MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Psychotická dekompenzace

Nemůžu nic najít co znamená výraz psychotická dekompenzace

5. června 2014 v 15:29 | Admin





Asi to budu muset zjistit až od psychiatra ambulantního....

HPO psychotická dekompenzace

5. června 2014 v 15:25 | Admin
V současné době stoupá počet lidí, kteří trpí takzvanými ranými poruchami. Jednou z nich je i borderline čili hraniční porucha osobnosti. V současnosti se odhaduje, že hraniční poruchu osobnosti v nějaké míře vykazuje až 50% pacientů, kteří vyhledají psychoterapeutickou pomoc.
Diagnóza hraniční poruchy osobnosti
Hraniční porucha se postupně stala obecně akceptovanou nemocí, oddělitelnou od ostatních poruch osobnosti. Existuje dalekosáhlá jed nota v tom, jaké rysy chování pozorujeme v souvislosti s hraniční poruchou. Kritéria jsou shrnuta v tzv. DSM - III - R.

Obecný vzorec nestability v oblasti nálady, mezilidských vztahů a obrazu sebe samého. Počátek leží v rané dospělosti a porucha se projevuje v nejrůznějších oblastech života. Musí být splněno nejméně pět z následujících kritérií:

1. Vzorec nestabilních, ale intenzivních mezilidských vztahů, který se vyznačuje střídáním obou extrémů, přehnané idealizace a devalvace;

2. impulzivita u nejméně dvou potenciálně sebepoškozujících aktivit, např. utrácení peněz, sexuality, zneužívání omamných látek, krádeží v obchodech, bezohledné jízdy a záchvatů žravosti (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.);

3. nestabilita v oblasti emocí, např. výrazné změny nálady od základního pocitu k depresi, podrážděnosti nebo úzkosti, přičemž tyto stavy obvykle trvají několik hodin, nebo v řídkých případech déle než několik dní;

4. nepřiměřená, silná zlost nebo neschopnost ovládat zlost, např. časté záchvaty zlosti, přetrvávající zlost nebo rvačky;

5. opakované vyhrožování sebevraždou, náznaky sebevraždy nebo sebevražedné pokusy nebo jiné sebemrzačící chování;

6. výrazná a trvalá porucha identity, která se projevuje ve formě nejistoty v nejméně dvou z následujících oblastí života: obrazu sebe samého, sexuální orientaci, dlouhodobých cílech nebo přáních ohledně povolání, v druhu přátel nebo partnerů nebo v osobních hodnotových představách;

7. chronický pocit prázdnoty nebo nudy;

8. zoufalá snaha zabránit reálnému nebo imaginárnímu osamění (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.).

Zdroj: Heinz - Peter Rohr: Hraniční porucha osobnosti, Nakladatelství Portá
zdroj:http://psychologie.doktorka.cz/

psychotická dekompenzace u HPO

5. června 2014 v 15:19 | Admin
Znamená to, že léčba nejen že není dostatečně účinná, ale přidaly se bludy a/nebo halucinace. To se u HPO občas stává.

Diagnóza V diagnostice stále spoléháme především na klinické vyšetření duševního stavu a získání anamnestických údajů.

5. června 2014 v 15:15 | Admin

Diagnóza

V diagnostice stále spoléháme především na klinické vyšetření duševního stavu a získání anamnestických údajů. V současnosti používáme diagnostická kritéria Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize (MKN-10). Přehled diagnostických kategorií a základní diagnostická vodítka ke stanovení diagnózy schizofrenie jsou uvedena v tabulce č. 2. Ke stanovení diagnózy schizofrenie je zapotřebí, aby byl přítomen nejméně jeden jasně vyjádřený příznak ze skupin A-D anebo alespoň dva příznaky ze skupin uvedených pod E-H, a to po dobu nejméně jednoho měsíce.
Plnému rozvoji příznaků může předcházet prodromální fáze postupných změn, zejména povahových, jako je:

uzavírání se do sebe,

změna zájmů,

sociální stažení,

zvýšený zájem o ezoterická témata, nezřídka vedoucí k tzv. planému mudrování, pseudofilozofování.
Dále můžeme klasifikovat průběhové formy onemocnění:

chronické,

v atakách s postupným defektem,

v atakách se stabilním defektem,

v atakách s remisemi,

neúplná remise,

úplná remise.
V DSM-IV je požadovaná délka trvání příznaků poruchy nejméně šest měsíců, z toho alespoň jeden měsíc musí být přítomny charakteristické příznaky, jako jsou bludy, halucinace, dezorganizovaná řeč, dezorganizované nebo katatonní chování nebo negativní příznaky.
zdroj:http://zdravi.e15.cz/

Epidemiologie Schizofrenie je onemocnění, se kterým se lze setkat ve všech kulturách na světě

5. června 2014 v 15:14 | Admin

Epidemiologie

Schizofrenie je onemocnění, se kterým se lze setkat ve všech kulturách na světě, přesto jsoupopisovány geografické rozdíly v jejím výskytu. Epidemiologické výzkumy vcelku konzistentně udávají celoživotní prevalenci mezi 1-1,5 %, což znamená, že přibližně jeden člověk ze stasplňuje diagnostická kritéria pro schizofrenii. V posledních letech se také usuzuje, že zastoupení žen a mužů je přibližně stejné, na rozdíl od dřívějších názorů, podle kterých je mezi schizofrenními pacienty více mužů. Pohlavní rozdíly nicméně existují ve věku při počátku onemocnění. U mužů nastupuje schizofrenie dříve, typicky mezi 15. a 25. rokem věku, zatímco u žen tomu je mezi 25. a 35. rokem. Vzácnější jsou schizofrenie s počátkem v dětském věku a schizofrenie s pozdním začátkem,literatura uvádí i schizofrenie před 10. rokem věku. Do kategorie schizofrenie s pozdním začátkem nyní spadá i řada pacientů, kteří měli dříve diagnózu parafrenie.

Komorbidita

Klinicky nejzávažnější komorbiditou je současné zneužívání návykových látek schizofreniky. Tzv. duální diagnózy (schizofrenie a závislost či abúzus) mohou představovat jak závažný terapeutický tak i diagnostický problém.
Při hledání kauzality není jasné, zda se nejedná:

o psychózu indukovanou nebo exacerbovanou požíváním psychoaktivních látek,
o sekundární zneužívání nebo o samotnou toxickou psychózu. Z údajů ve světové literatuře vyplývá, žeaž 50 % schizofreniků zneužívá alkohol. Ve Spojených státech je celoživotní prevalence zneužívání mezi nemocnými schizofrenií až 48 % oproti 17 % v běžné populaci, navíc problémy s návykovými látkami v posledních 6 měsících má 25-35 % schizofreniků; tyto údaje byly replikovány i v dalších zemích. Ani v našich podmínkách již není vzácným jevem současné požívání drog, jako jsou kanabinoidy (marihuana, hašiš), opiáty (heroin, kodein), stimulancia (amfetamin, pervitin),halucinogeny (LSD, extáze, psilocybin) a další. Až tři čtvrtiny schizofrenních pacientů kouří cigarety, oproti tomu v populaci všech psychiatrických pacientů to je méně než 50 %. S tím souvisí nejenzvýšený počet karcinomů plic, ale i prokázaný účinek nikotinu na aktivaci dopaminových neuronů, a tudíž snížení vedlejších parkinsonských symptomů při terapii antipsychotiky a pravděpodobně i ovlivnění metabolismu antipsychotik.
U schizofrenie existuje významné riziko suicidia. 50 % nemocných se někdy během svého života pokusí o sebevraždu a zhruba 10-13 % jich zemře dokonaným suicidiem.
Rizikovými faktory jsou:
přítomnost depresivních symptomů,
mladší věk,
vyšší premorbidní dosažená úroveň (zejména vzdělání),
psychotické symptomy, jako jsou imperativní sluchové halucinace.
Socioekonomické rozdíly byly popsány především v průmyslově rozvinutých zemích - největší počet schizofreniků se nachází v nejnižších sociálních a ekonomických třídách. Spíše než hypotéza sociální kauzality (stres v důsledku neutěšených podmínek přispívá ke vzniku onemocnění) se zde uplatňuje tzv. pokles dolů (downward shift): nemocní se buďto propadají na socioekonomickém žebříčku anebo jim onemocnění zabrání ve vzestupu. Analogicky, neboť se jedná o onemocnění mladého věku, schizofrenici nedosáhnou adekvátního vzdělání a oproti běžné populaci uzavírají méně sňatků. V důsledku chronického průběhu a závažného funkčního postižení dochází také ve vysoké míře ke ztrátě pracovní schopnosti schizofrenních pacientů, se všemi ekonomickými a sociálními důsledky pro jedince a společnost.
zdroj:http://zdravi.e15.cz

Historický kontext Samotný obsah termínu „schizofrenie“

5. června 2014 v 15:11 | Admin
chizofrenie

Historický kontext

Samotný obsah termínu "schizofrenie" procházel v čase změnami, které ilustrují i vývoj názorů na psychotická onemocnění obecně. Popisy stavů zřetelně připomínající schizofrenii nalezneme v literatuře již od antických dob, ale teprve francouzský lékař Philippe Pinel (1745-1826) jasně oddělil deteriorující psychologickou "demenci" od ostatních alterací psychického stavu, jakými byly idiocie, mánie a melancholie. Jeho žák Jean Etienne Esquirol (1772-1840) poprvé definoval halucinace způsobem blízkým naší současné terminologii. Esquirol také popsal "monomanii", syndrom, který je identický se současnou paranoidní schizofrenií. Benedict Augustin Morel (1809-1873) odlišil primární idiocii od "demence précoce", předčasné demence, získané choroby s postupně deteriorujícím průběhem. Koncem 19. století Emil Kraepelin (1856-1926) postavil vedle sebe dvě základní psychiatrické nozologické jednotky, maniodepresivní psychózu a psychotické onemocnění, pro které použil polatinštěný Morelův termín "dementia praecox".
Podle Kraepelina byla "dementia praecox" onemocněním s časným počátkem a dlouhotrvajícím deteriorujícím průběhem s halucinacemi a bludy. Tuto nozologickou jednotku v roce 1911 Eugen Bleuler (1857-1939) nazval "skupinou schizofrenií" ("Gruppe der Schizophrenien"); termínem schizofrenie označoval schizma (rozštěp) mezi myšlením, emocemi a projevy chování (nikoliv jak je často mylně interpretováno jako "rozštěp osobnosti"). Při diagnostice schizofrenie Bleulerakcentoval jako primární příznaky "čtyři A":

rozvolněné asociace,

afektivní poruchy,

autismus,

ambivalence.
Sekundární symptomy byly bludy a halucinace.
Obdobně další významný příspěvek ke klasifikaci, kritéria Kurta Schneidera (1887-1967) hovoří o symptomech prvního řádu:

ozvučené myšlenky,

hlasy konverzující nebo komentující,

tělesné prožitky ovlivňování,

odnímání myšlenek nebo jejich ovlivňování,

vysílání myšlenek,

bludné vnímání.
zdroj:http://zdravi.e15.cz

Psychotická dekompenzace:Psychotická onemocnění

5. června 2014 v 15:09 | Admin
Termínem psychózy (psychotické poruchy) označujeme v psychiatrii závažná duševní onemocnění, pro která je charakteristická přítomnost psychotických příznaků. Nejčastěji hovoříme o tzv. pozitivních symptomech (bludy, halucinace, rozvolněné asociace, poruchy chování), negativních symptomech (oploštění emotivity a afektu, citové a sociální stažení, ochuzení řeči, zárazy myšlení, abulie, anhedonie, poruchy abstraktního myšlení), ale u psychóz popisujeme také i afektivní a kognitivní příznaky.
Psychotické poruchy představují velmi heterogenní skupinu, kromě schizofrenních poruch (jejich přehled je uveden v tab. č. 1) sem můžeme zařadit např.:
symptomatické a organické psychózy vyvolané tělesným onemocněním, onemocněním mozku nebo užíváním psychoaktivních látek,

závažné afektivní poruchy (deprese a manie) s psychotickými příznaky,

psychotické dekompenzace specifických poruch osobnosti.
Pro zjednodušení se v následujícím textu soustředíme na klinický obraz a terapii schizofrenie, většina našich znalostí o účinnosti a bezpečnosti antipsychotických léků pochází právě ze studií nemocných se schizofrenií.



zdroj:http://zdravi.e15.cz/
 
 

Reklama