STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Pedofilie

Pedofílie,příběhy zneužitých -31.12.2010 Quenta

5. dubna 2014 v 18:30 | Admin

Odpustila jsem "svému pedofilovi"

Jsem dospělá žena, která má vlastní rodinu, takže se mě až tolik téma pedofilie netýká. Nebo vlastně ano, ale z druhé strany. Byla jsem jako dítě často sexuálně zneužívaná jedním mužem, o něco starším než byl tehdy můj táta. Ten člověk mě zjevně měl rád, mnohem radši, než jsem mu já tehdy mohla opětovat, pro mě to všechno bylo jen dobrodružství, navíc velmi fyzicky příjemné.
Nevím přesně, kdy moje zkušenosti začaly, ale byla jsem v předškolním věku. Asi 4 nebo 5 let mi mohlo být a vídali jsme se dost dlouho. Nevím, určitě několik měsíců, možná půl roku. Scházeli jsme se často, rodiče mě i sestru k němu pouštěli beze strachu, jednalo se o rodinného přítele. Zneužíval nás obě, ale sestra byla o 2 roky starší, tak už z toho měla větší rozum a "zařadila zpátečku" - tedy nějakou dobu to nechala být, ale pak řekla rodičům, že už ke strejdovi jezdit nechce, že jí to u něj nebaví. Rodiče to nezkoumali, koho by napadlo, co za tím bylo ve skutečnosti… Se ségrou to bylo naše společné tajemství. Nepamatuji si, že by mi návštěvy ke strejdovi vymlouvala, ale v dospělosti se mi přiznala, že měla vůči mě pocity viny, že mě před tím neuchránila, když měla v té věci už "lepší rozum".
Mně to bylo fyzicky příjemné, navíc jsem si připadala něčím dospělejší, starší, jako bych odkryla nějaké tajemství, o kterém moji vrstevníci nemají ani ponětí. Na druhou stranu duševní vztah jsem asi ke strejdovi žádný silný neměla, aspoň ne ve smyslu parnterského vztahu. Zatímco pro něj to asi bylo součástí - chtěl po mně slyšet, že ho mám ráda, chtěl se se mnou objímat, i když jsme zrovna byli oblečení… Co se týká toho, "jak" dalece jsme došli, dalo by se říct, že jsme využívali všech "náhradních sexuálních technik". O pohlavní styk se pokusil jednou, ale podle mých vzpomínek neúspěšně (nebo možná jen napůl). Nechápala jsem, proč se mi na příští schůzce za to omlouval (dneska už to samozřejmě chápu).
Mě samotnou ty zážitky asi ovlivnily už v ranném dětství - třeba jsem své vrstevníky zatahovala do sklepa s tím, že jim něco ukážu, a pak jsem se před nimi svlékala. Nebo jsem některé kamarádky učila onanovat (chtěla jsem i kamarády, ale když zjistili, co po nich chci, většinou rychle prchali). Já sama jsem už tehdy propadla až nutkavému onanování, nejen večer při usínání, ale třeba jsem opouštěla děti i uprostřed hry, šla jsem se schovat někam pod deku… Nevím přesně, kdy mi začalo svítat, že jsem v duši jiná, než bych měla být - nebo ještě lépe, než bych CHTĚLA být. Počítám, že to bylo asi někdy kolem 11 - 12 let. Najednou jsem si připadala tak nějak nečistá, zneužitá, provinilá, ošklivá… S nikým jsem tehdy o tom nemluvila.
On sám byl ženatý a měl děti, do té doby nic netušila ani jeho manželka. Jednalo se o známého rodičů z křesťanského prostředí, proto se to nikam nehlásilo na policii - když se to rodiče dozvěděli, neshodli se, jak to řešit. Jeden s tím chtěl jít na policii, druhý to chtěl řešit s duchovním. Ale rodiče se jen nepohodli a nakonec to neřešili nikde. Pak se to rozmázlo o mnoho let později u rozvodového řízení mých rodičů, tehdy už to ale bylo promlčené. Jak a co řešili rodiče, to jsem se skutečně nedozvěděla, snad jen útržkovitě až v pozdějším věku. Tuším, že tehdy alespoň nějak tu situaci rázně uzavřeli se strejdou a jeho manželkou, ale najisto to nevím.
Toho pána jsem potkala jednou asi v patnácti letech, on hned ke mně běžel, omlouval se mi, prosil za odpuštění, ale já nebyla schopna slova. Nevím, jestli jsem mu nechtěla odpustit, ale určitě jsem se hrozně styděla a přála si odtamtud zmizet, bylo mi hrozně trapně.
Co se týká mého dospělého života, tak jsem se na prahu dospělosti chovala dost provokativně, bavilo mě chlapy trošku "trápit". Působila jsem dojmem "slušňačky", ale kdo mě poznal lépe, v mé společnosti si povoloval kravatu. Nejlépe ve společnosti více lidí, kde tudíž "nic nehrozilo", jsem provokovala daleko za únosnou mez. Dneska je mi to líto, ale tehdy jsem z toho měla radost, těšilo mě to. Také se mi občas stalo, že jsem se s někým vyspala, ani jsem nevěděla proč, a pak mě to dost mrzelo, byla jsem na sebe naštvaná.
Tehdy jsem se také poprvé bavila jen v náznacích o tomto s jedním kamarádem. Nějak přišla na přetřes otázka odpuštění, a on mi tvrdil, že odpustit se dá všechno. Na to jsem říkala: "Ne, všechno ne. Ty nevíš, co jsem si prožila." Ale on mi stále dokola opakoval, že odpustit se dá opravdu VŠECHNO, že jinak to bude trápit především mě. Byla jsem přesvědčená, že nemá pravdu, ale musela jsem pak na to pořád myslet. Nakonec jsem "svému pedofilovi" odpustila. Na druhou stranu, tehdy už se můj život dostal trošku do jiných kolejí, vlak už byl rozjetý, a já jsem pak udělala ještě hodně konin… Protože odpuštění je jedna věc, ale uzdravení duše je věc druhá.
Po dalších asi 3 letech to se mnou řešila jedna kamarádka, která se mnou procházela všechny sexuální vzpomínky, od dětství po dospělost, modlila se se mnou a za vším špatným jsme "zavírali dveře", aby mě to už neovlivňovalo a neničilo mi to život. Abych mohla žít tak, jak chci, ne tak, jak musím. Ještě to nějakou chvilku trvalo, než jsem se naučila jinak přemýšlet, jinak řešit problémy, atd., ale něco podstatného v mém nitru se tehdy stalo, akorát přede mnou byla ještě spousta práce… Dalo by se říct, že jsem zvítězila sama nad sebou až za několik měsíců na to. Ale pak jsem byla moc ráda, že můžu žít i přemýšlet opravdu úplně jinak, že mě i lidé vnímají jinak, připadala jsem si jako nový člověk. Dneska už jsem na to zvyklá, tak mi to ani nepřijde, ale tehdy jsem si připadala, jako bych měla křídla. Ve společnosti jsem už neprovokovala, ani jsem neměla tu potřebu, nespala jsem s nikým, s kým jsem ve skutečnosti spát nechtěla…
Pak jsem asi o 2 roky později potkala mého budoucího manžela, a když mě poprvé chytil za ruku, měla jsem pocit, jako by se mě ještě nikdy nedotkl žádný muž, jako kdyby "to předtím" vůbec neexistovalo. Byla jsem za ten nový začátek moc vděčná. Samozřejmě, minulost nejde úplně vymazat, stále to všechno tvoří součást mě. Ale už mi to neničí duši, život, nenutí mě to dělat věci, kterých bych litovala. Prostě je to za mnou.
Snad bych si jednou jen přála setkat se s tím strejdou a říct mu, že jsem mu odpustila. Ale nevím, jestli k tomu někdy dojde. Ani netuším, je-li ještě naživu (teď by mu bylo kolem 60 let). Ale to bych si přála spíš kvůli němu. Když mě tehdy o to prosil, tak bych chtěla, aby věděl, že je odpuštěno. Kdybych se s ním setkala, asi bych nechtěla, aby u toho bylo příliš mnoho lidí, přeci jen, je to dost osobní téma. Ale možná by mi bylo nepříjemné být s ním i sama. Stačilo by mi se s ním jednou vidět (třeba v přítomnosti nějaké třetí zasvěcené ale nestranné osoby, jako je třeba jeho psycholog, pokud nějakého má), a říct mu, že už se na něj nezlobím. Asi bych nestála o to, vídat se s ním častěji, to by mi, myslím, nebylo příjemné. Ani bych se s ním nechtěla bavit o tom, co jsme si prožili. Minulost je lepší nechat spát. Takhle mám jen pocit, že to ještě o ten poslední detail (vyslovené odpuštění) ještě není uzavřená záležitost. Taková drobná "tečka" by mi stačila.
To víte, každý má na výběr. Všichni máme nárok buď si hýčkat svoje zranění, nebo odpustit. Já jsem si vybrala to druhé. A nelituji. Myslím, že i díky tomu můžu o věcech mluvit s určitým nadhledem.
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Pedofílie -příběhy zneužitých,17.11.2013 Marie

5. dubna 2014 v 18:29 | Admin

Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky, jak ode mě ten druhej odešel, proč se na něj ani trochu nezlobím, a co ty vlasy?

Dobrý den, nevím, jestli si na mě pamatujete, krátce jsme spolu komunikovali písemně zhruba před dvěma lety, kdy se na webu baby-cafe.cz rozpoutala štvavá protipedofilní diskuse. Tehdy jsem Vám i ostatním pedofilům vyjádřila svou plnou podporu a slíbila Vám, že se s Vámi podělím o svůj příběh. Třináctileté soužití s pedofilem ve mně sice zanechalo následky, ale také mi otevřelo oči a ačkoliv jsem máma dvou dětí, mají svépomocné skupiny pedofilů mou plnou podporu. Milovala jsem pedofila a hrozně moc bych chtěla pomoci těm, kteří se narodili se stejnou zvláštností, jako on.
Dnes ráno jsem zasedla ke svému Facebooku a provedla svůj první "coming-out". Text je bez korektur a já Vám ho zde kopíruji - můžete s ním naložit dle libosti. Přeji hezkou neděli, hodně štěstí v boji s předsudky.

Jak jsem žila do třiceti se dvěma tatínky, jak ode mě ten druhej odešel, proč se na něj ani trochu nezlobím, a co ty vlasy?

Coming-outy mají různé podoby a důvody. Různé podoby a důvody má i zneužívání. Já jsem se rozhodla veřejně vylézt právě z té zneužívací skříně. Mluvit o zneužívání je ošemetné. Panují kolem něj hodně nechutná klišé a jedním z nich je, že kdo o zneužívání mluví veřejně, bez jinotajů, a při vyprávění se neklepe a nehroutí, ten si buďto vymýšlí, nebo ho to "zas tak moc nepoznamenalo". Prd a hovno a vořech, vážení. Já jsem se o něm rozhodla mluvit proto, aby se na mě případně mohli s čímkoliv obrátit ti, kterým se to děje, nebo přátelé, příbuzní, či rodiče těch, u kterých je na zneužívání podezření. Ti, kdo si myslí, že si říkám o pozornost, že lžu, že se mi to vlastně líbilo, nebo že mě to zas tak moc nepoznamenalo, ti ať si trhnou.
Začalo to, když mi bylo pět. Moje maminka si tehdy vzala mého otčíma. Fyzicky si vzala jenom jednoho člověka, ale do mého života vstoupili tátové dva. Jednomu jsem říkala "táto". Byl to klasickej táta, kterej si moc nevěděl rady s téměř hotovým člověkem, nevěděl, kdy mi má naplácat, jestli na mě může křičet, byl to táta, kterej kontroloval, jestli si správně čistím zuby, nežeru moc sladkýho, vodil mě za ruku přes silnici a dělal to, co se většinou od tátů čeká. Přesně si pamatuju na den, kdy se táta rozdvojil, kdy k tomuhle tátovi přibyl druhý - říkejme mu Schwarz. Byli jsme na první společné dovolené - na chatě v jižních Čechách - a mně bylo pět. Nebudu zacházet do podrobností. Ne proto, že by mi dělalo problém o nich mluvit, ale nechci vás přivádět do rozpaků. Byli jsme na dovolené, šli jsme po nějaké polní cestě - maminka, táta a pětiletá já - a já jsem s rodiči pořád chtěla hrát na babu. Když jsem šla dát babu tátovi, chytil mě a nutil mě, ať mu ukážu, jaké mám na sobě kalhotky. Máma, kterou jsem nikdy z ničeho v tomhle směru nevinila a vinit nehodlám, se rozpačitě zasmála a řekla, ať se nestydím. Víte, tenkrát se o zneužívání a pedofilii moc nemluvilo. Pedofil byl ten týpek, co v kině Metro rozčtvrtil jedenáctiletýho kluka. Pedofil byl ten týpek z kriminálky Po stopách krve. Pedofil přece nebyl někdo hodnej, kdo si vás vezme a stará se o vás a o vaše dítě. Maminka byla od dětství z domova naučená držet pusu a krok a poslechnout, když chlap něco řekne. Proto mi řekla, ať se nestydím. A já jsem poslechla, i když jsem se styděla, a kalhotky jsem ukázala. Táta v tu chvíli někam odešel a na kalhotky mi koukal Schwarz.
A od té doby žil Schwarz s námi. Chodil za mnou do koupelny, chodil za mnou, když jsem v noci ležela v posteli, bral mě samotnou bez mámy na koupaliště, v létě mě v moři přesvědčoval, abych se koupala nahá. Schwarz dělal všechny ty věci, které se nazývají zneužíváním. Schwarz mi pouštěl porno, Schwarz mě nutil listovat v sedmi letech Bravíčkem a nahlas předčítat z rubriky "Láska, sex a něžnosti". Schwarz mě od deseti let kontroloval a prohlížel, prý aby věděl, jak se vyvíjím. Schwarz nikdy nešel přes můj odpor, protože jsem mu odpor nekladla. Nikdo mi nevysvětlil, že se tohle nedělá. Nedá se říct, že bych Schwarze nenáviděla. Milovala jsem totiž tátu, a věděla jsem, že když odejde Schwarz, nastoupí hodnej táta, kterej mě bere na výlety, učí mě v temné komoře vyvolávat fotky, bere mě na čundry s legendami českého trampingu. Táta mě vzal na můj první koncert Johnyho Cashe. Ale do postele mě po koncertě už ukládal Schwarz.
Máma se musela hodně ohánět, aby nás uživila, takže často byla pryč dlouho do noci. Za těch nocí za mnou chodil Schwarz. Nevzpomínám si na nenávist. Vzpomínám si na strach, na lítost, a na to, jak jsem si strašně přála, aby se Schwarz proměnil zase v hodnýho tátu. Schwarz je určitě přesvědčenej, že mi nikdy neublížil. Víte proč? Protože jsem mu nikdy neřekla: "Tohle nedělej". Protože jsem vždycky držela. A protože mi nikdy neudělal TAMTO.
Schwarz byl čistej nesadistickej pedofil, kterej si prostě nemohl pomoct. Pedofil jak z učebnice. Miloval holčičky. Strašně rád je fotil, miloval umělecká díla, znázorňující mladé nymfičky. Byla jsem svědkem té jeho lásky. Chtěl pro všechny holčičky na světě to nejlepší. Nesnášel násilí na dětech. Jenže to byl dospělej chlap, měl určité sexuální puzení, a i když byl hodně inteligentní (vystudoval FAMU a přednášel na Hollarce), nestačil jeho intelekt zjevně na to, aby si poradil se sexuální touhou po malý holčičce. Neprováděl to systematicky, spíš mi to přišlo impulsivní, pudový, jako by jednal pod vlivem dlouhodobýho přetlaku.
Teď řeknu něco, za co se stydím, ale o čem si myslím, že bylo asi určitou obranou vůči tomu zneužívání: v rané pubertě mi naplno došlo, co se Schwarzovi líbí a jak se s tím dá pracovat. Stala se ze mě taková malá vychcaná prostitutka. Chtěla jsem vyšší kapesné? Vyžehlit průser, kdy mě ředitelka načapala za školou s cigárem v ruce? Povolit noční horor v televizi? Stačilo se po sprchování projít kolem Schwarze jenom v ručníku - a bylo to. Zní to hnusně, ale bylo to tak. Ovládali jsme se navzájem.
Ve čtrnácti letech přišla první láska k chlapovi. Jemu bylo čtyřiatřicet a táta i Schwarz byli zoufalí. Táta brečel, musela jsem s ním absolvovat x hovorů o tom, jak zoufale mě miluje, jak mě nechce nikomu dát…připadala jsem si, že mě citově vydírá. Ale bylo to zároveň ujištění, že mě fakt miluje, a že to, co mi dělá, není ubližování - copak byste ubližovali někomu, koho milujete? Zatímco s mámou jsem v pubertě bojovala, s tátou se z nás stali spiklenci. Kryl mi záda, když jsem potají vyrazila na koncert Nicka Cavea. Bral mě o víkendu na čundry a dovoloval mi kouřit a pít víno. Dlouze se mnou rozebíral moje lásky a moje zmatky v sexuální orientaci.
Mezi patnáctým a šestnáctým rokem přišel zlom. Z mých nulkových prsou se staly dvojky, kvůli rožšiřujícím se bokům jsem si musela koupit dívčí džíny, protože do manšestráků, zděděných po bratrancích, jsem se nenarvala. Dostala jsem ženské tělo a připravila se o tátu i o Schwarze. Přestala jsem Schwarze přitahovat. Byl to děs. Když to opět řeknu hodně tvrdě, tak jsem od svých pěti do patnácti let žila regulérním, i když hodně podivným, partnerským životem s někým, kdo mě zcela evidentně miloval a snesl by mi modré z nebe. On by se za mě rval. Když mě opustila ve čtrnácti moje táborová láska, vytáhl ze mě táta jeho adresu, dojel si za ním a šíleným způsobem ho seřval, že se k holkám takhle prostě nechová. Doprovodil mě k přijímačkám na střední, byla jsem jediná, kdo tam měl rodiče (jednoho), a byla jsem za to neskutečně vděčná. Seděl na schodech, kousal si nehty, a když jsem měla po zkouškách, sedl si se mnou v parku u karlínského kostela, dali jsme si kafe a cigáro a povídali si.
A když mi narostly prsa a boky, najednou jsem neměla nikoho. Chápala jsem, že Schwarze jsem přestala přitahovat, ale proč si mě, ksakru, přestal všímat i táta? Osaměla jsem. Nemá cenu se zdlouhavě rozepisovat o způsobech, jakými jsem se podvědomě snažila získat si tátovu pozornost a lásku zpět. Jak jsem se snažila hladověním a zvracením otesat svoje tělo zpět do holčičí podoby - bezvýsledně.
O zneužívání jsem mlčela až do svých sedmnácti. Tehdy jsem se kvůli hlubokým depresím dostala k jedné psycholožce. Měla jsem pocit, že bych se jí s tím měla svěřit - a milá paní profesionální Mgr. et PhDr. mi s povýšeným úsměvem řekla, že se nemám zlobit, ale že mi nevěří, protože o zneužívání lidé nemluví s takovým klidem, jako by se nechumelilo. V duchu jsem ji proklela a držela si své tajemství dál. Jméno dotyčné odbornice si bohužel nepamatuju. Jméno druhé ježibaby, která mi uštědřila podobnou ránu, nezapomenu do smrti. Ilona Presslová, manželka TohoodborníkanazávislostiPressla. Zkusila jsem se jí svěřit. Bezprostředně zareagovala větou:"A je to vůbec pravda???", doplněnou ironicky pozdviženým obočím. "Ne, není, ty krávo, dělám si tu z tebe celou dobu prdel," řekla jsem si v duchu, ale jen jsem mlčky zavrtěla hlavou a zařekla se, že už se nikdy nikomu nesvěřím.
A pak přišel Evžen Klouček, psycholog z Drop-inu. Bývalý heráčník, který si nebere servítky, se mě bez obalu naférovku zeptal, jestli jsem náhodou nebyla v dětství zneužívaná. Řekla jsem mu o tátovi, který se měnil ve Schwarze, o tom, jak jsem sice trpěla, ale taky jsem ho svým tělem dovedla mistrně vydírat… na rodinném sezení jsem se musela svěřit mámě, a ta reagovala žádostí o rozvod. Nikdy si to neodpustím. Nechtěla jsem se Schwarzovi mstít a nechtěla jsem ublížit tátovi. Naši se rozváděli, táta hubnul, ztrácel se mi před očima, byla z něj troska. Bylo mi ho strašně líto.
Nesu si následky. Ještě před pár dny jsem je cítila naplno. Ty vzpomínky se vynořují zcela bez varování, když jsem v koupelně, když ležím v posteli, když se procházím místy, která připomínají kouty, do kterých mě občas zatáhl Schwarz. Nejhorší jsou noční můry. Byly. Začaly v mých deseti letech, od čtrnácti se staly pravidlem a nic mi nepomáhalo. Pak přišel zdánlivě nevinný krok.
Vždycky se mi líbily dlouhé vlasy. Na dlouhých vlasech taky strašně lpěl táta. Do sedmnácti jsem nosila dlouhé vlasy k zadku, a jednoho dne jsem se oholila úplně dohola. Přišla jsem domů a dostala od táty první a poslední facku v životě. Pak se zavřel na dlouhé hodiny do ložnice. Od té doby jsem si vlasy nechávala narůst, byly mou podvědomou omluvou tátovi za to, že se ze mě stala ženská, byly podvědomou snahou získat si tátu zpět, protože on moje dlouhé vlasy miloval.
Můj biologický táta je černoch. Nezdědila jsem po něm afro, ale určitou africkou strukturu moje vlasy mají. Nemohla jsem je nikdy nosit rozpuštěné, protože hned dredovatěly, musela jsem si na jejich úpravu nechat z Afriky posílat speciální oleje. Přesto jsem je dál nosila dlouhé a kdykoliv jsem se ostříhala, do pěti minut mi to přišlo líto. Až v mých devětadvaceti se to zlomilo. Nejdřív jsem je ostříhala na mikádo. Pak jsem zkrátila jednu stranu, pak druhou, pak jsem druhou stranu vyholila, odbarvila se, nabarvila vlasy platinou. Včera odpoledne jsem si pravou stranu vyholila strojkem. Dlouho do večera jsem prováděla drobné úpravy, v noci šla spát…a ani jednou mě nevzbudila noční můra. Najednou mi to všechno docvaklo. Poprvé v životě jsem si s vlasy udělala přesně to, co jsem chtěla, bez ohledu na to, že mi to třeba objektivně vůbec nesluší. Poprvé v životě mi zkrácení není líto. Poprvé v životě si neříkám "co by na to řekl táta/Schwarz". Takže to jde. Skutečně je možné odstřihnout se (v mém případě doslova) od zneužívání a od "zneužívatele". Žádná psycholožka mi nepomohla a ač to asi není správné, od jisté doby se všechny psycholožky i psychiatryně paušálně těší mé hluboké nedůvěře. Se zneužíváním jsem se svěřila třem chlapům-odborníkům: neplánovaně Evženovi Kloučkovi, plánovaně svému partnerskému poradci a pak svému psychiatrovi. Všichni tři mi okamžitě od začátku bez výhrad věřili každé slovo.
A CO S TĚMA PEDOFILAMA?
Lidi, já nejsem odborník, ale žila jsem s pedofilem většinu svého dosavadního života. Skutečnej, čistej pedofil (případně hebofil nebo efebofil) děti či dospívající MILUJE, cíleně vyhledává jejich blízkost, a ano, vzrušuje ho jejich nahota, ale čistejch pedofilů je málo. Ti, kdo mají na svědomí brutální vraždy se sexuálním motivem, nebyli dle mého laického názoru klasičtí pedofilové, ale prachsprostí sadisti. Za pedofilii nikdo nemůže, nikdo si ji nevybral, a věřte mi, že pedofilové nejsou se svoji pedofilií ani trochu spokojení. Představte si, že byste byli na blondýny. Výhradně na blondýny. Ale bylo by - čistě teoreticky - proti právním i morálním zákonům si s blondýnou cokoliv začít. To je čiré utrpení, přátelé.
Proto bych pedofilům chtěla pomoct. Protože jsem s jedním pedofilem žila a byla svědkem jeho utrpení, jeho boje s vlastní sexualitou, jeho zmatení poté, co se objekt jeho touhy proměnil v normální ženskou. Odmítám se pohoršovat (tak, jak to mají v oblibě zejména maminky malých dětí, já to chápu, ale nezlobte se na mě, mamky, v tomhle "boji" s vámi NIKDY nepojedu) nad diskusními fóry pro pedofily, nad virtuálními svépomocnými skupinami. Budu i nadále tleskat pedofilům, kteří pochodovali na letošní Prague Pride.
Strašně moc bych chtěla vrátit čas. Ukázat Schwarzovi všechny ty důležitý internetový stránky, kde by si mohl popovídat s lidmi stejné orientace. Nemyslete si, mezi pedofily je i slušná řádka ženských. Psala bych pro Schwarze po nocích pornopovídky, za které by mi kdejaká maminka od dětí utrhla hlavu. Poskytla bych mu alespoň textovou masturbační munici. Sedla bych si s ním do naší oblíbené čajovny a řekla mu, že se na něj nezlobím, že ho chápu, že mu chci pomoct, že chci pomoct všem, kteří trpí podobně, jako on. Nemám na něj kontakt, táta je nevygooglitelný. Sešla bych se s ním a všechno mu řekla. Svoji dceru bych mu nepředstavila. Ne proto, že bych se bála, že jí ublíží; vím, že by mu ublížil pohled na tak krásný dítě, že bych ho vystavila neúnosnýmu tlaku.
A zbytku světa bych chtěla říct, že ne každý pedofil je sadista. Že čistý pedofil nechce dítěti ublížit a s prominutím ho vojet, protože právě láska k němu je to, co mu brání ve zneužití. Ano, Schwarz/táta mě zneužíval, ale s odstupem let ho chápu. Se svojí sexualitou si nevěděl rady. Odsuzuju zneužívání, nemyslete si, ale to se nevylučuje s tím, že si myslím, že tihle lidé potřebují pomoc. Nemám v zásobě příliš hezkých slov pro ty, kteří svou sexualitu neudrželi na uzdě. Nechci legalizovat dětský porno. Nechci omlouvat zneužívání, osahávání a očumování. Ale svépomocné skupiny pedofilů mají mou plnou podporu. Teď už to zvládnu. Teď už jsem ostříhaná, už nemám noční můry, už nemám v koupelně flashbacky.
Tento text můžete šířit, jak je libo. Ale reakce na něj nechci číst. Protože je strašně těžký to pochopit. Nechci, aby se pod textem rozpoutala debata na téma pedofilie. Nechci, abyste mi psali, ať si představím, že by se obětí pedofila stala moje dcera. Věřte, že mezi následky mého zneužívání patří to, že vidím pedofila na každém rohu a na mém jednání je to znát. Ale nic z toho neznamená, že těmhle lidem nechci pomoct. Mají mou podporu. Zní to divně, ale je to tak. Ti z nich, kteří jsou odhodlaní se svým puzením bojovat, kteří si se sebou nevědí rady, ti, kteří milují děti a v životě by jim neublížili, budou mít moji podporu vždycky.
A teď si o mně pomyslete, co chcete. Mohla bych to okecávat donekonečna, stejně tím neovlivním to, jak tenhle text budete vnímat. Ale díky, že jste si ho přečetli. Pokud jste si ho přečetli. Díky.
P.S.: Psala jsem "z hlavy", v jednomu kuse, bez korektur, nečtu to po sobě, takže se za případné chyby omlouvám.

Doplnění autorky k textu:

Přání nekomentovat příspěvek se vztahuje pouze na Facebook, kde jsem původně příběh uveřejnila - na fóru Pedofilie-info.cz o něm samozřejmě můžou uživatelé diskutovat dle libosti. Komentáře na FB jsem odmítala z toho důvodu, že jsem se bála útoků na adresu tatínka/Schwarze nebo jiných pedofilů.
Přemýšlím, jak zkorigovat větu o legalizaci dětské pornografie… asi bych do závorky uvedla, že jsem proti legalizace dětské pornografie s REÁLNÝMI aktéry, ale všemi deseti bych hlasovala pro legalizaci počítačově vytvořené, kreslené, či psané dětské pornografie. Současné porno s tzv. "lolitkami" považuji spíš za výsměch těm, které skutečné lolitky vzrušují.
Ještě jednou děkuji za to, co pro české pedofily děláte.
S pozdravem,
Marie
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Pedofílie-V této kategorii naleznete životní příběhy lidí, kteří byli v dětství sexuálně zneužiti.

5. dubna 2014 v 18:27 | Admin
V této kategorii naleznete životní příběhy lidí, kteří byli v dětství sexuálně zneužiti. Tyto příběhy slouží pedofilům jako ukázka, jak může překročení hranice zákona ublížit dětem i jejich okolí.
Máte-li podobný životní příběh, pošlete nám jej na adresu redakce@pedofilie-info.cz, rádi jej zveřejníme. Váš příběh může pedofilům sloužit jako varování. Málokterý pedofil chce dětem ubližovat a ti, kteří to udělají, často ani nemají tušení, jaké následky jejich činy mohou mít.

Donutil mne vyhrožováním

Nejsem člověk, který by měl potřebu se někomu svěřovat, o své minulosti mluvím velmi nerad a tedy nepíšu tento článek z důvodu, aby mě lidé litovali. Vlastně nemám lítost vůbec rád, natož když ji někteří projevují mně… Proto ještě předem prosím, abyste mi nepsali do pošty, jak je vám to líto… Chápu, že byste tento cit možná někteří chtěli projevit, ale nebyly by to ve schránce zrovna zprávy, které bych nějak moc rád uvítal… No, začněme už.Bylo mi devět let, prioritou mého života bylo vysedávání u počítače. A tak není divu, že když starší bráška přišel s tím, že si založil Facebook, musel jsem ho mít taky. Vystavil jsem si tam pravé jméno, pár fotek a neustále musel projíždět zasněně svůj profil. Moji kamarádi ho neměli, přidával jsem si tam hlavně spolužáky a spolužačky svého bratra. A víte, byl to tehdy super pocit mít je tam, člověk si připadal důležitě, že už v devíti ten profil mám, zatímco mým kamarádům to rodiče zakazovali…
A pak jsem jednoho dne přišel domů a koukal, že mám novou žádost o přátelství. Podíval jsem se, o koho se jedná. Měl tam fotku nějakého teenagera možná o pár let staršího, než jsem tehdy byl. A tak jsem si řekl "Proč bych to nepřijal?" a přátelství potvrdil.
Ten člověk mi ještě do půlhodiny napsal. Vykládal mi, že se jmenuje Matěj a že má třináct, že ve škole nemá kamarády a proto si hledá přátele na internetu. Tak jsem odpověděl, že si rád pár vět popíšu.
Uplynul týden a s Matějem se báječně psalo. Zajímal se, jak mi to jde ve škole, jestli se mi líbí nějaké děvče, jestli jsou na mě doma hodní… Vyprávěl jsem mu o oblíbených učitelích, čím bych chtěl být v budoucnosti, jaké sporty mám rád, co rád čtu… Rád jsem si mu postěžoval, když mě něco trápilo a celkově jsem si psaní s ním oblíbil na tu největší míru.
A pak mi Matěj napsal, jestli mu nepošlu nějaké své další fotky, než mám na profilu. Že je zvědavý, jak žiji, kde jsem byl na dovolené a tak. Pár jsem jich vybral z počítače, pár nafotil a poslal mu je. Neviděl jsem v tom nic špatného… A on mi napsal, jestli nemám třeba nějakou bez trička, že jsem přece velký chlap a musím ukázat svaly. Tak jsem se vyfotil i tak… Normálně bych to asi neudělal, ale Matěj mě tak zmátl, že ještě do pár dnů jsem mu posílal jen fotky ve spodním prádle…
A pak mi jednou napsal, že zná moji matku. "Té by se asi moc nelíbilo, co provádíš na internetu, že? Co kdybych jí to prozradil?" strašil mě.
"Ne, to nedělej, byla by na mě naštvaná, prosím…" prosil jsem ho.
"Dobře… ale co za to?" zajímal se. Chtěl, abych se ukázal před webkamerou. Řekl jsem si, že všechno lepší než rozzuřená mamka a tak jsme šli na jiný chat, kde byla i možnost kamer a já tu svoji zapl. Čekal jsem, že zapne i tu svoji, ale ne, vymlouval se, že se mu porouchala a ukáže se mi jindy… Tak jsem se zajímal, proč nezapne aspoň mikrofon… Ale on nechtěl.
Chvíli jen tak poslouchal, co říkám, sám mi odpovídal jen prostřednictvím chatu. Začalo mi to být podezřelé, ale bál jsem se, že kdybych něco řekl bráchovi nebo matce, tak by se na mě naštvali, protože jsem toho Matějovi řekl o nás strašně moc… Brácha na tom navíc nebyl moc dobře se psychikou, bral léky a já ho nechtěl rozrušit.
Matěj mi napsal, že se mám před kamerou svléknout. Nebo to jinak poví mamce. Co mi zbývalo? Bylo mi devět, strašně jsem se bál… tak jsem udělal, o co mě žádal. A tehdy mi začalo peklo. Nutil mě dělat nechutné věci, mnohdy i dost bolestivé. Natáčel si to a psal mi, jak mi to sluší, že to musí ukázat svým kamarádům…
Prosil jsem ho, ať to nedělá, ať mě nechá na pokoji, že se strašně bojím… Ale on mé nářky neposlouchal. Každý den mě donutil najít volný pokoj a plnit na webce jeho zvrhlá přání. Byla až taková, až jsem v noci nemohl spát, jak mě bolely. Ale další den jsem byl nucen jít a znovu to dělat. A to ještě s vědomím, že si to natáčí, aby měl nějaký "materiál pro své zákazníky". Byl jsem tak zmatený, že jsem myslel, že je to dobrá věc. A i když se mi to nelíbilo, nutil mě do toho vyhrožováním, že všechen ten materiál ukáže matce.
Zrovna mi psal, že se sejdeme, když si bráška půjčil můj počítač. Zapomněl jsem si chat vypnout. Ten den si pamatuji živě. Nejdřív se zdál šíleně šokovaný. A pak volal na policii, ta přijela a všechno se řešilo. Musel jsem jít na vyšetření, k výslechu… Musel jsem do detailů vyprávět, co mě nutil dělat…
Chytli ho. Ale měl jsem pokoj? Bohužel ne. Videa se mnou, jak plním jeho "úžasná" přání doteď kolují bůhví kde. Nemůžu své fotky nikde zveřejňovat, aby mě nějaký uchyl z těch Matějových "zákazníků" nepoznal. I škola to má zakázané.
Mám z toho následky, v podobě šíleného strachu z uchylů. K sociálním sítím podobným Facebooku mám odpor. Jsem dost nedůvěřivý k lidem a mám dost pesimistické myšlení.
A tím končím sepsání špatné doby mého života. Nešťastný půlrok je už déle za mnou. Ať poslouží článek jako varování pro ty, co do nástěnky 'Láska' vypisují v deseti žádosti o hledání partnera…
Upravená verze tohoto článku je dostupná také na serveru Alik.cz.
Zde publikováno na žádost autora v původní verzi.
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Pedofílie -Deník ze sexuologické léčby IX.

5. dubna 2014 v 18:24 | Admin

Deník ze sexuologické léčby XV.

Nervozita vrcholí, stejně jako šílenost mých zápisů v deníku, které navíc místy začínají být až lehce sebeironizující. Z nejistoty ohledně propuštění zkrátka začínám bláznit a zároveň se snažím tlačit na terapeutický tým, abych z nich dostal verdikt ohledně délky mého dalšího setrvávání v léčbě. … Celý příspěvek
Deníky, Léčba, Texty pacientů Komentáře nejsou povoleny
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Po kliknutí na mapu, se zobrazí seznam sexuologů ve vybraném kraji.-pedofílie

5. dubna 2014 v 18:14 | Admin

Stručně o Pedofílii

5. dubna 2014 v 18:12 | Admin
Co je pedofi‍lie?
Pedof‍ilie je celoživotní erotická a často i citová náklonnost k dětem ve věku před dosažením puberty nebo v rané pubertě, tedy zhruba do třinácti let. Jedná se tedy o méně obvyklý druh sexuální orientace u lidí. Více informací v článku Definice.

Kdo je a není pedofilem?
Pedofilem je člověk, kterému se líbí předpubertální či raně pubertální děti, je k nim sexuálně přitahován a obvykle vůči nim vnímá i citovou náklonnost a je mu dobře v jejich přítomnosti. Toto sexuální zaměření je pravděpodobně vrozené, celoživotní a nelze změnit. Označení "pedofil" se tedy týká vnitřního cítění člověka, nikoli jeho skutků. Pokud někdo zneužije dítě, nemusí se nutně jednak o pedofila, ba právě naopak, podle četných výzkumů a studií až 90 procent pachatelů pohlavního zneužívání nepreferují děti a nejsou tedy pedofilové. Jedná se o lidi, kteří zvolí dítě jako tzv. náhradní objekt, přestože pro ně děti na rozdíl od pedofilů nejsou nejpřitažlivější. Více informací v článku Kdo je pedofil.
Můžou být pedofilně zaměření i ženy?
Ano, avšak pedofilie u žen zůstává stále ještě větším tajemstvím než u mužů. Na zdejší web za jeho existenci chodilo či chodí několik žen, které se cítí být pedofilně orientovány, nicméně v porovnání s mužskými návštěvníky tvoří výraznou menšinu. Stejně tak v ordinacích odborníků končí mnohem méně žen než mužů, ale těžko z toho vyvozovat, zda je pedofilních žen takto výrazně méně než mužů nebo je to dáno tím, že ženy pedofilní orientaci obecně lépe zvládají než muži, v menší míře překračují zákon a nemají tak často problémy se sebepřijetím, případně třeba i tím, že společnost je v otázce kontaktů mezi ženami a dětmi mnohem benevolentnější než v případě mužů a žen.
Kolik je ve společnosti pedofilů?
Těžko říct, žádné opravdu hodnověrné údaje nejsou, pouze různé odhady a nejspíš nepříliš přesné výzkumy. Nejčastěji se v odhadech objevují hodnoty od 0,1 do pěti procent v populaci. Z toho lze vyvozovat, že je pedofilní menšina poměrně početná.
Jak se pozná pedofil?
Pedofilové jsou lidé jako všichni ostatní, jen jejich erotické zaměření je směřováno směrem k dětem. Nejedná se tedy o nic, co by se dalo poznat na první pohled a někdy i pro samotného pedofila bývá problém připustit si vlastní odlišnost, když s přáním "být normální" sám před sebou podvědomě potlačuje některé své tužby a fantazie. Lékaři sice mají postupy, které pomáhají pedofilii diagnostikovat (např. PPG), ale tyto metody nejsou příliš přesné a nejvíce informací stejně obvykle získají od samotného pedofila. Pedofilie je zkrátka záležitostí vnitřního cítění a prožívání člověka a to na sobě nejlépe pozná samotný pedofil. Více informací v článku Kdo je pedofil.
Musí každý pedofil zneužít dítě nebo páchat trestnou činnost?
Rozhodně ne. Většina pedofilů za svůj život nikdy dítě nezneužije a svou sexualitu prožívají pouze v představách, případně jsou schopni i soužití s dospělou partnerkou či partnerem. Stejně tak i dětské pornografii holduje jen malá část pedofilů. Pedofilie nemůže být chápána jako předurčení k trestné činnosti.
Co pedofilům obvykle nejvíce schází?
Možná to bude překvapivé, ale nebývá to na prvním místě nemožnost plnohodnotného legálního naplnění svého sexuálního pudu, i když u některých pedofilů tomu tak být může. Obecně však pedofily nejvíce trápí nemožnost otevřeně mluvit o svých pocitech a nutnost jejich skrývání, pokud nechtějí být na veřejnosti pranýřováni a to i pokud v životě nikdy nic špatného neudělali, pouze se narodili s jiným sexuálním zaměřením než většina lidí.
Lze na pedofilii spatřit nějaká pozitiva?
Řada pedofilů je se svým zaměřením naprosto smířena a někteří jej dokonce vnímají jako přednost či dar. Pedofilům je ve velké míře vlastní zvýšená schopnost porozumět dětem a ponořit se do jejich světa, vlivem čehož mohou být těmi nejlepšími učiteli, vychovateli či spisovateli dětské literatury (v souvislosti s pedofilií jsou často zmiňováni např. Jaroslav Foglar, Lewis Carroll či Hans Christian Andersen). Nicméně i ti, co se nevěnují přímo práci s dětmi, dovedou často být pro děti velice užiteční v pozici starších kamarádů.
Co znamená léčba pedofilie?
Pedofilie je vrozené sexuální zaměření a nelze jej změnit. Léčbou prochází především pachatelé pohlavního zneužití dětí, u nichž je pedofilie diagnostikována. V některých případech i dobrovolní pacienti. Léčba probíhá formou psychoterapie a jejím cílem je, aby si pacienti vypracovali náhled (pochopení) na vlastní sexualitu a naučili se s ní žít v mezích zákona. Obvykle nedílnou součástí léčby je i užívání medikace, která u pacientů snižuje jejich sexuální pud. Více informací v článku Odborná pomoc.
Co je ČEPEK, jaké jsou jeho cíle?
ČEPEK je zkratka znamenající Československá pedofilní komunita a jedná se o volné sdružení lidí s pedofilní orientací nebo jejich přátel či podporovatelů. Smyslem ČEPEKu je především vzájemná svépomoc, kdy zkušenější pedofilové nabízejí rady a pomoc nováčkům přicházejícím do komunity, především tedy mladým lidem, kteří se cítí pedofilně orientováni a mají s tím své problémy nebo se chtějí jen na spoustu věcí zeptat. Dalším z cílů ČEPEKu je snaha informování široké veřejnosti a diskusi o problematice pedofilie s cílem zlepšit vnímání pedofilů ve společnosti. Více informací v článku O nás.
Proč byl založen web pedofilie-info.cz a proč mu věnujeme tolik energie?
Web byl založen jako domovská stránka ČEPEKu, která nabízí jednak místo k získání informací a vzájemné diskusi pro pedofily, ale i pro širokou veřejnost. Hlavním cílem webu je pomáhat především mladým pedofilně orientovaným lidem, kteří se svým zaměřením ještě nejsou plně srovnáni. Jsme toho názoru (a potvrzuje to zpětná vazba od řady návštěvníků) že touto činností můžeme řadě pedofilně orientovaných lidí skutečně pomoci žít spokojený život a nedostávat se do konfliktů se společenskými normami a proto svému snažení v tomto směru věnujeme značné úsilí, jak si jen můžeme dovolit během práce či studia a zvládání dalších povinností.
Není riskantní, když se pedofilové snaží pomáhat pedofilům?
Právě naopak. Platí, že do problémů jednoho pedofila se obvykle dokáže nejlépe vžít jiný pedofil a to především proto, že obdobnými problémy si pravděpodobně dřív prošel sám a má tedy zkušenosti s jejich řešením. Takto to vnímají i odborníci a proto například v ústavní sexuologické léčbě je kladen velký důraz na skupinovou terapii, kde pacienti komunikují a pomáhají si především sami mezi sebou, v mnoha ohledech obdobně, jako zde na fóru či chatu radí jeden pedofil druhému. S naším webem také spolupracuje řada odborníků, kteří činnost ČEPEKu považují za přínosnou.
Co všechno mohu na pedofilii-info.cz najít?
V první řadě obrovské množství informací o pedofilii, skutečné příběhy pedofilů, různé názory a diskusi o nich. Náš web nabízí také anonymní online poradnu, kde odpovídají respektovaní odborníci spolu s několika administrátory zdejšího webu. Jsou zde však i informace například o filmech či knihách s tématikou dětí a mnoho dalšího. Prostor zde je i pro pobavení, k čemuž slouží především chat a některé části fóra. Hodně návštěvníků si zde také našlo velice dobré kamarády, se kterými můžou sdílet své pocity a zážitky.
Je plánován další rozvoj webu?
Ano. Děláme, co můžeme, abychom nabídli co nejvíc hodnotných informací a občasní i pravidelní návštěvníci se zde cítili co nejlépe. Samozřejmě jsme limitováni svými časovými i finančními možnostmi, takže se nám nedaří rozvíjet web tak rychle, jak bychom sami chtěli, ale děláme, co můžeme. Kromě webu pedofilie-info.cz má však ČEPEK i další aktivity, například vystupování některých členů na odborných konferencích, poskytování rozhovorů nebo informování médií a jiných institucí, pokud nesprávně používají termínu pedofil.
Mohu vám nějak pomoci?
Určitě, budeme rádi za každou pomoc. Uvítáme finanční příspěvky, kterými můžeme pokrýt náklady na provoz webu nebo například vystoupení členů na odborných konferencích, stejně jako budeme rádi, pokud se rozhodnete přiložit ruku k dílu a zašlete nám vlastní článek či se přímo zapojíte do činnosti redakce. Ovšem pomůže nám už prostě jen to, pokud mezi nás budete pravidelně chodit, napíšete nám své názory, připomínky či podněty ke zlepšení a také pokud budete aktivně psát na zdejší fórum či chat a pomůžete tak budovat příjemnou komunitní atmosféru.
S některými vašimi názory nesouhlasím, web mě pobuřuje.
Pokud jen nesouhlasíte s některými našimi názory, je to běžná věc. I názory jednotlivých členů ČEPEKu se v některých oblastech rozcházejí. Zde na webu je hodně prostoru k vedení diskuse, ať už na fóru nebo pokud chcete, zašlete svůj názor redakci a může se objevit přímo mezi články na webu. Slušné diskusi se nijak nebráníme, naopak ji uvítáme a třeba Váš názor pomůže obohatit čtenáře těchto stránek. Pokud Vás ovšem naše činnost vyloženě pobuřuje, nemusíte si dělat těžkosti, nikoho sem chodit nenutíme.
Co bych měl(a) udělat, pokud se mi mé dítě svěří, že se mu líbí malé děti?
Ač je takové zjištění nepříjemné, nepropadejte panice. Pedofilní orientace pro Vašeho potomka neznamená, že se z něj stane zločinec nebo povede nešťastný život. V první řadě je třeba jej v maximální možné míře podpořit a ujistit, že jej stále máte rádi. Není ani nutné na dítě tlačit, aby vyhledalo odbornou pomoc, pokud nemá kvůli své odlišnosti vážnější potíže nebo se nechová nevhodně vůči dětem. Snažte se svým potomkem mluvit o jeho problémech a pocitech, případně si nastudujte zdejší stránky a neváhejte se ptát na to, co Vás zajímá. Jako informovaný rodič budete moci své dítě lépe pochopit a pomoci mu, stejně tak jej veďte a pomožte mu, aby získal sám maximum informací, které mu pomohou na cestě životem s pedofilní orientací. Více informací v bakalářské práci Mgr. Karla Žáka.
Jak se mám zachovat, když se mi kamarád svěří, že je pedofil?
Je určitě důležité jej nezatratit. Už tím, že se svěřil, Vám projevil obrovskou důvěru a zároveň Vám dal moc nad sebou samým, neboť vynesení takové osobní informace mezi nesprávné lidi by mu mohlo značně zkomplikovat život, buďte tedy pečlivý v uchování jeho tajemství. Jestli se Vám již svěřil, jistě bude rád, když s ním na toto téma budete občas mluvit, případně klást otázky. Pedofilové totiž často žijí v určité sociální izolaci, protože jen tak s někým nemohou hovořit o svých citech a problémech, zkuste tedy být pro kamaráda tou správnou zpovědní vrbou, jistě se potřebuje vypovídat. Více informací v bakalářské práci Mgr. Karla Žáka.
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Selhání ve smyslu pohlavního zneužití dítěte je noční můrou mnohých pedofilů.

5. dubna 2014 v 18:11 | Admin
Selhání ve smyslu pohlavního zneužití dítěte je noční můrou mnohých pedofilů. Není se čemu divit, i když vedou řádný život a dovedou se ovládat, uvědomují si, že jedno jediné podlehnutí pokušení obrátí život naruby nejen jim a jejich blízkým, ale i postiženému dítěti a jeho rodinným příslušníkům, přičemž důsledky jsou doživotní a nevratné. Jiní lidé pak mohou následky sexuálních aktivit s dítětem lehkovážně podceňovat a teprve až s odstupem let po překročení zákonných norem si uvědomit, co všechno způsobili, o co přišli a začít litovat svého jednání. To už je ovšem pozdě. Proto především pro ně je určen tento článek.

Argumenty obhájců sexuálních aktivit s dětmi

Zastánci konsensuálních (dobrovolných) sexuálních aktivit s dětmi tvrdí, že dobrovolné formy kontaktu na základě mazlení a her nemohou ublížit a odkazují jednak na některé vědecké studie, ze kterých skutečně vyplývá, že pohlavní zneužití nepřináší pokaždé dítěti trauma a často také uvádějí příklady z dávné historie či pár primitivních domorodých kmenů, kde byly sexuální kontakty dospělých s dětmi v určité míře společensky přijatelné a tedy legální. Dále tvrdí, že děti mají vlastní potřeby a zvědavost směrem k sexualitě a že by jim měla být dopřána volnost uskutečnit libovolné aktivity, které chtějí.
Jenže, takový postoj je jednostranný a povrchní. Třeba mnohými do nebes vynášená antika měla k dokonalosti daleko a postavení chlapců, jež sloužili k obšťastnění mužů, mělo spíš charakter postavení otroků. Obdobně na tom byly dívky, jež se v dávných dobách z ekonomických a jiných důvodů běžně provdávaly ještě před patnáctým rokem života. Stejně tak zvyky některých exotických kmenů těžko mohou být přenášeny do moderní společnosti.
Samotné děti určitě nejsou asexuálními bytostmi a faktem i je, že se puberta probouzí obvykle výrazně před patnáctými narozeninami. Nicméně dětská sexualita se dobře vyvíjí i bez zásahů dospělých (lze dokonce říci, že bez nich mnohem lépe a přirozeněji), ať už ve smyslu zaškolování dětí do sexuálních praktik nebo příliš striktní a puritánské výchovy, což je opačný škodlivý extrém, který však není předmětem tohoto článku.
Argumentace, ať je možnost souhlasu s erotickými aktivitami přiznána samotným malým dětem, je pak pouze zbraní těch, kteří by děti rádi k souhlasu manipulovali ať už využitím prosté dětské zvědavosti a nevědomosti nebo drobných úplatků. Děti zkrátka nevidí dlouhodobé následky a nemohou dát skutečný souhlas k něčemu, čemu nerozumí. Pokud by tomu tak bylo, nepotřebovaly by rodiče. Je to asi stejné, jako když z očividných důvodů nenecháte dítě živit se pouze bonbony a čokoládou, ač by si to ono samo přálo sebevíc.
Faktem sice je, že míra vyzrálosti se u jednotlivých dětí liší a lze diskutovat, zda je hranice patnácti let nastavena optimálně, nicméně obecně je třeba říct, že děti potřebují ochranu před manipulací ze strany dospělých. Zvědavé děti, pokud budou chtít, mohou první sexuální zkušenosti sbírat se svými stejně nezkušenými vrstevníky. Sexuální zkušenosti s dospělými děti k rozvoji své sexuality nepotřebují.
Studie zabývající se následky pohlavního zneužívání vykazují různé výsledky v závislosti na způsobu, kterým byly tvořeny a co všechno bylo a nebylo chápáno jako negativní následky. Obhájci sexuálních aktivit s dětmi rádi poukazují, že dle některých studií obzvlášť dobrovolné aktivity mezi dospělými a dětmi nemají v mnoha případech pro děti žádné negativní následky. Mnohdy to skutečně naštěstí skončí pro děti dobře. Ale lze z toho snad vyvozovat, že je to v pořádku? Řidič se také může po městě prohánět stovkou, projíždět vesele na červenou a mít v krvi tři promile alkoholu a nemusí ublížit sobě ani nikomu jinému, to ale přeci neznamená, že je jeho počínání v pořádku a mělo by být povolené.
Pokud zneužívané dítě vyjde bez následků, je to na jednu stranu podmíněno okolnostmi případu (když se neděje nic proti vůli dítěte a není na dítě vyvíjen žádný nátlak třeba i formou vydírání či uplácení, zneužívání je zcela nenásilné, krátkodobé, týká se staršího dítěte, je spíše formou her, které nejsou mezi dětmi daného věku úplně neobvyklé, apod., tak tyto faktory vedou k větší šanci, že dítě nebude mít trauma, ovšem nikdy ne k jistotě!), na druhou stranu ovšem i pořádným kusem štěstí. Jiné obdobně zneužité dítě může mí závažné celoživotní následky.
Pustit se do sexuálních aktivit s dětmi, a to i kdyby třeba samy děti budily dojem, že si je přejí, což se díky jejich zvědavosti, hravosti a chvilkové rozjívenosti může stát, je vždy obrovským hazardováním s budoucností dítěte i sebe samého. Je to asi podobné, jako byste pro své potěšení vzali kostku s tím, že pokud padne čtyrka nebo pětka, ublížíte dítěti trošku a pokud padne šestka, ublížíte mu hodně. Taková ruská ruleta. Který rozumný milující člověk by to dítěti udělal?

Následky pohlavního zneužívání pro pachatele

Negativní následky, někdy až úplně zkažené životy se netýkají jen dětí, ale i pachatelů. Ti se často pohybují před proviněním v depresích a mají pocit, že jejich život je k ničemu a nemají co ztratit, následně ale obvykle trpce zjistí, o co všechno nakonec přišli. Přitom neúprosně platí, že následky jsou celoživotní a rozhodně nekončí jen případnou dobou strávenou za mřížemi. Je to něco, co si pachatel nese po celý život a co už nikdy nemůže vrátit zpět, ač by sebevíc chtěl.
Určitě ne všechny případy pohlavního zneužití jsou prošetřeny, pachatelé obžalování a odsouzeni. Ale i ti, kteří se tomu vyhnou, nejsou ušetřeni, aby na vlastní kůži pocítili následky svého jednání. Jedná se o pocity dlouhodobého plíživého strachu a nejistoty, kdy vás děsí každé ranní zazvonění u domovních dveří, každé policejní auto projíždějící se zapnutou sirénou. Věčný strach, zda vás dítě nepráskne a to i po mnoha letech (promlčecí doba je v závislosti na skutku stanovena až do 28 či 33 let dítěte), objevují se mučivé výčitky svědomí a nemožnost o tom komukoliv říct a neriskovat přitom udání.
Úplně ze všeho nejhorší však pro pedofila bývá odcizení milovaného dítěte, které postupně přestává mít pachatele rádo a může ho dokonce začít nenávidět a nechtít s ním být v jakémkoliv kontaktu, přičemž k tomuhle postupně často dochází i v případech, kdy se zpočátku nic nedělo proti vůli dítěte. Právě neodvratitelná ztráta milované bytosti může být nejtrpčím následkem a největší ranou pro člověka, který směrem k dítěti překročí hranici platonické a fyzické lásky.
Pokud se na zneužívání přijde - a pravděpodobnost není malá a může se tak stát i po letech - množství pohrom pro pachatele se ještě rozšiřuje. Pranýřování v médiích, výslechy, betonová kobka zvaná cela předběžného zadržení, následně případně vazba, výkon trestu, sexuologické léčení a nebuďte naivní, tím to ani zdaleka nekončí.
Mnohé, co se říká o věznicích, je pravda. Prcičkáři, tedy odsouzení za mravnostní delikty a obzvláště ti, co se provinili na dětech, jsou na nejnižším stupínku vězeňské hierarchie. Vězeňská služba se v poslední době snaží předcházet šikaně, existují speciální oddělení MON ("možné oběti napadení"), dozorci jsou lépe proškoleni a je snaha šikanu i z jejich strany trestat, ovšem stejně vězení není žádný med a stále existuje velké riziko šikanování, fyzického napadání či dokonce i snahy o sexuální podrobení ze strany ostatních vězňů a v menší míře také dozorců.
I bez toho ale jde prakticky o čirou hrůzu. Jste drženi na malém prostoru se spoustou pochybných existencí, které vám budou nejspíš vysoce nesympatické. Chybí vám volnost, svoboda, soukromí, své blízké budete moci vidět jednou za měsíc (ve vazbě dvakrát), dopisy vám budou číst zaměstnanci věznice (ve vazbě vám je může i pár týdnů navíc zadržovat policie), nebudete mít věčně co dělat, nedostanete pořádně najíst, sprchování si užijete jen jednou či dvakrát do týdne a to ještě na chvilku a mnoho dalšího. Nejhorší ze všeho je však ta plíživost, nekonečnost toho všeho. Dny jsou prakticky všechny stejné, nic se neděje, prostě sedíte, hnijete a ztrácíte čas. Kdo si myslí, že je život dost dlouhý na to, aby stálo za to ho takhle promrhat?
Sexuologické léčení, kterému se deviantní pachatelé obvykle nevyhnou a ty, co zneužijí dítě, obvykle čeká v ústavní formě, nebývá také nic příjemného, byť míra svobody a pohodlí je vyšší. Zároveň však musíte před cizími a vám často zcela nesympatickými lidmi probírat své intimní záležitosti, musíte se podrobit skupinovému tlaku i režimu oddělení, terapeuti na vás budou nemilosrdně útočit a budete se cítit jako ten nejubožejší tvor ze všech. Budete nuceni komunikovat s ostatními a spolupracovat třeba i s vrahem dítěte. A přitom nebudete vidět světlo na konci tunelu, budete moc pouze hádat, kdy a zda vůbec vás hodlají pustit. Neboť v sexuologické léčbě podobně jako v detenčním ústavu můžete být klidně na doživotí.
Nenechte se ale zmást, návratem na svobodu nic nekončí. Vaše okolí či jeho část na vás pravděpodobně zanevře, budete muset žít s cejchem toho, kdo provedl něco hrozného nebo budete muset svůj dosavadní život nechat za sebou, přestěhovat se na druhý konec republiky a až do konce života lhát o své minulosti a přitom se neustále bát, že to nějak praskne. Budete čelit občasným útokům lidí či vlastním výčitkám.
Ve výpisu z trestního rejstříku ještě roky po propuštění budete mít záznam o pohlavním zneužití a zkuste si s tím hledat práci. Zároveň policisté a pravděpodobně i vaše okolí bude vědět, čeho jste se v minulosti dopustili a vaše budoucí jednání budou podle toho posuzovat. Veškeré kontakty s dětmi, i třeba sebenevinnější, budou najednou vnímány všemi úplně jinak. Dost možná vás už nebudou chtít pustit třeba k dětem ze širší rodiny nebo od sousedů, protože stigma toho, kdo zneužil, si ponesete pořád sebou. Nehledě na to, že pokud budete v sexuologické léčbě, stejně budete mít jakékoliv bližší kontakty s dětmi zakázány.
Teprve po propuštění z vězení či léčebny začínají pro pachatele pohlavního zneužívání často teprve ta největší muka. A trvají až do smrti.

Následky pohlavního zneužívání pro dítě

Děti jsou velice citlivé bytosti. Mohou je rozhodit zdánlivé maličkosti jako hádka rodičů, poznámka ve škole, posměšky spolužáků nebo se dovedou trápit kvůli malé odlišnosti od vrstevníků, rozbité hračce či prožité nespravedlnosti. Se vším tím se děti dovedou nakonec nějak vyrovnat, ale vše v nich zanechává malé rány - zkuste se ponořit hluboko do vlastních vzpomínek a objevíte tam drobné křivdy a nespravedlnosti, které se s vámi posléze svým způsobem táhly celý život. Jak asi dítě ovlivní něco, co je všeobecně bráno mnohem hůř než drobná křivda či nespravedlnost?
Někteří pedofilové podlehnou iluzi, že když dítě milují, nedělají nic proti jeho vůli (ovšem děti jdou lehce zmanipulovat, že) a pouze si s ním hrají a mazlí se, tak je všechno v pořádku, neboť ty hrozné následky si sebou nesou jen děti týrané a znásilňované. To je obrovský omyl! Často si velké šrámy na duši nesou právě děti, které alespoň zpočátku vše podstupovaly dobrovolně nebo dokonce i nejprve projevovaly určitou zvědavost a vlastní aktivitu v sexuálních aktivitách s dospělým.
Děti projevující zprvu zvědavost a zažívající třeba i příjemné pocity ze sexuálního mazlení (osahávání) s dospělým, tyto aktivity zpravidla časem omrzí. Zvědavost je naplněna, příjemné pocity se začnou rozplývat (protože děti nejsou sexuálně vyzrálé a sexualita u nich nefunguje stejně jako u dospělých) a zájem dětí o sexuální praktiky, pokud vůbec zpočátku nějaký byl, rychle mizí.
Oproti tomu puzení dospělého roste, chce sexuální aktivity častěji a zacházet v nich dál. Tento konflikt zájmů obou stran často vede k uplácení či vyhrožování dítěti - to co by obhájci sexuálních aktivit s dítětem nazvali krásným rovnocenným vztahem, se pro dítě rychle mění v noční můru, přičemž chyba ze strany dospělého je samozřejmě hned v počátečním překročení zákony daných hranic, protože od toho momentu už téměř není cesty zpět.
Už i samotné nejlehčí formy zneužívání představují pro dítě značnou zátěž, v první řadě tím, že na něj kladou obrovské tajemství, o kterém cítí nebo od dospělého ví, že nesmí mluvit a které jej postupně začne nelítostivě tížit. Nemusí to být hned, někdy se tak stane až po letech, avšak nakonec vždy si dítě začne uvědomovat, že se mu přihodilo něco nenormálního, co ho navždy odliší od dalších dětí, co okolí vnímá velice negativně a začne se za to stydět.
Zneužité dítě často trpí pocity, že je následkem svých zkušeností vadné oproti jiným dětem, cítí se méněcenné, trpí nedostatkem sebevědomí a následkem toho neschopností se prosadit v kolektivu nebo na sebe naopak až nezdravě moc upozorňuje, má negativní vztah ke svému tělu, což se projevuje nejčastěji anorexií či sebepoškozováním, později to zneužitému dítěti mnohdy přináší značné problémy v navazování běžných partnerských vztahů, přičemž se může jednat jak o nechuť k čemukoliv erotickému a odmítání jakýchkoliv třeba i přátelských dotyků, tak v druhém extrému i o silně promiskuitní nebo prostituční chování, přičemž vše může být podvědomím pokračováním sebepoškozování vlastního já, kdy se zneužité dítě trestá za to, co se mu přihodilo, čemu nedokázalo zabránit a s čím možná i zpočátku v určité míře souhlasilo - právě konsensuální (dobrovolný) sexuální vztah s dospělých tak dítěti mnohdy může nakonec ublížit nejvíc.
V psychiatrických léčebnách na pavilonech pro lidi trpící depresivními stavy, úzkostmi a sebepoškozováním naleznete vysoké procento těch, kteří byli v dětství sexuálně zneužíváni. Stejně tak i mezi pachateli pohlavního zneužívání lze nalézt spoustu lidí, kteří tvrdí, že byli v dětství sami zneužíváni, i když zde v některých případech může jít pouze o snahu pachatelů vymyslet si pro sebe co nejvíc polehčujících okolností a svést vinu na někoho jiného.
Nicméně faktem zůstává, že zkušenost se sexuálním zneužívání si dítě v sobě ponese do konce života a v mnoha případech velice negativně ovlivní jeho budoucí vývoj. Lidé, kteří byli v dětství zneužíváni, mají často rozličné problémy v partnerských i běžných mezilidských vztazích. Traumatizující zážitek z dětství je může zavést na dráhu osamění a depresí, ale i pokud založí rodinu, jsou stále ovlivněny svými zkušenostmi, které se mohou projevit například přespříliš úzkostlivou péčí a starostlivostí o vlastní potomky nebo naopak kopírováním špatného zacházení, které zažili ve vlastním dětství. Negativní následky pohlavního zneužívání se tak v jiné podobě přelévají dokonce na další generace. Celoživotní následky se ale mohou objevit i v profesním životě, kde se lépe uplatňují sebevědomí a průbojní lidé, což jsou vlastnosti, které obětem pohlavního zneužívání mnohdy chybí.
Obhájci sexuálních aktivit s dětmi mnohdy argumentují, že za všechny negativní následky může společnost, okolí dítěte či případné policejní vyšetřování, které mu vštěpí do hlavy, že se mu přihodilo něco špatného a ono tak věc, která se mu zpočátku zdála hezká, začne nenávidět a spolu s tím i samo sebe. Může na tom být i kousek pravdy, větší roli ale spíš bude hrát fakt, že dítě, ve kterém se nepřetržitě vyvíjí jeho vlastní sexualita a osobnost, přehodnotí časem svoje postoje a zjistí, že se mu dřív dělo něco nesprávného a ošklivého, akorát si to tehdy ještě nedokázalo uvědomit.
Ať je tomu jakkoliv, nesporným faktem zůstává, že oběti pohlavního zneužívání trpí často v průběhu svého života rozličnými negativními následky, které jim v některých případech dovede úplně zkazit život a způsobit trauma, které nikdy nepřekonají. Platí to v celé své hrozné míře i pro děti, které proti sexuálním aktivitám s dospělým nijak neprotestovaly a kterým se možná i v daný moment určitým způsobem líbily.
Už samotný fakt, že pohlavní zneužití a to i "lehkého" charakteru může zásadně ublížit a převrátit dítěti celý jeho další život naruby, je dostatečným důvodem pro každého dospělého a zvlášť toho, který děti skutečně miluje, aby se raději vyhnul jakýmkoliv sexuálním praktikám s dětmi. Vždyť co může být pro pedofila horšího než vědomí, že ublížil svému milovanému dítěti?
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Za obecně rizikové lze považovat situace, kdy je dotyčný pedofil s dítětem úplně o samotě

5. dubna 2014 v 18:09 | Admin
Tématu rizikových situací považuji za důležité věnovat větší pozornost, neboť i jen teoretické poznání a uvažování o nich může napomoci pedofilům nahlédnout do svého vnitřního prožívání a uvědomění si různých možností, do kterých by se mohli ne vlastní vinou dostat. Pedofil by měl i jen teoreticky přemýšlet o tom, jaké situace jsou pro něj ve vztahu k dětem rizikovější, jak jim předejít a jak se v těchto situacích, pokud už nastanou, zachovat racionálně tak, aby i při nich myslel na dobro své i dítěte - aby nepodlehl svým pudům, které se mohou v některých situacích dosti intenzivně "hlásit o slovo".
Za obecně rizikové lze považovat situace, kdy je dotyčný pedofil s dítětem úplně o samotě, dále spící dítě, mladší věk dítěte (menší pravděpodobnost toho, že si dítě uvědomí, co s ním dotyčný člověk skutečně provádí), pak také dítě, které by dotyčného samo svádělo a požadovalo po dotyčném sexuální aktivity, jako další rizikový faktor musíme brát v úvahu též konzumaci alkoholu či jiných omamných látek, které svými účinky oslabují volní schopnosti, a nahotu dítěte. Riziko zvyšují také možné kombinace výše uvedených situací, např. pokud by byl opilý pedofil s dítětem o samotě a zároveň by jej měl za úkol vykoupat. Musím zde ale podotknout, že ne všechny uvedené situace budou pro všechny pedofily rizikové - každý pedofil má jinou "sadu" svých rizikových situací. To, co je pro jednoho vysoce rizikové, druhému nemusí činit žádné problémy s ovládáním, a naopak.
Za zcela nejrizikovější situaci však obecně považuji nepříznivý duševní stav pedofila - jedinec s nedostatkem empatie, sebeovládání, sounáležitosti se společností, s nedostatkem dobré vůle a úcty k ostatním, zejména dětem, s manipulativní povahou, nedostatkem sebereflexe a vnímání společenských poměrů či signálů z okolí, dále jedinec, který neví, že jeho erotické preference směřují k dětem, ale také především jedinec, který nemá co ztratit - který nemá žádné přátele, smysl života, a který cítí odsouzení za svoje erotické cítění, aniž by předtím někdy dětem ublížil, je dle mého názoru svému okolí a především dětem opravdu nebezpečný.
Naopak pokud pedofil vnímá potřeby ostatních lidí a dětí, pokud má s druhými lidmi dobré vztahy, má přátele a kamarády mezi dětmi i mezi dospělými, pokud s nimi má a může rozvíjet dobré mezilidské vztahy, založené na vzájemné důvěře a lásce, pak pravděpodobně také bude mít velmi silnou motivaci tyto jistě cenné lidské hodnoty nezničit, nezahodit "do odpadkového koše" tím, že se v nějaké byť pro něj z pudového hlediska náročnější situaci neovládne a ublíží dítěti. Většinu pedofilů odradí od zneužití dítěte právě tato komplexní představa nejrůznějších možných negativních následků, které by nastaly, kdyby podlehli svým pudům - odvrhnutí a odsouzení ze strany nejbližší rodiny, přátel, kamarádů a známých, následná ztráta vztahů s dětmi, ztráta pozitivních životních cílů a smyslu života, to vše hraje v rozhodování a racionálním uvažování o možných následcích, ale i v síle vůle odolat pokušení u pedofilů - a jistě nejen u nich - významnou (ne-li nejdůležitější) roli.
Pokud pedofil ví, že mu nějaká situace pravděpodobně bude činit problémy, měl by se jí vyhnout. Například pokud ví, že by měl nutkání zneužít (např. osahávat) spící dítě, neměl by raději vůbec vcházet do místnosti, kde dítě spí. Koupání malého dítěte může přenechat někomu jinému (i samotnému dítěti - většina dětí se umí sama umýt), pokud by měl zůstat s dítětem sám v místnosti, raději by měl ponechat otevřené dveře (i z toho důvodu, aby nevznikaly pochybnosti, zda se za zavřenými dveřmi neděje něco nekalého).
Jednou z vysoce rizikových situací je i případ, kdy by dítě samo chtělo s dotyčným provádět sexuální aktivity. V dnešní době není nemožné, aby např. 12tileté nebo starší dítě vnímalo sexuální pocity, není tedy vyloučeno ani to, že např. 14tiletá dívka bude svádět dospělého muže (a samozřejmě zde vůbec nezáleží, zda je tento muž zaměřen pedofilně nebo většinově) - pokud tento v dané situaci na naléhání dítěte podlehne, vystavuje se riziku trestního stíhání za pohlavní zneužívání, ačkoliv z morálního hlediska se zde evidentně o zneužívání ze strany dospělého nejedná, samozřejmě za předpokladu, že dospělý předtím dítě nemanipuloval k souhlasu či k vyžadování sexuálních aktivit. I přesto by se pár dobrých důvodů, proč by bylo dobré i v tomto případě odolat a minimálně se pokusit sexuální kontakt oddálit do doby, kdy dítě dovrší věk 15 let, jistě našlo.
V zásadě je dobré a myslím si, že i potřebné, aby pedofil nad možnými rizikovými situacemi přemýšlel a aby dopředu přemýšlel i nad svými reakcemi v těchto situacích. Je proto důležité, aby - pokud je daný jedinec eroticky zaměřen na děti - o své preferenci věděl. Velmi často se stává, že mladý člověk, který zjišťuje, že je jeho sexualita zaměřená na děti, si toto neuvědomuje, a tak ani nemůže dopředu uvažovat nad možnými rizikovými situacemi, do kterých by se mohl dostat. Bylo by proto dobré v rámci prevence poskytnout těmto mladým lidem informace o jejich odlišné sexualitě, čímž by se dle mého názoru mnoha zneužitím dětí ze strany mladých nevyrovnaných pedofilů mohlo předejít.
Text je citován s laskavým svolením autora z jeho diplomové práce.
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Vnitřním coming outem označujeme proces, kdy člověk s odlišnou sexualitou tuto přiznává sám sobě.

5. dubna 2014 v 18:08 | Admin
Tímto výrazem se označuje, když se člověk s odlišnou sexualitou k této sexualitě přiznává. Nemusí zde jít jen o pedofilii nebo nutně o jinou sexuální deviaci, coming out je běžný i pro homosexuály a bisexuály. Coming out můžeme dělit na dvě skupiny.

Vnitřní coming out

Vnitřním coming outem označujeme proces, kdy člověk s odlišnou sexualitou tuto přiznává sám sobě. Je to jeden z nejtěžších momentů v životě pedofila. Vnitřní coming out může trvat roky i přesto, že jedince děti bez pochyby přitahují a projevy pedofilie jsou pro něj jasně pozorovatelné. Takový pedofil si často sám pro sebe vymýšlí různá zdůvodnění, proč jej děti přitahují a vzrušují. Může si například nalhávat, že se jedná pouze o zvědavost a chuť vyzkoušet něco zakázaného, nebo že se jedná jen o porozumění dětem bez erotického rozměru. Může své pedofilní projevy potlačovat sám v sobě, vyhýbat se dětem, vytěsňovat sexuální fantazie s dětmi a podobně. V takovém stavu může pedofil strávit třeba i deset let, než si sám přizná, že je pedofil. Někteří pedofilové si však odlišnou sexualitu nemusí přiznat nikdy. Když si pedofil přizná, že jej sexuálně přitahují děti, bývá z toho většinou frustrován, tuto svou vlastnost nenávidí a považuje sám sebe za méněcenného a podřadného. Někdy také může reagovat opačně, zvlášť když třeba v té době poprvé zjistí, že není na světě sám, komu se líbí děti. Stále ale může mít tendenci sám pro sebe tuto vlastnost popřít nebo přezkoumávat, zda je to skutečně pravda.
Někteří pedofilové se s tímto faktem dokáží rychle vyrovnat bez větších depresí nebo traumat. Je to závislé na tom, jak pedofilii tento člověk vnímá. Může na ní nalézat i pozitiva jako například schopnost porozumět dětem a řešit jejich zdánlivě banální problémy, trpělivost odpovídat na jejich zvídavé otázky, které začínají slůvkem proč a podobně.
Jiní vnímají pedofilii jako negativum, nenalézají na ní žádná pozitiva a v některých případech si dokonce myslí, že je pedofilie předurčuje k ubližování dětem. V takovém případě bývá trauma z takového zjištění velmi hluboké a pedofil nevidí žádné východisko a cíl ve svém životě. V takovém stavu bývá pedofil velmi nebezpečným člověkem, který si myslí, že kromě sebevraždy je pro něj sexuální znežití dítěte jediné východisko z trápení, které prožívá.
To, jak pedofil svůj vnitřní coming out prožívá, je ovlivněno mnoha faktory, od výchovy až po to, jaké informace o pedofilii se k němu do té doby dostaly. Pokud se s pedofilií setkal pouze v černé kronice ve zpravodajství, bývá většinou coming out velmi traumatizujhící.

Vnější coming out

Takto označujeme proces, kdy se pedofil svěřuje se svou odlišnou sexualitou někomu jinému. Může to být kamarád, kolega, příbuzný nebo vlastní rodiče. U příbuzných a zvláště vlastních rodičů je coming out většinou nejtěžší. Pedofil musí překonat strach z odsouzení a zavržení ze strany lidí, kteří jsou mu nejblíže. Přeci jen ztráta kamaráda je přijatelnější, než ztráta rodiče nebo sourozence.
Před tím, než se pedofil někomu svěří, musí nejen překonat strach, ale také se na svěření připravit, popřípadě na něj připravit člověka, kterému se svěřuje. Je dobré, když si pedofil před coming outem dotyčného trochu "oťuká", například navede hovor do témat o menšinách, diskriminaci a podobných, aby zjistil, jak dotyčný kandidát na coming out na tato témata reaguje. I přes to, že se pedofil většinou svěřuje člověku, kterého a který jej již dlouho zná a dotyčný je tolerantní k národnostním menšinám a třeba i k homosexuálům, nemusí přijmout fakt, že jeho příbuzný či kamarád je pedofil. Je proto potřeba každé svěření důkladně zvážit a promyslet.
Výsledek vnějšího coming outu je závislý nejen na tom, jak je druhý člověk tolerantní, ale také na způsobu, jak se pedofil svěří. Obecně je lepší se zpočátku úplně vyhnout slovům jako pedofil, pedofilie a podobně. K celému tématu je dobré navodit atmosféru a zajistit si soukromí. Hovor by měl začínat na jiné "oddechové" téma a postupně přejít na vážnější témata. Osoba, které se pedofil chce svěřit, by měla už na počátku vědět, že jí bude sděleno něco intimní povahy. Pedofil by měl na téma jít "od lesa" a svěřovat se pomalu a postupně, například vyprávěním o pocitech v dětství a v ranné pubertě a postupně přejít až k tomu, jak na svou odlišnost přišel a jak se s ní vyrovnával. Při tom je důležité sledovat reakce protistrany a v případě, že reakce jsou záporné, je lepší coming out zastavit. Nelze však dát univerzální návod jak se někomu svěřit, každý pedofil si musí najít svůj způsob a každému se svěřovat individuálně podle jeho reakcí.
Pouhým svěřením však ještě vše nekončí. Člověk, kterému se pedofil svěří se musí s tímto faktem také vyrovnat a přijmout jej. Měl by v tématu ještě nějakou dobu zůstat a mít případně nějaké dotazy. Pokud téma rychle opustí a má snahu mluvit o něčem jiném, není to příliš dobré znamení, přes to však ještě nemusí být nejhůře. V takovém případě je lepší počkat, až se s faktem dotyčný vyrovná a později se k tématu sám vrátí. Zájem o téma však značí, že dotyčný se snaží pocity pedofila pochopit, případně mu poté být oporou.
I přes strach z odsouzení a zavržení může být vnější coming out pro pedofila řešením, jak se se svou odlišnou sexualitou vyrovnat a hlavně o svých problémech pohovořit s někým jiným, získat spojence, který mu poskytne pohled na konkrétní situace z jiného úhlu a korigovat případné nevhodné projevy. Pokud mu druhý člověk i po coming outu zachová svou přízeň a poskytne mu oporu, bývá to pro pedofila velikou úlevou a může mu to pomoci daleko více, než návštěva sexuologa. V některých případech však u pedofila strach z odsouzení a nepochopení převládne, takový člověk se pak nikdy nikomu nesvěří.
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahují předpubertální děti či děti na začátku puberty

5. dubna 2014 v 18:07 | Admin
Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahují předpubertální děti či děti na začátku puberty. Pedofilům se děti líbí podobně, jako "normálním" lidem dospělí; pociťují k nim obvykle citovou náklonnost, jsou schopni se do nich zamilovat se vším, co k tomu patří, a mívají o nich sexuální fantazie. Pedofil obvykle za svůj život žádné dítě pohlavně nezneužije. Řada pedofilů má potíže s přijetím vlastní identity a ztotožnění se s termínem pedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevraždě, zároveň však existují tací pedofilové, kteří svou jinakost berou jako přednost či dar a potom takoví, kteří si vlastní pedofilní zaměření nikdy pořádně nepřipustí a přesto dovedou prožít spokojený život. Pedofilně orientované mohou být také ženy.

Jak je patrné, pedofilové netvoří žádnou jasně definovanou skupinu a vzájemně si jsou tak rozdílní, jako kterýkoliv jiní lidé, jediným jejich všeobecným pojítkem je zvýšená náklonnost k dětem. A i v té jsou rozdíly, protože pro některé pedofily může tkvět tato náklonnost pouze v sexuální rovině, často však výrazně prostupuje i citovou složku a pedofilové se tak do dětí zamilovávají, cítí se nejlépe v jejich blízkosti a rozumí dětskému světu. Ne nadarmo se říká, že pedofilové bývají často těmi nejlepšími učiteli, vedoucími či spisovateli dětské literatury.
S tím souvisí skutečnost, že pokud pedofil dovede udržet své sexuální tužby na uzdě, může a často i bývá dítěti velice prospěšný z pozice staršího kamaráda či přirozené autority. Pedofilové sami někdy i bez toho, aby si přiznávali pravé důvody, hledají společnost dětí a tato tendence nezřídka ovlivní i volbu jejich povolání. Pokud je pedofil sám se sebou vyrovnaný, rozumí vlastní sexualitě a je dostatečně empatický vůči dětem a chápe rizika, které jim plynou ze sexuálního zneužívání, nepředstavuje pro děti zpravidla žádnou hrozbu. Pedofilové, u kterých tyto "pojistky" zprvu chybí, je mohu postupně nabýt časem (člověk stárne a stává se rozumnějším), samovzděláním, komunikací s jinými pedofily nebo v rámci sexuologické léčby.
Je nutno podotknout, že i samotnou sexualitu má každý pedofil nastavenou jinak. Můžou být upřednostňovány jak dívky (tito pedofilové si říkají girlloveři), tak i chlapci (pedofilové okouzleni půvabem kluků si říkají boyloveři), případně také obě pohlaví naráz. Velké rozdíly jsou i ve věku preferovaných objektů, přičemž na základě toho se užívají specifičtější odborné termíny, například nepiofilie či infantofilie pro preferenci předškolních dětí či hebefilie pro dospívající dívky a efebofilie pro dospívající chlapce. Věkové preference se běžně pohybuje v rozmezí 4-12 u girlloverů a 6-14 u boyloverů, nicméně výjimkou nejsou například ani pedofilové s preferencí dívek ve věku 9-14 let.
Preferovaný věk je tak stejně jako cokoliv jiného vysoce individuální záležitostí a veškeré škatulkování je spíš pro orientační potřeby odborníků a fakticky nemá zásadní význam. Pedofilové také mohou mít ve své sexualitě přičleněno jakékoliv další zaměření, nejčastěji zřejmě sadismus či patologickou sexuální agresivitu, přičemž je třeba podotknout, že ani takový člověk, pokud je se sebou vyrovnaný a dovede se ovládat, nemusí znamenat žádné nebezpečí. A mimochodem, pedofilie může existovat v souběhu snad opravdu s každým dalším zaměřením, setkal jsem se i s "gerontofilním pedofilem", který preferoval dívky ve věku zhruba 8-14 let a potom ženy nad 50 let.
Pedofilové jsou zkrátka lidé jako všichni ostatní a nemívají údaje o své odlišnosti zapsané na čele a nedají se jednoduše poznat. Asi každý z nás se za svůj život setká s mnoha pedofily, ať už učiteli ve škole či vedoucími kroužků, tak i mezi svými známými, sousedy a možná i příbuznými. Obvykle nás ani nenapadne, že by daná osoba mohla být pedofilně orientovaná, neboť je její chování naprosto obyčejné a do hlubin srdce nikomu nevidíme. Jelikož každý pedofil je individualita a nese odpovědnost za své jednání, mělo by se ke každému přistupovat bez předsudků na základě jeho skutků.

Jak poznám, zda nejsem pedofil?

Pedofilové jsou různí a i samotná pedofilie nemusí mít pevní hranice. Zároveň platí, že veškeré škatulkování lidí je spíše pomocným vodítkem, které může být velice zkreslující, neboť různá lidská zaměření a vlastnosti se obvykle prolínají. Většina pedofilů má ve větší či menší míře zachovanou přitažlivost k dospělým a často vedou naprosto běžný rodinný život.
Ačkoliv odborníci přišli na způsoby, které mohou pomoci pedofilii diagnostikovat (např. PPG), jedná se jen o velice hrubé metody a ve výsledku z velké části o prostý odhad založený především na tom, co je sám zkoumaný člověk o sobě ochotný dát odborníkovi vědět. V první řadě by se tedy měl sám v sobě vyznat každý z nás, měl by být schopen upřímně nahlédnout do svého nitra a přezkoumat své motivace a tužby a na základě toho si říct, zda je či není pedofilem. Mnoho lidí však minimálně zpočátku není schopna se bez předsudků zabývat samo sebou a přání "být normální" často převáží nad sebezřetelnějšími fakty. Řada pedofilů si tak svou odlišnost připustí až v pozdějším věku, někteří nikdy.
I přes značné rozdíly mezi pedofily jim jsou některé znaky z větší části společné, čili člověk, který se najde ve větší části z následujících bodů, zřejmě bude pedofilně orientovaný:
- Měl(a) jsem erotické fantazie či sny na děti ve věku před pubertou nebo v časné pubertě (platí i pokud tyto fantazie nebyly součástí masturbace)
- Společnost dětí mi přináší těžko definovatelné příjemné pocity a radosti, rád(a) si s dětmi hraji, cítím se mezi nimi v bezpečí
- Vzrušuje mě pohled na nahé nebo i oblečené děti
- Mám rád(a) dětský svět, hodně se mi líbí například dětské knížky a filmy a to i takové, které jsem neznal(a) jako dítě
- Stává se mi, že se vzruším při bližším kontaktu s dětmi (např. sezení na klíně, lochtání)
Pokud se někdo v těchto bodech najde, nemusí zoufat. Být pedofilem pro nikoho neznamená konec světa. Řada pedofilů dovede žít řádný a spokojený život, nikdy se nedostat do konfliktu se zákonem a být prospěšní svému okolí. Skutečnost, že si pedofil nikdy v sexuálním životě nemůže mimo rovinu fantazií vychutnat to, po čem nejvíc touží, může být tíživá, avšak mnozí si to dovedou vykompenzovat například silnými kamarádskými vztahy k dětem nebo prací pro děti. V první řadě však platí, především na každém pedofilovi záleží, jak se bude chovat a jaký život bude mít.
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Pedofilové” a zvláště „pedofilie“ jsou nejasné pojmy, užívané ve velmi rozličných významech.

5. dubna 2014 v 18:06 | Admin
"Pedofilové" a zvláště "pedofilie" jsou nejasné pojmy, užívané ve velmi rozličných významech. Původně jimi byl myšlen "ten, kdo miluje dítě". Pak vstoupily do hry erotické a sexuální konotace: "Ten, kdo cítí erotickou přitažlivost vůči dětem". To je dnes správná definice. (Gieles, 2001)
Definice pedofilie vznikaly a vznikají především z potřeby pojmenovat to, co přesahuje dobovou představu o normalitě nebo co nelze snadno vysvětlit pomocí jiných pojmů. Proto je pojem pedofilie většinou definován a užíván pro označení něčeho, co se od "normální sexuality" zásadně liší, a definice se opírají zejména o problémové symptomy pedofilie, nikoliv o vlastní esenciální podstatu a dynamiku pedofilních dispozic. Příznivější projevy pedofilie jsou často používány v klinické diagnostice nebo odborném popisu pedofilie, nebývají však součástí samotné definice. Paradigma oboru tak samo konstruuje a fixuje představu o tom, že některé typické projevy jsou považovány za jaksi vedlejší, akcidentální, zatímco za definující jsou zpravidla považovány pouze kriminální a patologické aspekty. Z ideologické zátěže pak vyplývá i představa, že pokud se pedofilie označí jako sexuální deviace, je tím zdůrazněn její patologický aspekt (ten přešel i na novější termín parafilie), zatímco označení zasexuální orientaci je vnímáno jako snaha srovnávat pedofilii s homosexualitou, která patologizující nálepku nemá. Termín deviace je navíc původně spojen s psychoanalytickými teoriemi o vzniku perverzí a inverzí v průběhu psychosexuálního vývoje, zatímco termín orientace se obvykle používá k označení vrozené a trvalé dispozice, za niž je dnes pedofilie moderními sexuology vesměs považována.
Doposud se vědci neshodli na objektivní ostře ohraničující definici pedofilie. Nebyl ostatně popsán ani žádný příznak, který by byl pro pedofily naprosto specifický. Pedofilie se projevuje především tak, že v sobě člověk cítí jakousi zvláštní náklonnost k dětem. Jenže přesně definovat pocity je prakticky nemožné, protože každý člověk je jiný, a tudíž i zdánlivě stejnou věc každý vnímá vždy alespoň mírně rozdílně.
Že hranice mezi pedofilem a "nepedofilem" není ostrá, dokládají některé výzkumy. Briere a Runtzová (1989) zkoumali 193 vysokoškolských studentů dobrovolníků; 21 % uvedlo sexuální přitažlivost k některým dětem, 9 % přiznalo sexuální fantazie zahrnující děti, 5 % s těmito fantaziemi masturbovalo a 7 % připustilo realizaci sexuálního kontaktu s dítětem, kdyby se mohli vyhnout odhalení a potrestání. K podobným výsledkům dospěli také Smiljanichová a Briere (1996), kteří zkoumali soubor 99 mužů a 180 žen, přičemž sexuální přitažlivost alespoň k jednomu dítěti připustilo přibližně 3 % žen a 22 % mužů. Hall (1995) zkoumal dobrovolníky falometricky; v souboru 80 dospělých mužů, z nichž 20 % přiznávalo nějakou sexuální přitažlivost k prepubertálním dívkám, skoro třetina (32,5 %) vykazovala ve vztahu k heterosexuálním prepubertálním objektům stejnou nebo větší míru sexuálního vzrušení než ve vztahu k dospělým objektům. Přitom u všech tří souborů dobrovolníků je pravděpodobné, že málokdo z těch, kteří připustili určitou sexuální přitažlivost k dětem či ve vztahu k nim vykazovali převažující míru sexuálního vzrušení, se sám bude považovat za pedofila. Záleží zřejmě na tom, s jakou intenzitou se pedofilní dispozice v daném člověku projeví, nakolik mu vstoupí do života a zda si takový jedinec reaktivitu vůči dětským objektům vůbec přizná. V této souvislosti je neméně zajímavé zjištění Freunda (1965, 1972), že při vizuální stimulaci obrázky nahých prepubertálních dívek falometricky reagují penilními tumescencemi i muži s nepedofilní objektovou preferencí, i když samozřejmě v mnohem menší míře než v případě vizuální stimulace obrázky nahých dospělých žen. Zdá se tedy, jakoby "kousek" pedofilie měl v sobě téměř každý člověk, avšak vlivem nejrůznějších okolností se u různých lidí projevuje rozličnými způsoby a v rozdílné míře, takže většinou za pedofilii není ani označena.
Wikipedie, článek Pedofilie (2009) k výše citovaným výzkumům uvádí, že "se zaměřují úzce na genitální projevy pedofilie. Citové a vztahové projevy pedofilie (schopnost zamilovat se do dětí a citově k nim přilnout, pocit naplnění a štěstí ze vztahu s nimi) hrají sice v praxi často při stanovení diagnózy pedofilie rozhodující roli, avšak ve výzkumech je ze společenských i metodologických důvodů není možné odlišit od sociálně akceptovaných a oceňovaných citů a vztahů interpretovaných obvykle jinak než jako projev pedofilie."

Příklady definic

Uveďme si zde několik příkladů definic pedofilie z různých zdrojů:
[1] Krafft-Ebing (1886, str. 417) zahrnul pod pojem pedofilie případy, u kterých shledal kromě nespecifického "dědičného zatížení", což byl oblíbený univerzálně používaný pojem psychiatrie té doby, tři další specifické společné znaky:
- Náklonnost k nedospělým osobám druhého pohlaví se jeví jako primární (oproti "prostopášníkovi"); související představy jsou nenormální a se silně zdůrazněnými pocity radosti, slasti a rozkoše.
- Deliktní akty až na jeden případ spočívají v pouhém necudném osahávání a onanizování oběti. Nicméně vedou k uspokojení dotyčného, i když u něj nedojde k ejakulaci.
- Pedofilové jsou nevzrušiví sexuální přitažlivostí dospělého jedince, na němž provádějí koitus pouze faute de mieux (z nedostatku něčeho lepšího) a bez duševního uspokojení.
[2] "Pedofilie je sexuální deviace, při níž jsou objektem zájmu devianta děti." (Barták a kol., Encyklopedický slovník, 1993)
[3] "Pedofilie - med. psych. sexuální úchylka, při níž jsou zneužívány děti." (Kraus a kol., Nový akademický slovník cizích slov, 2005, str. 607)
[4] "Pedofilie patří k společensky vysoce nebezpečným poruchám chování. Dopouští se jí člověk, který své sexuální chování, případně sexuální uspokojení vztahuje k nezletilým dětem." (Novotná a Kremličková, Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele, 1997)
[5] "Pedofil je jedinec sexuálně zaměřený na děti ve věku 5-12 let. Jsou však známy též případy, kdy se pedofil uchyluje i k sexu s nemluvňaty. Pedofila vzrušuje nezralost objektu (chybění pubického ochlupení a prsů u dívek, u homosexuálních pedofilů i nepřítomnost ejakulace). Pedofil si většinou s dětmi velice dobře rozumí, proto také často pracuje ve škole, na dětských táborech apod." (Sexus.cz: Sexuologický slovník, heslo Pedofilie, 2009)
[6] "Pedofilie (pedophilia), pederosis; dle MKN-10 řazeno mezi poruchy sexuální preference; zaměření na děti, nejčastěji prepubertálního n. časného pubertálního věku, objevuje se u obou pohlaví, zhruba u 1-2 % populace, více ve stáří; výběr partnerů je hetero- či homosexuální, častější je u heterosex. mužů, objekty jsou u někt. pouze dívky, u jiných pouze chlapci, příp. obě pohlaví; pedofilové obvykle dobře komunikují s dětmi, získávají si je dárky a pozornostmi, zastrašováním a hrozbou nutí dítě o p. styku mlčet; trestný čin, je-li dítěti méně než 15 let; pedofilové mají zpravidla zachovanou preferenci pro dospělé sex. partnery, ale protože jsou jimi chronicky frustrováni, obracejí se na děti jako na náhradní objekty." (Hartl a Hartlová, Psychologický slovník, 2000, str. 403)
[7] "Pedofilie: Sexuální láska k dětem, sexuální preference dětí, obvykle prepubertálních. Existuje v heterosexuální i v homosexuální formě. Nejčastější je u heterosexuálních mužů. (…) Pedofilně orientovaný jedinec má často dobrou schopnost komunikace s dětmi, získává si je dárky a pozornostmi. V opačných případech používá zastrašování a hrozby, které svým obsahem jsou natolik účinné, že dítě o pedofilním aktu mlčí. (…) Pedofilně orientovaných je cca 1-2 % populace. Častěji postihuje muže." (Capponi, Hajnová a Novák, Sexuologický slovník, 1994, str. 94)
[8] "Pedofilie: Název pochází z řeckého pais (hoch, dítě) a z řeckého philós (milovník). Pedofil je tedy milovník dětí. U této deviace jde o erotické (erotosexuální) zaměření na objekty v prepubertálním věku (tedy na chlapce a dívky bez znaků dospívání). Nejčastější je zde zaměření na děti ve věku 5-12 let. Pedofilové jsou lidé, kteří preferují jak fyzickou nezralost objektu (…), tak i jeho dětské chování" (Weiss, 2002, str. 74). Dále Weiss zmiňuje i různé autory, kteří pedofilii vysvětlují jako sociosexuální nezralost nebo do pojmu pedofilie zahrnují i náhražkové chování zaměřené na děti, uvádí podle Brzka (1999) pedagogicko-estetický komplex jako důležité diagnostické vodítko při zjišťování pedofilie, cituje Kolářského a Brichcína (2005), podle nichž je pro pravou pedofilii charakteristická pedofilní proceptivita často v užitečných rolích vůči dítěti, atd.
[9] "Pedofilie je v odborném pojetí trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým chlapcům nebo dívkám. Člověk, u něhož je taková náklonnost rozeznána, bývá nazýván pedofil." (Wikipedie, otevřená encyklopedie, článek Pedofilie, 2009)
[10] "Pedofilie je náklonnost či reaktivita (zpravidla s erotickým rozměrem) vůči nedospělým chlapcům nebo dívkám, která se zpravidla projevuje citovou náklonností, intenzivnějším prožíváním nebo potřebou citově významných vztahů k dětem, schopností se do nich zamilovat, obvykle též specificky vyšší genitální reaktivitou nebo touhou po fyzické blízkosti nebo orgasmických aktivitách ve vztahu k nim." (ABZ.cz: slovník cizích slov, heslo Pedofilie, online cit. 11. října 2008)[3]
Na první pohled si můžeme povšimnout, že definice jsou rozdílné, místy i rozporuplné.
Krafft-Ebingova původní a nejstarší definice [1] zřetelně klade hlavní důraz na pocity radosti či slasti (Lustgefühlen), duševní uspokojení (seelische Befriedigung) a též na půvabnost objektu (Reize). Krafft-Ebing dvakrát rozlišuje autentickou paedophilia erotica od náhražkového sexuálního chování: poprvé když popisuje, že do pedofilie nespadá náhražkové sexuální chování vůči dětem, podruhé když popisuje, že pokud má pedofil sexuální styk s dospělou osobou, je to pro něj náhražkové chování, které jej plně duševně neuspokojuje. O explicitně sexuálním kontaktu se Krafft-Ebing také zmiňuje, ale především kvůli zdůraznění, že typicky nejde o soulož, ale "pouze" o nepenetrativní formy kontaktu. Z předchozího (zde necitovaného) textu kazuistik je ovšem zřejmé, že ani tyto formy nepovažuje Krafft-Ebing za nezbytný příznak.
Definice Encyklopedického slovníku [2] je příliš stručná. Neuvádí, o jaký zájem se jedná. Slůvko deviant je zde nadbytečné - je přece jasné, že nositel sexuální deviace je sexuální deviant; toto označení nositele sexuální odchylky mívá mezi lidmi pejorativní zabarvení. Navíc slovo deviace je v sociologii vžité pro deviantní chování, a tedy asociuje odlišnost sexuálního zaměření s nepřijatelným chováním.
Definice Nového akademického slovníku [3] je zcela chybná. Při pedofilii nemusí být zneužívány děti a zneužívání dětí nemusí souviset s pedofilií. Autoři slovníku se nedrželi původního odborného významu slova, ale podlehli pokleslému užívání slov s koncovkou "-filie" pro označení sexuálních praktik, nikoliv erotického zaměření.
Definice z knihy Novotné a Kremličkové [4] je rovněž zcela nepřesná. Pedofilie není porucha chování (tudíž se jí nelze dopustit) a o její společenské nebezpečnosti lze pochybovat - Weiss (2002) uvádí, že mezi námi žije nejspíš mnoho pedofilně orientovaných lidí zcela v souladu se společenskými normami.
Definice dle Sexuologického slovníku Sexus.cz [5] je vcelku správná, je však do ní zapletena zmínka o "sexu s nemluvňaty" (tedy aktivitě pro pedofily zcela netypické) namísto toho, aby se definice seriózně zabývala skutečnými projevy pedofilie a rozlišením případného pedofilního zaměření na nemluvňata (nepiofilií).
Podobná zkratovitá spojení, jako jsou uvedená v definicích [3], [4] a [5], mohou v člověku, který cítí erotickou náklonnost k dětem, skutečně vytvářet dojem, že nemá jinou možnost, než nějaké dítě sexuálně kontaktovat. Pedofilie však neimplikuje zneužití dítěte, zároveň pokud někdo sexuálně kontaktuje dítě, nejedná se vždy o pedofilně orientovaného člověka.
Slovníkové heslo z Psychologického slovníku Hartlových [6] vzniklo zjevně z části převzetím stejně nedoložených tvrzení z hesla Pedofilie v Sexuologickém slovníku [7], přičemž v rámci zkracování bylo vypuštěno například slovo láska, stejně jako všechna další relativizující fakta. Heslo [6] obsahuje v úvodu vcelku racionální jádro definice, avšak následuje několik výzkumy nepodložených tvrzení (například údaj o výskytu v populaci, o častějším výskytu u heterosexuálních mužů) nebo obecně pochybných tvrzení (např. o častějším výskytu ve stáří). Zmíněny jsou i pozitivní projevy pedofilie, avšak pouze v kontextu záludného chování v rámci kriminálního scénáře získávání pozornosti dětí za účelem jejich zneužití, přičemž Hartlovi ve své definici [6] sloučili dva protikladné scénáře ze Sexuologického slovníku [7] do scénáře jediného.
Weiss (2002) [8] ve své monografii představuje celou škálu různých pojetí. Celkově se však jeho pojetí velmi blíží Krafft-Ebingovu, navíc rozsáhle popisuje i užitečné projevy pedofilie ve vztazích s dětmi. Zřetelně rozlišuje "pravou" pedofilii od "náhražkové" a zřetelně rozlišuje sexuální styk s dětmi od erotického zaměření na děti. Příznačné je i to, že Weiss, podobně jako Krafft-Ebing, používá původní, nezkreslený význam slova erotický.
Formu zájmu a též objekt zájmu pedofila uvádí správně definice [9] Wikipedie, otevřené encyklopedie, v rozšířené podobě pak i definice [10] slovníku cizích slov ABZ.cz. Jsou nejblíže definicím uváděným v relevantních odborných sexuologických textech (např. Berlin, 2000; Edwards, 2004; Musk a Swetz, 1997; Jones, 1990; Weiss, 2002) a zároveň i původnímu Krafft-Ebingovu vymezení pojmu. Pedofilie zde není ani v nejmenším definována jako sex s dětmi. Definice ABZ.cz [10] sice uvádí touhu po orgasmických (sexuálních) aktivitách s dětmi, avšak pokud někdo po něčem touží, nemusí to znamenat, že tuto svou touhu někdy zrealizuje.
Poslední dvě definice, které pedofilii vymezují jako erotickou náklonnost k dětem, považuji za správné a v této práci se k nim přikláním. Na jejich základě bychom mohli ve vší stručnosti charakterizovat pedofila jako člověka, který cítí erotickou přitažlivost vůči dětem.
Text je citován s laskavým svolením autora z jeho bakalářské práce:http://is.muni.cz/th/174448/pedf_b/
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Většina odborníků (lékaři, psychologové…) vnímá pedofilii, tedy erotickou náklonnost k dětem, jako nemoc

5. dubna 2014 v 18:03 | Admin
Většina odborníků (lékaři, psychologové…) vnímá pedofilii, tedy erotickou náklonnost k dětem, jako nemoc a pedofila tedy jako nemocného a problémy sužovaného člověka, kterému je nutno pomoci. Jelikož je pedofilie vrozená a ani moderní medicína nezná způsob jak ji přeměnit na běžné sexuální zaměření, spočívá pomoc odborníků (léčba) pro pacienta v dosažení náhledu na vlastní sexuální zaměření, možná rizika a naučení jak se rizikovým situacím vyhýbat a jak se v nich zachovat (psychoterapie), kromě toho nedílnou součástí léčby bývá i užívání léků tlumících sexuální puzení u mužů. Léčba je nařizována zpravidla deviantním pachatelům sexuálně motivovaných trestných činů na dětech, ovšem lze ji nastoupit i dobrovolně. Léčení probíhá v ústavní (hospitalizace) či ambulantní formě (pravidelné docházení k doktorovi).

Cíle a přínos léčby

Cílem léčby je především minimalizovat riziko, že se pacient proviní proti zákonům, tedy ochrana společnosti. Je to dáno z velké části tím, že doktoři a terapeuti se setkávají z větší části s nedobrovolnými pacienty, kterým bylo léčení soudně nařízeno a kteří mnohdy také vykazují velkou míru rozličných poruch nesexuálního charakteru (mentální handicap, všeobecně asociální chování, alkoholismus atd.), čemuž pak zákonitě odpovídá způsob, kterým jsou tito lidé zvyklí jednat se svými pacienty.
Na samotnou kvalitu života pacienta (platí především u těch nedobrovolných) je kladen mnohem menší důraz než na ochranu společnosti a přístup terapeutů se obvykle nese v duchu "minimalizujme rizika bez ohledu na spokojenost pacienta" a i přes určitý pokrok za posledních deset let jsou na pacienty stále kladeny především restriktivní požadavky ohledně úplného se vyhýbání dětem a užívání tlumící medikace srážející hodnotu testosteronu často až na ženské hodnoty. Ke kastraci (respektive její modernější variantě testikulární pulpektomii) se dnes přikračuje spíše výjimečně.
Zastaralé a pro někoho až "středověké" praktiky, které měly sloužit ke změně orientace pacienta, byly již naštěstí opuštěny a není jich využíváno. Zároveň však klasická léčba stále klade veškerý důraz na znalost rizikových situací a schopnost jejich zvládání (přičemž by šlo spekulovat, zda ony rizika nejsou značně nadhodnoceny), oproti tomu minimálně se mluví o možných kladných projevech pedofilie a jiných parafilií a o možnosti využít této jinakosti v některých ohledech jako své přednosti. Praxe především v ústavní léčbě tak zůstává daleko za názory, který dnes prezentují někteří přední čeští sexuologové.
Nicméně, i když je možné u principu léčení vidět velké možnosti k dalšímu zlepšování, zůstává nesporným faktem, že míra recidivy pachatelů sexuálních trestných činů na dětech, kteří projdou léčbou, je podstatně nižší, než bývala v době, kdy se k sexuologickému léčení v této podobě nepřistupovalo (a je mimochodem i výrazně nižší než u jiných skupin zločinců). Základní cíl, tedy ochrana společnosti, tak je naplňován uspokojivě a Česká republika v tomto ohledu patří statisticky k předním světovím zemím. Otázkou do pléna zůstává, zda by způsob léčby neměl projít dalším vývojem, po kterém by léčba mohla být ještě přínosnější i pro samotné pacienty.

Ústavní léčba

Ústavní léčba se týká především pachatelů pohlavního zneužívání dětí, u nichž znalci během trestního řízení diagnostikují pedofilii (případně jinou parafilii, nejčastěji hebefilii, efebofilii, psychosexuální nezralost, sadismus a patologickou sexuální agresivitu). Těmto delikventům je zpravidla udělen výrazně nižší trest odnětí svobody než nedeviantním pachatelům, neboť je na ně nahlíženo jako na osoby stižené duševní poruchou, zároveň je však nařízeno léčení, které zpravidla trvá okolo jednoho roku (v PL Bohnice však průměrně spíše 18 měsíců), poté je soudně přeměněno na ambulantní léčbu, která trvá další roky. Teoreticky však léčení může být doživotní, v případě nespolupráce a problémového chování může být pacient přesunut do zabezpečovací detence.
Větší léčebny mají samostatné pavilony či oddělení pro pacienty v sexuologické léčbě (smíšeni jsou všichni sexuologičtí pacienti, tedy především pedofilové, agresoři, sadisté a exhibicionisté), v menších léčebnách jsou někdy sexuologičtí pacienti dohromady s dalšími pacienty s nařízenou ochrannou léčbou, především alkoholiky a toxikomany.
Léčba je postavena na psychoterapii, zejména formou skupinové terapie, kdy pacienti pod dohledem terapeutů mluví spolu o svém životě a svých problémech, přičemž se zachází i do nejintimnějších oblastí života každého z pacientů. Dalším pilířem léčby je tlumící medikace formou injekcí či tablet, výjimečně a pouze se souhlasem pacienta pak testikulární pulpektomie (kastrace), kde co do počtu případů za rok drží smutný primát léčebna v Havlíčkově Brodě.
Všichni pacienti žijí na uzavřeném oddělení a podrobují se poměrně přísnému režimu (budíčky, rozcvičky, úklidy rajonů, televize jen v určitou dobu, mobilní telefon na pár hodin denně, zákaz internetu, absolutní zákaz alkoholu apod.), kdy je všechno bodováno a za negativní body jedince jsou mnohdy postiženy všichni pacienti (což vede ke skupinovému tlaku na problémové jedince). Součástí léčby je i snaha o resocializaci pacientů, tedy jejich začlenění do běžného života. Pacienti dochází do pracovní terapie, kde zpravidla provádějí práci typu kydání hnoje (a je jedno, zda mají třeba dvě vysoké školy) a ti dobře pracující a bezproblémoví jsou za odměnu pouštěni na propustky ven z léčebny, někdy i přes noc.

Ambulantní léčba

Ambulantní léčba probíhá formou docházky k sexuologovi, přičemž frekvence návštěv může být například dvouměsíční ale i kratší. Jednotlivé návštěvy probíhají formou rozhovoru na způsob individuální psychoterapie, kde se řeší chování pacienta na svobodě, jeho tužby které nemůže naplnit a případné rizikové situace, do kterých se dostal nebo by se mohl dostat. Také zde je často nasazována tlumící medikace.
Už z popisu je patrné, že je ambulantní léčba mnohem volnější než léčba ústavní, má sloužit především k poskytnutí určité podpory a poradenství pro deviantní osoby žijící na svobodě a prakticky nijak neovlivňuje život pacienta (neplatí úplně u osob se soudně nařízenou léčbou, kterým se zmínka o léčení objevuje ve výpisu z rejstříku trestů). Charakter léčby opravdu hodně závisí na osobnosti lékaře a vyplatí se pečlivě zvážit, ke komu jít případně třeba i lékaře s nevyhovujícím přístupem změnit.

Tlumící medikace

Léky na snížení sexuálního puzení, z nichž dnes nejčastěji používané jsou antiandrogeny (Androcur) nebo gestageny (Provera), jsou doporučovány takřka všem dobrovolným pacientům (kteří je mohou klidně odmítnout) a podávány téměř bez výjimek pacientům se soudně nařízenou léčbou (kteří teoreticky také mohou odmítnout, ale ne bez následků, což může znamenat například žádné propustky mimo léčebnu a žádné vyhlídky na propuštění). Všechny z těchto léků snižují působení testosteronu v lidském těle, bývají poddávány buď formou tablet, nebo injekčně, což je zpravidla případ silnější medikace.
Smyslem léků je především snížení sexuálního puzení, což má pacientům usnadnit ovládání svého chování, o něco menší vliv mají léky na schopnost erekce, orgasmu či možnost mít děti. Moderní léky nemají příliš často výrazné vedlejší účinky, může se však objevovat spousta nepříjemných efektů jako nárůst váhy či únava, výjimečně i závažnější zdravotní problémy. Nicméně i přes užívání medikace lze sportovat nebo vést plnohodnotný sexuální život.
Řada pacientů léky hodnotí pozitivně, neboť u nich snižují četnost pro ně nepříjemných sexuálních fantazií. Po vysazení medikace se hladina testosteronu v těle během několika týdnů vrátí do normálních hodnot, užívání léků tak nevede k trvalým následkům.

Smysl léčby

Každý pedofil si může položit otázku, zda je pro něj sexuologická léčba vhodná. Nařizována je deviantním pachatelům trestných činů (kteří zároveň dostanou zpravidla nižší trest odnětí svobody) a pachateli, který po svém provinění sám nastoupí dobrovolně do léčení, může být tato skutečnost brána u pozdějšího soudu jako výrazná polehčující okolnost. A i když se lidé v soudně nařízené léčbě mnohdy snaží akorát hrát podle not terapeutů a co nejrychleji se "prolhat" na svobodu, snad každý se v léčení něčemu naučí a i v tomto ohledu je pro něj přínosné.
Mnohem podstatnější je otázka, zda by pedofil, který se dosud nikdy ničeho špatného nedopustil, měl dobrovolně nastoupit do ambulantní léčby. Je to na individuálním posouzení každého. Faktem je, že většina pedofilů dovede žít a nepřekročit společenské normy bez toho, aby se jim dostalo jakékoliv odborné pomoci. Často však tito lidé trpí vlivem své odlišnosti například depresemi a dalšími problémy, se kterými jim odborník může také pomoc, i když lze spekulovat, zda v méně závažných případech není dostačující (a možná někdy i lepší) pomoc, která se může každému dostat od ostatních pedofilů na těchto stránkách, kdy zdejší fórum či chat fungují v podstatě také jako určitá forma skupinové terapie, navíc jsou anonymní. Většina pedofilů pomoc sexuologa za svůj život nepotřebuje.
Nicméně pokud někdo cítí, že má problémy se sebeovládáním, zažil už například párkrát situace, kdy se ovládl jen tak tak nebo mu jen souhra dalších okolností znemožnila dopustit se trestného činu nebo pokud je někdo dlouhodobě sužován depresemi, problémy v partnerském životě nebo má potíže se sebepřijetím, byla by hloupost a lehkovážnost možnost odborné pomoci odmítat! Sexuologové už dokázali pomoc řadě lidí a je lepší některého vyhledat, než bude pozdě, přičemž můžete využít například Poradny na tomto webu případně se s námi poradit nad volbou sexuologa například v blízkosti vašeho bydliště.
Nutno dodat, že se není v případě dobrovolné léčby čeho bát. Všichni sexuologové jsou vázáni mlčenlivostí a není nám znám jediný případ, kdy by poškodili pacienta vyzrazením citlivých údajů. Někdy dokonce nabízejí i možnost platit konzultace v hotovosti a pak se o návštěvách nedozví například ani zdravotní pojišťovna (která je však také vázána mlčenlivostí). Pokud vám léčba nebude vyhovovat nebo časem pro ni pominou důvody, je možné ji kdykoliv ukončit, zároveň ani v rámci léčby nemusíte podstupovat nic, co byste nechtěli (například užívat léky).
Návštěvou sexuologa tedy ztratíte maximálně několik hodin svého času, což je mnohem méně, než byste mohli ztratit v případě selhání nebo dlouhodobějších depresí. Pokud cítíte, že máte sami se sebou problémy, případně vám ji doporučí jiní lidé, je určité rozumné ji vyzkoušet, protože nestojí za to riskovat mnohem větší problémy.
zdroj:http://www.pedofilie-info.cz/

Pedofil -Otázky a Odpovědi

16. července 2012 v 20:07 | ADMIN webu
Kdo je to pedofil?
Pedofil je člověk, kterého sexuálně přitahují děti. Většina pedofilů to s dětmi "umí" - praví pedofilové skutečně mají děti rádi, dovedou je zabavit a těšit se z dětské společnosti. Není tím samozřejmě řečeno, že každý, kdo si rozumí s dětmi, má pedofilní sklony. Někteří pedofilní jedinci si volí práci a zájmy, aby měli příležitost se s dětmi setkávat - jsou mezi učiteli, lékaři, vychovateli, vedoucími oddílů a zájmových kroužků; rovněž někteří spisovatelé knížek pro děti patrně k pedofilům patřili nebo patří. Žádná přesná čísla tady k dispozici nejsou - skoro nikdo svou pedofilní orientaci dobrovolně nepřizná, takže statistiky se plní jen tehdy, když se stane nějaký průšvih. Nikdo se nerozhodne stát se pedofilem dobrovolně - člověk to o sobě zjistí a zpravidla je z toho nešťastný.

Jak se pedofilie vyšetřuje?
V Praxe v Sexuologickém ústavu byl před pár desítkami let vyvinut přístroj falopletysmograf (ten je pro muže, u žen lze použít tzv. vulvopletysmograf), který slouží k vyšetření sexuální preference - neboli odhalí, co člověka sexuálně vzrušuje. Funguje tak, že se snímá aktivita pohlavních orgánů, přičemž se promítají snímky různých sexuálních objektů (např. mužů, žen, dětí, zvířat...) nebo aktivit. Vyšetření falopletysmografem nedá stoprocentní odpověď, ale je vedle dalších postupů šikovnou pomůckou třeba i při určení pedofilie.


Jak se pedofil chová?
Mnozí pedofilové (možná jejich naprostá většina) drží své sklony na uzdě. Mohou nebo nemusí založit normální rodinu, kolikrát vůbec nevyhledávají dětskou společnost a své potřeby řeší obvykle masturbací při představách nebo nad pornografickými materiály. Někteří ale své sexuální touhy neovládnou a začnou v různém stupni zneužívat děti. Může jít o "nevinný" tělesný kontakt v podobě hlazení nebo rádoby přátelského poplácávání, o masturbaci před dítětem, vzrušování dítěte a orální sex. Pohlavní styk s penetrací (proniknutím) vůbec není častý - v takovém případě už to nebývá jen čistá pedofilie. Podobně zneužívání dítěte v rámci rodiny není výsledkem klasické pedofilie - zde už jde o směs s problematikou osobnosti. Podstatné ale je, že uvědomí-li si dítě, že bylo sexuálně zneužito, odnáší si trauma na celý život - je ponížené, připadá si nečisté a provinilé. Proto nelze omlouvat ani "lehké" formy sexuálních aktivit.




Zabrání pedofilovi ve zneužívání dětí pornografie?
Tady se odborníci nemohou shodnout - jedni tvrdí, že ano - že se pedofil dostatečně odreaguje nad pornofilmy nebo snímky, druzí mají opačný názor - že se tím napětí a touha po skutečném sexu ještě zvýší. Každopádně je třeba si uvědomit, že k výrobě těchto materiálů bylo třeba zneužít děti. Z toho důvodu volají zastánci pornografie po animovaných filmech.


Existuje prevence?
Je zodpovědností rodičů, aby poučili dítě o pohlavních orgánech a sexuálním chování - s osvětou lze začít už ve velmi útlém věku - klidně kolem dvou tří let, kdy dítě seznamte s faktem, že jsou dvě pohlaví a jak se příslušné orgány jmenují. Dále dávkujte podle rozumového a citového vývoje. Rovněž je nutné dítěti jasně sdělit, že se ho nikdo nesmí dotýkat na těle a že je správné odmítnout kohokoli, kdo by se o to pokusil. Děti mají tendenci brát dospělé jako neotřesitelnou autoritu a neuvědomují si, že i dospělému mohou a musí někdy říct jasné 'ne'.



Zneužívá pedofil své vlastní děti?
Ne; v takovém případě jde o jiný problém.



Dokáže mít pedofil normální pohlavní styk např. se svou manželkou?
Ano - někteří pedofilové vedou v tomto ohledu zcela normální partnerský život; část z nich pak má potíže se vzrušením nebo orgasmem, případně jich nejsou schopni vůbec.


Jak často si děti vymýšlejí, že je někdo sexuálně obtěžoval?
Velmi málo, pokud nejsou například prostředkem pomsty jednoho partnera vůči druhému. Proto je třeba brát každé takové obvinění velice vážně.



zdroj:http://www.psychoweb.cz

Pedofil a jeho kontakt na sebe

15. ledna 2009 v 23:28 | ♥Naposledy.cz♥
Zde je kontakt na něho: KONTAKT ZDE - KLIKNI!

Pokud máte nějakou připomínku, nebo si se mnou chcete jen promluvit, kontaktujte mne na:
E-mail: fx100d@centrum.cz
ICQ: 403064903.Vlastní ICQ indikátory
MSN: fx100d@hotmail.com
Jabber: fx100d@jabber.cz

KNIHA NÁVŠTĚV NA JEHO STRÁNKÁCH ZDE:Klikni !

Časté dotazy - pedofilie

15. ledna 2009 v 23:24 | ♥Naposledy.cz♥
Byl jsi někdy v minulosti trestně stíhán? Nebyl jsem trestně stíhán, ani kvůli zneužívání, ani kvůli ničemu jinému. Nebyl k tomu žádný důvod. Nikdy jsem nespáchal trestný čin, ani s tím nehodlám začínat.
Člověk potřebuje přeci sex, jak to tedy děláš, když tvrdíš, že jsi nikdy nezneužil dítě? Sexuální napětí vybíjím s dospělou partnerkou, pokud nějakou mám. Většinu mého sexuálního života však tvoří masturbace.
Přitahují Tě dospělé ženy? Při pohledu na dospělou ženu, i nahou, necítím žádné sexuální vzrušení. Mazlení a polibky mne však dokáže vzrušit. Trochu mi při tom pomáhá fantazie, pak už není problém praktikovat téměř jakoukoliv sexuální praktiku s dospělou ženou, která mi není vyloženě odporná.
Dokážeš si představit dlouhodobý vztah s dospělou ženou, popřípadě založit rodinu? Ano dokážu. Dokonce po tom moc toužím. Najít si ale dospělou partnerku, když miluji někoho jiného, je pro mne problém. Mým snem je žít a založit rodinu se svou současnou láskou, samozřejmě až dospěje.
Až tvá láska vyroste a bude ve věku, ve kterém tě nebude sexuálně přitahovat, budeš ji stále milovat? Z předchozích zkušeností vím, že dívky, které jsem miloval jako děti a po čase je potkal, jako téměř dospělé, mé city k nim přetrvali. Nebyli sice tak výrazné, ale stále jsem ty dívky měl moc rád. Nevím, jak to bude vypadat konkrétně u mé současné lásky, protože se mi ještě nikdy nepoštěstilo, abych se mohl s konkrétní dívkou stýkat pravidelně po delší čas a nemohl jsem nikdy být u jejího dospívání. Dívku, kterou miluji nyní, miluji daleko více a mé city k ní jsou stokrát silnější, než jsem doposud zažil. Předpokládám tedy, že tyto city přetrvají až do její dospělosti. Předem to ale nevím jistě.
Ví mamka Tvé lásky, že jsi pedofil? Nevím. Ví, že ji miluji a předpokládám, žeji napadlo, že bych mohl být pedofil. Nikdy ale ani nic nenaznačila.
Až bude Tvá láska v pubertě a najde si přítele ve svém věku, nebudeš žárlit? Asi žárlit budu, ale nesmím to dát najevo. Nejspíš to pro mne bude těžká situace, ale budu se ze všech sil snažit chovat se k ní tak, jako předtím. Jestli však bude mít zájem trávit se mnou nějaký čas.
Co budeš dělat, jestli tvá láska v pubertě bude chtít mít s tebou sex a ještě jí nebude 15 let? I to se samozřejmě může stát. Pokud by se tak stalo, budu se jí snažit vysvětlit, že toto není možné a přesvědčit jí, aby ještě počkala.
Máš na své stránce fotografie dětí, nemyslíš, že by rodiče těchto dětí nebyli příliš nadšeni, že tyto fotografie jsou na stránce s touto tématikou? Vždyť si je někdo může stáhnout a ukájet se nad nimi. Nevadilo by ti, kdybys měl dceru, že se nad její fotkou někdo ukájí? Pravda asi by rodiče příliš nadšeni nebyli. Často mi lidé tvrdí, že se na svět nedívají černobíle, avšak v souvislosti s pedofilií se s černobílým pohledem setkávám stále. Fotografie na této stránce, jsou volně dostupné na internetu. Každá z těchto deseti dívek, které zde mám, má na internetu (především v p2p sítích) stovky až tisíce podobných fotografií. Tyto fotografie, vznikly se souhlasem rodičů a s tímto souhlasem byly i zveřejněny. Na internetu jsou miliony volně dostupných fotografií, které mohou kterémukoliv pedofilovi posloužit k ukojení svých pudů. Sice tato představa není zrovna příjemná, ale pedofil se musí vyrovnat s tím, že sex, který ho láká, v životě mít nebude, pokud nechce porušit zákon a někomu zničit celý život. Aby se tak nestalo, musí sexuální napětí vybíjet jinak. V ideálním případě, by k tomu použil svou fantazii. Avšak i fantazie potřebuje nějakou inspiraci. Většinou jsou to právě takovéto fotografie, v horším případě dětská pornografie, při jejíž výrobě bylo dítě přímo zneužito. Pokud by pedofil neměl podobnou možnost ventilace, netrvalo by dlouho a zneužil by dítě. Proto se tedy já ptám: Komu takové jednání, jako je ukájení se nad fotografií dítěte ublíží a kdo se to dozví, když to bude dělat pedofil doma v soukromí? A dále se ptám:Je lepší, když se pedofil ukájí nad fotografií nějakého dítěte, nebo když zneužije dítě? Pedofil má ve svých myšlenkách spoustu morálních rozporů a nezbývá mu nic jiného, než se s tím smířit. Často nemůže volit jen dobro, protože by to vedlo k tomu nejhoršímu zlu. Musí tedy volit menší zlo, které je sice trochu nemorální, ale prakticky tím nikomu neublíží a vyhne se tím páchání daleko většího zla. A pokud bych zachránil jediné dítě před zneužitím, poskytnu pedofilovi fotografie své dcery (pokud nějakou budu mít) z rodinného alba a ještě mu je předám v dárkovém balení. Já představu, že se nad těmito fotografiemi někdo ukájí, překousnu a to dítě ani netuší, kde jeho fotografie jsou a co s nimi kdo dělá. Navíc ten, kdo bude takové fotografie hledat, nepůjde na mou stránku, aby jich tu našel deset, ale navštíví p2p síť a stáhne jich několik tisíc najednou, nebo si najde veřejně přístupný server, kde lidé mají svá fotoalba a zde si nechá zobrazit kategorii děti a opět má k dispozici několik tisíc fotografií dětí, různého věku i pohlaví a kolikrát i nahé. Přiznám se však, že jsem galerii umístil na stránku pro to, aby přitáhla pozornost třeba mladého pedofila, který vyhledává fotografie dětí na internetu. Když na tuto galerii narazí, jistě si i přečte text, který zde píši, a pomůže mu to ve vyrovnání se svou sexualitou. To je totiž ten nejdůležitější úkol těchto stránek.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho léčba 4

15. ledna 2009 v 23:21 | ♥Naposledy.cz♥
25.12.2008 Pedofil a jeho léčba

Jak jsem si všiml v mé návštěvní knize a podle reakcí některých lidí, vznikají spekulace, že jsem léčbu ukončil pro to, že mi paní doktorka doporučuje přestat se stýkat se svou láskou. Jelikož to není pravý důvod, chtěl bych nyní ujasnit, proč jsem se takto rozhodl.
Prvním a hlavním důvodem, je délka mých sezení. U prvního doktora, trvala první návštěva zhruba hodinu. Další tři návštěvy, zhruba 10 minut jsme řešili funkci a účinek jím navrhované metody léčby. Zbytek už se rozhovor točil kolem léku, nebo se návštěvy nakonec omezily na pětiminutový rozhovor o počasí a předepsání léku. U paní doktorky trvala první návštěva také zhruba hodinu. Několik dalších návštěv jsme řešili dokumentaci od předcházejícího doktora a maximálně se řeč stočila k léku. Další návštěvy už jsme trochu mluvili k tématu, ale stejně větší část rozhovoru bylo o lécích a návštěvy trvaly zhruba 5-10 minut. Sečtu-li tedy celkový čas, který jsme mluvili opravdu k tématu, dostanu se za rok a tři čtvrtě zhruba ke dvěma hodinám a 45 minutám. První návštěvy u obou doktorů bych ale také škrtl, protože úplně první návštěvu, se u mne projevovala velká nervozita a mé odpovědi byly strohé. Je velmi nepříjemné, mluvit o tak intimním a k tomu velmi kontroverzním tématu před člověkem, kterého vidíte poprvé v životě a jelikož jsem vše chtěl mít rychle za sebou, moc jsem odpovědi nerozváděl. K tomu by měl každý lékař také přihlížet. U paní doktorky to bylo na první návštěvě trochu lepší, ale stejně mé odpovědi nebyly úplně vyčerpávající. Doktoři o mne za celou dobu léčby, nezjistili tedy prakticky vůbec nic.
Druhý důvod byl lék, který mi podávali. Byl mi naordinován na první návštěvě, aniž by doktor vůbec zkoumal, jestli je potřeba. Ano zeptal se mne, jestli mám zájem trochu snížit sexuální pud. Odpověděl jsem, že si myslím, že to není nutné. Přes to mne, dá se říci, přemluvil a lék mi předepsal. Dál nezkoumal, zda je lék opravdu potřeba. K vysazení léku mne tedy vedly tyto důvody:
1) Dlouhodobé užívání tohoto léku, může poškodit zdraví. Vedlejší účinky jsou tyto:
*reverzibilní inhibice spermatogeneze
*impotence
*gynekomastie spojená se zvýšenou citlivostí prsů. (růst prsou)
*únavnost
*malátnost
*snížení koncentrace
*neklid
*depresivní nálady
*zhoršení jaterní funkce.
co vidím jako velký nežádoucí účinek, vyvolává přechodné deprese, což je pro pedofila faktor, který zvyšuje riziko. V USA je například tento lék možné podávat pacientům pouze 3 měsíce, a pokud lékař chce tento lék ordinovat delší dobu, schází se posudková komise. I přes to se tam lék nesmí podávat déle než 9 měsíců. Já ho bral rok a tři čtvrtě.
2) stojí 1590,- Kč/50 tablet. Bral jsem 2 tablety denně, později 1. Sice jsem ho měl osobně zcela zdarma, ale jako plátce zdravotního pojištění, nemohu souhlasit s tím, že mi byl takto drahý lék podáván, aniž by lékaři vůbec zkoumali, jestli jej opravdu potřebuji.
Po tomto léku jsem byl hodně často podrážděný. Kdybych slepě poslech paní doktorku a dětem se úplně vyhýbal, byl bych ještě ve větších depresích. Ostatně to mám vyzkoušené a také o tom píšu. Myslím, že postup lékařů, by se dal popsat jako ucpání pojistného ventilu kotle a rozdělání pod ním ohně. Byla by ze mne za chvíli nervní chodící lidská troska a nebezpečí, že bych už byl tak na dně, vše by mi bylo natolik jedno, že bych se rozhodl a udělal právě to, čemu by ta léčba měla zabránit, by bylo hodně veliké. Sama doktorka Fifková mi na první návštěvě řekla, že se mám snažit, abych měl spokojený a šťastný životaspoň v ostatních věcech, když už nemohu mít v sexu.
Toto jsou hlavní důvody ukončení léčby. Pokud by lékaři se mnou vedli delší hovor a snažili by se zjistit, jestli mám v hlavě vše uspořádané tak, abych neublížil, poslechl bych paní doktorku na slovo. Musela by se mnou mluvit o návštěvách mé lásky, musela by zjišťovat, jak často k nim dochází, co při nich děláme, jestli se vyhnu určitým situacím (třeba koupání) nebo jestli jsme tam úplně sami. Pak by pro mne nebyl problém, víkendy mé lásky omezit, nebo úplně zrušit. V tom, že bych ji neměl navštěvovat vůbec, nevidím už vůbec žádnou logiku. Když ji navštívím u nich doma a návštěva probíhá za přítomnosti její mamky, nevidím riziko už vůbec žádné.

Na závěr bych rád upozornil na to, že vše, co píšu o mé léčbě, jsou mé dojmy a každý musí také brát v potaz, že nemám jakýkoliv problém se ovládnout i v dost kritických situacích, kterým se však raději vyhýbám. Pokud má někdo větší problém s ovládáním a cítí, že by mu sebeovládání mohlo dělat velké problémy, raději by sexuologa měl navštívit. Já navštívil dva a nevylučuji, že jiní sexuologové by mohli mít přístup jiný a léčba by mohla být užitečná.

ZDROJ:KLIKNI

Pedofil a jeho léčba 3

15. ledna 2009 v 23:14 | ♥Naposledy.cz♥
07.12.2008 Pedofil a jeho léčba

Po delším uvažování a událostmi v mé léčbě jsem se rozhodl vysadit androcur. Zvážil jsem, co všechno mi přináší dobrého i špatného. Za kladné účinky považuji mírné snížení choutek. Za ty nežádoucí, ale snesitelné, považuji vypadávání ochlupení, zvýšená citlivost bradavek a růst prsou. Mezi vedlejší účinky, které jsou již nesnesitelné nebo spíš celou situaci zhoršují, patří hlavně snížení prožitku při orgasmu. Tento jev hodně působil na mou psychickou pohodu a zjištění, že se androcur používá jako antikoncepce pro kočky, tuto nepohodu ještě více prohloubilo. Když mne kamarád vedl poprvé k sexuologovi, necítil jsem se nemocný, ale pak jsem začal užívat tabletky a tento fakt už na mne podvědomě působil a po čase jsem se jako nemocný cítil. To vše dohromady na mne působilo a nevýhody těchto léčiv jednoznačně převažují nad přínosy.
Teď ale budu psát o hlavním účinku těchto léků, a to snížení sexuálních choutek. Náběh tohoto účinku byl dost pozvolný a navíc jsem lék začal užívat v době, kdy jsem nebyl v žádném kontaktu s dětmi. Proto jsem ani neměl možnost porovnat, do jaké míry léky působí. Po vysazení však účinky pominuly celkem rychle a nedlouho na to jsem měl svou lásku doma na víkend. Musím přiznat, že efekt tento lék má. V přítomnosti dětí bez užívání tohoto léku pracoval sexuální pud silněji. Běžné situace, které jsem při užívání léku ani nevnímal, už na mne trochu působily. Ty, v nichž už jsem za použití léčiva cítil touhy, už na mne působily silněji. Nicméně celkově bych řekl, že to není žádný zázrak. Pokud by někdo měl s ovládáním problém, může mu androcur pomoci, ale jen mírně. Jeho použití bych doporučil, pokud by pacient se svou sexualitou bojoval a nebyl by s ní smířen. Přístup sexuologů v mém případě tedy hodnotím dosti nedostatečný, co se týče zjišťování, jak na tom jsem v nebezpečnosti. Tím, že návštěvy byly krátké a otázky sexuologů nebyly kladeny tak, aby o mně zjistili, jak svou odlišnost vnímám, jak vnímám určité situace a jak beru své puzení, nemohli správně odhadnout míru rizika. Spíše je zajímalo, jak lék snáším. Sice na jednu stranu chápu, že když přijde pedofil do ordinace, automaticky mu sexuolog naordinuje antiandrogeny, ale jistota je zkrátka jistota. Jenže podle mého názoru by pak měl sexuolog zjistit co nejpodrobněji a co nejdříve, jak na tom pacient je, a v případě, že pacient má vše správně srovnané v hlavě, léky vysadit. Dlouhodobé užití těchto přípravků by mohlo vážně zdraví poškodit.
Když jsem lék vysadil, cítil jsem se daleko lépe jak po fyzické, tak po psychické stránce. Po roce a tři čtvrtě jsem si konečně mohl užít masturbace a má nálada byla daleko lepší. Myslím, že u pedofila je psychická pohoda to nejdůležitější. Člověk, který se necítí dobře po psychické stránce, by mohl ve slabé chvilce ublížit.

18.12.2008 Proběhla další návštěva u sexuoložky. Zde jsem původně měl vplánu ukončit léčbu. Jenže opět jsem byl velice překvapen. Po pozdravu se mne paní doktorka zeptala, jak to vypadá s tou holčičkou, o které jsem se zmínil. Odpověděl jsem, že od doby, co jsme se s paní doktorkou viděli naposledy, jsem jí jednou navštívil a jednou u mne opět byla na víkend. Reakce paní doktorky byla rázná a jasná. Řekla, že za těchto podmínek mne léčit nebude. Snažil jsem se ještě navázat diskuzi na toto téma a zjistit, co paní doktorce tak moc vadí na tomto vztahu. Moc jsem se v tomto směru nedozvěděl. Jen jsem pochopil, že se jí nelíbí, že malou vezmu na klín, když přijde. Mé námitky, že přeci nezáleží na tom, zda mi sedá na klín, ale na tom, jak tyto situace vnímám a zda mi dělají nějaké potíže ve smyslu nutkání pokračování v tomto fyzickém kontaktu směrem, který by mohl znamenat překročení nějakých hranic, vůbec nebrala v potaz. Jediné, co ji v tento moment zajímalo, kdo mi bude předepisovat androcur. Z toho jsem usoudil, že zde nemá cenu už cokoliv řešit. Rozloučil jsem se a odešel.
Celá léčba tedy fungovala tak, že pacient, který dobrovolně přijde s diagnózou pedofilie, je okamžitě chemicky kastrován. To bych ještě celkem dokázal pochopit. Jenže následující léčba byla o tom, vyhýbat se kompletně dětem v preferovaném věku a pohlaví a pozornost doktorů již byla zaměřena jen na léky a jejich působení na organismus. "Psychoterapie", která následovala, vůbec nebyla zaměřena na zkoumání pacientova vnímání své sexuality a na bližší seznámení se s pacientovým náhledem na svou odlišnost. Když jsem byl na prvním sezení paní doktorky Fifkové, její doporučení znělo asi takto: "Pokud někde na opuštěném místě potkáte malou holčičku, která bude sama a ta se vás zeptá kolik je hodin, neodpovídejte a okamžitě jděte pryč." Z toho nabývám dojmu, že si tito doktoři o pedofilech myslí stejné věci, jako někteří lidé a to že pedofil je monstrum, které nemyslí na nic jiného, než ukojit své choutky a jakékoliv setkání s dítětem je pro něj okamžitě signálem, aby jej zneužil. Na nějaké osobní pocity a pacientovo štěstí se nebere ohled a jeho názor se nebere v potaz. Měl by na slovo poslechnout a nemá právo nesouhlasit s jakýmkoliv rozhodnutím doktora. Nevím, jakým směrem se měla dál léčba ubírat, ale už se to ani nedozvím. Odmítám nadále riskovat to, že má potlačená sexualita jednoho dne zaprotestuje a já udělám průšvih.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho léčba 2

15. ledna 2009 v 23:12 | ♥Naposledy.cz♥
30.07.2008 Pedofil a jeho léčba

Uběhlo několik návštěv u paní doktorky Fifkové. Nejdříve jsme řešili dokumentaci od předchozího doktora a také jsme se bavili o androcuru. Paní doktorka mi snížila dávku na 50mg denně a řekla, že 100mg je až příliš. Na poslední návštěvě jsme procházeli výpis ze zdravotní dokumentace od předchozího doktora. Bylo zde několik nepřesností, které jsme opravili. Na konci výpisu mne pan doktor pochválil, že jsem vzorný pacient. Pak jsme se také bavili o mých návštěvách bazénu a celkově o mém pozorování dětí. Proti tomu paní doktorka nic neměla, ale upozornila mne, abych si dával pozor, aby si někdo nevšiml, že pozoruji malá děvčátka. Ujistil jsem ji, že si dávám pozor. Pak se mne paní doktorka ptala, za jakých okolností a jaká situace by musela nastat, abych své pudy neudržel na uzdě a dítě zneužil. Po chvilce přemýšlení jsem odpověděl, že bych musel být nějakým způsobem omámen, například alkoholem. Při loučení mi paní doktorka řekla, že jsem úžasný a byl jsem opět pochválen. O mé lásce jsem zatím mlčel. Každopádně o ní budeme mluvit na příští návštěvě.


28.10.2008
Již delší dobu jsem nepsal nic, do části má léčba. Bylo to tím, že jednu schůzku paní doktorka zrušila, protože se jí posunula dovolená a další jsem zrušil já, protože jsem marodil po popisované autonehodě. Již před návštěvou jsem byl odhodlán, že paní doktorce řeknu o své lásce. Věděl jsem, že jí nejspíš nepotěší, že ji navštěvuji a už vůbec ne, že ke mne jezdí na víkendy. Když jsme se s paní doktorkou přivítali, zeptala se mne, jak jsem prožil prázdniny a jak na mne působilo oblečení dívek přes léto, kdy chodí v kraťoučkých sukýnkách a podobně. Řekl jsem, že léto bylo fajn a že mi oblečení dětí v létě problémy nedělá. Trochu jsme se bavili i o mé dovolené. Když už jsem chtěl začít o své lásce, tak se mne paní doktorka zeptala, jak se mi holčičky pletou do života. Tím mi nahrála, tak jsem jí řekl, že jedna taková je, že jí navštěvuji a párkrát byla u mne na víkend s některým ze sourozenců. I když jsem nečekal nadšení, reakce paní doktorky mne velice překvapila. Okamžitě mi doporučila, abych tyto kontakty přerušil a řekla, že se mám dětem v preferovaném věku a pohlaví vyhýbat. Pak sezení ukončila. Už o mé lásce se mi nemluvilo dobře a po této reakci už jsem nemohl mluvit vůbec. Vyšel jsem před ordinaci a šel na místo, kde na mne čekaly mé kamarádky, o sezení jsem nemluvil. Hodně jsem o tom pak několik dní přemýšlel. Vím, že paní doktorkaurčitě má hodně pacientů, kteří potřebují sezení více než já, ale jednou za měsíc strávit celý den v autobuse a být u paní doktorky 10 minut mi přijde zbytečné. Na začátku mi paní doktorka slíbila tříhodinové sezení, které se však nekonalo. Dále mi vadí, že jsme o mé lásce vůbec nemluvili. Čekal jsem, že se paní doktorka bude ptát, jaké nastávají situace a na mé pocity, když mám svou lásku na víkend doma. Ani se nezeptala, jak návštěvy probíhají. Samozřejmě jsem si vědom, že to s kontakty s dětmi nesmím přehánět, ostatně jsem si to vyzkoušel, když u mne bydlela žena s šestiletou dívkou asi půl roku. Každodenní pokušení mi po čase začalo být ještě více nepříjemné, než dříve. Vyzkoušel jsem si však i druhou extrémní možnost. Nějakou dobu jsem nebyl v žádném kontaktu s dětmi. To vedlo k mé nepohodě, často jsem měl špatnou náladu a občas jsem byl dost podrážděný a nepříjemný. Když jsem pak na ulici potkal děvčátko, tak jsem si ani nevšiml, jak má krásné oči, nebo úsměv. Doslova jsem ji svlékal očima. Kdybych se dál vyhýbal dětem, asi by ze mne za chvíli byla psychická troska a průšvih by byl jen otázkou času. Navíc mi reakce paní doktorky připomíná některé reakce na stránky podobným těmto, například v Harkonově knize návštěv. Někteří lidé tam píší, že by pedofil měl být izolován od společnosti, kastován a nebo zabit. Mám sto chutí léčbu zcela ukončit. Ještě si příště s doktorkou promluvím o své lásce a jak to myslí s vyhýbáním se dětem. Také jí řeknu i své zkušenosti, když se dětem vyhýbám.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho léčba 1

15. ledna 2009 v 23:09 | ♥Naposledy.cz♥
Pedofil a jeho léčba

Když mne kamarád poprvé přivedl k sexuologovi, (bylo to v březnu 2007)vypadalo to asi takto:
Otevřel nám starší pán. Přivítal nás, vzájemně jsme se představili, a pozval nás dál. Zeptal se mne, zda si budu přát, aby byl kamarád se mnou v ordinaci. Souhlasil jsem. Usadili jsme se v ordinaci, a pan doktor se zeptal v čem je problém. Moc se mi nechtělo, ale prozradil jsem mu, že se mi líbí děvčata ve věku 6-10 let. Následoval velice intimní výslech na téma mých fantazií erotických snů a mého chování v přítomnosti malých děvčat. Když začaly být otázky nejintimnější, pan doktor vyzval mého kamaráda, aby přece jen počkal venku. Trvalo to necelou hodinu. Pak opět zavolal mého kamaráda zpět a začal mluvit převážně pan doktor. Upozornil mne, že se pedofilie léčit nedá. Předepsal mi Androcur, zatím 50mg jednu tabletu denně. Vysvětlil mi jak Androcur funguje. Brání receptorům v těle, aby přijímali mužský pohlavní hormon. Upozornil také na vedlejší účinky, jako vypadávání ochlupení, možný růst prsů, omezení tvorby spermatu a zmírnění prožitku orgasmu. Samozřejmě jsem z toho moc nadšený nebyl. Řekl jsem si, že dokud mi vedlejší účinky nebudou nějak významněji komplikovat život, budu tablety užívat. Pak mi pan doktor doporučil následující postup: Onanovat při představě dospělých žen, a po vyvrcholení, pokračovat s představou dětí. Pak jsme se rozloučili. Když jsme vyšly před budovu, velice se mi ulevilo. Chvíli jsem se ještě vzpamatovával. Pak jsem mněl ale dobrý pocit, že jsem dobře udělal.
Při další návštěvě mi pan doktor zvýšil dávku Androcuru z 50 na 100mg. Dále mne poslal na odběr krve, aby zjistil, zda lék působí, jak má. Upozornil jsem pana doktora na následující skutečnost: Zkoušel jsem podle pokynů onanovat s představou dospělé ženy. Bohužel jsem nebyl schopen udržet erekci ani dosáhnout orgasmu. Navíc se má fantazie stále stáčela spíše k nezletilým dívkám. Poradil mi použít obrazové materiály, například erotický časopis.
Několik dalších návštěv jsme řešili spíše účinky léku. Po devíti měsících léčby se nejdříve objevila zvýšená citlivost bradavek. Samozřejmě jsem tuto skutečnost oznámil doktorovi. Řekl mi, že s tím musím počítat. Bylo to sice nepříjemné (zvláště při rychlejší chůzi po schodech), ale dalo se to vydržet. O měsíc později jsem zjistil, že mi rostou prsa. Pan doktor mi řekl, že dříve se prsa v těchto případech ozařovala rentgenem. Nicméně mi to nedoporučil, hlavně z důvodu nebezpečí vzniku nádoru. Nechal mne podepsat prohlášení, že tuto možnost odmítám a že budu dále lék užívat. Také mne uklidnil a řekl, že tento jev je jen dočasný a po vysazení léku vymizí. Dále mne trochu mrzí částečná ztráta ochlupení hrudníku. Všiml jsem si toho při prohlížení fotografií.
Po nějaké době se prsa uklidnila. Bradavky přestaly bolet a prsa už nerostou. Bohužel ani s časopisem nejsem schopen udržet erekci a dosáhnout orgasmu.
Zde vysvětlím metodu, kterou mi pan doktor naordinoval. Opět cituji z knihyPetra Weisse Sexuální deviace.
Metoda přesycení (satiation therapy). Zde je úmyslně vyvolána nežádoucí reakce tak dlouho, až dojde k přesycení mozkových center (například fetišistovi je nabídnuto velké množství dámského prádla s instrukcí co nejčastěji s ním masturbovat, a to i bez přítomnosti potřeby sexuálního vybití). Variací této metody je instrukce, aby pacient nejdříve masturboval výhradně s nedeviantními představami a po ejakulaci v masturbaci pokračoval dalších 30-60 minut s fantaziemi deviantními. Maletzky (1980) předpokládá, že masturbace po orgasmu má averzivní efekt. Podle Lawse (1995) přitom vyvolává dostatečné přesycení i pouhé opakované verbální popisování stejných deviantních situací.
I když jsem pana doktora informoval o skutečnosti, že s nedeviantními představami ani s časopisem nejsem schopen udržet erekci a dospět vyvrcholení, neporadil mi žádnou další alternativu léčby a návštěvy u něj se omezily na pětiminutový rozhovor o počasí a vypsání receptu. Rozhodl jsem se doktora změnit. Našel jsem si na internetu kontakt na paní doktorku Fifkovou a objednal se k ní. Uvidíme, jestli navážeme tak dobrý vztah, abych byl schopen jí říci více detailů a mohl s ní mluvit otevřeně.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho zpověď 8)

15. ledna 2009 v 23:07 | ♥Naposledy.cz♥
26.12.2008 Zpověď pedofila


Sedím v práci, je čtvrt na jednu ráno a rok se pomalu blíží ke konci. Vzpomínám na to, co jsem letos zažil a musím říci, že je na co. Letošní rok byl pro mne plný zlomových událostí. Poprvé v životě jsem napsal člověku, který je na tom podobně, jako já. Komunikace s Kaszem, byla pro mne přínosem. Sice jsem byl už srovnaný se svou sexualitou, ale psát si o tom s člověkem, který ví, o čem píšu, je k nezaplacení. Zanedlouho jsem znovu navázal kontakt s rodinou mé lásky. Po těchto událostech jsem se cítil daleko lépe. Zprovoznil jsem také svůj web a začal jsem být trochu aktivní v různých diskusích na internetu. Po nějakém čase se začali objevovat výsledky mého snažení a dostal jsem několik reakcí na můj web. Web pomohl několika mladým pedofilům a já měl z toho pochopitelně radost. Tímto způsobem jsem se postupně s pár pedofily seznámil. Měl jsem najednou možnost, srovnávat některé jejich názory a reakce na zážitky, se kterými jsem se s nimi podělil a zároveň jsem dostal možnost nahlédnout do jejich soukromí. Nemohu ani opomenout, že jsem se svěřil své mamce. Také jsem začal chodit na chat pod přezdívkou Fx100d a zde se seznámil se spoustou lidí, z nichž někteří se postupně stali mými kamarády a kamarádkami.
Nedávno se stala ještě jedna zlomová událost mého života. Na českém girlove fóru se objevil nový pedofil s přezdívkou Flarnytryl. Začali jsme si zanedlouho psát po ICQ a postupně se seznamovat. Když jsem jel naposledy k paní doktorce, domluvil jsem se s ním, že se ten den sejdeme. Byl to den, kdy jsem měl poprvé mluvit naživo a z očí do očí s jiným pedofilem. Když se autobus blížil do cílové zastávky, pociťoval jsem nervozitu. Když jsem však z autobusu vystoupil, nervozita byla pryč. Již tam na mne čekala má kamarádka Lucie, kterou jsem potkal na chatu a po čase ji poznal osobně. Již nějaký čas mne doprovázela k doktorce. Přivítali jsme se a čekali, až dorazí Flarnytryl. Ten chvíli na to přišel, já je představil a vyrazili jsme do naší tradiční restaurace, kde si vždy dávám kávu a oběd. Když jsme tam dorazili, zanedlouho dorazila další má kamarádka ujuni, která mne také již tradičně k doktorce doprovází a se kterou jsem se také seznámil na chatu. Přišla i s tříletým synkem. Hovořili jsme spolu jako vždy. Flarnytryl byl však trochu unavený, protože v noci mocnespal a do hovoru se zpočátku tolik nezapojoval, ale také občas něco řekl. Ujuni se pak opět vzdálila a já se odebral na poslední návštěvu paní doktorky. Po této návštěvě jsme se odebrali do jiné restaurace, kde jsme se usadili a pokračovali v hovoru. S Lucií a ujuni jsem byl zvyklý i na téma pedofilie diskutovat otevřeně a bez ohledu na to, zda nás někdo od vedlejšího stolu poslouchá. V restauracích, kam obvykle chodíme, již obsluha tuší, kdo jsem a nikdy nebyl žádný problém. Stejně tak tomu bylo i zde. Netrvalo dlouho a obsluha i kolemsedící hosté, věděli, že zde sedí dva pedofilové. Flarnytryl se po chvíli plně probudil a začali jsme všichni tři vést rozhovor na různá témata, ale vše se tak nějak točilo stále kolem nás dvou a naší odlišnosti. Bylo zajímavé sledovat reakce okolí. Pozorně nás sledovali, a když se někdo z nás podíval tímto směrem, sklopili oči. K večeru Lucie odešla a já s Flarnytrylem pokračoval v hovoru. Pak jsme se přesunuli do jiné restaurace a zde jsme debatovali až do druhého dne dopoledne. Celá tato událost pro mne byla něčím výjimečným. Promluvit si s člověkem, který je stejný jako já, je něco neskutečného. Takhle dobře jsem si ještě nikdy s nikým nepromluvil.
Protože je toto poslední aktualizace v letošním roce, chtěl bych poděkovat těmto lidem, za to, že se mi s nimi krásně povídá a vůbec za to, že existují:
Své mamce
všem svým kamarádům a kamarádkám, kterým jsem se svěřil naživo
Pedofilům: Kaszovi, Flarnytrylovi, Rogerovi, Henrymu, Ryšovi, Markovi, Surenstrenovi, aaa a Mirlokymu.
Kamarádkám a kamarádům, které znám z chtu: ujuni, Lucii, Micce0105, Bledulincesnu, Gezitce, Kulince, Pajulince.xw, Quartzikovi, Braty, Kukalindě, Hodnému-andílkovi, Rošťandě33, xxxajousovixxx, Susanne777, Carodejcesnu, Patriotovi_17, Arnie_malvisovi, Binoe, Dronty, plukovníkuoneillovi a oO_I_Oo.
Zároveň jim také přeji vše nejlepší do nového roku, hodně štěstí a zdraví a ať dělají cokoliv, ať se jim to daří.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho zpověď 7)

15. ledna 2009 v 23:04 | ♥Naposledy.cz♥
09.09.2008 Zpověď pedofila

Když mne má láska znovu požádala, jestli by nemohla přijet na víkend, měl jsem z toho Samozřejmě radost. Domluvili jsme se na termínu i s její mamkou. Ve středu, před termínem, kdy měla přijet, jsem zavolal její mamce a zeptal jsem se, jestli by nebylo možné, vzít jí a její nejmladší sestru autem už ve čtvrtek večer. Měli jsme v autě dvě volná místa na cestu z práce. V ten čtvrtek, jsem si se svým mistrem domluvil, že mohu z práce odejít dříve. Přišel jsem k nim domů a popíjel kávu a mluvil s jejich mamkou. Holky byly připravené a měli zabalené věci. Pak jsme s holkami šli na parkoviště a čekali jsme na jednoho kolegu, který s námi jezdí. Holky jsme posadili na zadní sedadla. Má láska seděla na kraji za spolujezdcem a její sestra uprostřed na dětském sedáku. Obě jsem připoutal, kolega dorazil a sedl si dozadu k holkám za sedadlo řidiče. Já seděl vpředu, jako spolujezdec a na klíně jsem vezl svého psa. Jeli jsme spokojeně domů a já byl šťastný. Těšil jsem se, až přijedeme domů. Tato šťastná euforie se ale během jednoho zlomku vteřiny změnila v tragédii. Jeli jsme asi 80km/h a řidič v protisměru jedoucí asi 60km/h chtěl odbočit vlevo a přehlédl nás. Čelní srážce se již nedalo zabránit. Následoval velký náraz. Viděl jsem akorát obrázek blížícího se auta a pak jsem jen koukal na nafouknutý airbag. Pes vylétl dopředu, někam pod airbag, zakňučel a odběhl na zadní sedadlo. Pár vteřin bylo hrobové ticho. Pak se ze zadu ozval obrovský křik. Holky začaly křičet a brečet. V ten moment jsem si odepnul bezpečnostní pás, vylezl z auta, nebo spíš vraku a tahal z něj holky okamžitě ven. Odnesl jsem je na trávu a snažil jsem se je uklidnit. Má láska mi plakala v náručí, měla sedřený hrudník od bezpečnostního pásu a stále dokola křičela, že umře a ptala se, proč jsme nejeli autobusem. Její sestra po chvíli přestala brečet. Bolela jí akorát ruka, a když s ní nehýbala, byla v klidu. Věnoval jsem se tedy své lásce. Ptal jsem se jí, co jí bolí. Řekla, že břicho a hrudník a že se jí špatně dýchá. U nehody zrovna projížděla sanitka na převoz nemohoucích lidí do nemocnice a zpět. Ač tyto sanitky nebývají moc vybavené, Půjčili nám zdravotníci polštář a termopřikrývky. Někdo již volal sanitku. Napadlo mne, že bych měl uvědomit mamku dětí. Sáhl jsem za opasek pro mobil. Ten byl od bezpečnostního pásu zlomený vejpůl. Jedna žena z projíždějícího auta, mi nabídla svůj mobil. Vyndal jsem tedy simkartu ze svého mobilu a podal jí té ženě. Ta ji vložila do svého mobilu, nadiktoval jsem jí pin a ona najela na seznam kontaktů. Ten byl však prázdný. Všechna čísla jsem měl uložená v telefonu. Stále jsem se staral o svou lásku, uklidňoval jsem jí a hladil po hlavě a držel za ruku. Její sestra usnula na mém batohu a mikině, přikrytá termopřikrývkou. Má láska však stále plakala. Konečně se na místě objevily dvě sanitky rychlé záchranné služby a zdravotníci začali ošetřovat zraněné. Žena, která mi nabídla telefon, se mne zeptala, jestli nemám v obci, kam jede příbuzné, aby je uvědomila. Bydlel tam můj bratr, tak jsem jí řekl, kde přibližně bydlí. Jeden z hasičů se staral o mého psa a já se dál věnoval své lásce. Takový strach, co jsem v té chvíli měl, jsem v životě nepoznal. Zdravotníci jí položili na lehátko, daly na krk krunýř, na obličej kyslíkovou masku a umístili ji do kompresního vaku. Napíchli infuzi s lékem na tlumení bolesti. Po chvíli se mé lásce udělalo lépe a přestala plakat. Stále jsem u ní byl a uklidňoval jí, že vše bude v pořádku. Naložili jí do sanitky. Chtěl jsem jet s ní v sanitce, ale už tam byl jiný zraněný a nebylo tam již místo. Jel jsem tedy s její sestrou v jiné sanitě. Po příjezdu na pohotovost, byla sestra mé lásky již v pořádku. O psa se postaral syn našeho řidiče, který přijel na místo nehody. Věnoval jsem se tedy své lásce. Vedle, na kolečkové židli seděl řidič, který nehodu způsobil. Byl to starší pán a bylo na první pohled vidět, že je na tom hodně špatně. Sestřička mu přinesla pytlík, ve kterém byly jeho osobní věci. Ani v ruce je neudržel. Nabídl jsem se tedy, že mu je podržím a pohlídám. Byl to velice zvláštní pocit, když jsem na toho muže koukal. Bylo mi ho líto, že je tak moc poraněn a zároveň jsem věděl, že on za nehodu může a ublížil mé lásce. Věnoval jsem se jí dále. Už byla celkem v pořádku, neplakala a ptala se po sestře. Vzal jsem tedy její sestru do náruče a zvedl jsem jí, aby jí má láska viděla. Pak vzali mou lásku na vyšetření, řidiče druhého auta převezli vedle do místnosti. Šel jsem tam a dal mu jeho osobní věci na stoleček. Jen kývl, jako poděkování. Teprve v tu chvíli mne napadlo, jestli já jsem v pořádku. Všiml jsem si, že mám ovázanou levou ruku. Ani jsem nevěděl, kdy a kdo mi jí zavázal. Jen jsem věděl, že tam mám mezi malíčkem a prsteníček hodně hlubokou tržnou ránu a malíček mi trčel nepřirozeně do strany. Na hrudníku jsem měl odřeninu od pásů, jinak jsem byl v pořádku. Stále jsem měl strach o svou lásku. Mezitím doktorka vyšetřovala sestru mé lásky a mne. Jelikož již nebyl nikdo, kdo by nás převezl na rentgen, dala mi doktorka papíry do ruky a sestru mé lásky posadila na kolečkové křeslo. Odvezl jsem jí na rentgen. 4ekali jsme na chodbě a zrovna rentgenovali mou lásku. Jak jí otáčeli do různých poloh na stole, sténala bolestí. Stěžovala si na zimu. Pak jí přivezli na chodbu a na rentgen šla její sestra. Držel jsem svou lásku za ruku a hladil jí po tváři. Trochu se na mne usmála. Pak jí odvezli na další vyšetření. Mne zrentgenovali hrudník a ruku. Přijel můj bratr a mamka. Už jsme se sestrou mé milované čekali na chodbě na snímky. Malá už seděla klidně a zvědavě si vše prohlížela. Po chvíli přinesli snímky a odeslali nás zpět na pohotovost. Tam už seděla maminka dětí. Vrhla se k malé a přivítala se s ní. Když viděla můj vyplašený výraz, uklidnila mne, že za to nemůžu a že se na mne nezlobí. Vinu jsem ale stále cítil a moc jsem se bál o svou lásku. Její sestru zavolali dovnitř. Má láska už tam byla. Když obě vyvezli ven, přiběhl jsem k lehátku své milované. Usmála se na mne a podala mi ruku. Její mamka mi řekla, že jí nenašli žádná vnitřní zranění. Byla jen odřená na hrudníku a měla pohmožděniny po hrudníku a na břiše od pásů. Její sestra měla naraženou ruku. Později jsem se dozvěděl, že má ruku zlomenou. Obě odvezli na lůžkové dětské oddělení. Chtěl jsem jít s nimi, ale musel jsem čekat na vyšetření. Trochu ze mne vše spadlo. Šel jsem s bratrem ven a dal jsem si cigaretu a kávu z automatu. Po ošetření již bylo po jedenácté hodině a už jsem za svou milovanou nemohl. Po příjezdu domů jsem nevěděl co dělat. Nějakou dobu jsem ještě byl u počítače a kolem třetí hodiny jsem zkusil jít spát. Byl jsem hodně unavený a po nějaké chvíli jsem usnul. Ráno mne probudil táta a odvezl mne k obvodní lékařce, pak do práce, abych odevzdal neschopenku a domů. Mezi tím můj bratr vzal i psa k veterináři. Ten byla v pořádku. Doma jsem se začal psychicky hroutit. Má kamarádka mne po icq uklidňovala a po chvíli přivedla na trochu jiné myšlenky. Vše mne v ten den rozbolelo. Několik následujících dnů mne vše bolelo. Maminka holek mne každý den informovala, jak na tom holky jsou. V neděli mi napsala, že holky jsou už doma. Dala mi mou lásku k icq, abych si s ní mohl popovídat. Měl jsem radost, že jsou již doma a nálada byla hned veselejší.


ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho zpověď 6)

15. ledna 2009 v 23:01 | ♥Naposledy.cz♥
5.07.2008 Zpověď pedofila


Jednoho dne, bylo to v pátek odpoledne mi zazvonil mobil. Volala Mamka mé lásky. Věděla, že o víkendu mám tři noční za sebou a prosila mne, jestli bych se v neděli, mezi nočními, až se vyspím, nezastavil a nepřeinstaloval jí windows v počítači. Řekla, že by pro mne přijeli s tátou mé milované. Samozřejmě jsem neodmítl. Měl jsem ale trochu obavy ze setkání s jejím otcem. Netušil jsem, jak bere mé city k jeho dceři. Když jsem pak v neděli zavolal a řekl mamce mé lásky, že jsem připraven a můžou pro mne přijet, byl jsem celý nesvůj. Zanedlouho mi volali, že jsou u mne. Přišel jsem k autu a nastoupil jsem na zadní sedadlo, za spolujezdcem. Pozdravil jsem se s oběma rodiči mé milované a vyrazili jsme. Po cestě jsme se normálně bavili o všem možném a začínal jsem pomalu zjišťovat, že otec mé lásky je celkem pohodový člověk a je s ním legrace. Když jsme dorazili a zaparkovali před domem, přivítali nás děti, které byli venku a hráli si. Mezi nimi samozřejmě i můj miláček. Děti zůstali venku a my jsme šli dovnitř. Mezi tím, co jsem přeinstalovával počítač. Mamka mé milované žehlila prádlo a její otec seděl na pohovce a opět jsme konverzovali a pili kávu. Pak to přišlo. Mamka mojí lásky utrousila poznámku k jejímu otci, že mu lezu za dcerou. V tu chvíli jsem ztuhl a čekal jsem, co se bude dít. Následovala odpověď: "No a co má být? Když chce, ať za ní chodí. Mohl by ale za mne platit i alimenty." Dále pokračoval rozhovor opět jako před tím. Pro mne ale byl pocit úlevy vysvobozující a následný hovor jsem už vnímal s daleko větším humorem a svět se mi zdál najednou daleko veselejší.
Rozhodl jsem se, že pozvu svou lásku na víkend ke mně. Když už jsem její mamce chtěl volat a zeptat se, zda jí pustí, koukal jsem do kalendáře a všiml si, že ten víkend je v neděli den dětí. Uvědomil jsem si, že bych svou lásku připravil o atrakce, které každoročně obec, ve které bydlí, připravuje. Odložil jsem tedy tento plán na jiný víkend. Když jsem asi týden předem volal její mamce, měl jsem obavy, jestli bude souhlasit. Bez váhání souhlasila a hned mé lásce oznámila, že ji zvu na víkend k sobě. Nadšené "jóóó.", které jsem slyšel v telefonu, mne zahřálo u srdce. Ještě jsem se domluvil s její mamkou, že by mohl jet i její starší bratr. Když jsem pro děti v pátek podvečer jel, stáli už u dveří s batohy na zádech. Oznámil jsem jim, že pojedeme až za hodin, až pojede autobus. Dal jsem si s jejich mamkou kávu a trochu jsme si popovídali.Samozřejmě jsem se i poptal na denní režim dětí, aby u mne nebyl příliš odlišný. Hlavně mne zajímalo, v kolik hodin chodí spát a podobně. Několikrát děti přišly a ptali se, jestli už jedem. Bylo vidět, že se moc těší. Když jsme přijeli ke mně a vyjeli jsme výtahem do posledního patra, odemkl jsem a vešli jsme do mého bytu. Samozřejmě řádně vygruntovaného, aby se jim tam líbilo. Děti se zuly a vešli dovnitř. První co je zaujalo, bylo akvárium. Několik desítek minut u něj stáli a pozorovali pohyb ryb. Vyptávali se, jak se který duh jmenuje a moc se jim líbily. Pak si byt trochu prohlídly. Zeptali se, co dávají večer v televizi. Našel jsem jim na internetu televizní program a oni si vybrali pořad. Než pořad začal, poslal jsem je vykoupat. Postupně se vykoupali a zasedli k televizi. Po odkoukání šly spát. O hodinu později jsem si šel lehnout i já. Když jsem ulehl, má láska ještě nespala a pořád popotahovala. Donesl jsem jí kapesník, a pak jsme oba usnuli. Druhý den jsem hned, jak jsme vstali, vzal psa a šel ho venčit. Po návratu mne čekalo příjemné překvapení. Děti byli převlečené, měly vyčištěné zuby, postel byla ustlaná a na stole mi stála čerstvě uvařená káva. Až jsem myslel, že to nejsou ty děti, které znám. Přes dopoledne, když jsme připravovali oběd, si má láska stěžovala, že jí bolí hlava. Dal jsem jí půlku prášku a deku aby si na chvíli lehla do obýváku. S jejím bratrem jsme uvařili špagety. Mezitím má láska v obýváku na hodinu usnula. Když jsem jí probudil k obědu, bylo jí už dobře. Po obědě jsme vyrazili ven, podívat se na koně, kteří se nedaleko pásli v ohradě. Děti byli z koní nadšené. Krmili jsme je jablíčky, která jsme dopoledne při nákupu koupili. Když se děti koní nabažili, vyrazili jsme na zahrádku. Cestou si má láska asi dvakrát stěžovala, že jí je zima. To mne trochu znepokojilo, ale připisoval jsem to počasí a faktu, že nemá moc teplé oblečení. Po příchodu na zahradu, jsem své lásce půjčil zimní bundu, kterou máme v chatičce připravenu, kdyby někomu byla zima. Na zahrádce čekala už má mamka se svými psy. Bratr mé lásky se psy dováděl a má láska seděla na houpačce a choulila se do bundy. Udělal jsem jí horký čaj. Když ho vypila, byla jí stále zima. To už jsem tušil, že to není dobré. Šli jsme tedy domů. Tam si moje milovaná lehla opět na gauč a přikryla se dekou. Pustil jsem pohádku na DVD a za chvíli koukám a má láska celá červená. Naměřil jsem jí 40 teploty. Bohužel jsem neměl doma žádný lék na pocení a má mamka zrovna také ne. Asi 3 týdny před tím jsme celá rodina, prodělali chřipku a léky jsme nedoplnili. Dal jsem jí tedy aspoň půl ibalginu a horký pulmoran. Zabalil jsem jí ruce na chvíli do namočeného ručníku, abych jí srazil teplotu. Vzal jsem telefon, že zavolám její mamce a odvezu jí domů. V tom začala malá moc brečet, že domů nechce a že chce ještě zůstat. Nedalo se ale nic dělat. Slíbil jsem jí, že jí pozvu příště znovu a vynahradíme si to. Zbytek víkendu poklidně a v neděli jsem odvezl i jejího bratra. Mé lásce bylo už v neděli celý den dobře a poté také. Bylo mi moc líto, že nemohla zůstat až do neděle.
Čtrnáct dní na to, jsem svou lásku opět pozval na víkend. Tentokrát s její šestiletou sestrou. Víkend byl celkově moc pěkný. Hned po příjezdu jsem své lásce věnoval mobil za její vysvědčení. Bylo hezky a navštívili jsme nejen koně, ale i místní tržnici, pizzerii, ale většinu času jsme strávili na zahrádce, kde jsme se slunili a koupali v bazénu. Má láska vše pečlivě dokumentovala fotoaparátem v mobilu. Staly se ale dvě věci, které mne trochu vyvedly z míry. Hned v pátek, když jsme přijeli a má láska se šla koupat, její sestra koukala na televizi. Já šel do ložnice a koukám, na posteli leželi kalhotky mé milované. Na tom by sice nic zvláštního nebylo, kdyby to byli běžné kalhotky. Tohle byla krajkovaná černá tanga v dětské velikosti. Ač beru androcur, hormony se v mém těle splašily. Nemohl jsem tomu uvěřit. To však nebylo nic proti tomu, co jsem zažil druhý den, když jsem šel spát. Všichni tři jsme spali v jedné manželské posteli. První noc mezi mnou a mou láskou spala její sestra. Druhou noc se vyměnily. Odešly spát a já ještě asi hodinu trávil u počítače. Když jsem si šel lehnout a otevřel jsem dveře do ložnice, přišel obrovský útok na mé pudy. Má láska ležela uprostřed postele na zádech a spala. Byla odkopaná, protože bylo vedro a noční košilku měla vyhrnutou až k bradě. Nohy měla roztažené do praku a spokojeně oddychovala. V tu chvíli mi byl nějaký androcur na nic. Vzrušení se dostavilo neuvěřitelnou rychlostí. Chvíli jsem stál jako opařený a vychutnával jsem si ten pohled. Uvědomoval jsem si, že jsem v tuto chvíli pod velkým tlakem svého pudu, který mne nutil něco udělat. Neudělal jsem nic. Prostě jsem si vedle ní lehl a snažil se myslet na něco jiného a usnout. Ale nedařilo se mi. Vzrušení nechtělo ustoupit. Zvedl jsem se a odešel na WC. Po návratu jsem již byl uvolněný. Ulehnul jsem a usnul. Tato příhoda mne sicetrochu vykolejila, ale nebylo to nijak strašné. Pudy se zkrátka dají udržet na uzdě. Když si člověk uvědomuje, co by následovalo, nebo mohlo následovat po tom, co by své pudy uposlechl a má v sobě kousek empatie, nikdy to neudělá. I kdybych tu dívku nemiloval, nejsem za střízlivého stavu a za plného vědomí schopen ublížit jí. Avšak není dobré se takovým situacím vystavovat.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho zpověď 4)

15. ledna 2009 v 22:56 | ♥Naposledy.cz♥
07.05.2008 Zpověď pedofila

Po dlouhých úvahách a dlouhém odhodlávání, jsem se rozhodl, svěřit se své mamce. Po tomto rozhodnutí, jsem čekal na vhodnou dobu, kdy jí to řeknu. Toho dne jsme po obědě vyrazili na zahrádku. Dali jsme si kávu a já jsem měl v plánu jí to u kávy říct. Kávu jsme mněli už dávno vypitou a já pořád ne a ne začít. Pak mamka chvilku dělala na záhonku. Než jsem se odvážil začít, uplynula asi hodina a půl. Najednou jsem to však vyslovil: "Já ti něco musím říct." Mamka se na mně tázavě podívala a zvážněla. "Chci ale, aby sis to nechala pro sebe." pokračoval jsem. Mamka se zeptala: "Je to něco vážného?" Přitakal jsem. Pak jsem vyslovil větu, které jsem se nejvíce bál. "Mně se líbí malé holčičky." Mamka se na mně podívala napůl tázavým a napůl zklamaným pohledem. Ta chvíle ticha se mi zdála nekonečná. "Snad nejsi pedofil?" zeptala se. Jen jsem kývl hlavou a sklopil jsem oči. Opět bylo chvilku ticho. "Tak proto ty jezdíš (Uvedla název obce mé milované.)" Věděla již z dřívějška, že jezdím do této obce a že tam jezdím navštěvovat rodinu s dětmi. Dokonce viděla i pár fotografií. Řekl jsem jí, že tam jezdím za tou malou dívkou, že jsem do ní zamilovaný. Snažila se mne přesvědčit, abych tam nejezdil. Bála se, že jí něco udělám. Vysvětloval jsem jí, že je tam vždy přítomna její mamka, nebo muž, se kterým žije a i kdyby tam nebyli, nemusí se ničeho bát, že bych své lásce nikdy neublížil. Pak se mne mamka zeptala, zda by mi nepomohl nějaký sexuolog. Odpověděl jsem, že k jednomu chodím už rok a že mi zatím léčba nic nepřinesla. Mluvil jsem i o lécích které beru a o tom, že chci přejít k jinému doktorovi. Další rozhovor byl velice rozsáhlý. Mamka se mne snažila přesvědčit, že bych si mněl najít dospělou partnerku. Bavili jsme se i o té, co jsem s ní byl. Mamka měla mnoho otázek a já musel spoustu věcí vysvětlit. To už bylo po cestě domů. Když jsme byli nedaleko mého bydliště, již poněkolikáté zopakovala, abych si našel dospělou partnerku. Já jsem řekl: "Já už mám holku. Já jí miluju a počkám si, až vyroste a pak se s ní ožením, jestli bude chtít." Pak jsme se rozloučili. Šli jsme oba domů. Svěřoval jsem se už několika lidem, ale toto svěření bylo pro mne nejtěžší. Když jsem byl doma, byl to pro mne pocit úlevy. Hodně jsem se bál svěřit se a nyní už to bylo za mnou.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho zpověď 3)

15. ledna 2009 v 22:54 | ♥Naposledy.cz♥
03.05.2008 Zpověď pedofila


Malá rekapitulace: Můj věk je 27 let, má milovaná má 8 let, její nejmladší sestra má 4 roky. Pak má ještě sestru 5 let a bratra 12 let.
Po té, co mamka mé milé uhodla, koho miluji, jsem opět přišel na návštěvu. Vše bylo v pořádku, ale jak jsem předpokládal, občas si do mne rýpla. Co mne malinko mrzí, že se to dozvěděl i muž, se kterým v současné době žije. Asi týden na to, jsem viděl, že je mamka mé lásky online na icq. Pozdravil jsem jí a chvilku jsme si psali. Zeptal jsem se, co dělá ***. (*** je jméno mé lásky.) Odpověď zněla, že je u babičky. Pak se objevila zpráva, které jsem se lekl. Zněla: "Díky za pokec. (následovalo jméno otce mé milé)." Celou tu dobu (asi 5 minut) jsem si s ním psal, aniž bych to tušil. Další zpráva mne šokovala. Bylo v ní: "Jsem rád, že máš zájem o mou dceru. Připrav si peníze, půjdeme je propít." Několik dní jsem o té zprávě přemýšlel. Bál jsem se, že mne chce jen vylákat, aby mi mohl dát nakládačku. Zároveň jsem se s ním chtěl setkat a poznat ho. Do té doby jsem ho viděl asi čtvrt hodiny a za tu dobu toho moc neřekl. Byl unavený po dlouhé cestě. Mluvil jsem o tom s několika lidmi, kteří o mně vědí, že jsem pedofil. Většina si myslí, že bych s ním měl jít na pivo. Jen jeden člověk mi řekl, že by mi ta rodina mohla zničit život. Hodně jsem také přemýšlel, zda oba rodiče napadlo, že bych mohl být pedofil. Zatím o tom ale nepadlo ani slovo. Možná, že mne jen nechtějí urazit.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho zpověď 2

15. ledna 2009 v 22:53 | ♥Naposledy.cz♥
31.03.2008 Zpověď pedofila

Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám navštívit svou lásku. Když jsem se odhodlal a přijel jsem k nim, její mamka byla velice ráda, že tam jsem. Pozvala mne dál a uvařila kávu. Ze všech dětí, byl doma jen starší bratr mé milované. Zeptal jsem se, kde jsou děti. Odpověď zněla, že jsou venku. Jejich mamka hned šla a zavolala je domů. Má malá láska se za chvíli objevila se svou nejmladší sestrou. To byla v tu dobu čtyřletá dívenka, kterou jsem znal, ještě když byla v plenkách a měla dudlík. Nemohl jsem uvěřit, jak zkrásněla. Stále jsem ale měl oči jen pro svou lásku a byl jsem moc rád, že ji vidím. Od doby co jsem jí viděl naposledy, jí vyrostly vlasy až na ramena a moc jí to slušelo. Hned se ke mně šla pomazlit. Trochu přibrala a měla malinko bříško. To jí ale spíše prospělo. Vždy byla dost hubená. Když jsem odcházel, dostal jsem od její mamky lísteček s telefonem, e-mailem a číslem ICQ. Sám jsem pak litoval, že jsem návštěvu tak dlouho odkládal.
Dozvěděl jsem se, že je má láska nemocná, neváhal jsem a přijel jsem k ní. Když jsem byl pozván dál a usadil se v obýváku, má láska seděla a koukala na televizi. Bylo na ní vidět, že jí je opravdu zle. Přišla ke mně a přitulila se. V tu chvíli, jako bych se dotýkal malých kamínek, celá hořela. Během návštěvy se jí postupně udělalo lépe. Její mamka mne v ten den šokovala. Navrhla mi, abych na ni počkal a až bude dospělá, abych se s ní oženil. Vím, že to řekla jen v žertu, ale trochu mne tím potěšila a zároveň mi tím přivodila smutek. Uvědomil jsem si v tu chvíli, že to není ani trochu reálné. Odpověděl jsem, že klidně počkám, ale že nevím, jestli mne bude chtít. Podíval jsem se na mou lásku a odpověď zněla jasně: "Ne!". Necelý týden na to, jsem přijel znovu. Mé lásce bylo už dobře a bylo to na ní znát. Když se její mamka opět zeptala, jestli na ní počkám, dělal jsem, že si to rozmýšlím a pak jsem souhlasil. Když jsem pak odcházel, vzal jsem svou lásku do náručí a řekl jsem, že si jí tedy beru s sebou domů. K mému úžasu souhlasila nejen její mamka, ale i ona samotná a to velice nadšeně. Samozřejmě to bylo jen z legrace, ale její nadšené zvolání "jooo!" mne velice potěšilo a vzbudilo ve mně malinkatou kapičku naděje, že možná ke svatbě někdy dojde. Je to ale celé jen marné očekávání něčeho nereálného.
Mezi tím, již při první návštěvě, se stala ještě jedna věc, která mne velice příjemně překvapila. Požádal mne druh mamky mé lásky, abych se mu podíval na notebook a zkusil ho trochu zrychlit. Když jsem na tom pracoval, přišla čtyřletá sestra mé lásky a posadila se mi na klín. Dlouho jsem na počítači odstraňoval různé nepotřebné aplikace a zakazoval nepotřebným utilitám spouštění po startu apod., když z ničeho nic, jsem dostal od sestry mé lásky pusu na tvář. Chvilku se ještě tulila v mém klíně, když najednou vyskočila a odběhla do pokojíčku. Za chvilku se vrátila se zelenou stuhou a začala mi ji vázat na zápěstí. Bylo vidět, že jí dělá problém uvázat jednoduchý uzlík, ale pochvíli se jí to podařilo. Spokojeně pohlédla na uvázanou stuhu na mém zápěstí a znovu se mi uvelebila v klíně. Doma jsem pak nad touto příhodou dlouho přemýšlel a snažil jsem se přijít na to, co ke mně takový mrňous může cítit. Na druhé návštěvě bylo vidět jak moc je šťastná, když objevila stuhu, kterou mi dala v pouzdře od mého fotoaparátu. Znovu mi ji s velkou snahou uvázala na ruku. Ten den se kolem mne celou dobu motala, a když jsem pak večer přišel domů, vysypal jsem z batohu hrst bonbónů. Moc by mne zajímalo, co si o mne myslí a zda za tím není nějaký dětský platonický cit. Také bych rád věděl, čím si přízeň dětí získávám. Ještě více by mne ale zajímalo, co ke mně cítí má láska. To se bohužel nikdy nedozvím.
15.04.2008 Nedlouho poté se stalo něco, co jsem nečekal. Psal jsem si po ICQ s mamkou mé milované. Zeptala se mne, zda už mám nějakou holku. Odpověděl jsem, že ne. Pak napsala, že k nim jezdím často, jestli nejsem zamilovaný do ní. Když jsem odpověděl, že miluji někoho jiného, začala se vyptávat koho. Samozřejmě jsem jí to nechtěl napsat. Přemlouvala mne asi hodinu a jediné co ze mne dostala, bylo, že to musí tušit a že když jí to řeknu, bude se zlobit. Pokračování rozhovoru si můžete přečíst zde. Byl jsem z toho v šoku. Moc mne překvapila, že to uhodla. I její reakce mne velice překvapila. Ten den jsem nemohl usnout. Byl to pro mne velký zážitek.

ZDROJ:Klikni !

Pedofil a jeho zpověď 1

15. ledna 2009 v 22:46 | ♥Naposledy.cz♥
29.02.2008 Zpověď pedofila 1)

Nevím přesně, v kolika letech to bylo, ale myslím že někdy v patnácti jsem si uvědomil svou odlišnost. Jak jsem na to přišel? Zamiloval jsem se do osmileté dívenky, která bydlela vedle nás. Byl to pro mne obrovský šok. Svět se mi zhroutil, jako domeček karet. Zprvu jsem si to nechtěl připustit a snažil jsem se to ignorovat. Bohužel to nešlo. Rád jsem si s tou dívkou hrával a trávili jsme spolu dost času. Její rodiče měli zahrádku hned vedle naší a naši rodiče se stýkali také. Dnes si již uvědomuji, že jsem v té době, měl velice blízko k tomu, abych jí ublížil. Důvodem byla má neinformovanost a skutečnost, že jsem svou sexualitu neřešil. Neuvědomoval jsem si svou nebezpečnost. Byl jsem tenkrát mladý, nezodpovědný člověk, ale naštěstí jsem své pudy neuposlechl. Tento vztah nevydržel moc dlouho, jelikož se její rodiče rozhodli odstěhovat. Ještě dlouho jsem na ni vzpomínal. Všiml jsem si, že mne nejvíce přitahují děvčátka od 6 do 10 let. Kamkoliv jsem přišel, hned jsem si všiml, že tam nějaké takové děvče je. Dívek v mém věku, nebo dospělých jsem si pomalu nevšiml a to mohly být sebekrásnější. Zkoušel jsem, nevšímat si děvčátek, ale působily na můj zrak jako magnet. Uvědomoval jsem si, že si někdo může všimnout, jak si prohlížím malá děvčátka. I přes to jsem se alespoň letmým pohledům neubránil. Děsila mne představa matky všimnuvší-si že si prohlížím její dceru, zvláště když jsem při tom mněl erekci. V létě řešily tuto situaci sluneční brýle. V zimě jsem si musel dávat o to větší pozor, kam koukám. Časem jsem si zvykl své pohledy kontrolovat. Pokud procházelo děvčátko kolem mne, naučil jsem se neohlížet se za ní. Nejhorší situace nastávaly v případech, kdy jsem byl u někoho a jeho dcera za mnou přiběhla posadit se na klín. V tu chvíli jsem nevěděl jak se chovat. Bylo to pro mne velice příjemné, až do chvíle, kdy jsem cítil nastupující erekci. Nevím, co bych dělal, kdyby si toho ta dívka všimla. Naštěstí se to nikdy nestalo. Buď erekci zadržely pevné rifle, nebo jsem dívku z klínu opět sundal. V mých představách vystupovala tato děvčata většinou jako zkušené milenky a většinou mne k sexu i sváděly. V tu dobu by mne ani nenapadlo svěřit se se svými problémy někomu jinému. Snažil jsem se na venek chovat jako normální heterosexuál. Když mi bylo 16 nebo 17 let, našel jsem si dokonce přítelkyni v mém věku. Tato známost mi vydržela asi tak 14 dní. Při pokusu o sex, jsem selhal, i přes to, že jsem zavřel oči a představoval si dítě. Mé selhání bylo ale způsobeno spíše nervozitou. Po tomto incidentu, jsem to vzdal. Styděl jsem se té dívce znovu pohlédnout do očí. Poté se mé obavy ještě zhoršily. Podvědomě (možná někdy i vědomě) jsem využíval všech příležitostí, být s děvčátky alespoň chvíli v kontaktu. Stačilo mi, být nablízku, popřípadě si s ní povídat. V těchto momentech jsem se cítil velice dobře. Nic mne netrápilo.
Jeden příklad za všechny: Pozval mne kolega k jednomu rybníčku na stanování. Věděl jsem, že tam budou i jeho děti, tak jsem bez váhání přijal. Jeho dcera byla v tu dobu asi sedmiletá. Její blonďaté vlásky a modrá očka jsem si zamiloval. Měla staršího brášku. Za celý týden k ničemu nedošlo, ač jsem vedle ní spal ve stanu. Jistě, při pomyšlení že vedle mne spí, jsem měl erekci. Vzhledem k jejímu bratrovi vedle (ještě že tam byl) jsem to napětí vydržel. Nebýt jeho, nevím, jak by to dopadlo. Dnes už bych asi s nimi v jednom stanu nespal.
Pak přišlo takové období, na které velice nerad vzpomínám. Bylo mi v té době 22 let. Začalo to poměrně hezky a já myslel, že to tak zůstane a že budu šťastný. Poznal jsem o 7 let starší ženu. Měla 6tiletou dceru. Do té jsem se zamiloval. Kluk, se kterým byly, je vyhodil a neměli kam jít. Nabídl jsem jim, že u mne může bydlet. Ze začátku byly obě super. Byla s nimi sranda a vše bylo v pohodě. O obě jsem se staral a snažil jsem se, aby se u mne cítily dobře. Té dospělé jsem sehnal práci, malou vozil do školky a ze školky. Pokaždé, když jsem byl dopoledne doma, připravil jsem pro ně oběd. Asi po půl roce se začala situace rychle měnit. Starší na mne velice špatně působila. Nejdříve jsem se kvůli ní pohádal se svou mamkou. Pak jsem se s ní začal hádat kvůli maličkostem. Veškeré hádky probíhaly přes SMS. Doma se mnou nemluvila a raději zmizela. Vše co jsem pro obě dělal, se začalo pro ni stávat samozřejmostí. Každá sebemenší chybička byla pro ni záminka k hádce. Nikdy jsem nebyl konfliktní člověk a vše jsem řešil v klidu. S ní to ale nebylo možné. Podívám-li se dnes na celou situaci, vůbec se nepoznávám. Byl jsem stále nervózní a podrážděný. Našla si někoho jiného a odstěhovala se k němu. Než to udělala, řekla mi moc ošklivých věcí a velice mi citově ublížila. Něco řekla i malé a ta se mnou také přestala mluvit. Od té doby jsem je nikdy neviděl.
Po tom co obě zmizeli z mého života stejně rychle, jako se objevily, snažil jsem na ně zapomenout. V tu chvíli se mi na inzerát ozvala dívka. Bylo jí 17 let a díky ní jsem rychle překonal smutek z toho, co jsem prožil. Byli jsme spolu asi tři čtvrtě roku. I když to byl moc hezký vztah, zjistili jsme, že každý z nás má úplně jiné představy o životě, který chce žít. Za celou dobu jsme se ani jednou nepohádali. Rozchod byl také velice poklidný. Vztah s ní mi hodně dal. Zjistil jsem, že jsem schopen soulože s dospělou ženou. I když vypadala na 14, její tělo mne moc nevzrušovalo a já si musel trochu pomoci fantazií. Přesto se mi sex líbil a bylo to vlastně poprvé, co jsem souložil. V tu dobu už mi bylo 23 let.
Svou odlišnost jsem vnímal velice negativně. Sám sebe jsem nenáviděl a považoval jsem se za prasáka, méněcenného, podřadného a nehodnotného člověka. Pak jsem si nechal zavést internet. V tu dobu mi bylo 23. Našel jsem pár stránek, na kterých popisovali pedofilové své osobní životy. Četl jsem různé diskuze a články týkající se pedofilie. Po nějakém čase jsem se začal vyrovnávat se svou orientací. Začal jsem o svém problému přemýšlet, což jsem nikdy před tím nedělal. Stále více jsem si uvědomoval svou nebezpečnost. Zjistil jsem, že se s tím dá žít, avšak člověk si musí určit jasná pravidla a striktně je dodržovat. Jediná chyba je absolutně destruktivní. (Nejen pro případnou oběť, ale i pro mne. Nikdy už bych se nemohl podívat sám na sebe, jako na člověka.) Přemýšlel jsem také o návštěvě nějakého sexuologa. Strašně jsem se ale bál k někomu jít. Dodnes považuji za veliké štěstí, že jsem žádné z těch dívek neublížil.
Nějakou dobu se v mém životě nic nedělo. Do práce, z práce, občas nějaké to povyražení s kamarády v hospůdce. Pak jsem se seznámil s malou dívkou ze sousedství. Byla to v tu dobu čtyřletá dívenka. Byla sice trochu mladší, než moje preferované rozpětí, ale líbila se mi. Chodil jsem na kafe s její mamkou a ona sama vždy přišla ke mně a sedla mi na klín.(V té době už mé sebeovládání fungovalo daleko lépe. Nedělaly mi tyto situace větší problém. Stále jsem však měl choutky si alespoň sáhnout.) Chodil jsem k nim tak jednou či dvakrát týdně. Zamiloval jsem se do ní. Tak to bylo asi rok a půl.
V 25 letech jsem se přestěhoval zpět k rodičům, kde jsem bydlel půl roku, než jsem sehnal byt ke koupi. K těmto krokům mne vedla situace v obci. Bylo tam málo lidí a fungovalo to jako vesnice. Nemohl jsem tam už dál vydržet. Hlavně kvůli sousedským vztahům. V domě byl pořád rachot a nepořádek.
Tou dobou jsem se svěřil postupně čtyřem kamarádům. K mému velkému překvapení, vzali tuto skutečnost velice dobře. Jeden z nich pracoval v K centru a využil možností této činnosti, aby mi pomohl. Sehnal seznam dostupných sexuologů a také informace o jejich práci. Vybral jednoho a dovedl mne k němu. Když jsme stáli před domem, kde byla ordinace, měl jsem velký strach. Kdyby nešel se mnou, utekl bych. Když jsem seděl v ordinaci a doktor se začal vyptávat, chtělo se mi umřít. Bylo to velice nepříjemné. Předepsal mi tabletky Androcur a vysvětlil jejich funkci a přidal pár odborných rad. Více se dozvíte v Mé léčbě. Po opuštění ordinace ze mne vše spadlo. Mněl jsem pocit, že to nebylo tak špatný nápad a že jsem dobře udělal. Další schůzky už byly v pohodě.
Když jsem koupil byt, čekala mne velká rekonstrukce. Ta zabrala rok. V létě jsem si udělal den času, abych navštívil svou lásku. Hned ve dveřích mi skočila kolem krku. Mněl jsem z toho radost a byl jsem rád, že ji po roce vidím. Pak zase rekonstrukce…
Po dokončení rekonstrukce, jsem začal přemýšlet co dál. Život se dostával do nudných stereotypních kolejí. Odhodlal jsem se a napsal jsem Kaszovi. Byl to jeden z pedofilů, který měl na internetu své stránky (viz odkazy). Četl jsem takových stránek více, tato mi však byla nejvíce sympatická. Poprvé, co se Kasz připojil na ICQ a začal si se mnou psát, jsem byl velice nervózní. Ten den jsme si psali asi 4 hodiny. Celou dobu nervozita zůstávala, ale byla čím dál menší. Poté co jsme rozhovor ukončili, šel jsem se psem ven, zapálil jsem si cigáro a měl jsem dobrý pocit. Věděl jsem, že jsem udělal dobře. Další rozhovory byly daleko příjemnější a byl jsem rád, že si mohu promluvit s člověkem, který mne pochopí.
Dále mne však ubíjel stereotyp a navíc v novém bydlišti jsem nemněl příležitost být v blízkosti dětí. To se stále více projevovalo na mé náladě. Občas jsem proto zašel do bazénu v době, kdy byla největší pravděpodobnost výskytu dětí. To mne zatím uspokojovalo. V době jarních prázdnin, byla prodloužena provozní doba, tak jsem toho využil. Po příchodu do bazénu, byla má nálada na maximu. Všude spousta krásných děvčátek. V jednu chvíli jsem seděl sám ve vířivce (asi pro 6 lidí) a sledoval kolem pobíhající děvčátka, když v tom čtyři desetileté dívky vlezli ke mně do vířivky. Chvíli jen tak blbly a pak začaly hrát jakousi hru na potápění. Jedna z nich mne vyzvala, abych hrál s nimi. Rád jsem se připojil. Hra trvala asi 10 minut, než odešli. Těch 10 minut mne nabilo energií asi na 14 dní. (jen lituji, že jsem se s nimi neseznámil blíže. Ani neznám jejich jména.) Špatná nálada byla tatam.

ZDROJ:Klikni !

Legalizace pedofilie,zavírání dětí

15. ledna 2009 v 20:36 | ♥Naposledy.cz♥

Nový trestní zákoník: legalizace pedofilie, zavírání dětí

.11.2008, 14:45

Několikrát novelizovaný starý zákoník bude v roce 2010 nahrazen novým. Snižuje se v něm hranice trestní odpovědnosti a povoluje sex od 14 let. Katarský princ, Kulínský a Opočenský se 13. 11., kdy byl nový zákoník schválen, museli zaradovat. Po roce 2010 totiž nebudou trestně stíháni za sexuální zneužívání malých holčiček a nemusí svou sexuální orientaci skrývat. Těm, co se na ně budou dívat, budou hrozit dva roky ve vězení.

Katarský princ, Kulínský a Opočenský své sexuální orgie s malými děvčátky však nebudou moci nahrávat na video, ani se s nimi fotografovat. Za takové jednání by jim hrozilo vězení od 1 do 8 let. O to víc děvčátek, případně chlapečků, ale mohou svobodně "osouložit". Právě malí chlapečci jsou tímto novým zákoníkem ohroženi nejvíce. Neboť sexuologové očekávají zvýšený nárůst pokusů a nátlaku ze strany pedofilů právě ke chlapeckému pohlaví. Ani děvčátka však zvýšeného zájmu pedofilů a s tím souvisejícího brzkého "odpanění", nebudou ušetřena.
Podle odhadů v současnosti začíná sexuálně žít 5% dětí před dovršením 15 let (některé odhady uvádějí dokonce až 15%). Po roce 2010 lze předpokládat další snížení věkové hranice.

Díky naší sobeckosti pedofilie a kriminalita ohrožuje naše děti a společnost

Ze statistik, vyjádření sexuologů a psychologů vyplývá, že jsou děti do sexuálního života vháněni staršími dětmi a dospělými pod tlakem. Ve skutečnosti sexuálně žít, v drtivě většině případů, ani nechtějí. Mezi svými vrstevníky a díky iracionální legislativě, mají pocit, že jsou neúspěšní, pokud ještě v 15 letech o své panictví/panenství nepřišli. A tak místo honby za dobrými známkami nahánějí někoho staršího, kdo by je této přítěže zbavil, aby mohli patřit do dospělého světa úspěšných, kam je společnost tlačí.
Rodiče mají na svá kvítka stále méně času, neboť upřednostňují svoje potřeby a zájmy. Děti tak, bez přirozené kontroly, páchají čím dál častěji trestnou činnost, neboť jsou bezprizorní, bez přirozené autority, která by jim vštěpovala kvalitní společenské hodnoty.
Samozřejmě, že 15leté děti vůbec netuší a ani je nezajímá, co je trestná odpovědnost, natož aby to tušilo dítě ještě mladší. Nehledě na to, že děti mají různou psychickou vyspělost. Jejich rodiče však nechtějí nést odpovědnost za své děti a "kazit" si jimi svůj vlastní život, proto jsou pro snížení jejich trestné odpovědnosti. Odpovědnost za tyto malé děti tak často přebírá stát pomocí různých zařízení, jako jsou diagnostická zařízení, nebo dětské výchovné ústavy. Dospělý jedinec, který z tohoto ústavu vyjde, nezná kvalitní společenské hodnoty a jelikož je zvyklý, že se o něj stará ústav a stát, neváhá a páchá trestnou činnost vědomě. To, že se dostane, díky svému jednání, do vězení mu nevadí. Tam si připadá jako doma.
A tak se dětem na základních školách zakazují nosit mobilní telefony, aby nenatáčeli svoje stupňující se agresivní sklony, šikanu a obecně asociální chování. My dospělí přece nechceme někde na internetu narazit na video zrovna našich kvítek, která budou někoho šikanovat a už vůbec nechceme věřit tomu, že za jejich chování může naše sebestřednost.

Večer se pak, při zaslouženém odpočinku, díváme na celovečerní filmy, seriály a reklamy, ve kterých jsou malé děti pompézně duševně vyzrálé (absurdita zachází tak daleko, že se v jednom z úspěšných filmů "Pošli to dál" objevuje jako hlavní hrdina malý desetiletý chlapec, který morálně zachraňuje celé svoje okolí a nakonec celý svět, navíc umírá jako mučedník). Alibisticky si libujeme, že je všechno v pořádku, děti jsou za sebe odpovědné a to po nich i v absurdní mezi vyžadujeme. Kolotoč, který vede ke zvýšené kriminalitě a pedofilii se roztáčí.

Z pocitu frustrace a vlastního selhání požadujeme tvrdší tresty

Věznice, díky naší pohodlnosti a sobeckosti, praskají ve švech. Trestanci tak žijí ve stále horších podmínkách. Čím méně životního prostoru a čím delší tresty, tím větší agresivita, násilí a nenávist vůči společnosti.
Tím více se trestanců bojíme a požadujeme pro ně vyšší tresty. Není to však jediný důvod. Důvod, proč si přejeme aby někdo jiný co možná nejvíce trpěl, pramení z našeho komplexu neúspěšnosti a sebelítosti. Pod tíhou všech požadavků dnešní doby, uspěchaného a stresového života, které jsou na nás kladeny, se propadáme do vlastních pocitů neúspěšnosti a depresí.
Depresemi trpí nejčastěji produktivní lidé mezi 24 a 44 lety. Hranice se však snižuje a případů narůstá. V zahraničí (na západě) tvoří pacienti s depresí až 50% případů v psychiatrických ambulantních zařízeních a více než třetinu případů v ordinacích praktických lékařů. Jde o závažný problém, neboť u takto postižených jedinců se zvyšuje o 50% riziko sebevraždy.
Vinu za to dáváme většinou někomu jinému - vládě, politickým stranám, rodičům, druhům, či družkám, dětem, přátelům a nakonec trestancům. Odmítáme fakt, že si za tyto problémy můžeme sami.
Vždy když začneme mluvit o trestancích, představíme si svojí vlastní nedokonalost, svoje selhání a životní prohry. Představujeme si sebe v situacích, na které nemůžeme být hrdí. Naše volání po přísnějších trestech tak nepramení z nějaké sociologické, nebo psychologické studie, které by nám nedali zapravdu, ale z touhy ukázat na někoho jiného a zamaskovat tak vlastní neúspěchy.
Ač se nepovažujeme za vrahy, tak často požadujeme tresty smrti. Myslíme si, že se vrahy nestáváme, neboť vraždí celá společnost (tedy i ti co s trestem smrti nesouhlasí). Odpovědnost za nás tak nese stát. Nestáváme se pak horšími, než jsou ti, kterým jsme svým sobectvím zničili životy a kteří teď mají jako domov vězení? Kdy za sebe konečně začneme být opravdu zodpovědní?

Zdroj:KLIKNI!

Jak se pedofil vyrovnává se svojí sexualitou

15. ledna 2009 v 20:30 | ♥Naposledy.cz♥
vydáno 13. 11. v 14:30

Když jsm našel článek "Život v těle pedofila", rozhodl jsem se v diskusi pod ním reagovat na některé příspěvky. Jelikož jsem pedofil, uváděl jsem pohled diskutujících na tuto úchylku na pravou míru. Jedna z diskutujících mne a ještě mého "kolegu" vyzvala, aby jsme napsali článek na toto téma sami. Oba jsme to zamítli. Já jsem si to ale nakonec rozmyslel, tak tady můj článek je.
Nějakou dobu před tím, než mi bylo patnáct let, jsem se občas přistihl, že si prohlížím malá děvčátka. Ten pohled byl pro mne nádherný. Moc se mi děvčátka líbila, ale také mne vzrušovala. Já jsem si to však nechtěl přiznat a sám jsem si říkal "Přeci nejsem nějaký pedofil." V té době jsem pod pojmem pedofil znal to, co zná a myslí si většina lidí ve společnosti, tedy pedofi = člověk, který ubližuje dětem a sexuálně je zneužívá. Někdy v patnácti letech ale přišel zlom. Pominu-li nějaké ty dětské lásky, poprvé ve svém životě jsem se zamiloval. Jenže ne do své vrstevnice, ale do sedmileté sousedovic dcery. V tu dobu jsem si to poprvé naplno uvědomi a sám sobě jsem si to přiznal. "Já jsem pedofi. To nemůže být pravda. To není možné. Já jsem pedofil!" Ta dívka se mi moc líbila. Miloval jsem jí, ale víc, než její osobnost, jsem vnímal její tělo. Strašně jsem se toužil dotknout, pomazlit se atd atd… Využíval jsem každé příležitosti být s ní. Sám jsem si říkal "Jak to udělat, jak jí odlákat někam, kde budeme sami, kde…" Tenkrát jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že by jí takové chování mohlo ublížit. Naštěstí jsem se nikdy neodhodlal, něco zkusit. Sám sebe jsem za tohle nenáviděl. Pokaždé, když jsem v televizi viděl, že někoho chytili a odváděli ho v želízkách k soudu, který mu vyměřil trest za zneužití dítěte, tak jsem si říkal " Tak takový jsem také, také mne takhle jednou povedou. Skončím někde v base." Nějaký čas na to, se tato dívka s rodiči odstěhovala. Dloho jsem na ní vzpomínal a často jsem si jí představoval ve svých sexuálních fantaziích.
Nijak jsem neřešil svou odlišnost. Pečlivě jsem to tajil před všemi lidmi a snažil jsem se před vrstevníky a ostatními chovat normálně. Občas některý ze spolužáků, přinesl do školy pornočasopis. Všichni kluci se kolem něj shlukli, samozřejmě jsem mezi nimi nechyběl. Ty ženy tam, mne ale nehchávaly klidným. Při pohledu na ně, jsem necítil žádé vzrušení a ani se mi z většiny nějak moc nelíbily. To mne ještě více zneklidňovalo. Asi v sedmnácti letech, jsem se seznámil se stejně starou dívkou. Po nějaké době přišlo i na první sex. Ta holka mne vůbec nevzrušovala, ale když se ke mně přitulila a začala mne líbat a dotýkat se mne, přeci jen se vzrušení dostavilo. I přes to, jsem však selhal. Nedokázal jsem udržet erekci a ze sexu nic nebylo. Moc jsem se za to styděl a na celé věci hrál roli nejspíš i fakt, že jsem byl hodně nervózní. Té dívce jsem se pak vyhýbal.
Nedlouho na to jsem si našel práci a dokonce i byt. Odstěhoval jsem se od rodičů a zařídil si byt. Koupil jsem si počítač a nechal zavést pevnou linku. Přes modem jsem se připojil k internetu. Mimo jiné, jsem začal vyhledávat i dětskou pornografii. V té době bylo ještě držení těchto materiálů legální. Přes vyhledávač jsem narazil na rozcestník, plný banerů, slibujících od aktů, až po nejtvrdší pornografii. Po kliknutí na baner, se otevřelo dalších pět oken s rozcestníky. Když jsem okno chtěl zavřít, otevřelo se dalších pět oken a zase jen rozcestníky. Občas se mezi nimi oběvila stránka, s jedním, nebo dvěma obrázky, avšak mizerné kvality. Po hodině boje a urputného klikání jsem to vzdal a počítač natvrdo restartoval. Výsledek byl pár malých obrázků a velký účet za telefon. Přesto jsem to párkrát zkusil znovu, ale výsledek téměř nulový. Po čase jsem si pořídil připojení, s neomezenou dobou a daty. V časopise jsem se dočetl o P2P sítích. Tam už jsem našel i videa a fotky, někdy i s tvrdou pornografií. Při použití této pornografie, jsem se sice výborně vybil a uvolnil, ale pak přišly výčitky svědomí. Děti na záběrech se netvářili nějak šťástně a kolikrát i brečeli. Rozhodl jsem se, že toto používat nebudu a vše jsem smazal. Nechal jsem si jen pár aktů, které se mi líbili. Dále jsem už vyhledával spíš jen akty, nebo běžné fotky dětí a dětský modeling.
Pak jsem na internetu našel Kaszovu stránku a několik dalších stránek, které psali pedofilové. Pečlivě jsem je všechny přečetl. Začal jsem přemýšlet o těch stránkách a sám o sobě. Můj pohled na sebe samotného, se začal pomalu měnit. Uvědomil jsem si spoustu věcí, jako třeba to, že když mne vzrušují děvčátka, neznamená to, že je musím zneužívat. Také jsem začal přemýšlet, jak se tyto zneužité děti cítí a uvědomil jsem si, že jim takové jednání může hodně ublížit. To jsem ale už tušil při prohlížení dětské pornografie. Stále jsem se ale nemohl smířit s tím, že jsem odlišný.
Mezi tím jsem prožil dvě lásky s malými děvčátky. Nikdy jsem jim neublížil a vztahy to byli krásné, kamarádské. Jedna z těch dívek u mne dokonce i bydlela asi třičtvrtě roku se svou maminkou. Také jsem asi půl roku chodil se sedmnáctiletou dívkou. Z mé strany to ale nebyla žádná láska, ale měl jsem ji rád. Měli jsme i pravidelný sex. Nakonec ale ta dívka vztah ukončila. Dodnes ani nevím proč. V průběhu tohoto vztahu jsem se vyronal se svou odlišností a vším s tím spojeným. To už mi bylo 24 let. Po celou tu dobu, co jsem se vyrovnával s pedofilií, jsem byl nejspíše dost nebezpečný dětem. Ikdyž poslední dva vztahy s malými děvčátky jsem prožíval už jinak. Moc mne naplňovalo, když jsem jim mohl udělat radost a připravit nějaký pěkný zážitek.
Pak jsem se zamiloval znovu. Tentokrát byla ta holčička ale mladší, bylo jí 5 let. Také intenzita těchto citů byla daleko větší, než před tím. Znám jí dodnes, kdy jí je již 9 let. Mám s ní a její rodinou moc pěkný vztah a poprvé v životě se cítím šťastný. Samozřejmě nemohu té dívce ani naznačit, co k ní cítím. Náš vztah musí zůstat kamarádský.
Je to poprvé, co popisuji to, jak jsem se vyrovnával se zjištěním, že jsem pedofil. Pocitů v tomto období bylo samozřejmě mnoho a nemohu je zde uvést všechny, ale většina z nich byla dost negativních a někdy jsem se na sebe ani nemohl podívat do zrcadla. Popisuji je proto, že bych chtěl přítomným položit pár otázek.
  1. Myslíte si, že kdyby společenské představy o pedofilovi, byly blíže pravdě a více se o tématu mluvilo pravdivě i v médiích, bylo by mé období sebevyrovnání kratší, popřípadě žádné?
  2. Je vůbec možné, dosáhnout toho, aby společnost, jako celek, přijímala pedofily více pozitivně a neviděla v každém jen kriminálníka a budocího sexuálního delikventa?
  3. Nastane někdy doba, kdy bude moci pedofil veřejně a pod svým pravým jménem otevřeně říct "Já jsem pedofil", aniž by ho společnost nezavrhla a mohl dále využívat svých práv a učit třeba na základní škole?
Pokud Vás tento příběh zaujal, kompletní ho najdete na mé osobní stránce, kterou mám uvedenou v profilu. Tam je ale popsán trochu jinak a najdete tam také mé zkušenosti s odbornou léčbou, kterou jsem však vyhledal až v době, ve které už jsem jí nepotřeboval. V době, kdy bych potřeboval odborníka, nebo někoho, s kým bych o tom mohl mluvit, by mne ani nenapadlo, to někomu říct. Dnes to o mně ví docela dost lidí z mého okolí a všechny jejich reakce jsou pozitivní.

Zdroj:KLIKNI!!

Pražský kabinkový pedofil

15. ledna 2009 v 20:27 | ♥Naposledy.cz♥

Pražský kabinkový pedofil unikal pouhé dva dny

19.12.2008 - 18:39
Praha - Od středečního podvečera prošetřovali kriminalisté čtvrtého policejního obvodu případ sexuálního zneužívání nezletilých.
Toho se měl dopustit v té době neznámý pachatel v obchodním centru v Praze 4. Pedofil, který v posledních týdnech ohrožoval děti v pražských obchodních centrech, byl dnes dopaden. Informovala o tom Policie České republiky.
Na základě zveřejnění skutečností souvisejících s případem v médiích se na linku tísňového volání přihlásili pozorní spoluobčané. Ti uváděli, že byli buď svědky, nebo přímo aktéry obdobných incidentů v obchodních centrech takřka na celém území hlavního města Prahy. Informací od spoluobčanů, více či méně věrohodných, se kriminalistům sešlo značné množství. A na mužích zákona bylo všechna tato oznámení vyhodnotit, analyzovat a následně samozřejmě prověřit.
V závěru zůstala přibližně pětice relevantních informací, kterým se kriminalisté intenzivně věnovali. Nakonec se jedno z těchto oznámení ukázalo jako pravdivé a policisté díky němu zadrželi dnes v odpoledních hodinách v jedné ze zahradních chatek v ulici Na Kyndlovce v Praze 8 pětatřicetiletého, slovensky hovořícího muže.
Zadržení tohoto muže proběhlo doslova na poslední chvíli. Již z jeho prvotního výslechu totiž vyšlo najevo, že poté, co se uviděl v televizním zpravodajství, chystal se opustit Českou republiku, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání.
K jednomu skutku pohlavního zneužívání se zadržený již doznal, další tři případy kriminalisté v současné době dokumentují a bezmála další dvě desítky těchto skutků budou prověřovat. Dotyčný také sám uvedl, že v minulosti byl již odsouzen k trestu odnětí svobody v zemích Evropské unie, a to pro majetkovou trestnou činnost. V současné době s ním kriminalisté v souladu se zákonem provádějí úkony trestního řízení.
Za trestný čin pohlavní zneužívání hrozí pachateli trest odnětí svobody v délce trvání až 8 let.

Zdroj:Klikni !

Otřesný případ sexuálně motivované vraždy

15. ledna 2009 v 20:25 | ♥Naposledy.cz♥
Otřesný případ sexuálně motivované vraždy devítiletého Jakuba vyvolává otázku, jak ochránit svoje dítě?

Přečtěte si nejčastější triky deviantních pedofilů... Jakubova maminka syna mnohokrát upozornila, že nesmí chodit, ani mluvit s cizími lidmi. Přesto se chlapec nechal odlákat z parku do pronajatého bytu vzdáleného asi tři minuty chůze na slib počítačových her. A možná následoval po svých za město člověka, který ho zneužil (poslední okamžiky života dítěte jsou zatím předmětem vyšetřování). Jak je to možné? Také by vaše děti rázem zapomněly na všechna rodičovská varování?

Podle dětských psychologů je nejúčinnějším způsobem, jak děti varovat, nacvičování modelových situací. Jejich představivost jinak nezafunguje správně a připravený pedofil je nakonec přesvědčí a jejich námitky zlomí. Ze statistik vyplývá, že pedofilové nejčastěji využijí ochoty dětí pomáhat: hledat pejska, přečíst vizitky na zvoncích, poponést nákupní tašku. Dále to zkoušejí prostřednictvím naléhavých vzkazů od rodičů: "Já jsem Tonda. Honem, nastup si, musíme do nemocnice. Tvoje maminka si zlomila nohu a posílá mě, abych tě tam dovezl." Třetí nejčastější skupinou triků jsou pak předstírané zdravotní prohlídky dětí. Dospělý pedofil se přiblíží k vytipované oběti a projevuje starost o její zdraví. "Neublížil sis na té prolézačce? Já viděl, že jsi se uhodil. Ukaž... Jsem doktor, poznám to po hmatu. Nebolí tě něco?"

Chcete vědět, jak děsivě může konverzace probíhat?
Pedofil: "Ahoj holčičko."
Dívenka (váhavě): "Ahoj..."
Pedofil: "To je dneska hezké sluníčko. Ale já jsem smutný. Zrovna se mi ztratil malý pejsek."
Dívenka: "Já si nesmím povídat s cizími lidmi."
Pedofil: "Aha. To je správné. Já jsem Karel. A ty?"
Dívenka: "Hanička."
Pedofil: "Tak vidíš. Já jsem Karel a ty Hanička. Už nejsme cizí, když známe jména..."

Potíž je také v tom, že si děti obvykle představují "zlého" člověka jako nevzhledného, páchnoucího a zvláštního. Často vlivem pohádek, jindy jsou na vině zkresleného vnímání rodiče. Právě takové popisy však na mnoho deviantů vůbec nesedí a tak nevzbudí všedním zjevem v dítěti strach.





Registr potencionálně nebezpečných osob v České republice neexistuje, ani kriminalisté nemohou nahlížet do lékařských evidencí. Ne však každý, kdo zneužije dítě, je pedofil. Naopak - z celkového počtu zneužití dětí připadá pouhá desetina na vrub pedofilů, ostatní delikty spáchají "normální" lidé bez sexuální úchylky. Sexuálně motivované vraždy dětí nejsou v republice příliš časté. Od revoluce je Jakub třetí obětí.

Velmi trpěla také osmiletá holčička, kterou v roce 1995 zabil deviant Stanislav Večeřa. Trápil ji téměř hodinu - znásilnil ji, vlekl bránící se do lesa, mlátil paličkou na maso do hlavy, bodal a nakonec uškrtil. Na stejně starou dívku zaútočil už v roce 1981 a strávil za to několik let ve vězení.

Začátkem sedmdesátých let předvedl učebnicový příklad, jak nalákat dítě, pedofil Vojtěch Běloch v Dubňanech na Hodonínsku. Vyhlédl si šestiletou Marcelku Konečnou přesně v poledne, kdy šla domů ze školy. Prvňačce slíbil, že jí ukáže pohádkovou knížku. Marcelka se zdráhala, zlomilo ji až ujištění, že v bytě, kam jdou, čeká maminka. Dokonce se nechala přesvědčit, aby šla po ulici deset metrů za svým vrahem. Běloch si tak jistil, že nebude podezřelý.

V červnu 1966 nalákal extrémně nebezpečný pedofil Jaroslav Papež, několikrát trestaný za sexuální delikty namířené proti dětem, jedenáctiletého Pepíka Neumana na sledování nepřístupného filmu "Komisař Maigret zuří" do promítací kabiny pražského kina Metro. Několikrát ejakuloval během toho, co chlapcovi stříhal hlavu. Pak mu zasadil 36 bodných ran nůžkami. Mezitím však musel vyměnit filmové kotouče, lidé v sále pískali. Těžce zraněný Pepík se mezitím plížil pryč, vrah ho však dostihl, uškrtil a hodil do šachty.V době, kdy ztraceného syna hledala maminka (dokonce brala za kliku zamčených dveří kabiny), chlapec ještě žil…
Foto: aZprávy, Profimedia.cz

Zdroj:Klikni !

Tajné kody pedofilu

15. ledna 2009 v 20:21 | ♥Naposledy.cz♥
Pedofílie patří mezi lidskou sexualitu stejně neodmyslitelně jako ostatní fílie. Na úvod je ovšem potřeba zdůraznit, že ve většině zemí je pedofílie trestná a rozhodně nepatří mezi všeobecně akceptovatelné sexuální záliby. Internet bohužel pomáhá šíření tohoto zlořádu a je třeba ho sledovat, najít a vymýtit v zárodku.




Každá subkultura hovoří svým vlastním dialektem. Bohužel i taková podvratná skupina těch největších ubožáků světa, a to pedofilů nejsou výjimkou. Z tohoto důvodu v lednu 2007 FBI vydalo oběžník symbolů a log sloužících k identifikaci sexuálních deviantů. Oběžník byl rozeslán do všech poboček FBI, kde pracuje velké množství lidí na kauzách zneužívaných dětí.

Internet je svobodný svět, ale má to samozřejmě svá negativa.
Pedofile pronikla i do nejhlubších zákoutí všech sociálních skupin a hlavně internetu. Vlády všech zemí se snaží v maximální míře potírat tuto sexuální orientaci a deviaci už v zárodku. Bohužel s technologickým rozvojem roste i schopnost této skupiny lidí být čím dál více v utajení. Přeci jenom musí mezi sebou udržovat jako komunita kontakt. Ten kontakt je založen právě na symbolech a heslech. Víte například co u pedofilů znamená modré navzájem spirálovitě propojené trojúhelníky? Pokud by jste náhodou takový symbol uviděli na internetu, nebo na krku svého známého tak se mějte na pozoru. Dotyčný symbol značí "milovníky chlapečků".

V boji s pedofilií například pomáhá magnetická rezonance, která umožňuje zaznamenat činnost mozku,když pacient přemýšlí. U pacientů s touto orientací bylo zjištěno, že jistá část mozku reaguje při prezentaci fotografií s klasickým erotickým obsahem jinak než u normálně sexuálně orientovaných lidí. Jednalo se o část hypotalamu, kde se uvolňují lidské hormony. Toto zjištění však nelze brát jako určující, pouze je klíčem k dalšímu sledování a zkoumání.

V roce 2006 v ČR došlo k posílení policejního oddělení, které monitoruje dění této skupiny obyvatel na internetu a zákonodárci přijali za své schválení normy, která přitvrdila podmínky provozovatelům serverů, kteří mají za povinnost schraňovat údaje o svých klientech a datech, které stáhli, rozhodně déle než dva měsíce jak bylo dříve stanoveno.

Webových stránek věnujících pedofilnímu obsahu je na Internetu neuvěřitelné množství a najít je, skutečně není nejmenší problém. Pravdou je, že za mnohými se skrývá neuvěřitelné množství havěti, která vám může znatelně poškodit počítač, odkazy na odkazy odkazů, miliony vyskakovacích oken, ale to jen kvůli tomu, že nepatříte do skupiny a neznáte ty skutečné cesty a symboliku.

zdroj:
FBI












Zdroj:Klikni !

Hledá se další pedofil

15. ledna 2009 v 20:18 | ♥Naposledy.cz♥

Tento muž zneužíval chlapce v jihovýchodní Asii.


Fotografii dalšího muže podezřelého z pedofilie zveřejnil na své internetové stránce Interpol. Ani po dvouletém pátrání se ho totiž mezinárodní policejní organizaci nepodařilo identifikovat.



Aktualizace uvnitř článku - pedofil zadržen!
Poprvé tuto strategii Interpol využil minulý rok. A slavil s ní úspěch: díky reakcím, které přišly z celého světa, zjistil totožnost dvaatřicetiletého pedofilního Kanaďana Christophera Neilla.





08.05.2008 - AKTUALIZACE:
Interpol úspěšně zadržel osmapadesátiletého muže, kterého kvůli pedofilii hledal přes internet. K jeho nalezení tímto způsobem stačily dva dny. Muž byl nakonec identifikován jako Wayne Nelson Corliss, který se živí jako herec s uměleckým jménem Casey Wayne.
Zatčen byl ve městě Union City ve státě New Jersey. Jeho fotografii před dvěma dny zveřejnil na internetu Interpol, kterému se muže podle snímku dlouho nedařilo identifikovat. Po zveřejnění fotky Interpol sdělil, že během jednoho dne přišlo na 200 tipů, kdo muž je.

Zdroj:Klikni !

Po Českém internetu řádí pedofil!

15. ledna 2009 v 20:13 | ♥Naposledy.cz♥
ImagePo českém internetu řádí pedofil! Komunikuje anglicky a okukuje bezbranné dětičky přes webkameru! Zneužívá k tomu komunikační systém (a stejnojmený program), populární ICQ. Bdělá policie se chystá k akčnímu zásahu...
Tyto pitomosti a ještě nějaké jiné vás asi začnou napadat, nebo by napadat měly, při čtení titulku a článku z deníku Mladé fronty Dnes, který se při každé příležitosti pyšní svou údajnou seriozitou:



Česká policie poprvé hledá pedofila z ICQ. Pod článkem je podepsán Ondřej Tolar, ale takovéto "klikací" články s bulvárními titulky s naprosto scestným obsahem nejsou v tomto listu žádnou výjimkou. Na superpopulární vlně zájmu o "pedofilii" se jistě brzy ráda svezou i další média, a tak nezůstaňme pozadu.
běžná situace
K věci samé se dá říci jen málo. Jakási dvanáctiletá dívka údajně kontaktovala redakci MF Dnes s tím, že byla obtěžována prostřednictvím komunikačního programu ICQ. Zneužití mělo spočívat v tom, že ji jakýsi neznámý muž, s nímž si chvilku povídala anglicky, vyzval k zapnutí webkamery a poté k svléknutí trička. Dívka pak projevila překvapivě více inteligence než redaktoři MF Dnes a prostě komunikaci ukončila. Samo o sobě naprosto běžná situace v internetové komunikaci přes protokol ICQ, webové chaty nebo i e-mail. Ne tak pro aktivisty z Mladé fronty Dnes.
Nakonec, horké politické léto je pryč, napínavý souboj mazlík Topolánek vs. ďábel Paroubek je zhruba na měsíc passé, a tak přišel čas vytáhnout po nafouknutých skandálech s bankovními konty čtenářsky bezkonkurenčně nejatraktivnější téma sexuálních úchylek, konkrétně pedofilie. Trapnost uchopení tématu však připomíná "odposlechy" poslanců blahé paměti volajících si nevědomky do vlastních hlasových schránek.
ICQ je anonymní
Tak především je služba využívající komunikačního systému ICQ naprosto anonymní. Na webových stránkách firmy, která tuto službu poskytuje, si prostě založíte účet, obdržíte UIN (univerzální internetové číslo, mimochodem, také odsouhlasíte, že je vám více než 13 let) a pod tím se pak pomocí programu ICQ (nebo jiných programů schopných komunikovat tímto protokolem, lze se také připojit přes webovou stránku) můžete kdykoliv přihlásit. Jediná vaše identifikace je jedinečné přidělené číslo a to, co si o sobě napíšete do osobního profilu.
Samozřejmě, že jsou naivkové, co si vypisují veškeré formulářové údaje, pravé jméno, adresu, rodné číslo, velikost bot a snad i čísla kreditních karet. Někteří také umisťují do profilu atraktivní sexuálně vyzývavé fotografie (občas i své vlastní) - zkrátka, vše je dovoleno a kontrolovat se to nedá ani náhodou. Že se tedy oné údajné oběti dálkového zneužívání přihlásil "neznámý muž" je stejně tak pravděpodobné, jako že to mohla být "neznámá žena". Záleži na tom, kdo se za co právě vydával.
Pedofil nerovná se zločinec
Na to, že novináři s neotřesitelnou tupostí zaměňují sexuologický pojem pedofilie s pohlavním zneužíváním nezletilých, ba co víc, činí tyto dva pojmy v populární zkratce totožnými, jsme všichni tak dávno zvyklí, že už to nikomu ani nepřijde. Pedofilie je přitom pojmenování sexuální orientace podobně jako homosexualita nebo heterosexualita. Pedofil se cítí sexuálně přitahován osobami s nevyvinutými sekundárními pohlavními znaky, nic víc a nic míň, tedy převážně dětmi.
Jestli se z pedofila stane pachatel trestného čina pohlavního zneužívání nezletilých není až tak záležitost jeho sexuální orientace, ale jeho konkrétních činů. Je to sice vzhledem k povaze pedofilie pravděpodobnější než třeba u homosexuálů (jak je to dávno, kdy bylo slovo homosexuál synonymem pro zvrhlíka a znásilňovatele nevinných chlapečků?), ale fakt z kriminálních statistik, že naprosté většiny trestných činů pohlavního zneužívání dětí se dopouštějí sexuologicky "normální" heterosexuálové, velmi často rodiče a nejbližší příbuzní zneužívaných dětí, je neoddiskutovatelný.
téma má vzbuzovat sexuální fantazie, a nikoliv pedofilů
Skuteční pedofilové se nadto dostávají k soudu často za jednání, které je charakterizováno jako zneužívání jen díky zákonné patnáctileté hranici, případně v roli učitelů, trenérů či oddílových vedoucích, kteří podle zákonů "zneužívají" nicnetušící nevinné svěřence. Pedofilové totiž bývají díky své schopnosti soucítit s dítětem v těchto povoláních velmi úspěšní. Na rozdíl od výše uvedené daleko největší skupiny pachatelů pohlavního zneužívání dětí se totiž pedofil už z principu své orientace málokdy odhodlá k jednání proti vůli dítěte, natož aby mu vědomě ubližoval.
Pedofilové se také málokdy upínají na vzrostlejší děti, které mají rozvinuté sekundární pohlavní znaky a vypadají spíše jako mladí muži nebo mladé slečny, což by v článku MF Dnes popisovaná dvanáctiletá dívka být spíše mohla; dnešní dvanáctiletí mají tělesné proporce jako mívali před dvěma generacemi teprve šestnáctiletí či sedmnáctiletí. Pro novinářskou tupost přisuzující pedofilii každému, koho přitahuje prsatá čtrnáctka, jen protože je "pod zákonem", je tohle ale příliš složité uvažování.
děti zneužívají převážně normálové
Za zmínku také stojí úvaha, proč je pedofilie pro jinak "normální" většinově heterosexuální publikum tak atraktivní téma. Stejně jako otcové, strýcové, dědové a bratři (někdy i matky) sexuálně zneužívající děti si představí pod pojmem pedofilie fantazie o sexu s dětmi nikoliv jako s dětmi, ale s jako povolnými malými dospělými. Léčí si tak často svou sexuální frustraci ze setkání s rovnocennými partnery, na které často nestačí a s nimiž si lidé zneužívající děti nevědí rady. Faktor využití moci (např. otce) nad bezbranným a bezmocným dítětem hraje také svou roli.
Paradoxně tohle jsou důvody skutečným pedofilům z principu cizí, ačkoliv mezi všemi skupinami lidí se najdou černé ovce. Pravděpodobnost, že vaše dítě zneužije anebo mu ublíží učitel nebo trenér s pedofilní sexuální orientací, by mohla ležet řádově níže, než že mu takto ublíží vlastní otec (strýc, bratr) - jak potvrzují kriminální statistiky.
MF Dnes problematiku pedofilie zneužívá
Tohle všechno by mohla Mladá fronta Dnes publikovat, tohle všechno je dostupné z všeobecně přístupných pramenů. Namísto toho se patrně z marketingových důvodů věnuje jako správný bulvár rozmazávání hovna a vytváření kauz tam, kde nejsou. Platí to jak o komunikačním programu ICQ, tak o lechtivém a atraktivním tématu pedofilie pro "normální" většinové heterosexuální publikum. Pravděpodobnost, že se v popisovaném případě jednalo o "pedofila", je asi tak stejná, jako že se jednalo o homosexuála, a také stejně tak málo relevantní.
Potvrzuje se tak vytrvale budovaný dojem, že pečlivě udržovaná míra ignorance a neschopnosti hodnotit informace je nezbytnou kvalifikaci pro novináře MF Dnes. Občané, kteří mohou být postiženi v následných "honech na čarodějnice", tak mohou jen doufat, že policie, na kterou se snaživí novinářští aktivisti s takovými hloupostmi obracejí, prokáže aspoň tolik inteligence jako zmiňovaná dvanáctiletá "oběť" a komunikaci s pitomci promptně ukončí.

Zdroj:Klikni !

Pedofilie a dětské zneužívání

15. ledna 2009 v 20:08 | ♥Naposledy.cz♥

Pedofile a dospívání

  • Někteří lidé tuto odlišnost objeví už v pubertě, jiní v průběhu dospělosti. Mnozí si tento fakt nikdy neuvědomí - zůstanou skryti.
  • S přibývajícím věkem se stává sexuální potřeba přirozeně výraznější než v dětství. Začínají si k dětem vytvářet citový vztah - lásku - potřebu milovat a být milován. Mohou mít výčitky, že mají jiné představy než většina lidí. Mladý člověk se s takovými pocity jen těžko vyrovnává, zvláště když si uvědomují morální zásady a tlak společnosti.

Pedofile - jak ji přijmout

  • Před okolím lze pedofilii utajit. Sám v sobě ji ale člověk není schopen potlačit. Každý člověk touží po tom, aby byl jeho život v souladu s pocity. Předstírat je nepřirozené.

Pedofile - život s ní

  • Někteří pedofilové spontánně navážou přátelství s dětmi příbuznými, nebo si vybírají povolání učitele, vychovatele. Někdy mají klíčovou zásluhu na šťastném dětství svých žáků. Stává se ale i to, že někteří své pudy nezvládnou nebo neodhadnou situaci a mohou tak ublížit dětem i sobě.
  • Jiní pedofilové se od dětí i svých vlastních citů izolují a snaží se najít smysl života jinde - v práci, zájmech. Mnozí žijí dvojím životem. Pravdou je také to, že mnozí přes veškerou snahu trvale udržitelný způsob života nenajdou a volí předčasnou smrt nebo jsou deprimováni srážkou s morálních zásad a neakceptujícího okolí.

Pedofile a láska

  • Láska k dítěti může být různá, jak různá bývá láska mezi dospělými. Opětovaná, platonická, neovladatelná, něžná, drsná, jiskřící vtipem nebo sentimentální. Je podobná lásce k dospělé osobě, téměř se vším všudy, co k tomu patří, možná jen o něco jemnější.

Pohlavní zneužívání

  • Zkušenosti i výzkumy ukazují, že takovéto sexuální zneužívání má ničivé následky na dětské psychice.
  • Způsobuje porušení úcty a narušení osobnosti dítěte. Sexualita je úzce spojena s prožíváním štěstí, slasti, důvěry, lásky, sebevědomí - proto také každé manipulování s ní mívá ničivý účinek na psychiku a vede často k depresím a sebevraždám, k odcizenému a cynickému přístupu k vlastnímu tělu a životu.

Velkým problémem je, jak se člověk vyrovná s tím, že ve svých fantaziích prožívá něco, co je zakázané a nemorální, aniž by se přitom stal bytostí, která sama sebou pohrdá.


Zdroj:Klikni !

Jak se bojuje s dětskou pornografií a pedofili

15. ledna 2009 v 20:03 | ♥Naposledy.cz♥
Horká linka, která má pomoci v boji proti dětské pornografii a dalšímu nebezpečnému internetovému obsahu, funguje v ostrém provozu zatím několik týdnů. O užitečném projektu jsme již některé informace přinesli, nyní je doplňujeme o komentář psychologa Lukáše Blinky z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny, a Zuzany Baudyšové, ředitelky Nadace Naše dítě.

//<![CDATA[ //]]>

//<![CDATA[ //]]>
Od 1. ledna 2007 Nadace Naše dítě zahájila v rámci kombinovaného projektu CZESICON nový dvouletý mezinárodní projekt s cílem založit a uvést do provozu první českou internetovou horkou linku - nazvanou Internet Hotline. Ta má ve spolupráci s veřejností, Policií ČR a provozovateli internetových služeb čelit šíření dětské pornografie a dalšího nelegálního obsahu Internetem. Během testovacího provozu, od dubna do září letošního roku, obdržela Internet Hotline podle nedávných statistik 69 e-mailů s poznatky o internetové kriminalitě. Celkem 13 podání, v nichž bylo 36 internetových odkazů, se týkalo dětské pornografie, která byla volně přístupná na internetové síti. Všechny podklady byly předány policii ČR. Ohlašovat je možné dětskou pornografii, nelegální sexuální praktiky (zoofilie), nabídku dětské prostituce, extremismus, nelegální obchodování, nabídky drog a zakázaných látek a internetové podvody.
Dětskou pornografii a další závadný internetový obsah je možné nahlásit vyplněním a odesláním jednoduchého formuláře, nebo pouhým odesláním emailu. Kromě možnosti ohlášení nelegálního a nežádoucího obsahu nabízí Internet Hotline také množství informací a novinek, které mají pomoci například rodičům naučit děti správně využívat Internet a ochránit je před potenciálním nebezpečím. Provozovatelé upozorňují na rozdílné definice nelegálního a nežádoucího obsahu Internetu. Zatímco první je v rozporu se zákonem, druhý v rozporu se zákonem není, ale může být pro některé skupiny internetových uživatelů hůře stravitelný. Druhý případ je tedy například pornografie, ke které mají přístup děti. Ovšem pornografie jako taková v rozporu se zákonem není. Je na dospělých, postarat se o to, aby jejich děti na Internetu pornografii nehledaly nebo nenašly. Mohou monitorovat jejich pohyb po síti osobní přítomností u počítače nebo různými softwarovými prostředky, závadný obsah je možné odhalit a blokovat.
Tip: podrobnosti o funkci Internet Hotline a celoevropského programu Safer Internet na ochranu dětí a mladistvých na Internetu najdete v článku Jiřího Peterky Stalo se: za Internet bezpečnější.
Velmi důležité informace o správném používání Internetu dětmi najdou na stránkách Internet Hotline rodiče a učitelé. Každý z rodičů by měl předtím, než posadí svoji ratolest před počítač, získat co nejvíce informací o tom, co všechno se může na Internetu jeho dítěti přihodit, jaký obsah může vidět. Projekt Internet Hotline nabízí tyto potřebné informace v přehledné a srozumitelné podobě, nechybí ani slovníček pojmů a několik příběhů, které se staly ve světě. Rodiče by si měli uvědomit, že jejich dítě se díky Internetu může snadno seznámit s pedofilem, který se bude snažit svoji oběť přemluvit k osobní schůzce.
Na několik otázek týkajících se projektu Internet Hotline odpověděla paní Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě.
Jaké jsou cíle projektu, a dají se tyto cíle vůbec měřit?
Posláním Internet Hotline je získávat od široké veřejnosti informace o tom, na jakých webových adresách jsou aktivní odkazy na dětskou pornografii, dětskou prostituci a další internetovou kriminalitu. Tyto podněty předávat Policii ČR a získávat od ní zpětné vazby. Aktivní nelegální adresy by po zdokumentování Policií ČR měly být z Internetu odstraněny.
Internet Hotline Nadace Naše dítě bude ve spolupráci s partnery šířit povědomí o problematice bezpečí na Internetu a snažit se o postih držitelů dětského porna, včetně stahování takových materiálů z Internetu do počítače.
Na čí podnět projekt vznikl ?
Nadace se již několik let zabývá bezpečím dětí na Internetu. V roce 2005 uskutečnila celostátní projekt Bezpečný Internet, kdy rozeslala do 2500 základních škol samolepky a plakáty s desaterem bezpečného užívání Internetu. V návaznosti na tento projekt byla oslovena, zda bude účastníkem i kombinovaného projektu CZESICON.
Jak je projekt financován?
Nadace Naše dítě zahájila 1. ledna 2007, v rámci kombinovaného grantu EU, nový dvouletý mezinárodní projekt Internet Hotline s cílem vybudování a odpovědného provozování první české internetové horké linky. Projekt je zajištěn 50% finanční podporou Evropské komise, dále sponzory a partnery tohoto významného projektu.
Kdo se na projektu podílí?
Partnery kombinovaného projektu CZESICON Safer Internet je mimo Nadace Naše dítě Sdružení Linka bezpečí, společnosti S602 a CZI. Společnost CZI se na projektu podílí i technicky.
Jaké jsou zatím výsledky?
Uvedu statistiku měsíce října. V tomto měsíci bylo zachyceno internetovou horkou linkou 31 adres dětské pornografie, z toho bylo 14 poznatků od občanů ČR odesláno na oddělení internetové kriminality Policejního Prezidia ČR. Dále jsme obdrželi 12 podnětů týkajících se zoofilie, čtyři podněty se týkaly rasismu, extremismu a násilí a tři internetových podvodů.
V čem má projekt hlavně pomoci?
Očekáváme, že projekt pomůže snížit výskyt dětské pornografie a dětské prostituce v ČR. Navíc se česká Internet Hotline stala 30. členem mezinárodního sdružení INHOPE, které sdružuje horké linky v Evropě, Kanadě a USA. Smyslem našeho členství je výměna zkušeností a aktivní spolupráce mezi jednotlivými členy.
Plní projekt očekávání?
Je zatím příliš krátká doba hodnotit výsledky projektu. Trvalý provoz Hotline byl zahájen 1. října 2007. Potřebujeme alespoň půlroční období, abychom mohli zodpovědně hodnotit výsledky projektu spolu s odborníky Policie ČR.
K problémům týkajících se dětí a internetového prostředí se vyjádřil také psycholog Lukáš Blinka z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny, pracoviště spadajícího pod Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity. Zaměřil se zejména na chování internetových uživatelů trpících sexuálními poruchami a souhlasí s tím, že Internet jako médium usnadňuje pedofilům kontaktování potenciálních obětí. Projekt vítá hlavně kvůli tomu, že si pedofilové jsou vědomi existence míst, kde se může jejich oběť svěřit s tím, že ji někdo obtěžuje.
Internet je sám o sobě další prostředí, je mnohem komplexnější. Z toho vyplývají další možnosti pro kriminalitu. Usnadňuje například pedofilům kontaktovat děti. Některé zahraniční studie ukazují, že homosexuálně orientovaní jedinci se snadněji seznamují a dokonce si i rychleji uvědomují svou orientaci právě díky Internetu. Výrazně častěji u nich dále dochází k tzv. coming out. Tento efekt (především způsobený percipovanou anonymitou, ať reálnou či zdánlivou, a následným odbouráním zábran) se netýká jen homosexuálů, ale i jiných lidí s nemainstreamovou (a společensky handicapovanou) částí své osobnosti.
A analogicky nemusí znamenat jen pozitivní následky (jako například právě u homosexuálů), ale i ty negativní, například různá diskusní fóra ve spojitosti s přístupem k obrázkům a videím s různým sexuálním obsahem a zejména se snadnou kontaktovatelností potenciálních obětí mohou u jedinců s latentním sexuálním problémem znamenat uvědomění a chtění něco takového zkusit. Pedofil tak nejdříve postupuje opatrně, trvá delší dobu, než se od masturbace nad obrázky dostane ke sledování dětí na Internetu například na různých chatech, než se osmělí dítě kontaktovat a než se později pokusí s ním dát reálnou schůzku. Případy s takovým výsledkem budou navíc ojedinělé, u většiny tak dojde k uspokojení nad samotnými obrázky (takže samotnou dostupnost sexuálních obsahů na Internetu bych nestigmatizoval a neodsuzoval, naopak často právě umožní uvolnění psychických tenzí).
Další věc ale je, že dochází ke kontaktování dětí a vystavování jich různým sexuálním podnětům (posílání ať vlastních či cizích pornofotografií, nezřídka s doprovodným komentářem). Dokonce i případy virtuálního (slovně-obrázkového) znásilnění byly zaznamenány a ve výsledku měly hluboký dopad na jejich oběti. Děti by měly být (ať ze školy, médií, či zejména ze strany rodičů) informovány, že se něco takového může stát. Právě dostatečná informovanost jim pomůže si uvědomit, co se děje a kam to může vést. K této informovanosti patří i projekt Internet Hotline, jehož realizaci jednoznačně vítám. Rovněž mezi potenciálními sexuálními agresory na Internetu je významné, že existuje něco, kam se může oběť uchýlit, kam může dát vědět, co se stalo, a snižuje tak výše zmíněný klíčový efekt percipované anonymity u (byť jen virtuálních) násilníků.
Jak zmínila Zuzana Baudyšová, 25. října 2007 se Nadace Naše dítě se svou první českou Internet Hotline stala členem mezinárodní asociace INHOPE. Připojila se tak k celosvětovému boji proti kriminalitě páchané na Internetu a proti dětské pornografii. Členství bylo odhlasováno v návaznosti na návštěvu zástupců INHOPE na pracovišti české Internet Hotline v září 2007, prezentaci aktivit tohoto projektu na zasedání této organizace a po řádném splnění všech dalších podmínek nutných pro přijetí. INHOPE, mezinárodní asociace internetových horkých linek (Internet Hotlines), byla založena v roce 1999 a sídlí v irském Dublinu. Zastupuje a soustřeďuje celosvětovou síť těchto linek, které mají za úkol bojovat proti kriminalitě páchané na Internetu. Snaží se chránit děti před pornografií šířenou prostřednictvím internetových stránek a bojuje proti dalším nezákonným aktivitám, ke kterým na Internetu dochází. Posláním INHOPE je podpora internetových horkých linek po celém světě, jejich spolupráce a snaha o dosažení toho, aby Internet byl bezpečným místem. Národní horké linky nabízí veřejnosti jednoduchý způsob, jak oznámit podezřelý, nelegální obsah, který byl nalezen na Internetu. Síť těchto linek obdržela jen v posledních 27 měsících od veřejnosti 900 000 oznámení o nelegálním obsahu na Internetu. V současné době INHOPE sdružuje 30 národních horkých linek ve 27 zemích celého světa.
Zdroj:Klikni !

Akceptované projevy pedofilie

15. ledna 2009 v 19:46 | ♥Naposledy.cz♥
Akceptované projevy pedofilie
Neutralita této části článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.



Přestože lékařské pojetí se zabývá pedofilíí především jako poruchou, i mnozí respektovaní sexuologové zmiňují, že pedofilní orientaci mělo i mnoho lidí, kteří byli dětem přínosní (právě díky této vlastnosti, někteří i velmi významně) a nebyli přitom kvůli tomuto založení považováni za nebezpečné. Například český sexuolog prof. Petr Weiss pro slovenské noviny Nový čas sdělil svůj názor, že pedofily byli Hans Christian Andersen, Lewis Caroll i Jaroslav Foglar.[36].


Sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková v rozhovoru pro časopis Psychologie dnes[37] v roce 2002 popsala, jak terapeuticky doprovázela klienta, který k ní ve svých 14 letech přišel s diagnózou homosexuální pedofilie a nyní úspěšně vede dětské oddíly, a vyjádřila názor, že "pedofilně orientovanému člověku by se v práci s dětmi bránit nemělo, tím spíše, je-li se svou sexualitou vyrovnán."

Emancipační hnutí

  Zhruba od šedesátých let 20.  
  století se profilují odborné diskursy i aktivistická hnutí,  
   která si vesměs kladou za cíl destigmatizaci pedofilie,   
  méně negativní pohled na ni a boj s protipedofilními postoji,  
   případně pomoc osobám s pedofilním založením.  
 
 
 
Na odborné úrovni se pedofilií z těchto pozic zabývali či zabývají například Frits Bernard, Theo Sandfort, Edward Brongersma, Frans Gieles[38].
V letech 1987-1995 vycházel odborný peer-reviewovaný časopis Paidika: The Journal of Paedophilia, vydávaný nizozemskou neziskovou organizací Stichting Paidika Foundation.


Z aktivistických hnutí jsou významnější například severoamerická NAMBLA (zal. 1978), nizozemský MARTIJN[39](zal. 1982), Dánská asociace pedofilů (1985-2004), nizozemský JON[40].
Problematice pedofilie nebo vztahů mezi dětmi a dospívajícími nebo dospělými se věnuje několik tematických portálů a on-line knihoven[41], například Ipce[42], z křesťanských pozic Philia[43].


Zhruba od roku 1997 začala být klasická forma organizování doplňována a nahrazována komunikací po internetu, která v omezené míře umožňuje jak komunikaci mezi pedofilně zaměřenými osobami s různými názory navzájem[44], tak účast v diskusích se širší veřejností včetně lidí v jiných životních situacích nebo zastánců různých příbuzných či naopak oponujících názorových směrů[45].


V rámci svého sebeurčení aktivisté začali označovat vztahy, city nebo zaměření k chlapcům jako boylove a vztahy, city nebo zaměření vůči dívkám jako girllove, pedofilové se označují jako boyloveři nebo girlloveři.

Někteří jednotlivci a skupiny hlásící se k těmto pojmům akcentují vztahovou rovinu a odmítají explicitně sexuální kontakty s dětmi, popřípadě se distancují i od označení "pedofil", jiní se snaží formulovat etické zásady, které připouštějí za určitých kritérií přijatelnost takových kontaktů.


Takzvaný Boylove manifest, který v roce 1997 napsal sedmnáctiletý boylover s přezdívkou jay_h, byl po několik let v překladech do mnoha jazyků umístěn na mnoha internetových stránkách. Postupně jeho význam poklesl.

Léčba

  V mnoha zemích je obvyklé ukládat pachatelům sexuálních trestných činů   
  souvisejících s dětmi soudně ústavní nebo ambulantní léčbu.  
   V některých zemích, například v České republice, je tato léčba označována za léčbu pedofilie,  
   ačkoliv ve skutečnosti cílem léčby není změna vlastní orientace,   
  ale úprava chování nebo nespecifické tlumení sexuálního pudu.  
 
 
Někteří pedofilové vyhledávají léčbu dobrovolně, i když jejich problémem nejsou kriminální sklony. V takovém případě jde zpravidla o léčbu či poradenství související s druhotnými následky situace pedofilů ve společnosti, tedy depresí, úzkostí, traumatických a posttraumatických stavů, konfliktů a frustrací, hledání smyslu života a životního stylu atd.

Zdroj:Klikni !

Pedofilie

15. ledna 2009 v 19:44 | ♥Naposledy.cz♥
Pedofilie je v odborném pojetí trvalá nebo dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým chlapcům nebo dívkám. Ve statistických manuálech (DSM, MKN) je řazena mezi parafilie, někteří odborníci (např. F. Berlin) ji zároveň označují jako sexuální orientaci. Člověk, u něhož je taková náklonnost rozeznána, bývá nazýván pedofil.
Označení pochází z řeckého slova paidofilia (παιδοφιλια) = láska k dětem, složeného ze slov pais (παις) = dítě, chlapec a filia (φιλια) = láska, přátelství. Původně starořecký výraz uměle zavedl jako součást psychiatrického termínu "paedophilia erotica" v roce 1886 ve spise Psychopathia Sexualis vídeňský psychiatr Richard von Krafft-Ebing.
V antickém Řecku údajně slovo užívali někteří básníci jako synonymum běžného výrazu pederastie, a to z důvodů spíše metrických, nežli významových.[1] Slovo pederastie neoznačovalo ani trvalý osobnostní sklon, ani pouhou sexuální praktiku, ale typ meziosobního vztahu.
V neodborném užití a zvláště masmédiích je často užívána pedofilie v posunutém významu, jako označení pro sexuální aktivity s dětmi (popřípadě vůbec s osobami pod tzv. zákonnou věkovou hranicí) nebo nakládání s dětskou pornografií (výrobu, držení, šíření, užívání).
Vzhledem k neustálenosti a nepřesnosti definice nelze výskyt pedofilie v populaci vyčíslit způsobem, který by přesahoval kontext konkrétní metody zjišťování.

Věk dětí

V některých definicích je pedofilie zúžena jen na reaktivitu vůči osobám s dosud nevyvinutými druhotnými pohlavními znaky. Podle jiných definic a pojetí (například i v Krafft-Ebingově definici) pedofilní reaktivita obvykle (typicky) zahrnuje kromě předpubertálních dětí i děti v rané pubertě a nezřídka i ty dospívající a mladé dospělé (postpubescentní adolescenty[2]), jejichž vzhled či jiné projevy si zachovaly dětské rysy. Dospívající tak obvykle jsou velmi přitažliví jak pro pedofily, tak pro lidi s převažujícím zaměřením teleiofilním ("na dospělé").

Výlučnost nebo převaha

Obvykle se za pedofilii označuje jen výhradní nebo převažující reaktivita vůči dětem. Obdobná schopnost zamilovat se do dítěte, být jím citově přitahován, popřípadě reagovat na ně genitálním vzrušením je však v jisté (nedominantní) míře vlastní značně části populace, pravděpodobně většině. Rovněž podíl populace, který při falografickém vyšetření vykazuje na "dětské" podněty stejnou nebo výraznější reakci než na "dospělé" podněty, udávají výsledky studií spíše v desítkách procent, zatímco podíl lidí považovaných z důvodu pedofilie za úchylné (deviantní, parafilní) bývá obvykle udáván spíše v jednotkách nebo desetinách procent.

Pravá a nepravá (situační, náhražková) pedofilie

Definice obsažené v nozologických klasifikacích "duševních poruch a poruch chování" se omezují na konfliktní aspekty a projevy, které jsou obvykle považovány za příznačné pro pedofilii, tedy nutkavost tužby po zakázaných sexuálních aktivitách s dětmi nebo stres způsobený jejich nemožností. Nemusí pak být zřejmé, zda do definice spadá pouhé erotické zaměření na děti, pokud svému nositeli ani dětem nepůsobí žádné problémy. Naopak do těchto definic spadají i případy tzv.
"nepravé pedofilie", kdy se sexuálních kontaktů s osobami pod zákonnou věkovou hranicí dopouští někdo, kdo nemá převažující erotické zaměření na děti. Někteří kritici vytýkají zejména definici v americkém manuálu DSM nekoherentnost, protože slučuje do jedné diagnostické kategorie "pravou" i "nepravou" pedofilii a obsahuje sporná kritéria (minimální věkový rozdíl "partnerů" nebo "objektu" touhy 5 let, minimální věk diagnostikované osoby atd.).
Pravá pedofilie (ve významu, v jakém pojem pedofilie zavedl Krafft-Ebing) se nazývá též preferenční, strukturální nebo fixovaná. Jejím protikladem v rámci uvažovaných příčin sexuálních kontaktů s dětmi je takzvaná pedofilie nepravá, situační, příležitostná, náhražková, regresní nebo incestní. V té souvislosti bývají zvlášť zmiňovány ještě sadistické příčiny sexuálního kontaktu, zneužití nebo násilí. K podobnému rozlišování se přiklonili mnozí autoři, například Kinsey; Howells 1981[3]; Abel, Mittleman & Becker 1985[4]; Knight et al. 1985[5]; Brongersma 1990[6]; McConaghy 1993[7]; Ward et al. 1995[8]; Hoffmann 1996[9]; Seikowski 1999[10].
Patologizující sociálně-kontrolní definice pedofilie nelze považovat za vyčerpávající popis z hlediska psychologie osobnosti, sociální psychologie ani sexuologie. Ucelená teorie pedofilie dosud nebyla vytvořena, resp. není obecně užívána. Mnoho odborníků je si vědomo, že značná většina pedofilně disponovaných osob neprojevuje patologické ani kriminální příznaky, ale tato oblast zatím zůstává za okrajem zorného pole středního proudu vědy.
Někteří odborníci [11][12][13] považují za problematické používat termín pedofil k označení pachatelů sexuálních přečinů vůči dětem, zvláště z lékařského hlediska, zvláště když většiny sexuálních přečinů vůči dětem se dopouštějí situační pachatelé, nikoliv lidé, kteří sexuálně preferují prepubertální děti. [14][15][16]
Někteří výzkumníci, například Howard E. Barbaree [17], však naopak chtějí, aby uskutečnění činů bylo jediným kritériem pro diagnózu pedofilie a taxonomie tak byla zjednodušena, protože standardy Americké psychiatrické asociace považují rovněž za neuspokojivé.
Někteří odborníci [18][19], například Dr. Fred S. Berlin[20][21], považují sexuální přitažlivost k dětem za sexuální orientaci samu o sobě. Dr. Berlin píše: "Myslím, že to může být obojí, porucha a orientace." [22] Dan Markussen, mluvčí Dánské asociace pedofilů (Danish Pedophile Association), tvrdí, že "sexuální orientace je definována jako celoživotní přitažlivost, což pedofilie evidentně je."[22]

Přesunuté významy

Zejména v masových a bulvárních médiích se stále častěji vyskytuje přesunutý, neodborný význam slova pedofilie, a to pro označení sexuálních aktivit s dětmi nebo osobami pod věkovou hranicí stanovenou zákonem, případně pohlavního zneužívání dětí nebo nakládání s dětskou pornografií.[23] Začátkem 21. století tento význam slova začal občasně pronikat i do méně kvalitních úředních dokumentů.
V anglojazyčných zemích je již používání termínu v posunutém významu běžné i v oficiálních dokumentech a projevech. Může docházet ke směšování nebo zaměňování tohoto významu s původnějšími psychiatrickými nebo psychologickými významy.


Zdravotní diagnostické a statistické manuály

Mezinárodní klasifikace nemocí pod označením F65.4 definuje pedofilii jako sexuální preferenci dětí, obvykle prepubertálního nebo časného pubertálního věku, chlapců, dívek nebo obou pohlaví. Ojedinělý incident nepředstavuje trvalou a převládající tendenci, která se pro tuto diagnózu požaduje. Avšak mezi pedofily zařazuje i muže (u žen je podle MKN pedofilie zjištěna zřídka), kteří si sice zachovávají preferenci pro dospělé sexuální partnery, ale obracejí se na děti jako na náhradní objekty. [24]
Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM) Americké psychiatrické asociace (APA), revize 4. vydání (DSM-IV-R) uvádí pedofilii pod kódem 302.2 s následujícími diagnostickými kritérii: [25]
Po dobu nejméně 6 měsíců opakující se intenzivní sexuálně vzrušující fantazie, sexuální touhy nebo chování zahrnující sexuální aktivity s předpubertálním dítětem nebo dětmi (obecně věku 13 let nebo mladších).
  • Osoba uskutečnila tyto touhy nebo sexuální přání a fantazie způsobují zřetelný distres nebo obtíže v meziosobních vztazích¨
  • Věk osoby je nejméně 16 let a je nejméně o 5 let starší než dítě nebo děti podle kritéria A.
Nezahrnují se pozdně adolescentní jedinci zapojení do trvajícího sexuálního vztahu s osobou věku 12 nebo 13 let.
(Skutečná hranice mezi dětstvím a dospíváním (adolescencí) je v jednotlivých případech různá a je obtížné ji definovat přesným určením věku. Například Světová zdravotnická organizace definuje adolescenci jako období mezi 10 a 19 roky věku [26], ačkoliv obvykle bývá definována jako období od 13 do 18 let.)
Diagnostická kritéria DSM nevyžadují uskutečnění sexuálních aktivit s dítětem. Diagnóza tedy může být založena na přítomnosti pouhých fantazií nebo sexuálních tužeb, pokud subjekt splňuje ostatní kritéria.


Příbuzná zaměření, projevy a stavy

Erotická reaktivita vůči dětem v kojeneckém věku (nepiofilie) nebo v předškolním věku (infantofilie) se někdy od pedofilie rozlišují, popřípadě se považují za specifické typy pedofilie. U žen zpravidla splývají s mateřským instinktem, který někteří odborníci považují za velmi příbuzný se schopností erotického přilnutí.
Erotická reaktivita vůči dospívajícím chlapcům někdy bývá označována jako efebofilie (efébos je řecky mladík). Některé diagnostické metodiky rozlišují zaměření jemněji, např. Kurt Freund rozlišoval dva typy efebofilie podle toho, zda se vztahují ke starším dospívajícím nebo mladším dospívajícím.
Erotická reaktivita vůči dospivajícím dívkám bývá nazývána hebefilie nebo korofilie.
Většina speciálnějších označení není součástí obecně známé a užívané terminologie a zůstává svázána s konkrétními odborníky, vědeckou školou nebo teorií. V angličtině někdy bývají pojmy efebofilie a hebefilie považovány za synonymní a obě jsou užívána jak pro náklonnost k chlapcům, tak k dívkám. V některé literatuře (např. Úvod do sociologie, Jan Jandourek, Portál 2003, str. 112) je pro náklonnost k chlapcům užíván tradiční starořecký výraz "pederastie", zatímco slovo "pedofilie" je považováno jen za označení náklonnosti k dívkám.

Výskyt

Definice pedofilie nemá ostrou hranici a není jednotná, proto nelze výskyt (prevalenci) pedofilie v populaci vyčíslit způsobem, který by měl obecnou vypovídací schopnost. Přesněji sledovat lze pouze četnost trestních případů, které s pedofilií souvisí jen nepřímo, případně četnost zdravotnických intervencí vykazovaných v souvislosti s diagnózou pedofilie. Většina pedofilně disponovaných osob však do těchto případů nespadá.
Některé studie došly k závěru, že nejméně čtvrtina dospělých mužů (lidí?) může pociťovat sexuální vzrušení ve vztahu k dětem[27]. Kurt Freund a kol. (1972) se vyjádřil, že "u mužů s nedeviantní objektovou preferencí se nepochybně vyskytují pozitivní sexuální reakce vůči (nahým) 6-8letým dívkám." [28]
V roce 1989 Briere a Runtz provedli výzkum [29] 193 vysokoškolských studentů-mužů ve vztahu k pedofilii. Z tohoto vzorku 21 % přiznalo sexuální přitažlivost k některým malým dětem; 9 % udávalo sexuální fantazie zahrnující děti; 5 % přiznalo masturbaci s těmito fantaziemi a 7 % připustilo možnost sexuálních aktivit s dítětem, pokud by se mohli vyhnout odhalení a potrestání. Tyto sexuální zájmy byly asociovány (korelovaly) s negativními ranými sexuálními zkušenostmi, masturbací s pornografií, respondentem udávanou možností znásilnění ženy, sexuální promiskuitou a názory podporujícími nadřazenost muže nad ženou.
Autoři také poznamenali, že "vzhledem k předpokládané společenské nepřijatelnosti takových přiznání je možno předpokládat, že skutečné počty byly ještě vyšší".
Hall a kol. z Kent State University ve své studii [30] zjistili, že z jejich vzorku, 80 dospělých mužů - dobrovolníků, z nichž jen 20 % přiznávalo nějakou přitažlivost k předpubertálním dívkám, 32,5 % vykazovalo ve vztahu k heterosexuálním pedofilním podnětům stejné nebo větší sexuální vzrušení než vůči dospělým podnětům.
Citované výzkumy se většinou zaměřují úzce na genitální projevy pedofilie. Citové a vztahové projevy pedofilie (schopnost zamilovat se do dětí a citově k nim přilnout, pocit naplnění a štěstí ze vztahu s nimi) hrají sice v praxi často při stanovení diagnózy pedofilie rozhodující roli, avšak ve výzkumech je ze společenských i metodologických důvodů není možné odlišit od sociálně akceptovaných a oceňovaných citů a vztahů interpretovaných obvykle jinak než jako projev pedofilie.
Důležitost proceptivních (negenitálních) projevů pedofilie pro diagnostiku zdůrazňuje například Aleš Kolářský a Jaroslav Madlafousek ve své teorii sexuálního motivačního systému (SMS). [31]
Pedofilií žen se téměř žádné výzkumy nezabývají, mimo jiné i proto, že neorgasmické genitální erotické projevy jsou u žen méně zřetelné a příznačné. Citové a vztahové projevy vůči nejen vlastním, ale i cizím dětem jsou od žen očekávány a jsou mnohem snáze považovány za přirozené a normální i v případech, kdy by obdobný kontakt nebo vztah ze strany muže byl již považován za podezřelý nebo nepatřičný.
Mezinárodní klasifikace nemocí se s tímto faktem vypořádává opatrnou formulací: Pedofilie je zřídka zjištěna u žen.
Přestože je v odborných textech (na rozdíl od laického povědomí) obvykle obecně uznáváno, že převážná většina pedofilně disponovaných osob nepatří mezi pachatele sexuálních deliktů, neproblémové a socializované projevy pedofilie a nekriminální pedofilové nejsou publikovanými studiemi významně reflektováni.

Výskyt mezi pachateli sexuálních deliktů vůči dětem

Pachatel sexuálního zneužití dítěte je, navzdory všem lékařským definicím, obvykle považován a označován za pedofila. Příčinou však mohou být jiné motivace[17] jako stres, manželské problémy, nemožnost nalezení dospělého partnera[3] nebo příčinou násilí mohou být nesexuální důvody. Sexuální zneužití dítěte tak může a nemusí být příznakem, že pachatel je pedofilem, většina takových pachatelů ve skutečnosti nemá sexuální zájem primárně o děti. [32]
Ti pachatelé sexuálních deliktů vůči dětem, kteří nesplňují běžná diagnostická kritéria pedofilie, bývají nazýváni jako situační, příležitostní nebo regresní pachatelé. Odhaduje se, že pouze 2-10 % z pachatelů pohlavního zneužití dítěte splňuje běžná kritéria pedofilie. (Kinsey-Report, Lautmann, Brongersma, Groth).
Abel, Mittleman, and Becker (1985)[4] a Ward a kol. (1995) poznamenali, že jsou obvykle velké charakteristické rozdíly mezi těmito dvěma typy pachatelů. Situační pachatelé mají sklon se deliktu dopustit v době stresu. Mají méně obětí, často z okruhu rodiny, a obecně preferují dospělé partnery. Pedofilní pachatelé podle této studie často začínají se svým deliktem v ranějším věku, často mívají větší počet obětí, které častěji nepocházejí z okruhu rodiny.
Mají ke svým činům silnější pohnutky a zastávají hodnoty a názory, které silně podporují "deliktní" životní styl. Předpokládá se, že ve většině případů incestu mezi otcem a dcerou je otec situačním pachatelem, nikoliv pedofilem. [33]


Pedofilie a společnost


Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Spojování pedofilie s nebezpečností a trestnou činností¨

  Právní předpisy a oficiální dokumenty československé, české i významných mezinárodních institucí donedávna zásadně nesměšovaly lékařsko-psychologický pojem pedofilie s trestnými činy nebo společensky problematickými jevy, zejména pohlavním zneužíváním dětí a dětskou pornografií. Tato záměna byla typická zejména pro některé novinářské styly nebo nepřesné překlady z jiných jazyků a pro laickou veřejnost. Například článek MF Dnes z 13. května 2004[34] nesl název Stát vyhlásil válku pedofilům, ačkoliv referoval o krocích a záměrech, v nichž státní orgány pedofily a pedofilii nezmiňovaly.   
Přibližně po roce 2000 začalo spojování, případně zaměňování těchto fenoménů častěji pronikat i do některých oficiálnějších dokumentů.
Skupina poslanců PSP ČR zvolených za KSČM, v čele s Milanem Bičíkem, v důvodové zprávě ke svému návrhu novely trestního zákona ze 14. prosince 2006[35] uvedla:

"Po internetu si osoby s pedofilními sklony vyměňují nebo prodávají fotografie a videonahrávky dětí, včetně dětských pornografických materiálů. Současně na svých chatových místnostech probírají své postoje, pocity a sexuální zážitky.
Vzájemně se utvrzují v tom, že jejich sexuální orientace není nic špatného a že bude jednou společností akceptována a respektována tak, jako je v současnosti akceptována a respektována homosexualita. Tím dochází k nebezpečné relativizaci pedofilní orientace. (…) Tyto osoby rovněž prostřednictvím dětských chatových místností navazují kontakt s dětmi, který v mnoha případech může směřovat až k navazování kontaktů osobních."

Zdroj:Klikni !

 
 

Reklama