STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU




Admin-naposledy@seznam.cz








*Psychika člověka

Pokud máte strach, nejste to vy, ale váš strach, vy jste v tu chvíli tím strachem

29. března 2017 v 19:45 | Admin
Pokud jste klidní a vyrovnaní, lidé se vás často ptají, jak je možné, že vás "nic nerozhází". Odpovíte-li ale, že je vám v podstatě "všechno jedno", nikdo už si neuvědomí, že za touto odpovědí není skrytá lhostejnost, ale neutrální přístup ke všemu, co se děje. Říkám tomu "pozitivní ignorování" situací, které nelze ovlivnit, situací, které řešíme obracením se do minulosti, nebo myšlenkovými vhledy do budoucnosti - v zajetí nejistoty a strachu. Jde o schopnost žít přítomným okamžikem. Psychické potíže způsobuje strach, který je skrytý v myšlenkách a představách, do života přitahujeme to, co nechceme. Někoho strach vyburcuje k tomu, aby jednal, a někdo další díky strachu neudělá nic, zůstane stát na místě. Psychických onemocnění mezi lidmi neubývá, je tomu naopak.
Podívejme se na strach jinak, aniž bychom jakoukoliv nepříjemnou nebo tíživou životní situaci zlehčovali, to ponechme stranou. Nejde o stavy, kdy přímo čelíme nepříjemným nebo nebezpečným situacím, ale o pocity spojené se strachem z toho, co by se mohlo stát. Nejde ani o popírání smyslu pro opatrnost. Nekontrolované myšlení vzbuzuje nervozitu, a ta se snadno změní v pocit strachu, pokud s tím nic neuděláme, strach se stupňuje, ztuhneme strachem, tento stav se může stát panickým, a v nejhorším případě nás dokáže paralyzovat. Nepřekonatelný strach je doprovázen pocením, zrychleným dechem, svalovou slabostí, brněním končetin, neurózou, která snadno přejde v psychické potíže. Paralyzující strach z očekávaných nepříjemností znemožňuje pohyb, zabraňuje konat, správně a smysluplně se rozhodovat.
(Podívejte se na obrázky, které jsou zvláštně "rozvlněné", poukazují na skutečnost, že veškerá hmota je energie/informace, tedy energií/informací zároveň ovlivnitelná.)

Pokud máte strach, nejste to vy, ale váš strach, vy jste v tu chvíli tím strachem

Až budete někdy mít neodbytný (myšlenkový a emoční) strach, začněte tento strach pozorovat. Váš strach jste vy. Vy jste se stal tím strachem. Vaše pravé Já ustoupilo stranou, a dívá se, jak vyzařujete kolem sebe vzorec strachu, jímž právě jste. Strach je v myšlenkách, v pocitech, emocích, ve svalech, v srdci (zrychlený tep), je v celém těle. Které v tu chvíli není vámi, ale - dočasně - je strachem. Pokud vás strach paralyzuje (na psychické úrovni), jste s tímto strachem ztotožněni. Vaše pravé Já je mimo vás, proto nejste schopen nic pořádného dělat, konat, rozhodnout se. Pokuste se v tu chvíli vrátit ke své podstatě, uvědomujte si vaše pravé Já, a z této pozice pozorujte strach, který se vás snaží opanovat. Nesnažte se vibrace strachu jen tak zahodit, pozorujte je zpovzdálí. Naslouchejte svému strachu, pokuste se ho pochopit, zjistěte, co drží váš strach ve vašem vibračním poli. Popište vaše pocity, zjistěte, co vám říkají. Zakládá se váš strach na domněnce, na představě? Vyděsila vás nějaká představa? Máte hrůzu ze skutečnosti nebo z vlastních myšlenek?
Pokud sedíte doma v křesle, a máte strach ze zítřejší zkoušky, nemáte strach ze skutečnosti, ale ze své představy! A v okamžiku, kdy stojíte před dveřmi zkušebny a třesete se strachy, stále máte strach jen z představy. Myšlenkami si modelujete budoucí situaci, do které vkládáte strach, a tento strach považujete za skutečný, vymodelovanou situaci za pravdivou. Uvědomte si v tom okamžiku, že sami jste v tu chvíli tím strachem, a odložte svůj strach stranou. Staňte se sebedůvěrou. Navoďte si myšlenky, pocity a emoce, které vystihují sebedůvěru. Otevírejte dveře té které "životní" zkušebny s klidnou intuitivní předvídavostí, a vcházejte do proudu životních událostí jako ztělesněná sebedůvěra.

Je možné, že sami sebe, z nějakého skrytého důvodu, v podstatě trestáme, případně zneužíváme? Když nechat se ovládnout strachem (myšlenkami a pocity) je tak snadné?

Proč by nemohlo být stejně snadné nechat se ovládnout klidem a sebedůvěrou. Je to o vzorcích, které máme v sobě uložené, zakořeněné? Je možné přezkoumat své strachy, jaké myšlenky a vjemy za nimi stojí, a podle tohoto rozboru vymodelovat nové, povzbudivé vzorce? Pocit ohrožení, postavený na domněnkách, nás činí neschopnými. Tento strach považujeme za skutečný, on je skutečný, ale jenom proto, že jej naplno emočně prožíváme. Můžete se v takovém okamžiku sami sebe zeptat: Je tato moje představa skutečností? Shoduje se s tím, co se děje teď, v tomto okamžiku? Následkem je stres a únava, podrážděnost, zklamání a negativní reakce na vlastní neschopnost, a přitom jde většinou o zeď bludů, postavenou na domněnkách a představách. V tu chvíli nejde o realitu, nejde o fakta, nejde o nic, čemu skutečně tady a teď musíme čelit. Naplno prožíváme hlavně strachy založené na vzpomínkách, někdy hluboko zasunutých v našem nitru, v podvědomí. Jde o vzorce minulých zážitků, o vzpomínky na fyzickou nebo duševní bolest, na strádání, ponížení, na prohry, na citová zranění. Jde o vnitřní trápení, které - v danou chvíli - nemá nic společného se skutečností. Může jít i o vzorec podřízenosti, který je zafixovaný hluboko v nitru, proto své představy vnímáte tak skutečně. Něco ve vás se ztotožňuje se vzorci strachu vytvořenými v minulosti, v dětství. Nějaký problém sice může "viset ve vzduchu", ale ještě není realitou, čelíte danému problému pouze v myšlenkách a představách.

Myšlenky mají tvořivou moc, jak čelíte problémům na úrovni představ, tak je pravděpodobné, že budete daným záležitostem čelit i v realitě

Následující události vás budou utvrzovat v tom, že váš strach byl oprávněný, a vaše vzorce si přičtou další plusové body. Lidé, nic netušící o vašich představách, vás například slovně napadnou, pokud vám nedojde, že jsou zrcadlem vašich představ, zase se utvrdíte ve svém vzorci, že váš strach je oprávněný, skutečný. Pokud se vzdáte svého strachu, v podobě znepokojujících představ a domněnek, budoucí události dostanou jiný spád. Časem své vzorce upravíte, pozitivně proměníte, uvědomíte si, že váš život je propojen s kvalitou a intenzitou myšlenek, domněnek a představ. Pokud začnete své vzorce pozorovat, dojde vám, co se skutečně děje, jak sami na sebe a na svůj život působíte, jak vznikají různá nedorozumění. Vnímejte impulzy, které ve vás rozžehnou konkrétní vnitřní stavy, okamžiky, kdy se ve vás spouští vnitřní rozhovory, vnitřní dopředu připravované konverzace s osobou, se kterou máte například nějaký konflikt. V tuto chvíli se ve svém nitru bavíte s imaginární osobou, tak živě, a přitom tak slepě, že zapomenete, kdo skutečně jste. V tu chvíli je pro vás váš strach natolik pravdivý, aniž tušíte, jak precizně formujete příští události.
Dosaďte si k vašemu strachu cokoliv, co vám může činit potíže, pokud jsou okolnosti teprve na úrovni představ, myšlenek, domněnek, nepodložených podezření, předsudků, smyšleného očekávání: hněv, rozhořčení, nevraživost, žal, žárlivost, závist, touha po něčem, čeho se nám nedostává, pocit odpovědnosti za život někoho jiného, tvrdošíjné lpění na něčem, pocit, že to či ono nedokážete, že nesplníte očekávání, které do vás vkládá vaše okolí. Uvědomujte si, jak často používáte tato slova: to je hrozné, to je strašné, to je deprimující. Zastavte se nad každým okamžikem, kdy se vám přímo před očima předvede, že skutečnost je jiná, než jste předpokládali, než jste si (vy)mysleli. To jsou ty okamžiky kdy v překvapení, anebo také se studem říkáme: "Ale já jsem myslel, že je to jinak."

Uvnitř člověka je všetečný hlas, který neustále něco říká, tento hlas může říkat kdykoli cokoli, dokud se nenaučíme jej ostražitě pozorovat

Mentálními procesy uvnitř člověka jsou složité a jednoduché zároveň, jde o kvalitu uvědomování si: s čím rezonuji, a s čím nikoliv, co je povznášející a energetizující, nebo naopak deprimující, unavující a ubíjející. Energetické vnímání na úrovni mezilidských vztahů, a léčení mezilidských vztahů, lze nastartovat vnímáním přítomného okamžiku, a snahou být více empatičtí, než kritičtí, k okolí stejně jako sami k sobě. Na energetické úrovni můžeme vypozorovat, že se necítíme dobře v prostředí, kde panuje směsice protichůdných emocí a emocionálních potřeb ostatních osob, a pokud nevědomky do sebe vyzařování okolních jevů bez ochrany absorbujeme. Energetické, nebo psychické vyčerpání si většinou nespojujeme s prostředím, v kterém se pohybujeme. Vědomému vnímání různých energetických polí předchází soustředění, uzemnění, empatické vnímání, duchovní cítění. Empatie je schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby, porozumění emocím a motivům druhého člověka. Stačí na pár chvil potlačit své ego, a soustředit se na vlastní vnitřní prostor, řeč vlastních pocitů upozorní na nežádoucí vnější energie, které mohou vstoupit do našeho osobního prostoru a nepozorovaně proniknout do naší aury. To ale neznamená vkládat do okolního prostředí, do lidí, věcí či jevů svůj vlastní odpor, nechuť, nebo vlastní strach. Neklást odpor znamená: zůstat emočně a pocitově v neutralitě. Odpor způsobí, že si ve svém osobním prostoru nepříjemné energie nejen podržíte, ale budete je k sobě ve větší míře opakovaně přitahovat, tak se stanete více zranitelní, psychicky a duševně unavení. Nepříjemné okolní energie, které nechtěně přijmeme do svého energetického pole, uvolňujeme uzemněním, které provádíme vědomě.
Pravidelným uzemněním a neutrálním přístupem umožníte cizím energiím procházet okolo vás bez škodlivého vlivu. Uvědomujte si vlastní energetický prostor, a hranice, které vás oddělují od ostatních osob, uvědomujte si vlastní auru, a vše, co sami do svého okolí vyzařujete. Čím bližší je kontakt s nepříjemnou osobou (situací, jevem, místem), tím více negativní energie vstoupí do vašeho osobního prostoru. Vlastní nepříjemné pocity a emoce působí jako magnet, přitahují k nám to, co nechceme. Proto volíme k různým jevům a událostem, pokud to je alespoň v určité míře možné, neutrální, klidný postoj. Dokonalost (téměř nadlidská, ale ne nemožná, současně nikoliv pro život nezbytně nutná) spočívá v umění udržet si neutrální postoj za jakékoliv situace, k jakémukoliv jevu, k jakémukoliv člověku. To znamená - nepolarizovat. Životní energie se zřídkakdy vyskytuje v "čisté" formě, projevuje se a působí v dualitě jin a jang. Vše je vytvářeno a určováno střídavým působením jin a jang. Pokud si toto uvědomíme, nebudeme označovat věci za dobré nebo špatné, ke všemu budeme přistupovat usazeni ve svém středu - tedy neutrálně. Cokoliv, s čím nesouzníme, záležitosti, které nemůžeme žádným způsobem ovlivnit, můžeme "pozitivně ignorovat".

Vnímání okolních, neznámých energií, které nás na podprahové úrovni, anebo přímo ovlivňují, je možné se postupně naučit

Okolní energie vnímáme buď nevědomky, podprahově, nebo otevřeně a vědomě. Například můžeme vnímat, nebo také nevnímat, že energii si vyměňujeme se vším, čeho se dotkneme. Základním rozlišovacím prvkem je sympatie a antipatie. Energie proudí v plné síle mezi námi a tím, co považujeme za krásné, příjemné a přitažlivé, aniž by nutně muselo docházet k přímému doteku, postačí vědomá koncentrace a zaměření pozornosti určitým směrem. Ne všechno na nás ale působí svěže, ne vedle každého člověka pookřejeme, ne každá situace nás rozesměje. Pokud načteme okolní energie jako nepříjemné, a nepropadneme jejich vlivu, můžeme postupně nacházet skryté příčiny vlastních strachů.
S vnímáním okolních energií souvisejí pocity a emoce, nebo tělesné projevy jako je zrychlený dech, pocit chladna, náhlá bolest hlavy. Široké spektrum emocí (v sobě i v lidech kolem nás) najdeme mezi těmito základními emočními póly: od sklíčenosti a hlubokého zármutku až k pocitu nekonečného štěstí a euforie. Někdy si cizí energie nepřipouštíme, ale nejde to vždy, například vzhledem k vlastní únavě, pokud se necítíme fit, cizí energie nás snadněji ovlivní. Obzvlášť pokud se setkáme s někým, kdo se třese v emočním rozrušení, a má mysl zatemněnou hněvem, sebelítostí či vinou, nenávistí k lidem, sklonem k neustálému hledání chyb u druhých, sklonem k pomlouvání. Někdy nemáme dostatek vlastní síly se na druhého člověka jakkoliv naladit. Přistupovat ke čtení energie jiného člověka musíme s odvahou, otevřeností a důvěrou. Je nutné umět rozlišovat vlastní emoce od těch okolních, a rozlišovat skutečné energetické naladění na jiné osoby od náhodných domněnek. Vždy si položíme otázku: jak se cítím? A odpověď hledáme nejdříve na tělesné úrovni, až poté v myšlenkách. Je důležité se uvolnit, soustředit se, klást jednoduché otázky a naslouchat. Orientační otázku lze svému nitru položit těsně před vstupem na určité místo, a po chvíli na místě samém.
Až zjistíte, že vnímání vyzařování druhých osob funguje, stanete se méně zranitelnými. Až se to začnete učit, soustřeďte se pouze na vnímání a rozlišování nálad jiných lidí (například tíseň, smutek, strach), ale nevtahujte žádné z těchto vibrací do sebe. Pokud se náhle cítíte nedobře, může to být tím, že jste do sebe nechali nepozorovaně vstoupit vyzařování z vnějšího okolního prostředí. A naopak, vaše energie je váš resonanční podpis, který za sebou svou přítomností na určitém místě, nebo aktivitou v určitém dění zanecháváte. Můžete také současně pozorovat, pokud jste dostatečně sebekritičtí, jak vaše energetické vyzařování působí na ostatní.

Rozlišovat lze také přímé fyzické, nebo energetické doteky druhých osob

V jakékoliv situaci platí, že se nikdy bezdůvodně nedotýkáme druhých osob, ani nás by se nikdo neměl jen tak dotýkat. Během rozhovoru nevstupujeme lidem do jejich osobního prostoru. Nedíváme se jim bez přerušení upřeně do očí. Energetický dotyk ale neznamená pouze fyzický kontakt, jde o vnímání vyzařování druhé osoby. Rozlišujte mezi jednotlivými pocity: cítíte se zaraženě, překvapeně, přešel vám mráz po zádech, přepadla vás náhlá únava, otrávenost, podivný pocit kolem žaludku, nebo nepříjemné svírání u srdce? Občas si s někým energeticky neladíme takříkajíc na první pohled, energetický dotyk druhé osoby můžeme vnímat například jako "lepkavý", kdy i po odchodu máme pocit, že energie druhého člověka zůstává kolem nás jakoby "přilepená". Nepříjemný člověk působí studeně, má-li v sobě silný zápor, například skrývaný hněv, přejde nám mráz po zádech. Pokud je vyzařování nějaké osoby stísněné až dramatické, vaše energie náhle klesne a zhorší se vám nálada, pocítíte únavu. Třeba jen tím, že někoho litujete, aniž tušíte, že dotyčný vůbec nemusí chápat, proč jeho osobu někdo lituje, a třeba o to vůbec nestojí. Fádní a nudný člověk, znuděný vlastním životem, ve vás nevyvolá téměř žádnou reakci, pouze vnitřní nezájem, případně vás pohled na něj rozesmutní a znepokojí. Člověk se špatnou vitalitou působí pochmurným dojmem, hned tak něco jej nerozveselí, a na druhé osoby může přenášet špatné pocity, neklid a únavu. Člověk se zablokovanou energií bývá často smutný, málo komunikuje, působí ztuhle, nevědomky může lidem kolem sebe odebírat energii, životní sílu. Člověk s hyperaktivní energií je dvojího typu: buď je plný životní síly, se kterou vědomě pracuje a nic nepředstírá. Nebo prožil (prožívá) velký stres, který v sobě zadržuje, což se může rázem zvrtnout a veškerá životní energie se zablokuje, a hyperaktivita se promění v apatii. Člověk, který působí tvrdě a uzavřeně není ideální společník pro zábavu. Temperamentní člověk reaguje přehnaně prudce, nečekané energetické výstřely vás mohou nečekaně obrat o spoustu energie, taková reakce vás vyděsí, zmate. Stejně tak pokud energetické výstřely očekáváte, dopředu se jich obáváte, máte-li podvědomě z někoho strach, v tom případě dáváte svou energii ještě dříve, než dojde k osobnímu střetu. Energie sebestředného člověka vás bude nutit, dělat věci tak, jak si přeje on, nikoliv, jak si přejete vy.

Každý člověk je jiný, někdo je kurážný a strach z ničeho nemá, přesto může nevědomě vzbuzovat pocity spojené se strachem ve svém okolí. Občas se to může stát komukoliv z nás. Jak tomu zabránit? Přestat být přesvědčení, že náš názor je jediný správný, a názor někoho jiného je nesprávný - je prostě jen jiný. Je naprosto běžné, že jsou lidé o druhých lidech přesvědčení, že se chovají nesprávně, myslí nesprávně, cítí nesprávně. Proč? Protože mají vlastní představu o tom, co je správné. Jak obtížně snášíme, že je někdo jiný, že reaguje jinak. Proč? Rozčilujeme se, když někdo druhý nevidí situaci stejně jako my. Když se nezachová tak, jak očekáváme, že by se zachovat měl. Proč by ale měl kdokoliv myslet, jednat a cítit podle našich vzorců, případně podle našich sebestředných, netolerantních představ? Často někoho odsuzujeme, aniž dáme sami sobě šanci, příležitost, nebo dostatek času, pochopit jeho pohled na svět, jeho osobní důvody a podvědomé vzorce. Kolik nenávisti je mezi lidmi jen proto, že nejsme všichni stejní, nemyslíme a necítíme stejně. Často šíříme vlastní názory dál, aniž si upřímně připustíme, že jde v podstatě o subjektivní hodnocení, z kterých tak snadno vznikají hádky nebo pomluvy. Z pomluv vzniká další vrstva nedorozumění, zášť a nenávist. Jak lehké je vlastní myšlení, názory, subjektivní vidění přenášet na ostatní lidi, a strhnout je na svou stranu proti někomu nebo něčemu.

A jak málokdy dokážeme postiženému upřímně říct: promiň, došlo k nedorozumění, je to moje vina, a svému okolí: mýlil jsem se, všechno je jinak.

zdroj:https://www.psychologiechaosu.cz/zivotni-energie/narusena-psychika-skryte-strachy/

V dětství, zvlášť v tom nejranějším, potřebujeme být BEZVÝHRADNĚ přijímáni, abychom si vytvořili lásku k sobě.

29. března 2017 v 19:41 | Admin
Mimořádný význam pro rozvoj osobnosti dítěte má výchova v dětství. Osobnost se formuje právě v průběhu dětství, kdy se učíme nejvíce a nejrychleji a kdy si fixujeme budoucí vzorce chování a uvažování. Dětství se učíme nápodobou především od našich rodičů, ale napodobujeme i další příbuzné, vrstevníky a postavy z oblíbených filmů, pokud nás něčím zaujmou.
Na vývoj a utváření osobnosti dítěte má mimořádný vliv úplnost rodiny a osobnost členů rodiny, rodičů a nejbližších lidí, s nimiž dítě žije. Dalším faktorem, který má velký vliv na rozvoj osobnosti dítěte je postavení dítěte uvnitř rodiny, jeho role a pozice mezi sourozenci i ostatními členy rodiny. Pořadí, které člověk zaujímá mezi sourozenci, může mít vliv na úspěšnost či neúspěšnost jeho vztahů v manželství.
Nejzávažnější situace ve vývoji osobnosti nastává, když v rodině chybí matka. Ztráta matky zvyšuje pravděpodobnost, že se u dítěte rozvine nějaká duševní porucha. Vztah mezi matkou a dítětem se v průběhu let postupně vyvíjí, přesto se první velmi důležitý okamžik odehrává již v těhotenství, kdy hraje obrovskou roli, zda je dítě chtěné či nechtěné. Emoční problémy dětí mohou často souviset s pocitem nejistoty, kterou trpí jejich matka. Matka by měla být např. modelem ženskosti, vzorem lásky a něžnosti.
Když v rodině chybí otec, může mít tato okolnost vliv na abnormální vývoji osobnosti a nezřídka vede i k poruchám chování. Otec ztělesňuje pro dítě vzor síly, autority, disciplíny, dominantního chování.

Výchovné styly v rodině a jejich vliv na dítě

Autoritářská výchova je výchovný styl s výrazným uplatněním síly a moci dospělého, jež vyžaduje od dítěte poslušnost a plnění příkazů a dodržování zákazů. Rodič nebere ohledy na individuální potřeby dítěte, často dítě negativně hodnotí. Není ponechán prostor pro vlastní tvořivou aktivitu dítěte. Emoční vztah osciluje mezi chladem a vypjatými reakcemi v případě neplnění příkazů. Často bývá přítomno i fyzické násilí a je uplatňována manipulativní výchova s promyšleným systémem trestů. Tyto dopady se projevují v dospívání dítěte, kdy to může vést k útěkům dětí od rodiny a rozvoji rizikových forem chování.
Chování dítěte: závislé, nesamostatné, nesnaživé, nešťastné, uzavřené, chlapci mívají sklon k agresivitě (což je prostředek, jak si vyrovnávat potlačenou méněcennost), častý je sklon k sociální izolaci, chybí u něj spontánní chování.
Volná výchova kde je dítě vnímáno jako zcela samostatná osobnost a je na své cestě životem ponecháno samo sobě. Dítěti nejsou stanovovány hranice ani ve chvíli, kdy je třeba, aby bylo usměrněno, rodič se vyhýbá požadavkům na dítě a trestání dítěte. Rodiče se orientují jen na vytváření optimálních podmínek pro vývoj a na "nezasahování" do potencionálního vývoje dítěte. Teno styl výchovy podporuje kreativitu, svobodu a tvorbu.
Chování dítěte: citově rozladěné, nezralé, neovládá své pocity, dělá si, co chce, často je nespolehlivé, chybí mu pocit zodpovědnosti, neohleduplnost k druhým, prosazování jen vlastních přání. Zvýrazněné ego vede ke konfliktu s pravidly práce ve škole a později i v zaměstnání.
Demokratická výchova je výchova, která vyjadřuje snahu o harmonii mezi nároky, požadavky a svobodou ve výchově. Podporuje zdravou autoritu ve výchově; charakteristická pro tento styl výchovy je důslednost, pevné vedení, pružnost, otevřená komunikace, spolupráce. Děti mají dostatečný prostor pro rozvíjení své tvořivosti, učí se zodpovědnosti.
Chování dítěte: spolupracující, přátelské, nezávislé, sebeprosazující, sebevědomé, usilující o nejlepší výkon.
Ochranářská výchova je zaměřená pouze na ochranu dítěte, rozmazlování a to, čemu se hovorově říká "obletování" nebo "obskakování", což vede k tomu, že se děti cítí ke všemu oprávnění, aniž by měly odpovědnost a tím brzdí rozvoj dítěte. Mají až příliš volnosti, dostanou vše, na co pomyslí, rodiče je nenaučili vypořádávat se s povinnostmi.
Výsledkem této výchovy je závislost dítěte na rodičích, poslušnost, malá tvořivost, nerozhodnost, nesamostatnost a nízká sebedůvěra, emoční labilita a malá sebejistota.
Zanedbávající výchova se vyznačuje je pasivním a lhostejný přístup rodičů k dítěti. Na dítě jsou kladeny minimální požadavky, rodiče se nezajímají o dítě a jeho rozvoj, chybí v ní cíl, zodpovědnost a důslednost. Jde o vztah bez citových projevů, někdy dokonce rodiče dítě odmítají. Benevolentní přístup rodiče umožňuje dítěti vést zahálčivý způsob života. Nikdo nepochybuje o tom, že vyrůstat v rodině, která selhává ve svých základních funkcích, je pro dítě zhoubné a mívá to hluboký dopad vývoj celé jeho osobnosti a na jeho fyzické i psychické zdraví.
Chování dítěte: náladové, neumí oboustranně komunikovat, je citově zraněné, nesmělé, stažené do sebe, nemá dostatek sebevědomí.
V dětství, zvlášť v tom nejranějším, potřebujeme být BEZVÝHRADNĚ přijímáni, abychom si vytvořili lásku k sobě. Pokud dětství proběhne v tomhle smyslu normálně a získáme zdravou sebelásku, nerozhodí nás jakékoliv odmítnutí od okolí.
Hysterici jsou v dětství svými rodiči nepřiměřeně uráženi, odmítáni, nebylo jim věnováno dostatek pozornosti. Pro hysterika znamená ale každý náznak odmítnutí či negativní reakce na jeho osobu tragédii. To znamená, že nemá rád sám sebe.
Z toho tedy často pramení jejich nápadné chování, jejich snaha za každou cenu získat pozornost. Kromě toho jsou ale i chvíle, kdy naopak chce, aby ho druzí viděli jako zranitelného, jako "oběť", "chudáka". Mění své chování podle toho, co podle něj v dané situaci nejvíc upoutá pozornost, z čeho získá prospěch.
Pokud rodiče hysteriků nevěnovali dítěti dostatek pozornosti z důvodu, že dávali přednost jeho sourozencům. Pak díky boji mezi sourozenci se tito lidé naučili dobře manipulovat a ovládat druhé.
Narcista trpěl v dětství také odmítáním ze strany rodičů, rozdíl je ale v tom, že se s tím vyrovnává jinak. Stejně jako hysterici se snaží vzbudit pocit, že jsou silní a spokojení se sebou. Narcista chce být obdivovaný především pro svou moc, inteligenci, má potřebu ostatní shazovat a stále si dokazovat, že je "nejlepší".
Máte-li zájem, rád Vám pomohu odstranit negativní vliv výchovy na Vaši osobnost a zvýšit Vaše sebevědomí, zbavit Vás dalších psychických problémů, které Vám znemožňují prožívat krásný a spokojený život.
zdroj:http://www.emocniharmonie.cz/index.php/vliv-vychovy-na-osobnost/

Pojem psychika pochází z řeckého slova "psyché" - duše a v různých pojetích psychologie má svá synonyma.

29. března 2017 v 19:30 | Admin
Biologická psychologie mluví o mysli, duchovní psychologie o duši, ve sprirituálním pojetí se hovoří o duchovi.

V literatuře nalezneme spoustu definic pojmu psychika, např. "Psychika je souhrn duševních jevů během celého lidského života". Jiná definice psychiky říká, že "je to funkce (respektive projev) činnosti nervové soustavy člověka, zejména CNS (CNS - centrální nervová soustava - mozek, mícha)".

Podmínkou psychické činnosti je aktivace (aktivita organismu, zejména CNS). Ta má několik stupňů, počínaje stupněm č.1 - nulová aktivace = smrt, č.2 - nízká aktivace = spánek, až po č.6 vysoká aktivace = maximální výkon, silná citová reakce až afektivní jednání. Úroveň aktivace lze zjistit pomocí EEG.

Psychika reguluje a řídí prožívání a chování člověka (tj. jeho veškerou činnost) na základě přijímání, zpracovávání a vyhodnocování informací z jeho vnějšího a vnitřního prostředí. Můžeme tedy říci, že psychika má funkci informační a regulační (řídící).

Psychika a její dimenze

Psychika má dvě dimenze:
  • Vědomou - obsah mysli, představy, myšlenky
  • Nevědomou - psychické obsahy a procesy, které nejsou vědomé

Psychika se projevuje chováním a prožíváním. Chování je jakákoliv tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenat nebo měřit (např. prostřednictvím EEG). Prožívání je vnitřní a ryze subjektivní dění zahrnující poznávání, cítění a snažení člověka.

Chování lze dělit dle různých kritérií, například na:
  • volní - úmyslné, záměrné jednání; mimovolní - bezděčné, též výrazové nebo expresivní chování
  • verbální; neverbální (dobře viditelné, ale hůře interpretovatelné)
  • molární - má sociální význam, jsou to složitější celky, smysluplné, zabírající delší časový úsek (např. psaní dopisu, příprava na zkoušky apod.); molekulární - spíše fyziologické, elementární projevy bez sociálního významu (např. stres před zkouškou vyvolává žaludeční křeče, pocení dlaní; lhaní zvyšuje vodivost kůže, reflexní mrkání oka apod.)

Psychické procesy

Psychické procesy jsou spojené s prožíváním a dále se dělí na procesy:
  1. Poznávací (kognitivní) - slouží k získávání a zpracování informací (čití, vnímání, učení, paměť, imaginace, myšlení), vědomým aspektem je rozum
  2. Emocionální - vedou ke vzniku emocí, vědomým aspektem je cit
  3. Motivační (snahové) - aktivizují a usměrňují chování, jde o procesy, jejichž vědomým aspektem je vůle
Psychické procesy jsou vědomé i nevědomé mentální děje (myšlení, snění, imaginace, učení), které vedou ke vzniku relativně rychle se měnících psychických obsahů. Příkladem psychického obsahu jsou myšlenky, názory a vědomosti (důsledek procesu myšlení), pocity (důsledek emočního procesu), sny a přání (důsledek snění), vzpomínky, představy, vjemy,...

Psychické stavy

Psychický stav je na rozdíl od psychického procesu přechodný nebo trvalý. Přechodným vyladěním je např. dobrá či špatná nálada, podrážděnost, tréma, únava, nedostatečný spánek, apod., jako trvalé vyladění označujeme charakterové vlastnosti člověka jako je např. úzkostnost či vytrvalost.
  • zdroj:http://www.studium-psychologie.cz/obecna-psychologie/2-psychika.html
 
 

Reklama