STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU











*Poruchy emocí

Klasifikace poruch chování a emocí

19. dubna 2014 v 16:37 | Admin
Klasifikace poruch chování a emocí

Klasifikace poruch chování a emocí se liší v souvislosti s pohledem na tuto problematiku. Medicínská klasifikace je zaměřena především na poruchu a na její odlišení od poruchy jiné, dimenzionální klasifikace sleduje shluky projevů chování a posuzuje je v rámci posuzovacích škál. V české speciální pedagogice se užívá třídění poruch chování podle míry narušenosti sociálních norem, v mezinárodním kontextu se pro diferenciaci poruch chování a emocí používají i klasifikace zohledňující jiná kritéria.

Klasifikace poruch chování:

Veškeré klasifikace poruch chování je nutno podřídit pochopení normy dané společnosti. Poruchy chování je možno klasifikovat podle řady faktorů.


poruchy chování z hlediska věku:
  1. kategorie dětí ve věku od 6 - 15 let (prekriminalita, dětská delikvence, dětská kriminalita)
  2. kategorie mladistvých 15 - 18letých (juvenilní delikvence, kriminalita mladistvých)
  3. kategorie dospělých nad 18 let (kriminalita dospělých), tzv. mladí dospělí (18 - 23 nebo 24 let)
  1. poruchy typické pro určité období
  2. poruchy vyskytující se ve všech nebo více věkových obdobích

poruchy chování podle převládající složky osobnosti:
  1. neurotický jedinec
  2. psychopatický jedinec
  3. osoby sociálně nepřizpůsobené
  4. osoby se sníženými rozumovými schopnostmi

jako zvláštní skupina děti se syndromem LMD:
  1. problematický kontakt s okolím
  2. zvláštnosti v citové sféře
  3. nízká frustrační tolerance
  4. sociální chování neodpovídá věku nebo intelektu
  5. změny osobnosti

poruchy chování podle stupně společenské nebezpečnosti (sociální klasifikace):
  1. disociální poruchy chování - jsou relativně málo závažné, odstranitelné a zvládnutelné za použití běžných pedagogických opatření; nepředstavují zásadní riziko ani pro jejich nositele, ani pro společnost; jsou například vývojovou odchylkou nebo jsou vázány bezprostředně na stav po úrazu či na stav sociální nouze, který bývá postupně racionálně i emocionálně zvládnut a v důsledku toho odezní: zlozvyky, neposlušnost a neukázněnost, vzdorovitost a negativismus, lhaní

  2. asociální poruchy chování - představují značné riziko a nebezpečí pro normalitu vývoje toho, kdo se určitého druhu chování dopouští; sekundárně jsou pak zásadním problémem i pro společnost jako celek, neboť se projevují především v sociálních vztazích: záškoláctví, útěkovost a toulavost, autoagrese a sebevraždy

  3. antisociální poruchy chování - jsou takové, jejichž povaha je primárně nebo sekundárně výrazně zaměřena na princip poškodit, omezit práva druhých; jsou vnímány jako zásadní projev sociální patologie: delikvence mladistvých, agrese a vandalismus, krádeže a loupeže, organizovaný zločin, sexuální aberace, toxikomanie

další příklad klasifikace poruch chování:
  1. poruchy chování se sociálním základem
    1. poruchy chování disociálního rázu (zlozvyky - nežádoucí návyky, vzdorovitost, lež, krádeže, záškoláctví a útěky)
    2. poruchy chování asociálního rázu (negativismus, závislostní chování - závislosti, sebepoškozování, sebevražda, sexuální deviace)
    3. poruchy chování antisociálního rázu (delikvence)
  2. poruchy chování na základě psychických onemocnění a poruch (neurózy a neurotické projevy chování)

klasifikace poruch chování a emocí podle WHO (medicínské hledisko):

Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize (1993) - F90 - F98:
  1. Hyperkinetické poruchy (F90)
  2. Poruchy chování (F91)
    1. Porucha chování ve vztahu k rodině
    2. Nesocializovaná porucha chování
    3. Socializovaná porucha chování
    4. Porucha opozičního vzdoru
  3. Smíšené poruchy chování (F92)
    1. Depresivní porucha chování
    2. Jiné smíšení poruchy chování a emocí
  4. Emoční poruchy (F93)
    1. Separační úzkostná porucha v dětství
    2. Fóbická úzkostná porucha v dětství
    3. Sociální úzkostná poruchy v dětství
    4. Porucha sourozenecké rivality
    5. Jiné poruchy emocí
  5. Poruchy sociálních vztahů (F94)
    1. Elektivní mutismus
    2. Reaktivní porucha příchylnosti
    3. Desinhibovaná porucha příchylnosti
  6. Tikové poruchy (F95)
    1. Přechodná tiková porucha
    2. Chronická motorická nebo vokální tiková porucha
    3. Kombinovaná tiková porucha - Tourettův syndrom
  7. Jiné poruchy chování a emocí (F98)
    1. Neorganická enuréza denního či nočního typu
    2. Neorganická enkopréza
    3. Porucha příjmu jídla v útlém dětském věku
    4. Pika
    5. Poruchy se stereotypními pohyby
    6. Koktavost
    7. Brebtavost
Medicínská klasifikace poruch chování je hodně užívaná a učitel se s ní proto bude při práci se žáky s poruchami emocí a chování setkávat.


dimenzionální klasifikace poruch chování a emocí:

Tato klasifikace se užívá v psychologii a ve speciální pedagogice v anglosaských zemích. Pracuje s dimenzí projevů chování. Sleduje, jaký stupeň poruchy odpovídá daným projevům chování. Jaká je hloubka poruchy. Jak je chování jedince výrazné a odlišné od běžného chování.
  1. poruchy chování: otevřená agrese, ničení věcí, negativismus, nezodpovědnost, vzdorovité chování, odmítání autority
  2. osobnostní problémy, psychické problémy: úzkostné chování, uzavřenost, izolace, stydlivost, sensibilita, tendence uzavírání se sociálnímu prostředí
  3. nevyzrálost: roztržitost, problémy s pozorností, pasivita, denní snění, lenost - pomalost, další projevy chování, které jsou v rozporu s vývojovou normou
  4. socializovaná agrese: skupinová agrese, loupeže, záškoláctví a identifikace s delikventní skupinou

školské klasifikace poruch chování a emocí:

Podrobněji viz poruchy chování v dětském věku a dospívání.


Shrnutí:

Klasifikace poruch chování a emocí se liší v souvislosti s pohledem na tuto problematiku. Medicínská klasifikace je zaměřena především na poruchu a na její odlišení od poruchy jiné, dimenzionální klasifikace sleduje shluky projevů chování a posuzuje je v rámci posuzovacích škál. V české speciální pedagogice se užívá třídění poruch chování podle míry narušenosti sociálních norem, v mezinárodním kontextu se pro diferenciaci poruch chování a emocí používají i klasifikace zohledňující jiná kritéria.


VITÁSKOVÁ, Kateřina. Etopedie. Vybrané okruhy etopedické problematiky. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005, s. 26 - 31.
ISBN 80-7368-123-4

VOJTOVÁ, Věra. Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 80 - 89.
ISBN 80-210-3532-3
zdroj:http://www.oazlin.cz

Rozdělení emocí

19. dubna 2014 v 16:22 | Admin
Rozdělení emocí
  1. podle polarity:
  • kladné
  • záporné
  • nižší:
    • tělesné - směřují k udržené rovnováhy (žízeň, únava…)
    • individuální - člověk je prožívá jako vztah k základním jevům (radost, smutek, strach)
  • vyšší: mají sociální a společenský význam
    • sociální
    • estetické
    • etické
    • zdroj:http://www.upsychiatra.cz

Tělesné projevy emocí:

19. dubna 2014 v 16:21 | Admin
Tělesné projevy emocí:
  • mimika
  • pantomimika (gesta, pohyby, držení těla…)
  • hlasový výraz
  • vegetativní a hormonální změny
  • zdroj:http://www.upsychiatra.cz

Poruchy emocí MUDr. Ladislav Polách

19. dubna 2014 v 16:20 | Admin
Emoce jsou psychické jevy, které mají hodnotící význam, a proto jimi vyjadřujeme, zda je nám něco příjemné nebo nepříjemné, uspokojení nebo neuspokojení…
Anatomie - thalamus a limbický systém.
Afektivita = pohotovost k emočním reakcím.
Emotivita = celková dlouhodobá emoční charakteristika jedince
Char. rysy emocí:
  • subjektivita
  • polarita
  • aktuálnost
  • dynamičnost
  • asociativnost (vyskytují-li se vedle sebe 2 emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem)
  • iradiace (výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené)
  • přesun emocí (emoce se může přenášet z jednoho jevu na druhý)
  • zdroj:http://www.upsychiatra.cz

PORUCHY STRUKTURY EMOCÍ

18. února 2014 v 18:37 | ADMIN webu
PORUCHY STRUKTURY EMOCÍ
  1. paratymie (paradoxní emoce) - emoce nejsou přiměřené aktuálnímu podnětu kvalitou ani kvantitou. Může se projevit též mimickou inadekvátností(nemocný se tváří plačtivě při veselé náladě, nebo se směje, přestože je mu smutno a úzko (paramimie).
  2. emoční ambivalence - současně jsou přítomné kladné i záporné emoce, nálady a city. Časté u schizofrenie, fobií, depresí.
  3. emoční oploštělost - afektivita setřelá, nevýrazná, neměnná, jsou lhostejní, neúčastní. U schizofrenie, organ. poruch, poruch osobnosti
  4. emoční labilita - měnlivé emoce
  5. emoční inkontinence - větší stupeň emoční lability. Nestálost a neschopnost udržet emoce v jednom směru. Střídaní emocí nemusí být však tak rychlé a je přítomna výraznější emoční odklonitelnost. Zejm. u organ. poruch.
  6. emoční tenacita - dlouhé přetrvávání emoce - opak emoční lability. U poruch osobnosti (fanatických).
  7. emoční inkongruence - prožívání a projev neodpovídá myšlenkovému obsahu. Pacient např. nezaujatě líčí hrůzné bludné prožitky - důležitý příznak schizofrenie
  8. alexitymie - neschopnost nebo obtížnost rozumět vlastním emocím. Výkyvy nálady většinou interpretují tělesně (somatizace), dochází k "řeči orgánů".
  9. idisynkrazie - selektivní emoční přecitlivělost a odpor vůči různým vjemům a situacím (pilování, pohled na krev…)
  10. katatymie - výrazné emoční zkreslení někt. psych. funkcí - myšlení, úsudek, chování…
zdroj:www.upsychiatra.cz

PORUCHY VYŠŠÍCH CITŮ

18. února 2014 v 18:36 | ADMIN webu
PORUCHY VYŠŠÍCH CITŮ
  • nadměrný rozvoj vyšších citů
  • defekt vyšších citů
    • sociální tupost - porucha až úplná neschopnost citového kontaktu
    • moral insanity = anetičnost - vystupňování citového defektu do krajního egoismu, bezcitnosti, bezohlednosti
  • poruchy estetických citů
  • poruchy etikých citů
    • emoční depravace - mizení morálních zábran a stupňování pudového jednání při celkovém úpadku osobnosti
    • emoční degradace - úpadek celé osobnosti - city se redukují na oblast tělesných potřeb - zejména u organ. psych. poruch.
    • zdroj:www.upsychiatra.cz

PORUCHY NÁLADY

18. února 2014 v 18:35 | ADMIN webu
Nálada = déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru.
Faktory ovlivňující náladu: fyzikální (sezónní zimní deprese), chemické (drogy, psychofarmaka), somatogenní a metabolické (deprese u hypotyreózy, premenstr. krize, popudlivost při hypoglykemii a hypertyreóze), organické (afekce CNS),psychologické (traumatizující zážitky → deprese).
Charakter. rysy patických nálad:
  • intenzita - sebevětší odchylka norm. nálady zdaleka nedosahuje intenzity patické nálady
  • trvání - týdny, měsíce
  • nezávislost na psychogenních podnětech - je na delší dobu neodklonitelná
  • vliv na ostatní psych. funkce (myšlení, jednání, vzhled, osobnost) - silnější než u norm. nálady
  • podmíněnost chorobnými změnami CNS - je vždy součástí nějaké duš. poruchy
  1. Expanzivní nálady
    • euforie - pocit pasivní "tupé" spokojenosti - u afekt. a organ. psych. poruch, intoxikací…
    • manická a hypomanická nálada - u afekt, poruch, schizoafekt. poruchy, organ. poruchy
    • extatická nálada - pocit blaženosti, vytržení, štěstí, povzenesenosti
    • rezonantní (zlobná) nálada - podrážděnost, nevlídnost, zvýšené sebevědomí
    • explozivní nálada - hl. u epileptiků a chron. alkoholiků
    • moria - veselá nálada s nemístným, netaktním a vulg. žertováním a obtěžováním okolí. Často u léze front. laloku.
    • dysforie (rozlada) - oproti rezonantní náladě je mírnější a není přítomno zvýšené sebevědomí. U epilepsie, ment. retardace i u manického sy.
  2. Depresivní (mikromanické) nálady
    • depresivní nálada
    • bezradná nálada - bezradnost a neschopnost rozhodování
    • anhedonická nálada - neschopnost prožívat štěstí, radost. Oproti apatickému nemocnému prožívají tuto neschopnost nešťastně.
    • morózní nálada - zlostná, mrzutá, vyšší riziko sebevraždy
  3. Úzkostné (anxiózní) nálady
    • anxieta a anxiózní nálada - subjektivně nepříjemný pocit obav a strachu. Strach nemá konkrétní obsah (narozdíl od fobie)
    • fobie - patol. strach, perzistující a iracionální, z konkr, specifické situace, objektu nebo činnosti. Fobie není jedinec schopen potlačit vlastní vůlí, i když si je uvědomuje jako bezdůvodné pocity, ke kterým má kritický postoj
  4. zdroj:www.upsychiatra.cz

PORUCHY AFEKTU

18. února 2014 v 18:34 | ADMIN webu
Afekt = intenzivní emoce, která vzniká rychle, prudce po více či méně zřetelném podnětu a má konkrétní zaměření.
Městnání afektu - dojde k výbuchu na nepatrný podnět. Přesun afektu - jedinec na silný prvotní podnět nereaguje, ale na jiný, třeba již slabý podnět, bývá reakce bouřlivá. Sdružení afektu - k rozšíření emoční reakce na další předměty nebo osoby. Odreagování afektu = afektivní napětí bylo uvolněno nějakým jiným náhradním způsobem.
  1. afekt nezvládnutý - dotyčný není schopen v dostatečné míře ovládnout své chování. Není zde poruchy vědomí, ani amnézie.
  2. patický afekt- liší se od normálního a nezvládnutého:
    • ↑ intenzita
    • ↑ trvání (ne vždy)
    • na jeho vrcholu dochází ke krátce trvající kvalitat. poruše vědomí (obnubilaci)
    • po jeho odeznění je proto na období vrcholu amnézie
    • chování a jednání neodpovídá osobnosti postiženého
    • zpravidla končí spánkem, únavou, vyčerpáním
    • často vzniká na určitém terénu - opilost, demence, encefalopatie, hladovění, únava…
  3. afektivní stupor - na rozdíl od normálního průběhu afektu je fáze prvnostního zárazu vytupňována v afektivní stupor. Dostavuje se většinou po hrůzné události nebo situaci - postižený strne, není schopen pohybu či řeči, mimika a gestikulace se zastaví.
  4. afektivní ztlum (útlum) - objevuje se po nadměrném emocinálním podnětu - dojde k odsunutí afektu. Postižený reaguje klidně a bez emocí, emoční reakce se plně projeví až když pomine nebezpečí.
  5. afektivní raptus - afekt se mimořádně vystupňuje a prodlouží v trvání. Probíhá se značnou silou a energií. Může se být spojen s patickým nebo nezvládnutým afektem.
  6. paroxyzmální afekt (ictal emotion) - náhle, bez zjevné příčiny, obsahem je nejč. úzkost. Trvá většinou hodiny. Často v důsledku poruch temporálního laloku (u epilepsie apod.).
  7. zvýšená afektivní dráždivost - zvýšená pohotovost k patolog. afektivním reakcím.
zdroj:www.upsychiatra.cz

Emoce jsou psychické jevy, které mají hodnotící význam, a proto jimi vyjadřujeme, zda je nám něco příjemné nebo nepříjemné, uspokojení nebo neuspokojení…

18. února 2014 v 18:33 | ADMIN webu
Emoce jsou psychické jevy, které mají hodnotící význam, a proto jimi vyjadřujeme, zda je nám něco příjemné nebo nepříjemné, uspokojení nebo neuspokojení…
Anatomie - thalamus a limbický systém.
Afektivita = pohotovost k emočním reakcím.
Emotivita = celková dlouhodobá emoční charakteristika jedince
Char. rysy emocí:
  • subjektivita
  • polarita
  • aktuálnost
  • dynamičnost
  • asociativnost (vyskytují-li se vedle sebe 2 emoce různé kvality, vzniká z nich asociací nová emoce, která není jen jejich prostým součtem)
  • iradiace (výsledná emoce se uplatní dominantně a ostatní jsou jí podřízené)
  • přesun emocí (emoce se může přenášet z jednoho jevu na druhý)
Tělesné projevy emocí:
  • mimika
  • pantomimika (gesta, pohyby, držení těla…)
  • hlasový výraz
  • vegetativní a hormonální změny
Rozdělení emocí
  1. podle polarity:
  • kladné
  • záporné
  • nižší:
    • tělesné - směřují k udržené rovnováhy (žízeň, únava…)
    • individuální - člověk je prožívá jako vztah k základním jevům (radost, smutek, strach)
  • vyšší: mají sociální a společenský význam
    • sociální
    • estetické
    • etické
  • zdroj:www.upsychiatra.cz
 
 

Reklama