STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Poruchy přizpůsobení

F 43.2„poruchu přizpůsobení“; ...

5. června 2014 v 15:41 | Admin

F 43 REAKCE NA ZÁVAŽNÝ STRES A PORUCHY PŘIZPŮSOBENÍ

Tyto poruchy lze identifikovat nejen na podkladě symptomatologie a průběhu, ale také na základě jednoho nebo druhé ze dvou příčinných vlivů, tj. mimořádně stresujícího životního zážitku, který vyvolal akutní stresovou reakci, nebo významné životní změny, vedoucí k trvale nepříjemným okolnostem a mající za následek poruchu přizpůsobení. I když méně závažný psychosociální stres ("životní událost") může uspíšit začátek nebo přispět k propuknutí celá řady psychických poruch klasifikovaných jinde, není jejich etiologická důležitost vždycky jasná a v každém případě se zjistí, že záleží na individuální, často idiosynkratické zranitelnosti. Tj. "životní události" nejsou ani nutné, ani dostačující, aby vysvětlili výskyt a formu poruchy.


Naopak u této skupiny se předpokládá, že jsou vždy přímým následkem akutního těžkého stresu nebo pokračujicího traumatu. Zátěžová událost nebo trvající nepříznivé okolnosti jsou primárním a převažujícím kauzálním faktorem a k poruše by nedošlo bez jeho působení. Poruchy této skupiny můžeme tedy chápat jako maladaptivní reakce na těžký nebo trvalý stres, protože narušují mechanismy úspěšného vyrovnávání se s ním, a tím vedou ke zhoršení sociálního fungování.


Akutní reakce na stres - jedná se o přechodnou poruchu významné závažnosti, která vzniká u jedince bez jakékoli zjevné duševní poruchy jako odpověď na výjímečný fyzický nebo duševní stres a která obvykle odeznívá během několika hodin nebo dnů. Stresorem může být zdrcující traumatický zážitek, zahrnující vážné ohrožení bezpečnosti nebo tělesné integrity jedince nebo blízkých osob (např. živelná pohroma, úraz, ozbrojený konflikt, přepadení, znásilnění), nebo neobvykle náhlá a ohrožující změna v sociálním prostředí anebo v mezilidských vztazích jedince, např. ztráta mnoha blízkých osob nebo požár v domácnosti. Riziko rozvoje poruchy je větší, je-li též přítomno fyzické vyčerpání nebo organiké faktory (např. stáří).


Individuální zranitelnost a schopnost zvládat stres ovlivňují výskyt a závažnost akutních reakcí na stres, což dosvědčuje to, že ne u všech exponovaných mimořádnému stresu se vyvine porucha. Symptomy vykazují velkou variabilitu, ale typicky zahrnují úvodní stav "ustrnutí" se zúženým vědomí a pozornosti, neschopností chápat podněty a desorientaci. Na tento stav může dále navazovat další stažení se (odklon od situace a prostředí v rozsahu až dissociativního stuporu - viz dále) neb agitace a hyperaktivita (útěková reakce nebo fuga). Obvykle jsou přítomny vegetatívní příznaky panické úzkosti (tachykardie, pocení, zčervenání).

Symptomy se obvykle objeví během několika minut po dopadu stresujícího podnětu nebo události a mizí během 2-3 dnů (často během několika hodin). Na toto období může být částečná nebo úplná amnézie. Pokud k příznakům nedojde okamžitě, dostaví se obvykle během několika minut. Příznaky ukazují smíšený nebo obvykle se měnící obraz (mimo to lze kromě počátečního stavu "omámení" pozorovat depresi, úzkost, zlost, zoufalství, hyperaktivitu a stažení, ale žádný typ symptomů dlouho nepřetrvává).

Postraumatická stresová porucha: Vzniká jako opožděná nebo protrahovaná odezva na stresovou událost nebo situaci (krátce nebo dlouho trvající) neobvykle hrozívého nebo katastrofického rázu, která pravděpodobně téměř u každého vyvolá pronikavou tíseň (např. přírodní nebo člověkem způsobena katastrofa, boj, vážné neštěství, přítomnost u násilné smrti jiných osob, být obětí mučení, znásilnění nebo jiného zločinu). Typickými příznaky jsou epizody opakovaného oživování traumatu v dotírajících vzpomínkách nebo ve snech, které se objevují na pozadí stálého pocitu "necitlivosti" a emočního otupění, stranění se lidí, nereagování na okolí, ztráty radosti a vyhýbání se činnostem a situacím, které připomínají trauma. Když si postižení událost rozpomenou, mohou mít pocit, že ji prožívají znovu. Jejich stav se často zhoršuje, když se blíží vyročí události, nebo když se dostanou na místo, připomínající událost.


Vzácně může dojít k rychlým dramatických výbuchům strachu, paniky nebo agrese, spuštěným podněty, které náhle vyvolají vzpomínku nebo znovuvybavení traumatu nebo původní reakce na ně.
Obvykle se objevuje vegetativní hyperaktivace se zvýšenou dráždivostí, přehnané úlekové reakce a nespavost. Často se objevuje úzkost a deprese a komplikace pitím alkoholu nebo užívání drog.

Příznaky začínají po traumatu, po období latence, které může trvat od několika týdnů až do několika měsiců.

Tabulka: Nejběžnější příznaky postraumatické stresové poruchy
┌────────────────────────────────────────────────────────────┐
│ Opakující vzpomínky na událost a její okolnosti │
│ Děsivé sny připomínající událost │
│ Znovuprožívání událost v podobě utržků, "záblesků" │
│ Vzpomínky na minulost │
│ Vyhýbání se myšlenkám nebo pocitům spojených s traumatem │
│ Vyhýbání se činnostem, připomínajícím trauma │
│ Neschopnost rozpomenout si důležitý aspekt traumatu │
│ Ztráta zájmu o důležité činnosti │
│ Pocit odcizení │
│ Omezení emocí │
│ Pocity, že budoucnost nemá smysl │
│ Problémy s usínáním a spánkem vůbec │
│ Podrážděnost, výbuchy hněvu │
│ Potíže soustředit se │
│ Nadměrná ostražitost │
│ Přehnaně ustrašené chování │
│ Somatické příznaky pri spatření něčeho, co trauma │
│ připomíná │
│ Nadměrná konzumace alkoholu │
└────────────────────────────────────────────────────────────┘
Poruchy přizpůsobení - jsou stavy subjektívní tísně a emoční poruchy, které obvykle narušují sociální fungování a výkon a vznikají v období adaptace na významnou životní změnu nebo následkem stresové životní události, včetně přítomnosti nebo možnosti vážné somatické nemoci. Zátěžová situace může postihnout integritu sociálních vztahů (zármutek, odloučení) nebo širší systém sociálních opor a hodnot (migrace, status uprchlíka může postihnout pouze jednotlivce nebo také jeho skupinu, nebo komunitu).

Individuální predispozice nebo zranitelnost hrají větší úlohu v riziku výskytu poruchy, než u obou předešlých, nicméně se však předpokládá, že by tento stav nenastal bez zátěžové situace. Projevy se různí a zahrnují depresivní náladu, úzkost, obavy (nebo jejich kombinaci), pocit, že jedinec není schopen se vypořádat se současnou situaci, plánovat ji dopředu nebo v ní pokračovat a určité zhoršení výkonu každodenní činnosti. Pacient může pociťovat sklony k dramatickému chování nebo prudkým výbuchům násilí, ale ty se objevují zřídka. Avšak poruchy chování (např. agresívní nebo dissociální chování) mohou být přidruženým rysem, zvláště u adolescentů.

Porucha začíná obvykle do jednoho měsíce po výskytu se stresující události nebo životní změny a trvání příznaků zřídka překročí 6 měsíců, s vyjímkou protrahované depresivní reakce.

Zahrnuje: Krátkodobou depresivní reakci, protrahovanou depresívní reakci, smíšenu depresivní a úzkostnou reakci, reakci s převládající poruchou jiných emocí, s převládající poruchou chování.

Léčba:
Léčba v této skupině poruch je dominantou psychoterapie. Z psychofarmak mohou být krátkodobě účinné anxiolytika, nicméně vzhledem k možnostem návyku je nutno je podávat jen přechodně na počátku léčby. Lepší je situace s antidepresivy, zejména nížší dávky clomipraminu (Anafranil) anebo antidepresiva III. generace (Seropram, Prosac) se ukázala jako účinná. Lze je podávat dlouhodobě. Podobně nízké dávky neuroleptik.


zdroj: http://sestrylf3.unas.cz

Poruchy přizpůsobení a poruchy adaptace je subjektivně epříjemný stav...

18. listopadu 2011 v 12:39 | ADMIN webu
Poruchy přizpůsobení a poruchy adaptace je :


  • subjektivně nepříjemný stav objevující se zpravidla v době nějakých změn, v době nutnosti adaptace (přizpůsobení) na nové podmínky - nástup do nové práce nebo školy, nějaká ztráta (blízkého člověka, práce...), stěhování, nečekaná výhra...
  • příznaky - neschopnost orientovat se v nové situaci, úzkost, deprese, nevýkonnost, špatná motivace...
  • zdroj: www.psychoweb.cz





 
 

Reklama