MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Právní poradna pro pacienty

Dotaz do právnické poradny můžete vložit zde

14. ledna 2012 v 15:48 | ADMIN webu
Vložit dotaz do poradny

Chcete vědět, zda můžete odmítnout lékařský zákrok? Jak se bránit proti lékařskému posudku? Může lékař porušit lékařské tajemství? Jaké hrozí sankce za neočkování?


V poradně Férové nemocnice poskytujeme informace o právech pacientů a medicínském právu. Zdarma rádi poradíme i vám.

Měsíčně však dostáváme přes 130 dotazů a na většinu z nich jsme na našich stránkách odpověděli již dříve. Pokud nechcete na svou odpověď čekat, pomožte nám a postupujte podle následujích kroků.


1. Podívejte se do Často kladených otázek, kde jsou přehledně zpracovány odpovědi na dotazy z různých oblastní zdravotnického práva.


2. Možná se na podobnou otázku zeptal již někdo jiný. Zkuste proto najít odpověď v již zodpovězených dotazech pomocí tohoto vyhledávače.


3. Stáhněte si manuál odpovídající na nejdůležitější otázky v oblasti práv pacientů.


4. Nenašli jste odpověď v často kladených otázkách ani v již zodpovězených dotazech, pošlete nám dotaz do poradny.

VKLÁDÁNÍ DOTAZŮ: Klik na odkaz níže.

Další dotazy a odpovědi z právní poradny

14. ledna 2012 v 15:44 | ADMIN webu

Nedoručení rozhodnutí při nedobrovolné hospitalizaci

14. ledna 2012 v 15:41 | ADMIN webu
Dotaz:
Nedoručení rozhodnutí při nedobrovolné hospitalizaci

Dobrý den, když jsem byl přijat do psychiatrické léčebny bez svého souhlasu a pak na mě dělal po několika dnech posudek soud, bylo mi sděleno, že budu vyrozuměn formou doporučeného dopisu o rozhodnutí ve věci přijetí do léčebny - bylo-li ze zákonných nebo nezákonných důvodů. Dva lékaři mi sdělili, že soud rozhodl, že musím být propuštěn, dva lékaři sdělili, že soud rozhodl, že tam musím být, což je rozpor. Za sedm dní jsem ráno byl propuštěn a nikdy jsem se, ačkoliv jsem se opakovaně dotazoval, nedozvěděl, jak rozhodl soud. Co s tím? Dále se chci zeptat, je-li léčebna povinna zajistit následnou péči po propuštění - dle webu tuto povinnost mají, mě ale nechali bez léčby. A jak dlouho jsou uchovávány záznamy o vyšetřeních - slyšel jsem, že víc než 50 let. Děkuji.






Odpověď:

Dobrý den,

usnesení soudu mělo být doručeno i Vám jako účastníkovi řízení. Toto usnesení se ale nemusí doručovat v případě, že byste podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebyl schopen chápat obsah rozhodnutí. Pokud Vám rozhodnutí nebylo doručeno, nejspíš se tak stalo z tohoto důvodu. Je totiž bohužel běžnou praxí, že lékaři rozhodují právě takto.

Pokud jste ale byl z psychiatrické léčebny propuštěn, pravděpodobně k tomu došlo právě z důvodu rozhodnutí soudu o Vašem propuštění. Jestli se přesto chcete k soudnímu rozhodnutí dostat, kopii rozhodnutí by měla mít jednak psychiatrická léčebna a jednak je součástí soudního spisu, do něhož máte jako účastník právo nahlížet. Ze soudního spisu si také můžete činit výpisy nebo opisy.

Následnou péči všechny psychiatrické léčebny nezajišťují, záleží na tom, v jaké léčebně jste byl. Pokud Vaše léčebna na svých stránkách uvádí, že následnou péči poskytuje, zkuste se na ní domluvit s vedením léčebny.
Zdravotnická dokumentace se v případě zdravotní péče poskytnuté v souvislosti s léčbou duševních poruch a poruch chování uchovává 100 let od data narození pacienta nebo 10 let od jeho úmrtí.

Vaše Férová nemocnice





zdroj:http://www.ferovanemocnice.cz

Manželka chce svého manžela zbavit svéprávnosti

14. ledna 2012 v 15:34 | ADMIN webu
Dotaz:
Manželka chce svého manžela zbavit svéprávnosti

Dobrý den, syn měl před 3 lety autonehodu, úraz hlavy a následně na to dostal plný inval. důchod - těžký posttraumatický syndrom. Nyní je celkově v dobrém stavu, jen více spí. Bohužel už před úrazem měl velké neshody se svou manželkou, chtěl se rozvést. Jeho žena je vysoce konfliktní typ, sama její rodina jí doporučila léčbu u psychologa. Nyní už to syn doma nechtěl snášet, odstěhoval se (vzal si pouze osobní doklady a pár věcí na oblečení, vše ostatní chce nechat v bytě manželce, jen ji už nechce dál vidět a chce se rozvést). Bohužel jeho žena mu začala vyhrožovat zbavením svépravnosti, přijela za ním s policií, ti ho chtěli vidět a pak zase odjeli. Ona držela v ruce jeho lékařské zprávy a řvala, že ho nechá zbavit svépravnosti. Syn byl u svého lékaře-psychiatra a ten ho informoval o tom, že tam manželka a její matka neustále volají a chtějí aby mu byl odebrám ŘP a byl zbaven svépravnosti. Prosím: na základě čeho, nebo jestli vůbec mají právo ho takto vydírat a té svépravnosti ho zbavit. Jeho psychiatr ho při návštěvách schledal vždy v dobrém stavu. Moc děkuji, poraďte, jak se bránit takovému nátlaku hysterické manželky, děkuji.








Odpověď:

Dobrý den,

především Váš syn by měl u všech svých ošetřujících lékařů podepsat záznam, že zakazuje, aby jeho manželce byly poskytovány jakékoli informace o jeho zdravotním stavu. V každém případě i bez toho lékaři nejsou oprávněni manželce bez výslovného souhlasu pacienta poskytnout jakoukoli informaci, ani to, zda se stále léčí apod. Jen v případě, že by se pacient dostal do stavu, kdy by nemohl určit osoby, které mají právo na přístup k informacím o jeho zdravotním stavu - například by byl v bezvědomí, pak má nárok ze zákona manželka jako osoba blízká na informace. To je ale možné předem zakázat, jak uvádíme výše.

Bohužel nemůžete manželce Vašeho syna zakázat, aby volala policii nebo aby podala podnět soudu ke zbavení právní způsobilosti Vašeho syna. Můžete ale podat návrh na přestupkové řízení, protože její jednání může být přestupkem proti občanskému soužití. Pokud by skutečně podala podnět na zbavení Vašeho syna způsobilosti, pak by soud o tomto nemohl rozhodnout bez dalšího a rovnou Vašeho syna způsobilosti zbavit. Musel by ho vyslechnout, nechat udělat znalecký posudek, Vy byste (rodiče) mohli svědecky doložit, že syn je v pořádku a že je schopen sám o sobě rozhodovat, Váš syn by mohl navrhovat další důkazy, například předložit lékařské zprávy a vyjádření apod. Více informací o zbavování způsobilosti naleznete v sekci Práva osob s duševní nemocí - omezení/zbavení způsobilosti.

Pokud budete mít další dotazy, tak se na nás klidně znovu obraťte.

Vaše Férová nemocnice








zdroj:http://www.ferovanemocnice.cz

Je možné otce umístit do léčebny?

14. ledna 2012 v 15:32 | ADMIN webu
Dotaz:
Je možné otce umístit do léčebny?

Dobrý den, rodiče se rozvedli. Otec žije se svou matkou (86 let). Je diabetik, epileptik, léčí se na psychiatrii. Nechce, ale ani není schopen zvládat cukrovku. Neustále volá doktorkům, mě, jezdí obden do nemocnice, kde obviňuje lékaře z nedostatečné léčby apod. Nyní po mě žádá (na radu své matky), abych mu přispívala na výživu, léky apod. Jeho matka chce také dosáhnou toho, abych se o otce musela po její smrti starat! Já sama mám cukrovku a další komplikace, chodím do práce a odmítám živit a starat se o otce! Mám nějakou šanci vyžádat si např. jeho lékařské zprávy od jeho ošetřujícího lékaře, a dokázat u soudu, že je otec duševně nemocný a léčbu z toho důvodu nezvládá? Vím, že vyměnil již několik lékařů, ze dvou nemocnic ho pro nespolupráci dokonce vyhodili! Můžu se domluvit s jeho lékařem na jeho umístění do nějaké léčebny? Děkuji moc!








Odpověď:

Dobrý den,

jak jsme se mohli dočíst, Vaše situace skutečně není lehká. Nicméně i Váš otec má jistá, zákonem stanovená práva. Pokud jde o vyživovací povinnost, pak zákon stanoví, že děti (tím se myslí i zletilé osoby), které jsou schopny samy se živit, jsou povinny zajistit svým rodičům slušnou výživu, jestliže toto potřebují. Při určování výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného (tedy toho, kdo by měl finance dostávat), ale i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (tedy toho, kdo by měl finance poskytnout). Je tedy vždy na posouzení konkrétní situace, zda vyžaduje, aby v daném případě docházelo k plnění.

Zákon Vám ovšem nepřikazuje mít otce u sebe, nebo se k němu nastěhovat a starat se o něj. Situace týkající se problematického zvládání jeho zdravotního stavu je složitější. Nejprve by bylo možná dobré pokusit se zajistit alespoň některé služby za pomoci pečovatelské služby. Tím by mohlo dojít k alespoň částečnému odlehčení povinností Vaší babičky a tím k celkovému ulehčení situace. Další možností by bylo pokusit se zařídit dům s pečovatelskou službou, určité chráněné bydlení. Zde bývá sociální pracovník, případně zdravotník, který by mohl pomoci. Vzhledem k věku Vaší babičky si myslím, že by mohli v takovém "zařízení" být umístěni oba. I proto bychom tato řešení doporučovali, na rozdíl od kontaktování dalších ústavů. Nicméně, je samozřejmě na posouzení aktuální situace zdraví, a to především psychického, zda skutečně vyžaduje pobyt v psychiatrické léčebně. Možná by byla vhodnější kombinace služeb, jak napříkad pečovatelské služby, tak docházení za psychologem, případně za psychiatrem. Pro naplnění programu během dne je také možno využít různých "denních center".

V současnosti neexistuje způsob, jak přesunout osobu do psychiatrické léčebny. K tomu je třeba vždy jeho osobní rozhodnutí, souhlas. Jedinou výjimkou, kdy se osoba může dostat do psychiatrické léčebny bez svého souhlasu, je ta, kdyby osoba ohrožovala sebe či jiné (například fyzické napadání ostatních).

Doufáme, že jsme Vám touto odpovědí alespoň trochu pomohli ve Vaší nelehké situaci.

Vaše Férová nemocnice




zdroj:http://www.ferovanemocnice.cz

Nedobrovolná hospitalizace - nedodržení lhůty soudem

14. ledna 2012 v 15:30 | ADMIN webu
Dotaz:
Nedobrovolná hospitalizace - nedodržení lhůty soudem

Dobrý den,
rád bych se zeptal na správný postup v situaci, kdy je pacient nedobrovolně hospitalizován na psychiatrii a soud do 7 dnů nevydá rozhodnutí o přípustnosti převzetí pacienta do péče bez jeho souhlasu. Musí zdravotnické zařízení v takovém případě pacienta propustit (nemá totiž rozhodnutí soudu, které by jeho počínání schvalovalo) nebo má postupovat jinak? Leží v tomto případě odpovědnost pouze na soudu nebo též na zdravotnickém zařízení? Děkuji za odpověď.

petrtoma










Odpověď:

Dobrý den,

jak plyne z Vašeho dotazu, jedná se o případ, ve kterém fakticky nebylo rozhodnuto soudem ve lhůtě 7 dnů. Dotaz je vskutku zajímavý a vypichuje situaci, která není v našem právním řádu doslovně řešena.

Postup pří nedobrovolné hospitalizaci je upraven jak na úrovní ústavní (v Listině základním práv a svobod), tak na úrovni zákonné (Občanský soudní řád). Oba tyto předpisy však shodně uvádějí, že opatření, kterým je osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Dále však mlčí o dalším postupu v případě, že se tak v této lhůtě nestane. Skoro to až vypadá, jako by ústavodárci a zákonodárci ani nepočítali s možností, že k podobnému scénáři dojde, a popravdě ani my jsme nikdy nenarazili na případ, který by se vyvíjel tímto způsobem, tedy ve kterém by soud včas nerozhodl.

Zaprvé je třeba poznamenat, že poté, co je pacient nedobrovolně umístěn do ústavu a toto umístění oznámeno příslušnému soudu, má tento ústav právo pacienta kdykoliv propustit, pokud s tímto krokem koresponduje jeho zdravotní stav. Samotné rozhodnutí soudu, o kterém hovoříme, slouží jen ke zhodnocení, zda byla nedobrovolná hospitalizace provedena legálním způsobem. A slouží tedy jako jakési schválení takového postupu. Neznamená však, že až do jeho vydání musí ústa hospitalizovaného pacienta také držet.

Stojíme tak před situací, kdy soud z nějakého důvodu mlčí, a zdravotní stav pacienta nedovoluje, aby byl propuštěn, a naopak vyžaduje jeho další setrvání v ústavu. Ústavní pořádek a zákony, jež tento moment neupravují. Odborné komentáře k zákonům k nečinnosti soudu, která znamená promeškání lhůty, poznamenávají pouze to, že: "Nedodržení sedmidenní lhůty pro rozhodnutí však bez dalšího neznamená nezákonnost tohoto rozhodnutí". Z toho by bylo možné dovozovat, že zdravotnickému zařízení a priori nevzniká povinnost dotyčného propustit. Tato povinnost ústavu by tak vznikala až při soudním rozhodnutí, které prohlásí internaci pacienta za protiprávní.

Samozřejmě, že i přesto nemůže stav, kdy soud nerozhodl a vzetí pacienta do léčebny tedy nebylo "posvěceno", trvat věčně. Jsme názoru, že daný ústav by měl v tomto případě opakovaně oznámit soudu převzetí osoby, a případně podat stížnost pro průtahy (či jinak se aktivně zajímat o postup ve věci). Podotýkáme, že doposud jsme se v praxi nesetkali s případem, kdy by k tomuto došlo, a není tak možno opřít výše či níže uvedené názory např. o předešlá soudní rozhodnutí.

Zajímavé je porovnání právního institutu nedobrovolné hospitalizace s institutem zadržení osoby podezřelé z trestného činu, které se nabízí už z toho důvodu, že jej upravuje stejný článek Listiny základních práv a svobod. V případě tohoto zadržení musí být podezřelý, v případě nedodržení stanovené lhůty pro uvalení vazby, bez dalšího propuštěn na svobodu. Dle našeho názoru však není možné řešit váš dotaz analogicky pomocí tohoto institutu, neboť zadržení možného pachatele trestného činu a nedobrovolná hospitalizace duševně nemocné osoby slouží k výrazně odlišným účelům a např. nutnost propustit osobu, která je ve špatném zdravotním stavu, by byla značně kontraproduktivní.

Druhým problémem je otázka odpovědnosti. Na koho padá, když je soudem rozhodnuto o protiprávnosti nedobrovolné hospitalizace pacienta? Tato otázka vyvstává ve chvíli, kdy je pacientem, jež byl nedobrovolně hospitalizován, nárokováno přiměřené zadostiučinění za vzniklý zásah do osobnostních práv, provedený jeho hospitalizací, dle ustanovení občanského zákoníku. Byla-li tato hospitalizace v souladu se všemi právními předpisy, toto právo pacientovi nevzniká. V případě, že bylo soudem v první instanci či na základě odvolání prohlášeno umístění pacienta do ústavu za protiprávní, vzniká odpovědnost za toto umístění státu, u kterého se bude poškozený také domáhat náhrady škody. Odpovědnost se tak nedělí mezi soud a ústav. V případě průtahů spojených se soudním rozhodnutím tak maximálně vznikne poškozenému právo na vyšší odškodné.

Jak jsme již zmínili, otázka je to velmi zajímavá, pokud se s takovým jednáním v praxi setkáváte, napište nám o tom blíže.

Vaše Férová nemocnice

Odpověď byla zpracována ve spolupráci s Centrem advokacie duševně postižených (MDAC)



zdroj:http://www.ferovanemocnice.cz

Zbavení způsobilosti vnímající osoby

14. ledna 2012 v 15:24 | ADMIN webu
Dotaz:
Zbavení způsobilosti vnímající osoby

Můj otec měl mozkovou příhodu, krvácení do mozku, je hospitalizován na Jip - je při vědomí, všemu rozumí, je ochrnutý na půl těla, nemůže mluvit, ale dokáže projevit souhlas čí nesouhlas. Lékař nám sdělil, že mu bude přidělen opatrovník a že vše již bylo posláno na soud a že to bude cizí osoba. Proč nemůže být opatrovníkem osoba blízká - rodina? A proč, když je schopen projevit souhlas či ne, mu bude vůbec opatrovník přidělen?

Děkuji.

misule1








Odpověď:

Dobrý den,

předně bychom vás chtěli uklidnit, že zbavení způsobilosti k právním úkonům není trvalým stavem. S tím jak se v budoucnu může změnit k stav vašeho otce, může být případně nařízené zbavení k právním úkonům změněno, či omezeno.

Navíc to, že váš lékař, podal podnět k přidělení opatrovníka na soud, neznamená, že se tak stane. Soud bude stav vašeho otce zkoumat a záleží na tom, jak vyhodnotí jeho duševní stav. Co se týče samotného opatrovníka, z dikce občanského zákoníka vyplývá, že se jednoznačně dává přednost rodinným příslušníkům, či osobám blízkým a až v případě, že nikdo z této skupiny není sto stát se opatrovníkem, nastupují osoby cizí.

Pokud byste nesouhlasili s tím, jak soud ve vašem případě rozhodl, máte právo podat proti tomuto rozhodnutí odvolání. Zároveň, pokud nejste spokojeni s přístupem lékaře nebo s jeho chováním, máte právo na něj podat stížnost. Více o jejím podání naleznete zde.

Co se týče odpovědi na vaši poslední otázku, pokud by mu byl přidělen opatrovník (tzn. že by soud shledal stav vašeho otce natolik závažný, že by mu ustanovil opatrovníka), nechápejte to tak, že by váš otec byl zařazen do nějaké degradující pozice. Tento institut by jej měl naopak chránit a pomoci mu jednat v rozličných situacích a ulehčit mu tak jeho životní pozici.

Vaše Férová nemocnice.
zdroj:http://www.ferovanemocnice.cz

Vyplácení nemocenských dávek druhé osobě

14. ledna 2012 v 15:22 | ADMIN webu
Dotaz:
Vyplácení nemocenských dávek druhé osobě

Manžel je po operaci hospitalizován na psychiatrii, je popletený, mluví tzv. z cesty, zcela mimo realitu (z neznámých důvodů došlo pravděpodobně k poškození mozku). Komu a za jakých podmínek může být vyplácena jeho nemocenská? Já jsem momentálně bez práce a dostávám se do finanční tísně. Jeho hospitalizace trvá s krátkými přestávkami více jak 2 měsíce a já se obávám, že nebudu mít finance na zaplacení jeho pobytu v nemocnici (pokud se jeho stav nezlepší, aby si mohl vyzvednout peníze sám na poště).

dáša







Odpověď:

Dobrý den,

po rešerších a telefonickém rozhovoru s ČSSZ nám bohužel nezbývá, než konstatovat, že změnit osobu, které jsou nemocenské dávky vypláceny, v tomto případě nelze. Jiná situace by nastala, kdyby byly peníze vašemu manželovi posílány na účet v bance, ale to je v tuto chvíli nepodstatné.

Nicméně váš problém není neřešitelný, přesněji se dá řešit dvěma způsoby.

Zaprvé, váš muž vám může udělit plnou moc na jeden úkon, a sice na vyzvedávání vyplácených nemocenských dávek. Na základě této plné moci by vám měli na poště vyplatit peníze, které přišly vašemu manželovi. Toto je jednodušší způsob, avšak jeho úskalí tkví v tom, že udělení plné moci je právní úkon jako každý jiný, a tady musí splňovat zákonem předepsané náležitosti. Mezi tyto náležitosti patří také svobodná a vážná vůle, což zapovídá činit právní úkony osobám, které jsou stiženy duševní poruchou. V tomto případě je velice důležité určit, jak velký je rozsah duševní poruchy vašeho manžela, a zda mu tato porucha brání v udělení výše zmíněné plné moci. Pokud ano, byla by tato plná moc neplatná.

Druhá cesta je mírně komplikovanější a vede přes soud. Jedná se o možnost omezení či úplné zbavení vašeho muže způsobilosti činit právní úkony, a ustanovení zákonného zástupce. V praxi to vypadá tak, že podáte soudu návrh na zahájení řízení ve věci omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům a ustanovení zákonného zástupce. Jako zástupce byste pak měla být vybrána vy, na základě čehož budete moci činit právní úkony za svého manžela, v rozsahu, ve kterém bude jeho způsobilost omezena.

Vaše Férová nemocnice
zdroj:http://www.ferovanemocnice.cz

Postup při nedobrovolné hospitalizaci na psychiatrii

14. ledna 2012 v 15:19 | ADMIN webu
Dotaz:
Postup při nedobrovolné hospitalizaci na psychiatrii
Dobrý den, hledal jsem dle návodu odpověď na můj dotaz ve starších dotazech, ale nalezl jsem pouze toto: http://www.ferovanemocnice.cz/pravni-poradna/prava-osob-s-dusevni-nemoci-30/n-nedobrovolna-ho-2107.html což ne zcela řeší můj konkrétní problém, ačkoliv je z položených dotazů mému případu nejpodobnější. Pokusím se krátce popsat svou osobní zkušenost s psychiatrickou léčebnou, a na závěr položím otázky, které k tomuto prosím zodpovědět. Nikdy jsem netrpěl žádnou duševní chorobou ani poruchou. V polovině listopadu jsem byl v noci přepaden a okraden o větší částku peněz, po úderu do hlavy jsem zůstal delší dobu v bezvědomí. Po procitnutí z bezvědomí jsem byl schopen sám si přivolat RZS, komunikovat s PČR i zdravotníky. V průběhu noci, od příjezdu RZS ve 2:00 hod, až do 6:00 hod, do kdy trvala nezbytná vyšetření, kterými jsem prošel po převezení RZS na Bulovku, jsem dle vyjádření zdravotníků a PČR do bezvědomí již neupadl, ačkoliv z průběhu té noci si dodnes pamatuji jen útržky. Od následujícího dne si již pamatuji vše. Na Bulovce jsem zůstal celý den, během kterého jsem nespal, z důvodu několika návštěv policie, která mne tam přišla vyslechnout, spal jsem až následující noc, a v dalším dni jsem absolvoval ještě vyšetření EEG. Součástí vyšetření je vystavení zraku zábleskům stroboskopu, po jehož zkončení jsem asi na hodinu pocítil úzkostné stavy, a něco přes hodinu trval stav, během kterého jsem věřil, že jsem cílem jakéhosi spiknutí, jehož cílem je moje likvidace. Paranoidnímu chování v této době napomáhaly mnou chybně dešifrované indicie, jako je prázdný pokoj po návratu z vyšetření (shodou okolností byli spolupacienti v době mého EEG vyšetření propuštěni), chyběly veškeré mé osobní věci, vč. notebooku, peněženky s doklady, a civilní oděv (sestra je schovala u sebe abych o ně během své nepřítomnosti nepřišel), a z přepadení jsem t aké telefonicky obvinil svoji ženu, která se bohužel stala mým terčem neprávem, z důvodu mého úsudku, že jako jediná věděla o tom, že mám toho dne u sebe větší finanční hotovost, a věděla že chodívám domu přes tmavý park, a to i v nočních hodinách, což vždy sama považovala za riskantní. Po cca 50 minutách má paranoidní nálada pominula, vrátilo se racionální uvažování. Kontaktoval jsem lékaře chirurgie, kterému jsem popsal svůj právě prožitý stav, a požádal jej o možnost konzultace s psychiatrem nebo psychologem. Rovněž jsem opět telefonoval manželce, které jsem se omluvil za předchozí telefonát, a vysvětlil jí stav, který jsem nečekaně prožil. Lékařem mi byla přislíbena schůzka s psychiatrem, a zároveň mi bylo oznámeno mé propuštění z péče lůžkové části chirurgie, pro dobrý zdravotní stav a pozitivní výsledky z vyšetření hlavy na RTG, CT a EEG. Poté jsem nastoupil do sanitky, která mě měla převézt na psychiatrické vyšetření, které jsem považoval jen za jakousi výstupní prohlídku před propuštěním. Domníval jsem se, že psychiatrie bude v areálu Bulovky, ale sanitka jela příliš dlouho, na mé dotazy kam jedeme mi řidič odpovídal jen tak, že tam již za 10 minut budeme. Vystoupil jsem před centrální příjmovou budovou psychiatrické léčebny v Bohnicích, tuto informaci jsem se ale dozvěděl až od bratra pomocí SMS večer na lůžkové části pavilonu 1 tohoto ústavu. Do budovy centrálního příjmu jsem vešel, aniž bych věděl, kam vstupuji. Během vyšetření lékařkou jsem popsal prožitou, cca hodinu trvající, příhodu na Bulovce, a lékařkou jsem byl dotázán, zda si myslím, že se nemůže stav vrátit, anebo zda bych nechtěl několik dní setrvat na lůžkové části "u nás", abych vyloučil teoretickou možnost, že bych snad byl schopen třeba i nějakého útoku vedeného na mou ženu pod vlivem opakování takového vnímání reality. Toto řešení jsem považoval za zodpovědné, ačkoliv jeho příčiny jsem nepovažoval za reálné. Nicméně jsem (s vědomím, že tak činím dobrovolně) souhlasil s "několikadenní" hospitalizací "tady u vás". Následně jsem prožil několik dní stresu, neboť jsem byl převezen na pavilon č. 1, kde jsem byl zbaven osobních věcí, všech ostrých předmětů, a nebylo mi odpovídáno na dotazy, proč nemohu vyjít na zahradu, proč jsou vstupní dveře zamčeny, a co za diagnózy mají stanoveny mí spolupacienti, na kterých jsem viděl zřetelné známky duševních poruch. Během následných šesti dnů jsem postupně sbíral útržkovité informace, ze kterých jsem se postupně dozvěděl, že jsem umístěn jakožto nedobrovolně hospitalizovaný pacient v psychiatrické léčebně v Bohnicích, bez práva na vycházky mimo budovu, návštěvy mám povoleny jen v prostoru jídelny pavilonu. Denně jsem bral silně tlumící léky, od kterých jsem neznal jejich název. Jejich účinky jsem považoval za velmi silné, ale jejich užívání jsem se nemohl vyhnout, večer jsem byl s ostatními kontrolován prohlídkou úst, zda jsem tabletu skutečně spolkl. Informace jsem čerpal jen od těch spolupacientů, kteří byli natolik schopni odpovědi. Od nich jsem získal jen děsivé informace, které jsem neměl možnost konfrontovat s informacemi personálu, jelikož se mi žádných nedostávalo. Mými informacemi bylo, že musím jen spolupracovat, abych nebyl přeložen na oddělení pro neklidné, nespolupracující pacienty, kde je zacházení s nimi na úrovni, kterou jsem nehodlal absolvovat. Proto jsem zvažoval své odpovědi lékařům při několikaminutových ranních vizitách, taktizoval jsem, a poctivě polykal mě neznámé tablety. Po šesti dnech mi byla nabídnuta, výměnou za možnost vycházky mimo budovu pavilonu 1 v doprovodu příbuzného, možnost podepsat "dobrovolný vstup". Tento jsem sice podepsal, avšak za dobrovolný jej nepovažuji. Kopii jsem neobržel, ale pamatuji si formuli, ve které jsem svým podpisem uznal, že jsem ochoten v zařízení nadále setrvat v režimu zúžení osobního kontatku s okolním světem. Po dalších šesti dnech mi byla tato hospitalizace ukončena, jako důvod mi byl lékařkou sdělen nedostatek volných lůžek na oddělení. Jakkoliv mohu souhlasit s diagnozou, která mi byla stanovena, i s následným opatřením, které mělo dle mého názoru především zajistit bezpečnost mé ženě, rozhodně nemohu souhlasit s postupem a metodami, kterými tohoto bylo dosaženo. V průběhu celé hospitalizace, a všech následujících dní, se mi ani jednou nedostavila paranoidní nálada, kterou jsem prožil onu jednu hodinu na lůžkové části oddělení chirurgie na Bulovce. K mým dotazům: V Bohnicích mne asi třetího dne navštívila paní, která se představila jako zaměstnanec soudu pro P8, vyptala se, zda jsem si vědom důvodů mé nedobrovolné hospitalizace, a oznámila mi, že toto předá soudu pro P8. Do dnešního dne (14 dní po zahájení hospitalizace) nemám žádné rozhodnutí soudu, které by potvrdilo nutnost mé nedobrovolné hospitalizace. Jsem připraven jednat o případném odškodnění. Během mé hospitalizace moje žena, která je v plném invalidním důchodu, musela zastoupit moji činnost v mé firmě (obor provádění staveb), na které nemá patřičné vzdělání. Mou pracovní neschopností samozřejmě došlo k ušlému zisku, navíc na poli podnikání znamenají Bohnice určité stigma, které se pokouším mezi obchodními partnery spíše tajit. Dotazy: 1) Kam se mohu obrátit se stížností na postup u mé nedobrovolné hospitalizace? 2)Kdy, a v jaké další případné lhůtě, je možno očekávat vyjádření soudu k nedobrovolné hospitalizaci? 3)Je možno rozporovat případné kladné vyjádření soudu? 4)Je rozhodnutí soudu platné, ačkoliv nebylo vydáno v sedmidenní lhůtě? 5)Mám nárok na odškodnění ve formách za ušlý zisk, a za případné snížení společenského uplatnění? Děkuji, s pozdravem Petr Hlaváč. PS: Na závěr bych rád vyzdvihl kvality ošetřujícího lékaře, s jehož přístupem jsem jako s jediným spokojen.

hlavacpe




Odpověď:

Dobrý den,

děkujeme vám za váš velice obsáhlý dotaz, který velmi detailně ukazuje, jaká je ve skutečnosti problematická praxe institutu nedobrovolné hospitalizace.

Úvodem bychom chtěli poznamenat, že k samotné hospitalizaci došlo se souhlasem, nicméně problém tkví v následném omezení ve volném pohybu a styku s vnějším světem, které rovněž zakládá oznamovací povinnost ústavu a nutnost soudního přezkoumání.

Dále je důležité podotknout, že samotný fakt, že vám rozhodnutí o omezení volného pohybu a styku s vnějším světem nedošlo, nemusí znamenat, že soud o tomto omezení řádně nerozhodl, neboť jak prví občanský soudní řád: rozhodnutí se pacientovi nedoručí, pokud ten, podle vyjádření ošetřujícího lékaře, není schopen chápat obsah takového rozhodnutí. V tomto případě jen pak rozhodnutí doručeno zástupci pacienta (který je ustanoven soudem) a ústavu, ve kterém je pacient umístěn. Pokud tímto zástupcem nebyl ustanoven nikdo z vaší rodiny (manželka apod.), je možné, že soud určil třeba někoho ze svých zaměstnanců nebo přímo cizí osobu, a tak nebylo rozhodnutí doručeno nikomu blízkému, i když existuje. Zní to absurdně, ale i tento postup je bohužel možný, i když se jedná de facto o nepřiměřené využívání příslušného ustanovení zákona

K následnému propuštění z ústavu, které ve vašem případě proběhlo, může pak dojít (samozřejmě pokud již netrvají důvody, pro které bylo realizováno přijetí do něj) kdykoliv po oznámení soudu. Samotný schvalující výrok nemá pak na právo pacienta propustit žádný vliv.

Prvním krokem by tedy mělo být zjištění, jestli bylo ve vaší věci vyhlášeno usnesení, a to přímo na příslušném obvodním soudu pro Prahu 8. Dále následují odpovědi na vaše konkrétní podotázky

1)

Samotný postup proti zdravotnickému zařízení a chování jeho pracovníků vůči vám v době hospitalizace, lze realizovat formou stížnosti. Tu lze podat vedoucímu zdravotnického zařízení, zřizovateli tohoto zařízení, popřípadě České lékařské komoře, podle toho, o jaké chování se zde jedná. Ve vašem případě je nejspíš nejvhodnější podat stížnost zřizovateli příslušného zdravotnického zařízení, neboť (chápeme-li správně) se cítíte poškozen chováním ústavu jako celku, a ne jen jednotlivých pracovníků. Tímto zřizovatelem je ve vašem případě Ministerstvo zdravotnictví. Ve stížnosti uvedete, s čím nejste spokojen a příslušný orgán by z ní měl vyvodit odpovídající důsledky.

2)

Jak jsme výše nastínili, je možné (a dokonce velmi pravděpodobné), že příslušné rozhodnutí (a tedy pravděpodobně vyhovující) již vydáno bylo, avšak z výše uvedeného důvodu se k vám nedostalo. Příčí se nám říkat, že "je to běžné", nicméně v detenčním řízení je tento postup možný. Příslušné rozhodnutí si tak budete muset sám dohledat, stejně jako informaci, kdo vlastně byl vaší osobě ustanoven opatrovníkem, jemuž mělo být doručeno. Pokud se dotážete na příslušném soudu, měli by vám usnesení o vašem případu poskytnout.

3)

Proti kladnému vyjádření soudu ve formě usnesení se lze bránit odvoláním, které však musí být podáno v přiměřené lhůtě, a sice do 15 dnů od doručení (doručeno bylo nejspíš všem příslušným osobám, mezi které jste nespadal, pokud jsou naše domněnky správné). V daném čase je již tato lhůta bohužel zmeškaná.

Z mimořádných opravných prostředků je možno podat žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení, avšak u nich jsou velmi striktně dány podmínky přípustnosti, které patrně nesplňujete.

4)

Platnost rozhodnutí vydaného po sedmidenní lhůtě je spornou otázkou, avšak odborníci na občanské právo procesní (v jehož sféře se při detenčním řízení pohybujeme) jsou toho názoru, že samotné nedodržení stanovené lhůty neznamená, bez dalších jiných chyb či nedostatků, jeho nezákonnost. Tedy rozhodnutí, které bylo vyhlášeno po uplynutí této lhůty je možno považovat za platné (dá se to dovodit mimo jiné proto, že lhůta daná soudu není prekluzivní, na rozdíl od lhůt, které jsou stanoveny účastníkům řízení, např. pro podání odvolání). Jak jsme ale výše rozebírali, je pravděpodobné, že se zde o žádné průtahy v řízení nejedná, naopak usnesení obvodního soudu vylo vyhlášeno včas, avšak "pouze" vám nebylo doručeno. Tuto otázku je tedy zvažovat až poté, co se existence příslušného usnesení prokáže či neprokáže.

5)

Co se týká požadovaného odškodnění, bude záviset na rozhodnutí soudu o přípustnosti omezení volného pohybu a kontaktu s vnějším světem a výsledku dalších řízení, které plánujete podnikat. Chápeme, že záznam o detenci v psychiatrické léčebně je značně stigmatizující, avšak není možno požadovat za něj náhradu ztíženého společenského uplatnění, pokud se prokáže, že tento postup byl skutečně nutný a v souladu se zákonem. Totéž platí o zmíněném ušlém zisku. Domníváme se, že obojí lze na státu (ten je v tomto případě za jím zřízený ústav odpovědný) požadovat pouze, pokud soud dopěl či dopěje k závěru, že omezení ve volném pohybu a kontaktu s vnějším světem bylo v dané situaci protiprávní.

V případě, že se protiprávní bylo, lze podat i žaloba na ochranu osobnostních práv podle občanského zákoníku, na které můžete případně požadovat i finanční odškodné, což je odlišný nárok od výše zmíněné náhrady výdělku.
Situace, ve které se nacházíte je velmi smutná a komplikovaná. Proto důrazně doporučujeme, abyste před konáním jakýchkoliv z výše uvedených kroků vyhledal advokáta - odborníka na medicínské právo, poradil se s ním a v nejlepším případě jím nechal i zastupovat. Vhodného advokáta (podle místa vašeho bydliště a požadované specializace) naleznete např. zde, v seznamu České advokátní komory. V případě podávání stížnosti a zpochybňování usnesení soudu by bylo vhodné pořídit si kopie zdravotnické dokumentace či odborný posudek nezávislého lékaře. S tím už vám může blíže poradit váš právník.

Doufáme, že váš další postup ve věci bude co možná nejúspěšnější.

Vaše Férová nemocnice


zdroj:www.ferovanemocnice.cz
 
 

Reklama