STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Psychologické články

Život se schizofrenií: Dokazovat stále dokola nevinu je obtížné

23. března 2018 v 19:18 | Admin

Markéta a Dana se potýkají se schizofrenií. V současnosti pracují ve výzkumu sociálních jevů spojených s duševním zdravím v Národním ústavu duševního zdraví, aktivně se tak podílejí na reformě psychiatrické péče. Přečtěte si rozhovor o smyslu práce v životě, o cestě s duševním onemocněním, o nemoci na vesnici a ve městě a smyslu medikace.

Jak se vám teď žije?

Dana: Žije se mi dobře, obzvlášť od okamžiku, kdy jsem nastoupila do práce a zařadila se do společnosti. Když jsem byla doma v invalidním důchodu, připadala jsem si méněcenně, vyloučeně. Proto si myslím, že pro každého člověka s duševním onemocněním je důležité moci se zapojit zpět do společnosti.
Markéta: Je to důležité pro celistvost osobnosti.

Jak moc jste musely ve svém životě řešit stigma a diskriminaci? Jsou ve společnosti hodně přítomné?

M: Třeba u lékařů. Stalo se mi, když jsem doprovázela otce na vyšetření, že se dozvěděli, jaké léky beru. V tu ránu mě přestali vnímat jako kompetentního člověka a začali se obracet jen na mého otce, jako bych byla nesvéprávná. Je rozdíl, jestli člověk žije ve městě nebo na vesnici. Protože na venkově tě sledují pod drobnohledem - jak se chováš, co děláš. A víc kontrolují, jestli chodíš do práce nebo bereš invalidní důchod nebo proč jako jsi doma.

Myslíte, že anonymita městského prostředí je pro člověka s duševní nemocí lepší?

M: Myslím, že ano, protože dokazovat svou "nevinu" je hodně obtížné. Stává se pak, že člověk tím, jak chce obstát, se někdy dostává zase dolů, i když ušel velký kus cesty. Problémem na vesnici pro lidi s duševním onemocněním může být například práce s lidmi. Zjistila jsem, že je mi příjemnější pracovat mimo prostředí, kde mě lidi znají. Myslím, že kdybych bydlela ve městě, byly by možná věci rychlejší. Pro mě byl problém dojít si nakoupit, na poštu, aby se mě nikdo na nic neptal, aby na mě lidi nekoukali. Teď je to trochu lepší, protože vesnice se stávají takovou aglomerací, která je satelitní. Je tam příliv nových lidí, tak se obyvatelé namixují zase jinak.
D: Já nemám zkušenost s vesnicí, jsem z pražského Proseku. Bydlím v paneláku, to je taková jednovchodová vesnice. Takže mohu posoudit jen ten vchod, kde bydlím. Sousedi mě při atace nemoci zažili. Někteří pozdraví a jdou dál, ale někteří se i zastaví, jsou přátelští. Nemůžu tedy říct, že by se ke mně chovali špatně, a to mě zažili ve vážném stavu.

Co je podle vás nejlepší způsob, jak se vyrovnávat s duševním onemocněním? Je dobré to všem říkat a být s tím smířený?

M: Není dobré to říkat všem, lidi na to nejsou připravení. Zažila jsem to ve více situacích - měla jsem sklony jít s pravdou ven, ale lidi to nechápali. Nejsou na takovou nemoc připraveni. Potřebovali by nějaká pravidla, jak jednat s takovým člověkem. Některé věci, co člověka s touhle nemocí trápí, jsou velmi specifické, a lidi jim nerozumí.
D: Já si třeba myslím, že nejde jít na otevřený trh práce, dokud nebude možné říct při přijímacím pohovoru, že má člověk duševní onemocnění. Protože v okamžiku, kdy to neřeknete a místo dostanete, je to hrozně těžké. Stále si dáváte pozor, aby na vás kolegové nic nepoznali, a stále hledáte odpověď na otázku, jestli jim o nemoci říct nebo ne. To byl také jeden z důvodů, proč jsem byla šest let doma. Nevěděla jsem, jak bych to řešila. Myslím, že společnost musí projít změnou. Je potřeba, aby se lidi s duševním onemocněním nebáli o tom mluvit a také aby společnost byla připravena to přijmout. A na to je nutná destigmatizační kampaň, která by měla jít ruku v ruce s reformou psychiatrie. S člověkem s duševním onemocněním v centru zájmu všech zúčastněných poskytovatelů péče. Stále doufám, že za deset let už bude běžné o svých problémech v oblasti duševního zdraví mluvit i u přijímacího pohovoru.

Je něco pozitivního, co vám vaše nemoc dala? A jaká jsou největší negativa?

D: Pozitivní je, že člověk zjistí, že zvládne velký problém. Že se z toho bláznění dostane do stavu, kdy má náhled, naučí se s tím pracovat, a to ho posílí. Takže dneska vím, že se dokážu k problémům postavit a řešit je, aniž bych měla pocit, že je konec světa, když přijdou. A co mi vzala? Některé kamarády.
M: Mně taky vzala pár kamarádů. Ale víc mi dala, než vzala. Naučila mě poznat sama sebe, naučit se vnímat své limity. A musím říct, že i přesto, že i když tohle vím, je někdy náročné nedělat chyby, které mě vehnaly do náruče nemoci. Že jsem byla na sebe náročná, nedělala psychohygienu, měla jsem pocit, že musím všechno zvládnout - rodinu, vysokou školu, práci, přátele, prostě všechno. Ale nejde všechno najednou. Člověk musí slevit ze svých ambic. Respektovat svoje limity. Někdy v tom hraje roli i rodina. Naučí tě, že máš být ta hodná holka, která musí vždycky všechno zvládnout. Že se holka nemá moc ozývat. Myslím, že v životě je důležitá pokora a skromnost.
D: S tím souhlasím. Měli bychom se trošku vrátit a uvědomit si, že žijeme ve společnosti a musíme spolupracovat a komunikovat. A že společnost není množina individualit. Ano, ať se každý rozvíjí směrem, který se mu líbí, ale nesmí zapomínat, že kolem jsou lidi, se kterými musí komunikovat, a i když máme různý názor, neznamená to, že spolu nemůžeme mluvit. Demokracie je na diskuzi postavená. Jsem ráda, že žiju v takovém systému, i když samozřejmě není ideální.

Co byste v české psychiatrii zlepšily na prvním místě?

M: Z dotazníků se například dozvídám, že při hospitalizaci se lidem stále ještě během denního režimu zamykají pokoje, takže do nich nemůžou. Nebo že se vedoucí psychoterapeutka chová k pacientům jako k žákům 1. třídy. Což je nedůstojné.
D: Teď na prahu reformy psychiatrické péče se trochu bojím, aby se to celé nezaseklo jen na rekonstrukci psychiatrických léčeben. Je pořád důležité opakovat, že jde o deinstitucionalizaci péče, aby se dostala blíž k lidem. I když si obě myslíme, že by ta péče měla spět k tomu, aby ji člověk nepotřeboval.
M: Aby byl samostatný. Aby nebyl závislý na svém partnerovi, nedej bože na svých dětech. Cílem je, aby se člověk dokázal sám o sebe postarat.

Co byste řekly kritikům reformy? Často slyšíme obavy, že se vypustí mezi lidi blázni a bude to pro společnost nebezpečná situace.

M: To, že znají jen určitý výsek věcí, které se dostaly do médií. A tímto výsekem se laická veřejnost dívá na lidi s duševním onemocněním. Stát by proto měl podporovat destigmatizační aktivity.
D: Taky je důležité, aby se lidé dozvěděli, že když člověk s duševním onemocněním dodržuje léčbu a dostává se mu terapeutické péče nebo sociální rehabilitace, funguje normálně. Nemocí totiž nezhloupne. Pomohlo by také, kdyby bylo víc práce na částečný úvazek. Protože my nemůžeme pracovat jako ostatní. Částečný úvazek je pro nás ideální a naše zapojení do práce je silnou motivací k dodržování léčby.

Jaký je váš vztah k medikaci?

M: Mně nesmírně pomohla. Poskytla mi čas, který jsem mohla maximálně zúročit. Jen se bojím dopadu léků, o kterém se člověk dozvídá až za několik let. Ale to řešit nebudu, já řeším, co se děje teď a budu se snažit si život maximálně užít.
D: Můj osobní názor je, že bez léků to nejde. Někdo je má na omezenou dobu, někdo na celý život. Pokud je ve vážném psychickém stavu, tak myslím, že s léky se to dá zvládnout lépe. Objevují se názory, že existuje něco jako psycho-spirituální krize. Já myslím, že hranice mezi psychózou a psycho-spirituální krizí je tak tenká, že moc nevěřím schopnostem lidí ji odlišit. A je pravda, co říkala Markéta. Léky vám dají čas zkonsolidovat svůj život a žít mezi lidmi, nebýt zavřený v Bohnicích nebo jinde, což není život. Já je beru jako nutné zlo s tím, že mám k němu více méně pozitivní vztah.
M: Já právě taky. Viděla jsem, jaká změna se může udát, když smícháš nějaké množství látky s jinou látkou. Že se ti ta chemie v hlavě úplně změní a začneš cítit radost ze života. Což je podstatná věc, kterou když necítíš, nezajímá tě nic. Máš pocit, že nemáš proč žít.
D: A musím říct, že když se podívám zpětně na život na vysoké škole, tak s léky a s tím, co jsem prožila, jsem paradoxně spokojenější, než jsem byla tehdy ve dvaadvaceti. A to je pro mě velké plus.
M: To platí i pro mě. I já jsem byla taky hodně nespokojená, nešťastná, pořád jsem hledala, co by naplnilo můj život, ale pak jsem si uvědomila, že už to vlastně mám a že jsem to přehlížela. Že nejvíc tě podrží rodina. Když je fungující, tak je to nejvíc, co můžeš mít.

Jaká byla vaše cesta k zaměstnání v NUDZ?

M: Dostaly jsme se sem přes PCP, kde jsme ve stacionáři poznaly Lucii Bankovskou. Ta nám zařídila přes profesora Höschla práci ve vrátnici a podatelně. To nám ukázalo, že zmůžeme něco víc. Je to motivace. Taky ti to poskytuje stabilitu a pocit, že zvládáš vstávat a zařizovat spoustu věcí. Vidím, že jsem někam pokročila.
D: V dnešním světě je zhoubné to neustálé porovnávání se s ostatními. A jak Markéta řekla, člověk se může porovnávat jen sám se sebou, jaký byl třeba před dvěma lety a jestli se ve svém životě někam posunul. A to jak v otázce profesního, tak soukromého života. Každý z nás je jedinečný, tudíž srovnávání se mezi sebou navzájem je podle mě kontraproduktivní. A to si člověk díky nemoci uvědomí.

Pracujete na řadě projektů, které se tématu týkají. Co je jejich cílem?

D: Jsem zapojená do projektu FESS, což je kvalitativní výzkum týkající se stigmatizace příbuzných lidí se schizofrenií. Vyplynulo z něj, že rodiny jsou péčí o příbuzné se schizofrenií hodně zatížené. Má to také často vliv na příjem rodiny, protože invalidní důchod mladých lidí, kteří nemají tolik odpracováno, je hodně nízký. Podílím se také na projektu CZEPOS, který zkoumá náklady na péči o lidi v komunitách a lůžkových zařízeních. V projektu MERRPS pracujeme na metodice ohodnocování sociálních inovací a nových intervencí pro lidi s duševním onemocněním, aby finanční prostředky tekly do efektivních intervencí, z nichž se investice vrátí a nejlépe i s přidanou hodnotou. Kdy se lidé mohou vracet do práce, ke studiu a tak dále. S Markétou pak máme společný projekt DIALOGOS, což je spolek lidí s duševním onemocněním. Jsme i v projektu INDIGO, a to jak v části, která spadá pod stigma tým, kde budeme součástí semináře pro mediky, tak i v části, která spadá pod oddělení vývoje a výzkumu služeb. To je školení pro praktické lékaře, aby se naučili, jak s námi jednat, když se s námi něco děje.
M: Ve spolku jsme z různých koutů republiky. Jsme rády, že se lidé ozývají a chtějí být zapojeni v destigmatizaci a práci na reformě psychiatrické péče. Pokud vzniknou skupiny a budou dál fungovat na ministerstvu, tak samozřejmě budeme docházet a budeme chtít vědět, co se tam děje, pokud budeme přizvaní.

Pracujete ve skupině User-led research. O co jde?

D: Jde o výzkum, který vedou lidi s duševním onemocněním. Pro výzkum tak otvíráme témata, která nás zajímají a která jsou z našeho pohledu důležitá. Jedním takovým tématem je třeba míra sebe-stigmatizace lidí s duševním onemocněním. Zatím ale je třeba říci, že jsme více zapojeny v user-collaborative reasearch, kdy se jedná o výzkum ve spolupráci s našimi kolegy. Na vedení samostatného výzkumu si já zatím ještě netroufám. Také bychom rády položily na stůl otázku psychoterapeutické péče pro lidí s duševním onemocněním, a to i pro lidi s psychózou. Důležité je podle nás i otázka jejího hrazení z veřejného zdravotního pojištění. Protože teď si ji někteří z nás musejí platit 600 - 800 Kč nebo i víc za hodinu. To je prostě moc.
M: Třeba já si ji hradím. Když mám období, kdy je mi líp a terapii nepotřebuju, musím být finančně připravená na to, až ji budu potřebovat, protože nemám stálý příjem. Lidi s duševním onemocněním nemají moc možností získat práci, která je ohodnocená nebo která je kreativní. Většinou i kvůli nemoci člověk není schopen kontinuální výkonnosti, takže mění zaměstnání. Tady si také můžeme práci přizpůsobit tomu, jak na tom momentálně jsme.
D: Z vědeckého hlediska je možnost zapojení lidí do vědeckého týmu důležitá, protože naše osobní a bezprostřední zkušenost s nemocí může obohatit pohled vědců. Velká část činnosti NUDZ nebo podobných institucí, by měla směřovat k poznání potřeb člověka s duševním onemocněním.

Existuje něco, co byste ve svém životě chtěly zkusit?

M: Můj sen je trochu sci-fi. A to nemuset brát léky a moci svobodněji cestovat. Protože když se člověk dostane do úzkých, jako se mi stalo na Sardinii, kde mi ukradli léky z auta a já jsem byla v tu ránu na nižší hladině léků, bylo to hodně nepříjemné. Takže pořád musíš mít někde zásobu a možnost navštívit psychiatra, což v některých státech není možné. Takže můj sen je cestovat, což je teď možné jen v omezené míře. Ale i tak cestuji docela dost.
D: Já mám dva sny. Jeden v pracovní rovině - a to vědecký článek v odborném časopise. A v osobním životě doufám, že si vyzkouším roli babičky.

Za co jste na sebe hrdé, že jste v životě dokázaly?

M: Za udržení rodiny a poskytnutí nezávislosti svým dětem. To je podle mě hodně důležité - postavit děti do života tak, aby se o sebe uměly postarat.
D: S tím naprosto souhlasím. Myslím si, že smyslem života je uvést děti do samostatného života, takže jsem ráda, že jsem to, doufám, zvládla.
M: Jsem ráda za čas, který jsem díky lékům mohla s rodinou prožívat. To jsou další aktivity, které jsou jinak člověku zapovězené, pokud žije v koloběhu nemocnice. Pět dní propuštění, pak nemocnice…
Spoluautorky: Michaela Zrnečková a Iveta Černá



Zdroj:https://www.hatefree.cz/blo/rozhovory/2152-schizofrenie-dana-marketa



Jiří Pasz
AUTOR
Vystudoval Humanitární a sociální práci v Olomouci a Mezinárodní rozvojová studia v Utrechtu. Pracoval jako sociální pracovník či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Fotil pankáče v Barmě, psal o dětských vojácích v Ugandě a natočil dokument o prostitutkách v Nepálu.

Jak může člověk deprese prožívat, jak jeho onemocnění vnímá okolí a proč o depresích otevřeně nemluvíme?

23. března 2018 v 19:16 | Admin
Andiela Sabio si prošla depresemi, kvůli kterým byla hospitalizována na psychiatrii. Jak může člověk deprese prožívat, jak jeho onemocnění vnímá okolí a proč o depresích otevřeně nemluvíme? Na to Andiela hledá odpovědi na základě vlastní zkušenosti ve svém velmi sugestivním textu.

PROSTĚ JAKO CHŘIPKA

Minimálně první měsíce bolí na fyzické úrovni. Tváří se jako únava - žaludeční chřipka - migréna - střevní chřipka - únavový syndrom. Prostě chřipka. Jeden čas jsem měla takovou úzkost v hrdle, že jsem několik týdnů nemohla mluvit. Přišla jsem úplně o hlas. Řada lidí zcela ztratí chuť k jídlu a vše jim páchne. Někteří to mají úplně obráceně - jí a jí.
Zajímavé je, že to je ještě etapa, kdy si hrozně fandíte a hlavně myslíte velmi pozitivně. Pořád. Depresáři všeobecně myslí velmi pozitivně, ale strašně blbě se cejtí. "A kdo ne?" říkají si. "Všichni mají problémy a umí je krásně řešit, všichni mají vše krásně zorganizované, jsou silní a úspěšní, tak přece já nebudu ten slaboch." Jenže ono to pokračuje. Párkrát jste po ránu slabí, jako byste měli čtyřicítky a nemůžete vstát z postele. Naivně se domníváte, že je to tím počasím, že ve vzduchu zase něco lítá nebo že máte trochu stres. Pořád ještě nevíte, že máte deprese.
Na konci už nezvládnete ani základní hygienu. Nezvládnete dojít pár kroků do obchodu, něco si uvařit, trochu si uklidit. Co hůř - připadáte si jako v hororu. Jako by se mělo každou chvíli něco strašného stát. Jako by vás někdo držel za nohy z okna v desátém patře a vy měli strach, že umřete. Vy sice víte, že to je absolutní blbost, ale na fyzické úrovni prožíváte tento panický strach a stres. Jste šíleně unavení, ale nemůžete spát. Bojíte se, že zazvoní telefon, neposloucháte hudbu ani se nedíváte na ten nejvtipnější film. Nejde to. Jenže vám to skoro vůbec nikdo nevěří…

HOSPITALIZACE

Psychiatrie má většinou několik oddělení, např. pro staré lidi, anorektičky, horší případy (sebevraždy, léčení ze závislostí apod.) a pak jednoduší případy (deprese, úzkosti, ale i lehčí schizofrenie). Když jsem poprvé dorazila na ono oddělení pro "jednodušší případy", nevěděla jsem, zda na chodbě potkávám pacienty nebo návštěvy. Přišli mi docela dost normální a v klidu (brzy jsem zjistila, že to je i tím, že jsou všichni pod prášky).

PRVNÍ DNY

Jste brutálně vyčerpaní, takže první dny takřka nepřetržité spíte. Za prvé to tělo potřebuje, za druhé hned první den dostanete drogy (a to prohlašuji zcela vážně, ačkoliv ne s každým lékařem bych se na tom asi shodla), takže konečně spát můžete. Myšlenky vám nikde nelítají, proto se vám i hezky medituje. Ale upřímně - meditace na rivotrilu, frontinu nebo neurolu je prostě fake. U některých svých reakcí (třeba u nutnosti pochodování na jednom místě u večeře) jsem si vzpomněla na středoškolské období a kamarády, kteří tenkrát experimentovali s drogami. S empatií jsem na ně na oddělení vzpomínala, když jsem ráno měla nějakej blbej dojezd.
Vaše rodina a přátelé si často myslí, že se z vaší strany jedná o jakýsi rozmar. Že to je nějaká blbá sranda, která vlastně vůbec není vtipná. Pokud na ně navíc prostě musíte přehodit nějaké své povinnosti - protože třeba máte psa, dítě nebo nějakou záležitost s bytem - mohou být i naštvaní, že je trochu obtěžujete. Protože jste slaboši. Problémy mají přece všichni a nikdo se z toho nehroutí.
Nutno však říct, že většinou blízké okolí nakonec pochopí, že to není zase taková sranda. Sama vím, že od hospitalizace vaše blízké okolí začne brát trochu víc ohled na to, že je vám fakt blbě, ale budete jim muset vysvětlovat věci, kterým pořádně ještě sami nerozumíte. Například Proč. "Proč, když se ti nic tak hrozného neděje?"

TRABLE S OKOLÍM

Vaše okolí se rozdělí zhruba na dvě skupiny. První zarytě tvrdí, že všechno je jen v hlavě a že ty prášky vůbec nepotřebujete, to potřebují jenom srágory. Stačí si to tam hezky nastavit a život půjde jak na drátku: dům, auto, prachy, hadry - tedy něco mezi Merlose place a Sexem ve městě. Pak je tady ta druhá skupina, a ta vás nabádá, ať to klidně berete a klidně i víc, když je vám po tom lépe. Jen si zobněte. To často říkají hlavně lidé, kteří už ty léky berou, akorát už je berou více jak dva roky a mají v úmyslu je brát do konce života. Já si nevybrala ani jednu z těchto možností. Výsledkem je, že jsem skoro rok bez léků a vcelku v pohodě. Možná lépe, než kdy jindy. Ale každý to může cítit samozřejmě jinak.
Nicméně nelze okolí vyčítat, že nic neví o depresích a úzkostech, když o tom upřímně nevíte nic ani vy sami. Ono se o tom totiž moc nemluví. Napsat na Facebook, že jste měli průjem nebo se pozvraceli, je společensky možná únosnější, než když napíšete, že máte depresi či úzkost. Překvapivé ale je, že bychom to vědět mohli, protože se z deprese ,,léčí", a to léčí dávám do uvozovek opravdu záměrně, téměř 20 % lidí. To znamená, že pokud máte 500 přátel na Facebooku, asi 100 z nich může mít opravdovou klinickou či situační depresi. A s úzkostmi a s tím vším spojenou medikací může mít přímou zkušenost. A docela dost možná to jsou lidé, do kterých byste to v životě neřekli.
Andiela Sabio
AUTORKA
Vystudovala střední průmyslovou školu stavební. Věnuje se realitám, výkladu karet a osobnímu či duchovnímu rozvoj. Před časem se léčila s depresemi.Zdroj:https://www.hatefree.cz/blo/clanky/1720-andiela-deprese

Duševní nemoc ovlivňuje nejen nemocného člověka, ale i jeho okolí.„To poslední, co potřebujeme, je, aby nás někdo soudil,“

23. března 2018 v 19:13 | Admin

Jak pomoci přátelům s duševní nemocí? "Ptejte se, obejměte, nesuďte," říkají







Duševní nemoc ovlivňuje nejen nemocného člověka, ale i jeho okolí. Včetně toho nejbližšího. Rodiny a přátel. Britská televizní stanice rozjela v minulých týdnech projekt o duševním zdraví #Like Minds. V rámci něj pak komunikuje toto téma z různých úhlů. A věnuje se právě i tomu, jak mohou lidé pomoci svým přátelům, kteří bojují s nějakou duševní nemocí. "To poslední, co potřebujeme, je, aby nás někdo soudil," říká pro BBC Kay, jedna z žen, která trpí duševní nemocí. A jak tedy přátelům pomoci?



Téma duševního zdraví je pro mnohé ještě pořád tabu. Situace se ale v mnohém mění a po celém světě, včetně Česka, vznikají iniciativy, které se tématu věnují. Zaměřují se většinou právě na ty, kteří se s nějakým problémem v rámci duševního zdraví potýkají. BBC se zaměřuje i na okolí nemocných. Na to, jak vyjádřit podporu, jak pomoci a jak se k lidem, kteří trpí například depresí nebo úzkostí, chovat.
"Co říct příteli, který má problémy na duši? Pro mě bylo třeba důležité už to, že jsem o tom mohl s někým mluvit," říká Tom. To potvrzují i další lidé, kteří se zapojili do diskusí pod FB videem na stránce BBC. "Ptejte se mě na moji nemoc a na to, co se se mnou děje. Může to znít zvláštně, ale ukazuje to, že mi nasloucháte, a ne že chcete hned dělat závěry," podělila se na FB Katrina.Naprosto přesně si vzpomínám, co mi Alice řekla. 'Jsem tu pro tebe' a taky 'To zvládneme' a 'Podíváme se do Francie'," vyjmenovává Rose Ann věty, se kterými za ní přišla její nejlepší kamarádka Alice. Když byla Rose Ann hospitalizovaná v nemocnici, Alice jí dokonce vytvořila motivační plakát 'Důvody k uzdravení', který obsahoval všechny sny a oblíbené věci Rose Ann.To, že slova podpory pomáhají, potvrzují jak terapeuti, tak samotní pacienti. "Stačí říct jen to prosté 'Jsi v pořádku? Jsem tu pro tebe.'," říká Kay pro BBC. Uživatelé na sociálních sítích, kteří se dělí o vlastní zkušenosti, zmiňují také to, že kromě slovní podpory je dobré přítele obejmout. Nebo mu donést jídlo, protože někdy prostě nemají sílu ani na to si cokoli uvařit. "Každá drobnost může pomoct, i když se k vám nechováme nejlépe," uvádí další uživatelka, která sama bojuje s depresemi. BBC na svém webu v rámci projektu také sdílí kontakty pro ty, kteří sami s duševní nemocí bojují nebo mají někoho takového ve svém okolí.Pokud vy sami hledáte pomoc, obrátit se můžete například na jednu z našich zón, organizaci Nevypusť duši, jejímž cílem je zlepšení informovanosti Česka v oblasti duševního zdraví. V rámci našich aktivit si klademe za cíl šířit fakta, bořit mýty, vzdělávat a pomáhat.Zdroja videa: https://www.hatefree.cz/blo/clanky/2469-pratele-dusevni-nemoc




Jana Leitnerová
AUTORKA
Jana Leitnerová (*1987) vystudovala obory Český jazyk a literatura a Pedagogika na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se online komunikaci, sociálním sítím a krizové komunikaci.

Hledání nového partnera je vzrušující a zároveň nebezpečnou hrou.

25. ledna 2018 v 10:48 | Admin
Nikdy nevíte, co ze vztahu vzejde, zda jen krátký flirt, nebo mnohem víc. Narazit můžete na zajímavé kavalíry i nebezpečná individua. V každém případě je dobré mít se na pozoru, a jde-li Vám o skutečný úlovek pro život, pak mít oči dokořán ...

Odhalte jeho životní krédo
Filozofie, zaměření, víra. Říkejme tomu, jak chceme, ale jasné je, že pokud to v této oblasti skřípe, bude to velký problém. Jestliže jednomu je fyzická rozkoš a požitkářství vším a druhý je asketický typ bojující za vyšší cíle, budou pravděpodobně těžko hledat společnou řeč. Co je tedy klíčové pro nadějný vztah? "Výzkumy na poli sociální psychologie překvapivě ukazují, že pro nadějný vztah je důležitá např. i fyzická blízkost. Statistiky potvrzují, že trvalejší vztahy vznikají u těch párů, které buď bydlí blízko sebe, nebo jsou zejména v začátcích vztahu v častém kontaktu. Dalším faktorem je podobnost zájmů a základní životní filosofie či postojů ke světu." tolik psycholog Mgr. Michal Polakovič.

Ověřte hodnotový žebříček

V páru jsou lidé jako tažní koně, a pokud každý "táhne" jiným směrem za jiným cílem, spřežení to asi dlouho neustojí. Jestliže jeden sní o vile s bazénem a druhému stačí ke štěstí batoh a toulavé boty, nebudou mít jako pár zrovna na růžích ustláno. Nejde ale jen o to, na které příčce se umístí peníze, kariéra, sex či touha po svobodě. Nezapomínejte zejména na důležitost podobného vnímání hodnoty rodinných, přátelských a mezilidských vztahů vůbec. Zásadní je rovněž subjektivní důležitost volného času versus potřeba práce nebo poměr potřeby osobního volna a společně tráveného času. To vše jsou klíčové oblasti, ve kterých velké disproporce vedou k častým nesvárům.

Otestujte fyzickou přitažlivost

V dnešní době, kdy si vybíráme své partnery naprosto svobodně, je fyzická přitažlivost ve většině vztahů nezbytným předpokladem a samozřejmostí. Říkáme pak, že to mezi námi jiskří, nebo ještě výstižněji, že přímo "cítíme", že je to prostě to pravé ořechové. Ve hře je cosi více než vzájemné porozumění, sympatie nebo náklonnost. V čem to tedy tkví? Spalující touha a magická přitažlivost, co je jejím základem? Že se za vším možná skrývá "pouhá" vůně partnera, už obvykle nevnímáme. Mnohé studie ale potvrdily, že i u lidí hrají čichové vjemy zcela zásadní roli. Konec konců i my patříme do živočišné říše a tam je nutnost "vzájemné voňavosti" obecně ctěným pravidlem už odnepaměti.

Zkoukněte rodinné zámezí

Každý z nás je ovlivněn vzorci původní rodiny, které máme tendenci nevědomě opakovat nebo proti nim naopak zcela vědomě bojovat. V každém případě zkušení už ví, že v partnerském svazku vstupuje do hry obvykle mnohem více lidí, než jen náš milovaný. Je tedy velmi důležité, aby vzorce chování, vztahy a modely z původní rodiny byly pro Vás ve svém základu alespoň akceptovatelné. Je totiž dosti pravděpodobné, že něco z toho zdědil nebo okoukal i Váš vyvolený. Proto pokud máte pocit, že jeho milujete, ale jeho rodina je prostě kompletně zcela nesnesitelná, buďte na pozoru.
Uvědomte si, jak na to jde

Svou váhu hraje i styl, jakým se s Vámi nový objekt intimně sbližuje. Dychtivost a netrpělivost může být na začátku vzrušující, ale co když se jedná v podstatě o neomalenost a drzost, které patří k základním kamenům partnerovi osobnosti? Opačně, roztomilý ostych a zdrženlivost se časem projeví jako neschopnost jakékoliv akce a neskutečná nerozhodnost? Důležité je také pozorně sledovat, zda mu nejde jen o vlastní požitek, ale do jaké míry ho zajímá Vaše uspokojení a co je pro něj ochoten obětovat. V tomto směru už mnohé napoví i způsob ochrany, kterou partner navrhne. Nemíní-li se s ničím zatěžovat a všechno nechává na Vás, může jít rovněž o důležitý varovný signál.

Prověřte respekt a úctu

Pokud Vás Váš partner nejen přitahuje, ale vzbuzuje-li ve Vás i přirozenou úctu či obdiv za to, jak se chová k ostatním, co dokázal nebo jak řeší problémy, tak jste na dobré cestě. Obdivujete-li nejen jeho jednotlivé činy či gesta, ale vážíte-li si ho jako člověka pro některé hlavní charakterové rysy, je to dobré znamení. Podívejte se ale určitě i na to, jak si považuje on vás. Pokud např. opovrhuje Vašimi přáteli, koníčkem, prací nebo i jen stylem oblékání, pravděpodobně se to jen tak nezmění a může to vést do budoucna ke zcela zásadním neshodám. Jaký respekt k vám chová Váš protějšek poznáte velmi dobře i v intimní oblasti. Ne nadarmo zabrousí na respekt a úctu většina oddávajících ve svatebních síních.

Sundejte růžové brýle
Jestliže jste úspěšně prošli fází zamilovanosti a dostali se do stavu tzv. obětavé lásky, pravděpodobně jste už schopni vidět partnera více takového, jaký opravdu je, a ne tak, jak by se vám líbil. Když už pominulo období bouřlivých postelových radovánek a Vy máte pocit, že ho máte prokouknutého skrz na skrz, představte si jeho největší klad přesně v opačném světle, tedy jako zápor. Např. pořádkumilovnost jako puntičkářství. A jestli se dokážete smířit i s tím, máte napůl vyhráno. "Rizikem při výběru partnera je zejména počáteční fáze zamilovanosti, která trvá přibližně jeden rok. Tehdy nevnímáme negativní vlastnosti partnera a přehlížíme věci, které by jsme zásadně jindy netrpěli. Partnerovo skrblictví si třeba vysvětlujeme jako praktickou šetrnost." potvrzuje
psychoterapeut Mgr. Polakovič.

Eva Kubová
(publikováno v Blesku ZDRAVÍ, listopad 2007)
zdroj:http://www.psychohratky.com/2009/01/zasady-uspesneho-lovu.html

Podle sebe soudím tebe - nyní vědecky ověřeno !

25. ledna 2018 v 10:46 | Admin
Lidé, kteří vidí v druhých jen to nejlepší, jsou podle nejnovější studie vědců šťastnější a vyrovnaní sami se sebou. Badatelé podle britského deníku Daily Telegraph zjistili, že způsob, jakým posuzujeme druhé lidi, vypovídá především o kvalitě našeho vlastního života. Čím víc považujeme druhé za šťastné, tím víc jde vlastně jen o odraz toho, jak se sami cítíme. "Náš pohled na druhé lidi vypovídá hodně o nás samotných," řekl listu profesor psychologie Dustin Woods z Wake Forest University v americkém státě Severní Karolína

Badatelé požádali testovanou skupinu, aby sestavila seznam dobrých a špatných charakteristik u tří osob, které všichni dobře znali. Z hodnocení se však vědci dozvěděli daleko více o sebehodnocení testovaných, jejich duševní pohodě a postoji k druhým, než o kvalitách zmíněné trojice. Výsledky studie byly zveřejněny v odborném magazínu Journal of Personality and Social Psychology. Vědci zjistili, že pokud člověk posuzuje druhé kladně, ukazuje to na jeho vlastní pozitivní zaměření. "Vidíte-li druhé pozitivně, jste sami v pohodě," říká profesor Woods. Zajímavé je, že také svému okolí se "pozitivní hodnotitel druhých" jeví jako srdečný, vyrovnaný a schopný člověk.
Naopak sudiči a ostří kritikové druhých lidí vykázali při hlubším zkoumání výrazný narcismus a sociopatické sklony. "Samotný fakt, že druhé vidíte hyperkriticky, ukazuje, že jste v nebezpečí depresí a nejrůznějších osobnostních poruch," tvrdí Woods. "Kdybychom přiměli lidi, aby začali vnímat své okolí kladněji, nepochybně by se to projevilo pozitivně v jejich samotném životě," je přesvědčen psycholog.
autor Rostislav Matulik, přejato z www.rozhlas.cz
Zdroj:http://www.psychohratky.com/2010/11/lide-kteri-vidi-v-druhych-jen-to.html

Buďte silní,stanovujte si rozumné cíle.

16. května 2017 v 22:31 | Admin
Pokud chcete být silní, měli byste si stanovovat rozumné cíle, kterých lze dosáhnout. Když se budete snažit dosáhnout na samý vrchol, pravděpodobně neuspějete, ale neměli byste si stanovovat ani tak malé cíle, že nebudete mít žádný pocit zadostiučinění a pýchy z jejich dosažení. Když si život zařídíte tak, aby byl zvladatelný, nebudete mít chuť své snahy vzdávat.
  • Pokud je vaším cílem například vydat román, pravděpodobně se budete muset potýkat se zklamáním a s mnoha lety neúspěchů, protože budete mít pocit, že se vám to nikdy nepodaří.
  • Když si ovšem stanovíte malé cíle, jako například vydat povídku v žurnálu, postupně vydávat povídky ve větších periodicích a nakonec dosáhnout až k první verzi románu, budete schopni těchto cílů dosáhnout a budete sebejistější.
Zjistěte, zda je nutné najít nové způsoby dosahování vašich cílů. Nikdo to sice nechce slyšet, ale někdy je nutné si sednout a zamyslet se nad tím, zda se nemučíte tím, že se snažíte dělat věci stále stejně. Je možné, že se chcete stát herečkou na Broadwayi, ale zamyslete se nad tím, zda svoji vášeň nemůžete využít jinak - například učit děti v dramatickém kroužku, hrát v menších divadlech , nebo si založit blog popisující vaše snahy dosáhnout vašeho cíle.
  • Neměli byste to brát jako slevování z nároků, ale spíše jako způsoby, jak si usnadnit život.
  • Neměli byste trávit celý život tím, že si budete myslet, že nic nedokážete, protože se vám to nepovedlo napoprvé. S takovými pocity budete stále jen nespokojení.
Naučte se zvládat stres. Dalším způsobem, jak si zachovat sílu i když čelíte neúspěchům, je naučit se řešit stres, který vám může způsobovat touhu vše vzdát. Ať už si nemůžete najít práci, která vám uhradí zdravotní pojištění, máte problémy v rodině, nebo se vám nedaří napsat divadelní hru, musíte mít způsoby, jak řešit stres, jinak nedokážete to, po čem toužíte. Zde je několik věcí, které vám pomohou se stresu zbavit:
  • Travte čas s lidmi, se kterými se cítíte dobře
  • Zbavte se věcí, které vás stresují
  • Pokud je to možné, začněte pracovat trochu méně
  • Dělejte jógu nebo meditujte
  • Pijte méně kofeinu
  • Nepoužívejte alkohol jako berličku
  • Promluvte si o svých problémech s kamarádem, nebo psychologem
  • Veďte si deník
Přestaňte dělat stále to samé a očekávat různé výsledky. Pokud chcete být silní a nevzdávat se, měli byste si najít nové způsoby, jak nahlížet na svoji situaci. Pokud jste odeslali 70 životopisů a nikdo se vám neozval, možná nebude nejlepší odesílat dalších 70 životopisů - zkuste raději někoho požádat, aby vám životopis opravil, podíval se na váš průvodní dopis, nebo si začněte hledat zkušenosti ve formě dobrovolnické práce, nebo si hledejte nové pracovní kontakty. Když budete dělat stále dokola to samé, budete mít pocit, že jen mlátíte hlavou o zeď.
  • Pokud jste například byli na 25 prvních rande, ale na žádném druhém, měli byste se zamyslet nad tím, co byste mohli na svém přístupu změnit. Neznamená to, že je s vámi něco špatně, ale že musíte změnit svoji perspektivu.
  • Někdy jde jen o to, že potřebujete změnu. Pokud například už léta svého šéfa prosíte o zvýšení platu, nebo o další pracovní povinnosti, ale nedaří se vám to, možná je na čase začít si hledat novou práci.
Nedovolte, aby vám někdo snižoval vaši sebeúctu Je snadné mít pocit, že byste to měli vzdát, když vám všichni kolem vás budou tvrdit, že to je vaše jediná možnost. Nemůžete ale dovolit ostatním lidem, aby vám říkali, kým jste - ať už jde o personalisty, editory z nakladatelství, nebo milostné partnery. Musíte svoji sebeúctu budovat sami zevnitř a nedovolit ostatním lidem, aby na ni měli jakýkoli vliv.
  • Pokud vám lidé poskytují konstruktivní zpětnou vazbu, měli byste je samozřejmě poslouchat. Pokud ostatní chtějí, abyste se zlepšovali, měli byste jim naslouchat a pokusit se své nedostatky změnit.
  • Uvědomte si, že svět je krutý a většina lidí tráví svůj život tím, že se vypořádávají s odmítnutím. Nemyslete si, že to řešíte jen vy a zaměřte se na to, abyste změnili svůj přístup k tomuto nepříjemnému aspektu života.
Udržujte si správnou perspektivu. Pokud chcete mít sílu a motivaci pokračovat, musíte si umět držet odstup a zadívat se na život zdálky. Je váš život skutečně tak špatný, jak se vám zdá? Jistě - možná nemáte svoji snovou práci, ale uvědomte si, že v dnešní době máte štěstí, že vůbec nějakou práci máte. Jistě není příjemné být bez partnera, ale uvědomte si, že jste zdraví a máte spoustu přátel, kteří pro vás chtějí jen to nejlepší. Připomínejte si vše dobré ve svém životě a využijte to k tomu, abyste získali motivaci dosahovat svých úspěchů.
  • Napište si seznam věcí, za které jste vděční. Napište si vše, pro co vám stojí za to žít a často si to pročítejte. Uvědomíte si díky tomu, že na tom nejste tak špatně.
  • Poděkujte svým přátelům a blízkým za vše, co pro vás udělali. Pomůže vám to uvědomit si, že váš život není jen negativní.
Staňte se součástí komunity lidí, kteří chtějí to samé. Pokud se nechcete vzdávat, přidejte se ke skupině lidí, kteří si prochází podobnou cestou, jako vy. Pokud trpíte alkoholismem, začněte chodit na setkání anonymních alkoholiků. Pokud chcete vydat knihu, začněte chodit na setkání spisovatelů. Pokud si chcete najít partnera, začněte chodit na rychlá rande. Možná máte pocit, že jste jediní, kdo řeší to, co zrovna řešíte, ale když se budete trochu snažit, uvědomíte si, že v tom rozhodně nejste sami.
  • Stejně smýšlející lidé vám mohou poradit, podpořit vás a dodat vám pocit, že někam patříte.
  • zdroj:http://www.wikihow.cz/Jak-se-nikdy-nevzdávat

Jak se vypořádat s nepříjemnými situacemi

16. května 2017 v 22:28 | Admin
Nebuďte obětí naučené bezmoci. Když se stanete obětí naučené bezmoci, budete si myslet, že nikdy neuspějete, protože se celý svět obrátil proti vám. Lidé, kteří jsou oběťmi naučené bezmoci si myslí, že se nikdy nikam nedostanou, protože v minulosti neměli dobré výsledky. Pokud chcete umět řešit nepříznivé situace, budete se muset naučit akceptovat nové příležitosti a připravovat se na úspěch, místo abyste si mysleli, že jste odsouzeni k neúspěchu.
  • Lidé, kteří jsou oběťmi naučené bezmoci si myslí: "V minulosti jsem nezískal práci, i když jsem se hlásil o pět pozicí, takže to musí znamenat, že si už nikdy nenajdu práci. Pravděpodobně je se mnou něco v nepořádku, nebo jde jen o to, že neznám dost lidí, takže nemá smysl se snažit a měl bych to vzdát."
  • Pokud chcete převzít kontrolu nad svým osudem, budete muset myslet pozitivně a uvědomovat si, že máte šanci danou situaci změnit. Říkejte si například: "Přestože jsem u posledních pěti pohovorů neuspěl, neměl bych se tím nechat odradit. Manažeři v těchto společnostech o mě neměli zájem, ale to neznamená, že když budu posílat životopisy dál, nakonec si práci nenajdu. Když se budu snažit, podaří se mi dosáhnout úspěchu."
Najděte si mentora, kterému budete důvěřovat. Dalším způsobem, jak se vypořádat s nepříznivými situacemi, je najít si mentora, kterému budete důvěřovat a který vám pomůže vyřešit vážnější problémy ve vašem životě. Když budete mít někoho, kdo si prošel tím, čím si právě procházíte, nebo kdo našel způsob, jak v životě uspět, budete se cítit sebejistěji a nebudete mít tendence vzdávat své snahy. Když budete mít někoho, s kým si můžete o své situaci promluvit a kdo vám bude schopen poradit, budete mít pocit, že zvládnete všechno.
  • Kromě toho je pravděpodobné, že si i váš mentor prošel mnoha zkouškami a překážkami. Když si s ním o nich promluvíte, budete schopni pokračovat dál a nevzdáte se.
Udržujte si silnou síť přátel. Kromě toho, že byste měli mít mentora, kterému budete důvěřovat, byste měli mít i spoustu dobrých přátel, na které se budete moci spolehnout a kteří vás v těžkých chvílích podrží. Když budete mít přátele a rodinu, kteří vás budou mít rádi a bude jim na vás záležet a budete součástí silné komunity lidí, kterým půjde o to, abyste se měli dobře, budete mít sílu vypořádat se se všemi problémy, kterým budete muset čelit. Pokud máte pocit, že svoji situaci musíte řešit sami, budete se brzy cítit bezmocně a budete to chtít vzdát.
  • Když budete mít někoho, s kým budete mluvit o svých překážkách, i když vám tento člověk nebude schopen dobře radit, budete mít pocit, že v tom nejste sami. Stačí mít někoho, komu se budete moci vypovídat a kdo vám dá pocit, že vaše budoucnost je nadějná.
  • Když budete mluvit s lidmi, kterým na vašich problémech záleží, zbavíte se tím stresu - když své pocity budete dusit v sobě, budete se cítit slabě a budete mít chuť vše vzdát.
Nezapomínejte o sebe pečovat. Pokud si procházíte těžkým obdobím, pravděpodobně nemyslíte na to, že byste měli jíst třikrát denně, pravidelně se sprchovat, nebo odpočívat. Pokud ale chcete mít sílu vše zvládnout, musíte tyto věci dělat, jinak nebudete psychicky ani fyzicky dostatečně silní. Budete to chtít vzdát, protože budete unavení, nebudete mít dostatek energie ze zdravého jídla a budete si připadat špinaví a neupravení.
  • Když budete jíst pravidelně zdravá jídla s dostatkem bílkovin, ovoce, zeleniny a zdravých sacharidů, budete mít více energie a dokážete překonat všechny strasti, se kterými se setkáte.
  • Snažte se spát 7-8 hodin denně a choďte do postele i vstávejte každý den ve stejnou dobu. Pomůže vám to získat dostatek energie na to, co každý den budete muset řešit.
Buďte akční. Pokud se nechcete vzdávat, nesmíte jen sedět a stěžovat si na své neúspěchy, válet se v posteli a hledat si výmluvy pro všechny věci, které se vám kdy nepovedly. Musíte se chovat akčně a vytvořit si plán, který vám pomůže dosáhnout úspěchu - znamená to snažit se, hledat si práci, seznamovat se s lidmi, chodit na rande, nebo se jinak snažit dosáhnout svých cílů. Když budete jen sedět a naříkat a budete trpět sebelítostí, žádných úspěchů se nikdy nedočkáte.
  • Všichni si samozřejmě čas od času musíme dovolit se chvíli litovat. Nemůžete si ale dovolit to, že se do těchto pocitů příliš ponoříte a umožníte jim, aby vám bránily pokračovat ve vašich snahách.
  • Nejprve se posaďte a napište si plán úspěchu. Když si napíšete vše, co musíte udělat pro to, abyste uspěli, budete mít větší šanci získat to, co chcete.
Budujte své sebevědomí. Je pravda, že po letech neúspěchů, nedosažených prací a odmítnutí vaše sebevědomí pravděpodobně silně utrpí, ale nesmíte dovolit, aby vám to způsobilo pocit, že si nic lepšího nezasloužíte. Měli byste pracovat na tom, abyste měli sami sebe rádi, změnili nedostatky, které si uvědomujete a byli spokojení sami se sebou. Skutečné sebevědomí sice nevybudujete za několik dní, ale čím dříve s tím začnete, tím dříve toho dosáhnete.
  • Zbavte se pochybností, které o sobě máte a uvědomte si, že dosáhnete vše, co si usmyslíte. Když o sobě budete pochybovat jako první, všichni ostatní o vás budou také pochybovat.
  • Travte čas s lidmi, se kterými se cítíte dobře a vyhýbejte se lidem, kteří vás ponižují.
  • Pracujte na pozitivní řeči těla a dokud to pro vás nebude přirozené, předstírejte to. Stůjte rovně, nehrbte se a nepřekřižujte si paže před tělem. Snažte se působit spokojeně a otevřeně všemu, co vám život postaví do cesty.
Nechejte se posílit svými neúspěchy. Jistě jste už někdy slyšeli, že "co vás nezabije, to vás posílí." Toto tvrzení není vždy pravdivé - pokud prožijete příliš mnoho neúspěchů a dovolíte, aby vás tyto překážky odradily od snah dosáhnout svých cílů, budete sami sebe ponižovat, místo abyste si vytvořili hroší kůži. Musíte se naučit přijmout neúspěchy a poučit se z nich, místo abyste měli pocit, že si žádný úspěch nezasloužíte.
  • Když neuspějete, nedovolte si cítit se kvůli tomu ještě hůře, ale zamyslete se nad tím, co jste se naučili. Zamyslete se nad tím, co byste mohli příště udělat jinak, abyste úspěchu skutečně dosáhli.
  • Buďte na sebe pyšní i za své neúspěchy. Mnoho lidí se ani nepokouší dosáhnout toho, co si přejí, protože mají strach. Není sice příjemné neuspět, ale jde o jediný způsob, jak dosáhnout toho, co chcete.
Nedovolte, aby vám vaše minulost diktovala vaši budoucnost. Možná máte pocit, že protože jste tolikrát neuspěli a neměli jste například štěstí s prodejem své první knihy, hledáním partnera, nebo hubnutím, nikdy nebudete schopni dosáhnout úspěchu. Ve skutečnosti ale mnoho úspěšných lidí začínalo velmi skromně, vyrůstalo v chudobě a velkou část života se potýkalo s odmítnutím. Vaše minulost by vám měla dodávat sílu a chuť uspět, místo toho, aby vám způsobovala pocity méněcennosti.
  • Je možné, že máte pocit, že vám vaše práce pouze sebrala sebeúctu a cítíte se neschopní, ale to ovšem neznamená, že taková bude i vaše příští práce. Vaše minulá zaměstnání by vás měla inspirovat k tomu, abyste si našli něco lepšího.
  • Pokud máte pocit, že jste odsouzení k tomu, že se vám bude minulost stále opakovat, budete sabotovat sami sebe. Pokud jste například ve skvělém vztahu, ale dokážete myslet pouze na své bývalé neúspěšné vztahy, je téměř jisté, že pokazíte i tento vztah, protože si budete myslet, že si nezasloužíte nic lepšího.
Zdroj:http://www.wikihow.cz/Jak-se-nikdy-nevzdávat

Pokud máte problém se vzdáváním se, pravděpodobně jste si prožili spoustu výzev, problémů a odmítnutí.

16. května 2017 v 22:25 | Admin
Možná už jste unavení lidmi, kteří vám stále dokola opakují, že "co vás nezabije, to vás posílí" a chcete vědět, jak najít pozitivní myšlení a být schopni i nadále toužit po úspěchu. Za prvé si musíte uvědomit, že byste na sebe měli být pyšní za to, že se o to stále pokoušíte. Potom si vytvořte pracovní morálku a způsob myšlení, které vám pomohou dosáhnout úspěchu. Stačí jen jít si za svými sny!

Mějte pozitivnější přístup. Možná vám nyní připadá nemožné myslet pozitivně, protože máte pocit, že jste již zkusili všechno a nic nefunguje, ale je důležité zachovat si optimismus a nikdy se nevzdávat. Když budete pozitivní, uvidíte všechny věci ve svém životě, které vám unikají jen proto, že se soustředíte pouze na to negativní. Budete také otevřenější novým příležitostem a možnostem, protože budete mít správný přístup a budete věřit, že dokážete všechno.
  • Je to pravda! Když budete pozitivnější, bude pro vás snadnější řešit problémy a nebudete zaskočeni novými problémy. Když se budete soustředit jen na své neúspěchy, nebudete schopni se posunout dopředu.
  • Když se přistihnete, jak si na něco stěžujete, snažte se přebít svoji negativní myšlenku dvěma pozitivními myšlenkami.
  • Neměli byste mít pocit, že když se chováte pozitivně, něco tím předstíráte a uvnitř se cítíte smutně. Měli byste si uvědomit, že čím více to budete předstírat, tím více to pro vás začne být přirozené.
  • Pokud chcete být optimističtější, obklopte se šťastnými lidmi, kteří vám umožní více si vážit života. Pokud máte všechny kamarády negativní, nebude pro vás snadné myslet pozitivně a budete mít pocit, že své sny můžete vzdát.
Naučte se akceptovat změnu. Pokud chcete pracovat na tom, abyste dosáhli správného stylu myšlení a naučili se nevzdávat se, musíte být schopni se přizpůsobovat tomu, co se děje a akceptovat změny - dokonce si je užívat. Samozřejmě je jasné, že když se s vámi partner rozejde, nebo vám rodina oznámí, že se stěhujete do jiného města, vykolejí vás to, ale musíte se naučit přizpůsobit se nové situaci, vytěžit z ní maximum a vytvořit si co nejrychleji plán, který vám pomůže ji řešit.
  • Jak řekla Sheryl Crow: "Změna vám udělá dobře." I když vás nová situace ze začátku vykolejí, řekněte si, že je to pravděpodobně to nejlepší, co se vám mohlo stát.
  • Berte změnu jako příležitost naučit se něco nového, setkávat se s novými lidmi a stát se lepším člověkem. Přestože zatím nevidíte tyto pozitivní aspekty dané situace, měli byste na sebe být pyšní za to, že to dobře zvládáte a posouváte se stále dopředu.
Poučte se ze svých chyb. Pokud chcete být schopni se nevzdávat, musíte mít takové myšlení, které vám umožní smířit se se svými chybami a poučit se z nich, abyste je neopakovali a nemuseli řešit opakovaně stejné problémy. Přestože po první chybě budete pravděpodobně odrazeni a budete se cítit trapně, měli byste se zastavit a zamyslet se nad tím, co jste udělali špatně a co můžete udělat pro to, abyste stejnou chybu už v budoucnu neopakovali.
  • Nikdo sice nechce dělat chyby, ale chyby vám pomohou učit se a vyhýbat se budoucím problémům. Možná máte například pocit, že jste udělali velkou chybu tím, že jste chodili s majetnickým partnerem, který vám nakonec zlomil srdce, ale pokud jste tuto chybu udělali dříve v životě, mohla vám pomoci v tom, abyste si v budoucnu nevybrali špatného životního partnera.
  • Nepopírejte fakt, že jste se měli chovat jinak. Když se budete snažit neustále působit dokonale, nikdy se ze svých chyb nepoučíte.
Uvědomte si, že vždy budete mít další příležitosti uspět. Pokud chcete zapracovat na tom, abyste se nikdy nevzdávali, musíte si stále uvědomovat, že v budoucnu budete mít ještě spoustu příležitostí k úspěchu. Je sice důležité žít v přítomnosti, ale měli byste pracovat na tom, abyste se na budoucnost těšili a měli pocit, že vám má co nabídnout. Když si budete myslet, že vám ujel vlak, nebudete schopni si všímat příležitostí, které vám život postaví do cesty.
  • Možná máte pocit, že už nemá smysl si hledat další práci, protože jste neuspěli u tříkolového pracovního pohovoru, ale ve skutečnosti brzy zjistíte, že si můžete najít skvělou práci, která vám bude vyhovovat, i když bude nějakou dobu trvat, než se tam dostanete.
  • Můžete také zapracovat na tom, abyste otevřeli svoji definici úspěchu. Možná máte ve 25 letech pocit, že definicí úspěchu je prodat svoji knihu, ale ve 30 letech budete mít pocit, že úspěchem je učit literaturu na střední škole.
Vyhledávejte znalosti. Pokud chcete být odolní a dosáhnout úspěchu, musíte se neustále učit nejen o životě, ale také o situaci, ve které se právě nacházíte. Když se budete chtít vzdělávat a bude vás zajímat okolní svět, brzy uvidíte, že máte neustále možnost se něco naučit a hledat nové příležitosti. Můžete získávat také znalosti potřebné k práci, kterou vykonáváte, ke studiu, kterému se věnujete, nebo ke koníčkům, které vás baví. Čím více toho budete znát, tím snáze se vypořádáte s problémy, které vám přijdou do cesty.
  • Nejověřenějším způsobem, jak se toho naučit co nejvíce, je číst. Znamená to číst romány, noviny, nebo si hledat články o zajímavých tématech na internetu. Můžete ovšem také hovořit s experty ve vašem oboru, setkávat se s lidmi, kteří se věnují stejným věcem, nebo žádat o rady lidi, kteří toho vědí více, než vy.
  • Dokud si budete uvědomovat, že se toho stále můžete spoustu naučit, nebudete schopni se úplně vzdát.
Buďte trpělivější - když se nepřestanete snažit, dosáhnete skvělých výsledků. Dalším důvodem, proč možná chcete své snahy vzdát, je to, že chcete, aby se vám vše povedlo hned napoprvé. Možná máte pocit, že když jste odeslali svůj rukopis do pěti nakladatelství, přihlásili jste se o deset různých pracovních pozic, nebo jste šli na rande se čtyřmi různými lidmi, mělo by vám to vyjít. Cesta k úspěchu je ale většinou plná neúspěchů a neměli byste to vzdávat dříve, než se začnete opravdu skutečně snažit.
  • Někdy je dobré promluvit si s někým, kdo si prochází tím samým, čím si zrovna procházíte vy. Možná jste například smutní z toho, že jste se přihlásili k pohovorům na 20 pracovních pozic, ale ještě se vám nikdo neozval zpět - je možné, že váš kamarád, který zrovna získal novou práci, musel nejprve odeslat ne 20, ale 70 životopisů. Chce to odhodlání a tvrdou práci, jinak svých cílů nikdy nedosáhnete.
  • Možná máte pocit, že jste talentovaní, chytří a tvrdě pracujete a že by váš potenciální zaměstnavatel, nebo potenciální partner měl být rád za to, že vás má. Přestože to může být pravda, nelze očekávat, že si vás lidé vyberou a sami od sebe zjistí, jak skvělí jste - budete jim to muset dokázat.
  • Zdroj:http://www.wikihow.cz/Jak-se-nikdy-nevzdávat

50. PORUCHY PŘÍJMU JÍDLA (F 50)

5. června 2014 v 16:45 | Admin
50. PORUCHY PŘÍJMU JÍDLA (F 50)

Pod pojmem porucha příjmu jídla popisujeme dva důležité a jasně vyhraněné syndromy: mentální anorexii a bulimii. Zařazujeme se také méně specifické klinické poruchy, jako je nadměrné přejídání, pokud je sdruženo s psychickými poruchami a zvracení, související s psychickými poruchami
┌────────────────────────────────────────────────────────────────┐
│F 50.0 Mentální anorexie │
│F 50.1 Atypická mentální anorexie │
│F 50.2 Mentální bulimie │
│F 50.3 Atypická mentální bulimie │
│F 50.4 Přejídání spojené s jinými psychickými poruchami │
│F 50.5 Zvracení spojené s jinými psychickými poruchami │
│F 50.8 Jiné poruchy příjmu jídla │
│F 50.9 Porucha příjmu jídla nespecifikovaná │
└────────────────────────────────────────────────────────────────┘


zdroj: http://sestrylf3.unas.cz

49. F 64 PORUCHY POHLAVNÍ IDENTITY

5. června 2014 v 16:43 | Admin
49. F 64 PORUCHY POHLAVNÍ IDENTITY

TRANSSEXUALISMUS
Přání žít a být akceptován jako člen opačného pohlaví. Obvyklý je pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu, aby tělo odpovídalo preferovanému pohlaví.

TRANSVESTITISMUS DVOJÍ ROLE
Občasné nošení šatů opačného pohlaví, pro potěšení ze zkušenosti dočasné příslušnosti k opačnému pohlaví, ale bez přání trvalejší změny pohlaví nebo chirurgické korekce. Převlékání není doprovázeno sexuálním vzrušením , na rozdíl od fetišistického transvestitismu.

F 65 PORUCHY SEXUÁLNÍ PREFERENCE
FETIŠISMUS
Spoléhání na některý neživý předmět jako podnět pro sexuální vzrušení a uspokojení. Mnohé fetiše jsou extenzí lidského tla, jako oděvní součásti a obuv. Jiné běžné příklady jsou charakterizovány určitou strukturou hmoty, jako je guma, plastické hmoty nebo kůže. Fetišové objekty se různí ve své důležitosti pro daného jedince. V některých případech jednoduše slouží ke zvýšení sexuálního vzrušení, kterého je docílováno normálními cestami (např. má-li vlastního partnera k tomu, aby nosil určitý oděv). Fetišismus je téměř výlučně omezen na muže.

FETIŠISTICKÝ TRANSVESTITISMUS
Nošení šatů opačného pohlaví především proto, aby se dosáhlo sexuálního vzrušení. Fetišistické předměty nebo oblečení nejsou pouze nošeny, ale jsou upraveny tak, aby se vytvořilo vzezření osoby opačného pohlaví. Často se nosí úplné vybavení, včetně paruky a kosmetiky. Od transsexuálního transvestitismu se odlišuje jasnou souvislostí se sexuálním vzrušením a silným přáním odstranit oblečení, jakmile se dostaví orgasmus a sexuální vzrušení klesá.

EXHIBICIONISMUS
Vracející se nebo přetrvávající tendence ukazovat genitál cizím lidem (obvykle opačného pohlaví) nebo lidem na veřejných místech bez výzvy nebo bez záměru intimního kontaktu. Sexuální vzrušení se obvykle, ale ne vždy, dostavuje v době expozice a tento čin je obvykle následován masturbací. Tato tendence se může projevovat zjevným chováním pouze v době emočního stresu nebo krizí. Mezi tím bývají dlouhá období bez takovéhoto zjevného chování. Je omezen na heterosexuální muže, kteří se obnažují před dospělými nebo dospívajícími ženami na veřejných místech, obvykle v bezpečné vzdálenosti. Pro některé je exhibicionismus jedinou možností sexuálního vybití, ale jiní praktikují tento zvyk současně s aktivním manželským životem, i když jejich puzení může být naléhavější při manželských konfliktech. Většina exhibicionistů shledává své puzení obtížně ovládatelným a cizím jejich "Já". Když se svědek zdá být šokovaný, postrašený nebo to na něho učinilo dojem, zvyšuje to obvykle vzrušení exhibicionisty.

VOYERSTVÍ
Vracející se nebo přetrvávající tendence dívat se na osoby při sexuálním nebo intimním chování, jakým je svlékání. To obvykle vede k sexuálními vzrušení a masturbaci, aniž o tom ví pozorovaný objekt.

PEDOFILIE
Sexuální preference dětí, obvykle prepubertálního nebo časného pubertalního věku. Někteří pedofilové jsou přitahování pouze dívkami, někteří pouze chlapci, jiní se zajímají o obě pohlaví. Pedofilie je zřídka zjištěna u žen. Mezi pedofily zařazujeme i muže, kteří si sice zachovávají preferenci pro dospělé sexuální partnery, ale protože jsou chronicky frustrováni při dosahování vhodných kontaktů, obvykle se obrácejí na děti jako na nahradní objekty. Muži, kteří sexuálně obtěžují své vlastní prepubertální děti se také občas přibližují k jiným dětem - v obou případech jejich chování poukazuje na pedofilii.
SADOMASOCHISMUS
Preference sexuální aktivity, která zahrnuje omezování osobní svobody, působení bolesti nebo pokořování. Jestliže subjekt raději takovou stimulaci přijímá, pak jde o masochismus, jestliže ji sám provádí, pak jde o sadismus. Subjekt často pociťuje sexuální vzrušení jak ze sadistických, tak z masochistických aktivit. Mírné stupně sadomasochistické stimulace se obvykle užívají ke zvýšení jinak normální sexuální aktivity. O sadomasochismu může mluvit pouze téhdy, když je sadomasochistická aktivita nejdůležitějším zdrojem stimulace nebo je nutná pro sexuální uspokojení.

MOHOČETNÉ PORUCHY SEXUÁLNÍ PREFERENCE
Někdy se u jedné osoby vyskytne více než jedna abnormální sexuální preference a žádná není hlavní. Nejobvyklejší kombinací je fetišismus, transvestitismus a sadomasochismus.

JINÉ PORUCHY SEXUÁLNÍ PREFERENCE
Může se vyskytnout rozmanitost jiných vzorců sexuální preference a aktivity, z nichž každá je relativně vzácná. Tyto zahrnují takové aktivity, jako obscénní telefonické rozhovory, přitlačování se na lidi v tlačenici na veřejných místech z důvodu sexuální stimulace (tj. frotérství), sexuální aktivity se zvířaty (tj. sodomie), použití škrcení nebo anoxie ke zvýšení intenzity sexuálního vzrušení, preferenci partnerů s nějakou zvláštní anatomickou anomalitou, jako je např. amputovaná končetina.
Erotické praktiky jsou příliš rozmanité a mnohé jsou příliš vzácné nebo zvláštní, aby bylo možno pro každou uvést zvláštní termín. Polykání moče, rozmazavání výkalů nebo bodání do předkožky nebo bradavek může být součásti repertoáru při sadomasochismu. Možné jsou masturbační rituály různého druhu, ale extrémnější praktiky, jako je např. vkládání předmětů do rekta nebo močové trubice nebo částečné sebeškrcení znamenají abnormality, pokud se jim dává přednost před obvyklými sexuálními styky. Patří se i nekrofilie - styk s mrtvou osobou.


Léčba: je na místě u společensky nebezpečných poruch jako je sadismus a pedofilie. Většinou probíhá dlouhodobá ústavní léčba, pacient je propuštěn s hormonální léčbou a při vážných kriminálních činech je přesvědčován ke kastraci, která má téměř stoprocentní účinnost.
zdroj:http://sestrylf3.unas.cz

F 63 NÁVYKOVÉ A IMPULZIVNÍ PORUCHY

5. června 2014 v 16:41 | Admin
F 63 NÁVYKOVÉ A IMPULZIVNÍ PORUCHY

Tato část obsahuje poruchy, které jsou charakterizovány opakovanými činy, které nemají žádnou jasnou racionální motivaci a obvykle škodí vlastním zájmům nositele i zájmům jiných lidí. Chování je spojeno s impulzy k činnosti, které nedovedou kotrolovat.

PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ
Porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. Lidé trpící touto poruchou mohou riskovat své zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Postižení popisují intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, spolu se zaujetím myšlenkami a představami hraní a okolností, které to doprovázejí. Toto zaujetí se často zvyšuje v dobách, kdy je život stesující.

PATOLOGICKÉ ZAKLÁDÁNÍ POŽÁRŮ (PYROMANIE)
Porucha je charakterizována mnohočetný i žhářskými činy nebo pokusy o založení požáru majetku nebo jiných objektů bez zřejmého motivu a trvalým zájmem o předměty se vztahem k ohni a hoření. Může být i abnormální zájem o hasičské stříkačky a jiná protipožární zařízení, o členství v protipožárních sdruženích a volání hasičů. Typickým je silné zaujetí při pozorování ohně, pocity stoupajícího napětí před aktem a intenzivní vzrušení bezprostředně po jeho provedení.

PATOLOGICKÉ KRADENÍ (KLEPTOMANIE)
V tomto stavu osoba opakovaně nemůže odolat impulzům ukrást předměty, které nejsou získávány pro osobní použití nebo finanční zisk. Předměty pak mohou být zničeny, odloženy nebo hromaděny.
Před činem stoupá napěti a během a bezprostředně po činu přichází pocit uspokojení. Obvykla je určitá snaha po zatajení, ale často jsou krádeže páchany až provokativně viditelně. Zvyšuje to pocit vzrušení. Mezi epizodami krádeží se mohou objevit pocity viny, úzkosti, malomyslnosti, ale nebrání to v opakování.

TRICHOTILLOMANIE
Opakované neovládnuté impulzy k trhání vlasů. Vytrhávání obvykle předchází stoupající napětí a je následováno pocitem uvolnění.
Léčba:

Je vesměs svízelná, někdy pomůže režimová léčba a neuroleptika či antidepresiva, občas pomůže antiepileptikum Biston. Úspěchy jsou zatím malé. Kognitivně-behaviorální terapie rozpracovává podrobné přístupy, nicméně o úspěšnosti je zatím málo zpráv.

zdroj:http://sestrylf3.unas.cz

Způsob používání internetu vypovídá o každém z nás.

18. dubna 2014 v 18:42 | Admin
Způsob používání internetu vypovídá o každém z nás. Dá se podle něj předpovědět, jestli vám hrozí problémy s náladou. Brzo možná vzniknou specializované programy, schopné varovat i před dalšími duševními nemocemi. Představte si, že ráno vstanete a ukusujíce chleba s marmeládou zapnete počítač, tablet, Google brýle či jiný dnes ještě neznámý technický prostředek. Máte v úmyslu připojit se ke své oblíbené webové stránce. Nejspíš to bude nějaká služba zprostředkující vám kontakt s okolním světem nebo umožňující spravovat vaše digitální já. Spojení se samozřejmě zdaří, ale počítač zobrazí i následující upozornění: "Podle vašeho způsobu používání internetu se zdá, že byste mohl(a) trpět depresemi. Chcete vyhledat odborníka a domluvit si schůzku?" Počítač je přece jen hromada drátů a tištěných spojů. Nemůže vědět, jak se cítíte. Možná ne tak docela... Zvolíte "Ano" a pak už půjde všechno ráz na ráz. Počítač najde seznam ordinací odborníků na duševní zdraví v dosahu vašeho bydliště. Vyberete toho, jenž má smlouvu s vaší pojišťovnou a který dostal v hodnocení ostatních pacientů nejvíc hvězdiček, a objednáte se. Zdá se vám to jako scéna z filmu Minority Report? Počítač je přece jen hromada drátů a tištěných spojů. Nemůže vědět, jak se cítíte. Možná ne tak docela. Nezanedbatelná část lidstva používá počítač propojený s internetem jako rozšíření vlastní hlavy. Kolikrát jste třeba minulý týden museli zadat něco do vyhledávače? Podle webu search engine watch.com zadají obyvatelé Spojených států 213 miliónů dotazů denně. Na jednoho tak připadá zhruba 0,7 dotazu. Jelikož ale v USA žije spousta lidí, kteří internet nepoužívají, bude reálné číslo připadající na jednoho aktivního uživatele vyšší. Počet připojených lidí pořád stoupá. Internet proniká do zařízení, v nichž ještě donedávna nebyl, jako jsou telefony. Depresívní lidé se na něm podle vědců chovají jinak než zdraví. Krátká paměť Zdá se to evidentní. Mladí mužové trávící nejlepší léta svého života s tváří osvětlenou bledým světlem monitoru se asi mají hůř než jejich vrstevníci běhající venku za holkami. Zjistit to je ale těžké. Většina lidí rychle zapomíná, co na počítači dělala. Zvlášť když se jen tak poflakovali, aniž měli něco na práci. Dotazníky o vlastním chování mají sklon vyplňovat tak, aby vypadali lepší, než se sami sobě zdají. Skupina vědců vedená zaměstnancem společnosti Microsoft Raghavendrou Kotikalapudim se pokusila problém osvětlit. Badatelé napřed požádali něco přes dvě stovky studentů Missourské univerzity o vyplnění dotazníku měřícího symptomy deprese. Výsledek porovnali s reálnými daty o jejich chování na internetu. Získali je ze záznamů univerzitních serverů. Soukromí bylo samozřejmě zaručeno. Jednalo se o technické informace používané k udržování sítě v chodu. Žádný z vědců se nemohl dozvědět, čí virtuální existenci zkoumá. Nečetli obsah elektronické pošty, jen počítali, kolikrát za den ji dotyčný student kontroluje. Příznaky deprese rostly s používáním chatovacích služeb a neustálým kontrolováním e-mailu. Výsledky výzkumu zveřejnili v časopise IEEE Technology and Society Magazine. V dotazníku bylo možno získat nulu až šedesát bodů. Čím víc bodů, tím hůř. Hodnoty nad šestnáct se podle srovnání se zbytkem americké populace interpretují jako znamení, že s vámi není něco v pořádku. Dosáhlo jich zhruba třicet procent studentů, což odpovídá odhadům rozšíření chorobně zhoršené nálady mezi americkými vysokoškoláky. Ty se pohybují mezi deseti až čtyřiceti procenty. Těkající stahovači Domněnka o vztahu mezi chováním na internetu a sklonem k depresi se potvrdila. Vyšší skóre v dotazníku měli lidé, kteří hráli on-line hry a sledovali videa. To není překvapivé, protože obojí se - samozřejmě jen v nadměrné míře - považuje za příznak závislosti na internetu. Ta je jedním z kandidátů na místo v příští verzi oficiálního seznamu duševních nemocí. Příznaky deprese rostly i s používáním chatovacích služeb a neustálým kontrolováním e-mailu. Časté kontrolování elektronické pošty bylo už dokonce popsáno jako projev úzkosti. Chatování podle vědců způsobuje sociální izolaci. Depresívní lidé byli na internetu těkavější. Přeskakovali mezi různými aplikacemi, což se dá chápat jako příznak nudy. Skóre v dotazníku rostlo i s používáním služeb na sdílení souborů typu Peer-to-peer, jako je Bit- Torrent, nebo protokolů jako FTP. Badatelé to považují za signál závislosti na sdíleném obsahu. V budoucnu by chtěli vyvinout program stanovující riziko duševního onemocnění na základě chování uživatele na internetu. Není ale jasné, co je příčina a co následek. Jsou lidé smutní a osamělí, protože celý den jen sedí u počítače, nebo sedí celý den u počítače, protože jsou smutní a osamělí? Článek vyšel v týdeníku Reflex. Radek John Radek John Vědecký publicista Zajímá se o průniky psychologie s přírodními vědami, zejména s evoluční biologií. Spolupracuje s týdeníkem Reflex. zdroj:http://psychologie.cz

Emo, hippies, punk, goth.

12. dubna 2014 v 12:15 | Admin
Společnost je možné charakterizovat existencí určitých pravidel a norem. Některé věci a činnosti jsou pro nás běžné, jiné nás udiví, některé šokují. Jsou však i skupinky lidí, kteří se chtějí od všeobecně přijímaných norem odlišovat a je možné označit je za členy určité subkultury, tedy společenství, které má vlastní pravidla a styl života. Mezi subkultury je možné zařadit např. emo, hippies, punk či právě goth.

Vymezení subkultury goth nemusí být vždy zcela jednoznačné a jistě by se dalo sáhodlouze sepisovat, co vše může spadat mezi její projevy a znaky. Lze zde pozorovat značnou diverzitu mezi příslušníky. Shodně jako u subkultury Emo, vystupuje zde do popředí zvýšená emocionalita a jakási temnost. Bývá též uváděna souvislost mezi těmito subkulturami a sklony k sebepoškozování. Jedná se o styl života, o vymezení toho, jak se oblékat, jak se chovat, někdo by možná řekl, že se jedná o celou životní filozofii.

Historie hnutí goth

Goth je označení pro hnutí zrozené začátkem 80. let minulého století jako odnož punku ve Velké Británii, kolem kterého vznikla početná skupina lidí fascinovaných temnotou. Ti se nazývali Goths, v počeštěné formě Gotikové. Gotická scéna je svými kořeny spojena především s poslechem gotické hudby.
Nejdůležitější roli při formování gotické scény dále sehrály skupiny Siouxsie and the Banshees, Bauhaus a UK Decay. Přestože jejich hudba na počátku své existence náležela ještě do oblasti punku, později se z něj vyvinulo něco zcela nového, co získalo označení "deathrock". Hnutí goth se kromě temně znějící hudby od punku odlišovalo specifickým "dekadentním" vzhledem a módou, kterou nejvíce ovlivnily formace Siouxsie and the Banshees, Bauhaus a pozdější The Cure. Standardním dílem, dalo by se říct hymnou gotického rocku, se stal singl kapely Bauhaus - "Bela Lugosi's Dead".
Největší rozkvět gotické scény nastal ve druhé polovině 80. let. Hudba tehdy dosáhla svého rozkvětu, gotická subkultura díky médiím vstoupila ve všeobecnou známost a měla obrovské množství příznivců. Kolem roku 1985 vznikl samostatný žánr "gothic rock", formovaný klíčovými uskupeními The Sisters of Mercy, dále Fields of the Nephilim, Christian Death, The Mission, nebo Mephisto Walz.

Znaky gotiků

"Goth" znamená pro každého sympatizanta něco jiného. Mnoho jich převzalo netradiční módu, aby se odlišili od ostatních mladých. Některé běžné sledované faktory jsou:
  • Specifický druh hudby, umění a literatury
  • Extrémní používání černého oblečení, světlého make-upu, nezvyklých účesů,piercingů atd.
  • Fascinace středověkem, viktoriánskou a edwardiánskou historií.
  • Nošení symbolů jako křesťanský kříž, egyptský ankh, nebo "Oko Boha Ra", případně "Horovo Oko", wiccařských pentagramů, satanských obrácených pentagramů atd.
  • Gotici mají tendence se chovat nenásilně, pacifisticky, pasivně a tolerantně. Mnoho médií chybně spojuje gotiky s extrémním násilím, nesnášenlivostí menšin, rasismem a podobně.
  • Mnoho gotiků píše o depresích. Zdají se být na veřejnosti zasmušilí a nespolečenští.
  • Gotická hudba se často zabývá provokativními tématy, soustředí se hlavně nasociální zlo (jako rasismus, válka, nesnášenlivost skupin atd.).
  • Fascinace smrtí. Snaží se najít jinou cestu smýšlení o životě - najít krásu v životě, bolesti a smrti.
  • Ustálené genderové normy jsou na gotické scéně do jisté míry podlamovány. Mezi gotiky se genderová pravidla nezřídka stírají a to nejen v otázce vzhledu, ale i ve vystupování. Řada mužů například nosí unisexové oblečení, líčí se, nechává si narůst dlouhé vlasy. I ženy zde někdy vypadají jinak, než je ve většinové společnosti zvyklé.

Co si o členech subkultur myslíte?
zdroj:http://sekty-a-subkultury.zdrave.cz

Sex -sexuální dobrodružství

12. dubna 2014 v 11:57 | Admin
Romantická atmosféra letních večerů, zaplněné pláže, dovolené, ale i bohémské festivaly a prázdninové románky na nás zaútočily v plné síle, stejně jako tropické teploty. Právě tohle je doba nezávazných milostných flirtů, vášnivých vzplanutí a lásek, které většinou končí spolu s létem. Pokud i vás láká tahle pomíjivá romantika, nezapomeňte na nejedno možné riziko s tím spojené.

Jepičí život prázdninových vztahů

Zřejmě každý z nás to někdy zažil. Navazování nových známostí probíhá v těchto parných, kouzelných dnech nějak jednoduššeji. Naše smysly se zdají být zostřené a veškeré vjemy prožíváme podstatně intenzivněji.
Smyslnou touhu po neznámém a novém v sobě můžeme pocítit naprosto kdekoliv a při jakékoliv činnosti, včetně romantických večerů u táboráku, na plážích plných obnažených těl, kde si mnozí z nás řeknou - jak tady na "to" nemyslet! Ale i na pracovišti, v kanceláři, kde se větrákem marně snažíme rozhýbat vzduch, potíme se v lehkých halenkách či upnutých košilích. I tady se poddáváme nejrůznějším představám, nejen těm o orosené sklenici piva v hospodě naproti.
Přirozeně i procento nevěr a tzv. úletů je v tuto dobu podle odborníků vyšší. I když se nejeden prázdninový vztah stal vážnou známostí nebo i pohádkou na celý život, mnohem častěji nám však zbudou jen hořkosladké vzpomínky, ne-li přímo oči pro pláč. Je-li však pouhý letní flirt právě tím, co byste letos rádi prožili, budiž vám přáno. Jistým rizikům je však stále nutné předcházet, v tomto případě alespoň těm zdravotním.

Pozor na pohlavní nemoci

Neubráníme-li svá srdce, braňme aspoň své zdraví! O nebezpečí nemocí přenosných sexuálním stykem už jsme si všichni jistě někde přečetli a víme i to, že riziko je tím vyšší, čím častěji se oddáváme těmto radovánkám s málo známými nebo úplně cizími lidmi.
Zdaleka nejde jen o skupinu lidí "náctiletých" a pravidelných návštěvníků klubů a diskoték, kam spousta lidí chodí právě proto, aby tu vyhledávala podobná dobrodružství. Přiznat bychom si měli i fakt, že alkohol, ale i jiné omamné látky mají nemalý podíl na našem rozhodnutí "jít do toho" bez uvažování o ochraně a prevenci.
V naší společnosti a době, kdy si rozhodně nemůžeme stěžovat na nedostatek informací a můžeme být rádi, že podobná problematika u nás není zastřena už žádným tabu nebo cenzurou, je však stále nepochopitelné, že někteří z nás znovu a znovu podstupují a podceňují zdravotní rizika ve svém sexuálním životě a i tu nejdiskrétnější a jednoduchou formu ochrany (kondom) považují za zbytečnou, nebo se za ni stydí.

Základní preventivní pravidla

  • vyvarujte se neobvyklých sexuálních praktik při styku s méně známým partnerem
  • buďte opatrní při orálním a análním sexu, kdy je větší pravděpodobnost poranění sliznice
  • vyhněte se alkoholu a drogám
  • mějte vždy po ruce kondom, pokud možno více kusů
  • vyvarujte se kousání, škrábání a jiným poraněním kůže
  • dejte přednost styku se stálým partnerem
  • při podezření z infekce neodkládejte vyšetření

Jak se bránit letním úletům?

Záleží samozřejmě na nás, pokud se jim vůbec bránit chceme. I v horkých letních dnech a měsících bychom si však měli zachovat chladnou hlavu. Strávit zbytek léta v atmosféře "profláknuté" nevěry a balení kufrů z jiného důvodu, než je společná cesta na dovolenou, to by asi nestálo za to nikomu z nás. Zvažme nakolik je pro nás důležitýtrvalý vztah a co všechno může zničit i jen krátkodobé letní poblouznění.
Tato prchavá chvíle štěstí rovněž nestojí za riziko pohlavní infekce či choroby. Dejte si studený koktejl, kupte si nové plavky, zamiřte k nejbližšímu rybníku a kochejte se skutečností, že je toho přece tolik, na co se stačí pouze dívat, co nás potěší a nikomu neublíží.

Prožili jste někdy nečekaný letní románek?
zdroj:http://sex-a-erotika.zdrave.cz

Jste unavení?

12. dubna 2014 v 11:03 | Admin
Cítíte se už zase unavení, přestože za sebou máte víceméně odpočinkové dny? Jak si to logicky vysvětlit, kde se stala chyba? A už jste se někdy zamysleli nad svou stravou?
Jídlem dodáváme tělu živiny, vitamíny, ale i tuky, cukry a další složky, které nás nejen povzbuzují, ale dokážou náš organismus také pěkně potrápit, ať už třeba "pouhým" nadýmáním nebo plynatostí, nebo těžkým žaludkem, pokleslou myslí a vůbec celkovou únavou. Tu se pak snažíme překonat kávou nebo kofeinovými a iontovými nápoji, které účinkují pouze sporadicky a často působí jen jako psychosomatické placebo.

Změna jídelníčku

Asi jste to už slyšeli na mnoha místech a z mnoha úst, že je třeba změnit složení jídelníčku, abychom se cítili lépe, ale přiznejme si to - kdo z nás to už doopravdy vyzkoušel? Chce se to naučit odříkání a mít trpělivost, ale výsledek, kdy se budeme cítit skvěle a přirozeně, za to určitě stojí.
Nakupte si tedy čerstvé ovoce, čerstvou zeleninu (pokud možno hlavně listovou), oříšky, zakysané výrobky, celozrnné výrobky, ořechy a semínka, rýži natural, luštěniny, brambory, libové maso, ryby, vejce, neperlivou vodu a ovocné nebo bylinkové čaje.

Jak vrátit energii

  • vstaňte dostatečně brzy, abyste nemuseli přespříliš spěchat
  • ráno po probuzení vypijte sklenici nepříliš studené vody s citronem
  • protáhněte své tělo lehkým protahovacím cvičením
  • dopřejte si sprchu
  • posnídejte ovoce nebo zeleninu, zakysaný mléčný výrobek a cereálie
  • dopoledne pijte ředěný ovocný nebo zeleninový džus
  • nezapomínejte na svačinku (ovoce, zelenina, ořechy, cereálie, sýr)
  • k obědu si dejte trochu vydatnější stravu (ale pozor - stále mluvíme o lehkém jídle!) - ideální je zeleninový nebo těstovinový salát s masem, rybou nebo sýrem, nebo libové maso se zeleninovou přílohou
  • k odpolední svačině by mohl stačit pouze naředěný džus nebo ovocný kefír, ale protože to je přece jen málo, lze doplnit malým sendvičem se sýrem nebo šunkou
  • večeře by se měla podávat nejdéle do 18 hodin a měla by obsahovat libové maso, celozrnnou rýži, kuskus apod.
  • důležité: během celého dne důkladně dodržujeme pitný režim, je vhodné pít vodu s citronem, bylinné čaje, před večeří pak zázvorový, mátový nebo meduňkový čaj
  • ačkoliv to mnohdy neslyšíme rádi, k celkové dobré pohodě je třeba také dostatek pohybu na čerstvém vzduchu
  • důležitá jetaké relaxace před spánkem a spánek při otevřeném okně

Zaujaly vás moje rady? Vyzkoušejte je a jejich blahodárný účinek brzy pocítíte na svém vlastním těle. Přestanete být utlumení, budete se cítit odpočatí a plní energie.
Samozřejmě se v tomto stravovacím návyku nepřejídáme, a tak pokud máte nadváhu, je docela možné, že takto i docela přirozenou a nenásilnou formou zhubnete o nějaké to kilo. A to je docela příjemný "vedlejší účinek", ne?
zdroj:http://unava.zdrave.cz

Okultismus

12. dubna 2014 v 11:01 | Admin
Slovo "okultismus" pochází z latiny a znamená to, co je skryto, nebo utajeno. Je to nauka, či jinak řečeno duchovní věda, spojená se zvláštními schopnostmi a nadsmyslovými jevy, které nelze racionálně vysvětlit.
Lidé hledají v okultismu sílu, moc nebo poznání, které podle náboženských přesvědčení náleží pouze Bohu a od Boha pochází.
O okultismu se často hovoří také jako o esoterismu, což pochází z řeckého "esoteros" a znamená vnitřní, uzavřený. Jde o tajné učení vyhrazené uzavřeným kruhům a skupinám zasvěcenců, kteří udržují společné a nedotknutelné tajemství.

Okultismus a církev

Okultismus ve své podstatě vychází z nezvratného přesvědčení, že svět nabízí člověku dosud nepoznané síly, které může ovládat pomocí tajných praktik černé magie, čímž získá moc a vládu nad věcmi či živými bytostmi.
Podle názoru všech křesťanských církví jsou všechny tyto snahy a praktiky hříšné a člověku škodlivé. Kdokoliv zabývající se vědomě i nevědomě praktikám okultismu tak zaprodává svou duši a vystavuje se nebezpečnému působení zlých duchů. Okultismus svádí ze správné cesty, což potvrzuje Písmo svaté Nového i Starého zákona.
Náboženství nabádá člověka k poslušnosti a k naprostému odevzdání se prozřetelnosti boží, k vyhýbání se nezdravé a škodlivé zvědavosti, jež uvádí k pokušení zmocnit se moci a temné síly. K praktikám okultismu tak církev řadí i jakékoliv podoby věštění, horoskopy, hádání z ruky či tzv. spiritismus - vyvolávání duchů zemřelých a snaha o spojení s nimi.

Současné podoby okultismu

K okultismu se kromě již zmíněného spiritismu a černé a bílé magie řadí všechna tyto odvětví;
  • satanismus - veškeré uctívání satana formou klanů, symbolů či hudby
  • astrologie, numerologie, horoskopy
  • telepatie a telekineze
  • čarodějnictví - vykládání karet, věštění z ruky nebo křišťálové koule
  • prokletí a zaříkávání, jež jsou opakem požehnání
  • woodoo, modlářství a uctívání falešných božstev
  • New Age - duchovní směr snažící se o sjednocení všech cest a duchovních směrů, spojuje Boha s vesmírem a vyznává přijímání kosmické energie
  • sekty praktikující rituální obřady
  • alternativní medicína, jóga a jiné
Nebezpečí okultismu nespočívá jen v odvrácení od Pravé víry. Pokud je jeho provozování jen experimentem, snahou o únik z reality či něco podobného pro člověka, který nemusí být věřící, jeho odpůrci varují před symptomy, které mohou vzniknout v důsledku závislosti na podobných aktivitách. Patří k nim rozvrácení osobních vztahů, alkoholismus, deprese, drogová závislost, sklony k násilí, sebedestrukci apod.
zdroj:http://alternativni-medicina.zdrave.cz

Chcete zhubnout?

12. dubna 2014 v 11:00 | Admin
Poslední dobou se hodně píše o tom, že přiměřené množství spánku má pozitivní vliv na naši váhu. Žádné hubnutí se bez dostatečného množství spánku neobejde.
V řadě studií bylo skutečně prokázáno, že spánková deprivace vede k přejídání a tím k nárůstu hmotnosti.

Sledování zdravých dobrovolníků obou pohlaví po několik dnů ve výzkumném zařízení ukázalo, že účastníci skupiny, které byla omezena možnost spánku, druhý den jedli více.
Přesněji ti, kterým bylo bráněno se vyspat do sytosti (v průměru o 80 minut spánku méně), druhý den přijímali průměrně o 500 kalorií více než členové skupiny s neomezovaným množstvím spánku.
Dlouhodobě jde o velké množství kalorií, které vede k poměrně výrazným váhovým přírůstkům. Kupodivu skupina s vyšším příjmem kalorií totiž nespálila více kalorií než jejich kolegové, kteří strávili spící v posteli o hodinu a půl denně více.

Kratší spánek zvyšuje náš apetit


Z pohledu fyziologie je spánek pro organismus nepostradatelným časem, kdy dochází k sekreci mnoha hormonů, které regulují funkci našeho organismu. Pokud se u různě spících skupin dobrovolníků sledovaly krevní vzorky, ukázalo se několik odlišností v hladinách hormonů zapojených do řetězce metabolických signálů vedoucích k hladu.
Muži s omezeným spánkem vykazovali zvýšenou hladinu hlad stimulujícího hormonu ghrelinu. Zatímco krevní vzorky žen s omezeným spánkem měly nižší množství hormonu GLP-1, což je hormon omezující apetit. Jinými slovy se muži i ženy po kratším spánku budili více hladoví.

Začarovaný kruh

Obézní lidé a lidé s nadváhou často poukazují na špatnou kvalitu spánku, které musí čelit. Přitom dobrý a kvalitní spánek je obecně velmi důležitý pro fyzické i mentální zdraví nás všech.
Nekvalitní spánek je spojen s negativním vlivem na kardiovaskulární systém, který je u lidí s nadváhou už tak vystaven velké zátěži. Nedostatečný a nekvalitní spánek zvyšuje totiž riziko vysokého krevního tlaku, vyskytují se nepravidelnosti srdečního rytmu, infarkt nebo mrtvice. Obezita riziko spánkové deprivace výrazně zvyšuje.
Jedna z nejnovějších studií ukazuje, že zlepšení kvality spánku může nastat po snížení tělesné váhy, zvláště v oblasti břicha. Nezáleží přitom, zda úbytek váhy nastane prostou dietou či kombinací diety a cvičení.
Dvě skupiny jedinců s nadváhou po 6 měsících diety (skupina A) či diety se cvičením (skupina B) vykázaly v průměru snížení váhy o 6.8kg a 15% redukci břišního tuku. Obě skupiny vyplnily před začátkem sledování i na konci dotazník zaměřený na kvalitu spánku.
Zkoumala se kvalita spánku na základě zjišťování údajů o přítomnosti spánkové apnoe, o nespavosti, o spánku bez odpočinku či nadměrném spánku, o denní únavě a používání sedativ a prášků na spaní.
Po skončení studie se ukázalo, že bez ohledu na způsob hubnutí se kvalita spánku zúčastněných zlepšila o 20 %.
zdroj:http://spanek-a-sny.zdrave.cz

Duševní onemocnění - fyzická příčina

12. dubna 2014 v 10:46 | Admin
Duševní onemocnění má často fyzickou příčinu nebo je způsobeno nerovnováhou některých látek v mozku. Stres, problémy v rodině, v práci či škole mohou duševní poruchy vyvolat nebo je zhoršit. Duševní onemocnění má často fyzickou příčinu nebo je způsobeno nerovnováhou některých látek v mozku. Stres, problémy v rodině, v práci či škole mohou duševní poruchy vyvolat nebo je zhoršit. Lidé, kteří jsou duševně zdraví, mají pod kontrolou své myšlenky, pocity a chování. Cítí se sebejistě, mají dobré vztahy se svými blízkými a dívají se na problémy z nadhledu. Je ale důležité si pamatovat, že i lidé s dobrým duševním zdravím mohou mít citové problémy nebo trpět duševní chorobou. Avšak tito lidé se naučili způsoby jak svůj stres a problémy zvládnout a poznají v případě nouze, kdy mají vyhledat pomoc svého lékaře či poradce.

zdroj:http://stres.zdrave.cz

Pozitiva i negativa Singles

11. dubna 2014 v 17:37 | Admin

Pozitiva i negativa

Z pohledu zaměstnané matky mohou znít lákavě řeči její kamarádky o tom, jak si užívá volný čas zcela dle svého uvážení. Život bez partnera vás nezavazuje k přípravě večeří,žehlení a mnoha dalším pracím spojeným s domácností, či péčí o děti. Při svých rozhodnutích se nemusíte na nikoho ohlížet, netrápí vás výčitky, zda nezraníte něčícity, a nemusíte si připomínat důležitost kompromisů. Večer si vyberete film, který se vám líbí, dámy nenacházejí po bytě poválené prádlo a pánům nemusí vadit místo zabírající kosmetika v koupelně.
Na druhé straně je však nutné zvážit, zda život single je opravdu tím, co od života chcete. Ve třiceti sice může být skvělý, ale po čtyřicítce můžete zjistit, že vám přece jen v životě něco chybí, a pak se již nemusí naskytnout ta pravá příležitost pro nápravu. Navíc se na vás může podepsat též nelibý pohled okolí, který může považovat tento styl života za těžko přijatelný.
Co si myslíte o lidech žijících singles?
zdroj:http://partnerske-vztahy.zdrave.cz

Jak se vyrovnat se ztrátou zaměstnání

11. dubna 2014 v 16:43 | Admin
Přišla doba krize a stát se to může každému z nás - přijít o práci. Ztráta zaměstnání je pro většinu lidí velmi nepříjemnou zkušeností. Pro někoho je to hluboký zásah do jeho života a velké neštěstí, pro jiného životní výzva. Je to sice obtížná situace, nikoliv však neřešitelná. Není na co čekat. Naopak začít hned pracovat a především sami na sobě.
Ať už nazýváme ztrátu zaměstnání jakkoli - snižovali stavy, byl jsem propuštěn, dali mi padáka, dostal jsem vyhazov apod. - obvykle se spojuje se špatnými pocity (a to i v případě vlastního dobrovolného odchodu). Z množství náročných životních situací, jako je např. úmrtí v rodině, rozvod, vážná nemoc, zastává taky ztráta zaměstnání v tomto žebříčku jedno z předních míst jakožto výrazný stresor. Ztráta zaměstnání má značný dopad na pociťování emocionální pohody a psychické rovnováhy.
Vnitřní zpracování nezaměstnanosti (především když dostane člověk náhlou neočekávanou výpověď) představuje proces, který zahrnuje:
  • popírání - jedinec si nepřiznává, že přišel o zaměstnání, nemůže a nechce tomu uvěřit
  • hněv - zvýšená míra agrese namířená na práci, zaměstnavatele jako organizaci i přímého nadřízeného, ale i na sebe, své blízké či taky cizí nezainteresované osoby
  • frustrace - pocit nespokojenosti, prázdnoty a strádání (čehokoli materiálního i vnitřní pocity, např. neuspokojení potřeby sebeuplatnění, pracovního a sociálního statusu, pozice)
  • adaptace - vnitřní zpracování ztráty zaměstnání, překlenutí předchozího nepříjemného období ve smyslu zvnitřněného "jdu dál, přenesl jsem se již přes to".
Lidé, kteří přišli o práci, často bojují se svojí identitou ("kdo vlastně jsem a proč jsem") a můžou tak upadnout do stavů deprese.

Problémy spojené se ztrátou zaměstnání

  • finance a materiální zabezpečení jedince či rodiny
  • vnitřní, psychické potíže (obavy, nejistota, pocity nespravedlnosti, zoufalství, úzkosti, strachu, snížené sebehodnocení, sebeúcta a celkově zkreslený sebeobraz, deprese apod.)
  • konflikty rodinné či sociální, které můžou vyplývat z předchozích dvou uvedených

Jak znovu získat práci?

Při ztrátě zaměstnání dojde k zásadní změně v životě. Navíc na začátku nikdo neví, jak dlouho bude stav nezaměstnanosti trvat. Bude trvat tak dlouho, jak mu to dovolíme! Vždycky se dá něco dělat.
Nejdůležitější je:
1. Psychická a fyzická rovnováha - prvním krokem je udržet si psychickou a fyzickou rovnováhu. Cvičení, studium, vzdělávací kurzy, to vše pomůže k posílení psychiky i fyzické zdatnosti.
2. Pozitivní myšlení - nám pomáhá zlepšit sebevědomí a získat dobrou náladu. Pesimismus ještě nikomu úspěch nepřinesl a hlavně nepřesvědčil zaměstnavatele o tom, že jsme ti praví zaměstnanci pro něj. Získat pozitivní myšlení nám pomůže čtení pozitivních článků, diskuse s pozitivně myslícími kamarády, radování se z malých úspěchů.
3. Zachování režimu - vůle a odhodlání s časem klesají. Snadno se pak zvyká na to, že nikam nemusíte, nic nemusíte dělat. Pro udržení aktivity je vhodné zachovat si původní režim. Vstávat v pracovní dny ve stejnou dobu, zaměstnat se aktivitami minimálně na 8 hod. denně (např. cíleně hledat práci, účastnit se rekvalifikačních kursů …).
4. Rozbor finanční situace - hned v prvních dnech je vhodné si zmapovat všechny příjmy a výdaje. Zjistit kolik měsíců/týdnů máte pokryty náklady a tedy kolik času máte na získání nové práce. Také je třeba neprodleně snižovat všechny náklady, které jsou možné. Obecně platí pravidlo, že jsme schopni uspořit 10% svých příjmů každý měsíc. Někdy stačí jen začít jíst skromněji.
5. Klíčem k nové práci jsou moje schopnosti - hledání práce začíná u nás samotných. Hlavní otázky jsou - "Co umím nejlépe?", "V čem jsem nejvíce úspěšný?". To jsou dvě oblasti, které je potřebné si vyjasnit ještě před tím, než začnete hledat zaměstnání. Je totiž nevhodné hledat práci, na kterou nemáte schopnosti a nebaví vás.
zdroj:http://rozvoj-osobnosti.zdrave.cz

Projevy Tourettova syndromu

11. dubna 2014 v 16:39 | Admin
Typické projevy Tourettova syndromu nápadné pohybové tiky: nejčastěji mrkání, trhání hlavou a končetinami, různé grimasy apod. tiky mohou být i zvukové: posmrkávání, chrochtání, kňourání, nutkavé pískání, vykřikování celých slov a vět, jejich opakování apod. Výkřiky i pohyby mohou mít nevhodný nebo neslušný obsah. Tiky se vyskytují mnohokrát za den a zhoršují se při stresu. Typ, intenzita i tíže tiků se může během života měnit. Většinou se u postiženého objevují oba druhy tiků (pohybové a zvukové). Tikům předcházejí nepříjemné pocity (např. pálení v očích před mrknutím, ztuhnutí šíje ustupující záškubem hlavy, pocit zaškrcení končetiny před protažením, ucpání nosu před frknutím apod.), jimiž je pacient k provedení tiku nucen. Po vykonání tiku nepříjemné pocity ustoupí a nastává dočasná úleva. Tiky jsou částečně potlačitelné vůlí, avšak za cenu značného duševního úsilí a vzrůstu vnitřního napětí. Pacienty těžko někdo přehlédne. Svými tiky budí pozornost okolí a o to víc musejí tiky dělat. Lidé nevědí, co si o jejich chování myslet. Syndrom je spojen s dalšími obtížemi, jako je dysgrafie a dyslexie, což jsou problémy se čtením a psaním. Extrémním projevem je koprolálie, tedy nutkavé vyslovování sprostých slov. Obrovským problémem je hyperaktivita. zdroj:http://onemocneni-mozku-a-nervu.zdrave.cz

V barvách podzimu

11. dubna 2014 v 16:04 | Admin

V barvách podzimu

Podzim je za dveřmi a každý ví, že právě na podzim svět hýří barvami v těch nejkrásnějších kombinacích. Nebojme se proto kombinovat a zpříjemněme si nadcházející sychravé období paletou pestrých, teplých barev.
Žlutá a černá nebo červená a hnědá jsou barvy výrazné a vkusné, dohromady působí hřejivě, a navíc udávají tón podzimní módy. Pomocí správných barev se tak můžeme vyhnout častým podzimním pocitům splínu, únavě a depresím.

Vnímáte působení barev na svůj organismus?
zdroj:http://zdrave-bydleni.zdrave.cz

Studené barvy

11. dubna 2014 v 16:03 | Admin

Studené barvy

Nejrůznější odstíny modré, fialová, kombinace se zelenou a bílou, nebo černá a šedá, to jsou barvy studené. I ty mají své využití a silný vliv na psychické vnímání člověka.
Modrá má uklidňující účinky a podporuje komunikativnost, vzbuzuje však pocit chladu v místnostech, které by naopak měly být barevně zatepleny, jako jsou koupelny. Nepříjemná může být i v ložnici, pokud je jí moc a dominuje celé místnosti. O lidech milujících modrou se říká, že jsou klidní, mírumilovní a věrní. Stejně tak zelená je barvou, která duševně uklidňuje a podporuje soustředění. Fialová upoutává pozornost a podporuje vnímání chutí.
zdroj:http://zdrave-bydleni.zdrave.cz

Magická síla teplých barev

11. dubna 2014 v 16:02 | Admin

Magická síla teplých barev

Teplé barvy, jako je červená, hnědá, žlutá, oranžová, jsou barvy vyvolávající pozitivní naladění, atmosféru tepla a pohody, pocit bezpečí a uspokojení. Takové barvy volíme třeba do dětských pokojů, v interiérech škol, ale také ve zdravotnických zařízeních, zkrátka všude tam, kde je nutné, aby se člověk cítil dobře a optimisticky.
Hnědá barva se mnohdy považuje za nejteplejší, můžeme ji často vidět v kuchyních, koupelnách, ale i v ložnicích. Červená je nejvýraznější, i malá červená plocha ve velkém prostoru určitě upoutá pozornost. O lidech majících zálibu v červené barvě se usuzuje, že překypují vášní, silným vyjadřováním emocí a někdy i agresivitou.
zdroj:http://zdrave-bydleni.zdrave.cz

Působení barev na lidský organismus

11. dubna 2014 v 16:01 | Admin
Všichni máme svou oblíbenou barvu, kterou se rádi obklopujeme, rádi se do ní oblékáme a třeba jí i přizpůsobujeme dekoraci v bytě. Barvy mají podle odborníků nezanedbatelný vliv na lidskou psychiku. Rozdíly ve fyzických reakcích a duševních pocitech na různé barvy jsou podle výzkumů evidentní. Rozeznáváme barvy studené a teplé, a jak dokazuje mnoho poznatků, každá na nás jinak působí.
zdroj:http://zdrave-bydleni.zdrave.cz

Důraz na vlastní spokojenost, nerespektování autorit

11. dubna 2014 v 15:28 | Admin

Důraz na vlastní spokojenost, nerespektování autorit

Již u dětí je zřejmé, že vždy neústupně trvají na svém názoru. Velmi často rodičům odporují a mají vždy svojí hlavu. Ač se ostatní děti často snaží svým chováním rodiče potěšit a zavděčit se jim, děti s touto poruchou dávají přednost vlastní spokojenosti před spokojeností rodičů. I tato skutečnost bývá pro rodiče při výchově dětí velmi vyčerpávající a zatěžující.
zdroj:http://autismus.zdrave.cz

Rutinní činnost

11. dubna 2014 v 15:27 | Admin

Rutinní činnost

Lidé si vytváří určité stereotypy v každém dni a velmi lpí na jejich dodržování. Jakákoliv náhlá změna je následně vyvede z rovnováhy.
zdroj:http://autismus.zdrave.cz

Zvláštní zájmy

11. dubna 2014 v 15:26 | Admin

Zvláštní zájmy

Zájmy se pro ně stávají doslova posedlostí, mohou se hodiny věnovat tomu, aby se učili zpaměti seznamy, jízdní řády či uspořádávali svou sbírku. Ve vybraném oboru mají tito lidé často neuvěřitelně rozsáhlé znalosti. Velmi dlouho dokážou o svých specifických zájmech hovořit a neuvědomují si, že jejich okolí o toto téma zájem neprojevuje. Pokud se však lidé s Aspergerovým syndromem mohou oboru věnovat ve svém zaměstnání, dosahují i velmi úspěšné kariéry.
zdroj:http://autismus.zdrave.cz

Nedostatek představivosti

11. dubna 2014 v 15:25 | Admin

Nedostatek představivosti

Již u dětí může být zřejmé, že jim nejdou předměty, v nichž se mluví o abstraktních věcech (náboženství, literatura), kde postrádají určitá schémata.
zdroj:http://autismus.zdrave.cz

Problematické společenské vztahy

11. dubna 2014 v 15:24 | Admin

Problematické společenské vztahy

Lidé s touto nemocí ve skutečnosti mohou mít o společenský život zájem, avšak je pro ně velmi obtížné adekvátně pochopit neverbální komunikaci a porozumění lidem je pro ně tedy složité. Mají též potíže při udržení očního kontaktu a ne vždy dokážou dodržovat jakási nepsaná společenská pravidla, jejichž plnění ostatní lidé automaticky očekávají.
Ač lidé s Aspergerovým syndromem mluví plynule a mají dobré jazykové schopnosti, nedokážou např. vnímat reakce svých posluchačů či jsou zmateni po pronesení žertů, vše berou doslovně a ironické poznámky je mohou zděsit.
zdroj:http://autismus.zdrave.cz

Autismus u dětí

11. dubna 2014 v 14:37 | Admin

Autismus u dětí

Nejčastěji bývá diagnostikován autismus u dětí přibližně do třech let věku. Vzhledem k tomu, že dosud není známa příčina autismu, nelze mu žádným známým způsobem předcházet.
Děti s autismem mají problémy v navozování kontaktu se svým okolím a nedokážou respektovat komunikační zóny. Ke svému okolí se často chovají agresivně.
Dalším problémem je užívání neverbální komunikace. Děti mají problém s navázáním očního kontaktu, s pochopením a užíváním mimiky, gestiky, haptiky (komunikace pomocí doteků), proxemiky (komunikace, která je založena na vzájemné vzdálenosti osob) atd. Dítě s autismem nedokáže se svým okolím sdílet radost nebo smutek.
Autismus se nedá léčit, lze však pomocí léků předcházet projevům problémového chování autistů (agresivita, nepozornost, spánkové poruchy, úzkostnost, deprese apod.). Zlepšení celkového stavu lze dosáhnout včasným stanovením diagnózy a individuální výchovou autistů.
zdroj:http://autismus.zdrave.cz

Autismus u dospělých

11. dubna 2014 v 14:36 | Admin

Autismus u dospělých

Autismus se u dospělých projevuje tzv. verbálními automatismy. To znamená, že autista stále opakuje tytéž fráze nebo otázky, na které si sám odpovídá nebo na ně vyžaduje od okolí zcela konkrétní odpověď. Autisté také často opakují slova, která vysloví někdo jiný. Autisté často provádějí stereotypní pohyby (např. kolébání se, mávání, přecházení po místnosti sem a tam).
Mezi další charakteristické příznaky autismu patří omezení představivosti, stereotypnost zájmů. Autisté nerozumí symbolům, abstrakci, schází jim schopnost empatie a spontánního chování. Jejich chování je strojové. Většina autistů je mentálně retardovaná.
zdroj:http://autismus.zdrave.cz

Autismus

11. dubna 2014 v 14:35 | Admin
Jistě se vám někdy stalo, že jste pozorovali maminku s dítětem, které se chovalo opravdu nevhodným způsobem, a říkali jste si, že udělala nějakou chybu ve výchově. Možná to není až tak jednoduché, třeba jste zrovna byli svědky toho, jaké to je vychovávat dítě s autismem. Problémy v komunikaci, rytmické pohyby, nutnost řádu a mnohé další symptomy bývají pro tyto děti typické.
Slovo autismus pochází z řeckého autos, což znamená sám. Proto mezi charakteristické projevy autismu patří jakási uzavřenost do vlastního světa. Autismus je charakterizován jako pervazivní vývojová porucha. Vývoj dítěte probíhá už od jeho narození jinak, než je tomu u dítěte zdravého.
Postižení se projevuje ve třech oblastech, a to v oblasti sociálního chování, v oblasti komunikace a v oblasti představivosti. Pro autisty je typické narušení verbální komunikace. Autismus se vyznačuje příznaky nemluvnosti, poruchou řeči, neschopností pochopit význam řeči pro komunikaci. Pokud jsou autisté schopni řeči, bývá řeč typicky stereotypní, bez intonace bez emocí. Většina autistů se postupně mluvit naučí, ale jejich řeč není příliš rozvinutá, zejména ve slovní zásobě.
zdroj:http://autismus.zdrave.cz

Ukázka preterapie

11. dubna 2014 v 3:14 | Admin

Ukázka preterapie

Nejlépe je zřejmě udělat si představu dle ukázky, jak je metoda využívána v praxi. Z knihy Preterapie (Prouty Garry, Werde Dion Van, Pörtner Marlis - Portál, 2005) je uveden následující preterapeutický rozhovor:
Klient: Mám pocit, jako bych se topil.
Terapeut: Topíte se.
Klient: Jo.
Terapeut: Je to, jako byste se topil.
Klient: Nemůžu zjistit … kde jsem.
Terapeut: Kde jste? Máte obličej samou vrásku.
Klient: Kde … je to strašné.
Terapeut: To je strašné, celý se chvějete.
Klient: Je to, jak kdybych se topil. Ano, jsem to já.
Terapeut: Jste to vy.
Klient: Já se topím. Není to nic velkého, nejspíš vana nebo tak něco.
Terapeut: Jste to vy … vana nebo tak něco.
Klient: Nemůžu dýchat. (Ruce mu vystřelí ke krku.)
Terapeut: Dusí vás to. (Opakuje pohyb rukama jako klient.)
Klient: Je to všude … tváře, obličeje … jsou všude.
Terapeut: Jsou všude.
Klient: Jsou to tmavé tváře, vidím je jasně.
Terapeut: Jasně vidíte, že to jsou tmavé tváře.
Klient: Je zima. Už mě skoro má.
Terapeut: Je zima. Už vás skoro má.
Terapeut: Je to všude.
Klient: Jsem ve vaně. Obličeje. Jsem ve vaně.
Terapeut: Jste ve vaně.
Klient: Jsem to já … Co se to děje? Jde to po mně. Topím se.
Ty tváře jsou ošklivé.
Terapeut: Odvracíte se. Topíte se … ošklivé.
Klient: Už mě skoro má.
Terapeut: Už vás skoro má.
Klient: Jsou to ty obličeje.
Terapeut: Jsou to ty obličeje, jsou ošklivé.
Klient: Jsou šílené a tmavé.
Terapeut: Jsou šílené a tmavé.
Klient: Topím se. (Pláče.) Je to jen jeden.
Terapeut: Pláčete. Topíte se. Je to jen jeden.
Klient: Dusí mě to. Ve vaně není voda.
Terapeut: Dusí vás to. Není voda.
Klient: Není tam voda … ten obličej mě dusí. (Usedavě se rozpláče.
Dlouhá odmlka.)
Terapeut: Není tam voda … ten obličej vás dusí. Pláčete.
Klient: Je to moje bývalá žena. Dusí mě. (Dlouhá odmlka.)
zdroj:http://terapie.zdrave.cz

U koho lze preterapie využít

11. dubna 2014 v 3:13 | Admin

U koho lze preterapie využít

Metoda bývá využívána u klientů, kteří jsou jinak spíše "nevhodní" pro klasickou terapii. Jedná se o lidi s psychotickým onemocněním, těžkými formami autismu či s těžkou mentální retardací. Postupně však dochází k jejímu širšímu využití i u jiných skupin pacientů.
Preterapii mohou využívat jak psychologové a psychiatři, tak také sociální pracovníci, zdravotníci a ergoterapeuti. Jelikož není určena jen výhradně odborníkům, je možné též její využití rodinnými příslušníky a přáteli pacientů, což do budoucna může být její velkou výhodou.
zdroj:http://terapie.zdrave.cz

Názor odborníka Radkin Honzák - Psychiatr

8. dubna 2014 v 16:18 | Admin

Skoro už neodejdu z pokoje: Vaše chování odpovídá obrazu OCD.


Dobrý den,
je mi 18 let a už od mala trpím neustálým srovnáváním věcí ve svém pokoji.
Vše začalo pouhým srovnáváním drobností na psacím stole a na komodě. Za nějaký čas jsem na tohle nabalila další. Na vše jsem musela sáhnout pouze ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky (a to třikrát). Následovaly rituály u dveří, které probíhaly tak, že jsem třikrát přešla práh pokoje a pak prsty sáhla na kliku a počítala do pěti. A je toho ještě víc.
Než se ráno vyhrabu z pokoje, tak už skoro nestíhám do školy. Několikrát jsem se snažila přestat, ale když jsem něco vynechala, podvědomě jsem to vyměnila za něco jiného. Je to k nevydržení. Trápím se tím pokaždé, když to dělám, ale vždy, když na něco nesáhnu nebo to nesrovnám, tak se mi honí hlavou, že by se mohlo něco zlého stát, třeba někomu z rodiny, nebo mému příteli.
Moje mamka mi tvrdí, že z toho vyrostu. Sama v mých letech srovnávala hrnečky, aby měly ouška na pravou stranu a nesmělo to být jinak. Ale mě můj problém přijde horší, mám z toho strach. Když totiž nemohu onu věc udělat, propadám stavu úzkosti.
Můžete mi nějak pomoci?

Názor odborníka

Radkin Honzák odborník psychologie.cz

Milá a nešťastná Karino, já vám pomoci mohu jedině radou. Jděte rychle za psychiatrem a ten vám pomůže i skutkem.
To, co popisujete, je obraz obsedantně kompulzivní poruchy (OCD - obsessive compulsive disorder), která patří do kategorie úzkostných. Úzkost se vynoří na jakýkoliv podnět, nebo i bez něj a my spácháme rituál, který má předpokládané škodě nebo hrozícímu neštěstí zabránit. Na chvíli je úleva, a pak to vyskočí s větší naléhavostí.
Asi vás houbelec potěší, že podobnými potížemi trpěl Emil Zola (než šel spát, musel se dotknout každého kusu nábytku), Nikola Tesla (ten vše musel mít v násobku čísla 3, takže nakonec měl u jídla nejméně 18 ubrousků), Michelangelo, který spal v šatech a někdy i v botách, ne že by byl takové čuně, ale prostě bez toho nemohl. Samuel Johnson, ten co spáchal Johnson's Dictionary of the English Language, nejslavnější anglický obsedant 18. století, se musel dotknout každé lucerny, kterou míjel. Když to neudělal, vrátil se a poklepal na ni.
Ve zdravé situaci reakce na skutečné nebo jen fantazijní ohrožení probíhá takto: Pocit ohrožení - příslušné opatření - uspokojení, uklidnění - a jedeme s myšlenkami dál, někam jinam. V případě OCD to běží stejně, ale po krátkodobém uspokojení se celá smyčka rozběhne znovu, nejedeme dál, ale zůstáváme zaseknutí v bludném kruhu. Zde by se teoreticky dalo něco amatérsky podniknout. Dřív, než se cyklus začne opakovat, odměnit se bohatě za to, že jste oddálila a zrušila všechna nebezpečí, prostě přehodit myšlenkovou vyhýbku jiným směrem. Je to pracné, ale jde to, chce to vymyslet správnou odměnu (odpoutávač) a dostat pomoc z nejbližšího okolí.
Nicméně psychiatr se jeví tutovější. Jednak nabídne léky ze skupiny antidepresiv, která posílí oslabený funkční systém serotoninu, který je považován za krále a papeže vší mozkové chemie. Posílený serotonin vyrazí do boje s úzkostí daleko chytřejším a účinnějším způsobem, než to dělá naše vědomí a do několika týdnů slaví úspěchy.
Tuhle pomoc je nutné posílit psychoterapií. Za nejkvalitnější a také nejefektivnější je považována terapie kognitivně behaviorální (KBT), při níž se terapeut nenimrá ve vašem nitru, ale učí a trénuje s vámi způsoby, jak podběhnout, oblafnout, přelstít a na hlavu porazit ten zaseklý myšlenkový kruh.
K tomu je třeba usilovně posílat k nebesům Žáčkovu modlitbu:
Andělíčku můj strážníčku
z nebeského Vnitra,
chraň mou duši jaksepatří
z večera i z jitra,
aby se v ní nehrabali
moji rodní bratři -
idioti,
staré děvky,
ani psychiatři.
Milá Karino, jak znám diskuse na toto téma, vynoří se zde plno mudrlantů, kteří vám psychofarmaka budou rozmlouvat jako cizorodou "chemii" a budou plkat o duchovnu. Chtěla jste ode mne pomoc, nabídl jsem radu a zde je v plném znění. Jděte za psychiatrem (ještě včera) a na tyhle zpochybňující sýčky se zvysoka, ale opravdu zvysoka vykašlete; rozumí tomu jak koza petrželi, ale kecat do toho neváhají!
Držím vám palce!
Radkin Honzák
+59trefné
zdroj:http://psychologie.cz/

Dokážete projevit své city? - Emoce

7. dubna 2014 v 14:50 | Admin
Emoce doprovázejí každé duševní dění člověka, jsou staré jako lidstvo samo. Radost, smutek, žal, lítost aj. prožívali i naši dávní předci. V průběhu doby se však mění názory a postoje k emocím. Tak například primitivní národy připisovali emoce tajemným silám (kouzla, čáry, duchové). "Racionálně" se o emoce začali zajímat až antičtí učenci (Aristoteles, Platón, Galenos, který jako první experimentálně prokázal vztah mezi emocemi a mozkem). Emoce zná z vlastní zkušenosti každý z nás. Hněv, radost, smutek, strach, lítost jsou emoce, které jsou každodenní součástí lidského života. Je to zvláštní druh zážitků, jakési "pohnutí mysli", které v nás vzbuzuje příjemné či nepříjemné pocity a dává nám určitou míru vzrušení. Emoce jsou maximálně subjektivní záležitostí - dva totožné podněty mohou u různých jedinců vyvolat různé emoce (například nepřijetí na školu může u někoho vyvolat lítost a smutek, u jiného naopak vztek a zlobu) slovy jsou těžko vyjádřitelná.

Jaké jsou emoce univerzální, tzn. že doprovázejí všechny druhy duševní činnosti aktualizovány konkrétní situací v daném okamžiku neopakovatelné - vjem, který v nás emoci vyvolal si můžeme znovu "přehrát" (vybavit) ve vědomí, ale stejné city nikoliv, ty se s prožitým obsahem mění podmíněné, setrvačné - například, když učitel znepříjemní žákovi nějaký předmět, může se prožívání nepříjemných citů objevovat v tomto předmětu i poté, kdy ho učí jiný učitel většina emocí je protilehlá, například láska x nenávist, radost x smutek ambivalentní - například láska v nás vyvolává pocit radosti a štěstí, ale i strach o milovanou osobu, žárlivost a jiné, tyto emoce vnímáme ve dvou protipólech - příjemné x nepříjemné Typy emocí Afekty Intenzivní a prudké emoční reakce na různé zážitky (afekty hněvu, zlosti, radosti, děsu, studu, smutku, atd.). Vyznačují se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem, krátkým trváním a nedostatkem racionální kontroly jednání. Nálady Vyjadřují trvalejší pohotovost emoční reakce. Vyznačují se malou intenzitou a delším trváním. Dlouhodobé citové vztahy Trvalé city, které jsou zaměřeny ke konkrétní bytosti - láska k určitému člověku či zvířeti nebo věci - láska k panence nebo plyšovému medvídkovi.


Nižší emoce Jsou spojeny s instinkty (vrozené reakce, vnuknutí) a pudy (cílená činnost až nutkání vycházející ze základních životních potřeb, například hlad, sex). Řadíme mezi ně city somatické (například pocit únavy, bolesti, hladu a jiné) a city obranné či útočné, které slouží jako jakýsi obranný mechanismus proti zevním vlivům (například pláč, strach, leknutí). Vyšší city Jsou někdy označovány také jako morální city, protože jsou součástí etických, estetických, sociálních a intelektuálních postojů a jednání. Získávají se v průběhu života (nejsou vrozené) a jsou ovlivňovány společností. I když dnes emoce nejsou žádné tabu, většina lidí se je snaží skrývat, neradi odhalují své pravé city. Ovšem přehnané potlačování emocí může způsobit různé psychické problémy, například vyvolat stres, v horším případě deprese. Není proto dobré emoce zcela skrývat. Jak jste na tom vy, dokážete projevit své city?
Zdroj:http://dusevni-zdravi-a-psychologie.zdrave.cz/

Klinická psychologie - Jak si vybrat dobrého psychologa?

7. dubna 2014 v 14:40 | Admin

Není psycholog jako psycholog a není pacient jako pacient. Někdy se musí dlouho hledat. Dobrého klinického psychologa poznáte tak, že se zamyslíte nad následujícími zkušenostmi.
1. Psycholog mluví jazykem, jemuž rozumíte, a neohromuje vás cizími slovy
nebo složitými výrazy.
2. Opakovaně s vámi probere to, co považujete za podstatné.
Ověří si dotazy, zda jste pochopil(a), co měl na mysli.
3. Někdy hovoří, jindy mlčí. Vždycky naslouchá.
4. Můžete se mu svěřit i s věcmi, jež vás trápí, a přitom bezprostředně nesouvisí s tím,
co vás k němu přivedlo.
5. Máte pocit, že to je natolik kvalitní člověk, že jej můžete bez obav doporučit svým přátelům.
6. Pokud hovoří o svém osobním problému, jde vždy o takový, který je už vyřešen, a je zřejmé, že je s ním vyrovnaný. Žádné "to byste teprve viděl(a)...".
7. Máte dojem, že o vás jeví zájem, ale "nebalí vás".
8. Stane se, že něco vytkne, rozhodně ale nesoudí nebo neodsuzuje.
9. Dokáže říci "nevím", "neznám", "tomu nerozumím".
10. Během návštěvy vám sdělí více než pouhý pozdrav na přivítanou a na shledanou.
11. Jste v nečekaném průšvihu. Váš psycholog si na vás udělá chvilku čas,
byť nejste objednán(a).
12. Pomůže vám zformulovat řešení, ale neprosazuje je.
13. Udělali jste něco zcela naopak, než vám doporučil.
Konstatuje to, ale nevyčítá a nepůsobí ani za mák uraženě.
14. Probere s vámi, co se asi stane, budete-li jednat tak či onak.
15. Výrok "Byl(a) jsem tam třikrát, vždycky mne posadili na chodbu a zadali mi testy..." naznačuje, že člověk, který to vypráví, není klientem vašeho psychologa.
16. Pokud váš psycholog používá testy, vysvětlí vám jejich výsledky.
17. Jestliže je to jen trochu možné, dává přednost domluvě před bojem.
18. Váš psycholog vás ani neponižuje, ani nementoruje.
19. Někdy s ním souhlasíte, jindy ne, ale přece jen - alespoň něčím vám imponuje.
20. Když to váš problém vyžaduje, doporučí vám šikovného právníka nebo psychiatra, ví, co se řeší na oddělení péče o děti a rodinu, má přehled o tom, který mládežnický oddíl nebo organizace jsou dobré, aspoň trochu se vyzná v umění a vůbec se zdá, že mnoha věcem rozumí.
21. Nekritizuje své kolegy, alespoň ne před vámi.
22. Snese bez známky nevole, pokud konzultujete svůj problém také s někým jiným.
To ovšem neznamená, že bude souhlasit s tím, abyste běhali od psychologa k psychologovi.
23. Ať jste mu řekli cokoli, nikdy to nevypadalo, že jste ho vyvedli z míry.
24. Stane se, že se s ním i zasmějete. V situacích, kdy nevíte, zda se smát či plakat, radí to první.
25. Je-li to muž, není misogyn, tedy nepřítel žen. Je-li to žena, neprohlašuje "Žena ženě vždy nejlépe porozumí."
zdroj:http://www.arcana.cz/

Pozitivní psychodynamická terapie, přenos a protipřenos

7. dubna 2014 v 14:38 | Admin

V psychoterapeutické situaci můžeme identifikovat čtyři základní momenty: klienta, psychoterapeuta, terapeutický vztah a techniky, tj. léčebné postupy.
V předloženém příspěvku se zaměříme toliko na jeden z těchto momentů - terapeutický vztah - a to ještě jen na jeho část, tj. přenos, resp. protipřenos. Vztah je vůbec nejširší a nejobsáhlejší pojem, zatímco takové koncepty jako terapeutická aliance, rozštěp Já, pracovní aliance, egodefenze či přenos jsou pokládány za složky psychoterapeutického vztahu. Konečně je třeba předeslat, že pozitivní psychodynamická terapie, v jejímž rámci naše téma pojednáme, je originální směr, jehož základem je psychodynamická koncepce člověka, na niž je aplikován pozitivní přístup N. Peseschkiana (1987) vycházející z jeho teorie energetické rovnováhy.

Přenos

Psychoterapeut si často staví otázku: "Co se momentálně ve vztahu ke mně opakuje, jaká nevědomá přání a úzkosti se nyní inscenují, jaké obrany se používají a - především - komu platily? Který přenos z matky nebo otce se vůči mně uplatňuje?" (otázky formulované H. Thomäm a H. Kächelem, 1993, s. 61).
Psychologickými obranami se zabývám v jiném příspěvku (viz J. Kulka, 2005). Nyní si ujasněme podstatu přenosu. Podle citovaných autorů je přenos u homo sapiens univerzálním jevem a má dvojí význam: "Za prvé, každý jedinec prožívá přítomnost v podstatě pod přetrvávajícím dojmem minulých zkušeností, za druhé, koncept přenosu zahrnuje četné typické jevy, které mají u každého člověka zcela individuální a jedinečnou podobu." (op. cit., s. 47).
Podle Ch. Rycrofta (1993) nabývá přenos v různých souvislostech tří významů:
1) proces přemisťování klientových myšlenek, pocitů a tak podobně na psychoterapeuta - na analytika jsou tak projikovány objektní reprezentace dřívějších introjekcí,
2) psychický stav, který zmíněný proces v klientovi vytváří a
3) nejvolněji: emoční postoj klienta ke svému terapeutovi.
Přenos může být otcovský, mateřský, oidipský, pasivní, závislý, orální - podle objektu a podle stádia vývoje, které je rekapitulováno; objektní nebo identifikační - podle toho, zda klient pojímá svého terapeuta jako vnější osobu nebo jako část sebe sama; pozitivní nebo negativní podle toho, jestli je terapeut považován z dobrou či zlou postavu atd. V minulosti se také objevily pokusy (L. Rangell, 1984) rozlišovat mezi intrapsychickým, interakčním či transakčním pojetím přenosu. Nelze než souhlasit s názorem Thomäho a Kächeleho, 1993, že u přenosu nejde o nějaké "buď, anebo", nýbrž o "tak i tak". Přenos vždy zahrnuje všechny tyto stránky a navíc je fenoménem hic et nunc.
Práce s přenosem je jedním ze základních úkolů každé psychodynamické terapie. Obecně se má za to, že přenosová neuróza se má odstranit, jakmile si klient uvědomí, že jeho vnímání v analytické situaci je více nebo méně hrubě zkreslené. Model takového terapeutického procesu je shrnut ve známé Freudově triádě: vzpomínání-opakování-propracování.

Protipřenos

Protipřenos je vlastně přenosovou odpovědí psychoterapeuta na klienta. Vzniká vlivem klienta na vědomé i nevědomé cítění terapeuta, jenž pak zachází tak daleko, jak mu to dovolí jeho vlastní odpory a obrany.V širším smyslu jde o celkový emoční přístup ke klientovi včetně reakcí na jeho chování. Širší, tzv. celostní pojetí vyžaduje na terapeutovi, aby se protipřenosu co nejvíce otevřel a využil jej mimo jiné také k diagnostickým účelům.
S. Ferenczi (cit. podl. H. Thomä a H. Kächele, 1993) popsal tři fáze protipřenosu:
1) analytik se při své práci kontroluje,
2) analytik upadá do odporu proti protipřenosu, čímž se stává odmítavým,
3) analytik si svůj protipřenos uvědomí a zvládne jej.
Zvládnutí protipřenosu lze vyložit různě, jednou ze zásadních možnosti je však otevření se terapeuta vlastnímu protipřenosu a jeho pochopení jako výtvoru klienta. Tak jsme se dostali ke komplementaritě přenosu a protipřenosu, kterou lze v optimálním případě charakterizovat na jedné straně jako maximalizaci osobnostních zdrojů klienta a minimalizaci jeho odporu, na druhé straně jako optimalizaci lidských kvalit terapeuta a uplatnění adekvátních technik psychoterapie. Mezi osobnostní zdroje klienta především řadíme jeho pozitivní očekávání, motivaci a schopnost spolupráce, lidské kvality terapeuta popisujeme rogersovskými termíny akceptace, empatie, autentičnosti, transcendence a zodpovědnosti.
Kvalita terapeutické aliance závisí na pacientově charakteru, motivaci a připravenosti účastnit se psychoterapeutického vztahu určitého druhu - podle typu psychoterapie - a na terapeutově schopnosti využít tyto klientovy kvality (Strupp, 1981, s. 229).
Především to znamená dobře zvládnout reakce protipřenosu. K tomu je třeba neutralizovat případný pacientův negativní přenos (hostilitu, negativismus, rezistenci atd.). Psychoterapeut se musí vyhnout vlastní ambicióznosti, která se může projevit jako furor sanandi, tj. tendence útočit na klientovy obrany, a netrpělivost s pomalým pokrokem psychoterapie. Analýza přenosu a protipřenosu je užitečným nástrojem pochopení terapeutických vztahů. Jednou z metodologických možností rozboru těchto složitých vazeb je aplikace pozitivní psychodynamické koncepce.

Pozitivní psychodynamická terapie

Podle N. Peseschkiana (1987) je pozitivní přístup charakterizován kladným obrazem člověka, představou harmonie životních kvalit a zkoumáním základních schopností, které jsou s to nalezené kvality života uskutečnit.

Pozitivní psychoterapie pracuje s koncepty čtyř kvalit života, k nimž patří tělo, výkony, sociální kontakt a spiritualita.
Jejich obsah je následující:
Tělo/smysly: V popředí stojí pocit z vlastního těla a smyslové vjemy. Jak člověk vnímá své tělo, jak prožívá a reaguje na své smyslové dojmy a podobně. Je to oblast somato-fyziologická a senzoriální.
Výkon/intelekt: Zde se realizují inteligence a jiné výkony. V této oblasti se také uskutečňuje akceptace intelektových a jiných výkonových norem a jejich začlenění do sebekoncepce. Je to oblast intelektuální a výkonová.
Kontakt/emoce: Tato životní kvalita představuje sociální a prožitkové schopnosti. Je to oblast sociálního styku a emocionality.
Duchovno/fantazie: Poslední oblastí duševního života je spiritualita a intuice. Patří sem mimo jiné intuice, chápání smyslu života, plánování budoucnosti a podobně.

Peseschkianův energetický model rovnováhy připomíná Jungovo vyčlenění hlavních duševních funkcí - rozumu, intuice, vnímání a cítění (C. G. Jung, 1993 ). Tato podobnost může zakládat určitou analogii, avšak v pozitivní psychoterapii jde primárně o vyčlenění hlavních životních kvalit, dimenzí, v jejichž rámci můžeme sekundárně uvažovat o dominanci některé z psychických funkcí.

Práce s přenosem a protipřenosem

Základní dimenze přenosu operacionalizujeme v pozitivní psychodynamické terapii otázkami, vycházejícími z uvedených životních kvalit:
• Jak se s Vámi klient cítí? Jak reaguje jeho tělo (např. zrudnutí, třes, přiškrcený hlas, tlak na prsou atd.)?
• Co si o Vás klient myslí (např. jste pro něj zajímavý, chápete jej či nikoli, repektuje Vaši autoritu, atd.)? Nevyvoláváte v něm nějaký konflikt?
• Koho klientovi připomínáte? Jaké má pocity (pociťuje důvěru, sympatie, nebo má strach, obavy atd.)? Podřizuje se terapeutovi nebo chce mít situaci pod kontrolou a sám ji řídit?
• Co klient od Vás očekává nebo co by si přál? Co jej ruší? Co by rád se svým terapeutem podnikl, kdyby nebyl jeho klientem?
K protipřenosu se můžeme dostat například otázkami jako
• Jak se cítíte ve společnosti klienta? Jak reaguje Vaše tělo (např. pocit vyčerpanosti, bolest hlavy, těžký žaludek, tlak v prsou)?
• Co si myslíte o klientovi (je např. nudný, atraktivní, kultivovaný, neupravený)? Vyvolává ve Vás nějaký vnitřní konflikt?
• Co/koho Vám klient připomíná (např. nepříjemné zkušenosti s vlastním partnerem, vlastní ambice, zklamání atd.)? Jak často se setkáváte s podobnými problémy u jiných klientů?
• Co očekáváte nebo si přejete ve vztahu ke klientovi (např. vděčnost, beznaděj, rychlé vyléčení, odmítnutí atd.)? Co byste rád s klientem podnikl, kdybyste nebyl jeho terapeutem?

V další analýze lze využít metody DAI. Ta vychází z Peseschianovy teorie primárních a sekundárních schopností. Podle ní má každý člověk dvě základní schopnosti - milovat (láska) a poznávat (poznání). Základní schopnost lásky se týká především emocionální oblasti duševního života a pramení z ní tzv. primární schopnosti jako umění milovat, být vzorem, mít trpělivost atd. Tyto primární schopnosti jsou základnou, o niž se opírají schopnosti sekundární, které vycházejí z bazální schopnosti poznání. Patří k nim dochvilnost, čistotnost, pořádnost atd. K popisu a charakterizaci primárních a sekundárních schopností se v pozitivní psychoterapii používá tzv. diferenčně analytický inventář (DAI). S jeho pomocí lze analyzovat také přenosové a protipřenosové reakce.

DAI administrujeme klientovi i sobě, případně také jeho dalším vztahovým osobám (rodičům, partnerům, dětem…). Jednotlivé škály lze v klinické praxi dále rozvést a naplnit individuálním obsahem.

Je zřejmé, že analýza klientových myšlenek, očekávání a citových reakcí nám pomáhá uvědomit si vlastní emocionální reakce. Zde jsou další pomocná vodítka pro psychoterapeuta:
* Uvědomte si, jaké city prožíváte a proč.
* Uvědomte si vazby mezi Vašimi pocity a tím, nač myslíte, co děláte či říkáte.
* Rozpoznejte, jak ovlivňují Vaše pocity Vaše jednání.
* Udělejte si jasno ve svých hodnotách a cílech.

V pozitivní psychodynamické terapii je dále důležité tzv. pozitivní přeznámkování přenosu a protipřenosu: v obou případech jde o vítanou schopnost využít minulé zkušenosti v současné situaci.

V psychoterapii platí to, co v životě obecně - zkušeností není to, co se nám stane, nýbrž to, co s tím uděláme. Proto je důležité využít přenosové a protipřenosové fenomény ve prospěch klienta tak, aby se jejich dynamika transformovala do zdravého adaptivního jednání. Pozitivní psychodynamická terapie nám poskytuje řadu návodů, jak přeměnit negativa v pozitiva, jak dospět od dysfunkčnosti k eufunkčnosti.


LITERATURA

Goncharov, M. (2005). Dealing with transference and counter-transference in Positive Psychotherapy. In: Proceedings of the 6th Int.Training Seminar of Positive Psychotherapy. Felix: Romanian Association of Positive Psychotherapy.

Jung, C. G. (1993). Analytická psychologie. Její teorie a praxe. Praha: Academia.

Kulka, J. (2005). Working with protective, defense, and compensatory mechanisms of Ego and Self in Positive Psychotherapy In: Proceedings of the 6th Int.Training Seminar of Positive Psychotherapy. Felix: Romanian Association of Positive Psychotherapy.

Peseschkian, N. (1987). Positive Psychotherapy. Theory and Practice of a New Method. Berlin, Heidelberg: Springer-Verlag.

Rangell, L. (1984). The analyst at work. The Madrid congress. Synthesis critique. International Journal of Psychoanalysis, 65, pp. 125-140.

Rycroft, Ch. (1993). Kritický slovník psychoanalýzy. Praha: Psychoanalytické vydavatelství. (orig.: A Critical Dictionary of Psychoanalysis, Penguin Books, 1972, 1. vyd. Nelson,1968).

Strupp, H. H. (1981). Toward the Refinement of Time-Limited Dynamic Psychotherapy. In: Forms of Brief Therapy (ed.: S.Budman), pp. 219-242.

Thomä, H., Kächele, H. (1993). Psychoanalytická praxe. 1. Teorie. Hradec Králové: MACH. (orig.: Lehrbuch der psychoanalytischen Therapie. Band I: Grundlagen. Berlin, Heidelberg: Springer-Verlag,1985). zdroj:http://www.arcana.cz/

Centrum osobnosti a jeho obranné mechanismy

7. dubna 2014 v 14:37 | Admin

Za centrum osobnosti bývá běžně považována její víceméně uvědomovaná instance Já. Cizojazyčné ekvivalenty Já mají dvě alternativy - Ego a Self. Obě byly v teorii osobnosti využity. Pokud jde o obranné mechanismy Já, uvádí odborná literatura kolem pěti desítek těchto reakcí. Zhusta bývají v psychoterapii zaměňovány s odporem, protektivními nebo kompenzačními mechanismy (viz J. Kulka, 2005). V následujícím příspěvku se zaměříme pouze na obranné reakce osobnosti a závěrem se krátce dotkneme možností jejich zpracování v pozitivní psychodynamické terapii.

Systémová integrativní teorie osobnosti

Ve dříve rozpracované teorii osobnosti (Kulka, 1987, 2002) vycházíme právě z její nejvyšší integrační úrovně, z Já (jáství). Já je integrováno kolem životních potřeb a hodnot. Uchování života i jeho naplnění vyžaduje uspokojování potřeb a realizaci uznávaných hodnot. Proto se ukázala být vhodným výchozím paradigmatem struktury osobnosti soustava relací potřeb a činností. Celostní systém, v němž jsou potřeby a hodnoty integrovány, byl nazván "motivační podstrukturou osobnosti". Psychická regulace a řízení činnosti jsou zajištěny osobnostním podsystémem, jenž dostal název "výkonový". Tím jsme dospěli ke třem bazálním podstrukturám osobnosti: egotické, motivační a výkonové. Struktuře jáství budeme věnovat větší pozornost níže. Motivační strukturu naplňují nejen potřeby a hodnoty, nýbrž také postoje, zájmy a další faktory emocionálně kognitivní povahy. Základními komponentami výkonové struktury jsou temperament, jenž profiluje zejména emocionálně motorické aspekty výkonů, schopnosti, které determinují jejich úroveň (míru), a vůle, která reprezentuje cílově zaměřenou determinující tendenci chování.
Kromě uvedených podstruktur a jejich dispozic je nutno uvažovat také o obecných vlastnostech, které jsou určovány interakcí bazálních podstruktur. Soubor těchto vazeb označujeme jako "charakter". Osobnost jako hierarchicky uspořádaný, integrovaný systém je neredukovatelná na jednotlivé mechanismy své činnosti. Přesto se můžeme při analýze osobnostní struktury ocitnout na různých úrovních integrace, jako je úroveň intrafunkční (integrace jednotlivých psychických funkcí - vnímání, myšlení, paměť atd.), interfunkční (systémy senzorický, kognitivní, emotivní a motorický), suprafunkční (motivační a výkonová podstruktura osobnosti) a konečně úroveň superfunkční (egotická podstruktura a charakter).

Centrum: Ego a Self

Zvláštní pozornost si zaslouží egotická substruktura. Z největší části vzniká na základě sebeuvědomování člověka. Egotická podstruktura zahrnuje identitu osobnosti a obraz sebe, Ego-koncept a sebepojetí. Přesto není výlučně vědomá či uvědomovaná. Zůstává otázkou, jak tuto globální tektoniku osobnosti vztáhnout k psychodynamické, resp. psychoanalytické koncepci s jejím klasickým strukturálním a topografickým modelem. Od dřevních dob psychoanalýzy se v teorii osobnosti mnoho událo. Do popředí zájmu vystoupily zejména centrální části osobnosti, jako jsou Ego a Self (viz Ego-psychologie a Self-psychologie), byla rozpracována teorie objektních vztahů.
Třebaže samotný S. Freud (viz Ch. Rycroft, 1993, s. 107) vždy shodně a jasně uváděl, že jeho model Id-Ego-Superego je fikcí, často se na to zapomíná. Z hlediska teorie osobnosti je to nakonec dosti hrubá koncepce psychického aparátu, která byla později podrobena mnoha zjemněním. Výše uvedená systémová integrativní teorie osobnosti není v rozporu s psychodynamickým modelem, který vlastně pojednává o vědomých a nevědomých prioritách motivace a výkonů individua. Dynamika Ego-Id či Ego-Superego má své místo také v tomto modelu jako boj motivů, jejich výkonová projekce, činnost a její hodnocení.
Jinak je tomu u diferenciace Ega a Self. Ch. Rycroft (op.cit.) uvádí, že zatímco Ego patří k objektivnímu referenčnímu rámci, jenž vidí osobnost jako strukturu, Self náleží k referenčnímu rámci fenomenologickému. V literatuře se nejčastěji Ego charakterizuje jako centrum fungování, Self je pak vztaženo k subjektivnímu prožívání sebe sama.
Propracovanou teorii Self nabízí H. Kohut (1991). Podle tohoto autora jsou v normálním vývoji prekurzory psychických struktur Self/objektové vztahy. K postupné konsolidaci Self dochází na základě transmutující internalizace selfobjektů. Self, resp. jeho jádro je pak "nezávislým centrem iniciativy a vnímání, pevně spojeného s našimi nejdůležitějšími ambicemi a ideály a s naším prožitkem, že naše tělo a mysl vytvářejí jednotu v prostoru a kontinuum v čase (op. cit. ss. 69-70).
Kohut sám přiznává (s. 112), že nikde neuvádí přesný význam pojmu Self, ani nevysvětluje jeho základ. Připouští to "bez lítosti a studu". Připomeneme-li Freudovu specifikaci modelu osobnosti jako pouhé fikce, dospíváme k závěru, že tyto psychoanalytické či dynamické koncepty slouží pouze pochopení vybraných projevů, nikoli však popisu reálných struktur, byť se o strukturách neustále hovoří. Systémově-integrativní model, který je popsán výše, však představuje hypotézu o reálně fungující osobnostní kompozici, která má svůj psycho- a neurofyziologický základ (zatím o něm víme příliš málo).
Rozdílnost Ega a Self lze konečně popsat kohutovskými termíny tzv. "provinilého" a "tragického" člověka. Zkoumáme-li osobnost v prvé perspektivě, zaměřujeme se na analýzu naplňování pudů a na frustrace a vnitřní konflikty při neschopnosti dosáhnout těchto cílů, většinou vlivem sociokulturních omezení. Naproti tomu "tragický člověk" usiluje o vyjádření charakteru (ideálu) svého Self a jeho snahy leží mimo princip slasti. Je to také člověk sebevyjadřující se a kreativní. Oběma typům pak odpovídá perspektiva pohledu na Já (jáství): uvažujeme o Egu provinilého a o Self tragického člověka.

Ohrožené jáství

Útok na Já a jeho ohrožení představuje obecně problém. Člověk má problém, jestliže se ocitne pod vlivem situace, na niž nemá k dispozici pohotově adaptivní reakci, chování. Jestliže je každý problém, který konstruktivně řešíme a vyřešíme, prostředkem osobního růstu, pak problémy, které nevyřešíme a jež nás zatěžují či zraňují, se proměňují v psychotraumata. Zvláštní skupinou těchto problémů jsou právě takové, které představují nějakou hrozbu Egu či Self. Kromě ohrožení života či existence to jsou situace, kdy je narušováno dobré sebehodnocení (good self-esteem), sebeakceptace (self-acceptance) a sebeúcta (self-respect). Zdravý jedinec se má naučit řešit problémy, konkrétně útoky na své Já, s nimiž se v životě setkává.
Problémy/traumata můžeme obecně rozdělit do tří kategorií:
frustrace (překážka na cestě k cíli: např. jedinec se cítí neakceptován svým kolegou),
konflikty (střet protichůdných sil na cestě k cíli: např. koincidence exhibicionismu a úzkosti před vystoupením na veřejnosti), stresy (zátěž na cestě k cíli, která je na hranicích naší kapacity zvládání anebo ji přesahuje: např. nadměrné množství pracovních úkolů).
Člověk může problém řešit, vyhnout se mu, ignorovat jej, nebo jej odložit na později. Ne vždy se ovšem problém podaří vyřešit, a proto se objevují kompenzace, defenze a protekce (J. Kulka, 2005). Jejich typické využívání vytváří charakterovou strukturu, která se může přeměnit na typickou strukturu neurotickou (patologickou), pokud jedinec své problémy nezvládne. Tato možnost je mnohokrát v literatuře pojednána. Například W. R. D. Fairbairn (1952) vypracoval teorii objektních vztahů, na jejímž základě vysvětluje etiologii různých poruch - u obsedantně-kompulzivní poruchy například dítě předpokládá, že přijímaný i zavrhovaný objekt jsou uvnitř něj, takže dosáhne určité míry nezávislosti za cenu, že musí kontrolovat "špatný", tj. zavrhovaný vnitřní objekt, u paranoidní poruchy zase předpokládá, že akceptovaný objekt je uvnitř, zatímco zavrhovaný mimo atd. Ať už jde o eufunkční nebo dysfunkční řešení problému, vždy je jeho účelem ustavení nové rovnováhy. V tomto smyslu jsou i různé psychopatologické projevy snahou o nalezení jakési nové rovnováhy. Psychoanalytické a psychodynamické studie to ukázaly na četných příkladech (viz U. Boessmann et al., 2001, s. 104 ad.).
Jak již bylo konstatováno, nelze říci, že by každá obranná reakce byla patologická. Pokud si zachovává adaptivní charakter, její intenzita, frekvence a rozsah nepřestoupí určitou míru, může mít pozitivní význam. Byly provedeny také jejich hierarchizace. Příkladem je pokus G. E. Vaillanta (1988), jenž rozlišil zralé, středně zralé a nezralé obrany. Mezi zralé obrany zařadil popření, altruismus, sublimaci a humor. Mezi středně zralé patří intelektualizace (izolace), vytěsnění, reaktivní výtvor, přesun, somatizace, racionalizace a odčinění. Nezralé obrany představují pasivní agrese, agování (acting out), disociace, projekce, autistická fantazie, bagatelizace, idealizace, štěpení (splitting), psychotické obrany, popření vnější reality a její deformace.

Obranné mechanismy Já

Obrana (defenze) je obecně štítem proti aktuálnímu útoku, tj. proti momentálnímu ohrožení. V literatuře nalezneme mnoho definic psychologické obrany. Už u S. Freuda (1922, cit. podle Ch. Rycrofta, 1993, s. 84) je obrana "obecné označení pro každou techniku, která nutí Ego, aby ji používalo při konfliktech, jež mohou vést k neuróze..." Podle Rycrofta může být obrana vyvolána a) úzkostí, zaviněnou zvýšením pudové tenze; b) úzkostí, zaviněnou špatným svědomím (hrozbami Superega); c) reálným nebezpečím. P. N. Novalis, S. J. Rojcewicz a R. Peele (1999, s. 72) definují psychologické obrany jako " nevědomé mechanismy myšlení nebo konání, které brání před vnějšími nebo vnitřními hrozbami, jež by vedly ke vzniku dysforického afektu (např. úzkosti nebo smutku)".
Všechny uvedené psychické mechanismy mohou být zdravé, eufunkční nebo nezdravé, dysfunkční. Jedním ze žádoucích efektů psychoterapie je dostat tyto mechanismy pod kognitivní a afektivní kontrolu.
Pro ilustraci si alespoň uveďme abecední přehled významnějších defenzivních mechanismů. Vzhledem k omezenému rozsahu příspěvku není možno je popsat:
Afektualizace (affectualization)
Afiliace (affiliation)
Agování (acting out)
Agrese/destrukce (aggression/destruction)
Aserce (self-assertion)
Asketismus (ascetism)
Altruistické odstoupení, (altruistic retreat)
Apatie (apathy)
Bagatelizace (belittlement)
Cílová inhibice (aim inhibition)
Devalvace (devaluation)
Eluze (elusion)
Externalizace (externalization)
Fixace (fixation)
Humor (humor)
Idealizace (idealization)
Identifikace (identification)
Identifikace s agresorem (identification with aggressor)
Inhibice (inhibition)
Introjekce (introjection)
Introjektivní identifikace (introjective identification)
Intelektualizace (intellectualization)
Internalizace (internalization, incorporation)
Izolace (isolation)
Konverze (conversion)
Kooperativní pokus (cooperative trial)
Neutralizace (neutralization)
Obrácení proti sobě (turning against oneself)
Obrácení v opak (turning into opposite)
Odčinění/reparace (undoing/reparation)
Odklonění/deflexe (deflection)
Odmítání pomoci (help-rejecting)
Odpor (resistence)
Omnipotence (omnipotence)
Pasivní agrese (passive aggression)
Perverze (perversion)
Popření (denial)
Popření reality pomocí fantazie, (negation of reality by fantasy, autistic fantasy)
Potlačení/vytěsnění (repression)
Projekce (projection)
Projektivní identifikace (projective identification)
Přesunutí, přemístění (displacement))
Racionalizace (rationalization)
Reaktivní formace (reactive formation)
Regrese (regression)
Restituce (restitution)
Somatizace (somatization)
Stěžování si (complaining)
Sublimace (sublimation)
Substituce (substitution)
Suprese (suppression)
Symbolizace (symbolization)
Štěpení/disociace (splitting/dissociation)
Účelové zapomenutí (purposive omission)

Pozitivní psychodynamická terapie: jedna z možností zpracování defenzí

Práci s obrannými mechanismy v pozitivní psychodynamické terapii lze popsat pomocí pětistupňového modelu:
1) pozorování/distancování: zjistit a popsat všechny obrany a pozitivně je přeznámkovat (princip "poznávat"),
2) inventarizace: zjistit jejich eufunkčnost a dysfunkčnost (princip "chápat"), pochopit celkový model obran klienta, případně jejich hierarchii, tj. kterým obranám dává přednost,
3) situační povzbuzení: zdůraznit pozitivní aspekty problémů, sebeuvědomění, povzbuzení Self (budování Self-esteem, Self-acceptance, and Self-respect, princip "přijmout")
4) verbalizace: jejich uvědomění a slovní formulace, učení správných reakcí, doplnění deficitů (posílení autonomie Self, princip "změnit")
5) rozšíření cílů: pohovořit o smyslu života a problémů, které nás potkávají, formulovat cíle do budoucna (princip "nové cíle").

Psychoanalytická práce s obrannými procesy spočívá v jejich odvrácení a převedení pudových impulsů nebo afektů zpátky do vědomí. Pak je na Egu a Superegu, aby se s nimi vypořádali na lepším základě. V pozitivní psychodynamické terapii také klientovi pomáháme vlastní sebeobrany zhodnotit, eufunkční postupy podpořit a ty dysfunkční eliminovat. Svou úlohu zde hraje učení se novým dovednostem. Zde skýtá hodně inspirace kognitivně behaviorální terapie. Důležité je také využívat osobní zdroje. Člověk se musí naučit snášet více nepříjemností, aniž by hned musel sáhnout po svých obranných mechanismech. Ego a Self je třeba nejen chránit, ale také zocelit, posílit. Práce s typickými obranami osobnosti klienta nám dává nahlédnout do jeho způsobů vyrovnávání se s životními problémy. Pozitivní psychodynamická terapie poskytuje návod, jak s nimi pracovat a tvořivě využít vnitřní zdroje klienta.

LITERATURA

Boessmann, U., Hrsg. (2001). Praktischer Leitfaden für tiefenpsychologisch fundierte Richtlinientherapie. Bonn: Deutscher Psychologen Verlag,GmbH.

Fairbairn, W. R. D. (1952). Psychoanalytic Studies of the Personality. London:
Tavistock Publication.

Freud, A. (1991). The Ego and the Mechanisms of Defense. Madison,
Connecticut: International Universities Press.

Jung, C. G. (1993). Analytická psychologie. Její teorie a praxe. Praha: Academia.

Kohut, H. (1991). Obnova Self. Praha: Psychoanalytické vydavatelství. (orig.:
The Restoration of the Self, New York: International
Universities Press, Inc., 1977).

Kulka, J. (1987). Zvláštnosti osobnosti mladých umělců. In: Světový názor a umělec
socialistické epochy, ed. J. Kulka. Brno: JAMU, 137 - 176.

Kulka, J. (2002). Univerzální sémiotická funkce, osobnostní struktura a grafoanalýza. In:
Sociálne procesy a osobnosť. Baumgartner, F., Frankovský, M., Kentoš,
M. (Eds.). Košice: SVÚ SAV a ÚEP SAV, 168 - 174.

Kulka, J. (2005). Working with protective, defense, and compensatory mechanisms
of Ego and Self in Positive Psychotherapy In: Proceedings of the 6th Int.
Training Seminar of Positive Psychotherapy. Felix: Romanian Association
of Positive Psychotherapy.

Novalis, P. N., Rojcewicz, C. J., Peele, R. (1999). Klinická príručka podpornej
psychoterapie. Trenčín: Vydavateľstvo F. (orig,: Clinical Manual
of Supportive Psychotherapy. American Psychiatric Press, Inc.,
1993).

Rycroft, Ch. (1993). Kritický slovník psychoanalýzy. Praha: Psychoanalytické
vydavatelství. (orig.: A Critical Dictionary of
Psychoanalysis, Penguin Books, 1972, 1. vyd. Nelson,
1968).

Thomä, H., Kächele, H. (1993). Psychoanalytická praxe. 1. Teorie.
Hradec Králové: MACH. (orig.: Lehrbuch der psychoanalytischen
Therapie. Band I: Grundlagen. Berlin, Heidelberg: Springer-Verlag,
1985).

Vaillant, G. E. (1988). Defense mechanisms. In: Nicholi, A. M. (ed.). The New
Harvard Guide to Psychiatry. Cambridge, MA, Harvard
University Press, ss. 200-207.
zdroj:http://www.arcana.cz/

Hypnotické techniky při terapii nadváhy

7. dubna 2014 v 14:36 | Admin
Poznatky o příčinách obezity nejsou zatím zcela jasné. Uvažuje se o faktorech psychologické povahy, ale jsou také zmiňovány faktory genetické, zejména konstituční a biochemické. Už se většinou nehledá psychologický vzorec "obézní osobnosti" a upustilo se také od různých psychodynamických výkladů. Podle jedné takové hypotézy vedou k přejídání v dětství neuvědomované konflikty. Obézní jednotlivci jsou pak považováni za pasivní, frustrovaná individua, která touží po lásce. Podle jiné hypotézy bývalo přejídání považováno za prostředek vyrovnávání se s emocionálním stresem, jako jsou deprese a anxiozita. R. M. Kaplan, J. F. Sallis a T. L. Patterson (1996) uvádějí, že úroveň deprese a anxiozity je podobná u lidí obézních a s normální váhou. Na základě Schachterovy teorie internality a externality se spíše předpokládá, že u obézních jedinců se příjem potravy více řídí vnějšími podněty, jako jsou přítomnost a vzhled jídla, místo a čas.

Behaviorální terapie obezity
Pokud jde o terapii obezity a různé programy snižování nadváhy, ke klasickým úspěšným metodikám patří techniky behaviorální.

R. B. Stuart (1967) uveřejnil populární program, jenž má čtyři složky:
1) Sebemonitorování jedince při jídle, pomocí něhož se reguluje příjem potravy v žádoucím směru.
2) Různé formy sebekontroly, jako například snížení příjmu vysokokalorických jídel.
3) Zpomaluje se samotné jezení (prodloužení přežvykování, odkládání příboru atp.).
4) Po každém sebemenším úspěchu následuje motivační posílení žádoucího chování.
Programy behaviorální modifikace se osvědčily lépe nežli žádná léčba anebo psychoterapie. Za důležitou se u nich také považuje sociální podpora. Podpora sociálního prostředí je vnímána jako přináležitost k určité síti sociální komunikace a vzájemné závaznosti či závislosti. Členy takové sítě vnímáme jako jedince, na něž se můžeme spolehnout, kteří nás akceptují, starají se o nás anebo nás mají rádi. Zde jsou také kořeny sebeakceptace, která je pro úspěšnou terapii obezity velmi důležitá. Člověk mající sociální podporu, má přirozeně pravděpodobně i vyšší sebeakceptaci.

Kognitivně behaviorální systém doplněný imaginací a hypnotickou technikou. Systém, jenž si popíšeme, je úspěšně využíván v ambulantní praxi klinické psychologie a je velmi účinný při individuálním vedení.

Je založen na následujících principech:
1) Utvořit si sebeakceptující, milující představu o sobě. Přestat nenávidět své tělo, které se nám zdá příliš tučné, neforemné,
2) Používat představivost a nepotýkat se se silou vůle. Představivost vždy zvítězí nad silou vůle. - Jsem štíhlá.
3) Používat správné formulky (viz dále).
4) Vytvořit si správné stravovací návyky, pravidelně cvičit a pohybovat se.

Doporučení D. Johnsonové:
1) Mít o sobě velmi dobrou představu.
2. Stanovit si reálný cíl.
3) Tento cíl si zapsat.
4) Určit si konečný termín dosažení tohoto cíle.
5) Dosahování cíle si dopodrobna vizualizovat.
6) Přestavovat si onen pocit, když je cíle dosaženo: pocit vděku a radosti.
7) Již nyní se chovat tak, jako by cíl byl skutečností.
8) Dodržovat všechny výše uvedené body.
9) Vytvořit si plán a snažit se jej splnit.
Nesledovat váhu, nedívat se na displej. Usaďte se ve svém novém těle (štíhlá představa) na pláži.

Sabotážní myšlenky:
1) Skeptické myšlenky typu "Tohle nefunguje". Ztotožněte se s celým systémem a přijměte konečnou představu. Pak drobné neúspěchy a pochybnosti snadno vymýtíme. Můžete dokonce momentálně něco přibrat, ale nevadí to, protože nakonec budete stejně hubenější.
2) Potřeba stále se vážit a kontrolovat svou hmotnost. Zahoďte váhy.
3) Zlobíte se na sebe za své negativní myšlenky. Řekněte si v duchu "Stop" a negativní myšlenku nahraďte myšlenkou pozitivní.
4) Máte pocit viny, protože jste snědla něco, co jste neměla. Nutno odstranit. Autosugesce: Všechno, co sním, se přemění na energii.
5) Příliš se necháte ovlivnit názory jiných nebo sdělovacími prostředky. Buďte sama sebou. Jednou jste se postila do nového systému hubnutí a realizujete jej.
6) Necháte se odradit, protože jste momentálně přibrala. Nebo jste netrpělivá, jelikož se vám zdá, že hubnete pomalu. Kolik let jste byla naprogramována na nadváhu? Nelze to najednou rychle přeskočit a od základů změnit.

Podvědomé důvody pro udržování nadváhy
1) Sebeobrana.
Nadváha může účinkovat jako obranná bariéra, která má před někým nebo něčím chránit.
2) Nošení břemen.
Ti, kteří mají neustále nějaké starosti anebo nesou tíhu problémů jiných, mohou přibírat na váze.
3) Splňování nenaplněné potřeby, přání.
Jde o náhradní uspokojení hédonické motivace.
4) Neumíte říkat NE.
Nebrat na sebe úkoly či odpovědnost za druhé.
5) Vyhýbání se nutnosti čelit strachu nebo jiným překážkám na cestě k úspěchu.
Být štíhlá? Stojí to za tu námahu? Nebo: Nechci dojít určitého cíle a nadváha mi pomůže zbavit se jej.
6) Ztráta naděje.
7) Sebetrestání.
Nejsem hodna lásky, obdivu, uznání. Zasloužím si odmítání, odsouzení, být ošklivá.
8) Někdo jiný chce, abyste zhubla.
Možná, že vy sama se cítíte dobře taková, jaká jste. Pak není třeba hubnout.

Vhodné formulky:
Jsem šťastná, zdravá a štíhlá.
Všechno, co sním, se přemění na energii.
Každá věc, kterou sním, zkrášluje a zeštíhluje moje tělo.
Lidé si všímají mého nového, štíhlého těla.
Čím více štíhle myslím, tím je má postava štíhlejší.


Literatura
Besser-Siegmund,Cora: Easy Weight. Der mentale Weg zum natürlichen Schlanksein.
ECON, Düsseldorf, Wien, New York 1988.
Johnsonová, D.: Jak myslet štíhle. Pragma, Praha 1997.
Kaplan, R. M., Sallis, J. F., Patterson, T. L.: Zdravie a správanie človeka.
SPN, Bratislava 1996.
Stuart, R. B.:Behavioral control of overeating.
Behaviour Research and Therapy, 1967, 5, 357 - 365.
zdroj:http://www.arcana.cz/

Struktura osobnosti

7. dubna 2014 v 14:34 | Admin
V naší integrativní teorii osobnosti vycházíme z její nejvyšší integrační úrovně, z jejího centra - Já (jáství). Já je integrováno kolem životních potřeb a hodnot. Uchování života i jeho naplnění vyžaduje uspokojování potřeb a realizaci uznávaných hodnot. Proto se jeví jako vhodné výchozí paradigma strukturace osobnosti soustava relací potřeb a činností.

Potřeby a hodnoty jsou integrovány do celostního systému, jenž byl nazván "motivačním". Psychická regulace činnosti a sociálního styku je disponována osobnostním podsystémem, jenž dostal název "výkonový".

Dospěli jsme tak ke třem bazálním podstrukturám osobnosti: egotické, motivační a výkonové. Struktuře jáství budeme věnovat větší pozornost dále. Motivační strukturu naplňují nejen potřeby a hodnoty, nýbrž také postoje, zájmy a další faktory emocionálně kognitivní povahy. Základními komponentami výkonové struktury jsou temperament, jenž profiluje zejména emocionálně motorické aspekty výkonů, schopnosti, které determinují jejich úroveň (míru), a vůle, která reprezentuje cílově zaměřenou řídící tendenci chování.

Zmíněné podstruktury popisujeme pomocí běžných konstruktů osobnostních vlastností, tzv. osobnostních predikátů. Kromě toho je nutno uvažovat také o obecných vlastnostech, které jsou určovány bazálními podstrukturami, zejména jejich součinností. Tento soubor označíme jako "charakter".

Považujeme-li osobnost za hierarchicky uspořádaný, integrovaný systém, bude logické uvažovat o různých úrovních integrace. Je zřejmé, že ontogeneticky jsou nejprve integrovány jednotlivé psychické funkce. Poté dochází k integraci funkcí mezi sebou. Libovolná celostní činnost organismu se uskutečňuje v integraci několika fyziologických mechanismů do jediného funkcionálního systému. V tomto systému pak probíhají kvalitativně nové procesy, jejichž úroveň organizace je vyšší a neredukovatelná na jednotlivé mechanismy. Vzniklé funkcionální systémy mohou být ovšem organizovány do ještě vyšších celků. Můžeme se tak při analýze osobnostní struktury ocitnout na různých úrovních integrace, jako je úroveň intrafunkční (integrace jednotlivých psychických funkcí - vnímání, myšlení, paměť atd.), interfunkční (systémy senzorický, kognitivní, emotivní a motorický), suprafunkční (motivační a výkonová podstruktura osobnosti) a konečně úroveň superfunkční (egotická podstruktura a charakter).

Zvláštní pozornost si zaslouží egotická substruktura. Vzniká na základě sebeuvědomování člověka. Kromě utváření identity vlastní osobnosti se již od dětského věku rozvíjí sebepoznání, jehož produktem je obraz sebe. Sebeobraz se týká fyzických i psychických kvalit osoby. Může být pravdivý nebo falešný. Vedle tohoto reálného sebeobrazu je třeba odlišit obraz ideální, tj. obraz toho, jaký by chtěl daný jedinec být. Dále jsme ve struktuře jáství identifikovali tzv. Ego-koncept. Rozumíme jím pojem Já jako funkčního systému. Jde o Já představované jako instance, která provádí rozhodování, je nositelem volní aktivity a sebereflexe. Ego-koncept jako centrum jáství, identita a sebeobraz jsou kognitivními složkami egotické struktury a jsou proto výsledkem sebepoznání. Člověk však také sám sebe prožívá (sebecit) a hodnotí (sebehodnocení). Na základě vlastní identity a sebeobrazu, jejich procítěním a zhodnocením se utváří osobní sebepojetí, sebekoncepce. Je to však jen výchozí bod utváření sebepojetí. Autokoncepce totiž zahrnuje nejen to, jak se jedinec hodnotí, nýbrž i to, jak se pojímá a stylizuje, jak chce být vnímán. Sebepojetí není jen poznáním sebe sama, nýbrž i tím, jak se k poznatkům o sobě jedinec staví, jak se s nimi vypořádává, co z toho vyvozuje pro svou současnost i budoucnost. Sebepojetí proto také definujeme jako autoprojekt osobnosti.

Dospěli jsme tak ke globální tektonice osobnosti, jejímž pojítkem jsou různé psychické integrativní procesy, které zahrnují nejen celou biografickou oblast, nýbrž otevírají také kontinuitu transbiografickou (viz transientní oblast psychosomatická a psychospirituální, tj. tzv. transpersonální transient).


LITERATURA
Kulka, J. (2001): Grafologie - systém a technické termíny. Brno: ARCANA, Econ.
zdroj:http://www.arcana.cz/

Připravil: doc. PhDr. Jiří Kulka, CSc.,- duševn íí zdraví

7. dubna 2014 v 14:30 | Admin
Podobně, jako je lidský organismus podřízen homeostáze, která udržuje fyziologické proměnné v daných hranicích, existuje jakási rovnováha psychologická, která je zajištěna uspokojováním individuálních potřeb. Dlouhodobá deprivace v jakékoli motivační oblasti vede k psychickým poruchám a k poruchám chování, které známe jako neurotizaci, osobnostní disharmonii, psychosomatické choroby a podobně. Utváří se rovnováha nová, která garantuje určitou jistotu a stabilitu navzdory tomu, že je udržována často s těžkými ztrátami vnitřní a vnější svobody pohybu a že jsou její následky patologické. Finalita je jednoduchá - symptomatika napomáhá k redukci úzkosti a nejistoty.


Možno říci, že zdravá osobnost funguje v souladu se svými potřebami. Které to jsou? Záleží na tom, z jakého úhlu se díváme a v jakém teoretickém rámci se pohybujeme. Potřeby mohou být hierarchizovány. Podle známé koncepce A. Maslowa tvoří nejnižší úroveň potřeby fyziologické a potřeby bezpečí, na něž navazují tzv. afiliační potřeby, jako je láska, náklonnost a sounáležitost, potřeba někam patřit a podobně. Na vyšších patrech jsou potřeby uznání a seberealizace, nejvýše jsou potřeby kognitivní a estetické.

Člověk je bytostí, která tíhne ke smyslu. Potřebuje vědět, proč něco dělá nebo má činit. Má-li něco pro jedince osobní smysl, dokáže unést mnohem větší zátěž, nežli za jiných podmínek. Jestliže má smysl uzdravit se a člověk je pozitivně motivován, lépe se léčí a dobře spolupracuje. Pokud se mu nechce žít, mohou zklamat i ověřené terapeutické postupy. Smysl života je komplexní filozofickou kategorií. Je však zřejmé, že jeho součástí je prospívání a naplnění radostí. Pak hovoříme o šťastném životě a jsme rádi na světě.
Není šťastné existence bez individuální seberealizace. Její podstatu tvoří - zde se odvoláváme na pozitivní a transkulturální psychoterapii Nossrata Peseschkiana - láska a poznání. Podle tohoto perského lékaře představují schopnost milovat/být milován a schopnost poznávat základní lidské potenciality, které se jednak podmiňují (láska plodí poznání a poznání zase vede k lásce) a jednak se od nich odvíjí celá řada dalších schopností.
Základní schopnost lásky se týká především emocionální oblasti duševního života a pramení z ní tzv. primární schopnosti jako umění milovat, být vzorem, mít trpělivost, udělat si na někoho čas, navázat kontakt, pěstovat sex, důvěřovat a budit důvěru, mít naději, víru, pochybnosti, jistotu, pocit jednoty všehomíra. Tyto primární schopnosti jsou základnou, o níž se opírají schopnosti sekundární, které vycházejí z poznávání. Patří k nim přesnost, čistotnost, pořádek, poslušnost, zdvořilost, čestnost, věrnost, spravedlnost, píle a pracovní výkon, spořivost, spolehlivost, přesnost a svědomitost. Na různé psychické poruchy lze podle Peseschkiana nahlížet jako na jednostrannou diferenciaci některých uvedených schopností. Jde o to, odstranit různé bloky a inhibice a docílit integrace a rovnováhy tak, aby se láska a poznání vzájemně podporovaly a potencovaly. Prakticky se tážeme - jaký význam má pro daného jedince určitý symptom a jaké má kladné stránky? Například jaké pozitivní aspekty má červenání, jaké výhody přináší stydlivost a co pro pacienta znamená, že má astmatické záchvaty?
Již od 60. let minulého století se v klinické psychologii uvažuje o podstatě člověka z hlediska etického (tzv. humanistický směr). Je dobrá, nebo špatná? Historie i současnost nás stále překvapují, jakých špatností je člověk schopen. Na místě je ovšem otázka, proč tak činí? Filozofická a kulturní antropologie, moderní etologie a další vědní disciplíny řeší tuto otázku v několika perspektivách. Pro psychoterapii je důležité představit si, zda jedinec, který je šťastný a spokojený, má tendenci ubližovat jiným? Analýzy motivace a chování nám dávají opodstatnění doufat, že zlo není dílem ďábla, ale jakýmsi omylem, že člověk je prvotně motivován prosociálně. Jinými slovy: kdo trápí jiné, sám je nešťasten a potřebuje vlastně pomoc. I v hloubi jeho duše je láska a touha po poznání.
Vycházíme tedy z pozitivního obrazu člověka - chybou je nejen somatické, ale také psychické onemocnění. Následující desatero nám dává šanci spojit dobré s užitečným:
• Každý problém mne upozorňuje na nové možnosti v mém životě.
• Chyby jsou zde proto, abychom se z nich něco naučili.
• Můj život by měl být naplněn radostí.
• Jsem hoden lásky jako každý jiný člověk, mohu být milován.
• Mohu si zvolit: být šťasten nebo nešťasten. Život je něco více nežli pouhé přežití.
• Štěstí a radost v mém životě jsou závislé pouze na mém rozhodnutí.
• Mohu být nezávislý na jakýchkoli okolnostech.
• Mám právo přátelsky říci Ne, pokud se necítím být připraven, pokud jsem nejistý anebo bych mohl být nějakým způsobem raněn.
• Mám právo stále růst a měnit se.
• Přebírám zodpovědnost za své činy a vytvářím si tak prostor pro smíření s osudem, které se může stále prohlubovat.

K našemu tématu se závěrem k zamyšlení hodí následující příběh:
Byl jednou jeden žák řeckého filozofa, kterému jeho mistr po tři roky kázal dávat peníze každému, kdo ho urazil. Když toto tříleté období skončilo, mistr mu řekl: "Nyní můžeš jít do Atén a učit se Moudrosti." Když žák vstupoval do Atén, spatřil jistého mudrce, který seděl u brány a urážel každého, kdo vcházel i vycházel. Urazil i žáka, který však propukl v smích. "Proč se směješ, když tě urážím?" otázal se mudrc. "Protože," řekl žák, "jsem tři roky za takové věci platil a ty mi to nyní dáváš zadarmo."
"Vstup do města," řekl mudrc, "leží ti u nohou…".
(starý antický příběh)


LITERATURA

1. Peseschkian, N. (1995). Partnerské vztahy. 33 a jeden způsob jak žít ve dvou.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

2. Peseschkian, N. (1996). Kupec a papoušek. Brno: Cesta.

3. Peseschkian, N. (1999). Příběhy jako klíč k dětské duši. Praha: Portál.

4. Peseschkian, N. (2000). Psychoterapie v každodenním životě. Brno: Cesta.


Připravil: doc. PhDr. Jiří Kulka, CSc.,
klinický psycholog a psychoterapeut,
ArcaNova, spol. s r.o., Brno
www.arcana.cz
zdroj:http://www.arcana.cz/

Názor psychologa: Radši ať je dítě přechválené, než aby se krčilo v koutě

5. dubna 2014 v 23:32 | Admin
Model americké výchovy, kdy se rodiče usilovně snaží své dítě podpořit a to někdy i za cenu, že se ze sebevědomého caparta rozvine v (proč to neříct naplno) drzého spratka, u nás většinou není příliš populární. Češi se ve většině případů ubírají opačným směrem.
S chválou šetří a svého potomka vedou spíše k poslušnosti. Výsledkem může být druhý extrém - zakřiknuté a stranou se držící dítě, které si nevěří a netroufne si jakkoliv se prosazovat nebo vybočovat z řady.

Dostane čtyřku, aby se do duhého pololetí zlepšilo

Metoda negativní motivace (kterou s oblibou používají například paní učitelky ve školách) spíše nefunguje, než funguje. Dítě, kterému se nedaří, potřebuje vystoupit z bludného kruhu neúspěchů. Vyzdvihnutím jeho, byť malého, vítězství, mu pomůžete orientovat se na pozitivní výsledky svého snažení.

Bez chválení se žít nedá

Toto heslo razí dětský psycholog Václav Mertin. A dodává, že nejde jen o samotnou chválu. Podporu můžeme vyjádřit mnoha způsoby a nemusí jít vždy o verbální projev. Vlídnost a povzbuzení rodičů jsou pro zdravý psychický vývoj zkrátka nezbytné. Správná dávka sebedůvěry je vstupenkou do spokojeného života. "K "západnímu" sebevědomí máme ještě daleko, ale pomalu se nám daří k němu směřovat", uzavírá PhDr. Mertin v optimistickém duchu.
zdroj:http://www.maminka.cz/

Možná jste pojal/a podezření , nebo máte jistotu, že u někoho ve Vašem okolí se nyní duševní porucha rozvíjí.

5. dubna 2014 v 21:58 | Admin

Můj kamarád, nebo příbuzný je nemocný

Duševní pohoda je nedílnou součástí celkového zdraví každého člověka a zrovna jako zdraví tělené může být i zdraví psychické ohroženo celou řadou poruch. Ty mohou být lehké a přechodné, ale i závažné nebo dokonce život ohrožující. Vznikat mohou z příčin vnějších i vnitřních; někteří lidé mají patrně k duševním poruchám větší náchylnost než jiní, nicméně za učitých okolností může psychicky onemocnět prakticky kdokoli z nás.
Možná jste pojal/a podezření , nebo máte jistotu, že u někoho ve Vašem okolí se nyní duševní porucha rozvíjí. Nebylo by to nic tak neobvyklého, neboť některou duševní nemoc prodělá během života zhruba každý čtvrtý až pátý člověk. Bohužel zdaleka ne všichni se odhodlají s těmito problémy k návštěvě lékaře, nebo aspoň ne zavčas - stydí se, považují to za slabost, za vlastní selhání. Mnozí si ani nechtějí připustit, že by psychické problémy mohli mít. Nemoc pak může probíhat dlouho nerozpoznána a neléčena, což nezřídka vede k zesílení obtíží, jejich opakování nebo chronifikaci. Dotyčný a většinou i jeho blízcí se dlouho trápí a potýkají s důsledky onemocnění - konflikty, stresem, problémy v zaměstnání či škole, s financemi, přidruženými tělesnými poruchami atd. A mnohdy zbytečně.
Pokusíme se Vám nyní dát základní vodítko pro vaše vlastní posouzení, zda se u Vašeho známého může rozvíjet nějaká duševní porucha a co v tom případě můžete pro něj nejlépe udělat.

Životní fáze či situace

Určité životní fáze přinášejí samy o sobě významné změny, které mohou být velmi stresující, ačkoli jsou přirozené a žádoucí. Počínaje dětstvím, kdy se ovšem za běžných okolností o pohodu, rozvoj a tělesné i duševní zdraví starají rodiče, je to dále hlavně období dospívaní a mladé dospělosti, založení vlastní rodiny, narození a výchova dětí, v pozdějším věku odchod vlastních dětí z domova, končení vlastní pracovní kariéry a přechod do penze, a konečně stárnutí a stáří. Přechod mezi životními fázemi je obdobím zvýšených nároků, s nimiž si člověk nemusí vědět rady. I mimo tato přechodová období však mohou kohokoli potkat těžkosti, které narušují tělesnou, duševní či sociální pohodu a mohou vést i k propuknutí onemocnění.
Ať už u Vašeho známého či příbuzného nacházíte či nenacházíte zjevný důvod či stres, přesto může být v pozadí jeho či jejích problémů duševní porucha.

Individuální vnímavost, zranitelnost a odolnost

Každého člověka potkají někdy v životě těžkosti a starosti, každý člověk je ovšem jinak vybaven na jejich zvládání . Někdo zvládne hodně sám, jiný s pomocí druhých a další se snadno "sesype", je to individuální. Obrazně to lze přirovna ke třem dětským hračkám: někdo má do vínku dánu odolnost jako "plechový panáček" (otučený a pomačkaný, ale přežije téměř všechno), někdo jako "dřevěný panáček" (vydrží hodně, ale přecejen se může rozštípnout), někdo se však rodí jako "porcelánová panenka" (stačí ťukout a rozsype se na tisíc kousků). Každý ovšem máme nějaké své slabší místo a kdokoli se může dostat do situace, kdy je jeho míra překročena a slabé místo povolí. Jenomže ne každý si to uvědomí a připustí, a pak je rozhodující, zda lidé z blízkého okolí dokáží šikovně pomoci.

Nástup obtíží

Začátek problémů může být náhlý, někdy vysloveně prudký - v průběhu několika dnů či dokonce hodin. Jindy však obtíže vznikají nenápadně, poznenáhlu, a rozvíjejí se řadu týdnů nebo měsíců, plíživě dokonce i léta. Někdy lze počátek obtíží spojit s nějakou významnou událostí - příjemnou a vzrušující (povýšení v zaměstnání, zahraniční cesta, umělecký zážitek, svatba ap.), stresující (zkouška, ztráta zaměstnání, těžká nemoc, partnerský rozchod ap.) či přímo dramatickou (autonehoda , úmrtí v rodině ap.), jindy žádnou takovou souvislost nenacházíme.
Dovolte, abychom Vám nyní předložili několik návodných otázek, které je dobré si položit při rozhodování , zda se může u Vašeho kamaráda/příbuzného jednat o duševní poruchu.

Když jde o Vaše dítě...

Pokud máte obavu či podezření, že se duševní nemoc rozvíjí u Vašeho syna či dcery, platí sice všechno, co jsme už napsali i co píšeme dále, přesto je to situace obzvláště citlivá. Mezi čtrnáctým a osmnáctým (až dvacátým) rokem věku, kdy řada duševních poruch včetně těch závažných propuká, často nelze vlastně rozlišit, zda je neobvyklé či dramatické chování jen projevem bouřlivého dospívání, nebo již poruchy. K tomuto věku patří zkoušení nových věcí - aktivit, látek, vztahů. Většinou jde pouze o experimenty, i ty však mohou být nebezpečné. Riziko přináší vzrušení, a to je pro dospívající hnacím motorem. A tak zkoušejí hranice vlastních sil, testují pravidla jejich porušováním, pohrdají dosavadními jistotami a vydávají se vstříc neznámému. Sami se ocitají střídavě v euforii a chmurách, ve víru společenského žití a ve stažení do samoty. Už toto mnohdy rodičům dělá vrásky - matky a otcové někdy doslova šílí strachy, nebo taky vzteky. Pubertální a adolescentní děti mají zkrátka "v popisu práce" vyvádět svoje rodiče z míry.
Když se však ukazuje, že tyto projevy přecejen přesahují běžné brnkání na nervy, není radno je podcenit. Duševní porucha, která propukne u mladého člověka do 18 let, budí o to více strachu, bezradnosti, úzkosti, pocitů viny - jak u pacienta samotného, tak u jeho rodičů. Tyto emoce jsou pochopitelné a zažívají je i rodiny, kde dítě oenmocní tělesnou chorobou. Přijetí a vyrovnání se s faktem onemocnění není jednoduché. Je to proces, který vyžaduje určitý čas, přináší pocity smutku, nespravedlnosti, vzteku, obviňování i sebeobviňování, je zkouškou vztahů, odhaluje slabé i silné stránky každého jednotlivce i celé rodiny.
Při podezření na rozvíjející se duševní poruchu v takto mladém věku se možná nevyhnete hospitalizaci svých dětí na dětském psychiatrickém oddělení. Důvodem je jednak nutnost ochrany (pro riziko sebevražedného, ale někdy i agresivního chování, které je důsledkem obrovského vnitřního napětí, zmatku a úzkosti pacienta), jednak nutnost provést důkladné celkové vyšetření - tělesné, psychiatrické i psychologické. Hospitalizace ani onemocnění samo není ničí selhání, ničí zavinění; rovněž případné nápadné projevy chování mladého pacienta je třeba nebrat příliš osobně - oldlišit Vaše eventuální skutečné konflikty od jejich nemocí zkreslené podoby není v akutním stádiu nemoci možné.
Diagnózou Vašeho dítěte však život nekončí, ať se jedná o podezření na depresi, bipolární poruchu, schizofrenii či nevyrovnaný vývoj osobnosti. Od prvotního zmatku, často iracionálního zděšení , bezradnosti a zoufalství se mohou rodiny dopracovat k mnohem větší stabilitě, informovanosti a optimismu. K tomu napomohou odborníci - dětští psychiatři, dětší psychologové, psychoterapeuti a rodinní terapeuti. Dále informace od nich - nebojte se ptát! - i informace, které si můžete sami najít, a ty, které již našly jiné rodiny, jež se ocitly v podobné situaci. Ano, nejste v tom sami. Ptejte se lékařů a sami si vyhledejte edukační (vzdělávací) a podpůrné programy pro příbuzné pacientů s duševními poruchami. Ačkoliv budete mít tendenci soustředit veškerou pozornost na svoje dítě a jeho problémy, musíte mnohdy v první řadě zapracovat sami na sobě. I v těžké době nezapomínejte na sebe, na odpočinek; pokud si uvědomíte vlastní problémy - neúnosný stres, úzkosti, deprese, poruchy spánku, neváhejte vyhledat pomoc (např.psychoterapii) pro sebe. Snažte se v rodině vyhnout projevování silných emocí - a to jak nespokojenosti, kritiky, tak i nadměrných obav, ochraňování. Rozdělte zátěž z nové situace přiměřeně mezi odborníky, sebe, další příbuzné, přátele a rovněž další odborné služby.
Vaše dítě bude patrně po určitý čas potřebovat větší pomoc, ta by se ale měla omezit jen na nezbytnou míru a nezbytnou dobu. Nezapomínejte předávat Vaší dceři či synovi zpět jejich kompetence i odpovědnost, jakmile to půjde. I když se jejich dospívání duševními problémy zkomplikovalo, je velmi důležité tento proces nezastavit, naopak jej citlivě podpořit. Vaše dítě bude patrně moci pokračovat ve studiu, později v osamostatňování v bydlení, bude si hledat staré či nové kamarády, obnovovat své zájmy, navazovat partnerské vztahy. Možná přitom bude muset užívat nějaké léky, vyhýbat se nadměrnému stresu a předcházet krizovým situacím, ale to vše se dá zvládnout, jen se to musíte - Vy i oni - naučit.
Povšiml jse si u Vašeho kamaráda či příbuzného v posledních době změn v jedné či více z těchto oblastí ?
  • V jeho vztahu k sobě, k jeho vlastní osobě ("změnil jsem se, nejsem jako dřív"; přestal o sebe dbát)
  • V jeho vztahu k druhým lidem (chová se k Vám anebo dalším lidem jinak, jako byste se změnili Vy; podezřívavost, vztahovačnost)
  • V jeho režimu dne, aktivitách, výkonnosti (práce, odpočinek, spánek: moc, málo, nepravidelně, neobvykle)
  • V jeho chování a tělesném stavu (včetně sexuálního chování)
  • V jeho náladě a jiných prožitcích (nadnesená, skleslá, nestálá, úzkostá; bludy, halucinace)
  • V myšlení a řeči (zmaten běžnými věcmi; nebo naopak věcem dává nový, neobvyklý smysl; mluví napřeskáčku, říká nesmysly aj.)
  • Ve spánku, jídle a pití (více, méně, nepravidelně)
  • V komunikaci s druhými (vyhledávání, vyhýbání se, konflikty)
  • V sebeovládání (vznětlivost; řeči o sebevraždě; máte obavy, že by mohl někomu nebo sobě něco udělat)
Nebo považujete některou z těchto oblastní u kamaráda či příbuzného dlouhodobě za problematickou, neuspokojivou, narušenou ?
  • Pociťuje výraznou úzkost, tíseň, skleslost, ztrátu energie, chuti do činností, ztrátu zájmu, radosti, sebejistoty. Svěřil se, že je k ničemu, nic se mu nedaří, nikdo mu nerozumí, nikdo si ho nemůže cenit a mít rád. Nemůže se uvolnit a od těchto úvah odpoutat, ani mu je nelze vymluvit
  • Mluví o smrti, o sebevraždě
  • Užívá svévolně léky, drogy, alkohol
  • Ztratil zájem o sexuální život. Nebo se naopak chová (neobvykle) sexuálně nevázaně až pohoršlivě, jako by ztratil zábrany a stud
  • Trpí změnami nálad, někdy se rozjařený a akční, jindy pod psa (aniž by to zjevně souviselo s událostmi). Nálady se rychle střídají, nebo je váš kamarád či příbuzný naopak dlouhodobě skleslý či dlouhodobě euforický
  • Nedodržuje plány, dohody. Odmítá se podílet na běžných úkolech, povinnostech. Chová se hrubě, sprostě k blízkým osobám, sobecky až asociálně, půjčuje si, ev. krade peníze či věci, ačkoliv takový nebýval
  • Nebo je naopak velikášský, spasitelský, charitativní, rozdává ap. - ale nepřiměřeně
  • Pozorujete u něj úbytek odhodlání, vůle. Odkládá věci, rozhodnutí, důležitá i banální. Nemůže se rozhodnout, běžné věci se mu jeví jako zásadní a neřešitelné
  • Trpí změnami spánku: obtížným usínáním, neklidným či přerušovaným spánkem, předčasným probouzením. Nebo naopak zvýšenou spavostí. Spánek mu nepřináší dostatek odpočinku, budí se neosvěžen
  • Pozoruje se nadměrně. Pociťuje velké obavy o své zdraví, i když žádná vyšetření neukázala poruchu. Má nepřiměřené obavy o zdraví svých blízkých, o své blízké vůbec.
  • Je podrážděný, vznětlivý, dostává se snadno do konfliktů s druhými (s vámi), slovních či dokonce fyzických. Druzí lidé mu nepřiměřeně lezou na nervy
  • Jí či pije zřetelně více nebo naopak zřetelně méně než dříve, zhubl či ztloustl. Ev. i zvrací, možná záměrně. Kouří výrazně více. Uchyluje se častěji k alkoholu (ev.drogám), aby zaplašil starosti, uvolnil se, usnul...
  • Poškozuje se - pořezáním, pálením cigaretou ap.
  • Je výrazně nespokojen se svojí postavou, svým vzhledem, snižuje váhu a je v tom zcela nekritický. Přejídá se nebo naopak drasticky omezuje v jídle a neustoupí. Zvrací.
  • Začal se stranit lidí. Pohrdá jimi, či si připadá naopak v jejich očích nemožný. Má pocit, že ho lidé pozorují, pomlouvají, pošklebují se. Má pocit, že proti němu lidi něco mají, brojí, chtějí mu škodit
  • Slyší zvuky/hlasy, když nikdo není přítomen. Někdo nebo něco ovlivňuje jeho myšlenky. Má pocit, že někdo řídí jeho konání mimo jeho vůli. Dostává znamení světly aut, vysíláním rádia či televize.
  • Vidíte u něj (závažné) narušení v některé z těchto oblastí: studium, zaměstnání, partnerské, rodinné, mezilidské vztahy; péče o vlastní osobu; péče o domácnost; zájmy a záliby; duchovní, církevní život (přičemž toto narušení souvisí s jeho fungování m nebo je alespoň nelze jednoduše přisoudit vnějším okolnostem)
Proč může mít Váš kamarád či příbuzný zábrany vyhledat odborníka
  • Necítí se (duševně) nemocný (chybí mu vědomí choroby, tzv. náhled)
  • Nezná vhodné odborníky v blízkosti svého bydliště, nemá kontakty
  • Je přesvědčen, že musí být statečný - vydržet to a/nebo si pomoci sám (zvl. muži)
  • Považuje duševní trápení za své selhání a stydí se za něj
  • Nechat si pomoci považuje obecně za slabost (častěji muži)
  • Obává se, že bude označen za blázna
  • Má zkreslené představy o psychiatrické léčbě (lécích, psychoterapii) - pochyby o účinnosti, obavy z vedlejších úřinků
  • Obává se hospitalizace na psychiatrii, nedobrovolného léčení
  • Obavá se stigmatizace - předsudků, poškození možností v zaměstnání apod.

S čím ke komu

Někdy není snadné na začátku rozhodnout, zda je lépe se obrátit se žádostí o pomoc na psychologa nebo psychiatra. To by Vás však nemělo odradit od hledání této pomoci - každý z odborníků Vás v případě potřeby může nasměrovat k někomu z kolegů. Můžete také první informace o potížích svého kamaráda/příbuzného říci po telefonu a odborník vám poradí, kam se obrátit. Můžete rovněž využít moderní elektronické formy komunikace - napsat e-mailem apod. Je důležité hlavně někde začít.
  • Naléhavé případy
V případě velmi naléhavých problémů, kdy si již nevíte rady a máte obavy o zdraví a bezpečí vašeho kamaráda či příbuzného (zmatenost, rizkové chování, sebevražedné úmysly) či se obáváte možných rizik pro jeho okolí (výhružky, agresivita, možnost ničení věcí či napadení osob), je nutné, abyste urychleně přiměli dotyčného vyhledat krizovou pomoc! Není-li k tomu svolný (nebo ve Vašem místě není k dispozici krizové centrum), neváhejte volat záchranku či policii. Můžete rovněž požádat, aby k Vašemu blízkému vyjel mobilní krizový tým a provedl intervenci přímo v místě bydliště.
  • Středně naléhavé případy:
Tedy případy, kdy nejde o přímé ohrožení života či zdraví Vašeho kamaráda či příbuzného, ale je již patrné, že psychické problémy značně narušují jeho/její pohodu, vztahy a praktické fungování. Napadá Vás, že by měl/a brát nějaké léky. Vyhledejte nejbližší psychiatrickou ambulanci podle místa bydliště Vašeho kamaráda v adresáři psychiatrů, nebo vyhledejete krizové služby.
  • Méně naléhavé případy:
Váš kamarád nebo příbuzný se necítí dobře, ale sám není ochoten nebo schopen najít si odbornou pomoc. Vy se chcete poradit, co pro něj udělat, nebo jej rovnou chcete objednat na první vyšetření - Adresář psychiatrů, Krizová centra a služby.
zdroj:http://www.psychoportal.cz/

Ještě jsem se neléčil a cítím potíže

5. dubna 2014 v 21:28 | Admin
Duševní pohoda je nedílnou soušástí celkového zdraví každého člověka. Zrovna jako zdraví tělesné může být ovšem i zdraví psychické ohroženo celou řadou poruch. Ty známe lehké a přechodné, ale i závažné nebo dokonce život ohrožující. Vznikat mohou z příčin vnějších i vnitřních; někteří lidé mají patrně k duševním poruchám větší náchylnost než jiní, nicméně za učitých okolností může psychicky onemocnět prakticky kdokoli z nás.

Možná jste pojal/a podezření - nebo máte jistotu - že se právě u vás nyní duševní porucha rozvíjí. Nebylo by to nic tak neobvyklého, neboť nějakou duševní nemoc prodělá během života asi každý čtvrtý až pátý člověk. Bohužel zdaleka ne všichni se odhodlají s těmito problémy navštívit lékaře, nebo aspoň ne zavčas, neboť by to považovali za slabost, selhání, cosi zahanbujícího. Nemoc pak může probíhat dlouho nerozpoznána a neléčena, což nezřídka vede k zesílení obtíží, jejich opakování nebo chronifikaci. Dotyčný a často i jeho rodina se dlouho trápí a potýkají s důsledky onemocnění - problémy v mezilidských vztazích, v zaměstnání či škole, s financemi, přidruženými tělesnými onemocněními atd. A mnohdy zbytečně.
Pokusíme se Vám nyní dát základní vodítko pro Vaše vlastní posouzení, zda se u Vás může rozvíjet nějaká duševní porucha a co v tom případě můžete pro sebe nejlépe udělat.

Životní fáze či situace

Určité životní fáze přinášejí samy o sobě významné změny, které mohou být velmi stresující, jakkoli jsou přirozené a žádoucí. Je to hlavně období dospívaní a mladé dospělosti, později odchod vlastních dětí z domova, končení pracovní kariéry a přechod do penze, a konečně stárnutí a stáří. (Pomíjíme zde dětství, kdy se za normálních okolností o pohodu a tělesné i duševní zdraví dětí starají rodiče.) Přechod mezi životními fázemi je obdobím zvýšených nároků, s nimiž si člověk nemusí vždy vědět rady. I mimo tato přechodová období však mohou kohokoli potkat těžkosti, které narušují tělesnou, duševní či sociální pohodu a mohou vést i k propuknutí onemocnění.
I když však u sebe nenacházíte žádný zjevný důvod (říkáte si třeba "všechno důležité mám, daří se mi v práci, jsem zdráv já i moje rodina, měl bych být šťastný"), a přesto se necítíte štastný ani spokojený, může být v pozadí duševní porucha.

Individuální vnímavost, zranitelnost a odolnost

Každého člověka potkají někdy v životě těžkosti a starosti, každý je ovšem jinak vybaven na jejich zvládání . Někdo vydrží a překoná hodně sám, jiný s pomocí druhých a další se snadno "sesype" - je to individuální. Kdokoli se však může dostat do situace, kdy jeho míra je překročena a pomoc prostě potřebuje. Pak není jistě prohrou, zbabělostí či slabostí odbornou pomoc vyhledat. K psychologům nechodí jen ufňukané paničky a slaboši, k psychiatrům nechodí jen "naprostí blázni".

Nástup obtíží

Začátek problémů může být náhlý, někdy vysloveně prudký - v průběhů několika dnů či dokonce hodin. Jindy však obtíže vznikají spíš nenápadně, poznenáhlu, a rozvíjejí se řadu týdnů nebo měsíců, plíživě dokonce i v řádu let. Někdy lze počátek obtíží spojit s nějakou významnou událostí, ať už vzrušující (povýšení v zaměstnání, zahraniční cesta, umělecký zážitek, svatba ap.), stresující (zkouška, ztráta zaměstnání, těžká nemoc, partnerský rozchod ap.) či přímo dramatickou (autonehoda, úmrtí v rodině ap.), jindy žádnou takovou souvislost nenacházíme.
Dovolte, abychom Vám nyní předložili několik návodných otázek, které je dobré si položit při rozhodování, zda vyhledat odbornou pomoc nebo alespoň konzultaci v otázkách duševního zdraví. Většinu z nich si někdy v životě položí každý z nás a závisí v zásadě na intenzitě (tíži, hloubce) obtíží, jejich častosti a trvání, zda jde o pocity přirozeně a logicky doprovázející určité situace (např.smutek z rozchodu), nebo zda jde již o chorobný příznak (deprese).
Povšiml, povšimla jste si v posledních dnech či týdnech u sebe změn v některých z těchto oblastí?
  • Ve svém vztahu sám k sobě, k vlastní osobě ("změnil jsem se, nejsem jako dřív")
  • Ve vztahu k druhým lidem ("změnili se, nejsou jako dřív, chovají se ke mně jinak")
  • V režimu dne, aktivitách, výkonnosti (práce, odpočinek, spánek)
  • V náladě a jiných prožitcích (nadnesená, skleslá, nestálá, úzkostá)
  • V myšlení (kroužení myšlenek, ztráta pocitu samozřejmosti, známého smyslu)
  • V tělesných projevech (napětí, sevření, tlaky, pocení, dýchání, zrak, bolesti, neklid, abnormální únava, plačtivost, sexuální aktivita aj.)
  • Ve spánku, jídle a pití (více, méně, nepravidelně)
  • V komunikaci s druhými (vyhledávání, vyhýbání se, konflikty)
  • V sebeovládání (vznětlivost, obavy, že byste mohl někomu nebo sobě něco udělat)
Nebo považujete některou z těchto oblastní u sebe dlouhodobě za problematickou, neuspokojivou, narušenou?
  • Pociťujete výraznou úzkost, tíseň, skleslost, ztrátu energie, chuti do činností, zájmu, radosti, sebejistoty? Zdá se Vám, že jste k ničemu, nic se vám nedaří, nikdo Vám nerozumí, nikdo si Vás nemůže cenit a mít Vás rád? Nemůžete se uvolnit a od těchto úvah odpoutat?
  • Děláte si velké výčitky? Máte pocit, že jste vše pokazili a zasloužíte potrestání? Ztrácíte naději, že se vše obrátí k lepšímu? Připadá vám, že pro vás život ztrácí smysl?
  • Myslíváte na smrt? Pomýšlíte někdy na sebevraždu?
  • zdroj:http://www.psychoportal.cz/

DLPA - aminokyselina pro dobrou náladu a snížení chuti k jídlu

3. dubna 2014 v 19:29 | Admin
Dextro - Levo - fenylalanin má unikátní schopnost zvyšovat hladinu endorfínů a enkefalínů v centrálním nervovém systému. Zlepšuje náladu, zmírňuje chronickou bolest a snižuje nadměrnou chuť k jídlu.
Účinky:

1) Antidepresivní účinek
DLPA je prekurzorem náladu zlepšujícího dopaminu. Zároveň zvyšuje hladinu PEA a endorfínů, které též způsobují dobrou náladu.

2) Uvolňování bolesti

Studie prokázaly účinek DLPA při chronických bolestech, jelikož zvyšují hladinu morfínu podobných endorfínů v mozku.

3) Mentální bdělost

Kromě dopaminu se DLPA přeměňuje i v další mozek stimulující látky jako noradrenalin, což je hlavní hormon mentální bdělosti.

4) Kontrola chuti k jídlu
Fenylalanin zvyšuje produkci cholecystokininu, látky, která snižuje chuť k jídlu.

Vhodné aplikace DLPA:
  • Deprese
  • Chronická bolest (artróza, bolest zad)
  • Mentální únava
  • Nadměrná chuť k jídlu

    Typické dávkování:
    500-2000 mg denně (nalačno)

    Kontraindikace:
    Neužívejte v případě, že trpíte fenylketonúrií, selháváním jater či ledvin. Neužívejte společně s MAO-inhibitory bez souhlasu kvalifikovaného lékaře.

    Vegetariánské kapsle s aminokyselinou DLPA 500mg od firmy Solgar můžete zakoupit zde nebo v nebo v obchodě s vitamíny a přírodní kosmetikou 001shop.cz Krakovská 22, Praha 1, tel. 296230202, Po-Pá od 10 do 19.00 a v So od 10-13.00 hod.
  • DLPA 500 mg od firmy SOlgar můžete též nově žádat v lékárně
  • zdroj:http://vitaminy.doktorka.cz/

Afektivnĺ poruchy: mánie, bipolární afektivní porucha, depresivní epizoda

3. dubna 2014 v 19:22 | Admin
Hlavním příznakem této skupiny chorob jsou poruchy nálady. Vyskytují se často a v případě deprese mohou ohrozit život sebevražedným jednáním.
Mánie
Je to porucha projevující se rozjařenou, okolnostem nepřiměřenou náladou, provázenou hyperaktivitou a velikášskými postoji s nápadným, nevhodným společenským vystupováním. Je přítomen manický syndrom (zvýšená aktivita či motorický neklid, nadměrná hovornost, myšlenkový trysk, ztráta zábran vedoucí k nepřiměřenému, neodpovědnému, rizikovému chování - jako je nepřiměřené utrácení, flámování, podnikání atd., zvýšená sexuální aktivita, snížená potřeba spát a změna činností).
Hypomanie nemá tak výraznou podobu a intenzitu jako mánie, je jí však velice blízká. Výskyt pouze manických epizod je extrémně vzácný, většinou jde o bipolární poruchu (maniodepresivní psychózu). Nejčastěji se však vyskytuje periodická depresivní porucha.

Bipolární afektivní porucha
Bipolární porucha, dříve zvaná maniodepresivní psychóza, je onemocnění, kde se střídají depresivní epizody s manickými. Mohou končit remisí nebo mohou přejít do opačného pólu (deprese do mánie a naopak), avšak toto střídání je obvykle nepravidelné. Často se později, po depresivních epizodách, vyskytne jen několik manických fází během života - pacient tedy trpí mnoha depresivními epizodami s vysokým rizikem sebevraždy. Pokud dochází k opakování manických epizod, obvykle se zkracuje období remise a objevuje se rychlé střídání deprese a mánie. Porucha se však může projevit jen jednou epizodou mánie. Jde o závažné celoživotní onemocnění, kde hereditární (dědičná) zátěž je vysoká a postižení dětí afektivní poruchou možné.

Depresivní epizoda/fáze
U této diagnostické kategorie se vyskytuje různě hluboký depresivní syndrom charakterizovaný neodůvodněnou chorobnou smutnou náladou, ztrátou zájmů a potěšení z aktivit, které pacienta dříve bavily, ztrátou pocitu radosti, anhédonií (neschopností prožívat radost), neschopností jakékoli činnosti, poruchami sebehodnocení, sebeobviňováním, zpomaleným myšlením, sníženou schopností komunikace vedoucí až k sociální izolaci, celkovou nechutí k životu, pesimistickým pohledem do budoucna a myšlenkami na sebevraždu. Dále bývají přítomny poruchy spánku, sexuální aktivity a příjmu potravy a různé bolestivé syndromy provázené únavou.

V MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) se objevil nový termín somatický syndrom, který je vyhrazen pro zvlášť těžké, klinicky významné příznaky deprese. Jde o zřetelnou ztrátu zájmů, nedostatek emočních reakcí a ranní probouzení (kolem 3-4. hodiny), nechutenství a nezájem o sexuální aktivity. Psychomotorické tempo je výrazně snížené nebo se vyskytuje agitovanost. Maximum obtíží bývá v ranních a dopoledních hodinách.

Mírná depresivní fáze - pacient většinou pracuje a sociálně se angažuje. Ustředně těžké depresivní fáze pacient obtížně zvládá pracovní, sociální a domácí aktivity. U těžké depresivní fáze je buď výrazný psychomotorický útlum, případně naopak agitovanost či značná stísněnost, ztráta sebeúcty, pocity viny, neschopnosti a neužitečnosti se sebevražednými tendencemi. Pacient není schopen (nebo jen velmi omezeně) pracovního, společenského a domácího zapojení. U těžké depresivní fáze s psychotickými příznaky - mimo výše popsané symptomy - se mohou objevovat bludy, halucinace a depresivní stupor (strnulost, nehybnost).

Pojem periodická (rekurentní) depresivní porucha označuje opakovaný výskyt depresivních epizod, kde fáze jsou též mírné, středně těžké a těžké s tělesnými nebo psychotickými příznaky či bez nich.

Zdroj: Eva Malá, Pavel Pavlovský - Psychiatrie, nakladatelství Portál

Neurotické poruchy a poruchy vyvolané stresem - Mezi nejčastější symptomy této skupiny poruch patří úzkost a strach.

3. dubna 2014 v 17:27 | Admin
Mezi nejčastější symptomy této skupiny poruch patří úzkost a strach. Úzkost vzniká bez příčiny, nebo jako odpověď na situace, které běžně nejsou nebezpečné. Může také vzniknout při pouhém očekávání situace, která úzkost způsobuje. Úzkost velké intenzity se nazývá panika. Strach je naproti tomu odpověď na konkrétní nebezpečí. Odhaduje se, že poruchami této skupiny je postižena asi ¼ populace rozvinutých zemí.
Porucha může často předcházet užívání drog (včetně léků a alkoholu), protože mnoho látek způsobuje dočasnou úlevu od obtíží. Úzkost, resp. strach se také může objevit v reakci na neočekávaný průběh intoxikace.
Prognosa je dobrá i když léčba je často dlouhodobá a obtížná.


Typická onemocnění:
Fobické poruchy Základním příznakem je úzkost, která se objevuje buď spontánně, nebo na základě setkání se situací či předmětem, který vyvolává fobii. Příkladem mohou být fobie z různých zvířat, lidí, z uzavřených prostor, ... Úzkost je doprovázena řadou tělesných projevů (bušení srdce, bolest na hrudi, pocení, sucho v ústech, nevolnost, závratě, ...)


Prognosa onemocnění je při adekvátní léčbě poměrně dobrá.
Vyskytuje se relativně často.


Panická porucha Náhle vznikající záchvaty mocné úzkosti, které jsou neočekávatelné a neváží se na žádnou konkrétní situaci. Téměř vždy je doprovází strach ze smrti, či šílenství. Odeznívají během několika desítek minut.
Stav může vzniknout v souvislosti s užitím drog, hlavně psychostimulancií a halucinogenů, nebo je součást jejich abstinenčního syndromu (alkohol, benzodiazepiny).
Prognosa při vhodné léčbě příznivá.
Vyskytuje se relativně často.
zdroj:http://www.drogovaporadna.cz/

Afektivní poruchy

3. dubna 2014 v 17:25 | Admin
Hlavním příznakem je porucha nálady, buď ve smyslu nadměrně dobré (mánie) nebo naopak skleslé (deprese). Společně s poruchou nálady se objevuje celá kaskáda změn - bývá přítomna změna psychomotorického tempa, rytmu spánku a bdění, nechutenství, ... Intenzita onemocnění může být různého stupně, od lehce změněné nálady, až po formy, které dosahují psychotické intenzity.

Změny afektivity doprovázejí prakticky každé užití drogy. Nadměrně dobrá nálada, nebo naopak hluboká deprese patří mezi typické příznaky užití drogy, nebo stavu po odeznění jejich účinku. Taková porucha nálady bývá obyčejně krátkodobá a odezní nejdéle během několika dní.

Prognosa afektivních poruch je většinou dobrá. Poměrně často se může onemocnění opakovaně vracet.


Typická onemocnění:
Mánie Základním příznakem je výrazná změna nálady, v lehčích případech je nálada jen nápadně dobrá, v těžkých může být nemocný značně expanzivní. Pro onemocnění je typická zvýšená aktivita až neklid. Klesá potřeba spánku, je zvýšená sexuální aktivita, ztráta zábran. Postižený se chová nezodpovědně, utrácí, u těžších případů se může chovat i značně riskantně. Nemocný se většinou cítí skvěle, pro okolí je však dosti nesnesitelný. Mánie může být doprovázena příznaky psychotického onemocnění, mohou být tedy přítomny bludy a halucinace. Onemocnění může někdy probíhat i pod obrazem tzv. "zlobné mánie".
Celkový obraz této poruchy je shodný s obrazem, který vidíme při intenzivním užívání psychostimulačních látek (pervitin, kokain, ...).


Prognosa onemocnění je poměrně dobrá, postižený se většinou spontánně uzdraví. Často však musí být do té doby hospitalizován. Onemocnění se často vrací buď ve formě monopolární mánie (postižený zažívá manická údobí) nebo maniodepresivního onemocnění (kdy se střídají období manických a depresivních stavů).
Vyskytuje se zřídka.
Deprese Základním příznakem je smutná nálada různé hloubky - postižený si může na smutek jen stýskat nebo může být zřejmá na první pohled. Nemocní popisují pocity beznaděje a bezvýchodnosti, nejsou schopni prožívat radost, stěžují si na pokles energie a zvýšenou únavnost - nedokončí započatou věc a nejsou schopni pustit se do něčeho dalšího. Bývají přítomny pocity viny, poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu. Je zvýšené riziko sebevraždy. Postiženého je zbytečné se snažit rozveselit, radost není schopen pociťovat.


Nejtěžší případy mohou být provázeny psychotickými příznaky, typická bývá v těchto případech bludná produkce - nemocný se obviňuje z toho, že uvedl sebe i blízké do neštěstí, o své vině je nezvratně přesvědčen. Někdy v takové situaci může dojít k tzv. rozšířené sebevraždě - nemocný zabije sebe i své blízké, aby je uchránil věčného utrpení. Někdy lze postižené zachytit před realizací sebevraždy ve stadiu fantazií o způsobu jejího provedení. Pak je nezbytné okamžitě zasáhnout.

Porucha se může někdy vyskytnout jako následek užívání drog, obyčejně však užívání drog předchází a může být příčinou rozvoje drogové závislosti (tlumivé látky - alkohol, heroin, ... přinesou postiženému krátkodobou úlevu). Situaci nahrává fakt, že porucha často uniká diagnose a tím pádem není léčena Poruchu mohou způsobit také některé léky.

Prognosa onemocnění spontánně odeznívá během několika měsíců, riziko návratu je vysoké, asi 50%, v některých případech se porucha stane chronickou. V případě adekvátní a dostatečně dlouhé léčby je prognosa poměrně příznivá.


Vyskytuje se velmi často.
Maniodepresivní porucha Onemocnění se skládá z cyklických atak manických a depresivních tak , jak jsou popsány výše. U poruchy je vysoké riziko sebevražedného jednání. Onemocnění je z hlediska užívání drog zajímavé tím, že jednak začíná v období dospívání a velmi často se společně s ním vyskytuje komorbidita - až polovina postižených nadužívá drogy, nejčastěji alkohol.
Prognosa je mírně nepříznivá.
Vyskytuje se zřídka.
zdroj:www.drogovaporadna.cz
 
 

Reklama