STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Psych-komunikace

Lidská gesta v oblasti hlavy a krku patří k neverbální (nonverbální) komunikaci

3. prosince 2011 v 20:49 | ADMIN webu
Při níž si předáváme informace beze slov.
Vzpřímená hlava je charakteristická pro člověka, který zaujal neutrální postoj k tomu, co slyší.

Hlava mírně skloněná na stranu značí zvýšený zájem. Ženy též dávají mírným náklonem hlavy zájem o přitažlivé muže.

Hlava skloněná dolů je známkou odmítavého postoje. Pokud nepřimějeme partnera, aby změnil polohu do vzpřímené polohy, dočkáme se obvykle komunikačních potíží.

Zakrývání úst rukou nebo předměty znamená neupřímná slova nebo lež. Někdy člověk pokládá na ústa jen několik prstů, sevřenou pěst, ale význam zůstává stejný. Jestliže si všimnete, jak si při vaší promluvě komunikační partner zakrývá ústa, je nanejvýš pravděpodobné, že se domnívá, že lžete vy. Prsty na ústech značí nejistotu a vnitřní potřebu uklidnění.

Dotýkání se nosu je verze zakrytí úst. Lehký dotek může však znamenat nový nápad.

Tření oka svědčí obvykle o pochybnostech nebo o lhaní. Muži si většinou rázně třou oči, je-li lež opravdu vážná, ženy (pravděpodobně z důvodu nalíčení) si zlehka třou místo pod očima.

Tření ucha nebo jeho varianty, jako je tahání za ušní lalůček, strkání prstu do ucha nebo škrábání za uchem, jsou snahy o dětské zakrytí uší s významem "nechci nic slyšet".

Škrábání na krku ukazuje na pochybnosti a nejistotu.

Podpírání brady je známkou nudy.
Ruka v pěst a ukazováček mířící vzhůru přiložený ke tváři ukazuje zájem.

Mnutí brady je gesto typické pro rozhodování.zdroj:http://psychologie.doktorka.cz

NÁCVIK KOMUNIKACE-Podrobný popis nácviku komunikace by vyžadoval celou publikaci, navíc je obsahem různých učebnic o asertivitě a součástí manuálů pro léčbu deprese nebo schizofrenního onemocnění, manželské terapie apod.

7. února 2009 v 19:34 | ♥Naposledy.cz♥
NÁCVIK KOMUNIKACE

Podrobný popis nácviku komunikace by vyžadoval celou publikaci, navíc je obsahem různých učebnic o asertivitě a součástí manuálů pro léčbu deprese nebo schizofrenního onemocnění, manželské terapie apod.

Zde se jen stručně pokusím shrnout některé zásady, které dodržuji při nácviku komunikace s pacienty s depresivní poruchou. Nácvik probíhá ve vyčleněm čase 2 x týdně a v domácích úkolech.

První krokem je analýza komunikace pacienta nebo manželského páru. Cílem je zjistit problémové vzorce komunikace. Tabulka: Významné oblasti při nácviku komunikace

┌──────────────────────────────────────────────────────────────┐
Vyjádření komuniké (aktivní komunikace):
├──────────────────────────────────────────────────────────────┤
│Kognitivní složka: co chci vyjádřit │
│ jakou formou to vyjádřím-možnosti │
│ jak to zapůsobí na partnera-možnosti │
│ jaké pocity a myšlenky mám kolem komuniké │
│Snahová složka: kam tím mířím, čeho chci dosáhnout │
│Akční složka: formulace sdělení │
│ forma sdělení - neverbální │
├──────────────────────────────────────────────────────────────┤
Příjem komuniké (pasivní komunikace):
├──────────────────────────────────────────────────────────────┤
│Kognitivní složka: co partner konkrétně vyjádřil │
│ co cítím, jaké myšlenky mě k tomu napadají │
│ co to dělá s mým tělem │
│ nepodkládám porozumění svoje interpretace? │
│ rozumím mu dobře │
│Snahová složka: co chci ja udělat s tímto komuniké │
└──────────────────────────────────────────────────────────────┘

V dalším kroku zprostředkujeme toto poznání pacientovi nebo páru (náhled) a pomáháme hledat alternativní vzorce. V dalším kroku uvádíme zásady optimální komunikace a dáváme instrukce k nácviku.

Posledním krokem je vlastní nácvik komunikace a domácí úkoly. V zásadě lze od sebe oddělit tyto oblasti: vyjádření a příjem komuniké, dále kognitivní, snahovou a akční složku.

Při nácviku pracujeme s oběmi oblastmi a se všemi třemi složkami komuniké. Až poté přecházíme k procvičování aktivní komunikace, ovšem ke kognitivní a snahové složce se opakované vracíme poté, co komunikační cvičení proběhne.


V nácviku komunikace se soustředíme na následující oblasti:
Tabulka: Oblasti nácviku komunikace
┌────────────────────────────────────────────────────────────────┐
│ Naslouchání partnerovi, empatická sdělení │
│ Zpětná vazba jak kladná tak záporná, komplimenty │
│ Srozumitelně a neagresivní vyjádřování kladných i záporných│
│ pocitů │
│ Asertivní "dveře", negativní aserce, negativní dotazování,│
│ persistence │
│ Asertivní obligace │
│ Vyjádření zlosti a hněvu │
│ Podávání a přijímání kritiky (pravdivé, nepravdivé, nehorázně│
│ podané) │
│ Požádání o laskavost │
│ Navazování, udržování a ukončování konverzace │
│ Komplexní situace: nácvik řešení problémů, manželská dohoda,│
│ manželská hádka, ucházení se o zaměstnání, konkurzy, │
│ komunikace s pubertálním dítětem, apod. │
└────────────────────────────────────────────────────────────────┘
Ve své práci se soustředím zejména na dva způsoby nácviku. Jednak jde o nácvik v terapeutické skupině, jednak o nácvik ve skupině manželských párů.

Pouze občas jsem nucen pracovat s jednotlivci, s párem nebo s rodinou. Nácvik ve skupině lidí nebo párů se mi zdá být mnohem vhodnější.

Zdroj:Klikni !

PROBLÉMOVÁ KOMUNIKACE- Při vzniku a v průběhu konfliktových a problematických situací se uplatňují různé poruchy komunikace

7. února 2009 v 19:32 | ♥Naposledy.cz♥
PROBLÉMOVÁ KOMUNIKACE




1. Hrubě destruktivní komunikace je charakterizována tendencí prolomit postoje, názory a zájmy druhého. Může být hostilní, nepřátelská nebo bez hostility. Důsledkem takové komunikace je prohlubující se nepozorumění.


2. Autoritářská komunikace má jednosměrnou povahu s tendencí vnutit druhému vlastní postoje, názory a chování.


3. Disjunktivní komunikace je charakterizována odpoutáním, při němž sice jedinec registruje zprávy, jež přijímá, není však jimi ovlivněn, dělá si, co chce, zpracovává poněty s humorem. Jde o typický švějkovský postoj.


4. Pseudokomunikace je komunikace formální, např. při povrchní společenské konverzaci o počasí.


5. Nonkomunikace je faktické přerušení komunikace, i když zevní situace komunikační (přítomnost partnerů) formálně trvá. Např.osoba zdánlivě naslouchající je "duchem nepřítomná".


6. Rezistentní komunikace: jeden z parnterů přijímá zprávy, avšak nereaguje, odmítá odpověď. Bývá projevem nedůvěry a vzdoru.
Tento výčet lze doplnit typy nepružného neautentického sdělování, které je potřeba dle Kratochvíla v terapii odstranit:


1. Karatelská komunikace - převládá kritizování, napomínání, vyčítky, odmítání


2. Podrobivá komunikace - převládá vyjádřování souhlasu, omlouvání se, usmiřování se, snaha o zachování klidu za každou cenu


3. Chladná komunikace - je suše věcná, racionální, monotonní, chybí v ní citové projevy


4. Nevěcná komunikace - odvádí pozorost od původního tématu jinam, tím znemožňuje projednání problému
Výše uvedené kategorie uvádějí komunikační styly, které se objevují v určitém vztahovém rámci. Pro blížší porozumění problematické komunikaci nám však spíše poslouží porozumění charakteristickým rysům problémové komunikace (viz následující tabulka).



Tabulka: Charakteristické rysy problémové komunikace
┌─────────────────────────────────────────────────────────────┐
│ Aktivní komunikace: │
├─────────────────────────────────────────────────────────────┤
│ 1) zevšeobecňování a přehánění: všechno zvoráš, nemůžu se na│
│ tebe v ničem spolehnout │
│ 2) nedostatek konkrétnosti: to František, ten se chová ke│
│ své ženě jinak, to se pozná, že má někdo někoho rád │
│ 3) překrucování skutečnosti │
│ 4) připisování úmyslu: to jsi mi udělala naschvál, vždy se│
│ mě snažíš vytočit, │
│ 5) únik od tématu │
│ 6) ulpívání na nevýznamných detailech │
│ 7) nelogické afektivní odpovědi, používání silných výrazů │
├─────────────────────────────────────────────────────────────┤
│ Příjem: │
├─────────────────────────────────────────────────────────────┤
│ 1) filtrace sdělení přes své nastavení, očekávaný postoj ne│
│ bo náladu │
│ 2) stále přerušování, skákání do řeči │
│ 3) čtení myšlenek: již předem předpokládáme za vyjádřením│
│ negativní postoj partnera (automatické myšlenky typu: to│
│ říká jen tak, protože chce ode mne mít klid, vůbec ho│
│ přitom nezajímam) │
│ 4) provokativní mlčení │
└─────────────────────────────────────────────────────────────┘

Zdroj:Klikni !

Aby byl možný nácvik komunikace, je nutné ujasnit si, k jakému cíli tento nácvik směřuje. Cíl nácviku komunikačních dovedností můžeme nazvat "optimální komunikací".

7. února 2009 v 19:30 | ♥Naposledy.cz♥
OPTIMÁLNÍ KOMUNIKACE

Aby byl možný nácvik komunikace, je nutné ujasnit si, k jakému cíli tento nácvik směřuje. Cíl nácviku komunikačních dovedností můžeme nazvat "optimální komunikací".

To je komunikace, při které komunikátor otevřeně a jasně sděluje své pocity, potřeby a záměry a to tak, že způsob sdělení i neverbální projevy dávájí komukantovi možnost nezkresleného porozumění komuniké.

Na druhé straně komunikant otevřeně naslouchá a nepodsouvá do chápání komuniké interpretace, které by zkreslovaly komunikatorem zamýšlený obsah. Častým problémem v komunikaci je rozdíl mezi tím, co chce komunikátor říci a tím, co skutečně sděluje.

Sdělení může být nejasné a umožňovat různý výklad. U komunikanta (příjemce) může být problém v tom, jak naslouchá a jak komuniké rozumí.

Mnohdy ve výroku slyší něco, co v něm chce slyšet a co v nem skutečně nebylo. Může komuniké interpretovat v závislosti na svých předsudcích, předpokladech, očekáváních, postojích nebo náladě.


Tabulka: Co patří k dobré komunikaci
┌─────────────────────────────────────────────────────────────────┐
│ Vyjádření(komunikátor): │
├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤
│ a) soulad slovního a mimoslovního │
│ b) konkrétnost a specifičnost │
│ c) otevřenost a autentičnost │
│ d) jasnost a srozumitelnost │
│ e) plynulost komunikace │
│ f) umět a bez agrese vyjadřovat své kladné i záporné pocity │
│ a požadavky │
│ g) kritické prvky nemají být hodnotíci (t.j. nemají označovat │
│ ani vlastnosti partnera, ani jeho motivy jako jsou věty: Jsi │
│ ignorant a sobec, lenoch , děláš mi to naschvál apod.) ale │
│ mají vyjádřovat vlastní pocity (to se mi nelíbí, je mi to
líto, to mě štve) │
├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤
│ Příjem(komunikant): │
├─────────────────────────────────────────────────────────────────┤
│ a) dovednost naslouchat, neskákat do řeči │
│ b) vyjádřit, že posloucháme, máme zájem │
│ c) uvědomit si své pocity , myšlenky a postoje │
│ d) neinterpretovat co je za komuniké (tzv."čtení myšlenek") │
└─────────────────────────────────────────────────────────────────┘

Zdroj:Klikni !

CHARAKTERISTIKY KOMUNIKACE

7. února 2009 v 19:24 | ♥Naposledy.cz♥
CHARAKTERISTIKY KOMUNIKACE

Součástí rozhovoru jsou projevy a vjemy v jeho průběhu, které mají podobu verbální, extraverbální a nonverbální: tzn. obsah slova, vět, způsob, jak jsou říkány a slyšeny, a tělesné projevy, které je doprovázejí. Druhé dvě složky rozhovoru tvoří zpravidla "metakomunikační" úroveň sdělování, která kvalifikuje (popř. diskvalifikuje) význam slovního obsahu sdělení.

Slovní a mimoslovní komunikace. Je třeba upozornit, že slovní sdělování není jediným sdělovacím prostředkem v mezilidském styku. Zprávu je možno sdělit i jinak. V problémových a konfliktních situacích hraje mimoslovní komunikace velice důležitou roli.

Vnější a vnitřní komunikace. Vnější, explicitní komunikací se rozumí z velké části to, co v běžném životě znamená sdělování zpráv, dopisování, rozhovor, atp. Implicitním, vnitřním sdělením se rozumí informace obsažena v projevu, činu, jednání, chování atp., které se vyjadřuje zvolením té či oné alternativy v dané situaci. Rozhodnutí nebo volba je zde nositelem informace.

Role sdělujicího (komunikátor) a role naslouchajicího (komunikant). Mluví-li spolu dva lidé, pak je jeden vždy v roli toho, který hovoří a druhý v roli toho, kdo ho poslouchá. Během rozhovoru se tyto role střídají.


Neverbální projevy

se dělí do tří větších skupin: paralinguistickou neobsahovou stránku slovního projevu řeči, neverbální složku sociální interakce a celkovou charakteristiku neverbálních projevů sledované osoby.
1. U paralinguistické stránky jde o hlasitost řeči, výšku hlasu, rychlost a dobu trvání řeči, členění a plynulost mluvy, stylistickou úroveň, výslovnost a častost používání podmíňovacího způsobu. Např. člověk může mluvit tiše z pocitu společenské nejistoty, nebo překotně při rozčílení.
2. Neverbální stránka se dělí na slovní stránku rozhovoru, zrakový kontakt, proxemiku, haptiku a posturologii.


Slovní stránka rozhovoru je hodnotitelná z poměru mluvení a mlčení během rozhovoru, z míry kladení otázek, jejich zodpovídání, apod. Někdo se ptá neustále, jiný zase nikdy, někdo většinu otázek přejde a nezodpoví, jiný rozsáhle vysvětluje. Oční kontakt je důležitý. Jde o to, zda se osoba při hovoru dívá na toho, ke komu mluví, je-li to pohled dlouhý nebo série krátkých pohledů, a naopak, zda se dívá na toho, kdo promlouvá k ní, dale se registrují pohledy na ty, k nimž osoba právě nemluví.

Pohled může být dlouhý, např. proto, že osoba jim prosí opřízeň, lásku, či odpuštění, nebo proto, že chce získat dominantní postavení donucením druhého, aby sklopil oči ve zmatku nebo úzkosti. Uhýbání pohledem působí dojmem nejistoty.


Proxemika je určena vzdáleností mezi komunikujícími. Můžeme rozlišovat horizontální a vertikální proxemiku. Křivohlavý (1988) rozeznává intimní sféru jedince do 15 - 30 cm, osobní sféru od 45 - 70 cm, sociální sféru asi 1,5 - 3,5 m, veřejnou sféru nad 5 m. Vstup druhého člověka do některé z těchto sfér odpovídá jednak sociální situaci, jednak povaze jedince. Vertikální přiblížení záleží na výši očí obou osob. Člověk, který sedí, mívá nepříjemný pocit, když nad ním někdo stojí.


Haptika znamená bezprostřední dotekový kontakt s druhou osobou. Někdo zachovává "mrazivě chladný odstup" - nepodá ani ruku, jiný zase přisedá do těsné blízkosti k úplně cizím lidem.


Posturologie znamená zaujímání postojů, poloh, konfigurací. Patří sem jednak vlastní polohy, které vytváří osoba ze své vlastní iniciativy, a jednak kongruence poloh, kterými neuvědoměle imituje druhé lidi. Zaujímání stejných poloh bývá prožíváno jako projev sympatie.


3. Celková charakteristika neverbálních projevů se zabývá posuzováním celkového vzhledu (zanedbaný nebo přehnaně pečlivý, celkovou charakteristikou postoj a poloh (strojené pózy nebo volné chování), pohyby rukou (neklid), pohyby těla, nohou, hlavy, krku, mimikou, mrkáním a pohyby očí (těkavost).

Zvláštní pozici zde zaujímá gestika, která představuje naučené pohyby, příznačné pro určitou kulturu.
Komunikace je proces interakce, jehož se aktivně účastní osoba sdělující určitý obsah - komunikátor - a osoba přijímající určitý obsah - komunikant. Role obou osob se může měnit, jde-li o dialog, nebo může setrvávat, jde-li o monolog.

Sdělování má slovní nebo mimoslovní podobu, styk mezi komunikujícími osobami může být fyzický nebo sdělovací, sděluje se něco vlastního nebo nevlastního (ale vždy v egocentrické formě) a sděluje se určitá zpráva nebo výzva. Obsah sdělení má kognitivní, emotivní a snahovou složku jako jiné psychologické kategorie.


Formy mezilidské komunikace: Někteří psychologové rozlišují následující formy mezilidské komunikace:

1. přímá reakce, která signalizuje určitý význam

2. gesta (uznání, kývnutí hlavou na souhlas apod.)

3. jednání (neverbální vyjádření úmyslu, úsilí, jednání)

4. obrazová reprezentace

5. symbolická komunikace (různé formy řeči)

Symbolická komunikace nemusí mít vždy jazykovou formu, určité intence vyjadřují např. zaslané květiny, v některých kulturách určitým způsobem upravené vlasy, oděv, apod. Složitým způsobem komunikování je umělecká produkce. Umělecký artefakt je možné chápat také jako komuniké, t.j. jako komunikovaný obsah, ale jeho interpretace není většinou určitá.

Proces komunikace má tyto složky:

1. osoba, od níž určité sdělení vychází (komunikátor)

2. osoba, která určité sdělení přijímá a dešifruje (komunikant)

3. komuniké (obsah sdělení)

4. komunikační kanál(způsob, jak je komuniké předáváno)

5. komunikací vyvolaný účinek

Komuniké, t.j. určitý kognitivní, emotivní nebo snahový obsah sděluje komunikátor nějakým komunikačním prostředkem komunikantovi, u něhož vyvolává určité účinky a reakce.

Komunikační kanál je tvořen biologickým prostředím organismu komunikujících polů a fyzikálním prostředím. V obou prostředích mohou vznikat šumy a tak může docházet k úbytku informace (hluk, nesoustředěnost, nemoc, apod).

Vysílaná a přijímána informace se v důsledku rozdílů v postojích a interpretaci významu (kognitivní složka) o obou komunikujících zcela nekryjí. Vztah sdílených komunikativních obsahů je proto možno schematicky vyjádřit takto:

Tabulka: Vztah mezi sdílených komunikativních obsahů
┌───────────────────────┐
│ Obsah komuniké │
│ u komunikátora │
│ ┌──────────────┼──────────────────┐
│ │ │ │
└────────┼──────────────┘ Obsah komuniké │
│ u komunikanta │
└─────────────────────────────────┘

Ze schématu je patrno, že komunikant přejímá jen větší či menší část skutečně vysílaného komuniké, které si rovněž subjektivně dotváří. Nedochází tedy jen k určitému úbytku informace, nýbrž často i k její deformaci či dotváření.


Verbální obsahy komuniké mohou mít smysl nebo význam. Pojmy smyslu a významu je nutno rozlišovat. Smysl slova je např. určen kontextem osobní historie individua, slovo samo vyvolává nějaké prožitky, subjektivní pocity, představy a interpretace. Význam naproti tomu je dán lexikální definicí slova, t.j. jeho konvenčním obsahem. Slova mohou mít denotativní funkci (zastupují konkrétní věcnou skutečnost a mají jakýsi objektivní charakter - např. stůl, déštˇ atd.) nebo mají tzv. konotativní funkci (t.j. vztahují se k vnitřnímu stavu a zkušenostem subjektu - milý, krásný apod.). Výpovědi subjektu tak mohou mít extenzionální charakter, t.j. vztahují se na něco vnějšího, na nějaké pozorovatelné objekty nebo jevy, nebo mohou mít intenzionální charakter, t.j. vztahují se na vnitřní stavy subjektu, vyjadřují jeho hodnocení, nálady atd. Nejzávažnější poruchy v komunikování vznikají tím, že různí lidé spojují s týmiž pojmy různé významy.


V rámci každé kultury se vytváří referenční systém, t.j. systém, na jehož základě se uskutečňuje sdělování a sdílení určitých obsahů. Komunikováním určitých pojmů, výroků apod., chápe komunikant v určité míře jejich společenský význam, t.j. jejich relace a jejich obsahy v systému daného konsensu.


Metakomunikace: mezilidská komunikace se neredukuje na obsahy, které by byly tvořeny přísně lexikálně definovanými významy a přesnými pravidly vebalizace (gramatika, syntax). Uplatňují se zde ještě faktory, které mohou podtrhovat, oslabovat nebo měnit obsahový význam komuniké, jako je citový přízvuk, intonace, atd. Např. slovo "Roštáku!" může být proneseno hněvlivě nebo mazlivě, což má různý význam. Podobně je tomu s neverbálními formami komunikace: např. žertovní pohrožení neznamená výstrahu. Neverbální složky komunikace mohou tlumočit pocity a postoje i beze slov. Verbální a neverbální formy komunikace jou dotvářeny ve svých sociálních významech metakomunikativními faktory, jako jsou : emotivní akcentace, výraz, kontext situace. Význam každé sociální komunikace je tedy utvářen:

1. verbálním nebo neverbálním obsahem

2. kontextem situace

3. emotivním akcentem

4. mimickým resp. pantomimickým výrazem

5. akcentací jednáním

Komunikace mezi účastníky určitých skupin, např mezi žákem a učitelem, nebo mezi dospívajícím a starcem, mezi muži a ženami, apod. se řídí určitými pravidly. Jsou zde očekávány určité způsoby chování, které vyplývají ze sociálních rolí komunikujících osob. Proces komunikace je tak také dotvářen sociálními rolemi.

Komunikace je vždy skutečnou interakcí, t.j. úloha komunikátora a komunikanta se neustále vzájemně vyměňují. Dochází k vzájemným adaptacím a dialogům. Proto v procesu komunikace nedochází jen k formálnímu předávání komuniké, nýbrž k vytváření obrazu komunikátora a komunikanta na základě dojmů ze vzezření a chování, k recipročnímu vlivu a zpětným vazbám, jejichž podkladem jsou reakce komunikanta.

Komunikátor není pouhým sdělovačem a komunikant není pouhým přijímačem, oba se nacházejí v určité situaci, s určitými intencemi a vzájemně na sebe reagují. Dochází k vyčleňování a dominanci určitých celků a k potlačování jiných. Obraz komunikanta může mít ovšem také charakter sociálního stereotypu.

Okamžité hypotézy o komunikantovi se často vytvářejí na základě prvních dojmů z fyzického zevnějšku, výrazu, atd. což má často za následek vznik neadekvátního hodnocení (kognitivní omyl). Neadekvátní obraz komunikanta a neadekvátní interpretace mohou být zdrojem nedorozumění a selhání komunikace. Z hlediska komunikanta jsou pak určité složky komunikace zvýrazňvány, jiné ignorovány nebo potlačovány.


Účinky komuniké jsou okamžité a pozdější, dočasné a trvalejší, podle povahy a formy komuniké, podle jeho obsahu a podle toho, jaké vlastnosti komunikant má. Obsah komuniké se vždy promítá na systém postojů a motivů osobnosti a jeho vnímání je podmíňována takovými osobnostmími rysy, jako je inteligence, sugestibilita atd.

Zdroj:Klikni !
 
 

Reklama