MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Poporodní deprese

Léčba poporodní deprese

8. června 2016 v 14:43 | Admin
Pokud nejde o závažný stav, žena dochází ke specialistovi na konzultace. Léčba bývá většinou doplněna antidepresivy nebo hornomálními léky. Při závažnějším stavu je pacientka hospitalizována v psychiatrické léčebně.


Léčba svépomocí
žena by neměla podceňovat svůj stav,
nebát se vyhledat odborníka,
svěřit se okolí a mít v někom podporu (partner, rodina, kamarádka).

zdroj:https://www.modrykonik.cz/poporodni-deprese/

Prevence před vznikem poporodní deprese

8. června 2016 v 14:42 | Admin
  1. dostatek spánku novopečené maminky (spát v době, kdy spí i dítě)
    žena by se neměla snažit být perfektní hospodyní za každou cenu,
    žena by se neměla bát požádat o pomoc parnetra nebo rodinu


Zdroj:https://www.modrykonik.cz/poporodni-deprese/

Příznaky poporodní deprese

8. června 2016 v 14:41 | Admin
Příznaky poporodní deprese:

silné rozrušení,
vidiny nebo slyšiny,
výpadky paměti,
pocity úzkosti, které jsou nekontrolovatelné,
neschopnost soustředit se (čtení knihy, sledování televize),
neorientování se v čase (čas utíká velmi rychle nebo naopak velmi pomalu),
velké výkyvy nálady,
neuvědomování si svého neobyčejného stavu.



Rizikové faktory:

u starších rodiček je to období prvního měsíce po porodu,
ženy, které se již dříve léčily s psychiatrickým onemocněním, např. s depresí,
pokud si žena tímto stavem již jednou prošla s předešlým dítětem.

zdroj:https://www.modrykonik.cz/poporodni-deprese/

Poporodní deprese může trvat roky

8. června 2016 v 14:34 | Admin
Období po porodu je pro většinu žen jako emocionální horská dráha, některé ale zasáhne silněji než ostatní. Kromě běžné poporodní plačtivosti se u 13 % žen projeví poporodní deprese. Ta již sama od sebe neodezní, a pokud se neléčí, může trvat i roky.

Přestože je poporodní deprese takto rozšířená, dodnes není lékařům jasný přesný mechanismus jejího vzniku. U některých žen se dokonce objeví až při druhém těhotenství. Lékaři odhadují, že nejpravděpodobnější je kombinace hormonálních výkyvů, stresu z nedostatku spánku a z obrovských změn spojených s narozením dítěte. "Vliv mají i genetické dispozice, životospráva, postoj ženy k mateřství a kvalita vztahu s partnerem," doplňuje výčet psycholog Jan Kulhánek.
Baby blues či deprese?

U některých žen si první dny a týdny vyberou daň v podobě poporodního blues (pod tímto termínem se skrývá smutek, plačtivost, pocity úzkosti, nespavost či výkyvy nálad), pokud ale tento stav přetrvává více než dva až tři týdny, může se již jednat o depresi.

Takové ženy pak ztrácejí schopnost starat se o dítě, domácnost i sebe samé. Namísto pocitů lásky a něhy cítí k dítěti vztek nebo jiný negativní pocit. Příznaky jsou plačtivost, podrážděnost, vyčerpanost a velká spavost, úzkost, odmítání jídla nebo naopak přejídání. "Pokud se u ženy začne projevovat více než dva z těchto symptomů najednou a přetrvávají několik týdnů, měla by navštívit lékaře, mohlo by se jednat o depresi," dodává psycholog. V ještě závažnějších případech se může rozvinout laktační psychóza, taková žena pak zcela ztrácí kontakt s realitou a je nutná její okamžitá hospitalizace a léčba.

Matčina deprese má negativní vliv i na psychický vývoj dítěte. Může se opozdit s rozvojem kognitivních dovedností, mít menší slovní zásobu a celkově být hůře připraven pro nástup do školky či školy. "Deprese může velmi negativně ovlivnit i vztah s partnerem. Kromě podrážděnosti a plačtivosti je průvodním jevem totiž i ztráta zájmu o sex," varuje psycholog Jan Kulhánek z Centra Psychoterapie Anděl.

Vědci z belgické Lovaně se zaměřili na několik studií poporodní deprese z let 1985 až 2012, které podrobili kritickému zkoumání a porovnávání. Podle PsychCentral.com Belgičané zjistili, že v průměru u 38 % žen deprese přetrvávala. Následným dotazováním se zjistilo, že až třetina žen trpěla depresivními stavy ještě tři roky po porodu, u žen, které byly s poporodní depresí léčeny, přetrvávala v polovině případů ještě rok po narození dítěte.
Depresi je nutné léčit

Vědci byli z předchozích studií schopni identifikovat několik skupin žen, u kterých se depresivní stav vyvíjí dost rozdílně. Jedna skupina žen měla velmi akutní symptomy deprese první tři měsíce po porodu, po šesti měsících již byly v pořádku. Oproti tomu stojí skupina žen, u kterých byla deprese trvalá, což by nahrávalo teorii, že může být částečně způsobena dřívějšími depresivními sklony nebo poruchami nálad. Další z rozpoznaných skupin trpěla depresí dlouhodobě, ale stav žen se postupně zlepšoval, i když se zcela nevyléčily.

"V běžné populaci žen se s depresí během svého života setká kolem deseti procent žen, spouštěčem může být třeba ztráta blízké osoby. Když si uvědomíme, jak velká fyzická i emocionální zátěž může být první rok po porodu a připočteme větší sklon žen k depresi, nezdají se mi ty výsledky příliš překvapivé," myslí si psycholog Jan Kulhánek. Deprese by se podle něj rozhodně neměla podceňovat a je nutné ji léčit, často se během ní dostaví i myšlenky na sebevraždu, které by mohly vést i k neuváženým činům nemocné ženy.
Autor: haa pro iDNES.cz

Zdroj: http://ona.idnes.cz/poporodni-deprese-muze-trvat-roky-d5y-/deti.aspx?c=A140204_232341_deti_haa

Jak rozlišit poporodní depresi od vyčerpanosti?

8. června 2016 v 14:32 | Admin
Někdy je to náročné, protože téměř všechny novopečené maminky zažívají stavy vyčerpanosti, velké únavy a z toho pramenícího podráždění. Poporodní deprese je ovšem mnohem výraznější stav. Každá žena ji prožívá jinak, většina z nich však popisuje pocity úzkosti a smutku, které trvají déle než dva týdny. Smutek může mít různé formy - od jemného, melancholického až po závažnou depresi, která naprosto znemožňuje každodenní fungování. Tyto pocity se objevují náhle či postupně v období od přibližně 1. měsíce do prvního roku dítěte.

Zapamatujte si: Baby blues ani poporodní deprese nejsou věci, za které je třeba se stydět. Mohou se přihodit kterékoli mamince v poporodním období. Je důležité rozlišit prvotní příznaky. V případě, že baby blues přeroste do deprese, je nutné vyhledat odbornou pomoc. Čím dříve to uděláte, tím větší je šance, že se váš psychický stav co nejdřív zlepší.


Rozeznáváme tři hlavní typy poporodních depresí:
poporodní blues - krátký a mírný emoční problém
poporodní deprese - závažná choroba, v ojedinělých případech život ohrožující psychická choroba
poporodní (laktační) psychóza - vážné psychotické onemocnění ohrožující život matky a dítěte



Co ještě pomůže při baby blues a poporodní depresi?
Hodně spánku - když miminko spí, spěte taky, i kdyby třeba jen půlhodinu. Odpočívejte vždy, když to bude jen trochu možné.

Ze svých pocitů se pokuste vymluvit - povězte o nich manželovi, své matce, přítelkyním, hlavně s nimi nebuďte sama.

Najděte si čas pro sebe - aspoň jedenkrát do týdne. Svěřte dítě manželovi, babičkám a choďte na hodinku ven - na procházku, posezení s přítelkyněmi či na aerobic, když budete po porodu fit. Mít prostor pro sebe není známka sobeckosti, to je pud sebezáchovy. Dítě vás potřebuje odpočinutou a v psychické pohodě.

Není nutné měnit celý svůj život, protože máte dítě. K určitým změnám sice dojde, to jistě, ale nemusí jít o žádný zásadní zvrat. Vyjít poprvé z domu bez dítěte je těžké, ale udělejte to. Přijdete na to, že děťátko se krásně může stát součástí toho života, jaký jste vedla doteď a jaký vám vyhovoval.

Setkávejte se s jinými maminkami - zjistíte, že mají podobné radosti, ale také problémy a starosti jako vy, možná si vzájemně pomůžete a poradíte. Pokud máte k dispozici internet, můžete se potkávat s jinými maminkami i online, např. i na naší na webstránce.

Choďte ven - nezůstávejte stále doma, choďte často na procházky - ať už s dítětem v kočárku nebo sama.
Upravte stravovací návyky - jezte hodně ovoce, zeleniny a celozrnného pečiva, méně sladkostí, rafinovaného cukru, tuků, vyhýbejte se kofeinu.

Cvičte - i 20-30minutové cvičení několikrát týdně může pomoct; při cvičení se totiž vylučují endorfiny, které zlepšují náladu.

A to nejdůležitější - uvědomte si, že dokonalá matka neexistuje, a nebuďte na sebe příliš náročná.
Zdroj:http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/1563/poporodni_deprese.html

Poporodní deprese, která postihuje asi 5 až 20 % novopečených matek.

8. června 2016 v 14:31 | Admin
Je mnoho žen, které se na dítě těšily, dokonce i takových, kterým se nedařilo několik let otěhotnět, a přesto nakonec pociťují po narození dítěte namísto radosti rozčarování. Jsou plačtivé, přecitlivělé, náladové, úzkostlivé, podrážděné, smutné či se cítí vyčerpané...

Takových žen je víc, než si myslíme (statistiky udávají 50 až 75 %). Mnoho z nich ale o svých vnitřních pocitech nemluví: myslí si, že to není normální, a stydí se za tyto pocity. Psychologové tomuto období po porodu říkají poporodní blues (někdy také sedmidenní blues nebo baby blues).

Na baby blues se v největší míře podílejí hormony, které se uvolnily během porodu a na začátku tvorby mléka. Dalšími faktory jsou fyzická únava po devítiměsíčním těhotenství a porodu, silné emociální vypětí, dosud nepoznaná odpovědnost za nového človíčka. Pokud najde novopečená maminka dostatek odpočinku, porozumění a opory ve svých nejbližších, pak tento neveselý stav podobný splínu rychle pomine. Obecně se baby blues objevuje 3. či 4. den po porodu, vrcholí okolo 6. dne a spontánně zmizí do 12. dne.

Pokud tento stav trvá víc než dva týdny, může přejít do poporodní deprese, která postihuje asi 5 až 20 % novopečených matek. Většinou se objeví 3-4 týdny po porodu a trvá zhruba do osmi měsíců věku dítěte, někdy dokonce mohou přijít pozdní deprese do dvou let po narození dítěte. Ženy prožívají deprese, nebo naopak dobrou náladu, většinou však mají silné výkyvy nálad (z povznesené nálady okamžitě přecházejí do deprese - a naopak), jsou plačtivé, podrážděné, skleslé. Kromě toho mohou trpět nespavostí a poruchou chuti, v těžších případech se mohou objevit sebevražedné tendence.

Při závažnějších psychických stavech se ženy chovají podivně, mají sluchové halucinace, stavy blouznění, abnormálně se zabývají zdravím svého dítěte (nebo z dítěte nemají radost) a někdy se o něj nedokážou adekvátně postarat. Mohou se zabývat myšlenkami na sebevraždu či ublížení děťátku. Tyto těžké případy deprese se nazývají poporodní psychózy anebo psychózy post partum (dříve tzv. laktační psychózy) a týkají se zhruba jednoho procenta čerstvých matek. Žena si neuvědomuje, že je nemocná a může zcela ztratit kontakt s realitou (jako např. u schizofrenie). Nutná je okamžitá psychiatrická léčba a medikace.
Zdroj:http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/1563/poporodni_deprese.html

Nepodceňujte poporodní depresi

8. června 2016 v 14:29 | Admin
Silvie, máma dnes šestileté a desetileté dcery, zažila poporodní depresi na vlastní kůži. Přiznala se nám:

Nenáviděla jsem vlastní dítě...

První i druhé těhotenství probíhalo bez výrazných problémů. Při prvním jsem byla velmi mladá a měla jsem přečtené snad všechny tehdy dostupné knihy týkající se těhotenství. Věci jsem brala tak, jak přicházely, bez velkého rozmýšlení. Vedle práce jsem studovala na vysoké, byla jsem obklopena rodinou, která mi dávala nepopsatelnou jistotu a oporu. Ani jsem vlastně nevěděla, jak mi těhotenství uběhlo, a přišla na svět moje prvorozená dcera. Pro mě začal úplně nový svět radostí, ale také starostí, na který jsem se velmi těšila, ale ani z jedné desetiny netušila, co obnáší. Všechno pro mě bylo nové, všechno jsem se musela naučit a za vydatné podpory své rodiny jsem na nějakou depresi skutečně neměla čas...

Po letech jsme čekali druhé dítě. Své druhé těhotenství i porod jsem absolvovala v zahraničí. Rozuměla jsem větě "hormony s tebou mávají", ale co to znamená v praxi, to jsem už netušila. Těhotenství bylo bezproblémové, pokud mluvíme o zdravotní stránce mojí i mého děťátka, ale trpěla jsem neuvěřitelným střídáním nálad: buď jsem byla velmi šťastná, anebo velmi nešťastná. Toužila jsem se vrátit domů ke své rodině a blízkým přátelům, a ne žít v zahraničí, sice s manželem a dcerou, ale bez jediné super kámošky, rodičů, prarodičů, dobrých známých - zkrátka bez někoho, s kým si můžete jen tak popovídat a na starosti aspoň na chvíli zapomenout...

Celé těhotenství jsem byla doma, nepracovala jsem, manžel brzy ráno odešel, pozdě večer přišel... O to víc jsem se zaobírala svými pocity a depresivními náladami. Navzdory tomu, že jsem si druhé děťátko tolik přála, bylo mi najednou na obtíž a já jsem se motala v jednom kruhu. Svěřit jsem se neměla komu - manžel tvrdil, že deprese vznikají v důsledku nadbytku času a nudy, že když má člověk co dělat, nemána deprese čas .

Rodina i přátelé byli příliš daleko, aby mě mohli pochopit. Kromě toho mě znají jako velkou bojovnici, a přiznat, že i já jsem jen obyčejný člověk a momentálně potřebuji pomoc, u mne nepřicházelo v úvahu.

Konečně přišla na svět moje druhá dcera! Byl to ten nejkrásnější moment v mém životě, stejně jako narození první dcerky. Byla jsem z toho velmi dojatá, dělila jsem se o tu velikou radost s manželem a dcerou a doufala jsem, že deprese je už jen minulostí. Jak velice jsem se mýlila - náhle přišla deprese ještě větší.

Když nás propustili z nemocnice, doma na mne čekalo pár známých, které jsme tam měli, chodili samozřejmě po jednom a zůstávali na návštěvě velmi dlouho. Příliš dlouho na to, že jsem byla nevyspalá, bez energie, neměli jsme s miminkem ještě pravidelný režim. Každý večer jsem uléhala do postele s pocitem zoufalství a stále jsem si opakovala, že to přejde, že to jen musím vydržet. Ale bylo to jen horší a horší.

Na rozdíl od prvorozené dcery, která se po porodu jen smála, krásně spinkala, papala každé tři hodiny, naše druhá dcerka nelítostně plakala přesně od 19.00 do 23.00, a to v kuse. Nic nepomáhalo, byla to jednoduše dětská kolika, ale tenkrát jsem to netušila. Srdce se mi div neroztrhlo, že své miminko nedokážu utišit, uspokojit, že není šťastné a spokojené... Moje neschopnost něco s tím pláčem udělat spolu se strašnou únavou způsobily, že jsem vlastní dítě začala nenávidět. Říká se mi to velmi těžko a moc mne bolí, když si na to vzpomenu, ale tenkrát jsem si prostě nemohla pomoct. Toužila jsem trávit dny i noci v posteli, vůbec mi na sobě nezáleželo, měla jsem pocit, že jsem neschopná matka, všechno mi dělá potíže a nemůžu se vzchopit.

Věřte, nebo ne, nedokázala jsem se nikomu přiznat, že nenávidím vlastní dítě, že neustále pláču, že mi všechno vadí... Když nad tím přemýšlím s odstupem času, měla jsem pocit, že je hanba přiznat něco takového a hlavně přiznat to nahlas.

Naštěstí přišla změna a mohla jsem jet domů, domů mezi "své". Moje deprese však pokračovala i tam. Opatrně jsem o tom začala mluvit, nejdříve čistě všeobecně s mámou, která se mi přiznala, že měla stejné pocity a také si přála, aby jí tehdy někdo pomohl.

Potom jsem se svěřila své nejlepší kamarádce, které jsem ale řekla úplnou a čistou pravdu. Naštěstí,
i když ještě sama děti nemá, pochopila, v čem se topím. Upozornila mě, ať to, že nenávidím svoje vlastní dítě, nikomu neříkám, protože naše společnost to pochopit nedokáže, ale dodala, že ona je mi plně k dispozici, aby mi pomohla a změnila to. Vzala mě na různé akce, šly jsme spolu na oběd, ke kadeřnici, na pedikúru, masáž, setkaly jsme se se společnými známými...

Rodiče mi pomáhali s dětmi, takže jsem si konečně odpočinula a mohla se občas starat i o sebe. Dokonce malá přestala plakat a prospala až pět hodin v noci v kuse! Pocity deprese pomalu mizely a my jsme si s malou dokonce vytvořily denní režim, což jsem do té doby nedokázala, a hned mi bylo lépe. Najednou jsem viděla, že i slunce svítí a postupem času to jediné, co mě trápilo, bylo to, že jsem vůbec kdy mohla vyslovit, že svoje dítě nenávidím.

A to je důvod, proč to vyprávím. Věřím, že vůbec nejsem sama a že takovéto pocity má mnoho novopečených maminek, ať už prvo- nebo vícerodiček. Ale ve společnosti se o tom mluví jen velmi málo a bere se to spíš jako "hanba" než něco přirozeného, za co žena vlastně ani nemůže. A tak vás prosím, milé maminky, jestliže máte tento problém, nebojte se o tom mluvit. Nechápala jsem, jak jen můžu mít takové pocity, ale teď vím, jak svůj stav nazvat - POPORODNÍ DEPRESE - a myslím, že už vím, jak s ní bojovat.
zdroj:http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/1519/nepodcenujte_poporodni_depresi.html
 
 

Reklama