahy

Sebeláska může pomoci si uvědomit, v čem daný jedinec chce být úspěšný. Již takové uvědomění si své touhy může být objevné a úlevné. Nastavit si vlastní kritéria úspěchu může dodat pocit samostatnosti a kompetentnosti. Dovolit si jít svou vlastní cestou a zákonitě tím vybočit z dosud známých kolejí, se může stát velkým dobrodružstvím, při kterém může člověk pochopit svou schopnost přežít a zbavit se mnoha dosud pěstovaných strachů.

Vztah, který máme sami k sobě koresponduje se vztahy k ostatním. Posilováním vnitřní jistoty a sebelásky se člověk stává nezávislým a laskavým. Dokáže uspokojovat své potřeby a samota je mu příjemná.

Přestane vyhledávat závislostní vztahy, ve kterých jsou běžnou součástí manipulace a využívání druhého k uspokojení svých potřeb, odmítání blízkosti nebo žárlivost. "Všechny tyto vztahové nešvary jsou ale stále jen důsledkem nedostatečné sebelásky a pozornosti vůči svým vlastním potřebám," uzavírá psycholožka.

Diplomovaná psycholožka Lucie Bouzková vystudovala interkulturní, manažerskou a klinickou psychologii na univerzitě v Řezně (Regensburg). Na toto studium navázala výcviky a kurzy zaměřenými na transakční analýzu, neurolingvistické programování (NLP), koučování, systemické konstelace, zrychlené učení, tantru, spirituální inteligenci, alchymii čaker, ženský seberozvoj apod. Více informací se dozvíte na www.bouzkova.cz.Zdroj:https://www.zena.cz/zdravi/sebelaska-nic-spatneho-na-ni-neni/r~i:article:764013/?redirected=1488913141

Následky nedostatku sebelásky

7. března 2017 v 19:58 | Admin
I strach je jedním z projevů nedostatku sebelásky.

z knihy Miluj sám sebe, abys mohl milovat druhé lidi i Boha , vydal(o): KOMPAS


Když sám sebe nemám dostatečně rád, pak se nemohu změnit a stát se takovým, jakým mě chce Bůh. Nedostatečná sebeláska způsobuje mnoho nesnází. O konzumaci alkoholu, drog a jiných náruživostech zde již byla řeč. Jsou ještě jiné další ("méně výrazné") následky nedostatečné sebelásky.
Autoerotický výběr povolání a partnera

Lidé volí často podvědomě pečovatelská povolání, aby tím zaplnili svůj nedostatek lásky. Když nemají to, po čem touží, doufají, že toho dosáhnou tím, když se budou starat o jiné lidi.

Tento záměr však nevychází. Takový pečovatel nemůže skutečně nikomu pomoci. V podstatě potřebuje ošetřovaného víc, než on jeho. Čím více se mu snaží pomoci, tím hlouběji se zaplétá do vlastního "já", takže se stává nakonec neschopným pochopit druhého a působit na něho kladně.

Zrovna tak jako volba povolání, může být i volba životního partnera, resp. vůbec rozhodnutí ke sňatku, motivována potřebou vyvážit nedostatek lásky. Z toho vždy vznikají komplikované manželské vztahy. Kdo se sám nedokáže mít rád, bude vždy nenasytný, neustále bude vyžadovat další a další projevy lásky, tak jako si člověk žádá léků, bez toho, že by sám byl schopen něco dát. I když to zní tvrdě: Manželství není žádné sanatorium pro mrzáky lásky. Nedostatek lásky se nedá nahradit tím, že uzavřu manželství.
Odmítání tělesnosti

Když přijmu sám sebe, mohu přijmout i své tělo. Negativní vztah k vlastnímu tělu je vždy symptomem nedostatečné sebelásky a obráceně - nedostatek sebelásky vede k odmítavému vztahu k vlastnímu tělu.

Ve své knize "Bezpečí" k tomu uvádí lékař Paul Tournier dva příklady: Jedna hezká žena mi prozradila, že při vstupu do hotelového pokoje vždy obrátila všechna zrcadla směrem ke stěně. Druhá se přiznala, že se nedokáže podívat na svoji nahotu, aniž by se přitom nestyděla. "Mé tělo je mým nepřítelem," dodala k tomu.

Tyto ženy nepřijaly své tělo. Nemohou pak přijmout ani samy sebe. Odpor k vlastnímu tělu samozřejmě nezůstává bez vlivu na manželství. Již jednou jsem upozornil na to, že apoštol Pavel obzvláště zdůrazňuje tělesnou dimenzi sebepřijetí. Manželské neshody v sexuální oblasti mají vždy nějakou spojitost s nedostatečným tělesným sebepřijetím jednoho z partnerů.

Není to právě příčina, že v tolika křesťanských manželstvích je tak málo sexuální harmonie? Setkáváme se s tím především v kruzích, ve kterých působí jistý druh teologie, jež nadmíru zdůrazňuje vědomí lidské hříšnosti a kde převažuje mínění, že člověk na sobě nemůže najít jedinou dobrou nitku, jestliže chce obstát před Bohem. Říká, že se člověk nemůže přijmout, chce-li, aby jej Bůh přijal. Taková teologie je automaticky nepřátelská tělu. Stěží si lze představit, že by se v těchto kruzích provozovala gymnastika, či dokonce tanec, přesto, že právě tato tělesná činnost může v rozhodující míře pomoci nalézt správný vztah k vlastnímu tělu a při výuce k sebelásce.

Další pomocí pro přijetí vlastního těla, a tím i sám sebe, je u ženy, ať je vdaná či ne, vědomý život v jejím cyklu, který je něčím naprosto individuálním, tak jako otisk prstu. Proto může vědomí o jeho jedinečnosti být významným faktorem pomáhajícím při sebeidentifikaci.
Odmítavý postoj k dětem a umělý potrat

Děti jsou součástí naší tělesnosti. Proto je odmítavý postoj k vytváření rodiny přímým důsledkem negativního vztahu k vlastnímu tělu. Kdo nepřijal své tělo, nemůže najít ani správný vztah k dítěti. Zde se možná nachází nejhlubší kořen problému potratů. Matka, která si nechá vzít dítě, nemá pozitivní vztah k sobě samé, nemiluje sama sebe. Proto jedná tak sobecky.
Přejídání se a odmítání potravy

Je pozoruhodné, že zatímco muž vyžaduje více uznání, žena přijímá obtížněji svou tělesnost. Při rozhovorech se studentkami, které měly potíže se sebepřijetím, ať byly sebehezčí, a které nechtěly věřit, že by někdo na nich mohl najít něco hezkého, nám oběma s manželkou padly do oka dva symptomy společné pro všechna tato děvčata - bud jedla moc nebo málo. Obojí, ať přejídání se či odmítání potravy, je výrazem stejné nemoci: nedostatku sebelásky.

Přejídání, jako ostatně i opíjení se, jsou pokusem o vyplnění prázdnoty vzniklé tím, že jsem sám sebe nepřijal. Neboť potom jsem sám sobě "nepříjemný" a musím si tedy život "zpříjemnit", abych vyplnil toto vakuum. I sebeukájení patří k tomuto zpříjemňování života a je jako každé auto-erotické jednání výrazem nedostatku sebelásky.

Na druhé straně může být odmítání potravy, i když záminkou je "štíhlá linie", odmítáním sama sebe, jehož vyšším stupněm je zbavování či zbavení se sama sebe. Avšak právě touto levnou cestou se nikdy nevyučíme sebeobětování. Toho se dá dosáhnout pouze na těžké cestě sebepřijetí a sebelásky. Od přání zbavit se sám sebe vede cesta daleko spíše k sebevraždě, k odvržení vlastního těla, nejvyššímu stupni jeho odmítnutí a nepřijetí sebe sama.
Strach

Kdo se dopustí tohoto kroku, vyjadřuje tím, že má větší strach ze života než ze smrti. I strach má totiž svoje kořeny v nedostatku sebelásky.

"Láska nehledá svůj prospěch", píše apoštol Pavel v l. Kor. 13,5. Kdo nemá takovou lásku - ani lásku k sobě, ten hledá "svůj prospěch" a žije v neustálém strachu, že jej nenajde. Proto je egocentrický člověk též člověkem strachujícím se. Zákonitě se začne točit kolem své vlastní osy (ego-centrický) a stane se sám středem svého vlastního života. Takový přístup se pak stává kořenem strachu.

Kdo sám sebe postaví do středu pozornosti, cítí se vydán na milost a nemilost, nechráněný, ohrožený. Ze strachu, aby se neztratil, musí se úzkostlivě přidržovat sám sebe a zaměřit se ještě více na sebe. Když tento stav označíme slovem "pýcha", pak zasahuje verš Paula Gerhardta přímo do černého: "Srdce, které pýchou pne se, hned nato se strachy třese."

Právě proto, že strach má tak úzkou souvislost s egocentrismem, jsme v dnešní době tolik náchylní pro druh strachu, který je velmi rozšířen, totiž strachu z neúspěchu. Tento strach je rubem zbožňování výkonu, či výkonnosti. Je součástí celkového klimatu naší doby: kdo nepodává výkon, ten je k ničemu. Neboť výkon je potřebný, aby celý společenský aparát fungoval. Člověk výkonu neschopný je tudíž vždy vinen, když něco nefunguje. Je vyřazen ze společnosti, je jí zavržen.

Kdo je však zavržen společností, ten zavrhuje i sám sebe. Kdo nemá společenskou úctu, nemá úctu sám k sobě. Takový člověk nemůže mít rád sám sebe. Kdo je pro společnost bezcenný, ten je bez ceny i sám pro sebe. Vědomí vlastní hodnoty potřebuje však každý člověk nezbytně k životu. Odtud se strach z neúspěchu stává existenčním strachem, smrtelným strachem. Ztráta prestiže je proto spojena s větším strachem než skutečná smrt. Člověk opravdu může "strachem umřít", a dostat se tak do začarovaného kruhu: Nemiluji sám sebe, protože mám strach a mám strach, protože nedokáži sám sebe milovat.

Znovu zde narážíme na spojitost mezi nedostatkem sebelásky a sebevraždou. Sebevrah jakýmsi způsobem cítí, že zbavení se sám sebe je jedinou možností proražení kruhu egocentrismu a strachu směrem zevnitř. Ale právě toho není možno dosáhnout sebevraždou. Jedině z vnějšku může být tento začarovaný kruh proražen a sice tím, který řekl: "Ve světě máte soužení (strach). Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět." (Jan 16,33)

V těchto slovech se nacházejí dva důležité pokyny, jak zacházet se strachem. Nejdříve je dobré, že nejsme napomínáni, abychom strach potlačovali. Je zde jednoduše konstatováno: "Ve světě máte soužení (strach)." A tak tomu i je. Tato slova byla řečena učedníkům, pro nás z toho vyplývá: Můžeme být Božími dětmi a přesto mít strach. V tom spočívá osvobození od veškerého nepřirozeného chování. Nemusíme mít obavy ze strachu. Proto není za Ježíšovým konstatováním výtka, ale slovo povzbuzení: Vzchopte se. Chtěl bych to formulovat ještě takto: Můžeme mít klidně strach.

Když se necháme osvobodit od nepřirozeného strachu, budeme schopni přijmout i druhý pokyn, jak máme zacházet se strachem. Najdeme ho v Ježíšových slovech: "Já jsem přemohl svět".

Přitom je důležité uvědomit si, že zde nestojí: "já jsem přemohl strach". Strach se totiž nedá atakovat přímo, nýbrž pouze na principu koňského skoku. Zrovna tak jako kůň v šachové hře neútočí přímo, nýbrž vlastně bokem, "za roh", tak musíme zacházet i se strachem, totiž v odevzdání se tomu, který přemohl svět, včetně nelítostné, na výkon zaměřené společnosti. A právě v tom spočívá útěcha a naděje, totiž ve skutečnosti, že tento přemožitel světa sám měl strach. Před ukřižováním se dozvídáme o jeho modlitebním boji v zahradě Getsemanské : "Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve." (Luk. 22,44)

Mocí, kterou překonal svůj strach, může i nás vytrhnout z úzkostí, protože našemu strachu rozumí a s našimi úzkostmi nás přijímá a miluje.

Paul Gerhardt mistrovsky vystihl účinnost takového nepřímého boje při konfrontaci se strachem:
"Až s hrudí strachem sevřenou
zas zůstanu trčet v cesty prachu,
pak vysvoboď mne z těchto pout
silou tvých muk a tvého strachu."


Výpis všech kapitol z této knihy: Nikdo nemiluje sám sebe / V Bibli není napsáno: ´Miluj svého bližního místo sám sebe!´ / Sebeláska a nesobeckost / Sebepřijetí je v nejhlubším smyslu základem existence / Jak se naučím sám sebe přijmout, sám sebe správně milovat? / Kdo se nechá najít Kristem, najde také sám sebe. / Láska je víc než přijetí / Následky nedostatku sebelásky.Zdroj:http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/Nasledky-nedostatku-sebelasky.html

Přestaňte se porovnávat a soudit

7. března 2017 v 19:57 | Admin
Desatero úspěšné ženy: Miluj svoje JÁ
Jatodokazu.cz
Jak najít práci, kterou budete zbožňovat?
Jatodokazu.cz
Všemohoucí zákon úspěchu zvaný "GOYA"
Jatodokazu.cz
Byť introvertom nie je na škodu
Jatodokazu.cz
Benjamin Franklin a jeho 13 ctností
Jatodokazu.cz
Za pět minut dvanáct = Je čas něco změnit! (nebo je 5 minut po dvanácté?)
Jatodokazu.cz

V dnešní době jsme si na sebe naložili víc povinností a úkolů, než mají muži. Snahou vyrovnat se jim, jsme se najednou dostali do fáze, kdy nejen že toho od sebe čekáme až příliš, ale navíc ve všem chceme být dokonalé a nejlepší. Každá z nás chce mít práci snů, dokonalou domácnost, vychované děti, dobrou postavu a mnoho dalšího. Nic z toho se ale neobejde bez naší vyrovnanosti a dobré nálady.

Přestaňte se porovnávat a soudit

Jak se naučit všechno zvládat a přitom se cítit skvěle? Označuje se to jedním slovem - sebeláska. Všechno začíná u nás samotných - u naší jedinečné osobnosti. Vypněte reklamy s dokonale se usmívajícími matkami vypadajícími na 20 let a začněte u sebe. Vy sama jste středem Vašeho světa. To nejdůležitější ve Vašem životě, jste Vy sama. Prvním pravidlem spokojeného JÁ je přestat se porovnávat s okolím. Každá známe situaci, kdy kolem nás projde opravdu krásná žena a náš mozek sepne vnitřního soudce, který nám říká, jaké jsme my (samozřejmě horší) a jaké nikdy nebudeme. Tohoto soudce je potřeba vypnout. Jakmile jej uslyšíte, uvědomte si, co si v duchu říkáte a poděkujte za svou postavu. Někdy pomáhá si také představit, že máte stejnou postavu jako daná osoba a znovu poděkovat. Toto jednoduché mentální cvičení Vám pomůže od negativních pocitů vůči svému tělu. Uvědomme si, že tělo pro nás dělá na 100% všechno, co může. Snaží se, jak nejlíp to dokáže, a je jen na nás, jakou mu za jeho laskavost dáváme zpětnou vazbu. Když svému tělu neustále připomínáte, jak špatné je a zároveň proto nic neděláte, není divu, že svoje problémy ještě prohlubujete.


Začněte meditovat

O svou psychickou i fyzickou stránku bychom měli pečovat. Sežeňte si diář, i když jste třeba na mateřské dovolené, do kterého si budete zapisovat svůj osobní plán na každý den. Jako první věc si zapište na každý den meditaci. Můžete začít s lehkou meditací, která bude trvat 5 minut a jejím obsahem bude pouze dechové cvičení. I to Vám velmi pomůže. Často se vůbec nesoustředíme na svůj dech a ani nevíme, jaké účinky by toto soustředění mohlo mít. Zkuste to, začněte pěti minutami a po týdnu zvyšujte dobu. Pokud dojíždíte do práce MHD nebo stojíte denně v kolonách, doporučuji cvičení provádět právě při těchto cestách. Meditovat můžeme jakýmkoliv způsobem, který nás baví. Nikdy by se z meditace neměla stát nuda. Kupte si proto knížku s meditačními technikami, a vyberte si v ní to, co Vás baví. Nebojte se meditace střídat podle toho, co Vám zrovna sedí nejvíce. Jak budou Vaše zkušenosti s meditací přibývat, doporučuji si najít cvičení, které se dá aplikovat kdykoliv přes den - např. při různých rutinních úkonech, které denně děláme. Budete tak moct relaxovat častěji i při různých každodenních činnostech.


Udělejte si čas sama na sebe

Druhou věc, kterou si zapište do diáře, je povinná hodinka času na sebe. Nejlepší by bylo mít denně alespoň dvě hodiny času - zkuste si je ve Vašem dni "zarezervovat". Nevymlouvejte se, že nestíháte, ale opravdu si alespoň tu hodinu denně vyhraďte. Čas pro sebe musí být spojen pouze s Vámi. Neznamená to, že budete mít hodinu na to "konečně žehlit". Měl by to být čas, ve kterém budete dělat pouze to, co Vás naplňuje. Může to být čtení knihy, můžete jít na cvičení nebo si nějaké pustit doma. Můžete se dát na nějaký koníček nebo začít navštěvovat jazykový kurz. Prostě cokoliv, co budete dělat jen a jen pro svou osobu. Pokud si můžete zajistit hlídání dětí, zajděte si třeba s partnerem na večeři.


Výčitky nechte stranou

Je v pořádku věnovat se sama sobě a dělat si čas jen pro sebe v jakékoliv životní situaci. Pokud máte doma malé miminko a staráte se o něj 24 hodin, proč byste nemohla na hodinku či dvě vypnout? Stejně tak jako když zvládáte práci, domácnost i děti.

Často můžeme mít pocit, že jsme ještě nedodělaly tohle a támhle to. Proto by bylo dobré si také každý den zapsat, co jsme zvládly (protože toho je vždycky víc, než toho, co jsme neudělaly) a za co jsme vděčné. Pokud máte pocit, že toho je na Vás moc a čas na sebe si opravdu nemůžete dovolit, promluvte si s parterem a on Vám jistě tu hodinu denně dopřeje.

Všechny tyto činnosti se velmi projeví ve Vaší psychice a pocitu, že žijete život pro sebe a tak, jak opravdu chcete. Vaše spokojenost se odrazí nejen na Vás, ale také na celém nejbližším okolí, které vnímá všechny Vaše pocity a prožitky. Nebojte se tedy žít ve spokojenosti a hojnosti všeho, co potřebujete.





Aneta Gregorová
Zdroj:http://www.jatodokazu.cz/desatero-uspesne-zeny-miluj-svoje-ja/

Abychom mohli dosáhnout uznání, je třeba naučit se přijmout sebe samé se vším pozitivním i negativním.

7. března 2017 v 19:53 | Admin
Každý z nás má uvnitř světlou a stinnou stránku, jistě o nich víte, ale těch negativ si spíše nevšímáte a nechcete si je přiznat. Bojujete s nimi, anebo je přehlížíte. Dokud je ale nepřijmete a nezačnete s nimi pracovat, budou vás neustále stahovat dolů a tím pádem neuspějete v takovém měřítku, v jakém byste mohli.


Láska člověka k jinému člověku není obdiv k jeho přednostem ale především k jeho nedostatkům. - Lucas Durtain

Možná si říkáte, že se rádi máte a že je to jednoduché. Mnohdy si to ale jen myslíte nebo namlouváte. Možná nad tím ani nepřemýšlíte a vnímáte to tak automaticky. Lidé jsou zaneprázdněni, mají mnoho práce a jiné starosti a nepřemýšlí nad těmito otázkami. Kdo z vás se zamyslel nad otázkou, mám se opravdu rád?

Sebeláska je vědomí, že takový jací jste, jste naprosto v pořádku. Uvědomujete si své hodnoty, své přednosti i nedostatky. Chováte se k sobě s láskou i péčí a víte, že si to zasloužíte. Neurážíte se slovně. Slova, která vypustíte ze svých úst do světa, mají ohromnou sílu, ačkoliv to lidé takto spíše nevnímají. Přijde jim to jako úplný nesmysl. Velmi se mýlí. Slova bychom měli nejprve dobře zvážit, než něco řekneme.

Jistě znáte, když se postavíte před zrcadlo a říkáte si, já jsem tak tlustý nebo naopak moc hubený, vypadám hrozně, mám škaredou pleť a děsné vlasy, mám velký nos a malé oči apod. Tomuto se raději vyhněte. Upřímně, kdo z vás denně alespoň jednou o sobě nezapochybuje nebo se nějak neshodí. Kdo z vás se občas necítí trapně v nějaké situaci? Kdo z vás hledí sám na sebe, na své pohodlí, na svou spokojenost více než na ostatní? Myslím, že nebudete dlouho pátrat ve své mysli.
Toužíte po uznání? Uznání od rodičů, učitelů, kamarádů či svého šéfa?

Po uznání toužíme přirozeně všichni. Všichni chceme být za své činy oceněni a pochváleni. Chceme, aby se nám obdiv dostával zvenčí, od okolí. Zapomínáme však na to, že pokud sami sebe neustále peskujeme a kritizujeme, nemáme se rádi, stále se obviňujeme a litujeme, nemůžeme čekat, že se nám dostaví nějakého obdivu, ba naopak. Nejprve se musíme umět ocenit my sami. My sami musíme znát své hodnoty.

S tím souvisí už výše zmíněná sebeláska a sebe přijetí. Musíte se přijmout se všemi svými klady i zápory. Nejprve si je musíte uvědomit a pak se je naučit přijmout. Jedině tak se naučíte sebelásce. A až se začnete mít rádi, začnou Vás mít rádi i ostatní.


Dovolte lidem, aby byli šťastni podle jejich vlastního uznání. - Boleslaw Prus

Vše z vás vyzařuje. Pokud máte jakékoliv komplexy a problémy se sebe přijetím, vnímá to i vaše okolí, ačkoliv tomu nevěříte. Je to tak. Proto pokud nejste sami se sebou srovnání, nemůžete to očekávat ani od svého okolí.

Stejné je to třeba i v partnerském vztahu. Dokud o sobě máte pochybnosti a nevěříte si, nemůžete to čekat ani od svého partnera. Ať už v osobním životě, tak v obchodním či profesním. Jistě na vás nepůsobí dobře, pokud si váš obchodní partner nedůvěřuje…
Jděte do akce

Začněte pro sebe něco dělat. Pracujte na tom, co vás trápí a v čem si myslíte, že máte nedostatky, pokud vás opravdu trápí a řešíte je dennodenně. Najděte si svůj nový cíl a za tím si jděte. Pokud vás trápí postava, začněte cvičit. Je lepší konat, než čekat a zbytečně se trápit nad něčím, co můžete hned teď změnit. Už od počátku budete šťastni, že pro sebe něco děláte. Bude to z vás vyzařovat, budete se cítit lépe. Hned od prvního dne, od prvního činu. A ta energie, kterou v sobě budete mít, vás bude neuvěřitelně motivovat a naplňovat. Musíte pro to ale něco udělat. Postupem času se každopádně dostaví výsledky, okolí si toho všimne a bude se vás ptát, jak jste to dokázali. Budete mít jejich obdiv. A potom jste toužili. Je to jen o tom, najít si cíl v tom, co vás trápí. Začněte na sobě pracovat a uznání se dostaví.

Samozřejmě lásku k sobě musíte nejprve zasadit a pěstovat, aby mohla vyklíčit. Nečekejte, že to bude hned. Nastudujete si spoustu materiálů a knížek, všechno vám bude jasné, teorii budete umět i pozpátku. Praxe je však mnohem složitější. Většinu svého času na sobě budete neustále pracovat. Je to opravdu dlouhý a složitý proces, který asi nikdy úplně neskončí. Je ale jisté, že se budete cítit mnohem lépe a sebevědoměji. A právě tyto pocity vám usnadní spoustu věcí.
Pravidlo zrcadlení

Chovejte se k lidem tak, jak chcete, aby se chovali oni k vám. Lidé, kteří vám chodí do cesty, vám zrcadlí vaše chování. Na to nezapomínejte.


Člověk nezískává obdiv a úctu jiného člověka svým vzhledem či vzděláním, ale bezprostředně kladným vztahem k němu. - William Henry Bragg

Pokud si vybavujete situaci, kdy si myslíte, že se k vám někdo choval neoprávněně, zkuste popřemýšlet nad tím, jak jste se chovali vy, jak jste se vyjadřovali a jak jste reagovali. Zkuste začít u sebe a více se pozorujte. Jedině tak přijdete na to, kde se mohla stát chyba a proč s vámi daná osoba takto jednala. Nikdy není na škodu se více kontrolovat.Zdroj:http://www.svetuspesnych.cz/4-body-ktere-posili-vasi-sebelasku-zajisti-vam-uznani-od-okoli/

Začněte pěstovat zdravou sebelásku a váš život se jako zázrakem začne měnit

7. března 2017 v 18:19 | Admin
Mnoho lidí vyrostlo v přesvědčení, že mít rád sám sebe je ošklivé. Správné je myslet na druhé. Říkat "ne" je drzé a arogantní. Pokud však chceme v přítomnosti dosáhnout trvalého pocitu štěstí, je na čase naučit se milovat sebe sama a stavět sebe na první místo.


Položte svůj dotaz anonymně a zdarma

Náš tým koučů je každodenně připraven reagovat na situace, se kterými se v životě setkáváte. Pokud se vám některé z nich opakují a nevíte, jak se znich vymanit, zkuste nás oslovit svým prvním dotazem.
Vstoupit do naší poradny
Jak je sebeláska důležitá pro naše děti?

Já sama jsem vyrůstala v rodině, kde myslet v prvé řadě na sebe a ještě si za tím hrdě stát bylo jako říkat ta nejhorší sprostá slova. A přitom se dítě narodí přirozeně nastavené na sebelásku. Cítí se dokonalé, nádherné, grandiózní. Automaticky ví, že si zaslouží pozornost a péči svých blízkých.

Pokud by v něm rodina podporovala tuto přirozenost, jeho potřeby a odlišnosti respektovala, přirozeně mu dávala lásku a jeho hodnotu nezpochybňovala, pak by z tohoto dítěte vyrostl jedinec plný sebedůvěry, sebevědomí a sebeúcty. V životě by byl úspěšný, znal by a uplatňoval svůj talent, jeho sebedůvěra ve své schopnosti by se odrážela v dostatku peněz, netoleroval by si nevyhovující vztahy a byl by zdravý a plný síly.

Protože však těmito vlastnostmi neoplývají často sami rodiče, nemohou být jednak pro dítě vzorem, jednak se jej v rámci společenských dogmat snaží přesvědčit, že jeho přirozená sebeláska je něco nedobrého, nepřístojného a sobeckého. Jeho potřeby začnou potlačovat, trestají jej za projevy jeho jedinečnosti a jeho vlastní čisté názory na svět mu nahrazují svými. Pod záštitou alibistických důvodů, že přece chtějí pro své dítě to nejlepší, můžeme často slyšet sebelásku devastující výroky typu:
"My s tatínkem nejlíp víme, co je pro tebe dobré!"
"To ani nezkoušej, nabiješ si tak akorát nos!"
"Ty mě jednou zničíš!"
"No vidíš! A máš to! Kolikrát jsem ti říkala, abys to nedělal?
"Teď mi tu neřvi, když mě neumíš poslechnout!"
"No dělej, jak myslíš! Ale pak za mnou s brekem nechoď! Já tě varovala!"
"Na to nemáš!"
"Cos to provedl? To nemyslíš vážně! Teď tě maminka nemá ráda!"
"Zkazíš, na co sáhneš!"
"Mám s tebou jenom trápení!"
"Proč mi to děláš? Proč nemůžeš být hodný a poslušný chlapec?"
"Teď jsi mě opravdu zklamala. Běž ode mě pryč!"

Úžasné a originální dítě dříve či později uvěří, že není dost dobré, že není hodno lásky, že je všem akorát na obtíž, že to, co dělá, nemá žádnou hodnotu, že takové, jaké je, není v pořádku, že druzí mají lepší názory a větší vědomosti, a možná taky že kdyby tu nebylo, druhým je na světě lépe.


Co je sebeláska?
Sebeláska je vědomí:
že jako člověk jsem v pořádku i se svými chybami
že mám právo na svůj názor
že mám sílu a moc změnit všechno, co mi v životě nevyhovuje, trápí mě a zraňuje
že se za každých okolností můžu svobodně rozhodovat a mám vždy možnost volby
že mohu dělat vše, po čem toužím, beze strachu, co na to řeknou ostatní
že se svým rozhodnutím nikdy nezavděčím všem a je to tak v pořádku
že mám právo říkat "ne", kdykoli to tak cítím
že ve své blízkosti nebudu tolerovat lidi, kteří mě nerespektují a mají tendenci znevažovat mou hodnotu
že jako člověk jsem jedinečný a originální
že mám právo na čas jen sama pro sebe, pro své zájmy a péči o své tělo i duši
že je důležité stanovit si své hranice a ty dodržovat
že dokážu s příjemným pocitem přijímat komplimenty
že jsem stejně hodnotná jako všichni ostatní a že má hodnota se zakládá na mé samotné
existenci, nikoli na tom, co jsem dokázala nebo nedokázala


Čím si lidé sebelásku pletou?

Mnoho lidí si plete sebelásku se sobectvím. Sebeláska znamená, že se mám ráda taková, jaká jsem i se svými nedokonalostmi, že se oceňuji a podporuji na cestě za svými sny a cíli, aniž bych při tom někoho využívala či nutila, aby se choval jinak, než je jeho přirozeností. Zároveň si netahám pozornost a uznání od druhých, protože si jej přirozeně dávám sama. Když se mám skutečně ráda, nemusím se chvástat a dokazovat druhým, jak jsem skvělá.

Sobectví je naopak uspokojování svých potřeb na úkor druhých. Je to potřeba využívat druhé k vlastnímu prospěchu. Sobectví je v podstatě nepřijetí zodpovědnosti za svůj život a tendence dávat druhým vinu za vlastní nespokojenost. A to je zásadní rozdíl.

Začněte pěstovat zdravou sebelásku a váš život se jako zázrakem začne měnit. Zasloužíte si být pro sebe vždy na prvním místě! Začněte se řídit vašimi pocity. Každý den se pochvalte. Pečujte o sebe. Říkejte druhým "ne" i s vědomím, že je tím můžete zklamat. Nenechte se ovlivňovat. Nenechte se manipulovat. Jděte si za svými sny, i když je nikdo ve vašem okolí nechápe. Převezměte plnou moc nad svým životem a vším, co k tomu patří! Jen díky tomu může být váš život plný radosti a štěstí!


"Staňte se pro sebe člověkem, se kterým je vám nejlépe, kterého uznáváte, respektujete a ctíte jeho potřeby. Ostatní se k vám přidají!"

Zdroj:https://ales-kalina.cz/blog/osobni-rust/sebelaska-alfa-omega-spokojeneho-zivota/

Když si dovolíme mít se rádi a myslet na sebe, často zjistíme, že pokud se dostatečně nestaráme o sebe, nejsme schopni se starat ani o ostatní.

7. března 2017 v 18:15 | Admin
Dokud nezačneme milovat sama sebe, nemůžeme milovat v plné míře nikoho, protože předtím jsme "plnou míru" neznali. Kompromisy na úkor vlastních potřeb jsou bolestivé. Se sebeláskou ale vycházejí z pocitu vlastního vnitřního naplnění a skutečné chuti druhému vyjít vstříc.

Nejvyšší formy altruismu je schopen člověk, který s ním začíná právě vůči sobě. Dělají nám radost. Sebeláska je základem vnitřní spokojenosti, jistoty a úspěchů a opravdu kvalitních vztahů s okolím. Naše problémy, nemoci a neuspokojivé životní situace vycházejí na nejhlubší úrovni z negativního vztahu k sobě samým. Žijeme stále dědictvím křesťanské společnosti a řadu vzorců jsme přejali, nyní ale také žijeme v mimořádné době, kdy máme možnost se jich zbavit a přeprogramovat. Sebestřednost znamená "vnímat sebe sama jako střed svého světa" a "pobývat ve svém středu".Člověk přebývající ve svém středu si je lépe vědom sebe sama - svých potřeb, talentů a schopností, je tedy sebevědomý. Sebevědomí dává velkou vnitřní jistotu, pevnou půdu pod nohama.

Snižuje pravděpodobnost, že by se jedinec nechal přemluvit k něčemu, co je proti jeho vůli, hodnotám a je pro něj nevýhodné a oslabující. Svou lidskou hodnotu nemusí dokazovat, je přirozenou součástí jeho integrity. Sebestřednost je vlastní malým dětem a v rámci výchovy se ji tvrdě odnaučují, aby vyhovovaly společenským normám. V dospělosti při osobním rozvoji se ji lidé zase snaží získávat zpět, neboť zjistili, že pociťovaná vnitřní nepohoda, vychází právě z přílišného soustředění na vše kolem, jen ne na sebe. Sebeláska znamená uvědomit si vše, co k nám patří - veškeré potřeby, talenty a tvořivost. Také chyby, či charakterové nedostatky. Nemusí být jednoduché vidět se v pravém světle a ještě se přijmout. Přirozenou sebelásku v dětství zatlačila do pozadí výchovná kritika, která v nás vypěstovala sebekritiku, našeho průvodce v dospělém životě. Jedinou odpovědí na sebekritiku je tedy sebeláska a nastolíme tak opět rovnováhu.
Co nám dala běžná výchova?

"Hlas rodičů, který dítě denně slýchá, se stane jeho vnitřním hlasem v dospělosti." Když dítě dostane často pocítit, že toho dělá tolik nedostatečně a špatně, postupně začne věřit, že je nedostatečné a špatné. Je to bolestná zkušenost, ale dítě ji nezpochybní, protože to říkají ti největší, kterými jsou jeho rodiče. Začne "chápat", že mnohé věci nikdy nedokáže, a pravděpodobně se o ně proto pak ani nepokusí. Přestane dělat "nebezpečné" věci. Do mnohých situací vstupuje s "vědomím", že je nešikovné a zlobivé. Nezávisle na tom, jestli je dítě přizpůsobivé nebo rebelující, se v něm usadí zkreslená představa o sobě a konflikt se skutečnými potřebami, které se v průběhu života stále, byť jen tiše, ozývají. Vede to k opakovanému vnitřnímu pnutí, které se navenek projevuje nejistým chováním a neschopností se správně rozhodovat. Mám zůstat v práci, nebo ji změnit? Mám nechat šéfa, aby se mnou takhle mluvil? Mám tolerovat partnerovo chování? Mohu se změnit? Můžu říct, co cítím? Mám vůbec právo žít podle svých představ? Odpovědi na tyto otázky mohou být snadné u druhých, ale u sebe můžeme bez sebelásky upadat do velké nejistoty. Pěstování zdravé sebelásky v dospělosti pomáhá k návratu do přirozeného stavu, který byl na začátku každého života. Charakterizuje ho samozřejmé projevování sebe sama bez pocitů viny, či zbytečného rebelování. K tomu potřebujeme:
posilovat pocit, že tak jak jsme, jsme v pořádku
přestat (nad sebou) vynášet soudy.

Pomůže k tomu rozhodnutí ke změně a vlastní pevná vůle. Všechny naučené postoje se můžeme přeučit.Pokud se do změny pustíme, dobrého konce se určitě dobereme.
Jak posilovat sebelásku?
Sebeláska je souhrn konkrétních činů, kdy si otevřeně dáváme najevo, že se máme rádi, stojíme sami za sebou, vědomě jednáme ve svém vlastním zájmu a zároveň nezpůsobujeme záměrně újmu druhým lidem. K tomu je třeba disciplína, protože staré programy sebeodmítání se jistě připomenou. Disciplínu je třeba používat novým způsobem - udržovat v rovnováze se sebeláskou. Disciplinovaně si dávat lásku a laskavě se udržovat v disciplíně.
Kde se sebeláskou začít? Nejlépe tam, kde o sobě pochybujeme. Často se to týká těla a vzhledu, inteligence a profesních schopností, partnerských a rodičovských kvalit a především sebe sama jako člověka.Začít sebe sama teď a tady přijímat.
Většina lidí v hloubi duše ví, že to, co dělají, "myslí dobře" a dělají to nejlepší, co umí. Je tedy třeba začít skutečně věřit a vyzařovat jistotu, že to také dost dobré JE. Přestat se podceňovat, podsouvat si zlé úmysly. To přináší úlevu a možnost ocenit, co všechno jsme už dobře udělali. Je celá řada skutků a rozhodnutí, na která můžeme být právem pyšní. Také se tím otvírá možnost všimnout si bez obav svých chyb a pak své chybné chování měnit. Lidé jsou schopní velkých pozitivních změn, když vědí, že jejich přiznané chyby nikdo nepotrestá.
Překonávat strach z rozhodnutí. Rozhodnutí je třeba udělat - nejlépe to správné, ale často hlavně nějaké. Po několika důležitých rozhodnutích přichází větší sebejistota a zkušenost se sebou jako kompetentním člověkem, oprávněným řídit svůj život.
Je třeba umět říkat "ne" v nevyhovujících situacích. "Ne" vytváří společně s "ano" rovnováhu a bez něj žije většina lidí v "tichém nesouhlasu". Při odmítnutí je třeba stát si za svým rozhodnutím i s případnými důsledky. Zkušenost kdy si "ne" dobře ustojíme, dodává pocit sebejistoty.
Zastavovat destruktivní sebekritiku. Naše mysl má navyklý způsob smýšlení a zcela automaticky ho spustí, když se dopustíme reálné, nebo domnělé chyby. Je třeba si toho mechanismu vědomě všímat a mysl jednoduše zastavovat a učit ji myslet pozitivněji o sobě sama i druhých. Často to bývá největší výzva v celém procesu učení se sebelásce.
Naučit se odpouštět si chyby. Pokud se chyb dopustíme, můžeme si je uvědomit, rozhodnout se pro příště jinak, a. svůj přestupek nezveličujeme. Mnoho chyb ani chybami není, ale jen nedorozuměním, které vznikne na základě různých očekávání a chápání situace.
Co sebeláska přináší do života?
Sebeláska uhlazuje cestu.
Zjednodušuje strukturu naší osobnosti, zklidňuje emoce, pomáhá vidět běžné denní situace v jednoduchosti a poskytuje nám překvapivě jednoduchá řešení.
Je snazší se postavit těžkostem.
Člověk se stává odolnějším, odvážnějším, odpovědnějším a také laskavějším a chápavějším vůči sobě i ostatním.
Může se stát, že se zcela nenásilně změní jeho koníčky.
Vztahy se buď vyvinou do hloubky, nebo skončí.
Je možné, že se změní práce, pokud ta stávající nepřináší dostatek spokojenosti.
Sebeláska znamená nástup na cestu k sobě sama a svým hodnotám.
Dostaví se obrovská úleva, protože nejhlubším přáním každého člověka je mít dovoleno přijímat sám sebe.
V kontaktu a míru se sebou jsme "doma" a v bezpečí a život se může odvíjet příjemným způsobem.
Sebeláska i v dospělosti zcela mimoděk vede k dětské hravosti a intenzivnějšímu prožívání.



Lucka Kolaříková
Zdroj:http://zenyzenam.cz/blog/sebelove/

Láska k sobě je základ vnitřní spokojenosti a kvalitních vztahů. V momentě, kdy pochopíme a procítíme sebelásku, máme co nabídnout. Lásku si tím dovolíme přijímat i od ostatních a lásku můžeme i rozdávat, již máme z čeho.

7. března 2017 v 18:13 | Admin
1. Zanechte veškerého kritizování

Kritizování nikdy nic nezmění. Odmítněte kritizovat sami sebe. Přijímejte sami sebe přesně takové, jací jste. Každý se mění. Když se kritizujete, jsou vaše změny negativní. Když se chválíte, vaše změny jsou pozitivní.
2. Nestrašte se

Přestaňte se terorizovat svými myšlenkami. To je příšerný život. Najděte si pro sebe symbol, při jehož představě je vám dobře (já mám žluté růže). Kdykoliv vás pak napadnou chmurné nebo děsivé myšlenky, představte si tento symbol a od něj přejděte k veselejším myšlenkám.
3. Buďte k sobě laskaví a mějte sami se sebou trpělivost

Buďte k sobě něžní. Netrapte se. Mějte se sebou při učení nových myšlenkových pochodů trpělivost. Chovejte se sami k sobě jako k milované osobě.
4. Buďte laskaví ke svým myšlenkám

Nenávist k sobě je vlastně nenávist k vlastním myšlenkám. Nezlobte se na sebe za to, že myslíte. Prostě nepříjemné myšlenky změňte.
5. Chvalte sami sebe

Kritizování podrývá vašeho ducha. Chvála duchu prospívá. Chvalte si sami sebe co nejvíc. Neváhejte se pochválit za každou maličkost.
6. Buďte sami sobě oporou

Najděte způsob, jak být sami sobě oporou. Obraťte se na své přátele a dovolte jim, ať vám pomohou. Člověk musí být silný, aby dokázal požádat o pomoc v okamžiku, kdy ji skutečně zoufale potřebuje.
7. Mějte pochopení pro své negativní postoje

Uvědomte si, že jste si je vybrali pro to, abyste uspokojili určitou potřebu. Nyní však nalézáte nové, pozitivní způsoby, jak vyhovět daným potřebám. Proto své staré negativní postoje s Láskou propusťte.
8. Pečujte o své tělo

Nechte se poučit o správné životosprávě. Jaké živiny tělo potřebuje, aby bylo v optimální kondici a dosahovalo co nejvyššího výkonu? Jaká cvičení nebo činnosti vám budou svědčit? Pečujte a starejte se o chrám své duše.
9. Pracujte se zrcadlem

Dívejte se sami sobě často do očí. Dávejte najevo rostoucí Lásku, kterou k sobě cítíte. Odpusťte si při pohledu do zrcadla. Odpusťte také svým rodičům. Alespoň jedenkrát denně si řekněte: " Miluji Tě. Opravdu Tě miluji…"
10. Pusťte se do toho okamžitě

Nečekejte, až vám bude lépe, až zhubnete nebo dostanete novou práci. Začněte hned. Tak, jak vám to půjde nejlépe.

Louise L. Hay
Zdroj:https://www.seberizeni.cz/deset-kroku-k-sebelasce/

Základ spokojeného života je sebeláska

7. března 2017 v 18:07 | Admin
Sebeláska si zaslouží speciální pozornost. Sebeláska je totiž absolutní totální základ. Základ spokojeného života. Je to klíč k láskyplným vztahům, k umění milovat, k umění žít. Sebeláska je zdroj blahodárné energie, kterou vám nikdo nedá a jinde ji nenajdete, jen v sobě. Čím dřív na to člověk přijde, tím lépe. Jak se naučíme milovat sami sebe, naučíme se milovat druhé. Jak se naučíme sobě dávat a projevovat lásku, tak budeme dávat lásku druhým a od druhých ji přijímat. Úroveň naší sebelásky určuje, jak budeme schopni milovat a jak nás budou milovat druzí. Stav naší sebelásky stojí za tím, jak sami sebe vnímáme, jak se prezentujeme a jak nás vidí a přijímají druzí. Ten, kdo vám radí, abyste se vším začali u sebe, radí vám dobře. Druhé lidi nezměníte, ale sebe změnit můžete. Jestli máte pocit, že máte ve svém životě málo lásky, milujete málo sami sebe.

Sebeláska je schopnost přijmout sebe sama jako jedinečnou lidskou bytost hodnou lásky, úcty a pozornosti. Schopnost přiznat si všechny své klady a zápory, žít pravdivě a hrát sám před sebou otevřenou hru. Schopnost vnímat své potřeby a základní kuráž podniknout potřebné kroky k jejich naplnění. Sebeláska je schopnost vnímat svou krásu. Sebeláska je umění milovat svůj život a dopřát si z něj potěšení.

Obzvlášť důležitá je sebeláska pro ženy. Tak to bude hlavně takové holčičí povídání. Láska je nejhlubší přirozenost většiny žen. Ženy, láska a krása patří dohromady. Proto je tak zásadní, aby měly ženy samy sebe rády. Aby se přijaly takové, jaké jsou. Aby se uměly podpořit, ocenit a poskytnout sami sobě láskyplnou energii, víru a naději. Žena, která se má ráda, vyzařuje do okolí obrovskou sílu a půvab. Zdravá sebeláska je sexy a vábí pozornost mužů. A stane-li se žena matkou, umění sebelásky dává do vínku svým dětem jako poklad. Žena, která se naučí mít sebe ráda, se může stát ozdravným prvkem pro své blízké i široké okolí. Sebeláska je tedy mimo jiné v podstatě občanská povinnost.

Bohužel máme v hlavách všelijaké podivné programy. Je dobré si vyjasnit, že sebeláska není špatná a není to hřích. Sebeláska opravdu patří na první místo. Když budete brát ohledy na sebe, získáte tím vy i všichni ostatní, zejména pak ti z vašeho nejbližšího okolí. Ze začátku je to někdy těžké ustát, ale pokuste se být pevní a věřte si. Sebeláska není sobectví. Sobci očekávají, že se úplně všechno bude točit kolem nich a žijí na úkor druhých. Naopak lidé, kteří se mají zdravě rádi, si jsou vědomi svého bytostného středu, z něj vycházejí a to samé podporují u ostatních. Podporují v lásce sebe i druhé, respektují potřeby své i potřeby druhých. Nenechají sami sebe zneužívat a nijak nezneužívají druhé, protože to nemají zapotřebí. Umí říct ne, když poskytnout pomoc prostě není možné a stejné právo respektují u ostatních.

Sebeláska znamená milovat se a lásku si prakticky a ustavičně projevovat. V rovině psychické i fyzické. Přijmout se, symbolicky se obejmout, projevit si laskavost, chovat se k sobě láskyplně, přátelsky, vlídně. Kdykoliv je to potřeba. Když jsme sami, i když jsme s lidmi. Když je nám ouvej, i když je hej. Sebeláska je strašně praktická, protože pak nejsme tolik závislí na druhých. Nevisíme na jejich pochvalách, očekáváních, hodnoceních, umíme si zdravě střežit své hranice a říct včas dost, umíme načerpat z kritiky důležité informace, ale nezhroutit se z ní, sebrat odvahu a jít si za svým. Samozřejmě pochvala a uznání druhých vždycky potěší, ale nesmí na tom přímo záviset vlastní sebedůvěra.

Nedostatečná nebo chabá sebeláska je šíleně vyčerpávající. Ne-láska k sobě samé je koule u nohy. Jsme kritické k sobě, k druhým, vidíme hlavně to špatné a to dobré přehlížíme. Připadáme si nedokonalé, nedostatečné, nevěříme ve svoje schopnosti a talenty, umenšujeme se, ponižujeme, srovnáváme se a porovnáváme a nikdy z toho nevyjdeme dobře. Přitom nic není pošetilejšího než srovnávání. Každý z nás jsme naprosto jedinečná osobnost. Každý ze 7 miliard lidí, nebo kolik nás na zemi aktuálně je, je unikátní mix vlastností, názorů, talentů a zkušeností. Važme si toho, vždyť to je zázrak!

Staňte se důsledným koučem své vlastní sebelásky. Udělejte pro sebe něco - nejlépe každý den. Existuje mnoho různých způsobů, jak cíleně podporovat lásku k sobě. Můžete koneckonců o odborný koučink v tomto směru i někoho požádat, pokud byste si vůbec nevěděly rady. Ke koučování vaší sebelásky by na každodenní úrovni určitě měl přispívat váš muž, příbuzní a dobří přátelé. Ne vždy tomu tak bohužel je - protože předpoklad k tomu je i jejich vlastní sebeláska. Láska je vzájemná úcta, respekt a podpora. Ale nejvíc práce na sebelásce stejně vždy čeká na každého z nás.

Najděte si pro sebe ty nejlepší recepty, jak negativní programy v hlavě nahradit pozitivními, jak se pochválit, jak si zlepšit náladu, odměnit se, naučte si odpustit omyly a chyby. Zdravě milovat samu sebe znamená poznat se a přijmout se taková, jaká jsem. Ano, i s chlupama, chybama, mindrákama, problémama. Se vším všudy. S lecčíms se dá něco dělat, mnohé se dá naučit a když to nejde, nejlepší je přijmout to s láskou tak, jak to leží a běží.

Sebeláska má tak jako láska roviny fyzické, mentální, emoční, duševní i duchovní. Možná, že budou tendence k ne-lásce na nějaké úrovni převládat. Někdo se má celkem rád co se týče vlastností a nátury, ale nesnáší svoje tělo. A někdo to má zase obráceně. Ideál je pojmout to láskyplně všechno. Jsem kdo jsem a mám se ráda.Zdroj:http://www.umenimilovat.cz/sebelaska-az-na-prvnim-miste/
 
 

Reklama