STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Emoce a vše okolo nich

Princip práce s emocemi je v podstatě strašně jednoduchý

17. března 2017 v 18:46 | Admin

Začínáme pracovat s emocemi


Při vedení se pohybujeme, jak jsme si v úvodu ke kapitolám O vedení řekli, v problémovém prostoru čtyř vzájemně souvisejících a propojených prvků: je to cíl, kterého má být dosaženo, jsme to vy a jsou to lidé, které vedete. To vše se odehrává v kontextu nějaké situace, v nějakém prostředí. V průběhu dosahování cíle se celý tento systém mění: mění se jednotlivé prvků, mění se i vazby mezi nimi.
Nejinak je tomu s emocemi. Mění se emoce vaše i vedených, mění se vztahy mezi lidmi, mění se postoje všech zúčastněných k cíli i prostředí. Nezastupitelným úkolem vedoucího je tento proces vést. Nebude-li, pak nechává věci náhodě. Nevede.
Máte-li tedy vést celý proces v jeho bohatosti, musíte vést i emocionálně. Vedení svých emocí i vedení emocí ostatních lidí - to je pravá podstata emocionální inteligence lídra.
Ve této kapitole si ukážeme obecný proces práce s emocemi při dosahování cíle, ukážeme si také, co konkrétně emocionálně inteligentní osoba, kterou by lídr měl být, měla umět. Závěrem si vyjmenujeme techniky neurolingvistického programování (NLP), které si v následujících kapitolách vysvětlíme.
Princip práce s emocemi je v podstatě strašně jednoduchý: u sebe jde o to poznat současný stav, pak si určit požadovaný stav a dosáhnout změny. U vedených lidí je to naprosto stejné. A toto provádíme ve všech fázích dosahování cíle prakticky nepřetržitě, jako proces.
Dosahování cíle můžeme chápat jako posloupnost jednotlivé elementárních změn ze stavu současného do stavu požadovaného. Ukažme si, co všechno je třeba mít při každé změně z hlediska emocí na paměti.
Předpokládejme, že víme, co má být dosaženo.
Vědět není totéž co cítit.
Není důležité jenom vědět, co chci, ale také cítit, že cíl dosáhnout chceme a můžeme. V tom je podstatný rozdíl.
Pokud emoce nepodporují znalosti a dovednosti a naopak, výrazně se zmenšuje pravděpodobnost toho, že cíle dosáhneme.

Jestliže cítíme, jsme přesvědčeni, že je pro nás cíl - a zde nemám na mysli pouze cíl konečný, ale i parciální - dostatečně lákavý a zároveň, nejen že je možné jej dosáhnout, ale hlavně, že my osobně jsme schopni cíle dosáhnout, bezpochyby se to projeví na našem chování. Kromě jiného na naší komunikaci s lidmi, které vedeme.
Bude-li však náš emocionální vztah k cíli opačný, to jest, budeme-li cítit, že jej dosáhnout nechceme, například z důvodů, že je v rozporu s našimi hodnotami, nebo že jej dosáhnout nemůžeme, protože je nad naše schopnosti, bude naše výsledné chování dramaticky jiné: naše pocity nás tady a teď při dosažení cíle poněkud omezují.
Proto musíme umět svůj emocionální vztah k cíli poznat. Nasloucháme svým emocím a zjišťujeme, co nám naši dobří přátelé, naše emoce, sdělují. Když jejich sdělení identifikujeme, můžeme, pokud nám to nevyhovuje, jej pozměnit. Buď můžeme korigovat svůj cíl, nebo můžeme korigovat to, jak jej vnímáme, to jest, měníme v konečném důsledku svůj postoj.
Tímto postupem, identifikací našeho současného stavu, identifikací našeho žádoucího stavu a učiněním změny zabezpečíme, že náš emocionální vztah k cíli je podporující. Chceme cítit, že cíl dosáhnout chceme a můžeme.
Dalším krokem obyčejně bývá komunikace s jedním člověkem, nebo více lidmi. Na začátku je stav vedených jiný, než cílový (jinak bychom nemuseli dělat nic, že?). Při emocionálním vedení jde opět o dosažení stavu, ve kterém vedení lidé cítí, že cíl dosáhnout chtějí a mohou. Vstupujeme tedy do komunikačního procesu.
Proces komunikace
Když říkám procesu, mám tím na opravdu na mysli klasický procesní cyklus, který se sestává ze čtyř bodů:
  1. něco udělat,
  2. zjistit, jaký je výsledek,
  3. porovnat, nakolik výsledek odpovídá záměru,
  4. rozhodnout, zda rozdíly mezi záměrem a výsledkem jsou natolik malé, že můžeme ukončit, nebo zda provedeme u sebe nějaké korekce a budeme v procesu pokračovat od prvního bodu.
Ve druhém bodu si všimněte, že je nutné - vzhledem k tomu, čím se zrovna zabýváme, totiž emocemi - zjistit emocionální stav osoby, se kterou komunikujeme. Je to pochopitelně rozumné učinit i předtím, než se do komunikace vůbec pustíme.
Co se týká korekcí, zdůraznil jsem, že se jedná o korekci sebe. Nejen korekci svého vnějšího chování, ale také vnitřního prožívání, svých emocí, postojů, pocitů. V praxi se obyčejně doporučuje přizpůsobit svůj emocionální stav a vnější projev stavu a projevu osoby, se kterou komunikujeme. Má to svůj smysl; je to cesta k navázání úzkého vztahu porozumění a důvěry, stavu raportu. K tomu několik slov.
Povrchní obchodníci, znáte je, svůj stav opravdu měnit umí; dělají to ovšem za účelem, aby nás přesvědčili o tom, že nám rozumí a navázali s námi dobrý vztah. To však není ten pravý etický přístup. Charakterní lídr nemění svůj stav z povrchního důvodu, aby vedené přesvědčil, že jim rozumí, ale kvůli sobě, abychom jim opravdu rozuměl. Jsme-li totiž naladění na stejnou vlnu, jakou má osoba, se kterou komunikujeme, dovedeme se podstatně lépe vcítit do toho, co prožívá. A teprve na základě opravdového porozumění může mezi lídrem a vedenými vzniknout opravdový, nefalšovaný a sdílený vztah.
Možná, že se divíte, proč tak jednoduchou věc, jakou komunikace je, rozebíráme poměrně podrobně. Je to nejen z důvodů, že komunikace je pro vedení lidí neobyčejně důležitá, ale také proto, že komunikace prováděná na vyšší, než amatérské úrovni jednoduchá není. Znovu opakuji jeden z problémových bodů, který byl v předchozích kapitolách O vedení mnohokrát zdůrazněn: smysl, který Vy obsahem slov, způsobem mluvy a řečí těla komunikujte, zdaleka neznamená, že ten samý to bude mít pro vašeho partnera. Máte totiž odlišnou mapu světa. A emoce, jak jsme si již také dříve ukázali, mají v těchto mapách světa svůj důležitý význam.
Když se znovu podíváte uvedený význam vztahu k cíli a následný komunikační proces, jedná se v podstatě o pouhé čtyři dovednosti, které bychom při práci s emocemi měli zvládnout:
  • zjistit svůj emocionální stav,
  • umět jej měnit,
  • zjistit emocionální stav ostatních,
  • umět jej měnit.
Pro vedení lidí není důležité umět jenom některé z uvedených věcí, je důležité umět všechny.
Jsou například manažeři, kteří sice umí identifikovat, že jeho komunikační protějšek zrovna nemá tu správnou náladu, avšak raději se v ten daný okamžik komunikaci vyhnou. Je to řešení, ale je omezující; je zbytečné se vyhýbat komunikaci jenom proto, že komunikující strany mají různou náladu.
A prakticky všichni manažeři, umí měnit emocionální stav vedených. To je jednoduché; již dříve jsme si ukázali, že to dělají, i když nechtějí: manažeři významně ovlivňují emocionální stav lidí již pouhou svoji existencí. Rozdíl mezi nevědomým způsobováním změn a vědomým emocionální vedením je však propastný. Při vedení lidí nejsou emoce vedoucího jeho soukromou věcí. Ovlivňují druhé.
Daniel Goleman ve svých novějších pracích o emocionální inteligenci popisuje čtyři oblasti kompetence emocionálně inteligentní osoby, lídra:
  • sebeuvědomění (self-awareness),
  • sebevedení (self-management),
  • sociální uvědomění (social awareness),
  • management vztahů (relationship management).
V uvedených čtyřech kompetenčních oblastech D. Golemana není obsažena pouze práce s emocemi, je tam toho více. My se však právě zabýváme výlučně emocemi a není myslím těžké přiřadit naše čtyři emocionální dovednosti do příslušných kompetenčních oblastí:
  • zjistit svůj emocionální stav - sebeuvědomění (self-awareness),
  • umět jej měnit - sebevedení (self-management),
  • zjistit emocionální stav ostatních - sociální uvědomění (social awareness),
  • umět jej měnit - management vztahů (relationship management).
Zatím jsme si říkali, co bychom měli umět. Slíbil jsem, že v kapitolách O vedení řeknu i jak to udělat: jak zjistit, svůj emocionální stav, jak je změnit, jak zjistit emocionální stav ostatních a jak jej změnit? Slíbil jsem, že na otázku jak uvedu techniky NLP (neurolingvistické programování). Nejsou jediné, jsou však jednoduché a účinné, a tedy pro běžné potřeby vedení lidí postačující.
V neurolingvistickém programování se hodně pracuje se smyslovým vnímáním. S tím, co přijímáme našimi smysly (vidíme, slyšíme, cítíme, má to vůně a chuti). S tím, jak si věci pomocí našich smyslů reprezentujeme (pomocí obrazů, zvuků, pocitů, chutí a vůní). Neurolingvistické programování je také hodně o práci s jazykem; například s tím, jaký význam pro nás slova mají. Neurolingvistické programování dává řeč a smysly dohromady a s nimi pracuje. A pracuje s nimi s přihlédnutím k naší neurologii.
Jazykem, té logičtější stránce práce s emocemi, jsme se již hodně zabývali v předchozích kapitolách. Zopakujte si je. Úplně se jazyku však nezbavíme ani v následujících kapitolách; objeví se tam spíše však jako doplněk, než hlavní téma.
Hlavním tématem následujících kapitol budou vybrané elementární stavební bloky nejazykových technik neurolingvistického programování:
  • práce se smysly - informačními kanály a reprezentačními systémy,
  • práce s jemnými složkami smyslového vnímání a reprezentací (tzv. práce se submodalitami),
  • asociace a disociace stavů, separátor,
  • pozice vnímání,
  • kotvení zdrojů,
  • kalibrace,
  • navázání raportu, pacing a leading,
  • vnímání času,
  • future pacing,
  • dosažení kongruence.
Po projití uvedených technik si znovu projdeme jejich aplikaci na konkrétní dovednosti, které potřebujeme zvládnout: zjistit svůj emocionální stav, umět jej měnit, zjistit emocionální stav ostatních, umět jej měnit. Teď by to nemělo valný význam.
Nebude-li vám vysvětlení, kterého se vám dostane na vedeme.cz stačit, doporučuji vám obrátit se k jakékoliv knize, která se věnuje základům neurolingvistického programování (NLP). Popis uvedených technik tam určitě naleznete. Existuje i internetový zdroj - Encyklopedie NLP. Je v angličtině a vzhledem k rozsahu encyklopedie a přístupovým právům (25 stránek denně) vám pravděpodobně dá dost práce tam příslušnou techniku najít.
Techniky jsou to opravdu jednoduché a snadno pochopitelné. To svádí k tomu, techniku si přečíst, pochopit ji a jít dále. Ubezpečuji vás, že takhle vám to k jejich zvládnutí a následnému použití při rozvíjení vašich dovedností vůbec neposlouží. Jediná, opakuji jediná cesta, k zvládnutí technik je cesta praxe. Pokud jste schopni si to odzkoušet a osvojit sami, udělejte to. Pokud ne, přihlaste se na nějaký kurz neurolingvistického programování.
Zdroj:http://www.vedeme.cz/pro-vedeni/kapitoly-vedeni/62-emoce/107-prace-s-emocemi.html

Naučte se zvládat emoce: Důležité je dýchání a pozitivní mysl

17. března 2017 v 18:43 | Admin
Také se vám stává, že své emoce nemůžete udržet na uzdě? Na první pohled je na vás poznat, vztek i lítost a ani vodopád slz nemůžete zakrývat….Doma si brečte jak chcete, ale v zaměstnání budete muset své emoce krotit.

Pokud nemáte místo srdce kámen, je pravděpodobné, že emoce jsou přirozenou součástí vašeho života. Jenže někdy nám ho mohou pěkně komplikovat, projevování zvláště negativních emocí na pracovišti může znamenat nejen vaši špatnou reputaci, ale časem také ztrátu zaměstnání. A právě to je důvod, proč bychom se je měli naučit ovládat a řídit. Nejčastěji s námi v zaměstnání cloumá vztek, který často pramení z pocitu ohrožení, ať už naší pozice nebo důstojnosti. Během hněvu se do těla uvolňují hormony, které způsobí prudký příval energie, která se přemění v nezvladatelné napětí. A takové napětí od vzteku, může trvat i několik hodin a dokonce ohrožovat i naše zdraví. U žen často vztek přechází v další neadekvátní projev emocí, a to je pláč, který by měl na pracovišti být opravdu tabu.



Emoce na uzdě
Základem úspěchu udržení emocí tzv. na řetězu, je rozpoznání jejich spouštěče. Snažte se rozšifrovat, jestli vás více ovlivňují okolnosti, jako je dopravní zácpa nebo kolegyně, která nikdy nezavře pusu nebo jste to vy sami a vaše neúspěchy. Budete-li znát své nejčastější rizikové faktory, můžete s nimi snáze bojovat. Místo toho, abyste uprostřed debaty uraženě odešli, nasupeně třískali vším, co vám přijde pod ruku, šlehaly vám z očí blesky nebo se utrhovali na všechny kolem, snažte se odvést své myšlenky k jinému tématu.

1. Cítíte-li onen známý tlak ve spáncích a pocit, že vám vzteky pukne hlava, zkuste zhluboka dýchat, zavřete na chvíli oči a představujte si něco, co vám navodí dobrou náladu.


2. Po hádce, vášnivé debatě nebo vůbec čemkoli, co vás tzv. vytočí do běla, si postěžujte. Nikdy si ale nevylévejte srdce kolegyni v práci a okruhu, kde nastal problém, mohlo by se vám to v budoucnu pěkně vymstít. Zavolejte zkrátka někomu zcela nezainteresovanému a jemu se vypovídejte. Díky nezaujatosti posluchače se můžete dobrat nejen zklidnění, ale také uvědomění, kde je pravda.
3. Najděte si aktivitu, která vás zbaví přetlaku, a pusťte se do ní hned, jak na vás jdou negativní emoce. Může to být krátká procházka, masáž šíje nebo jen dobrá svačinka, která navodí pocit pohody.

4. Naučte se dýchat zhluboka do břišní dutiny, nadechněte se nosem až do žaludku a potom pomalu vypouštějte vzduch ústy. Jedná se o základní relaxační metodu, která věřte nebo ne, opravdu funguje.

5. Upusťte páru jinde než v práci. Máte-li sklony ke vzteklosti, agresivitě a rychle se dopálíte, jděte si po práci zaběhat nebo zacvičit, ideální pro vás bude box, při kterém se negativních emocí zbavíte dokonale. Ne nadarmo v japonských továrnách zavedli místnosti, kde si zaměstnanci mohou libovolně praštit do boxovacího pytle s podobiznou svého nadřízeného.

Zdroj: http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy-laska-a-vztahy/237542/naucte-se-zvladat-emoce-dulezite-je-dychani-a-pozitivni-mysl.html?utm_source=prozeny.blesk.cz&utm_medium=copy

Hněv je jedna z emocí a je to emoce, která je nám zpravidla velmi nepříjemná.

17. března 2017 v 18:40 | Admin
Můžeme o ní rozhodně říct, že nepatří mezi pozitivní emoce. A když se někdo dopracuje do stavu, kdy se hněvá převážnou většinu času svého života, není to určitě nic příjemného ani pro něj, ani pro jeho okolí. Jsou lidé, kterým je hněv natolik nepříjemný, že se vyhýbají jakémukoli konfliktu nebo i jen trochu ostřejší výměně názorů. To může vést k tomu, že takový člověk celý život jen ustupuje, nechává si své názory pro sebe a cítí se nešťastný. V důsledku toho často nežije podle svých přání, těžko se prosazuje v práci i osobním životě.

Proč je nám hněv tak nepříjemný?

Kdybychom uspořádali emoce do škály, hněv by stál mezi negativními emocemi poměrně vysoko. Pod ním bychom našli mnoho dalších emocí. Abych jmenovala alespoň některé: skryté nepřátelství, strach, zoufalství, žal, apatie. Zpravidla na nás člověk, který se bojí, nepůsobí ani zdaleka tak nepříjemně jako člověk, který se hněvá, zlobí se na nás nebo se vzteká. Je to proto, že hněv je emoce směrovaná ven a tudíž směrem k nám. Když se člověk bojí, má tendenci se z prostoru stáhnout, zatímco když se hněvá, má tendenci útočit na své okolí. A proto na nás tato emoce působí tak nepříjemně, jak na nás obvykle působí.

Co dělat, když se někdo hněvá, vzteká nebo srší nenávistí?

Pravdou je, že s takovým člověkem se nedá rozumně argumentovat. To ostatně není možné ani v nižších emocích. Tam to někdy ale není tak očividné. Například člověk ve strachu má tendenci s námi navenek souhlasit, abychom ho neohrožovali. Ale není to skutečný rozumný souhlas. Je to takový souhlas ve smyslu: jasně, souhlasím, jen mě nechte být. Naopak rozhněvaný člověk je v tu chvíli naprosto přesvědčen o své pravdě a žádné argumenty ho nemohou přesvědčit o opaku a nebude s námi souhlasit ani naoko. Tudíž ve chvíli, kdy je na nás někdo rozčilený, řve a má tendenci útočit, není řešením snažit se ho o čemkoli přesvědčit. Nejlepší je nechat ho se vyvztekat a promluvit si s ním, až ta bouře přejde. Pokud má v takovou chvíli sklon i k fyzickému násilí, pak je nejlepší vyklidit i prostor a vrátit se, až hněv vyprchá.

Jak ovládat vlastní hněv?

Někdy je hněv naprosto oprávněný. Když vás někdo právě okrádá, je naprosto v pořádku se na něj zlobit. Ale pokud máme sklony vybuchnout kvůli každé maličkosti, stáváme se tak trochu nepříčetnými, když není umyté nádobí, děti neudělají věci v okamžiku, kdy je o ně požádáme, jsme extrémně netrpěliví, pak už je dobré na sobě zapracovat. Protože když s tím nebudeme nic dělat, můžeme si snadno zničit jak pracovní, tak osobní vztahy a život s námi může být pro ty, které máme rádi, docela peklem. Existují jednoduchá cvičení, která mohou člověku pomoci naučit se své reakce ovládnout do té míry, že nutkání vybuchnout, vztekat se a zuřit, zmizí. Tato cvičení vychází z principu, že to, co člověk dokáže pohodlně pozorovat a čemu dokáže pohodlně čelit, nezpůsobuje impulsivní jednání a chování. Osoba zpravidla zuří, vzteká se a zlobí se v určitých situacích. U každé takové situace lze cvičením dosáhnout toho, že jí osoba bude nakonec schopná pohodlně čelit, a díky tomu ji dokáže také pohodlně zvládnout, aniž vybuchne. Mimochodem, tuto schopnost by měl mít každý člověk, který pracuje s lidmi.

Když už je člověk malou pochodující sopkou, která má jen jen vybuchnout, pak je to důsledek mnoha nashromážděných nepříjemných zkušeností z minulosti, které nevyřešil. Když člověk chce svůj hněv nejen ovládat, ale ze života skutečně nenávratně odstranit, pak je řešením terapie. Nevyřešené negativní zkušenosti z minulosti vytvářejí negativní energii, které se říká náboj. Když se na ně dokážeme s pomocí terapeuta podívat, tento náboj se vybije, a tudíž už se neprojevuje a nemůže naše jednání a chování ovlivňovat a zasahovat do nich.

Když se v manželství stane z lásky hněv

Když se z manželského svazku vytratí láska a partneři jsou na sebe převážně nahněvaní, zlobí se jeden na druhého téměř bezdůvodně nebo kvůli drobnostem, pak je mezi nimi hodně nevyřčených věcí. Nemusí jít hned o nevěru, i když ta v tom samozřejmě může hrát roli také. Vzájemné výčitky a obviňování ničemu nepomohou. Řešením je obnovit mezi manželi důvěru a čestnou komunikaci. Cestou k tomu je, vzájemně si říct, co jeden druhému udělal a zatajil. Nejde o to, že manželka řekne manželovi, co všechno jí podle ní udělal a manžel jí, co ona udělala jemu. To by manželský problém jen prohloubilo. Jde o přesný opak: manželka by měla říct manželovi, co udělala a zatajila jemu, a manžel by měl říct jí, co udělal a zatajil on. Přestože se to může zdát těžké a neřešitelné, lze to udělat. Není ale nejlepší nápad, aby se do toho manželé pustili sami. V takové komunikaci by se totiž měli manželé střídat, aby jeden nepřeválcoval druhého tím, co mu všechno řekne. Zároveň oba potřebují pomoc, aby dokázali informace od svého partnera přijmout a vypořádat se s nimi. Takže nejlepší je svěřit se do rukou terapeutovi, který je na takovou práci s partnery školený. Pokud na počátku vztahu byla mezi partnery skutečná láska, pak ji lze spoluprací s takovým terapeutem obnovit.



Vztekající se dítě

Nejlepším řešením je nechat dítě se vyvztekat. Zpravidla ho to rychle přejde. Pokoušet se zastavit jeho vztek hrozbami nebo tresty může dobu vztekání jen prodloužit. Jako rodiče můžeme také vypozorovat, co vztekání dítěte způsobuje. Může jít například o to, že se dítě vzteká, kdykoli ho násilím odtáhneme od hry, kterou se právě se zájmem zabývá. Pak můžeme změnit svůj vlastní způsob zvládání dítěte. Jiný případ může být, že se dítě vzteká, když mu nechceme dovolit něco, co by pro něj ale nebylo bezpečné. Tady přichází na řadu trpělivost a vysvětlení. Uvedené příklady samozřejmě nejsou jedinými možnými důvody toho, proč se dítě vzteká.

Lze udělat i něco jiného, než čekat, až hněv odezní?

Existuje škála emocí. Tato škála obsahuje všechny emoce, ve kterých lidská bytost může být. Je možné se jednotlivé emoce naučit dobře rozpoznávat. Pokud dokážeme emoci druhého člověka jednoznačně určit a víme, která emoce je na škále emocí výš než ta, ve které se nachází, potom můžeme rozhněvaného člověka "vytáhnout" do emoce vyšší. Naučit se s emocemi pracovat není příliš obtížné. A můžeme tak člověku pomoci nejen z hněvu, ale také ze strachu, žalu nebo apatie. Pokud vás tato škála a práce s ní zajímá, napište si o bližší informace nebo požádejte o bezplatnou úvodní konzultaci.


Život s člověkem, který se téměř neustále hněvá

Život s takovým partnerem může být víc než strastiplný. Některá manželství si v tom libují a říkají, že mají Itálii. Pokud to oběma partnerům opravdu vyhovuje, pak nic proti tomu. Většinou je to ale tak, že druhý z partnerů ve vztahu skutečně trpí. Pokud si například muž, který je převážně v emoci hněvu, vezme za manželku ženu, která je převážně šťastná a nadšená, nedopadne to tak, že ona ho svou radostí zvládne. To může fungovat krátkodobě. Po pár letech společného života můžeme často najít původně šťastnou mladou ženu jako ženu ustrašenou a utrápenou. Přetrvávající a opakující se hněv partnera ji totiž z jejího nadšení postupně stáhne a ona se s ním začne hádat a postupně může z hádek přejít k pláči a následně se dostat až do apatie. Určitě je škoda si ničit vztahy a ničit životy lidí, které má člověk rád.


Přiznat si, že něco není v pořádku, není slabost, ale naopak. Když si člověk přizná, že v jeho životě není něco tak, jak by sám chtěl - třeba jeho hněv - má šanci svůj život změnit. Není to krásná výzva?
Zdroj:http://www.abilities.cz/hnev.html

Jak potlačit hněv

17. března 2017 v 18:38 | Admin
EMOCE mají velkou sílu. Ovlivňují tvůj způsob myšlení a jednání. Mohou tě motivovat dobrým, nebo špatným směrem. Někdy tě mohou doslova zdrtit. "Nikdy nejsem se sebou spokojený," říká 20letý Jacob. "Často jsem sám sebe zklamal. Někdy jsem si pak pobrečel, ale jindy jsem si vylil vztek na lidech kolem mě. Je pro mě těžké ovládat své pocity."
Součástí procesu, kdy se člověk stává zralým a zodpovědným dospělým, však je naučit se mít své city pod kontrolou. Někteří odborníci nyní dospěli k závěru, že schopnost zvládat emoce a umění jednat s druhými jsou hodnotnější než inteligence. Schopnost ovládat emoce je vysoce hodnocena také v Bibli. Například Přísloví 25:28 říkají: "Pokud nedokážeš ovládat svůj hněv, jsi stejně bezmocný jako město bez hradeb, které není chráněno před útokem." (Today's English Version) Proč je to ale tak těžké?
Náročný úkol pro mladé
S ovládáním emocí bojují lidé každého věku a původu. Tento boj však může být zvláště těžký koncem dospívání. V knize Changing Bodies, Changing Lives (Mění se tělo, mění se život) od Ruth Bellové je uvedeno: "Většina dospívajících prožívá směsici bláznivých, krásných, děsivých a rozporuplných emocí. Na stejnou věc mnohdy reagují několika odlišnými pocity zároveň. . . . V jednu chvíli máš možná určitý pocit a o deset minut později máš pocit zcela opačný."
Mladý člověk je také poměrně nezkušený. (Přísloví 1:4) Když se tedy do určité situace dostaneš poprvé nebo stojíš před něčím, co je pro tebe výzvou, jsi pochopitelně trochu nejistý a možná je toho na tebe moc. Stvořitel však tvé pocity velmi dobře chápe. Zná dokonce i tvé "znepokojivé myšlenky". (Žalm 139:23) Ve svém Slově stanovil zásady, jež ti mohou pomoci.
Klíč k ovládání emocí
Klíčem k ovládání emocí je mít pod kontrolou své myšlenky. Negativní myšlenky mohou z tebe vysávat energii, kterou potřebuješ k tomu, abys jednal. (Přísloví 24:10) Jak se ale můžeš naučit myslet pozitivně?
Jedním ze způsobů je to, že se rozhodneš nezabývat se negativními myšlenkami, které v tobě vyvolávají pocit sklíčenosti a nejistoty. Jestliže budeš jednat podle biblické rady, aby ses zaměřil na věci, které jsou 'vážné' a "spravedlivé", pak dokážeš negativní myšlenky nahradit myšlenkami pozitivními. (Filipanům 4:8) Určitě to není snadné, ale jestliže se budeš snažit, dokážeš to.
Uvažujme o mladé ženě, která se jmenuje Jasmine. "To, co prožívám, mě ubíjí," posteskla si jednou. "Mám novou práci a nové povinnosti. Citově mě to vyčerpává. Jsem z toho na dně." Není divu, že když se mladý člověk potýká s takovými pocity, může prožívat nejistotu a mít o sobě pochybnosti. Bible mluví o mladém muži jménem Timoteus, který měl vynikající předpoklady k tomu, aby plnil svěřené úkoly. Zdá se však, že i přesto se potýkal s pocity nedostatečnosti. (1. Timoteovi 4:11-16; 2. Timoteovi 1:6, 7)
Když stojíš před novým a neznámým úkolem, možná se cítíš nejistý a řekneš si: 'To nikdy nedokážu.' Tyto pocity však můžeš ovládnout, když se nebudeš zabývat negativními myšlenkami. Zaměř se na to, že se budeš snažit zadaný úkol dobře zvládnout. Když nevíš jak, tak se zeptej, a postupuj podle pokynů. (Přísloví 1:5, 7)
Čím lépe dokážeš úkol vykonat, tím menší bude tvoje nejistota. Nezaměřuj se na své slabosti, protože to by tě mohlo ochromovat a bránit ti v úsilí dělat pokroky. Když byl jednou kritizován apoštol Pavel, odpověděl: "I když jsem neobratný v řeči, v poznání určitě nejsem." (2. Korinťanům 10:10; 11:6) Podobně i ty si můžeš vybudovat zdravou sebedůvěru tím, že si budeš vědom svých silných stránek a že budeš Boha prosit o pomoc při překonávání svých slabostí. Bůh ti určitě pomůže, stejně jako pomohl lidem v minulosti. (2. Mojžíšova 4:10)
Další způsob, který ti umožní ovládat emoce, je vytyčit si realistické cíle a připustit si určitá omezení. Vyvaruj se neobjektivního srovnávání s druhými. V Galaťanům 6:4 nám Bible dává moudrou radu: "Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným."
Jak potlačit hněv
Dalším náročným problémem může být ovládnutí hněvu. Stejně jako Kate, o které jsme se zmínili na začátku, mnozí mladí lidé řeknou nebo udělají v hněvu věci, které jsou zraňující nebo destruktivní.
Je pravda, že hněvat se je někdy normální. Vzpomeň si však, jak to bylo s Kainem, prvním vrahem. Když se "rozpálil velkým hněvem", Bůh ho varoval, že takový hněv může vést k závažnému hříchu. Zeptal se Kaina: "A ty, ty [hřích] ovládneš?" (1. Mojžíšova 4:5-7) Kain se touto Boží radou neřídil. Ty však můžeš s Jehovovou pomocí hněv ovládnout, a tak se hříchu vyhnout.
A opět jsme u toho, že své myšlenky musí mít člověk pod kontrolou. V Příslovích 19:11 je uvedeno: "Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv, a je z jeho strany krásné, jestliže přejde přestupek." Když tě někdo rozzlobí, snaž se pochopit, proč tak jednal. Chtěl ti úmyslně ublížit? Je možné, že jednal impulzivně nebo z neznalosti? Tolerováním chyb druhých budeš napodobovat Boží milosrdenství, a to ti pomůže pocity hněvu zmírnit.
Co ale v případě, že hněv je oprávněný? Písmo říká: "Zlobte se, a přece nehřešte." (Efezanům 4:26) Jestliže je to nutné, promluv si o celé záležitosti s tím člověkem, kterého se to týká. (Matouš 5:23, 24) Nebo nejlepší možná bude jednoduše to přejít, přestat se zlobit a věnovat se běžným denním činnostem.
Je zajímavé, že na to, jak hněv zvládáš, mohou mít vliv i tví přátelé. Bible proto dává pokyn: "Nedruž se s nikým, kdo je hněvivý; a nebudeš vcházet s mužem, který mívá záchvaty vzteku, aby ses důvěrně neseznámil s jeho stezkami a abys jistě nepřivodil léčku své duši." (Přísloví 22:24, 25)
Když budeš vyhledávat společnost lidí, kteří se snaží hněv ovládat, pomůže ti to rozvíjet sebeovládání. V křesťanském sboru svědků Jehovových je mnoho zralých lidí, kteří jsou starší a zkušenější než ty. Snaž se některé z nich lépe poznat. Všímej si, jak řeší problémy. Když se pak budeš potýkat s těžkostmi, možná ti dokážou poskytnout 'obratné řízení'. (Přísloví 24:6) Jacob, jehož slova byla citována na začátku, vypráví: "Neocenitelnou pomocí je pro mě zralý přítel, který mi připomene, co říká Boží slovo. Když si uvědomím, že Jehova mě miluje i přes nejistoty, které prožívám, dokážu se ovládnout a zůstat klidný."
Další praktické kroky
Jedna populární učebnice uvádí: "Mnohé studie prokázaly, že tělesný pohyb vede k biochemickým změnám, které pak ovlivňují naši náladu. V závislosti na typu pohybu se mění hladina hormonů a kyslíku." Není tedy pochyb o tom, že tělesný pohyb je prospěšný. I Bible říká, že "tělesné cvičení má určitou cenu". (1. Timoteovi 4:8, Today's English Version) Mohl by sis vytvořit pravidelný program vhodného sportování? Může to mít na tvoje rozpoložení dobrý vliv. Je také prospěšné zdravě se stravovat.
Uvažuj i o tom, jakou hudbu a zábavu si vybíráš. Ve studii, která byla publikována v bulletinu The Harvard Mental Health Letter, se uvádí: "Sledování násilí . . . rozněcuje v člověku pocity hněvu a agrese. . . . Lidé, kteří se dívají na násilné filmy, se pak ve větší míře zabývají agresivními myšlenkami a zvyšuje se jim krevní tlak." Rozhoduj se tedy moudře, pokud jde o to, co budeš poslouchat nebo na co se budeš dívat. (Žalm 1:1-3;1. Korinťanům 15:33)
Konečně, tím nejlepším způsobem, jak mít své emoce pod kontrolou, je vytvořit si blízké přátelství ke svému Stvořiteli. Vybízí nás, abychom s ním mluvili v modlitbě a vylili mu své srdce. "O nic nebuďte úzkostliví," nabádal apoštol Pavel. "Ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu . . ., a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly." Ano, i ty můžeš získat vnitřní sílu, abys zvládl jakoukoli životní situaci. Apoštol Pavel dodal: "Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává." (Filipanům 4:6, 7, 13)
Dívka jménem Malika říká: "Naučila jsem se stále se k Jehovovi modlit. Vědomí, že se o mě zajímá, mi pomáhá zachovat klid a ovládat své emoce." S Boží pomocí se můžeš naučit ovládat své emoce i ty.Klíčem k ovládání emocí je mít pod kontrolou své myšlenky Společenstvím se staršími lidmi se můžeš naučit ovládat své pocity.
zdroj:http://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102005126

Pochopte své emoce

17. března 2017 v 18:35 | Admin
Pochopte, jak emoce fungují. Emoce nejsou špatné, ve skutečnosti jsou nezbytné, protože nás motivují zkoušet nové věci, stanovovat si zajímavé cíle a objevovat svět. Naše emoce nám pomáhají interpretovat si svět okolo nás a komunikovat s ostatními. Existuje mnoho psychologických teorií o vývoji emocí, ale většina psychologů se shoduje na tom, že jsou emoce kombinací myšlení a fyzických vzruchů.



  • Psycholog Stanley Schachter vynalezl teorii emocí o dvou faktorech. Tato teorie tvrdí, že když vnímáme nějaký podnět, dojde k fyziologické reakci, jako je příval adrenalinu, pocení, nebo zrychlený tep. Těmto reakcím se říká "vzruchy." Myšlení používáme k tomu, abychom tyto vzruchy označili určitými emocemi. To, jaké označení použijeme, závisí na tom, co o dané situaci víme a také na našich předchozích zkušenostech.
  • Když například uslyšíte štěkat psa, vaše reakce bude záviset na několika faktorech. Můžete pocítit vzruch, například zrychlený tep. To, jak si tento vzruch interpretujete, závisí na tom, co o dané situaci víte. Pokud vidíte psa, který na vás cení zuby, pravděpodobně pocítíte strach. Pokud uvidíte psa, který vrtí ocasem, pravděpodobně si své pocity vyložíte jako vzrušení.
  • Vaše zkušenosti z minulosti mají také vliv na vaše interpretace: pokud máte rádi psi, pravděpodobně si svůj pocit vyložíte pozitivně. Pokud vás někdy v minulosti pes pokousal, budete si to pamatovat a vyložíte si to jako strach - a to i v případě, že vás daná pes skutečně rád vidí a chce, abyste ho pohladili.
Zamyslete se nad tím, jak vás vaše minulé zkušenosti ovlivňují nyní. Možná zjistíte, že vás dokážou naštvat nebo rozesmutnit i věci, které jsou zdánlivě triviální. Někdy není snadné pochopit, proč reagujete tak, jak reagujete. Uvědomte si, že vaše zkušenosti z minulosti, zejména ty traumatické, mohou ovlivnit to, jak si interpretujete nové zkušenosti. Platí to zejména v případě, že jste tyto minulé zážitky nikdy nezpracovali. [
  • Představte si například to, že někomu zemře někdo z rodiny. Na pohřbu jsou všude kolem růže jako vyjádření úcty a soustrasti. O mnoho let později se může stát, že tento člověk bude prožívat silné emoce vždy, když ucítí vůni růží, protože si vytvořil asociaci mezi smrtí milované osoby a růžemi.
  • Je běžným mýtem, že když vám minulé zkušenosti způsobují silné emoce, znamená to, že trpíte posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Je možné prožívat podobné emocionální reakce jako v případě PTSD, aniž byste museli splňovat všechna kritéria pro tuto diagnózu.
  • Pokud neustále prožíváte situace, které u vás vyvolávají silné emoce, navštivte zkušeného odborníka, který vám pomůže nalézt odpovědi na vaše otázky. Psychologové a psychiatři vám mohou pomoci najít léčbu, která vám umožní lépe ovládat své emoce a cítit se silně, spokojeně a zdravě.

Uvědomujte si nakažlivost emocí. Nemá to nic společného se skutečným onemocněním. Jde o fakt, že lidé velmi snadno podléhají vlivům. To, jak se cítí lidé okolo nás, ovlivňuje to, jak se cítíme my. Z jejich emocí přejímáme představy o tom, jak se máme cítit sami. (Může to vysvětlovat to, že máte na svatbě chuť plakat, i když novomanžele téměř neznáte.) Obklopujte se přáteli a milovanými, kteří jsou šťastní a zdraví a budete mít větší šanci, že se takto budete cítit také.
  • Když se naopak budete obklopovat emocionálně chaotickými lidmi, kteří neumějí zvládat své emoce, budete mít větší problémy s regulováním svých vlastních emocí.
Určete si své emocionální potřeby. Nikdo nechce, aby si o něm ostatní lidé mysleli, že je na nich závislý a vyžaduje jejich pozornost. Přesto ovšem má každý člověk své potřeby a aby byl šťastný, tyto potřeby musejí být naplněny. Je zdravé uvědomovat si, co potřebujete! Psychologové většinou potřeby kategorizují podle různých fází, podle pyramidového modelu, který ve 40. letech vynalezl Abraham Maslow. Zamyslete se nad tím, které z vašich potřeb nejsou naplněny a jak to můžete změnit.
  • Biologické a fyziologické potřeby: Do této kategorie spadají základní životní nutnosti, jako je vzduch, jídlo, pití, přístřeší, spánek atd. Bez jejich naplnění byste měli velké problémy s naplněním všech ostatních potřeb.
  • Bezpečí a jistota: Tato kategorie je rozšířením kategorie biologických potřeb. Je nutné, abychom se v našem prostředí cítili v bezpečí. Musíme vědět, že žijeme ve spořádané společnosti a že jsou naše životy obecně stabilní. Potřebujeme mít pocit, že máme alespoň nějakou kontrolu nad svým vlastním životem.
  • 'Láska a sounáležitost: Potřebujeme mít pocit, že máme své vlastní teritorium a někam patříme. Také potřebujeme přátelství, intimitu, náklonnost a lásku. Potřebujeme dávat a přijímat různou pozitivní pozornost, například romantickou lásku, kolegiální přátelství a intimní přátelství. Potřebujeme mít pocit, že jsme součástí nějaké komunity.
  • Uznání: Tato kategorie zahrnuje uznání od ostatních i od vás samotných. Musíme mít pocit, že jsme nezávislí, jsme schopní dosáhnout našich cílů a osvojit si spoustu dovedností. Někdy sem patří také potřeba prestiže a statutu. Potřebujeme vědět, že si nás ostatní lidé váží a berou nás jako schopné jedince.
  • Kognitivní potřeby: Tyto potřeby jsou na pyramidě ještě výše. Potřebujeme mít pocit, že nám život klade výzvy (ale nepřeceňuje nás), abychom se vyhnuli stagnaci a nudě. Musíme se učit nové věci, hledat význam v našem prostředí a ve vztazích a nacházet nové zkušenosti.
  • Seberealizační potřeby: Tato kategorie zahrnuje jedny z nejvyšších potřeb a než dojde k jejich naplňování, je nutné naplnit alespoň základní úroveň všech předchozích potřeb. Seberealizace představuje ideu naplnění. Co vás dělá tím, kým jste? Jak vyhledáváte příležitosti k osobnostnímu růstu? Lidé potřebují pochopit své hodnoty a pokusit se realizovat svůj potenciál. Tato fáze se neustále mění, protože tyto potřeby nejsou statické.
  • Transcendence: Chceme nacházet spojení s ostatními. Většina lidí chce pomáhat ostatním v dosažení svého maximálního potenciálu.

Zkuste metodu STOPP. Tato metoda vám umožní vzpomenout si na vše, co jste se v tomto článku naučili.
  • Stop: Zastavte a přestaňte s tím, co děláte. Jinými slovy se nenechejte vyvést z míry.
  • Zhluboka se nadechněte. Pomůže vám to pročistit si hlavu a uvědomit si přítomný okamžik.
  • Držte si odstup. Snažte se vnímat situaci v kontextu. Zeptejte se sami sebe na to, co prožíváte a cítíte.
  • Trénujte své dovednosti. Využívejte všechny metody, které jste se naučili, abyste dokázali zachovat klid.
  • Když budete své pocity ignorovat a potlačovat, nebudete je ovládat - dosáhnete jen toho, že později explodují. Vypořádávejte se se vším tak, jak to přichází.
  • Někdy emoce potřebují jen trochu času. Je dobré akceptovat fakt, že byste si měli počkat.
  • Nepijte alkohol, kávu a další stimulanty. Pod vlivem těchto látek je velmi těžké ovládat své emoce.
  • Pokud prožíváte extrémní emoce, extrémní změny nálad, nebo pocity, že nedokážete ovládat sví pocity, vyhledejte odbornou pomoc. Možná trpíte vážnější poruchou, kterou je nutné léčit.
  • Naučit se ovládat své emoce znamená být schopen fungovat zdravým způsobem, bez ohledu na to, zda prožíváte pozitivní, nebo negativní emoce. Vaším cílem by nemělo být "vypnutí" nebo "odstranění" emocí - i negativní emoce mají určitý význam.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-ovl%C3%A1dat-sv%C3%A9-emoce

Zbavte se narušených myšlenkových vzorců

17. března 2017 v 18:33 | Admin
Naučte se rozpoznávat kognitivní distorze. Kognitivní distorze jsou neužitečné "zvyky," které si váš mozek vytvořil. Jde o zaujaté způsoby myšlení, které mohou pocházet z dávných zkušeností. Mohou se vytvořit také díky tomu, co vám někdo řekl, nebo co někdo udělal. [74] To podstatné je na nich to, že jsou neracionální a neférové. Můžete se naučit je rozpoznávat a jakmile budete vědět, jak vypadají, budete schopni je také měnit.



  • Protože kognitivní distorze pocházejí z něčeho, co jsme se naučili - například z konkrétního chování, nebo reakce na nějakou situaci, každý jimi čas od času trpí.
  • Uvědomovat si kognitivní distorze zahrnuje vnímat to, jakým způsobem uvažujete. Snažte se vnímat své pocity. Nemůžete změnit to, že se cítíte smutně, naštvaně, šťastně atd., ale můžete se naučit změnit myšlenkové "zvyky" svého mozku.
Zbavte se "filtrování." Uvědomte si, že nic není pouze dobré, nebo pouze špatné. Filtrování nastává ve chvíli, kdy se soustředíme pouze na negativní detaily nějaké situace a dovolíme jim, aby zastínily všechny pozitivní aspekty. Takové černobílé myšlení vám může způsobit smutek nebo pocity méněcennosti, protože se snažíte dodržet nemožné standardy.
  • Pokud například přijdete pozdě do kina a zmeškáte upoutávky na nové filmy, filtrováním byste si mohli narušit celý zbytek zážitku, protože byste nebyli schopni překonat jediný negativní prvek.
  • Změňte filtrování tím, že si umožníte zlatou střední cestu. Není nutné, aby bylo vše dokonalé, nebo aby bylo vše špatné. Připomínejte si, že každá situace má svá pozitiva. U příkladu s filmem si například řekněte, že jste upoutávky sice zmeškali, ale nepřišli jste pozdě na samotný film - což byl vlastně důvod, proč jste do kina šli. Užívejte si svůj zážitek a nesoustřeďte se jen na to, co se nepovedlo.

Změňte katastrofické myšlení. Než učiníte nějaký závěr, zastavte se a zamyslete se. Katastrofické myšlení je předpoklad toho nejhoršího, co by se mohlo stát. Katastrofické myšleny se velmi snadno vymknou kontrole a mohou vám způsobit pocit, že nemáte nic ve své moci.
  • Katastrofická myšlenka ohledně neúspěšné zkoušky může vypadat například takto: "Neuspěl jsem u zkoušky, takže neuspěju ani v celém tomto kurzu. Vyhodí mě ze školy a budu muset bydlet u rodičů ve sklepě, dokud nezemřu. Nikdy si nenajdu práci, ani partnera, který by se mnou chtěl být."
  • Změňte katastrofické myšlenky tím, že se budete sami sebe ptát, zda mát své předpoklady něčím podložené. Neudělali jste zkoušku. Jakou váhu to má z hlediska celého kurzu? Je možné kurz dokončit i když jste zkoušku neudělali? Pravděpodobně ano. Pokud nezvládnete celý kurz, znamená to, že vás vyhodí ze školy? Pravděpodobně ne - budete si kurz muset pouze zopakovat.
  • Požadujte po sobě logické důkazy svých myšlenek a nedělejte ukvapené závěry.
Zbavte se personalizace. Bez ohledu na to, jak se cítíme, nikdo z nás není středem vesmíru. Personalizace nastává ve chvíli, kdy si myslíme, že všichni ostatní jednají pouze v reakci na nás. Může jít například o pocit, že "po vás všichni jdou."
  • Například se může stát, že na chodbě v práci potkáte kolegu, který se tváří naštvaně. Personalizací je předpoklad, že se tento kolega zlobí na vás - přestože nemáte žádné důkazy, že tomu tak skutečně je.
  • Změňte tento problém tím, že si budete připomínat, že ostatní lidé mají také emoce a špatné dny, stejně jako vy. Ve většině případů jejich chování nemá nic společného s vámi. Pokud máte strach, že jste někoho něčím naštvali, zeptejte se ho, co se děje. Pravděpodobně vás překvapí, že to nemá nic společného s vámi a vyhnete se díky tomu ukvapeným závěrům.
Zbavte se přílišné generalizace. "Proč se všechny špatné věci stávají vždycky mně?" Pokud vám to něco připomíná, možná jste obětí přílišné generalizace. Když generalizujete, aplikujete výsledky konkrétní situace na život obecně. Může to vést například k tomu, že si budete jediný špatný den vykládat jako životní neúspěch.
  • Například si představte, že jste se ráno po cestě do práce polili kávou. Přílišná generalizace by byla to, že byste si tento incident interpretovali tak, že je celý váš zbytek dne odsouzen k neúspěchu.
  • Zbavte se přílišné generalizace tím, že nebudete dělat z jediné události vzorec. Místo toho, abyste si mysleli, že polít se kávou je jen jedním z dlouhé řady neúspěchů, které vás ten den čekají, si připomínejte, že reagujete jen na jednu událost. Polít se kávou není nic příjemného, ale jde jen o jednu z věcí, které se vám ten den přihodí.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-ovl%C3%A1dat-sv%C3%A9-emoce

Přepracujte své myšlení - Přestaňte se svými emocemi bojovat.

17. března 2017 v 18:30 | Admin
Dívejte se dopředu. Když námi zmítají emoce, často se cítíme neuzemnění. Ztratili jsme kontakt s realitou a necháváme se unést přítomným okamžikem. Začněte tyto pocity měnit pomocí myšlenek typu "Kde bude můj vztek zítra? Za týden? Za měsíc?" Pomůže vám to uvědomit si, že všechny emoce jsou jen dočasné a že nakonec vždy přejdou jako vlna. Když si tento fakt uvědomíte, bude pro vás snadnější své emoce zvládat.


  • Můžete si to uvědomovat také ve chvíli, kdy vámi budou emoce zmítat. Snažte se zpomalit a oddělit to, co zrovna prožíváte od toho, co zrovna cítíte. Každou emoci pojmenujte - pomůže vám to získat pocit, že je máte pod kontrolou, protože nyní budete vědět, co cítíte a budete schopni to řešit.
  • Každý někdy dělá věci, kterých později lituje (a které mohou mít vážné důsledky) jen proto, že se nechá dočasně ovládat svými emocemi. Pokud cítíte vztek, zamyslete se nad tím, jak se budete zítra cítit, když danou situaci vyřešíte špatně. Pokud vás trápí úzkost, myslete na budoucnost. Jak malý se vám bude váš aktuální problém zdát například za půl roku? Snažte se překonat přítomný okamžik a možná se naučíte reagovat efektivněji.
Přestaňte se svými emocemi bojovat. Způsob, jakým uvažujete o svých emocích, může vést k boji a k pocitům, že své emoce musíte ovládat. Raději to berte tak, že emoce jednoduše existují. Emoce nejsou nutně dobré nebo špatné - strach, vztek a dokonce i štěstí mohou být užitečné i škodlivé. Záleží jen na tom, jak s nimi nakládáte. Snažte se své emoce akceptovat "pro teď" a uvědomit si, že je později již nebudete mít.
  • Nemějte pocit, že musíte své negativní pocity ignorovat, nebo vymazat. Mohlo by vám to způsobit, že se jimi stanete posedlí. Uvědomujte si vše, co cítíte, ale neposuzujte to.
  • Buďte k sobě laskaví a mějte soucit. Je snadné zapadnout do obav a zjistit, že vás emoce zaplavily. Možná dokonce zjistíte, že své emoce soudíte a například se za ně stydíte, nebo jste smutní. Pokud se vám nedaří své emoce akceptovat, zamyslete se nad tím, jak byste se chovali ke kamarádovi. Buďte k sobě stejně laskaví, jako k někomu z vašich nejmilovanějších.

Změňte svůj příběh. Emoce jsou stejně jako realita tvárné. To, jak si danou situaci interpretujete, má velký vliv na to, jak na ni budete reagovat. Když změníte způsob, jakým reagujete na situaci, můžete tím změnit i své emoce.
  • Představte si, že jste se svým známým v baru a začínáte se hádat. Oba jste toho trochu vypili a nerozhodujete se správně. Váš známý řekne nějaký nejapný vtip o vaší matce. Vaše tělo začne ihned reagovat: zrychlí se vám tep, začnete se červenat, začnete dýchat velmi rychle a mělce a máte pocit, že tomu druhému musíte ihned dát pěstí do obličeje.
  • Nyní máte na výběr: můžete poslechnout svůj fyziologický podnět, nebo se nad situací zamyslet a zvolit si jinou reakci. Vyberete si, že se nejprve zamyslíte. Uvědomíte si, že je váš známý opilý a že vaši matku ani nezná. Jeho úsudek je ovlivněn alkoholem a pravděpodobně své poznámky bude druhý den litovat. Místo toho, abyste své tělo nechali danou situaci řešit, se rozhodnete mu dát adresu webových stránek místní improvizační skupiny a odejdete.
  • Až překonáte prvotní impulz, bude pro vás snadnější se přes daný incident přenést. Neuděláte totiž nic, čeho byste museli sami litovat. Jste schopni uvědomit si, že přestože byla daná situace nepříjemná, vtip nebyl osobní a šlo jen o výsledek alkoholového oparu.


Zamyslete se nad tím, na co ve skutečnosti reagujete. Některé incidenty jsou znepokojivé pouze v některých situacích, protože se mění jejich kontext. Zastavte se a zamyslete se nad tím, zda se zlobíte kvůli incidentu, situaci, nebo něčemu jinému.
  • Vtip o vaší matce, kterému byste se jinak zasmáli, vás možná naštval hlavně proto, že za sebou máte těžký den. Místo toho, abyste svůj vztek a frustraci projevili, se zamyslete nad tím, zda vám svým vtipem ten druhý chtěl ublížit. Pokud jste dobří přátelé, odpověď je pravděpodobně "ne" a možná reagujete na něco úplně jiného - například na to, že jste unavení, nebo vás bolí hlava.

Změňte negativní myšlenky tím, že je přetvoříte na produktivní myšlenky. O přemítání jsme se již zmínili. Místo přemítání byste měli vyzkoušet adaptivní sebereflexi. Tento proces vám umožní udržet si odstup od svých emocí a naučí vás soustředit se na to, co můžete změnit, abyste svoji situaci zlepšili.
  • Pokud jste například posedlí nějakou nepříjemnou situací s kolegou, zamyslete se nad tím, zda myslíte produktivně. Myslíte si pouze "Andrea mě dnes strašně naštvala!" a opakujete si to stále dokola? Pokud ano, jde o přemítání jedné myšlenky.
  • Snažte se najít způsob, jak o dané situaci přemýšlet konstruktivně. "Proč mě dnes Andrea tak moc naštvala? Co mohu udělat pro to, abych situaci napravil?" Když budete přemýšlet nad konkrétními řešeními, pomůže vám to získat pocit, že máte svůj život pod kontrolou a nebudete zahlceni emocemi.
  • Představte si, že jste moucha na zdi. Zamyslete se nad svojí zkušeností z perspektivy nezávislého pozorovatele a nesnažte se ji prožívat svýma očima. Můžete o sobě například přemýšlet ve třetí osobě a říkat "on/ona" místo "já." "Andrea řekla, že její kamaráda chodí stále pozdě. To ji velmi rozzlobilo. Pravděpodobně je to proto, že opravdu chodí často pozdě na schůzky. Také to může ale být proto, že "stále" není skutečným vyjádřením pravdy."
  • Studie prokázaly, že přemítání zvyšuje riziko klinické deprese, alkoholismu, poruch příjmu potravy a srdečních onemocnění. Je tedy velmi důležité uvědomovat si tento zlozvyk a aktivně pracovat na tom, abyste se ho zbavili.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-ovl%C3%A1dat-sv%C3%A9-emoce

Přetvářejte své emoce - Přestaňte sami sebe odsuzovat.

17. března 2017 v 18:27 | Admin

Naučte se rozpoznávat své emocionální podněty. Každého rozčilují nebo rozesmutňují jiné věci a každého dělají šťastným jiné věci. Všímejte si tedy svých emocionálních vzorců a snažte se uvědomovat si, které věci ve vás vyvolávají emoce. Zjistíte, že když k sobě budete upřímní, získáte odpovědi na spoustu otázek.


  • Veďte si deník. Nezapisujte si jen to, co vás rozčílilo, nebo rozesmutnilo. Zapisujte si také okolnosti, které vás k těmto pocitům přivedly. Co se stalo? Jak jste se v danou chvíli cítili? Jak jste reagovali? Chtěli byste reagovat jinak, kdyby to bylo možné? Psaní deníku vám může pomoci získat určitou perspektivu nad svými problémy. Klinická psycholožka Beth Jacobs na svých webových stránkách Writing for Emotional Balance nabízí několik tipů pro psaní deníku.
  • Když se přistihnete, že trpíte velmi silnými pocity, zeptejte se sami sebe, proč tomu tak je. Je to proto, že váš kamarád dostal nový telefon? Jde skutečně o tuto příčinu? Jak si myslíte, že byste měli reagovat? Jaká reakce by byla v tomto případě adekvátní?
Opakujte si zklidňující fráze. Když budete mít pocit, že vámi zmítají nezvladatelné emoce, zareagujte na ně nějakou smysluplnou mantrou. Když si tyto afirmace budete opakovat stále dokola, připomenete si, že přestože nemáte své emoce pod kontrolou, můžete ovládat alespoň své reakce. Zde je několik afirmací, které můžete vyzkoušet:
  • "Tato situace je pouze dočasná."
  • "Zvládnu se z toho dostat."
  • "Už jsem zažil horší věci a všechno jsem vždy zvládl."
  • "Je to sice nepříjemné, ale nezabije mě to."
  • "Dokážu v této situaci zachovat klid."
  • "Mám své emocionální reakce pod kontrolou."
  • "Nestojí za to se kvůli tomu rozčilovat."
Najděte si v emocionálních situacích něco vtipného, nebo hloupého. Humor vám pomůže si udržovat odstup mezi vámi a vašimi emocemi. Pomůže vám cítit se pohodlněji a umět emoce zpracovat. Také dokáže změnit způsob, jakým na své emoce nahlížíte.
  • Pokud například trpíte silným pocitem ztrapnění po tom, co jste udělali chybu při velkém a důležitém projevu, nesmíte dovolit, aby vás tyto pocity trapnosti překonaly, jinak nebude snadné se přes ně přenést. Když si tuto situaci zařadíte do škatulky "vtipných přešlapů," nebudete mít pocit, že vás pocity s ní spojené zaplavují.
  • Humor vám může pomoci zbavit se stresu dokonce lépe, než jiné druhy pozitivního myšlení. Humorné incidenty a předměty vyžadují více pozornost a soustředění, takže vám neumožní nechat se zahltit emocemi.
  • Humor vám může pomoci se také zbavit vzteku. Pokud se například zlobíte na svého nadřízeného a mluvíte o něm neslušně, snažte se představit si, jak by to vypadalo, kdyby vaše nadávky skutečně odrážely realitu. Pokud si například říkáte: "Moje šéfová je kráva," představte si v hlavě krávu s obličejem vaší šéfové. Dovolte sami sobě přemýšlet trochu hloupě a uvidíte, že budete mít větší kontrolu nad svými emocemi.
Stanovujte si malé cíle. Společenské a emocionální stresy posilují lidskou potřebu mít vše pod kontrolou. Lidé, kteří mají pocit, že mají své životy pod kontrolou, jsou většinou zdravější a žijí déle, než lidé, kteří tento pocit nemají. Můžete si dopřát pocit kontroly nad životem díky tomu, že si budete stanovovat malé a rozumné cíle. Každý svůj úspěch byste měli oslavit. Budete se cítit naplnění, sebejistí a budete mít pocit, že máte vše pod kontrolou.
  • Tyto cíle nemusejí být velké ani významné. I menší cíle, jako například naučit se zahrát nějakou písničku na hudební nástroj, nebo jíst celý týden zdravě, vám pomohou.
  • Jistě jste už někdy slyšeli, že byste měli myslet ve velkém, ale ukázalo se, že myslet "v malém" je mnohem lepší. Rozdělujte si velké cíle na menší cíle, například "být v kondici" si rozdělte na "třikrát týdně chodit na procházku" a "dvakrát týdně posilovat."
Užívejte si krásné věci, které život přináší. Studie prokázaly, že když budete aktivně vyjadřovat vděk, zbavíte se stresu a budete mít pocit větší kontroly nad svými problémy. Udělejte si čas na to, abyste si užívali všechny malé úspěchy a příjemné věci, se kterými se každý den setkáte.
  • Vytvořte si duševní fotografii a uložte si ji do hlavy, abyste ji mohli použít ve chvíli, kdy budete příště ve stresu, nebo vás něco rozčílí. Sdílejte tyto zkušenosti s ostatními lidmi - pomůže vám to lépe si je zapamatovat.
  • Vděk je více než jen pocit vděčnosti. Většinou není možné ovládat to, jaký pocit z něčeho okamžitě máte. S trochou cviku si ovšem váš mozek zvykne uvědomovat si pocity vděku a začne si z nich vytvářet zvyk.
  • Buďte vděční za to, co máte. Lidé jsou naprogramovaní tak, aby si pamatovali špatné zážitky lépe, než ty dobré. Zní to sice možná trochu otřepaně, ale když si budete zapisovat vše, za co jste vděční, budete lidem posílat děkovné dopisy, nebo se budete modlit, pomůže vám to uvědomit si, že vedete skvělý život
Mluvte k sobě laskavě. Můžete negativní pocity překonat tím, že je nahradíte pozitivními afirmacemi. Studie prokázaly, že osobnostní rysy, jako je optimismus a pesimismus mají vliv na fyzické zdraví. Optimisté umějí lépe zvládat stres, žijí déle, méně trpí depresemi a úzkostmi a mimo jiné mají také zdravější imunitní systém. Začněte tedy myslet pozitivně!
  • Přeměňte negativní samomluvu na pozitivní afirmace. Lidé se často chytí do smyčky negativních myšlenek o sobě, aniž by nad tím přemýšleli. Dávejte si během dne pozor na to, jak sami o sobě přemýšlíte a změňte každou negativní myšlenku, na kterou narazíte.
  • Pokud si například všimnete toho, že často myslíte na svůj vzhled nebo na svoji váhu, najděte si na svých myšlenkách něco pozitivního. Když si například budete říkat "jsem tlustý," nahraďte tuto myšlenku myšlenkou "mé tělo mne nikdy nezklame a celý den mě nosí tam, kde potřebuji být," nebo "ty nové brýle mi skutečně sluší."
Přestaňte sami sebe odsuzovat. Problémem s odsuzováním za věci, které vnímáte jako své neúspěchy je to, že se vám tyto negativní pocity mohou vymknout kontrole. Když se budete odsuzovat, povede to k úzkostem, nejistotám a neschopnosti ovládat emoce. Zamyslete se nad tím, jak byste se chovali ke kamarádovi, který udělal nějakou chybu a prokažte sami sobě stejnou laskavost.
  • Neodsuzovat se neznamená neuznat odpovědnost za své činy. Můžete si své chyby uvědomovat a snažit se v budoucnu zvolit jinou cestu, aniž byste si museli vyčítat, co jste udělali.
  • Představte si například, že držíte dietu. Jdete s kamarádkou na kávu a dáte si tučné latté a dortík. Vaší první reakcí pravděpodobně bude "Porušila jsem svoji dietu, nebudu mít nikdy úspěch." Tyto myšlenky odsuzují vaše chování, ale ve skutečnosti vám nejsou k ničemu dobré.
  • Po snězení dortíku nemůžete udělat nic s tím, jaký z toho máte pocit. Pravděpodobně se budete cítit trapně, nebo provinile. Můžete ovšem ovládat své chování. Můžete svým pocitům podlehnout a dát si rovnou další dortík, nebo k sobě můžete být laskaví a vrátit se zpět ke své dietě, aniž byste si něco vyčítali: "Dobře, snědla jsem dortík, ale není to konec světa. K večeři si dám salát a začnu jíst opět zdravě."
Zbavte se perfekcionismu. Perfekcionismus si lidé často pletou se snahou zlepšovat se. Perfekcionismus je ovšem kognitivní distorze. Požaduje po vás, abyste dodržovaly nemožné standardy a odmítali cokoli, co není dokonalé. Perfekcionisté jsou emocionálně zranitelnější, protože mají pocit, že všechno musí být dokonalé, aby to bylo akceptovatelné. Zbavte se perfekcionismu a pravděpodobně budete mít pocit, že máte své emoce více pod kontrolou, protože nebudete mít na sebe (a na ostatní) nerealistické nároky.
  • Výzkumy prokázaly, že perfekcionismus vám může zabránit dosáhnout úspěchu. Lidé dělají chyby a schopnost své chyby připustit a poučit se z nich je to, co vede k úspěchu.
Mluvte o svých pocitech. Nejlepším způsobem, jak vyřešit něco, co vás trápí, je promluvit si o tom s někým - klidně i se svým psem. Když budete o problémech mluvit, budete je vidět jasněji a pomůže vám to vyřešit je. Výzkumy prokázaly, že když máme pocit spojení s ostatními lidmi, cítíme podporu, pozitivní emoce a schopnost dělat pro sebe a pro ostatní lidi jen to nejlepší.
  • Když budete s lidmi sdílet pozitivní zprávy a zkušenosti, pomůže vám to cítit se šťastněji. Napište svému kamarádovi, co krásného jste viděli po cestě do práce, nebo s kolegou sdílejte lahodné aroma ranního šálku kávy.
  • Když o svých pocitech budete mluvit s ostatními lidmi, zařadí se vám do kontextu. Když vás v dopravní zácpě předjede nevychovaný řidič, jistě vás to naštve, ale jistě to není tak hrozné, jak vám to v danou chvíli připadá. Když o svých zkušenostech budete mluvit, získáte lepší perspektivu a uvědomíte si, že často děláte z komára velblouda.
Objednejte se k psychologovi nebo terapeutovi. Je běžným mýtem, že abyste mohli chodit k psychologovi, musíte mít nějaké velmi vážné problémy. Ve skutečnosti to není pravda. Psycholog nebo terapeut vám může pomoci zpracovat vaše pocity a naučit se strategie, které vám pomohou mít je více pod kontrolou. Berte psychologa jako zubaře, nebo praktického lékaře - může jít o preventivní opatření, které vám zajistí pevné zdraví. [58]
  • Kognitivně-behaviorální terapie se zaměřuje na spojení mezi myšlenkami a pocity. Může vám pomoci identifikovat způsob, jakým zpracováváte své emoce a vyvinout strategie na míru vašim osobním potřebám.
  • Společnost často trvá na tom, že bychom měli být "tvrdí," a překonat všechny své nepříjemné pocity. V tomto případě jde o další škodlivý mýtus. Není přirozené neustále cítit emocionální extrémy a někdy není možné to jednoduše překonat a "napravit" bez pomoci ostatních. Poruchy jako je úzkost nebo deprese se většinou postupem času nespraví samy. Vyhledat pomoc není známkou slabosti, ale naopak známkou síly a kuráže.
  • Pokud máte pocit, že vám vaše emoce narušují vztahy, práci, studium, nebo každodenní život, vyhledejte odbornou pomoc. Psycholog vám může pomoci nalézt způsoby, jak do vašeho života navrátit rovnováhu.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-ovl%C3%A1dat-sv%C3%A9-emoce

Už jste někdy měli pocit, že si s vámi vaše emoce dělají, co chtějí? Ovládání emocí.

17. března 2017 v 18:19 | Admin
Už jste někdy měli pocit, že si s vámi vaše emoce dělají, co chtějí a zrovna ve chvíli, kdy se vám to nejméně hodí? Pokud ano, máte štěstí. Mnoho studií potvrdilo, že emoce jsou kombinací fyzické stimulace a myšlení, takže to, jak se cítíte, ovlivňuje to, co si myslíte a naopak. .Studie také prokázaly, že je skutečně možné se naučit své emoce regulovat. Když podniknete určitá fyzická opatření, naučíte se myslet jinak a uvědomíte si, jak emoce fungují, pomůže vám to naučit se je ovládat.

Naučte se ovládat svůj dech. Emoce jsou kombinací myšlení a fyzických reakcí. Váš mozek reaguje nejprve na podněty a potom si je interpretuje jako emoce. Například v případě strachu musí mozek zpracovávat automatické fyziologické reakce, jako je sucho v ústech a zrychlený tep ještě dříve, než je interpretuje jako emoci, kterou nazýváme "strachem." Můžete tyto fyzické reakce ovlivnit tím, že budete ovládat své dýchání. Ovládání dýchání je jen jeden ze způsobů, jak ovládat emoce, ale je nejjednodušší a je dobré s ním začít.
  • Vztek a další stresové reakce zrychlují tep a zvyšují krevní tlak (proto je neustálý vztek předpokladem pro srdeční choroby).
  • Pokud je to možné, najděte si klidné a tiché místo. Když se zbavíte stresujících podnětů, váš mozek jim přestane věnovat pozornost.
  • Nejprve se nadechněte normálně. Potom velmi pomalu vydechujte nosem. Při nádechu uvolněte hrudník a břicho, aby se vám plíce mohly zaplnit vzduchem. Je dobré si položit ruku na břicho, abyste cítili, jak se vám rozpíná. Při nádechu si počítejte do čtyř.
  • Potom dech zadržte a opět u toho počítejte do čtyř. Nakonec pomalu vydechujte nosem nebo ústy a také počítejte do čtyř. Snažte se nadechovat se 6-10x za minutu.
Mějte vzpřímenou hlavu. Doslova - nálada člověka se projevuje fyzicky. Nonverbální komunikace ovlivňuje nejen to, jak nás vnímají ostatní lidé, ale také to, jak vnímáme sami sebe. Své emoce vyjadřujete obličejem, takže když si budete dávat pozor na své výrazy a držení hlavy, budete mít pocit, že je máte mnohem více pod kontrolou.
  • Udržujte ústa a čelisti uvolněné. Když budete tlačit rty k sobě, nebo budete mít ztuhlou čelist, budete se cítit napjatě a nepříjemně. Často jde o známku vzteku. Mějte tedy ústa i čelisti uvolněné. (Můžete se naučit tyto svaly uvolňovat pomocí progresivní svalové relaxace.)
  • Usmívejte se. Výzkumy prokázaly, že úsměv vám může přinést skutečné štěstí.
  • Zvedněte hlavu a dívejte se lidem do očí. Snažte se udržovat oční kontakt alespoň 50% doby, po kterou s někým mluvíte a alespoň 70% doby, po kterou někoho posloucháte. Dáte tím najevo, že jste sebejistí a máte sami sebe pod kontrolou a také že jste ochotní poslouchat ostatní.
Mějte asertivní řeč těla. Asertivitu a sebevědomí dáte najevo tím, že budete své tělo udržovat v určitých polohách. Když změníte své držení těla, budete mít pocit, že máte své emoce více pod kontrolou. Řeč těla je v našich tělech zakořeněna hlouběji, než byste si mohli myslet a může mít velký dopad na to, jaký ze sebe máte pocit.
  • Zkuste "silnou pozici." Při jedné studii byli lidé požádáni, aby zaujali "silné postoje," při kterých je tělo velké a otevřené. Druhá skupina lidí dostala za úkol zaujmout "slabou pozici," při které je tělo malé a uzavřené. Test odhalil, že silné pozice zvyšují hladinu testosteronu, což je hormon, který vám dodává pocity síly. Slabé pozice naopak zvyšovaly hladinu kortizolu, což je stresový hormon, který způsobuje pocity nejistoty. Řeč těla tedy může ovlivnit vaše emoce na chemické úrovni!
  • Stůjte a seďte pohodlně. Mějte nohy v šířce ramen a rozložte váhu na oběd dvě. Nevrťte se, nehrajte si s vlasy nebo nehty a mějte váhu rovnoměrně na obou nohách. Tímto postojem dáte najevo, že se cítíte sebejistě.
  • Pohybujte se pomalu a uvolněně. Pasivní řeč těla je napjatá, uzavřená a stažení. Izoluje vás od ostatních lidí. Mějte tedy uvolněné pohyby a nepohybujte se rychle a trhaně. Vyhněte se gestům, jako je ukazování prstem. Pokud chcete navést něčí pozornost, použijte raději otevřenou dlaň
Zacvičte si. Už jste někdy slyšeli, že si někdo jde zaběhat, aby se zbavil špatné nálady? Jistě to znáte. Při cvičení vaše tělo vylučuje chemikálie zvané endorfiny, které zlepšují náladu. Několik studií potvrdilo, že lidé, kteří pravidelně cvičí, mají více energie, jsou klidnější a mají pozitivnější přístup k životu. I střídmé cvičení, jako je práce na zahradě, nebo chůze, vám může přinést tyto prospěšné účinky.
  • Cvičení vám také zahřeje tělo. Fyzické teplo má na mnoho lidí uklidňující efekt.
  • Cvičení vám může poskytnout způsob, jak dosáhnout svých cílů, například dokončit dlouhý běh, nebo uplavat určitý počet bazénů. Může vám to posílit sebevědomí a pomoci vám uvědomit si, že máte svůj život pod kontrolou.

Dejte si pauzu. Pokud máte pocit, že se ve vás hromadí emoce, vstaňte a jděte dělat něco jiného. Mozek má tendenci se chytat do smyček a fungovat jako ohraná deska. Když budete mít pocit, že přemýšlíte stále dokola nad jedinou věcí, toto "přemítání" je velmi nezdravé. Při přemítání neřešíte žádné problémy, ani na situaci nepohlížíte z různých perspektiv, ale pouze sedíte a přežvykujete svůj problém stále dokola. Když na chvíli změníte prostředí, podaří se vám se z tohoto cyklu vymanit.
  • I dvouminutové rozptýlení vám může pomoci tento cyklus narušit!
  • Najděte si nějakou činnost, při které se budete muset soustředit na pozitivní a smysluplné věci, jako je například váš oblíbený koníček, nebo duchovní rozjímání. Popovídejte si s nějakým kamarádem, nebo s někým z rodiny. Najděte si chvíli na to, abyste ocenili něco krásného.

Meditujte. Meditace vám může přenastavit způsob, jakým váš mozek reaguje na stresující podněty a umožnit vám získat pocit, že máte vše pod kontrolou. Studie prokázaly, že meditace zlepšuje koncentraci, posiluje imunitní systém, zmírňuje stresové reakce a posiluje sebedůvěru. I 20 minut meditace denně vám přinese významné prospěšné zdravotní účinky.
  • Existuje mnoho druhů meditace, které se můžete naučit. Najděte si ten, který vám bude vyhovovat.
  • Při meditaci je cílem "optimální vzrušení," tedy rovnováha mezi uvolněním a vědomím. Když budete při meditaci příliš uvolnění, mohlo by se vám stát, že usnete. Když ovšem budete příliš vzrušení, nebude se vám dařit zbavit se svých myšlenek. Brzy zjistíte, že naučit se meditovat vyžaduje trénink a konzistentnost. Možná bude lepší začít chodit na nějaké lekce.
  • Existuje spousta zdrojů na internetu, které vám poskytnou vedenou meditaci v MP3 formátu. MIT nabízí uvolňující meditace, i vědomé meditace. UCLA Midful Awareness Reseach Center také nabízí ke stažení nebo přehání audio nahrávky s vedenými meditacemi.
Věnujte se vědomé meditaci. Vědomá meditace je konkrétním typem meditace, jejíž účinky jsou podpořeny mnoha vědeckými studiemi. Tento druh meditace zlepšuje koncentraci a umožní vám akceptovat své emoce, aniž byste je museli posuzovat. Může vám pomoci najít rovnováhu a lépe ovládat své pocity. Shoken Winecoff Roshi, zen buddhistický mnich z kláštera Ryumonji poskytuje následující návod k této meditaci:
  • Najděte si tiché a pohodlné místo a pohodlně se posaďte. Uvolněte si veškeré nepohodlné nebo těsné oblečení.
  • Několikrát se zhluboka nadechněte a soustřeďte se na to, co vidíte. Jaké barvy vidíte? Jaké tvary vidíte? Jaké velikosti mají věci, které vidíte? Zaměřte se na detaily svého okolí.
  • Až si prohlédnete své okolí, zavřete oči. Zaměřte se na to, co slyšíte. Slyšíte vysoké, nebo hluboké zvuky? Jsou tyto zvuky krátké, nebo dlouhé?
  • Až se zaměříte na to, co slyšíte, převeďte svoji pozornost k tomu, co cítíte. Všímejte si oblečení, které máte na sobě a vzduchu, který proudí kolem vašeho těla. Je vám chladno, nebo teplo? Sedíte na tvrdém, nebo měkkém povrchu?
  • Nakonec přesuňte svoji pozornost ke svému dechu. Několik minut se na svůj dech soustřeďte. Snažte se pouze pozorovat své myšlenky a soustřeďte se na to, abyste dýchali pomalu.
  • Počkejte, až k vám přijde nějaká myšlenka, ale neposuzujte ji, ani sebe. Nechejte ji přijít a zase odejít a převeďte svoji pozornost opět na svůj dech.
  • Vaším cílem je uvědomovat si přítomný okamžik, aniž byste spekulovali o budoucnosti, nebo posuzovali minulost.
  • Až strávíte nějaký čas dýcháním, vracejte svoji pozornost zase zpět. Soustřeďte se na to, co cítíte, potom na to, co slyšíte a nakonec na to, co vidíte kolem sebe.

Zkuste progresivní svalovou relaxaci. Progresivní svalová relaxace je technika, která vám umožní zbavit se napětí nahromaděného v těle tím, že budete systematicky zpevňovat uvolňovat jednotlivé svalové skupiny. Tato technika vám může umožnit ovládat své emoce, protože vám poskytne způsob, jak se zbavit tělesného napětí, které přispívá k úzkostem a podrážděnosti.
  • Najděte si alespoň 15 minut v tichém a klidném prostředí. Najděte si místo, na kterém vás nebude nikdo rušit a nic rozptylovat.
  • Posaďte se a udělejte s pohodlí. Uvolněte si nepohodlné nebo těsné oblečení a začněte zhluboka dýchat.
  • Můžete začít u prstů na nohou a postupovat směrem nahoru, nebo můžete začít u čela a postupovat směrem dolů. V každém případě budete postupně uvolňovat jednotlivé svalové skupiny.
  • Začněte svalovou skupinou, kterou jste si zvolili. Můžete například začít u hlavy a co nejvíce zpevnit svaly na čele. Zvedněte obočí tak vysoko, jak dokážete, vydržte v této poloze 5 vteřin a potom svaly uvolněte. Potom se co nejsilněji zamračte, vydržte 5 vteřin a nakonec se opět uvolněte.
  • Postupujte všemu ostatními svalovými skupinami a vždy držte napětí pět vteřin a nakonec ho uvolněte. Zde jsou svalové skupiny, které byste měli projít: oči, rty, ruce, předloktí, paže, hrudník, ramena, záda, břicho, boky a hýždě, stehna, lýtka, chodidla a prsty u nohou.

zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-ovl%C3%A1dat-sv%C3%A9-emoce

Seberegulace aneb Jak zvládat projevy svých emocí kultivovaně

17. března 2017 v 18:13 | Admin
Emoce bychom neměli potlačovat a dusit v sobě, ale je dobré naučit se je ovládat


Umět regulovat své pocity. Zvládat je, nenechat se jimi ovládat, být autentická. I když cítím zlost, zoufalství, odpor a hnus. Umím to přiměřeně vyjádřit, nepotlačit a ještě k tomu tak, abych neztratil(a) svou důstojnost?
Myslíte si, že se práce s emocemi dá natrénovat? Znám lidi, kteří rezignovali na svůj osobní rozvoj v oblasti emocí s tvrzením, že jsou "prostě takoví", byli tak vychováváni, "starého psa novým kouskům nenaučíš" a podobná klišé.
Je to do jisté míry lenost a pohodlnost, protože zaměřením pozornosti lze natrénovat v oblasti emoční inteligence mnoho. Seberegulace, tedy umění zvládat své pocity, je jedna z oblastí, kde dennodenní práce přinese své výsledky poměrně brzo. Člověk, který rozpozná svoje skutečné potřeby a reaguje na ně, se o sebe dobře postará, například na chvíli vypne a posadí si na lavičce v parku. Nebo když zařve jako na lesy. V lese. Pokud vám už cuká víčko, věřte, že hořčíkové a zinkové tablety nepomohou. Tělo vám signalizuje, že už je toho na něj moc, že se máte zastavit, zvolnit, dýchat. Nebo naopak jít štípat dřevo, dát si do těla, úplně se zbořit na spinningu. Dát si pauzu. Porozumět tomu, co cítíte. Co jste si do té doby možná cítit nedovolili.

Neduste to v sobě

Zatímco ženy častěji dokážou rozehrát paletu emočních projevů až k afektovanosti a užívají si to, muži v kritických situacích emoce spíše zamlčují a polykají. A to škodí nejen jejich psychice, ale také fyzickému zdraví. Emoční napětí se z těla neztratí a člověk se stává chodící časovanou pumou: nezpracovaná emoční energie se hromadí a dříve nebo později bouchne. Pokud má člověk v emočním vyjadřování dlouhodobý dluh, může dostat nenadálý záchvat vzteku, zuřivosti. Někteří lidé doslova zatlačují emoce do svého těla. Emoční napětí se přesune do svalů a tam zatuhne, člověk si vytvoří emoční pancíř. A ten už vám nerozmasíruje sebelepší masér. Emoce si žádají své a projevují se jak na těle, tak na rovině mentální a psychosomatické.
Není rozdíl mezi emoční inteligencí mužů a žen. Jen záleží na tom, nakolik je rozvinutá. U mužů bývá zpravidla rozvinutá trochu méně. Muži obvykle o svých emocích nemluví. V projevování emocí to mají ženy také jednodušší. Tak nějak se to u nich předpokládá, k ženám projevy emocí patří. Mou klientelu však většinou tvoří lidé, kteří se chtějí znovu naučit využívat celého emočního repertoáru. Už objevili, že v emocích mohou najít užitečného spojence, a pokud je budou umět projevovat a orientovat se v nich i v druhých, mohou být v jednání a chování o krok napřed.

Bezcitná výchova


"Nefňukej! Co zase brečíš? To musíš vydržet! Ty to zvládneš. Už neplač, buď rozumný, nevztekej, se zvykej si…" slýcháme všichni už odmalička. Co naše rodiče tak iritovalo na tom, že nám nedopřáli úlevu pomocí slz, vzteku, zoufalství, hanby? Jako by projevy emocí pro ně byly něčím nepřijatelným, jako by projevy studu, bolesti, žárlivosti byly třináctou komnatou, u které nesmíme vzít ani za kliku. Postupně si tak vypěstujeme "poker face", ztratíme schopnost nebo ochotu o svých citech a pocitech mluvit, sdílet je a prožívat.

Když muži pláčou

Jak tedy s emocemi pracovat? Měli bychom se naučit pracovat se všemi. Nejtěžší je asi práce se vztekem. Máme za to, že projevovat vztek není dobré, už rodiče nám to stejně jako pláč zakazovali, trestali nás za to. Stejně tak lítost, hněv, smutek…
Nejčastěji za mnou přicházejí muži. Mají potřebu být nejlepší a chtějí se rozvíjet. Většinou přicházejí s tím, že jsou úspěšní, skvěle zvládají svou profesi, ale pořád je tam něco, co je blokuje v jejich chování. Bojí se selhání, projevu na veřejnosti, mohou mít problém v partnerských vztazích, se svými rodiči, sourozenci nebo s dětmi. Při setkání se mnou nebo na semináři mají pocit, že nacházejí místo, kde mohou své pocity vyjádřit a nikdo se jim nebude vysmívat, neztrapní se. Kdy můžou muži plakat? Zdá se, že je to něco společensky naprosto nepřijatelného. Vždyť muž musí být silný, opora rodiny, skvělý partner, perfektní v práci. Ale když může a naučí se plakat, je to pro něj úleva. Zatímco plačící žena bývá často označována za hysterickou, labilní, přecitlivělou, slzami vydírající a podobně a chce se naučit těmto situacím předcházet, být emočně stabilnější.

Nezdravý hněv

Nejproblematičtější na projevování emocí v byznysu je zřejmě hněv a vztek. Vzteku podléháme velmi snadno. Příčinou je většinou pocit ohrožení. Jde o ohrožení naší důstojnosti, teritoria, společnosti, firmy, rodiny a podobně. Jakmile na nás někdo zaútočí, slovně, obchodně nebo fyzicky, nejprve ztuhneme strachy. Hněv přijde později. Na rozdíl od smutku nám ale vztek energii dodává. Nejvíce se projevuje nepřátelstvím a nenávistí.
Při hněvu se uvolní hormony, které zabezpečí prudký příval energie pro náš "rozhodný čin". Toto napětí může trvat i několik hodin, nebo dokonce dní. To objasňuje, proč se lidé rozzlobí snadněji, pokud už byli předem podrážděni něčím jiným. Nedokážou přestat, když už se jednou "rozjeli". Lékařské studie prokázaly, že hněv je emoce, která nejvíce poškozuje srdce. Sklon k hněvu, agresivitě a nepřátelství předpovídá smrt v mladém věku přesněji než kouření, vysoký tlak či cholesterol. Jak se hněvu zbavit? Co dělat, nebo spíš nedělat? Většina lidí si myslí, že nejlepší je vybití vzteku. Ale není to tak. Dáte-li hněvu volný průchod, zvolíte si snad nejhorší způsob, jak se pokusit uklidnit. Výsledkem je totiž delší trvání vzteku, než když se nejdříve vědomě zklidníte. Ani potlačovat vztek není dobré, protože zloba ve vás zůstává. Někteří lidé nedokážou dostatečně rozlišovat mezi strachem, hněvem a hladem, vše považují za projev hladu a při každém rozčílení se přejídají a vytvářejí si tak nezdravý emoční návyk.

Uvolněte se, prosím

Co naopak hněvu pomáhá? Uvědomte si, že vztek je téměř vždy druhotnou reakcí. Musíte hledat a najít, co se za ním skrývá. Jste uražení? Někdo vám vyfoukl obchodní příležitost? Žárlíte? Vždy máte na vybranou, jak se zachováte. Jste-li rozrušení, uvažujete zkresleně, vnímáte selektivně. Hněv udržíte v přijatelných mezích tím, že zpochybníte samu příčinu své zlosti a přehodnotíte situaci z jiného úhlu pohledu. Zlobu můžete zcela odstranit, uvědomíte-li si uklidňující fakta dříve, než začnete jednat. Nebo ječet. Čím dříve, tím lépe. U vzteku automaticky zatneme pěsti, zvýšíme hlas, napneme svaly. To je pozůstatek lovce mamutů v nás. Zkuste zabránit, aby se ruce sevřely v pěst, napněte prsty. Snižte hlas až do šeptání, těžko můžete v hádce pokračovat šeptem. Pokud je to možné, zabořte se do křesla nebo si rovnou lehněte.
Jakmile ucítíte, že se vás zmocňuje vztek, napněte rychle všechny svaly a pak je najednou povolte. Zlost si můžete také vybít psaním. Vše špatné napište a pak mail smažte, a to i z odstraněné pošty a koše. Nebo jej napište fyzicky (na papír) a pak jej roztrhejte nebo spalte. Nepřátelské myšlenky můžete zabrzdit i tím, že se zaměstnáte nebo rozptýlíte jinou činností, zaměříte svou pozornost jinam. Například odejdete do jiné kanceláře, na krátkou procházku, nebo si půjdete zahrát squash. Přestávka k uklidnění bude ale neúčinná, pokud ji strávíte neustálým zlobným přemítáním nebo vymýšlením pomsty či protiakce. Pamatujte, že nepřátelství je psychický zlozvyk, který se dá změnit. Nejlepším lékem je důvěra k ostatním, kolegům, blízkým přátelům i obchodním partnerům.

Buďte emočně inteligentní

Základním předpokladem emoční inteligence je, že musíte znát sami sebe. Nesmírně důležité je také přesněji než dosud naučit se rozeznávat své emoce. Zvládání a projevování emocí není vůbec snadné. Mnozí lidé mají pocit, že nemohou své emoce ovládat a nemají nad nimi žádnou kontrolu. To znamená, že emoce ovládají je a ovládají tím pádem i výsledky jejich jednání. Každý z nás může mít kontrolu nad svými emocemi, avšak je to obtížné a vyžaduje to trénink.
Co se můžete v rámci emoční inteligence naučit? Můžete se naučit rozvíjet své základní osobní hodnoty: zásadovost, odpovědnost, otevřenost, vděčnost, pokoru, statečnost, motivaci sebe i druhých, můžete se naučit psychické odolnosti - což je účinná zbraň pro překonávání těžkých životních situací, zvládat hněv, uvědomit si, jak je hněv zdravý, například jako motivační nástroj nebo prostředek uvolnění či varovný signál. Můžete se naučit odpouštět, neposuzovat a neodsuzovat ostatní, být otevření a rozvíjet své komunikační dovednosti. Můžete se naučit být především sami sebou.
Autorka:
20713_893631407356231_1861549392254030920_n Foto:
Jitka Ševčíková (1969), lektorka emoční inteligence
zdroj:http://zeny.iprima.cz/domov-rodina/seberegulace-aneb-jak-zvladat-projevy-svych-emoci-kultivovane


Většinou jsou emoce pozitivní záležitost. Když ale reagujeme přehnaně, způsobuje to problémy. Vím co s tím.

17. března 2017 v 18:09 | Admin
Většinu času jsou emoce pozitivní záležitost. Vyjadřujeme jimi radost, lásku, štěstí, emoce nás mobilizují, a cizí emoce nám poskytují různé druhy potěšení. Jenže někdy mohou emoce způsobit i problémy. To v případě, že je naše emocionální reakce nevhodná.
Asi se to někdy stalo každému a možná z toho doteď máte stín na duši. Naštěstí existuje způsob, jak se tomu vyvarovat.
Emocionálně nevhodné mohou být naše reakce hned z několika důvodů. Někdy pociťujeme naprosto správnou emoci, ale projevíme ji se špatnou intenzitou. Například je na místě mít obavy, ale projevili jsme je až příliš a jsme vyděšení.

3 typy špatných emocí

Nebo cítíme správnou emoci, ale projevíme ji špatným způsobem. Například je odůvodněné se hněvat, ale pokud v důsledku toho zarytě mlčíme, je to kontraproduktivní a dětinské. Třetím typem je pak reakce zcela nesprávná, kterou je zároveň nejtěžší u sebe změnit. Jde totiž o to, že vůbec nenastal důvod, abychom se například báli, nebo se hněvali.
Emoce v takovém případě nevznikají vědomě a velmi často se nedají ani předpovědět, proto je celkem složité s nimi bojovat. Navíc proto, že každý člověk reaguje jinak, neexistují ani vědecké důkazy o tom, jak v mozku vznikají emoční spouštěče. Některé závěry ale přece jen vyvodit jdou.
Obecně emoce nejčastěji vznikají, pokud cítíme, že se stane něco zásadního pro náš život nebo pro naše blaho. Ať v pozitivním či negativním smyslu. Není to sice jediný mechanismus vzniku emocí, ale podle experta na neverbální komunikaci Paula Ekmana a jeho knihy Odhalené emoce, je tento faktor nejdůležitější, a proto je třeba se na něj zaměřit.

Poznejte svého nepřítele

Je to logické, protože emoce se vyvinuly proto, abychom uměli pohotově reagovat v životně důležitých situacích jako je třeba ta, kdy se na vás na silnici zničehonic řítí auto. Pocítíte nebezpečí a strach, a proto stačíte uhnout, aniž byste nad tím museli přemýšlet.
Spouštěče emocí jsou samozřejmě u každého trochu jiné, což souvisí s kulturou a společností, ve které vyrůstáme a žijeme, s výchovou, ale i vlastními zkušenostmi a povahou. Pokud se tedy chcete špatných emocí zbavit, musíte nejprve vypozorovat, co je u vás spouští. Vzpomeňte si na všechno, co vás kdy zbytečně vyděsilo, rozesmutnilo, naštvalo, překvapilo a podobně.
Většina nesprávných emocí je totiž naučená, takže jejich spouštěč musel proběhnout víckrát a emoční reakce se po jeho příchodu postupně zintenzivňovaly, až pro nás začaly být automatické. Proto je také ve většině případů možné se je zase odnaučit. Musíte myslet na to, co vás jakkoli rozrušuje a vsugerovat si to natolik, abyste si to ve chvíli, kdy se spouštěč zase objeví, dokázali uvědomit a reagovali tentokrát už správně.

Pozor na vzpomínky

Některé reakce máme na druhou stranu vrozené, ale i jejich průběh a vznik lze vysledovat a postupem času mu předcházet.
Pozor bychom si při tom všem měli dát také na vzpomínky. I ty totiž mohou vyvolat stejné emoce jako tehdy, když se věc skutečně stala. V důsledku vzpomínání pak můžeme reagovat například podrážděně, i když k tomu v tu chvíli nemáme absolutně žádný důvod. Stejně pak působí i představivost, tedy to, co se vlastně nikdy nestalo.

Správné, ale nevhodné

Pokud emoce, kterou cítíme je správná, ale projevujeme ji přehnaně, bývá to často důsledkem toho, že špatně pochopíme její spouštěč, tedy třeba to, co nám kdo řekne. Kvůli nějakým předchozím zkušenostem třeba i z dětství vidíme v něčí větě něco jiného, než tam doopravdy je. Cítíme například výčitku, která tam není, a proto reagujeme přehnaně.
Nevidíme věci v kontextu, protože jsme například zvyklí, že nás starší bratr v dětství tak trochu šikanoval, a tak v lecčem cítíme, že nás chce někdo ovládat, a tak třeba začneme správně cítit obavu, ale u toho se ještě naštveme a podle toho reagujeme.
V takových případech je skutečně dobré umět své emoce ztlumit, i když vypnout je úplně by také bylo špatně. Emoce nás motivují i upozorňují třeba na to, že nám někdo chce zkřížit plány a podobně.
Spouštěče přehnaných reakcí tedy také bývají naučené a neseme si je v sobě. A abychom s nimi mohli bojovat, musíme je nejprve poznat. Čím silnější vaše reakce na daný spouštěč jsou, tím dříve jste se je pravděpodobně naučili. Jinými slovy, dost možná vznikly už v raném dětství.
Silné emoce ale mohou vzniknout klidně až v dospělosti, ovšem v případě, že se vám něco děje až příliš často. Možná vás ze všeho nejvíc vytočí, když vás ostatní řidiči ve zúženém pruhu předjíždějí. Sice o nic nejde a ztratíte tím třeba jen minutu času, ale přesto vás to naštve klidně každý den, a to už při pohledu na značku označující zúžení.

Co s tím?

V první řadě si musíte uvědomit, kdy máte přehnané emoce a musíte je umět rozpoznat. Poté musíte analyzovat celou situaci a vyvodit, co ve vás přehnanou emoci vyvolalo. Možná to nepůjde hned, ale postupně. Klidně začněte tím, že si začnete podrobně zapisovat jednotlivé epizody, kdy víte, že jste reagovali přehnaně, nebo kdy vás na to upozornil někdo jiný. Po čase zjistíte, jaký faktor mají tyhle příhody společný.
Dalším krokem by mělo být zamyšlení, proč zrovna tenhle spouštěč má na vás takový vliv. Jakmile na to přijdete, pamatujte, že řešením není se všem takovým situacím úplně vyhýbat, protože to se vám zřejmě nikdy nepovede. Vy naopak musíte pracovat na tom, abyste spouštěč oslabili.

Buďte objektivní

Musíte ho přehodnotit. Pokud máte problém s reakcemi na určité chování druhých, naučte se ho analyzovat a objektivně si říct, co tím ten druhý myslel. Jednejte přitom s čistou hlavou a zapomeňte na všechny vzorce chování, které máte v hlavě vsugerované.
Důležité je také pokusit se předvídat, kdy může takové chování od druhých přijít, čímž získáte více času, abyste se připravili reagovat správně. Díky tomu, že budete rozumět sami sobě, že přesně odpozorujete a poznáte vlastní reakce i jejich důvody, bude snadné je pozměnit.
Zdroj: Paul Ekman: Odhalené emoce, nakladatelství Jan Melvil Publishing
Zdroj:https://www.zena.cz/vztahy/problem-s-prehnanymi-emocemi-vime-jak-se-je-odnaucit/r~i:article:809687/

Emoční inteligence začíná být důležitější než IQ. Naučte se zvládat svoje pocity a vytěžit z nich maximum.

17. března 2017 v 18:08 | Admin
Když má někdo blízko k výbušnosti, doporučíte mu počítat do deseti nebo máte jinou radu?
Někomu počítání do deseti (nebo více) pomáhá, někdo počítá a když je u osmičky, vpálí druhému ránu přímo mezi oči… Já doporučuji spíše prevenci. Pozorovat svoji výbušnost je jako když se chystáte hasit požár. Mnohem rozumnější než čekat na oheň je vytvářet nehořlavé prostředí. A když už k požáru dojde, tak vědět, kde mám hasicí přístroje, jak se používají, kde jsou protipožární dveře a jaké zde platí směrnice. To stejné je v životě. Čím více informací o emocích máte, čím pestřejší strategie na jejich zvládání si osvojíte, tím více z emočního repertoáru budete moci ovládat ke svému prospěchu.
Co vás přivedlo ke studiu emocí?
Emocemi, zejména žalem, smutkem, zoufalstvím, závistí a láskou jsem se začala zabývat v roce 2006 po tragické smrti našeho syna. Byla jsem vychovávána velmi neemocionálně a porozumět svým emocím a tomu" co rodinou v té době zmítalo, byla pro mne výzva a nutnost.
Abych to pochopila, začala jsem se zabývat studiem emocí a emočního leadershipu, což mě dovedlo k mojí současné profesi lektorky, kouče a mentora zejména v oblasti emoční inteligence a redukce stresu. Mou největší hodnotou je, že to co lidem předávám, sama ve svém životě žiju, mnohé situace jsem se naučila zvládat a umím to předávat dál.
Jak moc nás emoce ovládají?
S nadsázkou se dá říct, že emoce nás ovládají tak, jak moc jim to dovolíme. Důležité je, že na každý podnět nejdříve následuje reakce emoční (i když třeba jen kratičká) a až poté reakce logická, racionální. Dá se tedy říci, že všechno v našem životě se děje na základě emocí.
Doporučujete řídit se našimi emocemi?
Doporučuji používat kombinaci řízení emocemi i logikou, proto máme v mozku výbavu obou hemisfér a spoustu dalších "nástrojů" nejen v hlavě, abychom naše pocity nepodceňovali. Ono je těžké najednou začít poslouchat své emoce, když jsme dosud celý život od rodičů, učitelů i šéfů slýchali "mysli logicky, co je teď tvým cílem, jaký bude výsledek, co potřebuješ… málokdy se nás někdo zeptal: Jak se cítíš? Co ti radí tvoje srdce, nebo dokonce tvoje intuice…
Kde vlastně emoce sídlí?
Emoce sídlí nejen v hlavě, ale ovládají i naše břicho a srdce, dokonce více, než jsme schopni si připustit. V poslední době se rozrůstají poznatky o velké nervové pleteni umístěné v trávicím systému a označované analogicky jako gut brain (útrobní mozek)
Angličtina používá dokonce výrazu gut feelings pro pocity, kterým máme většinou tendenci říkat instinktivní. Útrobní mozek obsahuje více neuronů než celá mícha nebo než celý periferní nervový systém. Jeho hlavním úkolem patrně je řídit a ladit aktivitu trávícího systému, 90 % veškeré informace však vede prostřednictvím bloudivého nervu (nervus vagus) do centrálního nervového systému, tedy přímo do mozku, který tak významně ovlivňuje. Proto vnímejte emoce z břicha.
Je možné překonat takové emoce jako je strach či stud?
Ano. S každou emocí se dá pracovat, tedy i se strachem a stydlivostí. Je to běh na dlouhou trať, ale výsledky se dostaví už po několika měsících "tréninku". Velmi důležité je chodit těmto situacím naproti, nevyhýbat se jim, když už předem víme, že nastane obávaná situace. Vytrvat déle, než nastane takzvaný bod zlomu. Strach ani stude neporazíte, pokud z takových situací utečete.
Můžeme se nějak podpořit - třeba dát si panáka na kuráž?
Nepomáhá ani překonávání pomocí náhražek (jídlo, cigarety, panák), dokonce ani když si na pomoc zvete další lidi. Snadno se můžete stát na nich v těchto situacích závislými. Skrývat strach před ostatními je taky na nic. Velmi dobře pomáhá stálý styk s něčím, čeho se bojíte (otužilost, výzva). Pro mě je to například vystupování na veřejnosti, v televizi nebo na konferencích, jsem trémistka a extrémně stydlivá, introvert, takže jakékoli vystoupení před lidmi je pro mne vystoupení z mé komfortní zóny.
Jak se ale dá na tyto nepříjemné situace připravit?
Pomáhá dostatek informací. Většinou býváme obětí vlastní představivosti a katastrofických scénářů, které my ženy dokážeme dohnat až do krajnosti. Osvědčilo se mi při strachu jít něco dělat, něco konkrétního, abych se strachu zbavila. Když jsem mívala strach, že nebudu mít zakázky, naučila jsem se jít v té chvíli pracovat na něčem, abych tu práci měla. Přihlásit se do výběrového řízení, psát, aktivně vyhledávat příležitosti… nebo jít cvičit.
Můžou nám v tom pomoci blízcí lidé nebo to jde i bez nich?
Pomáhá vyjádření svých myšlenek. Pokud nemáte konkrétně s kým sdílet své obavy, stačí je vypsat na papír a dát si k nim třeba míru procent, na kolik je pravděpodobné, že se to stane… a podle toho určovat priority, plán B, C. Někomu pomáhá pláč, rituály, talisman, otázky. Ptejte se. Nejen ostatních. Ptejte se sami sebe a odpovídejte si. I se strachem se dá dobře domluvit. Může to být váš dobrý učitel a strážce.
Je pravda, že se v současné době začíná dávat přednost měřením emoční inteligence (EQ) před měřením IQ?
Je. Dokonce se setkávám ve firmách, kde školím, že se testuje inteligence nejen emoční, ale už i inteligence kreativní (CQ), inteligence sociální, spirituální, pozitivní či paměťová. Inteligenční kvocient nevypovídá příliš o tom, jak se budeme začleňovat do kolektivu, jakou máme morálku, jak si věříme nebo co jsme schopni si zapamatovat a vzít si z toho to dobré, poučné.
Jaký je vlastně rozdíl mezi IQ a EQ?
IQ je charakterizovaný jako kvantitativní údaj o schopnosti řešit logické nebo strategické problémy. Jak se vypořádat s matematickým úkolem, jak jste schopni usuzovat do budoucnosti. Často se označuje jako tzv. racionální inteligence. Ta logická, která umí naplánovat, spočítat, ohmatat, předpokládat, dorozumět se a zhodnotit. Emoční inteligence je způsob chápání vlastních pocitů i pocitů druhých lidí, a ovládání vlastních pocitů tak, že vědomě volíme svá slova a činy, abychom dosáhli požadovaného výsledku. EQ úzce souvisí se schopností empatie, vcítění a soucitu. Obecně můžeme emoční inteligenci shrnout do umění vycházet dobře se sebou i s ostatními. Umět hospodařit se svým potenciálem a také ho rozvíjet.
Umím si představit, jak pomáhají pozitivní emoce. Ale co ty negativní?
Emoce jsou skvělým nositelem energie a takový výbuch zlosti nás může krásně namotivovat a nabít nás tvořivou silou. Důležité je, abychom jej zvládli kultivovaně a energii uměli zregulovat. V hlavě můžete mít plně černo, ruka buší, noha kope a ústa řvou…. To je jeden projev výbušnosti. Ten, který se dá ovládnout je: vím, že mám zlost, vím, co ji způsobilo, co mi na ni pomáhá, jestli můžu jít posekat dřevo nebo bušit do polštáře, nebo si jít jen strčit hlavu pod kohoutek nebo prostě jen zhluboka dýchat. Každá stresová situace má fázi nejdříve dynamickou a potom teprve tu klidnící. My se chceme rychle uklidnit, tak tu dynamickou fázi máme tendenci přeskočit, odložit, ale ona v těle zůstává. To napětí se nikam neztrácí. Je potřeba dát mu průchod, až ta možnost nastane. Může to být svižná procházka, nebo uplavaný kilometr, tančení nebo posekání půl dřevníku dřeva. Každému funguje to jeho. Je to mnohem lepší, než vyhodit počítač z okna a rozšlapat v afektu klávesnici. Porozumět svým emocím a přijmout je, je běh na dlouhou trať. Přeji radost z běhání.

Jitka Ševčíková (*1969)

Vystudovala ekonomii, marketing a emoční inteligenci.Od roku 2010 lektoruje dovednosti v oblasti emoční inteligence, redukce stresu, komunikačních dovedností, kontra-manipulace, time-managementu a práci v hladině alfa (snížené mozkové frekvenci). Vydala CD Hladina Alfa a je spoluautorka knihy S láskou i rozumem.
Pořádá semináře v České republice, v Indonésii a na Mallorce.

zdroj:https://www.zena.cz/zdravi/vnimejte-emoce-z-bricha-radi-odbornice/r~i:article:809991/


Jak ovládat emoce

17. března 2017 v 18:02 | Admin
Jak by vám pomohlo, kdyby jste uměli ovládat své emoce? Jak by se změnil váš život?
Všimli jste si, jak velmi snadno nám něco, nebo někdo dokáže změnit náladu?

Nyní mám na mysli tu pozitivní náladu. Protože, pokud vstaneme ráno s dobrou náladou a něco se nám během dne nepovede, pokazí, nebo nám někdo řekne něco ošklivého, hned máme po náladě. Pokud však máme náladu víc než dobrou, řekněme výbornou, excelentní, pak nám ji jen tak něco, nebo někdo nezkazí.
Stejně je to naopak. Pokud máme špatnou náladu, pak stačí nějaká veselá příhoda, či nějaký zdar během dne a hned se naše nálada změní na dobrou. Ale pokud máme deprese, nebo prožíváme velmi smutné období, nevydařený vztah, pak můžeme dělat cokoli, náladu máme stále stejnou - tedy negativní. A ani naši nejbližší, či přátelé, kteří se nám mnohdy snaží pomoci, s tím nic nespraví.
Velmi tedy záleží na intenzitě našich pocitů, emocí.
Spousta z vás určitě slyšela o tom, jak je důležité pozitivně myslet, pozitivně mluvit a v neposlední řadě a to je nejdůležitější: pozitivně cítit. Ano, je to tak!
Vaše současné myšlenky, pocity, slova, tvoří vaší budoucnost. Jakou budoucnost tedy chcete?
Každý z nás přirozeně touží po štěstí, zdraví, lásce, bohatství, úspěchu… Ale pokud nás něco moc bolí, prožíváme depresi, a druhý nám radí: "Mysli hlavně pozitivně!", nebo: "Mysli na něco hezkého, musíš to pozitivně procítit." Příliš nám to nepomůže. Naopak, v duchu si řekneme: "Tobě se to řekne. A jak to mám udělat? Nikdo nemůže vědět, jak se cítím!"
A máte pravdu. Není možné se najednou ze stavu hluboké deprese posunout na stupnici emocí do stavu "to be happy".
Přesto existuje cesta.
Jak jsem zmínila, každý z nás má stupnici emocí. Protože jsme každý jedinečnou osobností, stupnice každého z nás má jiné pořadí. Pro někoho je nejhorším stavem deprese, pro někoho úzkost, či beznaděj. Je dobré si takto sestavit svojí vlastní stupnici emocí. Od té nejhorší emoce, po tu nejlepší.
Příklad:
  1. Dokonalé štěstí, euforie
  2. Chuť do života
  3. Sebejistota
  4. Radost
  5. Spokojenost
  6. Naděje
  7. Nuda
  8. Lhostejnost
  9. Nespokojenost
  10. Zlost
  11. Strach
  12. Úzkost
  13. Deprese
Pokud právě prožíváte emoci například Strach, pak vám váš mozek skutečně nedovolí prožívat Sebejistoty. Je příliš vzdálena od emoce Strachu. V tuto chvíli se můžete posunout pouze do nejbližšího kruhu vámi prožívané emoce.
Budeme se držet našeho příkladu emoce Strachu. Podle naší emoční škály máme na výběr: buď se budeme dál utápět a necháme emoci přejít ještě níže, v našem příkladu na emoci Úzkosti. Nebo se rozhodneme, že chceme s tímto stavem něco udělat, chceme se zbavit Strachu a zvolíme emoci, která je ve stupnici směrem nahoru. V našem příkladě Zlost.
Najdeme tedy nějakou situaci, ať už v naší daleké či blízké minulosti, která nás rozzlobila a snažíme se jí opět prožít. Opět v sobě navodíme pocit vzteku, zlosti. Pokud již v tomto stavu jsme, posuneme se opět o stupeň výš. Najdeme situaci, která v nás vyvolá pocit Nespokojenosti. Opět si tento pocit prožijeme. Odtud pak postupujeme dál směrem nahoru přes emoci Lhostejnost až k Sebejistotě. Chápete?
Krůček po krůčku se dostáváte z nežádoucí emoce do emoce, vámi žádané, kterou chcete tu původní nahradit.
Jen tak máte šanci zbavit se negativního stavu, ve kterém se právě nacházíte.
Teď možná namítáte: "To je tedy výhra, když musím ze Strachu přejít na Zlost, pak Nespokojenost a musím si každý pocit prožít!" Ano, je to výhra. Za jedno, už jste opustili pocit Strachu a za druhé, posouváte se nahoru. Jak se dostanete na neutrální pocity, jako jsou Lhostejnost, Nuda, pak se mnohem snáze dostanete k pocitu Radosti.
Jen to zkuste.
Až budete ve špatné náladě, zkuste si "skočit" do nálady "Radosti". Nejde to? Samozřejmě. Váš emoční systém vám to nedovolí. Nabízí pouze emoce tomu nejbližší. Pak zkuste jít výše popsaným postupem krůček po krůčku po vaší emoční stupnici a věřte, dojdete tam, kam chcete! Chce to jen cvik.
Co je však velmi důležité je, skutečně si udělat svojí vlastní emoční stupnici. Měla by obsahovat všechny vaše pocity, které ve svém životě zažíváte, nebo by jste rádi zažívali. Je jedno, jestli jich najdete pouze deset, nebo 20. Důležité je, aby jste si jich byli vědomi a napsali si je v pořadí od nejhoršího (dole) po nejkrásnější (nahoře)
Mějte na paměti: Mnou navržená emoční stupnice je skutečně pouze příklad. Emoce, kterou vy považujete za nesnesitelnou, může pro druhého být emocí, kterou dokáže snadno zvládnout, přenést se přes ní.
V NLP pak existuje technika, která dokáže jednotlivé stavy (emoce) zafixovat. Říká se jí kotvení, nebo-li fixace. Pokud klient trpí trémou, má strach ze ztrapnění se před publikem, a jedná se o velmi silný strach, pak se v něm ukotví více emocí vedoucí jej k pocitu Sebedůvěry, či Radosti. Pak spouští jednu kotvu za sebou. Touto technikou se pak dostane velmi rychle do kýženého stavu.
Je těžké ovládat emoce, ale není to nemožné. Je však zapotřebí na sobě pracovat, procvičovat, trénovat. Uvidíte sami, jak vám to časem půjde stále snáz. Jen to nevzdávejte. Jako malé děti jste se učili jíst. Napoprvé vám to také nešlo a sotva jste se trefili do pusy. Přesto jste se nevzdávali. Vydržte i v tréninku a ovládněte své emoce.
Vydržte a věřte, změní se vám život. Vaše sebevědomí to posílí a tím, že zvládnete své emoce, dostáváte se blíže do vámi vysněné budoucnosti.
S láskou a přáním všeho dobrého
Radka Koubová
zdroj:http://radkakoubova.com/jak-ovladat-emoce/

My sami jsme zodpovědní za to, jak se cítíme.

17. března 2017 v 18:00 | Admin
Požádali jsme naše odborníky o krátká zamyšlení na téma "jak si nebrat věci osobně". Dnes odpovídá koučka Mirka Čejková:
"Brát si něco osobně je totéž jako když vám někdo podá v restauraci pepř, vy si ho nasypete do očí a pak se divíte, že vás to pálí. Prostě něco vezmeme a dáme tomu jiný smysl. Neposloucháme, co bylo řečeno, ale přetavíme to podle vzorce já vím nejlíp, jak to myslel.
Třeba muž ve společnosti řekne: Ženy jsou krásné, když tančí. Jedna žena se bude cítit špatně a celá se propadne do sebe, jiná se bude cítit polichocena a celá se rozzáří. Ta první se totiž ve své hlavě z obecně pojmenované skupiny krásných žen vyjmula, ta druhá se s ní ztotožnila. Jedna obecná věta vytvořila dvě rozdílné emoce. A ta emoce je signál o nás samých.
Abychom si věci nebrali osobně, měli bychom vědět, kdo jsme. Znát svoje silné stránky a slabiny brát jako příležitosti ke změně. Máme volbu, jak budeme věci vnímat. A my jsme zodpovědní za to, jak se budeme cítit. A když z různých důvodů nejsme schopni se na sebe podívat objektivně, je tu možnost, že nám někdo pomůže. Sebedůvěra je časté téma koučování i terapií."
zdroj:https://psychologie.cz/mate-emoce-na-dalkove-ovladani/

Emoce a jejich zvládání

17. března 2017 v 17:58 | Admin
Emoce jsou důležitou součástí našeho života. Přesto se často emoční projevy, zejména ty negativní, považují za něco trapného a nepatřičného. Jistě jste někdy slyšely hlasitou hádku na ulici, v kanceláři, restauraci či na jiném veřejném místě. Jaký to na vás udělalo dojem? Zastáváte názor, že emoce na veřejnost nepatří? Ať tak či tak, zlost a hněv prostě k životu patří. Snad proto existuje velké množství seminářů a kurzů, kde vás vaše emoce naučí, alespoň to tvrdí, ovládat. V novinách, časopisech, televizi i na internetu naleznete nepřeberné množství rad, jak ovládat hněv, jak překonat strach, prostě jak ovládat své pocity. J.G.Thompson kdysi řekl: "Pochopíme-li, že nás nějaká situace ohrožuje nebo nám naopak prospívá, začneme ji obvykle zvládat některým ze čtyř způsobů:
1. Verbálně: Například zvládnutí situace odvetnými úvahami, ale bez toho, aniž bychom "probudili" fyziologické reakce.
2. Neverbálně: Například jedince něco zmátlo a on neví proč. Svou zmatenost ale nepřičítá zevní události, která v něm vyvolala tuto emoci, ale domnívá se, že mu začíná chřipka.
3. Verbálně i neverbálně: Příkladem je člověk uvažující: "Mě skutečně trefí šlak."
4. Ani verbálně, ani neverbálně: Jedinec pohlíží na situaci neutrálním způsobem, tzn. že jeho osobní cíle a hodnoty ani neohrožuje, ani nevylepšuje, takže není zapotřebí ani duševní ani tělesné zvládání situace.

Pár rad na závěr:
1. Věnujte pozornost citům svým i emocím vašeho okolí, klidně si své pocity i zapisujte. Zjišťujte zejména příčinu svých emocí (abyste se jim napříště mohl/mohla vyvarovat), stupeň (oznámkujte si intenzitu emoce jako ve škole od 1 do 5) a zkuste zauvažovat, co tyto pocity vypovídají o vás samotné(m). Vyznáte-li se dobře ve svých citech, naučíte se je ovládat. Pochopíte-li své blízké okolí, třeba vám nějaké jejich "výstřelky" přestanou vadit a navíc si vás lidé začnou vážit.
2. Přepadne-li vás zlost či hněv na nevhodném místě (například u šéfa v kanceláři) zkuste svou emoci odvést "jinam" či ji proměnit v pozitivní city (například "v duchu" šéfovy nadávejte a vysmívejte se mu nebo naopak myslete na něco příjemného a začněte se usmívat).
3. Mluvte o svých emocích, rozebírejte své pocity a nestyďte se za to!
4. Zamyslete se sám/sama nad sebou a buďte k sobě upřímný/upřímná!
5. Dodržujte správnou životosprávu.
6. Myslete na to, že "nevybijete-li" své emoce, může vám to způsobit zdravotní problémy (žaludeční vředy, neurózy aj.).
7. Buďte (snažte se být) optimista.
8. Myslete na to, že "s úsměvem jde všechno lépe"!
zdroj:http://www.lidske-emoce.com/zvladani-emoci/
 
 

Reklama