STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU





Nevkládejte reklamu,návod na sebevraždu a pod. Vyvarujte se osobních útoků,hodnocení druhých vulgarismů a pod.

*Elektivní mutismus

Elektivní mutismus

24. listopadu 2011 v 17:38 | ADMIN webu
  • selektivní řečový kontakt, obvykle u dětí - s někým dítě mluví a s někým nemluví, případně ne/komunikuje v určitých situacích
  • pojí se s úzkostností, nízkou sociabilitou, hypersenzitivitou (přecitlivělostí)
  • popsal r. 1934 Tramer
  • dg. F94.0 dle MKN 10
  • zdroj: http://www.psychoweb.cz



Mutismus patří k neurotickým a psychotickým poruchám řeči. Mutismus (oněmění) je narušení komunikační schopnosti, při kterém dochází ke ztrátě artikulované řeči. Mutismem označujeme mlčení po ukončení řečového vývoje při existující schopnosti mluvení a řeči. Narušení komunikační schopnosti bývá psychogenně podmíněné, obvykle vzniká na podkladě silného psychického traumatu (šok, stres, vyčerpání ad.) Mutismus nepatří mezi poruchy podmíněné organickým poškozením centrální nervové soustavy. Jedná se o hraniční problematiku, kterou se zabývají různé vědní obory- psychiatrie, psychologie, foniatrie, logopedie.(Pipeková, 2010, s.125; Klenková, 2006, s. 91)
V Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN 10, 1992) je zahrnuta pouze jedna forma mutismu, a to elektivní mutismus, který je zařazen do kapitoly F94- Poruchy sociálních vztahůse vznikem specifiky v dětství a adolescenci. (Klenková, 2006, s. 92)
Mutismus je porucha, která postihuje zejména děti s nervovou soustavou, jejíž zralost neodpovídá jejich biologickému věku, dále děti labilní a děti s různými projevy ADHD. U mutismu mají vliv dispozice, výchova, rodinné mezilidské vztahy a prožitá traumata.
V případě mutismu jde o důsledky extrémního prožívání psychické zátěže v komunikační situaci, proto je popis příčin poruchy více než u jiných poruch do značné míry spekulativní a schematický. Prakticky vždy jde o kombinaci několika okolností či vlivů. Vznik mutismu ovlivňují dispozice a prožití určitého traumatu. Čím je dítě celkově nervově labilnější (dědičně, zdravotním oslabením, ad.), tím mírnější trauma stačí, aby vyvolalo silnou stresovou reakci organismu, která zablokuje řečové funkce. (Kutálková, 2007, s.9, 12,36)
Mlčící děti, mládež a dospělí jsou terapeuticky doprovázeny třemi odbornými disciplínami, a to psychiatrií, psychologií a logopedií. (Hartmann, Lange, 2008,s. 58)
Mlčení zvané mutismus se zpravidla projevuje poprvé při vstupu do školky, může se ale objevit až při vstupu do školy, v pubertě nebo v dospělosti. Mutismus může být vedle komunikačních zábran spojen s neschopností motoricky, emocionálně a sociálně souznít s kolektivem. Mlčení je často provázeno sociálním ústupem a izolací. Jedinci postiženi mutismem se ostýchají společenských kontaktů s jinými lidmi, jsou citlivější a stahují se do sebe. (Hartmann, Lange, 2008, s13-16)
Problém mutistického dítěte ve škole je často závažnější než ve školce. Lidé postižení mutismem často trpí nedostatkem sebevědomí. Učitel by měl dát dítěti možnost kompenzovat chybějící ústní komunikaci jinými formami komunikace, např. gesty, malováním, psaním. Tím pedagog posiluje kladné sebehodnocení mlčícího dítěte, které tak dostává možnost cítit se komunikativně rovnocenné s ostatními žáky. Třídní učitel by měl na začátku školního roku vysvětlit spolužákům chování mutistického žáka, přičemž je třeba zdůraznit, že mutista není duševně postižený člověk, ale trpí poruchou, za kterou nemůže. Učitelé i rodiče by měli dítěti dodávat odvahu a sebevědomí, to je jeden z klíčů překonání mlčení. Důraz je kladen na pozitivní povzbuzování. (Hartmann, Lange, 2008, s 43-51)

Doporučené výchovné postupy pro rodiče a učitele

Základem všech postupů je pozitivní motivace.
  • Dítě nesmí být nijak, ani neverbálně, nuceno, aby mluvilo. Komunikaci pouze nabízíme.
  • Chválíme dítě i za maličkosti.
  • Nestavíme dítě do centra pozornosti.
  • Nepřeháníme to s reakcí na jakýkoli komunikační úspěch.
  • Zkoušíme nové mechanismy chování k dítěti či nové způsoby komunikace.
(Kutálková, 2007, s.20-21)



Elektivní (selektivní) mutismus

(elektivní= volbu dávající, zvolený; selektivní= vybraný, výběrový)
Tato forma mutismu představuje ztrátu řeči, oněmění, útlum artikulované řeči, které je vázané na určitou situaci, prostředí či konkrétní osobu. Elektivní mutismus je chápán jako porucha sociální adaptace, resp. sociálních vztahů- nejedná se o primární posižení řeči, ale o poruchu jejího užívání. Diagnóza elektivní mutismus se určuje, trvá-li oněmění nejméně jeden měsíc. Vyskytuje se u dětí např. v období vstupu do mateřské či základní školy, tj. při zásadní změně prostředí. Dítě obvykle nemluví s pedagogy, ale doma s rodiči nebo při kontaktu s kamarády komunikuje bez potíží. Nonverbální komunikace je u některých dětí zachována, někdy mohou šeptat či odpovídat jednoslovně. U dětí s diagnózou mutismus nelze uplatňovat autoritativní přístup, neboť bývají velmi citlivé na pokárání a na nátak. Pokud se však nepodaří přes veškerou snahu a trpělivost navázat kontakt, je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Jedinec s mutismem vyžaduje týmový přístup- tým odborníků tvoří pediatr, psycholog, psychiatr, psychoterapeut, foniatr, logoped, rodiče dítěte a učitelé. (Pipeková, 2010, s. 125; Klenková, 2006, s. 98; Vágnerová, 2008, s.241)

Výskyt elektiního mutismu

Elektivnví mutismus postihuje přibližně 0,1 procent dětské populace. Touto formou mutismu trpí o něco častěji dívky než chlapci, ale rozdíl není významný. Elektivní utismus se často projevuje ve spojení s úzkostnými poruchami. (Vágnerová, 2008, s.241)

Příčiny vzniku elektivního mutismu

  • endogenní příčiny (velká psychická senzibilita zejména vůči svým vlastním výkonům)
  • exogenní příčiny (psychicky zatěžující okolní prostředí, vysoké nároky na řečový výkonnebo všeobecně na chování dítěte)
(Klenková, 2006, s. 93)

Použité zdroje a literatura

  • KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada, 2006. ISBN: 80-247-1110-9.
  • KUTÁLKOVÁ,D.Mutismus, metodika reedukce. Praha: Septima, 2007. ISBN: 978-80-7216-241-3.
  • HARTMANN,B.;LANGE,M.Mutismus v dětství, mládí a dospělosti. Praha, Triton, 2008. ISBN: 978-80-7387-021-8.
  • PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 3.vyd. Brno: Paido, 2010. ISBN: 978-80-7315-198-0.
  • VÁGNEROVÁ, M.Psychopatologie pro pomáhající profese.Paha:Portál, 2008. ISBN: 978-80-7367-414-4.
  • http://wiki.rvp.cz


 
 

Reklama