STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Hypochondrická porucha

Prevence -hypochondrie

11. dubna 2014 v 14:17 | Admin

Prevence

Hypochondrii se nedá snadno předcházet. Velkou pomocí je domácí zvíře, které nutí člověka myslet na zodpovědnost za dalšího člena domácnosti, odvádí ho od úvah o nemocech a dává jeho životu jiný náboj a rozměr. Také cvičení může navodit pocit spokojenosti, například jóga, ale i tanec. Pokud někdo vede činorodý život, většinou se tolik nesoustředí na své fyzické problémy a nezveličuje jejich význam.

Setkali jste se již s tímto onemocněním?
zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Léčba -hypochondrie

11. dubna 2014 v 14:15 | Admin

Léčba

Po pevném rozhodnutí by bylo nejlepší zajít na vyšetření k praktickému lékaři. Pokud je hypochondrie vyvolána skutečnou úzkostí nebo depresí, může lékař předepsatanxiolytika nebo antidepresiva. Úzkost u těchto pacientů může lékař snižovat i tím, že je zve na pravidelné kontroly. Pokud neshledá nic závažného ve zdravotním stavu, měla by další cesta rozhodnutého pacienta vést k psychoterapii.
zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Svépomoc -hypochondrie

11. dubna 2014 v 14:14 | Admin

Svépomoc

Pacienti s hypochondrií často zkoušejí jedno léčení za druhým, od domácích prostředků po odbornou péči, bez ohledu na zbytečnost svého úsilí. Rodinní příslušníci nebo přátelé jim mohou pomoci, když se budou držet následujících pravidel:
  1. Dejte postiženému možnost si postěžovat a vyslechněte ho, ale nevěnujte mu tolik pozornosti, aby v tom našel potvrzení svého domnělého onemocnění.
  2. Povzbuzujte ho k hledání jiných aktivit. Diplomaticky poznamenejte, že pokud se lidé věnují více životu, nevšímají si tolik svých nemocí a nepřeceňují jejich význam.
  3. Oceňte chování, které se nevztahuje k zdravotním steskům. Nejúčinnější způsob, jak změnit chování lidí je pochválit je, když dělají něco pozitivního.
  4. Nedoporučujte mu další léčbu a vyšetření. Místo toho ho upozorněte na to, že příliš mnoho léků může vyvolat příznaky nemoci.
  5. Doporučte mu skupinovou terapii. Lidem s hypochondrií dělá dobře, když si mohou navzájem postěžovat.
  6. zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Příznaky hypochondrie

11. dubna 2014 v 14:12 | Admin

Příznaky hypochondrie

  • dlouhodobé zabývání se vlastním zdravotním stavem
  • trvalé sebepozorování
  • zaobírání se svou nemocí i po utvrzení lékaře o pevném zdraví
  • popírání psychické podstaty problému
  • zveličování normálních, běžných obtíží (bolest hlavy, únava apod.)
  • zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Jak poznat hypochondrii?

11. dubna 2014 v 14:11 | Admin
Hypochondrie je psychická porucha charakterizovaná přehnaným a intenzivním zaměřením na vlastní tělesnost a zejména přesvědčením o vlastním závažném (fakticky však neexistujícím) onemocnění. Příznaky tohoto fiktivního onemocnění však hypochondr skutečně subjektivně prožívá.
Hypochondrií trpí asi 1% populace, dalších 9% má slabší příznaky, ale až 20% z nás mánadměrné obavy o své zdraví. Hypochondriese vyskytuje rovnoměrně u mužů i u žen. Příčiny jejího vzniku jsou neznámé. Může začít v každém věku, většinou se ale rozvíjí až v rané dospělosti, postiženy mohou být i významně starší ročníky. U mužů nastupuje zpravidla okolo třicítky, u žen o deset let později.
Člověk se stává posedlý představou, že má jednu nebo více závažných nemocí, zaskočí ho jakýkoli všední pocit, který vyhodnocuje jako nenormální a zmocňuje se hotíseň.

Spouštěcím mechanismem může být jiná nemoc. Poté, co ji člověk překoná a uzdraví se, ale nepřichází úleva a i nadále se odeznělým onemocněním zaobírá. Stále zřetelněji mu vystupuje do popředí myšlenka, že má závažnou nemoc, kterou lékaři nedokázali zatím odhalit. K tomu se přidává pocit uspokojení z péče okolí a různých úlev z nemoci plynoucích.
Kořeny hypochondrie mohou pocházet už z dětství, proto odborníci varují rodiče, aby u dětí nespojovali nemoc s odměnou. Nemocné dítě pak mj. může začít zkoušet s rodiči manipulovat, dospělý hypochondr třeba zase svým zaměstnavatelem, protože k nemocnému je přece třeba chovat se ohleduplně. Neexistující nemoc může být zástěrkou pro jiný, skutečný problém, který dotyčný nechce řešit. Lékaři tento stav nazývají "útěkem do nemoci". Nemocní si často sami "naordinují" léky, užívají nespočet vitamínů a jiných potravních doplňků. V mezičase pak v literatuře svoji nemoc studují. Odmítají (oprávněnou) pomoc psychologa či psychiatra, raději opakovaně podstupují různá vyšetření u jiných lékařů, aby jim jejich domněnku o nemoci potvrdili.
zdroj:http://dusevni-poruchy.zdrave.cz

Hypochondrická porucha je charakterizována úzkostným sebepozorováním a strachem z nemoci.

18. listopadu 2011 v 13:34 | ADMIN webu
Hypochondrická porucha je charakterizována úzkostným sebepozorováním a strachem z nemoci. Postižený se obává, že má jednu nebo více závažných a progredujících tělesných nemocí. Terapie hypochondrické poruchy je často svízelná. Pacienti navíc zpočátku odmítají psychiatrickou léčbu a trvají na přítomnosti tělesné poruchy. Psychiatrickou léčbu akceptují snadněji na počátku nemoci pokud je prezentována jako pomoc při zvládání stresu, který jim škodí. U hypochondrické poruchy byla zkoušená řada psychoterapeutických přístupů, avšak důkazy o tom, že by některý byl účinnější než jiný nemáme. To, co může pomoci, je přístup, který je podporující, racionální, umožnuje ventilaci a je edukativní. Těmto požadavkům vyhovuje kognitivně behaviorální psychoterapie, jejíž účinnost je ověřena v několika kontrolovaných studiích. zdroj: http://portal.lf1.cuni.cz

Hypochondrie je charakterizována úzkostným sebepozorováním a strachem z nemoci. A to i navzdory, že je pacient opakováně ujišťován ošetřujícím lékařem o výborném fyzickém zdravotním stavu.

Název hypochondrie pochází již z dob starověkého Řecka, kdy tehdejší lékaři popisovali jako zdroj potíží pacientů trpících hypochondrií nebo depresí hypochondrium, tedy podžebří. Je to totiž místo, které uvádí témeř každý pacient s hypochondrií jako původní místo vzniku jejich obtíží. Tato nemoc postihuje asi 1% populace vyspělých zemí a postiženi jsou stejně často muži i ženy. V ordinacích praktických lékařů je však záznam o tom, že až 20% pacientů trpí touto poruchou. Základní charakteristikou je strach z toho, že je jedinec vážně nemocen. Pacient klade příliš velký důraz na své nejrůznější tělesné projevy, zveličuje malé pocity bolesti a tráví mnoho času sebepozorováním. A i přes opakované ujištění lékařů, je přesvědčen o tom, že je težce nemocen. Nepřipouští si psychickou podstatu tohoto problému a vyžaduje další a náročnější vyšetření, která mají vést k odhalení jeho choroby.

Rizikové faktory hypochondrie


Tak jako u ostatních psychiatrických onemocnění, nejsou rizikové faktory jednoznačné. Existují názory, že způsob výchovy dítěte může vést ke vzniku hypochondrické poruchy. Obzvláště pak, pokud jsou děti naučeny, že při nemoci jsou jim dovoleny věci, které normálně nesmí a nebo dokonce jsou v období nemoci odměňovány (nemoc by neměla být příjemnější než období zdraví). Další teorií je, že hypochondrií nejčastěji trpí prvorozené děti, kdy ještě nezkušené matky věnovaly jejich zdravotnímu stavu mnohem větší pozornost než je tomu u druhého dítěte.

Příznaky hypochondrie


Typické pro hypochondrii je, že se poprvé projeví po prodělané nemoci, kdy nemocný místo toho, aby se cítil lépe, začne pociťovat zhoršení stavu a zvýšeně sleduje případné příznaky nemoci. Tento zvrat v úzdravě je připisován faktu, že se nemocný cítí dobře po dobu své nemoci, neboť je mu věnována větší pozornost a je často osvobozen od každodenních povinností. Pouze u malého procenta pacientů dojde z dlouhodobého hlediska k samovolnému uzdravení. Mnohem častěji se hypochondrie rozvine do mnohem složitějších a hůře léčitelných rozměrů. První příznaky hypochondrie se objevují nejčastěji v pozdní adolescenci či mladší dospělosti. Propuknout však může v kterémkoli věku. Zřídkakdy však po 50.roce života. Projevy hypochondrie se zhoršují při zátěžových situacích a stresu. Typické pro hypochondry je, že berou velké množství nejrůznějších vitamínů a jiných podpůrných preparátů. Podstupují mnohá vyšetření a tyto jejich problémy se táhnou léta. Jsou častými návštěvníky nejrůznějších ordinací a žádné ujištění lékaře o jejich výborném zdravotním stavu je neuklidní.

Důležité je, aby lékař včas vyloučil opravdové onemocnění některého z tělesných systémů a nabídl pacientovi léčbu pod dohledem psychiatra. Hodně často jsou pacienti se systémovými chorobami (lupus erythematodes, myasthenia gravis apod.), které se ze začátku neprojevují žádnými specifickými příznaky, špatně diagnostikováni jako hypochondři. Naproti tomu jsou často hypochondričtí pacienti po dlouhé roky podrobování nejůznějším a zatěžujícím vyšetřením, aniž by někdo pomyslel na tuto specifickou psychiatrickou poruchu.

Léčba hypochondrie


Léčba hypochondrie může být zahájena až poté, co je s jistotou vyloučena možnost skutečného onemocnění. V dnešní době se dává přednost psychoterapeu­tickému přístupu. Je aplikován jedním lékařem, který si pravidelně zve pacienta na prohlídky a místo, aby předepisoval nejrůznější léky a doporučoval složitá laboratorní vyšetření, vede s pacientem rozhovor týkající se příznaků jeho nemoci. Tento rozhovor je postupně přesměrován na téma, které se dotýká pacientova osobního života a jeho mezilidských vztahů. Pravidelnými kontrolami je taktéž zmírňován pocit úzkosti pacientů. Takovýto postup terapie bývá velmi časově náročný, ale omezuje riziko postižení nemocného způsobené částými a zatěžujícími vyšetřeními a zabraňuje postupu onemocnění do chronicity. Cílem této terapie je naučit pacienta, aby sám zvládal překonávat své obavy a nevyžadoval opakovaná ujištění o svém zdraví od lékařů. Dále pak, aby byl sám schopen rozpoznat, kdy jde opravdu o nějakou nemoc a kdy se jedná pouze o úzkost způsobenou obavami, že je nemocen.

Pokud je hypochondrie doprovázena i depresivním či úzostným sndromem, je vhodné doplnit psychoterapeutickou léčbu antidepresivy. Anxiolytickým preparátům (léky proti úzkosti) je vhodné se vyhnout. A to z důvodu možného vzniku závislosti.

Jak si mohu pomoci sám


Kromě lékařů mohou hypochondrickým pacientům pomoci i lidé z jejich blízkého okolí. Jejich úloha je především ve vyslechnutí stesků nemocného, nicméně však nevěnují jejich potižím tolik pozornosti, aby je utvrdili v jejich doměnce. Dalším krokem může být pořízení domácího mazlíčka, na kterého se nemocný fixuje a místo řešení svých úzkostí se koncentruje na jeho zabezpěčení. Důležité je taktéž oceňovat chování nemocného, pokud se netýká jeho hypochondrických stesků. Jinými slovy, pokud si nemocný nestěžuje, slovně ocenit toto chování ba popřípadě ho dokonce odměnit.

Komplikace hypochondrie


Mezi rizika tohoto onemocnění možno považovat fakt, že nemoc není po dlouhá léta rozpoznána a vlastně psychicky nemocný jedinec je opakovaně vyšetřován nejrůznějšími specialisty. Tato vyšetření, nejen že jsou ekonomicky náročná, ale zatěžují taktéž pacienta a podporují vývoj hypochondrie až do chronicity. Dalším možným rizikem může být skutečnost, že pacient navštěvující často ordinaci nějakého lékaře aniž by byla uzavřena konkrétní diagnóza může být časem zcela nezáměrně opomíjen a případné skutečné onemocnění může být přehlédnuto.

Zajímavosti


Hypochondrie je často znázorňována v mnohých uměleckých dílech. Nejčastěji pak v literatuře a filmu. Pro zajímavost jmenujme alespoň některá:

Například v komedii Zdravý nemocný ztvárnil Moliére osobu hypochondra velmi věrohodně. Ve filmovém světě se pak hypochondrie dotýká hned několik děl. Jako například film Woodyho Allena - Hana a její sestry; film Bandité, natočený režisérem Barry Levinsonem; a známý dánský režisér Lars von Trier se touto chorobou zaobíral, a to ve filmu Dogville.

Nutno také poznamenat, že hypochondrií trpělo mnoho známých osobností. A to zejména mnoho novověkých filozofů, mezi kterými byli třeba René Descartes, Voltaire, Immanuel Kant, Arthur Schopenhauer ale i třeba Karl Marx. zdroj: http://nemoci.vitalion.cz





Hypochondrická porucha-Základním rysem je přetrvávající zabývání myšlenkami‚ že pacient má jednu nebo více závažných a progresivních somatických nemocí...

18. listopadu 2011 v 13:28 | ADMIN webu
Hypochondrie, z řeckého hypochondrium[1] tj. podžebří, je psychická porucha charakterizovaná přehnaným a intenzivním zaměřením na vlastní zdravotní stav projevující se reálně ničím nepodloženým přesvědčením o vlastním vážném onemocnění. To může v určitých případech značně ovlivnit život člověka.[2]
Podžebří byla oblast, kde se podle starověkých lékařů nacházel zdroj potíží pacientů trpících hypochondrií či depresemi, jelikož v těchto místech často lidé s těmito poruchami pociťují své obtíže.

Hypochondrická porucha (F45.2) se v klasifikaci podle MKN [3] řadí do:
  • Poruch duševních a poruch chování (F00-F99)
  • Neurotických,stresových a somatoformních poruch (F40-F48)
Základním rysem je přetrvávající zabývání myšlenkami' že pacient má jednu nebo více závažných a progresivních somatických nemocí' které se projevují trvalými somatickými potížemi nebo trvalým zabýváním se vlastním fyzickým vzhledem. Normální nebo běžné pocity a jevy často pacienti interpretují jako abnormální a zneklidňující. Pozornost je obvykle zaměřena pouze na jeden nebo dva orgány nebo tělesné systémy.

Hypochondrie mívá počátek v pozdní adolescenci a mladší dospělosti (20 - 30 let), ale je možný kdykoliv, zřídka se objevuje první výskyt po 50. roce věku. Mívá chronický a kolísavý průběh, zhoršuje se při stresu a v zátěžových životních situacích.

Hypochondrie se vyskytuje stejně u žen jako u mužů. Odhadem se celoživotní prevalence odhaduje na 3-14 %, šestiměsíční prevalence na 1-6 %. Odhaduje se, že asi 10-20 % zdravé populace má občasné obavy o zdraví, u neurotických pacientů se to týká až 45 %.[4]

Terapie je obtížná, protože pacienti odmítají psychiatrickou léčbu a trvají na přítomnosti tělesné poruchy. Vhodná je terapie podporující, umožňující ventilaci problému, edukativní - vysvětlující principy fungování nemoci. Nevhodná je hospitalizace, doprovázená dalšími vyšetřeními a nasazení léků. Nejčastěji užívaný druh psychoterapie je kognitivně behaviorální, kde jsou vypracovány účinné postupy ke snížení obav. KBT může být individuální či skupinová. Mezi základní léčebné intervence u hypochondrie patří:
  • Analýza problému
  • Psychoedukace
  • Kognitivní restrukturalizace s hledáním alternativních vysvětlení
  • Expoziční léčba
    • zábrana vyhýbavému chování
    • odstranění zabezpečovacího chování
    • expozice v imaginaci (expozice tělesným prožitkům nemoci, představám vlastní smrti apod.
  • Nácvik relaxace (progresivní relaxace, Schulzův autogenní trénink)
  • Postupná a pravidelné zatežování fyzickou aktivitou
  • Dechová cvičení (zklidnění dechu, řízená hyperventilace)
  • Řešení problémů v životě
  • Prevence relapsu


Nejčastěji se používá farmakoterapie antidepresivy, je však nutno považovat ji za podpůrnou, doprovázející psychoterapii.

V umění a filmu bylo ztvárněno mnoho osob s hypochondrickými rysy [1]
Hypochondrickými potížemi a zvýšeným sebepozorováním trpělo mnoho známých osobností .






 
 

Reklama