STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU











*Paranoidní porucha

Paranoia je psychické onemocnění většinou charakterizované chorobnou podezřívavostí ze sledování, pronásledování a ohrožení vlastní osoby.

12. května 2017 v 11:23 | Admin
Přesná diagnóza se ale stanovuje velmi obtížně, jelikož průběh onemocnění je velmi individuální.
Podle Mezinárodní klasifikace chorob se paranoia řadí pod nemoci způsobené určitou formou schizofrenie.
Samotné onemocnění může mít různé příčiny. Může vzniknout v důsledku nějaké fyziologické příčiny - nedostatek vitamínů B-komplexu, zejména vitamínu B 9, jehož nedostatek může způsobovat různé psychotické stavy, nebo hořčíku. Paranoidní stavy také mohou vyvolávat metabolické poruchy v organismu - onemocnění jater, ledvin, slinivky břišní, žaludku, endokrinních žláz či srdce - poruchy cévního systému či zásobování mozku kyslíkem. Chorobná podezíravost a jí podobné stavy také často nastávají při Alzheimerově a Parkinsonově chorobě. Paranoia také není neobvyklá u osob závislých na omamných látkách - drogy, alkohol.
Psychické příčiny choroby prý mohou vznikat již v dětství, či dokonce v prenatální fázi, kdy rodiče neprojevují dítěti dostatek lásky a péče a si dítě přijde neceněné a nechtěné. Paranoia také může vzniknout v důsledku mimořádného stresu v dětství - úmrtí blízkého člověka, odloučení od rodiny či přátel, svědectví kriminálního činu apod.
Paranoia má mnoho příznaků, kromě přecitlivělosti a pocitu pronásledování, které postihují velkou většinu nemocných, se objevují víceméně individuální příznaky. Přemrštěná vztahovačnost, sebestřednost, agresivita, manipulativnost. Nemocný také trpí psychosomatií, není schopen řešit citové situace, velmi často se u něj objevují různé fobie - nejčastěji ze tmy a výšek. Obecně má nemocný pocit, že svět je řízen temnými mocnostmi, které se jej rozhodli zničit, může převládnout představa, že postižený má zvláštní schopnosti a patřičné poslání, může mít také pocit, že je nějakou fiktivní postavou.
Onemocnění je velmi složité přesně diagnostikovat a ještě složitější je jeho léčba - paranoika není možné léčit, dokud sám nepřizná, že tímto onemocněním trpí, což je pro něho samého věc nesmírně obtížná. Problémy s paranoidními stavy se řeší u kvalifikovaného psychologa či psychiatra.

zdroj:https://www.vitalia.cz/katalog/nemoci/paranoia/

Paranoidní porucha je mnohem častější, než jsme se dosud domnívali

30. ledna 2009 v 20:11 | ♥Naposledy.cz♥
Iracionální strach, vztahovačnost a pocit, že se proti vám okolí spiklo, případně vás někdo pronásleduje. Paranoidní porucha je mnohem častější, než jsme se dosud domnívali, tvrdí výzkum.

Paranoidním myšlenkám se mimořádně daří ve velkých městech.



Paranoidní poruchu si většina lidí spojuje pouze se schizofreniky a má pocit, že se jich nikdy nemůže týkat. Jenže nové výzkumy dokazují, že paranoia je mnohem častější, než jsme si vůbec ochotni připustit. Čeští psychiatři udávají výskyt paranoie přibližně u jednoho procenta lidí. Oproti tomu podle britského psychologa Daniela Freemana z psychiatrického institutu na King´s College, který se odvolává na nejnovější výzkumy, trpí například v Británii paranoiou jeden ze čtyřech lidí. Uvádí to magazín Newsweek.


Paranoia se totiž podle nejnovějších výzkumů může vyskytovat v mnoha různých formách. Nemusí jít nutně o nebezpečné halucinace, které jsou typické pro schizofrenii, ale spadá do ní i celá škála iracionálních strachů a obav, které řada lidí pociťuje prakticky denně.


Paranoia je definována jako přehnaný a neopodstatněný strach, který se většinou týká domněnky, že vám chtějí ostatní ublížit, spikli se proti vám, pronásledují vás a podobně. Její součástí jsou představy, nebo přímo bludy, že vás ostatní zesměšňují nebo vás chtějí zničit tím, že na vás zírají, smějí se vám, dělají nepřátelské poznámky a gesta a podobně. Pokud trpíte skutečnými bludy, nikdo vám je nedokáže vymluvit a odolají i všem logickým argumentům.

Nejisté odhady

Četné výzkumy, které byly na mnohatisícových vzorcích provedeny v Británii, USA i ostatních zemích, konstatují, že výskyt paranoie pomalu vzrůstá. To je však jediná skutečnost, na které se dokážou výsledky studií shodnout. Odhady nárůstu se totiž pohybují od pěti do padesáti procent.
Například britský výzkum, kterého se zúčastnilo 8 500 dospělých, uvádí, že jednadvacet procent respondentů má často pocit, že ostatní jednají tak, aby je poškodili. Oproti tomu výzkum uskutečněný v New Yorku, kterého se zúčasnilo tisíc respondentů, zjistil, že pocitem pronásledování trpí jedenáct procent účastníků.


Dennis Combs, který působí jako profesor psychologie na texaské univerzitě, se zabývá výzkumem paranoie už deset let. Když provedl svůj první výzkum týkající se výskytu paranoie, zjistil, že paranoidní myšlenky se vyskytují přibližně u pěti procent respondentů. Nedávno svůj výzkum zopakoval a paranoidní myšlenky se objevily už u patnácti procent účastníků.


K celkem šokujícím závěrům dospěl experiment provedený Freemanem letos v Londýně. Psychologové náhodně vybrali dvě stovky respondentů (předem vyloučili ty, v jejichž anamnéze se vyskytovaly mentální problémy či duševní poruchy) a ti absolvovali virtuální jízdu metrem. Během experimentu se nahrávaly jejich reakce na spolucestující (všichni virtuální spolucestující měli neutrální výraz, gesta i chování). U více než čtyřiceti procent respondentů se objevily v průběhu virtuální jízdy paranoidní myšlenky. Virtuální spolucestující je děsili, měli pocit, že se chovají agresivně, dělají obscénní gesta nebo je chtějí napadnout.

Paranoidní města

Freeman tvrdí, že paranoie nahrávají především velká města, v jejich prostředí dochází k mnohem většímu množství nejednoznačných a hůře interpretovatelných událostí, které mohou vést právě k paranoidním myšlenkám. Jsme totiž nuceni neustále vyhodnocovat spoustu událostí a dělat rychlé soudy na základě omezených informací. Čím víc lidí za den potkáme, tím víckrát se musíme rychle rozhodnout, jestli jsou pro nás nebezpeční či nikoli. Při velké konstelaci lidí je proto logické, že vzrůstá pravděpodobnost potenciální chyby v úsudku.


Čím víc lidí potkáváme, tím jsme náchylnější k chybnému úsudku, Paranoie se proto daří ve velkých městech.

Odborníci považují výsledky Freemanova experimentu za validní, nicméně upozorňují na to, že ne každý člověk, který trpí paranoidními myšlenkami potřebuje nutně profesionální pomoc. Záleží především na tom, do jaké míry jsou ony myšlenky rušivé a jestli negativně zasahují do života postiženého. "Prakticky každý má nějakou úchylku nebo zvláštnost," dodává David Penn, profesor psychologie z univerzity v Severní Karolíně. "Důležité však je, aby ji dokázal zvládnout a nepromítala se negativně do jeho chování."

Zvětšující se sociální izolace

Psychologové navíc upozorňují na rapidní nárůst výskytu paranoidní poruchy po teroristických útocích 11. září. Kromě šoku z útoků se na něm podepisuje především neustálé vyzývání k tomu, že mají být lidé pozorní a všímat si podezřelých a neobvyklých individuí, které zvyšuje frekvenci paranoidních myšlenek.


Traumatické události činí lidi mnohem náchylnější a zranitelnější a podporují tak paranoidní myšlenky. "Například Američané jsou od útoků na Dvojčata mnohem podezíravější a citlivější na cokoli neobvyklého. Mnohem víc si všímají svého okolí a registrují nezvyklé věci a chování," tvrdí Penn. I když jde ve své podstatě o pozitivní jev, psychologové upozorňují, že důsledkem toho může být například neopodstatněná nenávist k cizincům a podobně.



Po útocích 11. září výskyt paranoidních myšlenek rapidně stoupl.

Důsledkem může být větší sociální izolace, nepřátelství i kriminalita. Navíc se paranoidní myšlenky negativně odrážejí i na tělesném zdraví, protože s sebou nesou víc stresu, který je známým rizikovým faktorem pro rozvoj srdečních onemocnění a mrtvice. Přesto však mnoho odborníků tvrdí, že přiměřená paranoia může být člověku spíše k užitku.


Zdroj:Klikni !
 
 

Reklama