MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Fetišismus

Ruční fetišismus nebo též ruční parcialismus

24. listopadu 2011 v 13:28 | ADMIN webu
Ruční fetišismus [1] (nebo též ruční parcialismus) je sexuální fetišismus, kde předmětem zájmu jsou ruce. Může zahrnovat sexuální přitažlivost určité části rukou, například prstů, dlaně nebo nehtů, anebo přitažlivost specifické činnosti prováděné rukama (která jinak není považována za sexuální - například mytí nebo utírání nádobí). Tento fetiš se může projevovat jako touha po fyzické interakci nebo jako zdroj sexuální fantazie. zdroj: http://cs.wikipedia.org






Sexuálně-erotická záliba v automobilech..

18. listopadu 2011 v 14:50 | ADMIN webu
Sexuálně-erotická záliba v automobilech je specifickým typem sexuálního fetišismu. Může se projevovat jak milostnými pocity a vztahem, tak i orgastickými aktivitami a zálibou ve fyzických kontaktech s auty. Záliba často zahrnuje i jiné podobné dopravní prostředky (motorový člun, letadlo) či jiné stroje. V letech 2007 a 2008 začaly ve Velké Británii, kolébce průmyslové revoluce, být popularizovány komunity i jedinci s touto zálibou. Sexuologové jí zatím nevěnují soustředěnější pozornost.

V březnu 2007 proběhla světovými médii zpráva, že ve Velké Británii založil Chris Donald klub milovníků automobilů. Zakladatel klubu však do své záliby zahrnuje i skútr či motorový člun. Chris Donald za svou inspiraci a za to, že vidí v autech lidské vlastnosti, vděčí filmu Knight Rider. V březnu 2007 byl počet členů uváděn kolem 20, klub provozuje vlastní webovou stránku.[1]

21. května 2008 britský časopis Telegraph zveřejnil osobní vyznání dalšího muže, zpráva oběhla bulvární média mnoha zemí. Edward Smith (57 let) se přiznal, že měl sex s více jak tisícovkou automobilů. Podle jeho slov jej nepřitahují muži ani ženy, ale právě automobily. První soulož s automobilem měl, když mu bylo 15 let, a jeho partnerkou v době jeho veřejného přiznání byl VW Beetle jménem Vanilla. Před ní vystřídal řadu jiných. Svůj nejintenzivnější sexuální zážitek však neprožil s automobilem, ale s helikoptérou z televizního seriálu Airwolf. Smith byl v květnu 2008 účastníkem asi 500členné internetové komunity milovníků aut.[2]

Jeden z protagonistů této záliby ji na svých webových stránkách[3] nazývá mechaphilia (mechafilie). Na internetu je hojně k nalezení i podoba vytvořená podle kontinentálních pravidel slovotvorby, tedy mechanophilia (česká verze mechanofilie není doložena).

Sexuologové zpravidla neuvádějí tento typ fetišismu mezi jeho základními typy. Například Bancroft[4] rozlišoval tři základní typy stimulačních signálů u fetišismu: část těla (parcialismus), neživé prodloužení těla (např. oblečení nebo obuv) nebo specifické látky (latex, kůže, hedvábí atd.). Vztah ke strojům může mít blízko ke třetí skupině, ale zjevně v něm převládají aspekty, které toto členění nepostihuje. V úvahu připadá několik směrů uvažování o této zálibě:
  • personifikace strojů (tedy jejich vnímání jako živé osoby) pro jejich aktivitu, užitečnost a typicky osobní vztah k nim
  • tvary a povrch karosérií, které jsou konstruktéry záměrně navrhovány jako přitažlivé, a tedy mohou bezprostředně aktivovat podobné reflexy jako pohled na tvary sexuálně přitažlivé osoby (v tomto směru proběhly i vědecké studie)
  • způsobilost obecných zálib být erotizovány, příbuznost erotického potěšení z potěšením obecně (srv. například nesexuální významy slova "být sexy", v pubertálním slangu používání výrazu "úchylka" pro jakékoliv osobité koníčky, rčení "Někdo holky, jiný vdolky" atd.)
Petr Weiss ve své monografii Sexuální deviace[5] se v kapitole o sexuálním fetišismu o sexuální stimulaci stroji nebo zdánlivě nesexuálními zálibami vůbec zvlášť nezmiňuje.
Podobně vyhraněná záliba je známá i ve vztahu k prostředkům veřejné dopravy, zejména železniční, kdy se pro ni používá název siderodromofilie (viz též článek šotouš), avšak nebyl nijak zvlášť zkoumán ani medializován její možný explicitně sexuální aspekt. Zde často bývá záliba ve strojích a technice kombinována ještě se zálibou v pravidelnosti i nepravidelnostech řádu a ve velkém organizovaném systému.
Množství orgastických zážitků ve vztahu k různým typům zdánlivě nesexuálních podnětů obsahují také anamnézy v Kinseyových zprávách, ale Kinsey je nijak speciálně neanalyzoval.






Rukavicoví fetišismus...

18. listopadu 2011 v 14:46 | ADMIN webu
Rukavicový fetišismus je druhem sexuálního fetišismu, kdy je osoba sexuálně přitahování rukavicemi na svých nebo cizích rukou. V některých případech je fetiš rozšířen o materiál rukavic (např. kůže, bavlna, latex, satén nebo nylon).

Často jsou činnosti prováděné rukama oblečenýma v rukavicích stejně vzrušující jako rukavice samotné, protože rukavice jsou vlastně druhou kůží, nebo jinak řečeno, fetišistická náhražka vlastní kůže toho, kdo má rukavice oblečeny. Jemné pohyby prstů v rukavicích nebo i celé ruky poskytuje příslušné osobě velký vizuální podnět a v důsledku toho i sexuální vzrušení. Akt natahování rukavic nebo jejich svlékání z rukou může být také zdrojem rukavicově fetišové fantazie.

Někteří rukavicoví fetišisté preferují určité délky rukavic, například "operové" (dlouhé) nebo jen s manžetou. Někteří je mají také v oblibě jako součást celého oblečení, například zdravotní sestry, policistky nebo francouzské děvečky.

Kromě vzhledu rukavic, některé osoby je využívají (samy sobě nebo od jiných) jako formu sexuální stimulace. Nejčastěji se k tomuto účelu používají latexové rukavice, například lékařské vyšetřovací, někdo preferuje gumové rukavice pro domácnost. Přitažlivost rukavic pro domácnost může spočívat v jejich barevnosti, avšak mohou poskytnout i to, co latexové rukavice nemohou. Jsou tlustší, o něco více u nich záleží, k čemu jsou určeny.zdroj: http://cs.wikipedia.org






Ruční fetišismus...

18. listopadu 2011 v 14:44 | ADMIN webu
Ruční fetišismus [1] (nebo též ruční parcialismus) je sexuální fetišismus, kde předmětem zájmu jsou ruce. Může zahrnovat sexuální přitažlivost určité části rukou, například prstů, dlaně nebo nehtů, anebo přitažlivost specifické činnosti prováděné rukama (která jinak není považována za sexuální - například mytí nebo utírání nádobí). Tento fetiš se může projevovat jako touha po fyzické interakci nebo jako zdroj sexuální fantazie. zdroj: http://cs.wikipedia.org






Náboženský fetišismus...

18. listopadu 2011 v 14:40 | ADMIN webu

Náboženský fetišismus je původně uctívání neživých přírodních nebo umělých předmětů - fetišů, jimž se připisují magické vlastnosti. Je formou animismu a ve své typické podobě bývá přítomen v tradičních západoafrických náboženstvích a Voodoo, které z nich vychází.

Původní koncept fetiše popsal v roce 1757 Charles de Brosses, když porovnával západoafrickou víru s magickými aspekty náboženství starého Egypta. Spolu s dalšími učenci 18. století koncept využil k aplikaci evoluční teorie na náboženství. V de Brossesově teorii evoluce náboženství představuje koncept fetišismu nejranější (nejprimitivnější) fázi, následovanou polyteismem, monoteismem a totemismem.

Fetišismus v zásadě znamená přiřazení inherentní hodnoty nebo moci objektu. Osoba vnímající magický nebo božský význam ve hmotném objektu tak mylně připisuje inherentní hodnotu objektům, jež tuto hodnotu nemají (viz Marxův zbožní fetišismus: víra, že objekty nás ovlivňují).

V 19. století rozvinuli Tylor a McLennan teorii, že koncept fetišismu umožnil historikům studujícím náboženství přesun od vztahu mezi člověkem a Bohem k vztahu mezi člověkem a hmotným objektem. Též tvrdili, že fetišismus nastolil model kauzálních vysvětlování přírodních jevů, který považovali za mylný jakožto centrální problém historie a sociologie.


Za velmi mocný fetiš nebo ingredienci fetišů je považována krev. V některých částech Afriky mají také značnou moc vlasy bělochů. Mezi nejobvyklejší fetiše v tradicích mnoha světových kultur patří také kosti, kůže, drápy, pera, voda pocházející z určitých míst, určité druhy rostlin a dřevo. zdroj: http://cs.wikipedia.org






Sexuální fetišismus...

18. listopadu 2011 v 14:34 | ADMIN webu
Fetišismus je erotické zaměření na určité druhy předmětů (např. spodní prádlo, boty, doplňky atp.) či na jisté části těla (např. nohy, prsa, ruce, atp.). Zdravotnické statistické a diagnostické manuály uvádějí fetišismus jako parafilii.
Původ slova fetiš pochází z portugalského výrazu fetico, který označuje umělecký artefakt se symbolickým erotickým významem. Tento artefakt byl jakýsi kultovní objekt, který byl zbožňován a uctíván a leckdy mu byly připisovány nadpřirozené schopnosti. V mnoha primitivních náboženstvích byl uctíván jako modla. Poprvé použili nezávisle na sobě slovo fetiš Richard von Krafft-Ebing (1886) a Alfréd Binet (1887).


Určité uctívání jevů, tělesných částí nebo předmětů je běžný jev, který je součástí normální sexuality. Například sex s partnerkou v sexy prádle, latexu či botách na vysokém podpatku se bere jako normální exotičtější forma sexuálního styku. Daný jedinec tak výrazně upřednostňuje partnera, který bude oblečen do jistých kostýmků z daných materiálů, bude mít požadované doplňky či chtěné tělesné prvky. Tyto atributy pak následný sex mnohem více naplňují. Obdobně tomu je se zvýhodňováním při výběru partnerů, kteří se nám více líbí (blondýny, svalovci, hubené dívky, černoši atp.).

Za klinicky diagnostikovatelnou parafilii bývá fetišismus považován teprve tehdy, kdy jsou dané stimuly zásadní podmínkou vzrušení a uspokojení nebo kdy z velké části nahrazují interakci s partnerem a jsou před ním preferovány.

Tato deviace však není nebezpečná, pokud dokáže parafilik zvládat své pohnutky a není nebezpečný sobě či okolí. Fetišismem může být motivováno nezákonné jednání při získávání lákavých kusů prádla například z cizích prádelních šňůr, avšak společenská nebezpečnost této činnosti je výrazně menší než u sexuálního násilí a systematicky se jí nedopouští významnější podíl fetišistů. Pokud se u závažnějšího trestného činu nalezne jednání fetišistické povahy, pak takový čin nebývá prvotně podmíněn pouhým fetišismem, ale spíše nějakou závažnější deviací, jinou osobní poruchou nebo charakterovými vlastnostmi.

Většina odborníků se shoduje na tom, že je tato parafílie, stejně jako většina ostatních, člověku vrozená a že záleží především na něm a na výchově, jak se projeví a jak je bude uspokojovat.[1] Zařazení parafilií jako takových mezi psychické poruchy je obecně spornou otázkou a fetišismus patří mezi ty, jehož medicinalizace a patologizace je často zpochybňována.

Typologie fetišismu
Jednu z používaných typologií fetišismu zavedl J. Bancroft,[2] který rozlišoval tři základní typy motivačních signálů u fetišismu: část těla (parcialismus), neživé prodloužení těla (např. oblečení nebo obuv) nebo specifické látky (latex, kůže, hedvábí atd.).

Do Bancroftova členění je ovšem mnoho typů fetišismu obtižně zařaditelných, například sexuální záliba v automobilech. Záliby v některých sexuálních technikách využívajících drobných živočichů, například formikofilie (vzrušování s využitím mravenců nebo jiného drobného hmyzu), využití plžů (hlemýžď, slimák), žab atd. bývají zmiňovány v souvislosti se zoofilií, ačkoliv fakticky mají blíže k fetišismu či k takzvaným deviacím v aktivitě, nikoliv v objektu.

Petr Weiss nezařadil do kapitoly o fetišismu, ale do zbytkových kapitol i zmínky o některých dalších motivujících objektech, pojmenované jsou například urofilie a koprofilie (exkrementofilie), tedy zaměření na lidské výměšky, myzofilie (zaměření na nečistoty na těle a na prostředky menstruační hygieny), statuofilie (zaměření na sochy) atd.

Část těla
Tento druh fetišismu se nazývá parcialismus a spočívá v tom, že dotyčný výrazně upřednostňuje nějakou část partnerova těla. Může se jednat o zásadní preferaci žen s velkým poprsím, blondýn, rusovlásek, atp. Nicméně v běžné společnosti se běžně setkáváme s takovýmto výběrem a každý má jisté vkusové preference. Fetišismem se však tento výběr stává v okamžiku, kdy zájem o tyto specifické části úplně převáží zájem o partnera jako celek. Takový fetišista (parafilik) miluje svého partnera pouze pro tu část těla, kterou preferuje.

K nejznámějším oblastem fetiše patří tzv. footfetish (tj. fetišismus nohou). Takovýto fetišista miluje nohy svého partnera a vzrušuje ho možnost dotýkat se jich nebo je laskat, líbat, masírovat či s jejich pomocí masturbovat. Mezi další klasické oblasti fetiše patří prsa, nohy, vlasy, atp. Objevují se ale i bizarní fetiše jako například výběr partnera s nějakým tělesným postižením.
Fetišismus určité části těla může být podmíněn i dobově či kulturně. Příkladem může být fetišismus ruky, častý v 19. století nebo erotičnost malé deformované nohy, tzv. lotosového květu, v Číně.

Neživé prodloužení těla
Za neživé prodloužení těla se pokládá něco co má partner na sobě nebo na svém těle, ale není to jeho tělesná část. Jedná se především o oblečení, doplňky či obuv.

Je nutné přihlédnout k faktu, že zvýhodňování některých částí lidského těla je přirozeným jevem. Například okořenění sexu pomocí krásného spodního prádla, či podvazky s punčochami je zcela běžné. Rozdíl pak nastává v situaci, kdy je dotyčný zcela fascinován prádlem partnera.
Mezi další objekty fetiše patří například korzet, který upne partnerčino tělo a tím jí i omezí v pohybu nebo třeba boty na vysokém podpatku. Křivka ženské nohy se po obutí do boty na vysokém podpatku zvýrazní a vyrýsují se svaly. Zároveň dojde k jistému předklopení se dopředu a tím ke zvýraznění ňader. Díky botám na vysokém podpatku je zároveň dotyčná omezena v pohybu, což vzrušuje ty, kteří mají rádi své partnerky pod kontrolou.

Preference oděvu nebo obuvi bývá diagnostikována jako deviace pouze za předpokladu, že se jedná o tak zásadní věc, bez níž by nemohlo dojít ke vzrušení a uspokojení.
Fetišismus zaměřený na boty má i vlastní název - retifismus. Byl pojmenován podle šlechtice Nicolase-Anne Edmé Rétifa, autora knihy Božské nožky.


Specifické látky
Souvislost s předchozím fetišem má i fetiš na specifické látky. Každý oděv je vyroben z určité látky a právě onen druh látky je stimulem tohoto druhu fetiše. Mezi oblíbené látky patří latex a kůže, mezi známé pak patří PVC, guma, angorské světříky, šusťákovina, atp.
Fetišisty na těchto materiálech vzrušuje jejich vzhled, vlastnosti na dotek, vůně, atp. Zcela zřejmými atributy erotických podnětů tu tak jsou například specifická vůně kůže či elastičnost latexu. Vůně a vzhled kůže je symbolem dominance. U latexu je jeho hlavní devizou elastičnost vytvářející zdání druhé kůže, lesk po naleštění a specifická vůně.zdroj: http://cs.wikipedia.org











Fetišismus co je,jak se projevuje atd....

18. listopadu 2011 v 14:26 | ADMIN webu

Co je fetišismus?

Fetišismus je erotické zaměření na určitý druh předmětů či na jisté části těla. Nejčastějšími fetišemi je spodní prádlo, silonky a dámské boty, ale mohou jimi být i plenky, latex, igelit apod. Mezi nejznámější fetiše - části těla - patří velká ňadra a nohy.

Jak se projevuje

Někteří fetišisté uspokojují svoji vášeň tajně. Pozorují a líbají své fetiše a sami se přitom ukájejí. Jiní mohou spát se svou partnerkou jen pokud má během pohlavního styku na sobě jejich sexuální fetiše nebo jsou tyto předměty alespoň v jejich zorném poli. Existují však také fetišisté, kteří sexuálního partnera nepotřebují, nahrazuje jim ho totiž vytvoření vlastní sbírky vytoužených předmětů (použité kalhotky, punčochy apod.)

Vznik fetišismu

Sexuologové vidí příčinu fetišismu v příliš častých masturbačních fantaziích spojených s určitým objektem. Ty mohou vést až k závislosti na něm. Někteří psychoanalytikové zase vidí ve fetišismu nezvládnutí tzv. kastračního komplexu. K tomu dochází, jestliže se chlapec dívá na ženský genitál jako na kastrovaný a má strach, že bude také kastrován. Pokud není tento strach překonán, může dojít k fetišismu. Sexuální energie se přesune ze člověka jen na určité symboly.

Týká se fetišismus jenom mužů?

Přestože jsou fetišisté převážně muži, ženy nejsou žádnou vyjímkou. Jakmile začnou dámy u partnerů obdivovat například husté vlnité vlasy, zařazují se mezi fetišistky vlasové. Pokud naopak milují muže plešaté a vyznávají holou lebku jako znak sexuální zdatnosti a pohlavní výkonnosti, jedná se také o případ fetišismu.

Kdy už začíná problém?

Pokud svým jednáním fetišista nikoho nepoškozuje, pokládá se fetišismus za psychosexuální poruchu a je přiřazen ke stejné kategorii jako je např. exhibicionismus. Nevede-li fetišismus ke zhoršení sexuálních nebo sociálních vztahů, nevyžaduje žádné léčení.
Fetišismus však může být tak silný a nutkavý, že se stane určující silou v životě postiženého. "Střevíčkový fetišista" pak může pracovat např. jako prodavač obuvi, přestože má předpoklady pro kvalifikovanější činnost.








 
 

Reklama