STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Hraniční porucha

Praktický lékař v kontaktu s hraničním pacientem

6. června 2016 v 18:56 | Admin
Není možné ani nutné, aby se praktický lékař učil psychoanalyticky orientované diagnostice a terapii. Nicméně může být pro něho užitečné být citlivý k fenoménům, které vyvolávají podezření na diagnózu hraniční porucha osobnosti:

* Pacient ve vás vyvolává emoce neobvyklé svojí intenzitou. Buď vás irituje, nebo vysloveně štve, máte tendenci mu nevyhovět, obtížně se v kontaktu s ním ovládáte. Nebo naopak budí soucit, chcete mu pomoct nad rámec vašich běžných služeb, probouzí ve vás záchranářské postoje. Ty se pak můžou měnit v opak, když zjistíte, že vámi vynaložené úsilí nepřináší odpovídající výsledek.

* Charakter svých psychických obtíží není pacient schopen jednoznačně a srozumitelně popsat, protože se sám v sobě příliš nevyzná a verbalizace jeho vlastního prožitkového světa je na nízké úrovni. Raději nabízí různé somatické symptomy, objektivní nález však intenzitě stížností neodpovídá. Efekt vaší léčby je malý. Vyvolává podezření na simulaci tělesné nemoci.

* Úleva nastupuje po benzodiazepinech, takže má tendenci je vyžadovat, obtížně je vysazuje, často naopak zvyšuje dávku.

* V anamnéze má problémy s alkoholem, drogami, poruchy příjmu potravy, intoxikace léky a alkoholem, opakované nezávažné suicidiální pokusy, opakované drobné úrazy, jizvy po těle jako důsledek sebepoškozování.

* Ve vlastním životě je neukotvený, selhává v blízkých vztazích.

Rozpor dobré intelektové úrovně a neúspěšné pracovní kariéry.

Možné intervence při podezření na diagnózu hraniční poruchy osobnosti

* Prvním krokem je vyloučení možné somatické nemoci, protože ne všechny tělesné stesky jsou zákonitě projevem jeho somatizací. Pacienta je třeba dostatečně uklidnit a vysvětlit podstatu psychosomatického příznaku, což může být motivací pro psychiatrické nebo psychoterapeutické vedení.

* Z důvodů stigmatizace a nárůstu úzkosti může pacient s návštěvou psychiatra dlouho otálet, a jelikož to není schopen říct přímo, bude hledat různé záminky, proč návštěvu oddaluje. Je důležité nevycházet nemocnému vstříc při předepisování léků s návykovým potenciálem, zejména když je zjevné, že jejich spotřeba narůstá.

* Rovněž je užitečné mít na paměti, že hromadění jakýchkoliv léků může využít k suicidiální aktivitě.

* Nepodléhat intenzívním emocím, které pacient vyvolává. Neodpovídat agresí, netrestat tím, že mu nevyhovíme, ale taky nezachraňovat, zvažovat své neobvyklé pomáhající intervence.

* Pokud se pacient snaží zvyšovat frekvenci návštěv či vyžaduje speciální služby, tak je třeba stanovit jasnou a pevnou hranici toho, co je možné ze strany lékaře očekávat a kde jeho kompetence a možnosti končí.

* V kontaktu s hraničním pacientem má terapeutickou hodnotu projevení zájmu o pacienta za současné jasné a klidné deklarace podmínek, za kterých vzájemný kontakt může probíhat.

*

Literatura

1. LERNER, PM. Psychoanalytic Theory And The Rorschach. Hillsdale : Analytic Press, 1991.

2. ŠOLLE, Z. Psychoterapie hraniční poruchy osobnosti. Praha : Skálův institut, 1999 (interní materiál).

3. HIRSCHFELD, RMA. Pharmacotherapy of Borderline Personality Disorder. J Clin Psychiatry, 1997, 58 (Suppl. 14), p. 48-52.

4. VERKES, RJ., et al. Platelet serotonin, monoamine oxidase activity, and (3)H paroxetine binding related to impulsive suicide attempts and borderline personality disorder. Biol Psychiatry, 1998, 43/10, p. 740-746.

5. FIGUEROA, E., SILK, KR. Biological implications of childhood sexual abuse in borderline personality disorder. J Pers Disord, 1997, 13/3, p. 268-280.

6. RINE T, et al. Serotonergic blunting to meta-chlorophenylpiperazine (m-CPP) highly correlates with sustained childhood abuse in impulsive and autoagressive female borderline pacients. Biol Psychiatry, 2000, 47, p. 548-556.

7. VERHOEVEN, WMA., et al. Dysperceptions and Serotonergic Parameters in Borderline Personality Disorders: Effects of Treatment With Risperidon. New Trends Exper Clin Psychiatry, 1999, 15, p. 9-16.

8. ROGERS, JH., WIDIGER, TA., KRUPP, A. Aspects of Depression Associated With Borderline Personality Disorder. Am J Psychiatry, 1995, 152, p. 268-270.

9. SOLOFF, PH. Algorithms for pharmacological treatment of personality dimensions: Symptom-specific treatments for cognitive-perceptuel, affective and impulsive-behavioral dysregulation. Bull Menninger Clin, 1998, 62, p. 195-214.

10. MARKOWITZ, PJ., WAGNER, SC. Venlafaxine in the Treatment of Borderline Personality Disorder. Psychofarmacol Bull, 1995, 31, p. 773-777. 11. DAVIS, LL., RYAN, W., ADINOFF, B., PETTY, F. Comprehensive Review of the Psychiatric Uses of Valproate. J Clin Psychopharmacol, 2000, 20 (Suppl.), p. 11S-13S.

12. COWDRY, RW., GARDNER, DL. Positive Effects of Carbamazepine on Behavioral Dyscontrol in Borderline Personality Disorder. Amer J Psychiatry, 1988, 45, p. 111-119.

13. BOHUS, MJ., et al. Naltrexone in the Treatment of Dissociative Symptoms in Patients with Bordeline Personality Disorder: An Open-Label Trial. J Clin Psychiatry, 1999, 60, p. 598-602.

14. ROTH, AS., OSTROFF, RB., HOFFMAN RE. Naltrexone as a Treatment for a Repetitive Self-Injurious Behavior. An Open-Label Trial. J Clin Psychiatry, 1996, 57, p. 223237.

15. WALDINGER, RJ. Intensive Psychodynamic Therapy With Borderline Patients: An Overview. Am J Psychiatry, 1987, 144, p. 267-274.


MUDr. Elena Křivková

Fakultní nemocnice Hradec Králové, Psychiatrická klinika
zdroj:
http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/hranicni-porucha-osobnosti-diagnoza-kterou-se-ucime-rozpoznavat--165295

Terapie hraniční poruchy osobnosti

6. června 2016 v 18:54 | Admin
Odborná literatura je prakticky jednotná v názoru, že základní esencí účinné terapie hraniční poruchy osobnosti je kvalitní psychoterapeutický vztah a konzistentní erudované psychoterapeutické vedení. Hraniční osobnosti byly ještě v polovině minulého století považovány za prakticky neléčitelnou skupinu pacientů. Od 60. let minulého století začíná období, kdy jednotlivé psychoterapeutické školy opouštějí svůj původně velice skeptický názor na léčitelnost těchto poruch a začínají svoji techniku, původně určenou pro lépe strukturované neurotické pacienty, přizpůsobovat "hraničářům". Optimisticky laděný proud předpokládá a dokladuje, že při dostatečně dlouhé a kvalitní psychoterapii je možná taková zásadní změna hraničního pacienta, která může vést k podstatnému zkvalitnění jeho života a vymizení patologie. U více poškozených osobností, eventuálně tam, kde systematická terapie není z nějakého důvodu možná, může mít smysl vést pacienta tzv. podpůrným způsobem. Terapeut v tomto případě rezignuje na trvalou terapeutickou změnu a smiřuje se s doživotním vedením pacienta, v jeho životě plní regulační a stabilizační roli a způsob terapie tady má velice blízko k jakémusi "dovychování", které v mnoha případech za života pacientů nekončí.

Farmakoterapie poruchy je považovaná za podpůrnou terapeutickou metodu. Efekt farmak není spolehlivý. I když díky novým poznatkům o neurotransmiterových systémech, které jsou zodpovědné za některé projevy poruchy, a díky novým farmakologickým možnostem není terapeutický nihilismus opodstatněný, k dosažení trvalé kompenzace poruchy obvykle samotná farmakoterapie nestačí. Navíc efekt farmakoterapie ovlivňuje i vztah mezi pacientem s hraniční poruchou a lékařem, který farmaka podává. Ke klinickému obrazu poruchy patří obtížná spolupráce pro nespolehlivost, malou schopnost dodržovat dohody a pravidla. V důsledku toho se může stát, že pacient není schopen ani ochoten léky pravidelně užívat, zejména když necítí po jejich užití okamžitou úlevu.

Spolupráci komplikuje i vysoká přecitlivělost hraničních pacientů na nežádoucí účinky léků. Šolle(2) upozorňuje na tendenci hraničních pacientů dosazovat lékům bizarní kladné i záporné účinky, které pak dramaticky prožívají.

Nespokojenost s přístupem lékaře, který léky předepisuje, se může u pacienta s hraniční poruchou projevit v manipulaci s léky - nedodržováním předepsaných dávek, hromaděním léků s rizikem suicidiálního nebo parasuicidiálního jednání. Další riziko u těchto pacientů je v nadužívání preparátů s euforizujícím účinkem, riziko vzniku závislosti na lécích s návykovým potenciálem, nebezpečné kombinace s alkoholickými nápoji.

Není však výjimečné, že i na straně lékaře dochází k negativním protipřenosovým reakcím, které se projeví nejenom v jeho odměřených nebo hostilních reakcích, ale třeba i v medicínsky nezdůvodnitelných změnách medikace.

Kombinace psychoterapie a farmakoterapie je diskutovanou otázkou. Dnes se psychofarmaka v této indikaci považují za stabilizující sílu, která v mnoha případech umožňuje pacientovi psychoterapeutickou proceduru absolvovat.

Rozvíjející se modalitou je psychoedukace hraničních pacientů a jejich rodin a taky psychiatrická rehabilitace formou dlouhodobých resocializačních programů, chráněných dílen, chráněného bydlení apod. Tyto formy v kombinaci s farmakoterapií mohou pacienta stabilizovat do té míry, že je schopen podstoupit náročnější systematickou psychoterapii, která mu umožní ještě kvalitnější adaptaci.

zdroj:
http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/hranicni-porucha-osobnosti-diagnoza-kterou-se-ucime-rozpoznavat--165295

Hraniční porucha osobnosti - Diagnostika

6. června 2016 v 18:52 | Admin
Diagnostika

Protože tato diagnostická kategorie představuje značně nehomogenní skupinu pacientů, může být diagnostika pouze na základě deskriptivních diagnostických metod ne zcela přesná. Diagnóza se stává jistou až pochopením pacientových hlubších psychických mechanismů a k tomu je možné se dopracovat dvěma způsoby: použitím projekčních psychologických technik(1) a především - zážitkem kontaktu s pacientem. Je známou skutečností, že hraniční pacient vyvolává neobvykle silné protipřenosové pocity. Protipřenos je pojem, který označuje emoční odezvu terapeuta na pacienta. Část pocitů může v kontaktu s daným pacientem vznikat na základě nevyřešených vnitřních konfliktů terapeuta. Těmto pocitům není možné se zcela vyhnout. Aby se nestaly překážkou terapeutického procesu, je nutné je rozpoznat a ovládnout. Jiná část emoční odezvy terapeuta souvisí hlavně s pacientem. Tuto část protipřenosu může terapeut využít diagnosticky i terapeuticky. Prostřednictvím svých protipřenosových pocitů se totiž terapeut "dovídá" jednak o vnitřním prožitku pacienta, jednak o reakcích okolí na něj. Podezření na diagnózu vzniká v případě, když vnitřní emoční reakce vyšetřujícího (terapeuta, psychiatra nebo i lékaře -nepsychiatra) je neobvykle intenzívní a obtížně ovladatelná v behaviorální rovině. Může jít o emoce jak negativní (podráždění, netrpělivost až vztek, bezmoc, zmatek), tak i pozitivní (silná sympatie, soucit, snaha pomoct, udělat víc, než je běžně zvykem).

zdroj:
http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/hranicni-porucha-osobnosti-diagnoza-kterou-se-ucime-rozpoznavat--165295

Hraniční porucha osobnosti - Etiologie

6. června 2016 v 18:51 | Admin
"Hraniční" je pojem, kterým se původně označovala část psychiatrických pacientů, která na jedné straně nepatřila do skupiny těžkých duševních poruch - psychóz - a na druhé straně nereagovala zlepšením na psychoterapeutické postupy, efektivní u neurotiků...
Klíčová slova

emočně-nestabilní porucha osobnosti • hraniční typ • rozštěp • porucha • identity • psychoterapie • psychoanalýza pravidla

"Hraniční" je pojem, kterým se původně označovala část psychiatrických pacientů, která na jedné straně nepatřila do skupiny těžkých duševních poruch - psychóz - a na druhé straně nereagovala zlepšením na psychoterapeutické postupy, efektivní u neurotiků. Často paradoxní a obtížně předpověditelné terapeutické reakce vedly v 60. letech minulého století k intenzívnímu výzkumu této psychiatrické populace. Výsledkem procesu bylo koncipování samostatné diagnostické kategorie. Poprvé byla uvedena v r. 1980 v americkém psychiatrickém manuálu DSM III jako hraniční porucha osobnosti. Analogická diagnóza v Mezinárodní klasifikaci nemocí používané v Evropě se nazývá emočněnestabilní porucha osobnosti, hraniční typ. Zavedena byla r. 1994. Diagnostická kritéria jsou uvedena v Tab. 1. Hraniční porucha osobnosti (HPO) (toto označení bude pro zjednodušení v předkládaném článku preferováno) je v psychiatrii nadále synonymem terapeutického problému. V zahraniční literatuře existuje sice dosti obsáhlý soubor informací o její etiologii a terapeutických doporučeních, po dlouhou dobu se však tyto poznatky a zkušenosti nestaly běžnou součástí klinické praxe. O to obtížněji se s pacienty s diagnózou HPO může potýkat lékař - nepsychiatr, který se s pacienty tohoto typu nepochybně setkává. V předkládaném článku bude přiblížena porucha, její etiologie, diagnostika a terapeutické přístupy a nabídnuta doporučení pro praktické lékaře, jak pacienty s diagnózou HPO rozpoznat a jak s nimi v rámci svých kompetencí zacházet.


Etiologie

Teoreticky nejlépe propracovanou etiologii poruchy nacházíme v psychoanalytické literatuře. Psychoanalytické koncepce se staly východiskem nebo inspirací i pro další psychoterapeutické školy. Deskriptivní diagnostická kritéria poruchy především v americké psychiatrické klasifikaci taky dokazují silný vliv této koncepce na psychiatrické myšlení jejich tvůrců. Ačkoliv i v rámci psychoanalytického hnutí se objevuje několik proudů, všechny se shodují v tom, že hraniční porucha osobnosti je důsledek poruchy vývoje, která vznikla v raném dětství. Podle odpovědi na otázku jak k dané vývojové poruše dochází, existují 2 základní modely: a) deficitní Z několika specifických teorií tohoto proudu je snad nejznámější Mahlerové koncepce separačně-individualizačního procesu. Mahlerová formulovala 4 fáze tohoto procesu v období raného dětství. Za nejdůležitější z hlediska rozvoje hraniční patologie považuje období mezi 15. a 24. měsícem života dítěte. To je doba, kdy se dítě začíná projevovat způsobem, který může působit jako regrese vývoje. Po měsících vcelku jednoznačných snah o rozšíření svého prostoru začíná najednou oscilovat mezi samostatností a vzdalováním se na jedné straně a přibližováním se k matce a dáváním najevo své závislosti na ní na straně druhé. Mahlerová tuto fázi nazývá příznačné "znovusbližovací". Je to období, které klade na matku nové nároky - poskytnout dítěti dostatek svobody a bezpečí současně. Protože se obě dvě protichůdné potřeby objevují v tomto období u dítěte s velikou naléhavostí a rychle se mění v čase, může docházet k obtížně řešitelným situacím plným protikladů. Když okolí na tyto změny potřeb není schopno adekvátně reagovat, dochází k narušení separačně-individualizačního procesu, což se může projevit hraniční patologií ve vyšším věku. b) konfliktový Hlavním představitelem je americký psychiatr a psychoanalytik Otto F. Kernberg. Kromě poruch kontaktu mezi dítětem a vychovatelem, o kterém především ve své teorii mluví Margaret Mahlerová, zohledňuje do značné míry i konstituční faktory dítěte, a to především jeho vrozené agresivní nastavení a vrozenou sníženou toleranci úzkosti. Ve své teorii Kernberg postuluje čtyři na sebe navazující etapy vývoje normálního vztahu k objektu, přičemž za základ hraniční poruchy považuje zastavení tohoto vývoje ve 3. etapě, což odpovídá 4.-12. měsíci individuálního vývoje.

Termín objekt je termín vycházející z psychoanalytické teorie objektních vztahů. Je to teorie, ve které ústřední místo zaujímá potřeba subjektu vztahovat se k objektům (třeba subjekt dítě, objekt pečovatel), přičemž rozlišuje mezi reálným vztahem a objektním vztahem. Objektní vztah představuje zvnitřněnou (internalizovanou) zkušenost z raných vztahů. Je to psychická struktura, která přetrvává i bez reálné přítomnosti druhého. Charakter internalizovaných objektních vztahů ovlivňuje formování a orientaci ve vztazích k druhým i k sobě. Podle teorie normální vývoj probíhá tak, že dítě nejdřív rozděluje pečující objekty na "dobré" a "špatné". Velice zjednodušeně -nedokáže si představit, že matka, která o něho pečuje a vyhovuje jeho potřebám, může být ta samá matka, která mu nerozumí a jeho potřeby nenaplňuje. Mezi 4.-12. měsícem dochází k integraci "dobré a špatné" matky do jednoho objektu. Dítě na jemu přiměřené úrovni začíná chápat, že jeden a ten samý objekt může mít pozitivní i negativní aspekty, čímž je položen základ schopnosti dívat se na svět realističtějším způsobem, bez černo-bílých brýlí, a akceptovat ambivalenci jako nezbytnou součást života. Zastavením vývoje před integrací "dobrého a špatného" do jednoho celku je psychika dítěte nadále rozštěpena. Přítomnost rozštěpu se projevuje hraniční patologií. K zastavení vývoje ve stadiu rozštěpu vede kombinace vrozeného potenciálu (agresivní nastavení, snížená tolerance úzkosti) a nekvalitní individuální péče. Především jedinci, kteří mají v osobní historii závažnou chronickou traumatizaci v časném dětství, např. fyzické týraní, sexuální zneužívání, těžkou emoční deprivaci či chronickou nepřítomnost pečujícího objektu, jsou kandidáty na tuto diagnózu v dospělém věku. V důsledku dlouhodobě působícího závažného traumatu může do stadia rozštěpu vývojově regredovat i jedinec starší 12 měsíců. Podle Kernberga tak diagnóza hraniční poruchy osobnosti není nevyhnutelně spojena s traumatizací v 1. roce života. Na základě své vývojové teorie i klinických zkušeností také Kernberg rozeznává osobnosti neurotické, hraniční a psychotické. Pro zařazení konkrétního pacienta do některé z kategorií jsou pro něho rozhodující 3 charakteristiky:

1. schopnost testovat realitu,

2. používané obranné mechanismy,

3. stupeň vývoje identity. HPO je pak v jeho pojetí charakterizovaná následovně:

1. Testování reality

U hraničních osobností došlo k zastavení vývoje v situaci, kdy jedinec je vcelku spolehlivě schopný rozlišovat mezi Já a Ne-Já. (Toto rozlišení činí potíže u psychotických osobností, u kterých se vývoj podle použitého modelu zastavil ještě v ranější fázi vývoje.) V důsledku toho je v běžném fungování testování reality v zásadě intaktní. Regrese této funkce nastává vlivem závažného stresu. Regrese může nabýt charakteru psychotické epizody, pro kterou je charakteristické relativně krátké trvání (minuty až 1-2 dny), spontánní úprava a vazba na precipitující událost. Kritičnost pacientů k těmto zážitkům je obvykle zachovaná. Pacienti s neurotickou strukturou se ani vlivem závažného stresu psychoticky nedekompenzují. Naopak pacienti s psychotickou osobnostní strukturou se psychoticky dekompenzují i bez zjevné precipitující události a tyto epizody jsou dlouhodobější, vyžadují radikální léčbu, spontánní úprava je naprosto výjimečným jevem. V období epizody, někdy i po ní, jsou k hrubým poruchám v testování reality naprosto nekritičtí.

2. Využívání rozštěpu jako hlavního obranného mechanismu

Jak bylo uvedeno, podle Kernbergova modelu se vývoj internalizovaných objektních vztahů zastavil ve fázi rozštěpu. V raném období vývoje, kdy jedinec rozlišuje objekty kolem sebe na dobré a špatné, má rozštěp jako obranný mechanismus svůj význam.

Kdyby integrace dobrých a špatných objektů začala probíhat v období, kdy na tento vývojový krok psychika dítěte není připravena, vedlo by to k paralyzující úzkosti.

Přítomnost rozštěpu v dospělé psychice se v klinickém obraze projeví následovně:

* Neschopnost prožít ambivalenci

Osobnost s neurotickou strukturou může zažívat protikladné pocity současně. Na jednoho a toho samého člověka může mít intenzívní vztek, ale nepřestává ho milovat. Osobnost s hraniční strukturou při prožívání jednoho emočního stavu (vzteku) nemá přístup k emoci polární (láska). Mít intenzívní vztek na blízkou osobu znamená často v případě hraniční osobnosti zničit vztah jako takový.

* Neschopnost integrovat negativní a pozitivní aspekty sebe i ostatních do souvislých celků

Důsledkem je tendence buď k nepřiměřené idealizaci, nebo nadměrné devalvaci sebe i okolí, často můžeme být svědkem náhlého přechodu z extrémní idealizace do extrémní devalvace v blízkých vztazích nebo v rámci psychoterapeutického vztahu.

3. Rozptýlená identita

Pevná ego-identita, typicky přítomná u neurotických pacientů, je charakterizovaná jako schopnost integrovaného sebepojetí (self -concept) a integrovaného pojetí důležitých osob.

V klinickém obraze se pak rozptýlená identita projevuje jako:

* Protikladné rysy osobnosti, oscilace mezi protikladnými emočními stavy, např. bezmoc versus zuřivá agresivita namířená vůči sobě nebo okolí.

* Mnohočetnost zájmů a cílů bez schopnosti je hierarchizovat.

* Nedostatek autentičnosti, přebírání gest, pohybů, slovních frází z okolí, nekritické kopírování vzorů.

* Pocity prázdna jako důsledek neschopnosti využít vnitřní zdroje v situaci osamocenosti, kompenzace pocitu vnitřního umrtvení kompulzívní sociabilitou, případně impulzívním chováním.

Samota neurotiků a zdravých lidí má jiný charakter. Jednak jsou lépe strukturované osobnosti schopny samotu snáze unášet, nesklouzávají k beznaději nebo impulzivitě, jednak přetrvává touha po kontaktu.

* Nevyjasněná sexuální identita.

* Morální relativismus - nestálá hodnotová hierarchie, překvapivé protiklady v systému hodnot, příklon k hodnotám okolí, změny v hierarchii hodnot bez hlubší reflexe.

V důsledku nedokončeného vývoje objektních vztahů jsou u hraničního pacienta defektní i další ego-funkce, což se v klinickém obraze projevuje následujícím způsobem:

* Slabá kontrola impulzů a nízká frustrační tolerance

Projevuje se neschopností odložit bezprostřední uspokojení, sklonem k unáhleným impulzívním aktům. Tento fenomén se v psychoanalytické terminologii nazývá odehráváním, agováním nebo acting-out. Jeho základem je náhrada myšlení činem, akcí, přičemž jedinec není sám schopen uvědomit si hlubší motiv jednání a chovat se efektivněji. Agování může mít charakter útěků, abúzu návykových látek, bulimických záchvatů, promiskuity, sebepoškozování bez vážného suicidiálního úmyslu, gamblingu, impulzívní agresivity apod. K agování dochází obvykle v zátěžových situacích nebo v nestrukturovaném prostředí a čase. V době realizace je agování prožívané jako správné nebo příjemné, s časovým odstupem však začínají pacienti prožívat silné pocity viny a sebenenávisti.

* Afektivní nestabilita

Hraniční pacienti prožívají intenzívně celé spektrum emocí, typické je pro ně primitivní vybíjení agrese.

* Snížená schopnost snášet úzkost

Hraniční pacienti mají tendenci k zaplavující úzkosti (tzv. primární nebo anihilační úzkost), zatímco pro neurotické pacienty je typicky přítomna úzkost signální, více ohraničená, více srozumitelná v daném kontextu a méně paralyzující.

* Neukončený vývoj superega

Tento psychoanalytický pojem představuje v podstatě přítomnost internalizovaného řídícího systému. Důsledkem jeho nedostatečné funkce může být malá schopnost seberegulace nebo extrémní závislost na vnějších zdrojích ujištění, ocenění i potrestání.

zdroj:
http://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/hranicni-porucha-osobnosti-diagnoza-kterou-se-ucime-rozpoznavat--165295

EMOČNĚ NESTABILNÍ PORUCHA OSOBNOSTI

5. června 2014 v 16:27 | Admin
EMOČNĚ NESTABILNÍ PORUCHA OSOBNOSTI

Porucha osobnosti, u které je výrazná tendence jednat impulzivně bez uvážení následků, spolu s afektivní nestálostí. Schopnost plánovat dopředu může být minimální. Výbuchy silné zlosti mohou často vést k násilí nebo "expolozivnímu" chování. Tyto se vyvolají snadno, když jiní impulzivní jednání kritizují nebo se proti němu staví.

Impulzivní typ - převažuje emoční nestálost a nedostatečná kontrola impulzivity. Běžné jsou výbuchy násilí nebo hrozivé chování, zvláště je-li jedinec ostatními kritizován.

Hraniční typ - je přítomno několik charakteristik emoční nestálosti, navíc má pacient často nejasné nebo narušené představy o sobě samém, cílech a vnitřních preferencích (včetně sexuálních). Obvykle má chronické pocity prázdnoty. Náchylnost k angažování v intenzivních a nestálých intepersonálních vztazích může být příčinou opakovaných emočních krizí a může být sdružena s excesivními pokusy vyhnout se opuštěnosti řadou sebevražedných vyhrůžek nebo sebepoškozujících činů (i když ty se také mohou vyskytnout bez zjevných příčin).


zdroj:http://sestrylf3.unas.cz/

Život s hraniční poruchou osobnosti může být obtížné.

3. dubna 2014 v 19:45 | Admin

Zvládání a podporu

Život s hraniční poruchou osobnosti může být obtížné. Můžete si uvědomit své chování a myšlenky jsou self-destruktivní nebo škodlivé, a přesto máte pocit, neschopný řídit je. Léčba vám mohou pomoci naučit dovednosti pro řízení a vyrovnat se s vaší kondici.
Můžete pomoci spravovat svůj stav a cítit se lépe o sobě, pokud:
  • Další informace o této poruchy, takže pochopit jeho příčiny a léčby
  • Držte se svého léčebného plánu
  • Účastnit se všech terapeutická sezení
  • Vezměte si léky podle pokynů a sdělit svému lékaři výhody a vedlejší účinky setkáte
  • Praxe zdravé způsoby, jak zmírnit bolestivé emoce a zabránit impulzivní chování, jako je sebepoškozování
  • Nepoužívejte vinu za to, že tuto poruchu rozpoznat, ale zodpovědnost, aby si to léčit
  • Zjistěte, co může vyvolat výbuchům vzteku nebo impulzivní chování
  • Necítím se trapně podmínkou
  • Získejte léčbu problémů souvisejících, jako je zneužívání návykových látek
  • Oslovit ostatním s poruchou sdílet poznatky a zkušenosti
  • Mějte zdravý životní styl, jako je jíst zdravou stravu, být fyzicky aktivní a zapojit se do společenských aktivit
Pamatujte si, že neexistuje jedna správná cesta k zotavení z hraniční poruchy osobnosti. Obvykle nejlepší výsledky pocházejí z kombinace léčebných strategií.
Tato podmínka se zdá být horší v mladé dospělosti a mohou se postupně lepší s věkem. Mnoho lidí s poruchou najít větší stabilitu v jejich životě během 30. a 40. let. Jak se vaše vnitřní úzkosti a pocit bídy klesá, můžete jít na udržování láskyplné vztahy a užívat smysluplné kariéry.

zdroj:http://ec.cotot.com/

Hraniční porucha osobnosti léčba může zahrnovat psychoterapii, léky nebo hospitalizaci.

3. dubna 2014 v 19:44 | Admin
Psychoterapie
Psychoterapie - také volal diskuse terapie - je základní léčebný přístup na hraniční poruchy osobnosti. Druhy psychoterapie, které byly nalezeny efektivní, zahrnují:
  • Dialektická behaviorální terapie (DBT). DBT byl navržen speciálně k léčbě hraniční poruchu osobnosti. Obecně provádí prostřednictvím individuálních, skupinových a telefonní poradenství, DBT používá dovednosti-založený přístup v kombinaci s fyzikálními a meditace jako cvičení vás naučí, jak regulovat své emoce, tolerovat úzkost a zlepšit vztahy.
  • . Kognitivně behaviorální terapie (KBT) S CBT, budete pracovat s duševní zdraví poradce (terapeut) se dozví o nepřesné, negativní nebo neúčinné myšlení, zobrazovat náročných situací více jasně a objektivně; vyhledat a uvést do praxe strategií alternativního řešení.
  • Mentalization terapie na bázi (MBÚ). MBT je druh hovoru terapie, která vám pomůže identifikovat a oddělit své vlastní myšlenky a pocity z těch lidí kolem vás. MBT zdůrazňuje myšlení než zareaguje.
  • Schema zaměřená terapie (SFT). SFT kombinuje terapie přístupy, které vám pomohou vyhodnotit opakující se životní struktury a životní témata (schéma), takže můžete identifikovat pozitivní vzory a změnit ty negativní.
  • Přenos zaměřená psychoterapie (TFP). Také volal psychodynamické psychoterapii, TFP je pomoci vám pochopit své emoce a mezilidské obtíže díky rozvíjející se vztah mezi vámi a vaším terapeutem. Ty pak aplikovat tyto poznatky na probíhající situace.
Léky
Léky nemůže vyléčit hraniční poruchu osobnosti, ale mohou pomoci spojeny co se vyskytující klinické problémy, jako jsou deprese, impulzivnost a úzkosti. Léky mohou zahrnovat antidepresiva, antipsychotika a anti-úzkost drogy. Léky musí být vhodně předepsal lékař, v přiměřených dávkách, a ustálené dohledem prostřednictvím pravidelných navazujících návštěv.
Hospitalizace
Občas můžete potřebovat intenzivnější léčbu v psychiatrické nemocnici nebo na klinice. Hospitalizace může také vás ochrání před sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky nebo chování.
Protože léčba může být intenzivní a dlouhodobá, máte nejlepší šanci na úspěch, když byste se poradit se duševního zdraví poskytovatele, kteří mají zkušenosti léčbě hraniční poruchu osobnosti.
zdroj:http://ec.cotot.com/

Hraniční porucha osobnosti může dojít k poškození v mnoha oblastech svého života.

3. dubna 2014 v 19:42 | Admin

Komplikace

Hraniční porucha osobnosti může dojít k poškození v mnoha oblastech svého života. To může negativně ovlivnit intimní vztahy, práce, škola, společenské aktivity a self-image. Opakované ztráty pracovních míst a rozbité manželství jsou společné. Self-zranění, jako je řezání nebo pálení, může mít za následek zjizvení a časté hospitalizace. Sebevražd mezi lidmi s BPD jsou vysoké.
Navíc můžete mít další psychické poruchy, včetně:
  • Deprese
  • Alkoholu nebo zneužívání návykových látek a závislost
  • Úzkostné poruchy
  • Poruchy příjmu potravy
  • Bipolární porucha
Protože riskantní, impulzivní chování, jste také náchylnější k neplánované těhotenství, pohlavně přenosných infekcí, motorových vozidel nehody a rvačku. Můžete se také zapojit do nevhodných vztazích, ať už jako násilníka a týrané.
zdroj:http://ec.cotot.com/

Některé faktory spojené s rozvojem osobnosti může zvýšit riziko vzniku hraniční poruchu osobnosti.

3. dubna 2014 v 19:41 | Admin

Rizikové faktory

Osobnost je formována jak zděděných tendencí a faktorů životního prostředí, stejně jako zkušenosti v dětství. Některé faktory spojené s rozvojem osobnosti může zvýšit riziko vzniku hraniční poruchu osobnosti. Mezi ně patří:
  • . Dědičnou predispozici Můžete být vystaveni vyššímu riziku, pokud blízký člen rodiny - vaše matka, otec, bratr nebo sestra - má stejnou nebo podobnou poruchou, zejména nálada nebo úzkosti.
  • Zneužívání v dětství. Mnoho lidí s touto poruchou zprávy sexuálně nebo fyzicky zneužívány v dětství.
  • Zanedbávání. Někteří lidé s touto poruchou popisují vážné deprivace, zanedbávání a opouštění v dětství.
Také je hraniční porucha osobnosti diagnostikována častěji u mladých dospělých a dospělých žen než u mužů.
zdroj:http://ec.cotot.com

Stejně jako u jiných duševních poruch jsou příčiny hraniční poruchy osobnosti nejsou plně pochopeny.

3. dubna 2014 v 19:40 | Admin

Příčiny

Stejně jako u jiných duševních poruch jsou příčiny hraniční poruchy osobnosti nejsou plně pochopeny. Odborníci se shodují se však, že tato porucha je výsledkem kombinace několika faktorů. Faktory, které se zdají být pravděpodobné, že hrát roli patří:
  • Genetika. Některé studie dvojčat a rodin ukazují, že poruchy osobnosti mohou být dědičné nebo silně spojený s jinými duševními poruchami mezi členy rodiny.
  • Faktory životního prostředí. Mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti mají v anamnéze zneužívání v dětství, zanedbávání a oddělení od pečovatelů a blízké.
  • Mozkové abnormality. Některé výzkumy ukázaly změny v určitých oblastech mozku, které emoce regulace, impulzivity a agresivity. Kromě toho, některé mozkové chemické látky, které pomáhají regulovat náladu, jako jsou serotonin, nemusí fungovat správně.
zdroj:http://ec.cotot.com

Hraniční porucha osobnosti ovlivňuje, jak si o sobě, jak vycházet s ostatními a jak se chováte.

3. dubna 2014 v 19:39 | Admin

Příznaky

Hraniční porucha osobnosti ovlivňuje, jak si o sobě, jak vycházet s ostatními a jak se chováte.
Známky a příznaky hraniční poruchy osobnosti mohou zahrnovat:
  • Impulzivní a rizikové chování, jako je například riskantním způsobem jízdy, nechráněný sex, hazardní hry řádění nebo užívání nelegálních drog
  • Povědomí o destruktivní chování, včetně sebepoškozování, ale někdy pocit schopni změnit
  • Široké nálady
  • Krátké, ale intenzivní epizody úzkosti nebo deprese
  • Nevhodný hněv a antagonistické chování, někdy přerostou fyzických bojů
  • Potíže s regulací emocí a impulsů
  • Sebevražedné chování
  • Pocit nepochopení, zanedbané, sám, prázdný nebo beznaděj
  • Strach ze samoty
  • Pocity sebenenávisti a self-ošklivit
Máte-li hraniční poruchu osobnosti, často mají nejistý pocit, kdo jste. Vaše sebehodnocení, self-identita nebo vědomí sebe sama se často rychle mění. Zde si můžete prohlédnout sami sebe jako zlé nebo špatné, a někdy můžete mít pocit, jako byste se vůbec neexistují. Nestabilní sebepojetí často vede k častým změnám v zaměstnání, přátelství, cíli a hodnotami.
Vaše vztahy jsou obvykle ve zmatku. Můžete idealizovat někdo chvilku a pak se náhle a výrazně posunout k zuřivosti a nenávisti, přes vnímané ústrky nebo dokonce menší nedorozumění. To je proto, že lidé s hraniční poruchou osobnosti mají často problémy souhlasíte šedé oblasti - věci se zdají být buď černé nebo bílé.
Kdy navštívit lékaře
Pokud jste si vědomi, že máte některý z výše uvedených příznaků, poraďte se se svým lékařem nebo poskytovatel duševního zdraví. Správná léčba vám může pomoci cítit se lépe o sobě a pomůže vám žít více stabilní, obohacující život.
Pokud zaznamenáte příznaky v člena rodiny nebo přítele, mluvit s touto osobou o návštěvu lékaře nebo poskytovatel duševního zdraví. Ale nemůžete nutit, aby vyhledal pomoc. Je-li vztah způsobuje vám ušetří hodně stresu, možná zjistíte, že je užitečné vidět terapeut sám.

zdroj:http://ec.cotot.com

Hraniční porucha osobnosti (BPD)

3. dubna 2014 v 19:37 | Admin

Definice

Hraniční porucha osobnosti (BPD) je duševní zdraví, porucha, která vytváří značné emocionální nestabilitu. To může vést k řadě dalších stresujících duševních a behaviorálních problémů.
S hraniční poruchy osobnosti, můžete mít vážně narušeny sebevědomí a pocit bezcenné a zásadně chybné. Anger, impulzivita a časté změny nálad mohou tlačit ostatní pryč, i když můžete touží mít milující a trvalé vztahy.
Pokud máte hraniční poruchu osobnosti, nenechte se odradit. Mnoho lidí s touto poruchou lepší léčbě a mohou žít uspokojující život.

zdroj:http://ec.cotot.com

Léčba hraniční poruchy osobnosti: I psychoterapie mění stavbu mozku.

29. března 2014 v 21:19 | Admin
Dobrý den.
Dlouhodobě jsem se léčil s epilepsií, ne příliš vážnou, ale ne příliš úspěšně. Neurolog na mně vyzkoušel bez valných výsledků mnoho léků. Špatně snáším vedlejší příznaky léčiv. Mám dojem, že terapii bych byl před 25 lety potřeboval víc než léky, jelikož po jednom záchvatu grand mal a EEG jsem byl od 12 let fixován na antiepileptika všeho druhu, s potenciálem stát se epileptikem právě v důsledku užívání oněch nevhodně nastavených léků.
Poté, co jsem s depresemi vyhledal psychologa i psychiatra, se ukázalo, že za obtížemi v mém životě stojí patrně hraniční porucha osobnosti (HPO), kterou konstatoval zkušený klinický psycholog. S překvapením jsem zjistil, že i na HPO se používá valproát (antiepileptikum), jež jsem užíval od neurologa. Konzultoval jsem svůj záměr postupně vysadit valproát s psychologem. Patrně pochopil, že nebudu mít klid, dokud to nezkusím. Prohlásil jsem, že víc věřím terapeutovi než neurologovi. Byl jediný z odborníků, který mě neodrazoval od mého experimentu.
Dnes již několik měsíců valproát neužívám. Zatím se cítím tak, že rozhodně neuvažuji o jeho dalším užívání. Užívám jen citalec (antidepresivum) a doufám, že ne na dlouho. Věřím, že se moje obtíže dají zvládnout bez léků, pomocí terapie. Bohužel o HPO jsem objevil pouze jedinou knihu. Zajímá mě co nejvíce informací o této poruše. Jsem si vědom, že HPO je reálné riziko destruktivní energie vůči sobě nebo okolí. Chci se však naučit s energií pracovat, ne být pacifikován léky.
F.P.R., 23. dubna 2012


Názor odborníka

Radkin Honzák odborník psychologie.cz

Vážený pane,
jistě chápete, že na těchto stránkách, navíc s omezenou informací, vám nemohu poskytnout konkrétní odpověď týkající se vaší diagnózy a odpovídající léčby. Mohu jen shrnout problematiku v obecné rovině. Pro přehlednost to rozdělím do tří (nikoliv vzájemně nezávislých) oddílů.
EPILEPSIE:
Epilepsie je přiřazována k neurologickým poruchám s určitými typickými projevy jak v klinice (záchvaty), tak ve výsledcích vyšetření (především EEG). To však neznamená, že by neměla také svoje psychopatologické projevy, zejména když postižení zasahuje do významných struktur a funkčních okruhů v mozku. Ty se objevují především v oblasti emotivity (výkyvy nálad, explozivní nálady, dysforie = neodůvodněná rozmrzelost), impulzivity (zbrklé činy, často nelogické), ale i kognitivních procesů (rychlá unavitelnost, zhoršená koncentrace pozornosti, atd.).
Mozek je orgán, na němž můžeme nejlépe sledovat, jak struktura ovlivňuje funkci, ale také jak funkce ovlivňuje strukturu. Jeden z našich nejvýznamnějších epileptologů, profesor Josef Faber, napsal ve své publikaci o záchvatech: "I ten nejnormálnější mozek je možné naprogramovat tak, že dostane záchvat". Jeho poslední publikace, Neuropsychiatrické syndromy (Maxdorf, 2005) tyto souvislosti přehledně osvětluje. Tolik k epilepsii, jejíž projevy se v dětství mohou objevit a současně nemusí představovat jednoznačný budoucí vývoj.
HRANIČNÍ PORUCHA OSOBNOSTI:
Jak naznačuje již název, jedná se o neuropsychiatrické pomezí a také pomezí mezi "lehčí" neurózou a "těžší" psychózou, které není přesně zmapované. V praxi pak tato diagnóza nezřídka představuje jakýsi sběrný koš. Za mého mládí se tomu říkalo hysterická psychopatie. Podstatou je zkreslené prožívání reality, strach z opuštění, pocit vnitřní prázdnoty a další nejistoty, které vedou k poruchám jednání, často impulzivního charakteru, k problematickým a nestabilním mezilidským vztahům, z nichž vyplývají konflikty, zklamání a další negativní emoce, čímž se bludný kruh, nebo spíše bludná zaškrcující spirála, roztáčí dále. Různé záchvatové projevy (viz kdysi slavné velké hysterické záchvaty končící v hysterickém oblouku, "opistotonu", kdy se postižená osoba opírala o podložku jen patami a zátylkem) včetně nejasného či pozitivního nálezu na EEG se mohou objevit a diagnózu osobnostní poruchy to nevylučuje.
Na příčiny vzniku poruchy osobnosti není dosud jednotný názor. Předpokládá se, že existuje kombinace nepříznivých biologických faktorů (poškození mozku v děloze při porodu nebo v časném dětství) a psychosociálních faktorů (deprivace, narušená připoutávací vazba - "attachment", negativní vlivy prostředí v dětství, sexuální zneužití, tělesné týrání, atd.).
Protože není známá jedna příčina a charakteristický vývoj poruchy, není ani jednotný názor na léčení, které nejčastěji spočívá v kombinaci podávání farmak tlumících impulzivitu a patologické kolísání nálad a různým způsobem orientované psychoterapie, od hlubinné hledající příčiny a pomáhající k jejich zpracování, až po metody zaměřené spíše na přecvičování nežádoucích stereotypů.
Publikací o této tématice je na trhu spousta. Poslední vyšla v Portálu přímo s názvem Hraniční porucha osobnosti (autor Röhr Heinz-Peter), asi před deseti roky zde vydali rozsáhlou publikaci Jána Praška a kol.: Poruchy osobnosti. Zajímavá je tamtéž vydaná knížka Röhr: Hysterie - strach z odmítnutí. Mnoho poučení lze najít ve spisech Františka Koukolíka.
VALPROÁT
Kyselina valproová a její soli patří do skupiny léků označovaných jako antiepileptika nebo také stabilizéry nálady. Kromě účinků protizáchvatových působí též proti růstu nádorů.
Účinek léků této skupiny vesměs spočívá v útlumu spontánního "podpalování" (a odtud šíření nežádoucích vzruchů) chorobně pozměněných neuronů, které, namísto aby jen vedly příslušné vzruchy, je začínají také vysílat samy (tento výklad je sice poněkud zjednodušený, ale pro vysvětlení účinku snad dostatečný).
Co je podstatné a co nebylo známo před dvaceti roky, je skutečnost, že nejen dodaná "chemie" ovlivňuje práci mozku, ale také psychoterapie mění a upravuje činnost a v důsledku toho i stavbu mozku. Není to tedy pouhé plkání, ale cílevědomá práce.
+38trefné
Odborník psychologie.cz - doporučujemeRadkin Honzák

Radkin Honzák

Psychiatr
Ambulantní psychiatr IKEM a REMEDIS, sekundární lékař Psychiatrické léčebny Bohnice, asistent ÚVL 1.LF UK.

Shrnutí teoretické části HPO

16. května 2012 v 15:54 | ADMIN webu
Lidé s hraniční poruchou osobnosti mají problémy s kolísáním své nálady, která se často střídá i
několikrát během dne, kvůli nepatrnostem se objevují velmi bouřlivé emoce. Jsou impulzivní, mívajínestabilní vztahy, které jsou charakterizovány nadměrnou závislostí střídanou s odtažením a snahou nalézt své hranice ve vztahu, kde při závislosti se já ztrácí v my. Proto je hodně výzkumných studií zaměřeno právě na vztahy jedinců s hraniční poruchou. Pociťují neohraničenost těla, velké vnitřní pocity prázdnoty, kde často hledají hranice svého těla pomocí sebeubližování, snaží se tu prázdnotu zaplnit konzumací velkého množství jídla, zneužíváním návykových látek, nebo jiným sebeohrožujícím způsobem.




Často se také pokoušejí o skutečné nebo demonstrativní suicidum. Věci a lidi kolem sebe rozdělují na černé a bílé, hodné a špatné. Objevují se u nich dysforie, pocity šílené úzkosti, strach z osamění, mohou sklouznout při dekompenzaci až k semipsychotickému myšlení. Jejich nitro je hodně trápí, někdy popisují takové vnitřní bolesti, jako by je to chtělo roztrhat, nebo je sžírala nějaká žíravina za živa. Sami často nerozumějí tomu, co se v nich děje, protože emoce se mění velmi rychle z úplně extrémních polarit, což ovlivňuje biologické nastavení poruchy - rozkolísané hladiny serotoninu a dopaminu, hyperaktivita amygdaly a pokles metabolismu v prefrontálním kortexu. Další příčiny vzniku hraniční poruchy, kromě činnosti mozku, jsou geneticky předurčené faktory - neuroticismus, behaviorální impuzivita a labilita. Dále se na vzniku podílí chaotické a konfliktní rodinné prostředí.



V praktické části se zaměříme pomocí kvalitativního výzkumu na další stránky života lidí žijících shraniční poruchou osobnosti.







3.) PRAKTICKÁ ČÁST

3.1. Výzkumný problém


Hraniční porucha osobnosti je s její narůstající četností v populaci stále
aktuálnější téma. V zahraniční literatuře se provádějí hlavně kvantitativní výzkumy, které se
zabývají tématy jako například léčba hraniční poruchy nebo vztahy jedinců, kteří jí trpí.


Některé práce o hraniční poruše na Masarykově univerzitě se týkají témat jako
sebepoškozování, vnitřního obrazu hraniční poruchy nebo terapeutického vztahu s těmito klienty.


Naším cílem je popsat, jak se žije konkrétním lidem s hraniční poruchou osobnosti.
Jak tato porucha ovlivňuje jejich život? Jaká jsou pozitivní a negativní stránky života s hraniční
poruchou osobnosti? Chceme rozšířit dosavadní poznání o této poruše o názory samotných hraničních lidí v množství situací, které běžně zasahují do jejich života hledat to, co je spojuje.





3.2. Cíl diplomové práce


Náš výzkum bude zaměřen na životy hraničních lidí, kdy pomocí kvalitativního exploračního výzkumu, s využitím dotazníků a rozhovorů, budeme hledat, co je v jejich životech důležité a nalézat v tom společné znaky.


Chtěli bychom se zabývat jak negativními, tak i pozitivními charakteristikami, které souvisí s hraniční poruchou i těmi, které pomáhají ji zvládat.




Byli bychom rádi, kdyby tato diplomová práce se stala hodně hlubokou a rozsáhlou sondou do života
těchto lidí.


Snažíme se o pokrytí co nejširší oblasti jejich života. Cílem je porovnat, jak prožívají určité situace, jak myslí, co cítí, co dělají, co jim pomáhá a co naopak škodí. Témata
zahrnují otázky např. na rodinu, kamarády a vztahy vůbec, zájmy, pohled na hraniční poruchu, její
zvládání a další.



zdroj: muni.cz

Hraniční osobnosti projevují velmi intenzivní, ale nestálé meziosobní vztahy.

16. května 2012 v 15:34 | ADMIN webu
Hraniční osobnosti projevují velmi intenzivní, ale nestálé meziosobní vztahy.
V jejich vztazích se objevuje závislost, která může mít podobu ochotného plnění pokynu blízkých
osob, nebo akceptování jejich nadměrné péče. Na druhou stranu se u nich vyskytuje podceňování
druhých - devalvace se často objevují následkem negativních emocí např. hněvu, který může vzniknout
jako reakce na separaci, na omezení či na konfrontaci. Výrazným rysem jejich nestálých vztahů je
jejich manipulující chování (Gunderson mluví o používání skrytých prostředků k ovládání nebo
získávání pozornosti či podpory, zatímco jiní autoři např. Hamilton, (1986, cit. dle Boleloucký
1993) podtrhují úmyslnost manipulace s druhými).

Druhý velmi viditelný příznak je opakující se sebedestruktivní chování ( někteří
autoři používají pojem parasuicidum - Linehanová (1987, cit. dle Boleloucký 1993) jím rozumí
úmyslné, akutní sebepoškozující chování, jinak nazvané suicidní gesto, pokus. Pojem podle autorky
zahrnuje též např. tlučení hlavou o překážku, rozbíjení si hlavy, řezání si zápěstí, předávkování
léky a další projevy. Nověji se řadí k sebepoškozujícímu chování i bulimie. Sebepoškozování je
obvykle reakce na nadměrné a nezvládnutelné bolestné negativní afekty).

Nelson a Grunebaum, (1971, cit. dle Boleloucký 1993) zjišťovali příčiny zanechání
sebedestruktivního chování. Zjistili, že pacienti nechali sebedestruktivní chování, když měli
možnost někomu častěji verbálně vyjádřit nepříjemné pocity. Dále uměli používat konstruktivnější
formy chování a byla u nich provedena farmakoterapie psychotických prvků psychopatologie.

Třetí v pořadí je chronický strach subjektu, že bude někým opuštěn. Gunderson má pro
toto pojem kompulzivní sociabilita - nutkavé vyhledávání společnosti, aby se vyhnuli panice, která
nastoupí, jsou-li o samotě.

Čtvrtá charakteristika pacientů s hraniční poruchou podle Gundersona a Zanariniové je
chronická dysforie. U hraničních lidí se objevují pocity prázdna - chybí pocit zaplnění vnitřního
prostoru, dále se objevuje nuda, která je způsobena pocity napětí, zkresleným vnímáním času a
pocity prázdna. Také je přítomna anhedonie, která se nepovažuje za specifický příznak, někteří
pacienti ji překrývají např. alkoholem. Dysforie se může projevovat někdy hněvem a hostilitou.
Patří sem také existenciální aspekty deprese. Chessick, (1968, 1974, cit. dle Boleloucký 1993)
popisuje pocity zoufalství pacientů nad nesmyslností vlastního života.

Jako pátou charakteristiku hraničních lidí označili autoři kognitivní poruchy. Lidé
s hraniční poruchou se vyznačují citlivostí ke struktuře prostředí - časté dekompenzace v
nestrukturovaném prostředí, můžou se vyskytnout mikropsychotické, či psychotické příznaky,
testování reality je však neporušeno a příznaky jsou vnímány jako Ego-dystonní. Gunderson dále řadí
do této oblasti nebludné paranoidní prožitky - vztahovačnost, neodůvodněná podezíravost a magické
myšlení.

Šestou a velmi výraznou charakteristikou je impulzivita. Dochází k ní nejčastěji v
nestrukturovaných situacích, při osamění, nebo behaviorální regresi při hospitalizaci a ve
stresových situacích.

Poslední věc, která znesnadňuje život hraničním lidem je špatná sociální adaptace. Lidé
s hraniční poruchou osobnosti mají sklon klamně se jevit navenek jako schopní - "syndrom navenek
klamně schopné osoby" - Linehanová, 1987.

Linehanová 1989 také uvádí, že pacient reaguje i na velmi slabé podněty a navíc má obtíže vrátit se
v přiměřené době do výchozího emočního ladění.

(Boleloucký 1993)

zdroj:http://is.muni.cz

Diferenciální diagnóza hraniční poruchy osobnosti

16. května 2012 v 15:25 | ADMIN webu

Hraniční poruchu osobnosti mohou připomínat některé jiné poruchy osobnosti.

Narcistická porucha osobnosti má podobnou organizaci jako hraniční porucha, ale více
se snaží o udržení pocitu vlastní hodnoty a výjimečnosti, v kladném i záporném smyslu, zatímco
člověk s hraniční poruchou se snaží udržet si blízkého, ale v momentě, kdy je příliš blízko, jej
odhání.

Lidé s hraniční poruchou jsou schopni usilovat o vazbu s někým a mohou mít pocity
viny, na rozdíl od lidí s disociální poruchou. Extrémní jednání hraničních jedinců slouží
k uvolnění afektu a není orientováno jen na vlastní prospěch, jak je tomu u jedinců s disociální
poruchou osobnosti.

Histriónská porucha osobnosti má problém v nedostatečně integrované sexuální roli a
není odkázána na přítomnost self objektu .

Závislá porucha se na rozdíl od hraničních lidí, kteří se aktivně snaží dostat ze
symbiózy, o nic takového nepokouší.

(Faldyna, 2005)


Prevalence

V celkové populaci se vyskytuje hraniční porucha osobnosti kolem 2 - 3 %. MUDr. Ján
Praško, CSc., v knize Poruchy osobnosti uvádí až 25 % hospitalizovaných pacientů. Heinz-Peter Röhr
v knize Hraniční porucha osobnosti uvádí, že jí trpí až 30 - 70 % klientů kteří vyhledají
terapeutickou pomoc. Jisté je, že počet jedinců trpících touto poruchou narůstá.

Častější je u žen - v poměru 2 : 1, v rodinách, kde je zvýšený výskyt poruch nálady, disociálních
poruch a závislostí. Objevuje se pětkrát častěji u nejbližších příbuzných než v běžné populaci.

(Praško, 2003)


2.5. Historie hraniční poruchy osobnosti


Termín "hraniční" byl původně vymyšlen pro skupinu pacientů, kteří se pohybovali na
hranici mezi neurózou a psychózou. Tito pacienti byli pokládáni za neanalyzovatelné, a tudíž
neléčitelné. Hraniční pacienti byli považováni za druh schizofrenních pacientů, protože se někdy
v zátěži projevovali jako psychotičtí.

Hughes v roce 1884 napsal o tom, jak se mnoho lidí pohybuje na hranici duševní
choroby (bordeland of insanity).

( Bololoucký, 1993)

Stone (1986, cit. dle Bololoucký, 1993) popisuje čtyři období studia hraničních stavů
v psychiatrii:

V prvním období (1880 - 1920) se zabývali hraničními stavy autoři Huges a Rose (1890). Z německých
psychiatrů byl významný mnichovský autor Pulman s knihou Psychische Grenzzustände (1909, 1910). To
jak popisovali hraniční stavy odpovídá dnešní antisociální či hysterické osobnosti, schizofrenii
s dobrou prognózou nebo bipolárnímu afektivnímu onemocnění.

V druhém období v 30. a 40. letech stojí za zmínku autoři, jako byli např. Stern (1938), Deutschová
(1942), Schmidebergová (1947), Hoch a Polatin (1949). Uvedení a další odborníci lépe formulovali
dosud nejasnou hraniční oblast známých poruch. Stone pojmenoval obsah pojmu hraniční (v tomto
období) jako hranice analyzovatelnosti.

Do třetího období - 50. a 60. léta patřili takoví autoři, jako např. Knight (1953), Ericsson
(1953), Rado (1953), Jacobsonová (1964), Frosch (1964), Grinker (1965), Kernberg (1967) a další.
Termín "hraniční" už neoznačoval pacienty, kteří se nehodili do známých kategorií, ale začala se
tvořit kritéria označující hraniční stavy.

Ve čtvrtém období - v 70. a 80. letech se objevuje řada významných jmen, z nichž snad
k nejvýznamnějším patří Mahlerová (1971), Gunderson a Singerová (1975), Stone (1977), Searles
(1979), Spitzer (1979), Akiskal et al. (1984) aj.

"Tato etapa je charakterizována všestranným fenomenologickým, genetickým, prognostickým,
terapeutickým i biologickým výzkumem v oblasti. Je to doba vývoje diagnostických kritérií
klasifikací DSM-III, resp. DSM-III-R."

( Bololoucký, 1993 str. 15)


Tabulka č. 1. uvádí přehled amerických přístupů 60. a 70. let k hraničním poruchám.

( Boleloucký, 1993, str. 109)

Koncepční přístup

Autor

Diagnostická kritéria

Klinický syndrom

Grinker

hněv je hlavní nebo jediný afekt; meziosobní vztahy jsou závislé, komplementární, zřídka reciproké;
poruchy identičnosti; depresivita charakterizovaná spíše pocity samoty než studu

Klinická jednotka

Gunderson

poruchy afektů, obvykle deprese a hostilita, impulzivní chování v anamnéze; problémy s adaptováním
se; krátké psychotické ataky, dekompenzace v nestrukturovaných situacích; vztahy kolísají mezi
dočasnou povrchností a hlubokou závislostí

Psychostrukturní přístup

Kernberg

rozptýlená identičnost; neschopnost prožít druhé jako komplexní osobnosti; používání primitivních
obran; testování reality nenarušené nebo upravující se při konfrontaci, klasifikaci a interpretaci

Lehká schizofrenie

Hoch, Polatin

Lehké poruchy myšlení a emocí, doprovázené pan-neurózou, pan-anxietou a pan-sexualismem
(polymorfními deviacemi)

Hraniční schizofrenie

Kety, Rosenthal

Dereistické myšlení, krátké poruchy kognitivní a disociační, anhedonie, mikropsychotické projevy,
povrchní interpersonální vztahy, chaotické sexuální vztahy a mnohočetné neurotické příznaky

zdroj:http://is.muni.cz

Hraniční porucha osobnosti

10. února 2012 v 18:31 | ADMIN webu
V současné době stoupá počet lidí, kteří trpí takzvanými ranými poruchami. Jednou z nich je i borderline čili hraniční porucha osobnosti. V současnosti se odhaduje, že hraniční poruchu osobnosti v nějaké míře vykazuje až 50% pacientů, kteří vyhledají psychoterapeutickou pomoc.
Diagnóza hraniční poruchy osobnosti
Hraniční porucha se postupně stala obecně akceptovanou nemocí, oddělitelnou od ostatních poruch osobnosti. Existuje dalekosáhlá jed nota v tom, jaké rysy chování pozorujeme v souvislosti s hraniční poruchou. Kritéria jsou shrnuta v tzv. DSM - III - R.

Obecný vzorec nestability v oblasti nálady, mezilidských vztahů a obrazu sebe samého. Počátek leží v rané dospělosti a porucha se projevuje v nejrůznějších oblastech života. Musí být splněno nejméně pět z následujících kritérií:

1. Vzorec nestabilních, ale intenzivních mezilidských vztahů, který se vyznačuje střídáním obou extrémů, přehnané idealizace a devalvace;

2. impulzivita u nejméně dvou potenciálně sebepoškozujících aktivit, např. utrácení peněz, sexuality, zneužívání omamných látek, krádeží v obchodech, bezohledné jízdy a záchvatů žravosti (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.);

3. nestabilita v oblasti emocí, např. výrazné změny nálady od základního pocitu k depresi, podrážděnosti nebo úzkosti, přičemž tyto stavy obvykle trvají několik hodin, nebo v řídkých případech déle než několik dní;

4. nepřiměřená, silná zlost nebo neschopnost ovládat zlost, např. časté záchvaty zlosti, přetrvávající zlost nebo rvačky;

5. opakované vyhrožování sebevraždou, náznaky sebevraždy nebo sebevražedné pokusy nebo jiné sebemrzačící chování;

6. výrazná a trvalá porucha identity, která se projevuje ve formě nejistoty v nejméně dvou z následujících oblastí života: obrazu sebe samého, sexuální orientaci, dlouhodobých cílech nebo přáních ohledně povolání, v druhu přátel nebo partnerů nebo v osobních hodnotových představách;

7. chronický pocit prázdnoty nebo nudy;

8. zoufalá snaha zabránit reálnému nebo imaginárnímu osamění (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.).

Zdroj: Heinz - Peter Rohr: Hraniční porucha osobnosti, Nakladatelství Portál

Hraniční porucha osobnosti a způsoby sebepoškozování

15. března 2009 v 17:58 | ♥Naposledy.cz♥
Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.





Sebepoškozování v klinickém slova smyslu
představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.




Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.



Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.



Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.



Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.



Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.



Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

Hraniční porucha osobnosti a 11 krát sebevražda

15. března 2009 v 17:57 | ♥Naposledy.cz♥
1 Co je to sebevražda?
Sebevražda (lat. suicidium) je většinou definována jako vědomé a záměrné chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní život. Světová zdravotnická organizace přijala v r. 1968 tuto definici: "Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem." Rozlišuje se zde tedy sebevražedný čin zahrnující i pokus a dokonaný akt. Nejpodstatnějším rysem sebevraždy je dobrovolnost, vědomost.


2 Jaké známe typy sebevražd?
Rozlišuje se dokonaná sebevražda: bilanční (někdy považovaná za jedinou "pravou" sebevraždu), zkratkovitá, rozšířená a hromadná, dále biická a patická sebevražda, sebezabití; pak jsou nedokonané sebevraždy: demonstrační sebevražda (neboli parasuicidium) a sebevražedný pokus.
Z jiného hlediska zkoumal sebevraždy filozof Emile Durkheim, který rozlišil sebevraždu altruistickou, anomickou a egoistickou. Podrobně viz
Typy sebevražd.

3 Kdo, kdy, jak a kde nejčastěji páchá sebevraždu - co na to statistika?
Nejvíce sebevražd se pravidelně stává 1. ledna, nejčastějším způsobem je oběšení, muži končí život vlastním rozhodnutím pětkrát častěji než ženy a nejmíň sebevrahů je mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. Kdo by čekal, že nejvíce sebevražd je v podzimních a zimních "depresivních" měsících, bude překvapen. Podrobně viz Statistiky sebevražednosti.


4 Jaké jsou rizikové nemoci a další faktory?
Sebevraždy se často vyskytují v souvislosti s depresemi, s alkoholismem a jinými typy závislostí, u schizofrenie, sociální fobie a hraniční poruchy osobnosti. Dalšími přispívajícími faktory jsou předchozí sebevražedné pokusy, osamělost, osobní problémy (dluhy, rozvod…), pocit vyhoření u určitých profesí a vážné tělesné nebo duševní onemocnění. Podrobně viz Rizikové nemoci a faktory.


5 Co zkoumali na sebevraždách pánové Ringel a Pöldinger?
Sebevražedné jednání lze v mnoha případech předvídat na základě určitých indicií - soubor těchto projevů se nazývá Ringelův presuicidální syndrom. Také v myšlenkách suicidanta (sebevraha) je možné nalézt některé typické znaky a ty se shrnují jako Pöldingerův suicidální rozvoj. Podrobně viz Ringel a Pöldinger.


6 Jak se chovat k potenciálnímu sebevrahovi?
Když se někdy vyskytnete poblíž člověka, který se právě chystá spáchat sebevraždu, můžete mu pomoci, když se ho budete snažit pochopit. Ne mu jeho záměr vymlouvat, zlehčovat jeho pocity, ale vžít se do něho, do celé jeho vnitřní mizérie a mluvit s ním o tom s maximálním respektem. Podrobně viz Krizová intervence a Jak (ne)jednat se sebevrahem.


7 A co sebevraždy u dětí?
U dětí nižšího věku se sebevraždy nevyskytují příliš často. Určité specifikum je v tom, že dítě nebere smrt jako definitivní jev - myslí si, že může znovu ožít. U dospívajících je však množství sebevražd i pokusů o mnoho vyšší. Adolescenti tak často řeší rodinné nebo osobní problémy. Podrobně viz Sebevraždy u dětí a adolescentů.


8 Existuje pomoc?
Pro ty, kteří o sebevraždě uvažují: O svých potížích a důvodech, které vás vedou k úvahám o ukončení života, si můžete promluvit a možností je hned několik: kromě blízkých lidí jsou to krizová centra, linky důvěry, psychiatři i jiní lékaři, psychologové a duchovní. Podrobně viz Kde hledat pomoc.


9 Jak různé jsou názory na sebevraždu?
Postojů k sebevraždám a k sebevrahům existuje nemálo. Ve starém Římě často propadl majetek sebevraha, voják byl za pokus o sebevraždu odsouzen k smrti (…) V křesťanství je sebevražda tradičně chápána jako hřích, jako nejhorší varianta porušení přikázání "Nezabiješ". Pozitivismus a osvícenství přinesly obhajobu práva na rozhodnutí o vlastním životě a o vlastní smrti. Ve Velké Británii byla až do r. 1961 sebevražda trestným činem. V současné době se bere jako jistá odchylka od normy, eventuelně projev nemoci (např. u deprese, schizofrenie nebo závislosti). Je vnímána jako nežádoucí jev.


10 Odborné pojmy
Chcete si rozšířit obzor a naučit se (aspoň částečně) rozumět lékařským zprávám. Pojmy jako suicidium, automutilace, ambivalence a mnohé další naleznete ve Slovníčku odborných pojmů.


11 Jak se žije před sebevražedným pokusem a po něm?
Suicidanti často pociťují bezradnost, strach, beznaděj; jejich myšlenky se upínají pouze k tomuto východisku. V mnoha případech mají sníženou hladinu serotoninu (sloučenina sloužíví ke komunikaci mezi neurony; lze řešit antidepresivy). Pokud pojímají sebevraždu jako prostředek k vyřešení svých problémů, lze jim velmi účinně pomoci. Určité úskalí je ale v tom, že odborník sice člověka od sebevražedného pokusu odradí, ale už mu nezajistí, aby byl ve svém současném světě schopný žít.


Každopádně platí, že se má o sebevražedných myšlenkách a tendencích hovořit. Tím se suicidální (sebevražedné) jednání nespustí. Jinak ale tento pes, když štěká, tak i kouše - neboli proklamace a hrozby sebevraždou je třeba brát velice vážně. Až 60% "štěkajících" se o sebevraždu minimálně pokusí.


Zdroj:Klikni !

Hraniční porucha osobnosti a Eset

15. března 2009 v 17:56 | ♥Naposledy.cz♥
Ergoterapie je léčebná činnost, jejímž cílem je působit proti závislosti a izolaci, podporovat duševní a tělesné schopnosti a přicházet na nové zájmy.
Tato metoda využívá práce nebo různých jiných činností přiměřeným způsobem a podle zdravotního stavu klienta.



Databáze firem EDB
Základní údaje
Firma:

ESET, Psychoterapeutická a
psychosomatická klinika, s.r.o.

Ulice:Vejvanovského 1610,
Místo:Praha 4
PSČ:14900
Okres:Praha-město
Právní forma:společnost s r. o.
Telefon:272 940 879
272 916 912
267 912 916
Fax:272 940 880
Email:
klinikaeset@volny.cz
Web:
www.klinikaeset.cz



STŘEDISKO VEJVANOVSKÉHO
Vejvanovského 1610, 149 00 Praha 4
odborný ředitel: MUDr. Ondřej P ě č

Hraniční porucha osobnosti a denní stacionář

15. března 2009 v 17:55 | ♥Naposledy.cz♥
DENNÍ STACIONÁŘE:








1)FOKUS- Komunitní centrum Břevnov, Meziškolská 2,Praha 6


·Denní sanatorium ·Centrum psychosociální rehabilitace ·Otevřený ateliér Extraart


- telefon: 233 354 547, 777 800 387, (220 516 497 Ateliér- Extraart)


- kontaktní osoby : vedoucí lékař Denního sanatoria - MUDr. Zuzana Foitová


vedoucí Otevřeného ateliéru Extraart - dipl.k.t.Beate Albrich


Centrum psychosociální rehabilitace-Mgr.Lajla Sedmíková Jitka Hroníková,


- cílová skupina klientů: schizofrenní onemocnění, dospělí nad 18 let, motivovaní k psychoterapii, přednost mají klienti Prahy 5,6,7 + Malá Strana


- nabídka aktivit:
skupinová psychoterapie (2 otevřené dopolední skupiny), individuální psychoterapie, psychiatrická ambulance, rodinná terapie, resocializační programy, sociální práce, case management, sociální poradenství


- specialita: neverbální terapeutické techniky- arte-, drama-, muzikoterapie


- spojení: autobus 174,108 z Hradčanské, 180 z Dejvické (na stanici Břevnovská), tramvaj 8,22 (stanice U kaštanu).










2) DPS ONDŘEJOV - Nad Ondřejovem 36, Praha 4


- telefon - MUDr Jarolímek 241 444 825 (i fax)


ústředna- 241 442 791, 241 444 198-9, 241 444 462, 241 442 789


- e-mail - dpsondrejov@iol.cz

a) DS pro terapii psychotických poruch


- cílová skupina -tzv. " prvopsychózy " ( tzn. většinou 1-3 ataky, mladší jedinci)


- kontaktní osoba: MUDr. Jarolímek


- nabídka aktivit: různé typy-každodenní docházení, odpolední skupiny 1-2x týdně, pohybově relaxační skupiny, psychoedukativní kurzy pro rodiče, svépomocná skupina rodičů, indiv. či skupinové nácviky kognitivních funkcí, kurs asertivity, krizové intervence doma…., psychiatrická ambulance.


b) oddělení pro terapii závislostí na alkoholu, automatech či lécích


- nabídka- 6 týdenní každodenní skup. terapie a roční docházková skupina 1x týdně











3) ESET- Psychoterapeutická a psychosomatická klinika


a) Donovalská 1862 AT - ambulance- 272 922 718 MUDr. Birkásová at-eset@volny.cz


-konzultační centrum PhDr. Hesoun 8-16,30 hod esethelp.dono@volny.cz


- stanice prvního kontaktu 272 937 712 Bc. Babická
(tato je na stanici metra Opatov- výměnný program, zákl. porad.)


b) Vejvanovského 1610 Praha 4, - psychózy, hraniční osobnosti, neurózy


- kontaktní osoba: MUDr. Ondřej Pěč
- telefon- 272 940 880, 272 940 879, 272 916 972, 608 961 612




c) Hekrova 805, Praha 4 - neurózy,poruchy osobnosti
- kontaktní osoba: PhDr. Jiří Růžička 272 941 925, 290 012 001, 267 915 188


b),c) nabídka aktivit: - denní stacionář- psychózy (všední dny 9-15 hodin)

- denní stacionář -hraniční stavy (všední dny 9-15 hodin)

- denní stacionář neurózy + poruchy osobnosti (12ti týdenní cykly)

- odpolední a večerní psychoterapeutické skupiny

- individuální psychoterapie






Hraniční porucha osobnosti a další ,otestuj se

15. března 2009 v 17:53 | ♥Naposledy.cz♥
Tento test identifikuje 11 poruch osobnosti, resp. tzv. akcentovaných osobností - paranoidní, schizoidní, disociální, emočně nestabilní - impulzivní, emočně nestabilní - hraniční, histriónskou, anankastickou, anxiózní, závislou, narcistickou a pasivně-agresivní. Ve vyhodnocení se dozvíte, zda vaše osobnostní rysy mohou být v některém z popsaných ohledů akcentované (zvýrazněné); součástí je i vyhodnocení dvou dalších doplňkových škál, podrobný a srozumitelný popis všech zmíněných poruch osobnosti a doporučení dalšího postupu.


Test je vhodný pro dospělou populaci.
Správce testů nemůže nést zodpovědnost za to, jak na vás výsledky testu zapůsobí. Tento test vyplňujete takříkajíc na vlastní nebezpečí a pokud máte obavy ze své reakce na výsledek, doporučujeme vám test raději nedělat, případně jeho výsledky následně konzultovat s lékařem nebo psychologem.

Online test s okamžitým vyhodnocením, ČR. Optimalizováno pro MS Explorer.
Test má 120 položek, na konci se za vyhodnocení platí 79 Kč zasláním jednoduché sms zprávy (viz instrukce na konci testu),
rozsah vyhodnocení cca 3,5 strany A4.




Přečtěte si dané věty - tvrzení a u každého rozhodněte,
jak moc pro vás platí - do jaké míry vás vystihuje.


Čas není omezen, ale doporučuje se zbytečně dlouho nad jednotlivými výroky nepřemýšlet (nejsou tu žádné dobré ani špatné odpovědi).


Pozn. Dejte pozor na negativní výroky - např. "Nemám rád/a bílou barvu": pokud skutečně nemáte rádi bílou, musíte zvolit, že dané tvrzení platí; pokud však bílou rádi máte, musíte zvolit možnost, že tvrzení NEplatí. (Poté, co jste zvolili odpověď, je dobré si ji ověřit stylem "Vůbec neplatí, že nemám rád bílou barvu").

Nepoužívejte příkaz aktualizovat (obnovit stránku) - tím byste se dostali zpět na začátek testu.


TEST ZDE :Klikni !

Hraniční porucha osobnosti a skupinová terapie

15. března 2009 v 17:52 | ♥Naposledy.cz♥
SKUPINOVÁ PSYCHOTERAPIE

Skupinová psychoterapie původně vznikla jako "z nouze ctnost", za druhé světové války v Anglii, v důsledku nedostatku kvalifikovaných psychoterapeutů a velkého množství klientů. Záhy se ukázalo, že může mít i přednosti proti individuálnímu přístupu, protože skupina je pro člověka přirozeným společenstvím.

Skupinová psychoterapie se provádí jak ambulantní formou, tak v rámci denních stacionářů nebo během pobytu v nemocnici. Skupina sestává zpravidla z 8-15 nemocných obojího pohlaví, různého stáří, vesměs s různými zdravotními a osobními problémy.

Vedou ji nejčastěji dva psychoterapeuti, nejlépe muž a žena. Jednotlivá sezení zpravidla trvají l,5 až 2 hodiny, mohou však trvat i déle. Skupinové dění má dynamiku danou vztahy lidí mezi sebou a jejich navyklými způsoby chování.

Někdo se prosazuje, jiný ustupuje, někdo se snadno stane "diktátorem", "hvězdou", "černou ovcí" apod. Tuto dynamiku terapeuti využívají, protože lidé mají tendenci chovat se ve skupině podobně, jako v situacích běžného života.

Cílem léčby je poznat souvislosti mezi chováním jedince a jeho problémy a nemocí a pak pomoci tyto vzorce změnit.
Skupinová psychoterapie probíhá ve skupině 8-12 osob.

Vychází z předpokladu, že léčené poruchy vznikly v malých přirozených skupinách jako je rodina, třída ve škole nebo pracovní kolektiv, které mohou formovat nebo deformovat psychiku a chování člověka. V terapeutické skupině je možné tyto poruchy diagnostikovat a léčebně korigovat.

V uzavřené skupině zůstává složení skupiny konstantní a meziosobní interakce jsou hlubší. V otevřené skupině jsou průběžně přijímání noví pacienti. Skupiny mohou být homogenní nebo heterogenní podle různých kriterií (věk, pohlaví, vzdělání, diagnoza, životní problémy). V zásadě můžeme rozlišit 3 typy skupinového zaměření podle obsahu skupinové práce:

1. Autobiografická skupina se zabývá životopisy nemocných, většinou mívá dynamickou orientaci.

2. Tématická skupina se zabývá vybraným problémem. Při dynamické orientaci to bývá vztahový problém nebo konflikt, který souvisí s nemocí, při kognitivně behaviorální orientaci skupina poslupuje podle syllabu témat určených k probrání.

3. Interakční skupina probírá vztahy mezi účastníky, jejich sympatie, antipatie, vzájemné hodnocení. Léčba ve skupině je méně časově náročná než individuální psychoterapie. Patří k nejrozšířenějším léčebným postupům s velkou indikační šíří (neurozy, psychopatie, afektivní poruchy, schizofrenie, psychosomatická onemocnění). Podkladem praxe skupinové psychoterapie je nejméně tolik teorii, kolik je podkladem individuální psychoterapie.

Jsou skupiny, které zdůrazňují podporu a nácvik sociálních dovednosti, skupiny, které pracují dynamicky s intrapsychickým konfliktem jejich frekventantů, skupiny zaměřené na interpersonální vztahy, skupiny zaměřené na dynamiku vztahu mezi členy skupiny, apod. Fokus může být buď individuum ve skupině, nebo interakce mezi členy skupiny, nebo skupina jako celek.

Otevírání jednotlivých členů při skupinové terapii má za následek vznik atmosféry důvěry, otevřenosti, sympatie a spoluúčasti. Skupiny se scházejí 1-2 krát týdně, obvykle na 1,5 hodiny. Mohou být homogenní i heterogenní, co se týče diagnozy. Určité diagnozy se společně více hodí do jedné skupiny než jiné.

Psychotičtí pacienti potřebují jiný druh skupinové práce než depresivní, neurotičtí, hraniční nebo závislí. Paranoidní pacienti, antisociální psychopaté a abuseři návykových látek obzvlášť špatně profitují z heterogenních skupin. Všeobecně akutně psychotičtí a suicidální pacienti do skupiny nepatří.

Skupinová párová terapie je užívána jednak pro terapii poruchových manželství, jednak při léčbě depresivních stavů, neuroz a schizofrenních poruch.

Skupinová rodinná terapie je uživáná zejména při terapii schizofrenie. Skupiny diskutují problémy, které nese schizofrenní onemocnění v rodině a způsoby, jak s těmito problémy zacházet.

Tyto skupiny se zakládají i svépomocně, jako Anonymní alkoholici. Ukázalo se, u pacientů, jejichž rodiny se účastní techto skupin, se výrazně snižuje počet relapsů.

Zdroj:Klikni !

Hraniční porucha osobnosti stoupá

15. března 2009 v 17:49 | ♥Naposledy.cz♥
V současné době stoupá počet lidí, kteří trpí takzvanými ranými poruchami. Jednou z nich je i borderline čili hraniční porucha osobnosti. V současnosti se odhaduje, že hraniční poruchu osobnosti v nějaké míře vykazuje až 50% pacientů, kteří vyhledají psychoterapeutickou pomoc.


Diagnóza hraniční poruchy osobnosti



Hraniční porucha se postupně stala obecně akceptovanou nemocí, oddělitelnou od ostatních poruch osobnosti. Existuje dalekosáhlá jed nota v tom, jaké rysy chování pozorujeme v souvislosti s hraniční poruchou. Kritéria jsou shrnuta v tzv. DSM - III - R.

Obecný vzorec nestability v oblasti nálady, mezilidských vztahů a obrazu sebe samého. Počátek leží v rané dospělosti a porucha se projevuje v nejrůznějších oblastech života. Musí být splněno nejméně pět z následujících kritérií:

1. Vzorec nestabilních, ale intenzivních mezilidských vztahů, který se vyznačuje střídáním obou extrémů, přehnané idealizace a devalvace;

2. impulzivita u nejméně dvou potenciálně sebepoškozujících aktivit, např. utrácení peněz, sexuality, zneužívání omamných látek, krádeží v obchodech, bezohledné jízdy a záchvatů žravosti (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.);

3. nestabilita v oblasti emocí, např. výrazné změny nálady od základního pocitu k depresi, podrážděnosti nebo úzkosti, přičemž tyto stavy obvykle trvají několik hodin, nebo v řídkých případech déle než několik dní;

4. nepřiměřená, silná zlost nebo neschopnost ovládat zlost, např. časté záchvaty zlosti, přetrvávající zlost nebo rvačky;

5. opakované vyhrožování sebevraždou, náznaky sebevraždy nebo sebevražedné pokusy nebo jiné sebemrzačící chování;

6. výrazná a trvalá porucha identity, která se projevuje ve formě nejistoty v nejméně dvou z následujících oblastí života: obrazu sebe samého, sexuální orientaci, dlouhodobých cílech nebo přáních ohledně povolání, v druhu přátel nebo partnerů nebo v osobních hodnotových představách;

7. chronický pocit prázdnoty nebo nudy;

8. zoufalá snaha zabránit reálnému nebo imaginárnímu osamění (kromě sebevraždy nebo sebemrzačení, viz k tomu bod 5.).
Zdroj:Klikni !

Hraniční porucha osobnosti důležíté odkazy

15. března 2009 v 17:48 | ♥Naposledy.cz♥
Denní centrum Sv. Josefa - pro psychicky nemocné ve Frýdku-Místku
HoSt Home-Start ČR - podporou rodin s dětmi v předškolním věku ...
A Kluby ČR - pomoc při potížích s alkoholem včetně poradenství
Terapeutická komunita Kaleidoskop - terapeutické zařízení ...
Svépomocné skupiny - pro sourozence a potomky lidí s duševním onemocněním
Sunflowers - léčebné, koupelové, relaxační, wellness a programové pobyty
Milionový kaleidoskop - 1 000 000 pixelů pro terapeutickou komunitu!
Abeceda Zdraví - o zdraví, výživě a kráse
Diabasis - psychospirituální krize, informace pro veřejnost i odborníky
Program NÁVRATY - určeno lidem, kteří přestály poškození mozku
Společenství proti šikaně - informace o problematice šikany
Green Doors - pracovní a sociální rehabilitace lidí, kteří onemocněli schizofrenií
PL Praha, Bohnice - psychiatrická léčebna, Praha 8 - Bohnice
Sananim - drogové informační centrum
ROSA - centrum pro týrané a osamělé ženy
Psycholoušek - studijní materiály, diplomky, seminárky, skripty ...
Lékárna.cz - první internetová lékárna se širokým sortimentem výrobků
e-Linka - on-line konzultace s psychologem
DPS Ondřejov - denní psychoterapeutické sanatorium Ondřejov
Fokus Praha - sdružení pro péči o duševně nemocné
RIAPS - městské centrum sociálních služeb a prevence
Odborný moudra*KLIK*strach ze strachu a panický atak.
Člověk v tísni - společnost při ČT


help24.cz/chat!! Můj oblíbený!



Aids - informace o viru HIV






www.uzkost.czVše o úzkostných poruchách, vřele doporučuji
www.depersonalizace.infoPortál o depersonalizaci
www.idealni.czPortál o poruchách příjmu potravy
www.psychoterapie.czČlánek o sociální fobii
www.esethelp.czOn-line psychologická poradna
www.tigis.czHodně materiálů o psychiatrii obecně
www.dpc.cz/Dejvické psychoterapeutické centrum
www.webpark.cz/honza-bendaZajímavá práce o schiyofrenii
socialnifobie.me.czStudie doc. Praška o uzkostných poruchách
www.socialniprace.czStránky studentů III. ročníku sociální práce FF UK Praha
www.helpnet.czInformační portál pro osoby se specifickými potřebami
www.greendoors.czKavárny na půl cesty
www.psychopomoc.czChvála bláznovství
www.sweb.cz/vasinasiMazec povídky a schíza
www.capz.czČeská asociace pro psychické zdraví
www.psycholousek.czStudijní materiály
www.fokus-praha.czInformační zdroj - kurzy Břevnov
mail.tigis.cz/PSYCHIAT/Index.htmElektronická verze časopisu Psychiatrie
www.tspweb.czSuper sociálně-právní informace a odkazy
www.volny.cz/psychoservisHlubinná abreaktivní psychoterapie
deprese.nazory.czWeb zaměřený na deprese







Me nick for HELP24/ chat: hnusnej-svet

Hraniční porucha osobnosti , víte že..

15. března 2009 v 17:47 | ♥Naposledy.cz♥

VÍTE, ŽE...

Až 10% populace trpí nějakou formou poruchy osobnosti?

Až 20% pacientů psychiatrických léčeben trpí hraniční poruchou osobnosti, až 50% nějakou z poruch osobnosti?

Porucha osobnosti byla shledána u 66% chronicky duševně nemocných mladých pacientů?
Až 87% lidí s poruchou osobnosti zažilo v dětství trauma, 79% bylo sexuálně zneužíváno, 71% fyzicky týráno?

10% lidí trpící hraniční poruchou osobnosti spáchá sebevraždu, 84% se o ni alespoň jednou pokusí?

Až 65% lidí s hraniční poruchou osobnosti zneužívá návykové látky?

Změna je možná - z těch, kteří vydrží v terapeutické komunitě 9 měsíců a déle, dosáhne významného zlepšení 71%.


Zdroj:Klikni !

Hraniční porucha osobnosti a úzkostné stavy

15. března 2009 v 17:45 | ♥Naposledy.cz♥

Klárka - 6 let


Obtíže před zahájením tréninku

Nadměrná živost, impulsivnost, nesoustředěnost, snadno se rozptýlí vedlejšími podněty. Při zvýšené únavě reaguje zkratkovitě, ocitne-li se v neznámých situacích nebo neočekávané situaci, objeví se panický křik a pláč. V novém prostředí vyžaduje neustálý kontakt s blízkou osobou. Neklid při usínání a obtíže v jemné motorice. Rodiče zvažují odklad školní docházky.

Průběh tréninku BFB

Absolvovala celkem 40 sezení, trénovala 2x týdně s několikaměsíční přestávkou po 30 lekcích. Zpočátku vyžaduje při tréninku přítomnost matky,
od 3.sezení je schopna již trénovat sama, ale je velmi neklidná, vrtí se a stále si s něčím hraje.
10. sezení - motorický neklid se výrazně snížil, prodlužuje se doba jejího soustředění, udělá již 8 tříminutových kol s jednou malou přestávkou
na odpočinek. Dokáže výstižněji vyprávět obsah přečteného textu.
20. sezení - snížení motorického neklidu je patrné i v domácím prostředí, ustoupily úzkostné stavy. Pláč a křik se již většinou neobjevují, reaguje ve větší
pohodě, usíná sama a ani v noci už nevyžaduje přítomnost rodičů. Dokáže se lépe vyjádřit, začala správně sluchově rozlišovat první a
poslední hlásku slova a dokáže již i slabikovat. Je samostatnější. V kresbě se objevují rozmanitější motivy z reálného života, dřív kreslila jen
princezny.
30. sezení - úspěšně absolvovala zápis do základní školy. V mateřské škole pozorují učitelky zlepšení pozornosti, zklidnění, pozitivnější ladění a lepší
schopnost adaptace na neočekávané situace.

Závěr psychologického vyšetření po tréninku BFB zaměřené na školní zralost

Lehké projevy lehké mozkové dysfunkce s pozitivním vývojovým trendem i díky tréninku EEG BFB. Znalosti odpovídají věku, přetrvává ještě menší průbojnost a rychlejší unavitelnost - pozitivní vývojový trend. Po přirozeném odkladu školní docházky v mnoha oblastech již pro školu připravena, celkově však zralost ještě spíše hraniční. Po zvážení celkové situace doporučen nástup do 1. třídy.

Po čtyřměsíční přestávce

Klárka si začátkem docházky do 1. třídy dokončila trénink do 40. sezení. Je stabilnější, odolnější, téměř nemarodila, zapojuje se aktivně do dětského kolektivu a dobře zvládá elementární učivo v 1. třídě.

Zdroj:Klikni !

Hraniční porucha osobnosti a záměrné sebepoškozování

15. března 2009 v 17:44 | ♥Naposledy.cz♥
Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace. Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.
Zdroj:Klikni !

hraniční porucha osobnosti a ambulance Kaleidoskop

15. března 2009 v 17:43 | ♥Naposledy.cz♥
Ambulance Kaleidoskop je poradenská sociální služba pro lidi s poruchou osobnosti a jejich rodiny a blízké. Poskytuje telefonické a osobní konzultace o problematice spojené s touto diagnózou,
individuální a skupinové poradenství.

Projekt Ambulance mohl vzniknout a fungovat díky podpoře z Evrospkého sociálního fondu Evropské unie. Podpora byla časově omezená a 31.8.2008 bohužel skončila. Ačkoli jsme vyvinuli velké úsilí o získání nových finančních zdrojů na fungování této odborné poradenské služby, neuspěli jsme natolik, abychom mohli pokračovat v plné činnosti Ambulance.

Díky podpoře Městské části Praha 5 a Nadaci Vodafone si můžeme dovolit do konce roku 2008 Ambulanci provozovat alespoň v omezené míře. To znamená poskytovat přípravné konzultace žadatelům o vstup do Terapeutické komunity Kaleidoskop a pokračovat v již započaté stávající spolupráci. Z kapacitních důvodů se však dočasně nemůžeme věnovat novým uchazečům o ambulantní poradenské a konzultační služby.

Doufáme, že se nám situaci podaří změnit a znovu obnovit plný provoz Ambulance. Informace o vývoji situace naleznete na těchto webových stránkách.
SBÍRKA NA KNIHOVNU - PŮJČOVNU - V AMBULANCI

Ambulance Kaleidoskop díky podpoře lidí, kteří si zakoupili od začátku roku 2008 naše kaleidoskopy, získala 10 000 Kč.

Díky nim jsme zřídili a postupně doplňujemem knihovnu-půjčovnu odborných publikací s tématikou poruchy osobnosti.

Knihy jsou v Ambulanci i k zapůjčení, stačí, když nás kontaktujete. Všem, kteří knihovnu zakoupením kaleidoskopů podpořili, velmi pěkně děkujeme.

SEZNAM PUBLIKACÍ V KNIHOVNĚ AMBULANCE

Dosud byly do knihovny pořízeny následující publikace:
Stephen M. Johnson
Charakterové typy člověka
Irvin D. Yalom,
Molyn Leszcz
Teorie a praxe skupinové psychoterapie
Portál, Praha 2007
Marsha M. Linehan
Skills Training Manual for Treating Borderline Personality Disorder
Guilford Press (December 1993)
Paperback - 180 pages Manual edition
ISBN:0898620341
Marsha M. Linehan
Cognitive-Behavioral Treatment of Borderline Personality Disorder
Guilford Press (May 1993)
Hardcover - 558 pages
ISBN: 0898621836
Heinz-Peter Röhr
Hraniční porucha osobnosti
Randi Kreger,
Paul Mason
Stop Walking on Eggshells
Randi Kreger, James Paul Shirley
The Stop Walking on Eggshells Workbook



Zdroj:Klikni !

Hraniční porucha osobnosti a inces

15. března 2009 v 17:41 | ♥Naposledy.cz♥
Po všech pokusech o definici bych chtěla poukázat na termín, který se mě osobně velice dotkl, protože jde do hloubky a směřuje k nejvnitřnějšímu jádru prožitku. Mám na mysli označení incestu jako "vraždy duše". Toto označení okamžitě evokuje těžký zločin a - jak ukazuje Shengold ve svém vynikajícím článku k tomuto tématu - také morální protest.


Vražda duše souvisí s nelidskostí, s ničením toho, co činí člověka člověkem, s útokem na lidskou důstojnost a identitu. Z tohoto důvodu se setkáváme s výrazem vražda duše zvláště v kontextu oněch zločinů, které označujeme jako holocaust. K této formě vraždy duše se vrátím ve zvláštní kapitole. Vražda duše souvisí s mocí, s přáním zničení a zkázy osobnosti.

Na tento pojem jsem poprvé narazila v souvislosti se svým výzkumem o důležitosti otce pro psychický vývoj dítěte. Blíže jsem se tehdy zabývala případem Schreber. Paul Daniel Schreber představuje často citovaný klasický případ paranoie. Jeho otec byl pedagog, který na svém synovi vyzkoušel promyšlený výchovný systém dokonalého útisku. Cílem byla absolutní poslušnost vůči otci a prostředkem k dosažení této poslušnosti byl útisk a výchova ke strachu.

Psychický efekt těchto autoritativních a represivních výchovných mechanismů označil jeho syn ve svých spisech jako "vraždu duše". Syn však nebyl schopen identifikovat svého otce jako toho, který má vraždu duše na svědomí, spíše se domníval, že původci tohoto zločinu jsou lékař nebo sám Bůh. Ve své jinak velice sporné knize Die Angst vor dem Vater má Morton Schatzman zmínku, při které jsem musela okamžitě myslet na tematiku incestu.

"Kdyby mohl odložit ještě jeden závoj, věřím, že pak by byl s to poznat svého otce jako primárního původce. Kdyby to byl udělal, hrozilo by méně nebezpečí, že bude prohlášen za pomateného. (... ) Zdá se pro vraždu duše typické, že oběti je zakázáno svého vraha korektně identifikovat."

Při práci se ženami, jež byly jako děti svými otci sexuálně znásilňované, jsem často zažívala, že to tzv. pomatené, co bylo dřív označováno jako "hysterické" a dnes jako hraniční porucha osobnosti, souvisí s násilným traumatem, s vraždou duše. U těchto případů se dříve mluvilo o špatné prognóze, což souviselo s tím, že vražda duše nebyla známa, a proto se o ní nepsalo. Stejně jako Schreber nemohly ani tyto ženy identifikovat své otce jako pachatele. Touto problematikou se ještě budu později zabývat.

Když spojuji incest s duševní vraždou, chci tím říci, že došlo k totálnímu útoku na bytí člověka, že dítě už nemůže myslet a cítit jako jiné děti, že veškeré chování dostává jiné zabarvení. Identita je centrálně zraněná, zraněná je i sexuální identita. Odtud lze dobře pochopit, proč se mnoho dospělých žen zdráhá svým pachatelům odpustit. Vycházejí z toho, že není možné odpustit člověku, který druhému zabije duši a oloupí ho o jakoukoli naději na život a lásku.
Když se v této knize zabývám incestem, zabývám se primárně vraždou duše v rámci rodiny, a to především sexuálním zneužíváním dcery otcem nebo otčímem.

Tato forma incestu je ve výzkumu nejlépe zdokumentována a v mé praxi nejčastěji zastoupena. Samozřejmě existuje také incest mezi matkou a synem, který má však kvantitativně i kvalitativně jinou dimenzi. Nápadné je, že sexuálně zneužití chlapci se později vyvíjejí v muže, kteří sami zneužívají, zatímco sexuálně zneužívané dívky si jako ženy volí muže, kterými budou opět zneužívány. Zůstanou oběťmi, zatímco chlapci se stávají pachateli.

Při mém výzkumném pobytu v USA jsem měla možnost setkat se s tematikou zneužívání mužských obětí. Chlapci se stávají obětí sexuálního vykořisťování především v oblasti mimo rodinu.
Zmíním se také o incestu v širším smyslu, a to tam, kde je mezi dvěma lidmi silná závislost, důvěrný vztah, který je zneužit. Mám na mysli opatrovatele dětí, vychovatele, učitele, faráře, lékaře a zcela zvlášť psychoterapeuty. Sexuální zneužití v terapii je vysoce tabuizované téma, které nutně volá po větší transparenci.
Z knihy: Vražda duše
Autor:
Wirtz

Hraniční porucha osobnosti a doporučená péče

15. března 2009 v 17:40 | ♥Naposledy.cz♥
Ergoterapie je léčebná činnost, jejímž cílem je působit proti závislosti a izolaci, podporovat duševní a tělesné schopnosti a přicházet na nové zájmy.
Tato metoda využívá práce nebo různých jiných činností přiměřeným způsobem a podle zdravotního stavu klienta.

Základní údajeFirma:
ESET, Psychoterapeutická a
psychosomatická klinika, s.r.o.
Ulice:Vejvanovského 1610,Místo:Praha 4PSČ:14900Okres:Praha-městoPrávn forma:společnost s r. o.Telefon:272 940 879
272 916 912
267 912 916
Fax:272 940 880Email:
klinikaeset@volny.czWeb:
www.klinikaeset.cz

STŘEDISKO VEJVANOVSKÉHOVejvanovského 1610, 149 00 Praha 4
odborný ředitel: MUDr. Ondřej P ě č
Naše péče je doporučena v následujících případech:

Neurotické a funkční (psychosomatické) poruchyPsychózy schizofrenního okruhuOsobnostní poruchy (hraniční a schizotypní poruchy)Závislosti na alkoholu a jiných látkáchOrganické psychické poruchya v následujících terapeutických formách:

Denní stacionáře s psychoterapeutickým programem včetně psychofarmakoterapieIndividuální psychoterapieErgoterapieRodinná terapieOdpolední a večerní docházkové psychoterapeutické skupinyPsychiatrické a psychologické ambulanceOrdinace pro alkoholové a drogové závislostiLetní psychoterapeutické pobytyPacientský klub
První setkání s Vámi zabezpečí:
Příjmové oddělení :

Vedoucí :
MUDr. Jan Brůha
Příjmová sestra:
Simona Kloudová
Telefony: 272 940 880 , 272 940 879, 272 916 912, fax: 272 940 880 E- mail: klinikaeset@volny.cz

Denní stacionář :

Neurózy, poruchy osobnosti a funkční poruchy
Vedoucí:
Daniela NovákováMgr. Klára Váňová
Denní staniconář pro psychózyMUDr. Eva Bartošková Jandová
MUDr. Jana ViktorováSestraBlanka DvořákováDenní stacionář pro těžší poruchy osobnostiMgr. Irena LudvíkováSestra:Hana Preislerová
Telefony: 272 94 0 880 , 272 94 0 879, 272 916 912, fax:272 940 880 E- mail: klinikaeset@volny.cz , eset@mbox.vol.cz
Oddělení:
Ordinace pro alkoholové a drogové závislosti:

Opatovská 1763
Vedoucí:
MUDr. Ľubomír Kočiš, CSc.MUDr. Lucie Jurkovská
Mgr. Dana Tomanová
Sestra:
Veronika Berková
Telefon: 272 922 718E-mail: eset_at@volny.cz
Oddělení:
Ambulance organických psychických poruch + Denní stacionářOpatovská 1763, Praha 4

MUDr. Ľubomír Kočiš, CSc.
Telefon: 272 922 718E-mail: eset.org@volny.cz

Mgr. Alica Gregušová
Telefon: 774 715 552E-mail: eset.org@volny.cz
Sestra:
Zdeňka Petrů
Telefon: 774 715 557E-mail: eset.org.stac@volny.cz
Oddělení:
Ergoterapie

Hekrova 805, Praha 4

Bc. Petra Macková
Telefon: 272 937 712E-mail: esethelp@volny.cz
Oddělení psychiatrické péče v domovech důchodců:


K Milíčovu 734, Praha 4 Telefon:271 198 505 MUDr. Jan Brůha - ordinace čtvrtek 9,00 - 12,00 hod
STŘEDISKO HEKROVAHekrova 805, 149 00 Praha 4-Háje
odborný ředitel: PhDr. Jiří R ů ž i č k a, Ph. D.

Naše péče je doporučena v následujících případech:

Neurotické a funkční ( psychosomatické ) poruchyOsobnostní poruchy, poruchy hraničníDěti předškolní, školáci a dospívající mládež v případech duševní dekompenzace a krizových stavůa v následujících terapeutických formách:

Denní stacionář s psychoterapeutickým programem včetně léčby psychofarmakyPsychiatrická ambulantní péčeAmbulantní péče dětského klinického psychologaAmbulantní péče klinického psychologaIndividuální psychoterapieSkupinová psychoterapie v docházkových skupinách 1x týdně ve večerních hodinách

(pondělí -čtvrtek)Rodinná a partnerská psychoterapieSkupinové a individuální relaxacePsychoterapie zaměřená na tělo, arteterapiePsychoterapeutické pobyty (včetně pobytů rodin s dětmi)
První setkání s Vámi zabezpečí:

Psychiatrická ambulance:
Vedoucí:MUDr. Eva Růžičková,
MUDr. Daniel Mago Telefon - přímá linka: 267 109 421

MUDr. Lucie Provazníková MUDr. Alexandra Kroupová

MUDr. Zuzana PinďákováSestraEster Linhartová Telefony: 272 937 500, 272 937 499, 272 941 925E- mail: esethekrova@volny.cz

Denní stacionář:Vedoucí:MUDr. Lucie Provazníková

Mgr. Eva Vojtová Telefon - přímá linka: 267 910 570PhDr. Daniela Wurstová Telefony: 272 937 500, 272 937 499, 272 941 925

Ambulance klinických psychologů:Vedoucí:Mgr. Jan Vybíral
Doc. PhDr. Oldřich Čálek, CSc.

Mgr. Eva Vojtová Telefon - přímá linka: 267 910 570PhDr. Daniela WurstováTelefony: 272 937 500, 272 937 499, 272 941 925E- mail: esethekrova@volny.cz
Oddělení pro děti a mládež:

PhDr. Iva Kopecká

PhDr. Alica Dargajová

Telefony: 267 910 604, 272 937 500, 272 937 499, E- mail: esethekrova@volny.cz

Hraniční porucha osobnosti a sebevražda

15. března 2009 v 17:36 | ♥Naposledy.cz♥
1 Co je to sebevražda?
Sebevražda (lat. suicidium) je většinou definována jako vědomé a záměrné chování, které je vedeno s cílem ukončit vlastní život. Světová zdravotnická organizace přijala v r. 1968 tuto definici: "Sebevražedný čin je útok proti vlastní osobě s různým stupněm úmyslu zemřít. Sebevražda je pak sebezničující čin s fatálním výsledkem." Rozlišuje se zde tedy sebevražedný čin zahrnující i pokus a dokonaný akt. Nejpodstatnějším rysem sebevraždy je dobrovolnost, vědomost.


2 Jaké známe typy sebevražd?
Rozlišuje se dokonaná sebevražda: bilanční (někdy považovaná za jedinou "pravou" sebevraždu), zkratkovitá, rozšířená a hromadná, dále biická a patická sebevražda, sebezabití; pak jsou nedokonané sebevraždy: demonstrační sebevražda (neboli parasuicidium) a sebevražedný pokus.
Z jiného hlediska zkoumal sebevraždy filozof Emile Durkheim, který rozlišil sebevraždu altruistickou, anomickou a egoistickou. Podrobně viz Typy sebevražd.

3 Kdo, kdy, jak a kde nejčastěji páchá sebevraždu - co na to statistika?
Nejvíce sebevražd se pravidelně stává 1. ledna, nejčastějším způsobem je oběšení, muži končí život vlastním rozhodnutím pětkrát častěji než ženy a nejmíň sebevrahů je mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním. Kdo by čekal, že nejvíce sebevražd je v podzimních a zimních "depresivních" měsících, bude překvapen. Podrobně viz Statistiky sebevražednosti.

4 Jaké jsou rizikové nemoci a další faktory?
Sebevraždy se často vyskytují v souvislosti s depresemi, s alkoholismem a jinými typy závislostí, u schizofrenie, sociální fobie a hraniční poruchy osobnosti. Dalšími přispívajícími faktory jsou předchozí sebevražedné pokusy, osamělost, osobní problémy (dluhy, rozvod ), pocit vyhoření u určitých profesí a vážné tělesné nebo duševní onemocnění. Podrobně viz Rizikové nemoci a faktory.

5 Co zkoumali na sebevraždách pánové Ringel a Pöldinger?
Sebevražedné jednání lze v mnoha případech předvídat na základě určitých indicií - soubor těchto projevů se nazývá Ringelův presuicidální syndrom. Také v myšlenkách suicidanta (sebevraha) je možné nalézt některé typické znaky a ty se shrnují jako Pöldingerův suicidální rozvoj. Podrobně viz Ringel a Pöldinger.

6 Jak se chovat k potenciálnímu sebevrahovi?
Když se někdy vyskytnete poblíž člověka, který se právě chystá spáchat sebevraždu, můžete mu pomoci, když se ho budete snažit pochopit. Ne mu jeho záměr vymlouvat, zlehčovat jeho pocity, ale vžít se do něho, do celé jeho vnitřní mizérie a mluvit s ním o tom s maximálním respektem. Podrobně viz Krizová intervence a Jak (ne)jednat se sebevrahem.

7 A co sebevraždy u dětí?
U dětí nižšího věku se sebevraždy nevyskytují příliš často. Určité specifikum je v tom, že dítě nebere smrt jako definitivní jev - myslí si, že může znovu ožít. U dospívajících je však množství sebevražd i pokusů o mnoho vyšší. Adolescenti tak často řeší rodinné nebo osobní problémy. Podrobně viz Sebevraždy u dětí a adolescentů.

8 Existuje pomoc?
Pro ty, kteří o sebevraždě uvažují: O svých potížích a důvodech, které vás vedou k úvahám o ukončení života, si můžete promluvit a možností je hned několik: kromě blízkých lidí jsou to krizová centra, linky důvěry, psychiatři i jiní lékaři, psychologové a duchovní. Podrobně viz Kde hledat pomoc.

9 Jak různé jsou názory na sebevraždu?
Postojů k sebevraždám a k sebevrahům existuje nemálo. Ve starém Římě často propadl majetek sebevraha, voják byl za pokus o sebevraždu odsouzen k smrti ( ) V křesťanství je sebevražda tradičně chápána jako hřích, jako nejhorší varianta porušení přikázání "Nezabiješ". Pozitivismus a osvícenství přinesly obhajobu práva na rozhodnutí o vlastním životě a o vlastní smrti. Ve Velké Británii byla až do r. 1961 sebevražda trestným činem. V současné době se bere jako jistá odchylka od normy, eventuelně projev nemoci (např. u deprese, schizofrenie nebo závislosti). Je vnímána jako nežádoucí jev.

10 Odborné pojmy
Chcete si rozšířit obzor a naučit se (aspoň částečně) rozumět lékařským zprávám. Pojmy jako suicidium, automutilace, ambivalence a mnohé další naleznete ve Slovníčku odborných pojmů.

11 Jak se žije před sebevražedným pokusem a po něm?
Suicidanti často pociťují bezradnost, strach, beznaděj; jejich myšlenky se upínají pouze k tomuto východisku. V mnoha případech mají sníženou hladinu serotoninu (sloučenina sloužíví ke komunikaci mezi neurony; lze řešit antidepresivy). Pokud pojímají sebevraždu jako prostředek k vyřešení svých problémů, lze jim velmi účinně pomoci. Určité úskalí je ale v tom, že odborník sice člověka od sebevražedného pokusu odradí, ale už mu nezajistí, aby byl ve svém současném světě schopný žít.
Každopádně platí, že se má o sebevražedných myšlenkách a tendencích hovořit. Tím se suicidální (sebevražedné) jednání nespustí. Jinak ale tento pes, když štěká, tak i kouše - neboli proklamace a hrozby sebevraždou je třeba brát velice vážně. Až 60% "štěkajících" se o sebevraždu minimálně pokusí.

Hraniční porucha osobnosti a sebepoškozování

15. března 2009 v 17:34 | ♥Naposledy.cz♥
Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.


Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem.

Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

 
 

Reklama