STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU





Nevkládejte reklamu,návod na sebevraždu a pod. Vyvarujte se osobních útoků,hodnocení druhých vulgarismů a pod.

*Konverzní poruchy

46. F 44 DISSOCIATÍVNÍ (KONVERZNÍ PORUCHY)

5. června 2014 v 16:05 | Admin
Společným rysem poruch v této skupině je částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost, vědomím identity a bezprostředních pocitů a ovládáním pohybů těla. Normálně existuje značný stupeň vědomé kontroly nad tím, kterým vzpomínkám a pocitům se může věnovat okamžitá pozornost a které pohyby se mají vykonat. U dissociatívních poruch se předpokládá, že tato schopnost vědomé a selektivní kontroly je zhoršená do té míry, která se může měnit ze dne na den nebo dokonce z hodiny na hodinu.

Tyto poruchy byly dříve klasifikovány jako různé formy "konverzní hystérie" ale nyní se zdá nejlepší vyhnout se termínu "hystérie", pokud je to možné. Dissociativní poruchy zde popsané mají předpokládaný "psychogenní" původ, jelikož jsou časově úzce spjaty s traumatizujicími událostmi, neřešitelnými a nesnesitelnými problémy nebo narušenými vztahy. Termínu "konverze" je široce užíváno pro některé z těchto poruch a předpokládá se, že nepříjemný afekt daný problémy a konflikty, které pacient nemůže vyřešit, je nějakým způsobem transformován do symptomů.

Začátek a ukončení dissociatívních stavů jsou často náhlé, ale zřídka je lze postřehnout, s výjimkou záměrných interakcí nebo postupů, jako je hypnóza nebo odreagování. Všechny typy dissociativních stavů mají tendenci k úpravě během několika týdnů nebo měsíců, obzvláště vznikly-li v souvislosti s traumatickou životní událostí. Chroničtější stavy, obrny a anestézie, se mohou rozvinout (někdy pomaleji), jestliže je začátek spojen s neřešitelnými problémy nebo interpersonálními obtížemi. Dissociatívní stavy, které trvaly více než 1-2 roky předtím, než jim byla věnována pozornost ze strany psychiatrie, jsou často terapeuticky rezistentní.

Pacienti s dissociatívními poruchami často překvapivě popírají problémy nebo těžkosti, které mohou být jiným zřejmé.
Dissociativní amnézie - hlavním rysem je ztráta paměti, týkající se obvykle důležitých událostí. Amnézie se obvykle soustřeďuje na traumatické události, jako jsou nehody nebo neočekavaná ztráta blízké osoby a je obvykle částečná a selektivní. Rozsah a úplnost amnézie se často mění ze dne na den a mezi vyšetřeními, ale existuje jedno společné jádro, které si pacient v bdělém stavu nemůže vybavit.

Afektivní stavy, které doprovázejí amnézii, jsou různé, ale těžká deprese je vzácná. Může být bezradnost, pocity stísněnosti a chování vyvolávající pozornost okolí, ale někdy je nápadně klidné přijímání stavu. Většinou jsou postiženi mladí dospělí jedinci. Nejextrémnější případy se vyskytují u mužů jako důsledek bitevního stresu. U starších lidí se psychogenní dissociatívní stavy vyskytují zřídka. Může se vyskytnout i bezúčelné toulání po okolí, ale protože je obvykle doprovázeno zanedbáváním sebe sama, zřídka trvá déle než den nebo dva.

Nejobtížnější odlišení je od vědomé simulace amnézie. Simulace amnézie je obvykle spojena se zřejmými problémy, týkajícími se peněz, nebezpečí smrti v době války, možného rozsudku smrti nebo vězení.

Dissociatívní fuga - má všechny rysy dissociativní amnézie plus zdánlivě účelné odcestování z domova nebo z místa pracoviště, během kterého jedinec zachovává péči o sebe. V některých případech může pacient přijmout novou identitu, obvykle pouze na několik dní, ale někdy i na dlouhé časové období s překvapujícím stupněm úplnosti. Může se vyskytnout organizované cestování, a to na místa známá z dřivějška a emočně významná. I když má pacient na dobu fugy amnézii, může se jeho chování zdát nezávislému pozorovateli jako naprosto normální.


Dissociatívní stupor - pacientovo chování splňuje kritéria pro stupor, ale lékařská vyšetření ani nálezy neukáží žádnou tělesnou příčinu. Podobně jako u výše uvedených poruch existuje pozitivní průkaz psychogenního působení ve formě buď nedávných stresujících událostí, nebo význačných interpersonálních nebo sociálních problémů. Stupor se diagnostikuje na základě pronikavého nebo úplného chybění volních pohybů a normální aktivity na vnější podněty, jako je světlo, hluk nebo dotek. Pacient sedí nebo leží po dlouhou dobu bez pohybů. Úplně nebo téměř úplně chybí řeč, spontánní a účelné pohyby. I když může být přítomen určitý stupeň poruchy vědomí, svalový tonus, držení těla, dýchání, otevřené oči a koordinované pohyby očí někdy jasně svědčí o tom, že pacient nespí a je pří vědomí.

Je nutno odlišit od stuporu katatonního a depresivního nebo manického. Katatonnímu obvykle předchází příznaky nebo chování svědčíci pro schizofrenii, depresivní a manický se vyvýjejí pomalu a jsou příznaky základní poruchy.


Trans a stavy posedlosti - jsou poruchy, u nichž je dočasná ztráta pocitu osobní identity a plného uvědomování si okolí. V některých případech osoba jedna jako by se jí zmocnila jiná osobnost, duch, božstvo nebo "síla". Pozornost a uvědomování se může omezovat nebo soustřeďovat pouze na jeden nebo dva aspekty bezprostředního okolí, často se vyskytuje omezená, ale opakovaná řada pohybů, postojů a projevů.
Dissociativní poruchy motoriky a citlivosti - při těchto poruchách dochází ke ztrátě nebo narušení pohybů nebo čití (obvykle kožního). Pacient se jeví jako tělesně nemocný, nelze však nalézt žádnou tělesnou poruchu, která by vysvětlovala jeho příznaky. Symptomy často odpovídají pacientově představě o tělesné poruše, která může být v rozporu s fyziologickými nebo anatomickými pravidly. Kromě toho zhodnocení duševního stavu pacienta a jeho sociální situace obvykle naznačuje, že jeho neschopnost, vyplývající ze ztráty funkce, mu pomáhá uniknout z nepříjemného konfliktu nebo nepřímo vyjádřit závislost nebo odpor. I když problémy nebo konflikty mohou být ostatním zřejmé, pacient je často popírá a připisuje jakékoli potíže symptomům nebo neschopnosti z nich vyplývající.

Obvykle lze najít premorbidní abnormality osobních vztahů a osobnosti a blízcí příbuzní a přátelé mohou trpět somatickým onemocněním se symptomy, které se podobají pacientovým příznakům.
Nejobvyklejším typem je ztráta schopnosti pohybovat buď celou končetinou nebo její části. Ochrnutí může být kompletní nebo částěčné, přičemž pohyby jsou slabé a pomalé. Mohou být zřejmé různé a měníci se stupně ataxie, zvláště u nohou, projevující se bizardní chůzí nebo neschopností stát bez pomoci. Může být i přehnaný třes nebo chvění jedné nebo více končetin nebo celého těla. Může se vyskytnout blízka podobnost s téměř všemi druhy ataxie, apraxie, akineze, afonie, dysartrie, dyskineze a obrn.
Dissociatívní křeče (pseudozáchvaty) se mohou velmi podobat epileptickým záchvatům pokud jde o pohyby, ale zřídka dojde k pokousání jazyka, pohmožděninám následkem pádu, inkontinence moči, nebi ztráta vědomí, nebo je nahrazena stuporem nebo transem.
Dissociativní poruchy citlivosti a poruchy senzorické mají často hranice, které nepřípouštějí pochyby, že jsou spojeny s pacientovými představami o tělesných funkcích, spíše než s anatomickou realitou. Ztráta zraku je u dissociativních poruch zřídka úplná a poruchy zraku se objevují spíš ztrátou ostrosti nebo rozmazaným viděním nebo "tunelovým viděním". Psychogenní hluchota a anosmie jsou daleko méně časté než ztráta senzitivity nebo zraku.


Smíšené dissociatívní poruchy - jde o směs předešlého
Ganserův syndrom - je charakterizován "přibližnými odpověďmi" (např. 1+1=3), obvykle doprovázenými několika dalšími dissociativními příznaky.
Mnohočetná porucha osobnosti - rysem je existence dvou nebo více samostatných osobností u jednoho jedince, přičemž se projevuje vždy jen jedna. Každá osobnost je kompletní, s vlastními vzpomínkami, chováním a preferencemi. Žádná nemá přístup ke vzpomínkám druhé osoby a téměř nikdy si jedna druhou neuvědomuje. Změna z jedné osobnosti do druhé je obvykle zpočátku náhlá a je úzce spojena s traumatickými událostmi. Následující změny jsou často omezeny na dramatické a stresové události, nebo se vyskytují během sezení s terapeutem, která zahrnují relaxaci, hypnózu nebo odreagování.
Léčba:

Léčba v této skupině poruch je dominantou psychoterapie. Z psychofarmak mohou být krátkodobě účinné anxiolytika, nicméně vzhledem k možnostem návyku je nutno je podávat jen přechodně na počátku léčby. Lepší je situace s antidepresivy, zejména nížší dávky clomipraminu (Anafranil) anebo antidepresiva III. generace (Seropram, Prosac) se ukázala jako účinná. Lze je podávat dlouhodobě. Podobně nízké dávky neuroleptik.
zdroj:http://sestrylf3.unas.cz/
 
 

Reklama