STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Posttraumatická porucha

Hodnocení příznaků PTSD

12. ledna 2012 v 15:28 | ADMIN webu
Při diagnóze posttraumatické stresové poruchy je velmi důležité, aby terapeut poznal všechny situace a pocity, ve kterých se klient v minulosti ocitl, stejně tak i pocity a stavy, se kterými se následkem traumatu setkává dnes.

Dříve byl propagován postup volného vyprávění. Dnes se však již tento způsob nepoužívá, protože klient byl vystaven velké emoční zátěži.

Dnes se ve světě používá mnoho strukturovaných metod, dotazníků a škál, které "neutrálním způsobem" slovy popisují traumata a symptomy. Klientovi jsou pokládány konkrétní, neutrálně laděné otázky týkající se zážitků a předpokládáných následků z traumatu, díky nim může klient získat důvěru v terapeuta a cítit, že terapeut je již s tímto problémem seznámen, a že o něm již něco ví.

Výzkum z praxe potvrzuje, že klient může mnohdy měnit části svých sdělení, mnohdy i celé verze. Je to příznakem vzrůstající emoční zátěže. Psycholog by si měl být vždy vědom všech změn, které klient provedl a vyvozovat z nich závěry pro terapii.

Velmi důležitou součástí terapie je rozhovor. Ten trvá asi 3-4 hodiny a je absolvován ve dvou sezeních, kdy klient vypráví svou verzi tragédie. Empatický vhled terapeuta je nepostradatelný. Pomáhá tím tak snížit napětí a vyhýbání se tabuizovaných otázek.
Rozhovor je organizovaný do tří obsahových oblastí. Řekněme, že náš klient je veteránem z války.

Fáze rozhovoru:

A) Hodnocení současného stavu
Klient po předání základních demografických údajů sděluje svoje vlastní obtíže. Podrobněji se zkoumají stavy jako je deprese, úzkost, znovuprožívání traumatu, oblast ochablosti reaktivity, úlekové reakce a pod.

B) Předválečná minulost
To, co klient zažíval před nástupem do přímého kontaktu s válkou. Jeho sociální a psychické fungování. Dále zdravotní stav rodiny - zdůrazňují se psychické poruchy v rodině, závislosti v rodině aj.


C) Období války
V této části se klient svěřuje s celkovým dopadem války na jeho osobnost. Popisuje svá traumata, co na něj jak působilo.
Tato část je složitá i pro terapeuta, neboť musí opustit svou roli lékaře a sdílet s klientem pocity nad brutalitou a hrůhyplnou skutečností. Klienti s traumatizujícími zážitky mají mnohdy problém s vyjádřením vlastních myšlenek nebo vzpomínek. Zárověň však vyzařují potřebu sdílet tyto své RE: referátyzážitky s další osobou, zvláště pak, pokud dovede pečlivě poslouchat a empaticky reagovat.

Kritéria pro výzkum:

Kritéria pro výzkum PTSD jsou u nás vydána v Diagnostických kritériích pro výzkum, kde jsou jednotlivá kritéria uvedena a popsána.

A) Paciet byl vystaven stresující události nebo situaci neobvykle hrozivého či katastrofálního rázu, která by pravděpodobně vyvolala pronikavou tíseň u každého.

B) Musí docházet k oživování a znovuprožívání události (flashback), nebo k pocitům tísně v situacích, které trauma připomínají.

C) U pacienta se musí projevovat snaha vyhýbat se situacím, které by mohly trauma připomínat.

D) Musí být připojen některý z uvedených znaků:
neschopnost si vzpomenout na některé důležité momenty a situace stresující události
potíže s usínáním a spánkem
podrážděnost nebo výbuchy zlostiRE: referáty
potíže se soustředěním
zvýšená bdělosti
přehnaná úlekovost

E) Kritéria B, C, D musí splněna do šesti měsíců od stresující události, nebo od ukončení období stresu.


Diagnostika PTSD není nijak zvlášť složitá. Problém nastává při odlišování od jiných poruch, což bylo již nastíněno v kapitole Diferenciální diagnostika. Základem zdárné diagnostiky je pečlivé prozkoumání historie klienta.

zdroj:vosaci.sweb.cz/referaty-msp/PTSD.doc

Faktory ovlivňující symptomatologii

12. ledna 2012 v 15:25 | ADMIN webu
Výzkumy ukázaly, že jedinci, kteří byly v minulosti vystaveni určitým skutečnostem vyplývajícím z jejich života, jsou více náchylní ke vzniku nebo rozvoji posttraumatické stresové poruchy. Tyto skutečnosti jsou např. problémy s chování v dětství, neuroticismus, předchozí psychická porucha, chudobné poměry v rodině aj.
Pokud člověk jako dítě zažil nějakou stresující událost, je i v dospělosti v této oblasti zranitelnější.
Mezi faktory ovlivňující symptomatologii patří např.:
Věk a vývojové fáze - v období dětství, dospívání a stáří jsou lidé obzvláště citliví na podněty zvnějšku. V dětství a dospívání je častý výskyt poruch chování jako je uzavřenost nebo hyperaktivita, u dětí předškolního věku se může vyskytnout zvýšená závislost, u starých lidí vznikají depresivní reakce.

Stav somatického a duševního zdraví - u lidí, kteří již dříve trpěli nějakou psychickou poruchou je častější výskyt PTSD. Lidé nějak tělesně handicapováni jsou citlivější na stres a zátěž z okolí.

Zvládání stresu a krizí v minulosti - Lidé, kteří se dokážou dobře vyrovnat se stresem a znají "zaručené praktiky na uklidnění", se dokáží lépe vyrovnat i s traumatizujícími zážitky. Mnohdy jsme však svědky shroucení se člověka v důsledku potlačování emocí a pocitů z traumatu.

Faktorů je samozřejmě celá řada.

zdroj:vosaci.sweb.cz/referaty-msp/PTSD.doc

Přetrvávající změna osobnosti po katastrofické události

12. ledna 2012 v 15:23 | ADMIN webu
Někteří jedinci, ačkoliv trpí posttraumatickou stresovou poruchou, vyhledají odbornou pomoc až v případě, že příznaky začnou být nesnesitelné. Díky tomu dojde k pozdní identifikaci poruchy a léčba je pak mnohem složitější.

Následkem neléčené postraumatické stresové poruchy může dojít ke změně osobnosti, která je jakýmsi chronickým vyústěním choroby.
Onemocnění je klasifikováno jako:
Přetrvávájící změny osobnosti, které nelze přisoudit hrubému poškození nebo nemoci mozku. Je definována jako porucha osobnosti a chování v dospělosti, která vznikla po katastrofické nebo extrémně dlouhém stresu jedince, jehož osobnost byla dříve normální.

A) Pro tuto poruchu musí být zřejmé, že došlo k neměnné a přetrvávající změně způsobu vnímání, vztahů a myšlení týkajících se okolí i sebe, k níž došlo až po traumatizující události, vlivem nadměrného stresu např. po zážitcích z koncentračního tábora, mučení, živelné pohromy nebo dlouhodobé expozice (vystavení) životu ohožujícím situacím.

B) Změna osobnosti by měla být výrazná a její nové rysy by měly být neměnné, projevující se nejméně dvěma z uvedených případů:
l Trvale důvěřivý vztah ke světu a lidem u osoby, která toto dříve nevykazovala
l Sociální stažení
l Neustálý pocit beznaděje, prázdnoty a odcizení. Může být spojeno se závislostí na nějaké osobě.
l Zvýšená podrážděnost a ostražitost v důsledku pocitů ohrožení a vnitřního napětí
l Trvalý pocit jedince, že se změnil, že se liší od ostatních

C) Změna by měla mít negativní dopad na osobní pohodu, sociální vztahy v denním životě.

D) Porucha by se měla vyvinout po traumatizující události, zatímco nesmí být identifikována porucha osobnosti nebo akcentace osobnostních rysů či vývojové poruchy z dětství nebo v adolescenci, které by mohly vysvětlovat nynější stav osobnosti.

E) Změny osobnosti musí být přítomny nejméně po dobu dvou let.

F) Změnu osobnosti charakterizovanou výše uvedenými znaky předchází často posttraumatická stresová porucha. Změna osobnosti tak může být chronických vyústěním PTSD. Změnu osobnosti lze však identifikovat jen v případě, že po době minimálně dvou let PTSD nastupuje minimálně dva roky trvající změna osobnosti.

Při současné léčbě a rehabilitaci lze poruchu eliminovat v průběhu několika let.


zdroj:vosaci.sweb.cz/referaty-msp/PTSD.doc

Základní kritéria pro diagnózu posttraumatické stresové poruchy (výtah):

12. ledna 2012 v 15:20 | ADMIN webu
A) Jedinec byl vystaven traumatické události, v níž buď prožil, byl svědkem nebo čelil události, při které byl někdo jiný usmrcen, nebo mu hrozila smrt či došlo k těžkému úrazu. Při výpovědi jedinec projevoval strach, beznaděj a hrůzu.

B) Traumatická události je neodbytně znovuprožívána jedním nebo několika z následujících způsobů:
Opakované a neodbytné znovuprožívání události v podobě představ, vjemů, myšlenek.
Opakované sny, ve kterých je událost znovu prožívána.

Závažné psychické potíže po vystavení vnitřním nebo vnějším podnětům, které symbolizují nebo připomínají událost.

POZN: U malých dětí se může vyskytnout stále se opakující hra symbolizující nebo připomínající traumatickou událost.

C) Trvalé vyhýbání se podnětům, které mohou trauma připomínat:
Jedinec se snaží vyhnout myšlenkám na minulou událost, rozhovorům o ní.
Jedinec se snaží vyhnout místům a činnostem událost připomínajícím.
Jedinec si není schopen vybavit některou situaci či moment z traumatu.
Klesá zájem o důležité činnosti.
Nastává pocit odcizení od společnosti.
...

D) Trvalé příznaky vysoké dráždivosti, které se před prožitím traumatu neprojevovaly:
Obtíže s usínáním nebo udržením spánku.
Návaly hněvu
Obtíže s koncentrací
Nadměrná úleková reaktivita (člověk se často a neúměrně vylekává).

E) Porucha trvá déle než jeden měsíc.

F) Díky poruše klesá sociální, pracovní výkon, a je patrná ztráta zájmu o některé dříve oblíbené činnosti.

V poslední době se hodně hovoří o tzv. částečné PTSD, kterou odborníci diagnostikují v případě, že pacient trpí méně než pěti z uvedených příznaků a to déle než jeden měsíc.

Jako další doprovodné aspekty můžeme uvést:
ztráta identity
flasbacky (vracení se události, stavů, pocitů)
ztráta časové kontinuity
poruchy sebehodnocení



V. Určení PTSD podle biologických parametrů
Posttraumatický stresový syndrom lze dobře určit též pomocí biologických parametrů a to pomocí hormonů kortizolu a hormonu nadledvinkové kůry, které jsou vylučovány při negativních emocích. Hladiny těchto hormonů v krvy jsou bezpečnými měřítky pro určení duševní zátěže.

VI. Diferenciální diagnostika
Úkolem této diagnostiky je odlišit posttraumatický stresový syndrom od jiných psychických onemocnění či poruch. Ačkoliv má PTSD s mnoha jinými poruchami podobné nebo stejné vlastnosti , vyjadřuje se stejnými příznaky, je důležité poukázat na fakt, že PTSD je naprosto validní a jedinečná porucha.

Uvádím některá srovnání a odlišení od podobných poruch:
PTSD a panická porucha

Obojí jsou charakterizovány chronickou úzkostí, náhlým rozrušením v podobě flashbacků, panických ataků a strachem z příznaků rozrušení. Věrná podobnost nastává i v roviné fyziologických příznaků a hypotalamicko-adrenokortikálních abnormalit (zvýšená hladina výše uvedených hormonů).

U panických pacientů se však neobjevuje znovuprožívání ani celkové psychické ochromení. Panické ataky se od flasbacku liší, bývají spojeny s chybnou interpretací tělesných vjemů jako znaků hrozící katastrofy, flasbacky se pojí s nedobrovolnou aktivací rušivé epizodické paměti. Jinak řečeno panická ataka se pojí k následné hrozbě, zatímco flashback je vyjádřen vzpomínkou na hrozbu minulou. Panická porucha se navíc velmi silně váže k rozvoji agorafobie, což je strach s otevřených prostranství.

PTSD a fobie
Obojí je charakterizováno strachem a vyhýbáním se určitým stimulům. Prostá fobie vzniká následkem traumatu, může být tedy od PTSD těžko odlišitelná. Například po autohavárii se může vyskytnout celkové PTSD, ale stejně tak i fobie. Při fobii se však budeme vyhýbat jakémukoliv vztahu k řízení, nebudeme však trpět dalšími příznaky, které jsou pro PTSD typické (např. nebudeme trpět emoční strnulostí).

VII. Komorbidita (současný výskyt několika nemocí)
Podle výzkumů vyšlo najevo, že 98,8% osob, které trpělo PTSD, ve svém životě trpělo nejméně jednou jinou psychiatrickou poruchou, včetně zneužívání návykových látek. U mužů nejčastěji zneužívaných alkohol se vyskytují deprese a generalizovaná úzkostná porucha, u žen zneužívajících alkohol pak deprese, generalizovaná úzkostná porucha a panická porucha. S PTSD se také ve velké míře pojí asociální porucha osobnosti.
Souhrnně lze říci, že komorbidita u PTSD je vysoká. Častý je výskyt depresivních stavů, závislostí na různých látkách, manželské problémy, suicidální myšlenky a pokusy.

VIII. Prevalence (výskyt choroby v populaci během určitého období)
Prevalence u PTSD je velmi složitá, protože vzorek lidí by musel být vystaven v minulé době traumatu. Pokud jde přímo o jedince, kteří traumatem v minulosti prošly, zaměříme-li se tedy speciálně na nějakou skupinu, lze výsledky úspěšně zaznamenat. Nutné je však podotknout, že zkoumaní jedinci většinou patří k širší skupině, která společně čelila jednomu traumatu - např. vereráni z Vietnamu, osoby vystavené vojenskému nebo civilnímu násilí, oběti sexuálního napadení.

V případech válek nebo válečných střetů je prevalence kolem 40% pro muže a 20% pro ženy. V celkové populaci se hovoří o prevalenci mezi 0,5% až 1%. U rizikových skupin, což jsou právě váleční vysloužilci, oběti sopečných erupcí, povodní, kriminálních činů, se hovoří o 3 - 58%.

Nejčastější příčinou posttraumatického stresového syndromu je u mužů přímé vystavení válce, u žen sexuální zneužívání.

U osob trpících schizofrenií, panickou poruchou nebo somatizací je prevalence PTSD asi dvacetkrát vyšší. Ve většině případů jde o návaznost na trauma z dětství.


zdroj:vosaci.sweb.cz/referaty-msp/PTSD.doc

Charakteristika posttraumatické stresovéporuchy

12. ledna 2012 v 15:16 | ADMIN webu
Základním znakem je rozvoj charakteristických symptomů po psychicky traumatizujícím prožitku neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu. Tyto symptomy se vyskytují mimo rozsah takových obecně se vyskytujících situací jako je zármutek, manželský konflikt, chronické onemocnění, obchodní ztráta aj. Trauma může člověk zažít sám (znásilnění nebo přepadení) nebo ve společnosti skupiny lidí (válka).

Mezi zátěžové situace způsobující poruchu patří i přírodní katastrofy (povodně, zemětřesení), nehody vyvolané člověkem (dopravní nehoda, letecké havárie, požáry) nebo záměrně člověkem vyvolané katastrofy (bombardování, mučení, terorismus). Některé zátěžové situace pak vyvolají poruchu vždy (mučení), jiné jen za některých okolností (dopravní nehody).

Postižený člověk pak svoje traumatizující zážitky znovu a znovu prožívá. Vzpomínky se vrací ve snech jako noční můry, v představách a u válečných veteránů je známa i forma náhlého vrácení se do minulosti, kdy člověk na několik minut nebo i hodin naprostro strne a vrací se zpět do nepříjemných vzpomínek. Problémy takto postižený člověk zaznamenává v oblasti integrace do společnosti, ztrácí zájem o dříve příjemné činnosti a mnohdy nedokáže prožívat a navazovat emoční vazby.

Posttraumatická stresová porucha se oběvuje u lidí v jakémkoli věku, včetně dětství a stáří. Průvodními znaky jsou deprese a úzkost v různých silách, zvýšená podrážděnost, přehnané úlekové reakce, nespavost, agresivní výbuchy v chování, dále emoční labilita, bolesti hlavy, závratě, poruchy soustředění aj.
Porucha se může objevit bezprostředně po traumatu, stejně tak ale až po mnoha měsících či letech po prožitku.

Pokud se příznaky objeví hned do několika minut od zažití traumatu a odeznívají po dobu několika nejbližších hodin, hovoříme o akutní reakci na stres. Je to přechodná porucha vyjadřující se dezorientací, neschopností soustředit se a chápat podněty. Na toto může navazovat odklon od situace, zlost, zoufalství, hyperaktivita a pod. Jako doprovodné efekty je možno rozeznat pocení, zrychlený tep, červenání.
Ne všem lidem vystaveným mimořádnému stresu se vyvine porucha. Riziko je tím vyšší, je-li přítomno i fyzické vyčerpání a organické faktory jako je např. stáří.

zdroj:vosaci.sweb.cz/referaty-msp/PTSD.doc
 
 

Reklama