STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Incest

Citový Incest

18. ledna 2009 v 19:16 | ♥Naposledy.cz♥
Nebezpečí incestu nás staví před otázku, jaká by měla být správná vzdálenost mezi otcem a dcerou. Incest totiž nemusí být pouze sexuální záležitostí, ale může se odehrávat i v emoční rovině. Otec parazituje na citovém životě své dcery a není schopen nechat ji žít vlastním životem. 0 takových zážitcích se svým otcem mi vyprávěla mladá, asi dvacetiletá žena.Její otec brzy opustil rodinu, aby se mohl věnovat umělecké dráze. Hodně pil; přesněji řečeno, byl alkoholik.

Mladá žena barvitě líčila, jak se otec teprve během jejího dospívání probral a uvědomil si, že má dceru. Provinile s ní znovu navázal kontakt. Avšak místo toho, aby se jí dostalo citu, který dosud postrádala, došlo k podivnému převrácení rolí. Otec se k ní začal chovat jako její syn a vkládal svůj osud do dceřiných rukou, jako kdyby byla jeho matkou. Ona se takovému chování vzpírala. Toto břemeno bylo těžší než váha prázdnoty, která předcházela.

Vzpírala se, ale svůj vzdor potlačovala. Otec nebyl schopen žít sám a ze svého neštěstí obviňoval dceru. Vydíral ji slovy: "Opustíš mě, necháš mě úplně samotného." Když jsem se jí zeptal, proč jeho vydírání toleruje, odpověděla: "Nechci mít na svědomí jeho smrt. Byla bych ráda, kdyby mi řekl: "Nejsi za mě zodpovědná." Otec neuměl udržovat od dcery patřičný odstup, a naopak dcera nebyla schopna vymezit si vůči němu své vlastní teritorium. Hlavními faktory tohoto afektivního incestu bylo otcovo nevědomí a pocity viny jeho dcery.

Tato žena prožívala situaci typickou pro děti, které byly postaveny do rodičovské role. Nedaří se jim odpoutat se od rodičů, protože uvízly v pocitech viny. I jejich partnery jsou většinou vysoce závislé osoby, které se podobají jejich rodičům. Například mladá žena, o níž už byla řeč, psala odborné články za svého přítele. Musela neustále přesvědčovat sama sebe, že její přítel je samostatná bytost, schopná přežít rozchod, ale přitom nebyla schopna ho opustit. Pokoušela se ve vztahu se svým přítelem řešit problém, který jí vznikl v soužití s otcem.

Zdroj:
Guy Corneau: Anatomie lásky, nakladatelství Portál


Zdroj:Klikni !

Incest, vražda duše

18. ledna 2009 v 19:13 | ♥Naposledy.cz♥

Po všech pokusech o definici bych chtěla poukázat na termín, který se mě osobně velice dotkl, protože jde do hloubky a směřuje k nejvnitřnějšímu jádru prožitku. Mám na mysli označení incestu jako "vraždy duše". Toto označení okamžitě evokuje těžký zločin a - jak ukazuje Shengold ve svém vynikajícím článku k tomuto tématu - také morální protest.


Vražda duše souvisí s nelidskostí, s ničením toho, co činí člověka člověkem, s útokem na lidskou důstojnost a identitu. Z tohoto důvodu se setkáváme s výrazem vražda duše zvláště v kontextu oněch zločinů, které označujeme jako holocaust. K této formě vraždy duše se vrátím ve zvláštní kapitole. Vražda duše souvisí s mocí, s přáním zničení a zkázy osobnosti.

Na tento pojem jsem poprvé narazila v souvislosti se svým výzkumem o důležitosti otce pro psychický vývoj dítěte. Blíže jsem se tehdy zabývala případem Schreber. Paul Daniel Schreber představuje často citovaný klasický případ paranoie. Jeho otec byl pedagog, který na svém synovi vyzkoušel promyšlený výchovný systém dokonalého útisku. Cílem byla absolutní poslušnost vůči otci a prostředkem k dosažení této poslušnosti byl útisk a výchova ke strachu.
Psychický efekt těchto autoritativních a represivních výchovných mechanismů označil jeho syn ve svých spisech jako "vraždu duše". Syn však nebyl schopen identifikovat svého otce jako toho, který má vraždu duše na svědomí, spíše se domníval, že původci tohoto zločinu jsou lékař nebo sám Bůh. Ve své jinak velice sporné knize Die Angst vor dem Vater má Morton Schatzman zmínku, při které jsem musela okamžitě myslet na tematiku incestu.
"Kdyby mohl odložit ještě jeden závoj, věřím, že pak by byl s to poznat svého otce jako primárního původce. Kdyby to byl udělal, hrozilo by méně nebezpečí, že bude prohlášen za pomateného. (... ) Zdá se pro vraždu duše typické, že oběti je zakázáno svého vraha korektně identifikovat."
Při práci se ženami, jež byly jako děti svými otci sexuálně znásilňované, jsem často zažívala, že to tzv. pomatené, co bylo dřív označováno jako "hysterické" a dnes jako hraniční porucha osobnosti, souvisí s násilným traumatem, s vraždou duše. U těchto případů se dříve mluvilo o špatné prognóze, což souviselo s tím, že vražda duše nebyla známa, a proto se o ní nepsalo. Stejně jako Schreber nemohly ani tyto ženy identifikovat své otce jako pachatele. Touto problematikou se ještě budu později zabývat.
Když spojuji incest s duševní vraždou, chci tím říci, že došlo k totálnímu útoku na bytí člověka, že dítě už nemůže myslet a cítit jako jiné děti, že veškeré chování dostává jiné zabarvení. Identita je centrálně zraněná, zraněná je i sexuální identita. Odtud lze dobře pochopit, proč se mnoho dospělých žen zdráhá svým pachatelům odpustit. Vycházejí z toho, že není možné odpustit člověku, který druhému zabije duši a oloupí ho o jakoukoli naději na život a lásku.
Když se v této knize zabývám incestem, zabývám se primárně vraždou duše v rámci rodiny, a to především sexuálním zneužíváním dcery otcem nebo otčímem.
Tato forma incestu je ve výzkumu nejlépe zdokumentována a v mé praxi nejčastěji zastoupena. Samozřejmě existuje také incest mezi matkou a synem, který má však kvantitativně i kvalitativně jinou dimenzi. Nápadné je, že sexuálně zneužití chlapci se později vyvíjejí v muže, kteří sami zneužívají, zatímco sexuálně zneužívané dívky si jako ženy volí muže, kterými budou opět zneužívány. Zůstanou oběťmi, zatímco chlapci se stávají pachateli.
Při mém výzkumném pobytu v USA jsem měla možnost setkat se s tematikou zneužívání mužských obětí. Chlapci se stávají obětí sexuálního vykořisťování především v oblasti mimo rodinu.
Zmíním se také o incestu v širším smyslu, a to tam, kde je mezi dvěma lidmi silná závislost, důvěrný vztah, který je zneužit. Mám na mysli opatrovatele dětí, vychovatele, učitele, faráře, lékaře a zcela zvlášť psychoterapeuty. Sexuální zneužití v terapii je vysoce tabuizované téma, které nutně volá po větší transparenci.
Z knihy: Vražda duše
Autor:
Wirtz
Nakladatel: Portál

Zdroj:Klikni !
 
 

Reklama