STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU





Nevkládejte reklamu,návod na sebevraždu a pod. Vyvarujte se osobních útoků,hodnocení druhých vulgarismů a pod.

*Méněcennost

Komplexu méněcennosti se můžete zbavit

6. února 2012 v 12:03 | ADMIN webu
Nejméně 95 procent lidí trpí pocity méněcennosti a pro miliony lidí jsou tyto pocity vážnou překážkou v dosažení úspěchu a štěstí. V jistém smyslu je každý člověk na zeměkouli méně schopný než někdo jiný.
Pocity méněcennosti nevznikají ze zkušeností a faktů, ale z našeho hodnocení zkušeností a faktů. Já jsem například špatný vzpěrač a špatný tanečník. To ovšem neznamená, že jsem méněcenný člověk. Paul Anderson a Arthur Murray jsou špatní chirurgové, nejsou však méněcenní lidé. Všechno závisí na tom, podle jakých měřítek se posuzujeme.

Vědomí, že jsme v něčem horší než druzí, není příčinou komplexu méněcennosti. Příčinou jsou naše pocity méněcennosti. A naše pocity méněcennosti jsou zapříčiněny tím, že se neposuzujeme podle svých měřítek, nýbrž podle měřítek druhých. Kdykoli to děláme, skončíme vždycky na druhém místě. A protože věříme, že bychom se měli vyrovnat někomu jinému, cítíme se mizerně a máme pocit, že s námi není něco v pořádku. Tento zmatený myšlenkový proces nás logicky vede k závěru, že si nezasloužíme úspěch a štěstí a že není na místě, abychom vyjadřovali své vlastní schopností, aniž bychom se za to styděli a omlouvali.

To všechno je důsledkem toho, že jsme se nechali zhypnotizovat naprosto mylným názorem: "Měl bych být jako někdo jiný" nebo "Měl bych být jako všichni ostatní". Nesmyslnost druhého názoru je zjevná, neboť když o tom přemýšlíme, neexistují žádná měřítka společná "všem ostatním". "Všichni ostatní" se skládají z jedinců, z nichž každý je jiný.

Člověk s komplexem méněcennosti si svůj problém ještě zhoršuje tím, že se snaží být nadřazený. Jeho pocity vyplývají z mylného předpokladu, že je méněcenný. Na tomto předpokladu pak staví strukturu "logického myšlení" a cítění. Jestliže se cítí špatně, protože je méněcenný, vyléčí se tím, že se pokusí být tak dobrý jako všichni ostatní, a aby se cítil ještě lépe, pokusí se být lepší než ostatní. Tato snaha být lepším než ostatní ho dostává do problémů a někdy dokonce vyvolává neurózu. Pak je na tom ještě hůř než předtím a "čím víc se snaží", tím je to horší.

Méněcennost a nadřazenost jsou opačné strany téže mince. Léčení spočívá v tom, že si uvědomíme, že sama tato mince je falešná. Pravda je prostá: Nejste méněcenní. Nejste nadřazení. Vy jste prostě vy.

Jako osobnost nesoutěžíte s žádnou jinou osobností z toho prostého důvodu, že na světě není žádný jiný člověk, který by byl stejný jako vy. Jste jedinci. Jste jedineční. Nejste "jako" nikdo jiný a nikdy "jako" nikdo jiný být nemůžete. Neočekává se od vás, že budete jako všichni ostatní a od nikoho se neočekává, že bude jako vy.

Bůh nestvořil "normalizovaného" člověka a neřekl "tohle je on". Stvořil všechny lidi jedinečnými, stejně jako stvořil každou sněhovou vločku jedinečnou.

Bůh stvořil malé a velké lidi, dlouhé a krátké lidi, hubené a tlusté lidi, černé, žluté, červené a bílé lidi. Nikdy nedával přednost jedné velikosti, barvě ani tvaru. Abraham Lincoln kdysi řekl: "Bůh musel milovat obyčejné lidi, neboť jich stvořil takové množství." V tom se však Lincoln mýlil. Neexistuje totiž žádný "obyčejný člověk" - žádný normalizovaný vzor. Bylo by bližší pravdě, kdyby byl řekl: "Bůh musel milovat neobyčejné lidi, neboť jich stvořil takové množství."

"Komplex méněcenností" lze vyrobit na objednávku v psychologické laboratoři. Nemusíte udělat víc než stanovit "normu" a přesvědčit pokusný subjekt, že se jí nevyrovná. Jeden psycholog chtěl zjistit, jak pocity méněcennosti ovlivňují naši schopnost řešit problémy. Dal svým studentům běžný test. Ale pak slavnostně prohlásil, že průměrný člověk by měl test dokončit přibližně za pětinu doby, kterou test skutečně vyžadoval. Když v průběhu testu zazvonil zvonek oznamující, že doba vyžadovaná "průměrným člověkem" vypršela, někteří nejinteligentnější studenti začali být nervózní a opravdu neschopní, neboť se začali považovat za imbecily.

Psychiatr Norton L. Williams řekl nedávno na jedné lékařské konferenci, že pocity úzkosti a nejistoty vyplývají z nedostatečného "sebeuvědomění" a že vnitřní jistotu můžeme nalézt, když "v sobě najdeme individualitu a jedinečnost odpovídající myšlence, že jsme stvořeni podle obrazu Božího". Řekl také, že sebeuvědomění dosáhneme tím, "že věříme ve vlastní jedinečnost, hluboce chápeme všechny lidi a věci a konstruktivně ovlivňujeme druhé prostřednictvím své vlastní osobnosti".

Zdroj: Maxwell Maltz - Psychokybernetika, nakladatelství Pragma

Pocit méněconnosti.. a pocity viny.

24. listopadu 2011 v 21:13 | ADMIN webu
POCIT VINY A MÉNĚCENNOSTI

Pocit viny a méněcennosti. Mluvíme-li o pocitu viny, můžeme se velmi snadno zamotat do neproniknutelných oblastí filozofie a etiky, stávajícího zákonodárství a v dané oblasti přijatých předpisů.

Příčiny tohoto nepříjemného a často škodlivého komplexu vznikají dost často v našem dětství a jsou ukryty hluboko v našem podvědomí.

Pocit viny nebo, jak se ještě nazývá komplex viny se může, kromě toho, že vyvolává dost nepříjemný a občas téměř nesnesitelný emocionální stav projevit i na fyzické úrovni formou různých psychosomatických onemocnění nebo neuvědomujících si tendencí způsobovat si fyzickou bolest.

Často se člověk cítí vinen za skutky, které neučinil, nebo za to, co nemohl nijak ovlivnit. Najednou začneme obviňovat sebe za smrt rodičů nebo blízkých, za nemoci nebo nezdary druhé polovičky atd.

Dostavující se pocit viny přerůstá v přesvědčení, a my si přestáváme uvědomovat, že cítit se vinným a být vinným - jsou úplně rozdílné věci.
A vždyť ve skutečnosti je člověk vinným pouze tehdy, když záměrně a zcela promyšleně způsobuje zlo druhému.

Pocit viny se stává příčinou neustálého sebeobviňování, které zároveň s tím vyvolává tendenci se ponižovat a trestat se.

Tak zvaný komplex méněcennosti se pohybuje v těsné souvislosti s pocitem viny. Tento komplex je spojený s pocitem vlastní škodlivosti, často malichernosti. Člověk myslí, že je "horší" než ostatní, že je neschopný, nehodný atd.
Pocit vlastní méněcennosti je často jednou z příčin depresí. Jak pocit viny, tak také pocit méněcennosti, přinejmenším ztěžují člověku život a někdy jej činí téměř nesnesitelným.

Správně provedená psychoterapie nám může pomoci nejen značně snížit působení těchto škodlivých pocitů ale v mnoha případech se jich zcela zbavit.
zdroj: http://pscz.org



















 
 

Reklama