STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU











*Duševní zdraví

Duševní zdraví bychom mohli jednoduše nazvat opakem duševní nemoci.

7. dubna 2014 v 14:48 | Admin
Duševní zdraví

Duševní zdraví bychom mohli jednoduše nazvat opakem duševní nemoci. Ale myslím, že každý člověk o něm má také svou subjektivní představu. Pojďme se podívat trochu blíž na některé faktory, které s duševním zdravím úzce souvisí.
Jedním z nich je určitě rozum. Pokud se člověk v životě rozhoduje rozumně a rozumně jedná, mohli bychom o něm říci, že je duševně zdravý. Jenže právě v této oblasti panuje někdy docela zmatek. Co se jednomu jeví jako rozumné, druhému se zdá někdy bláznivé. Rozum nejde strčit do škatulky a nemůžeme všichni žít podle jedné šablony. Dát si frťana na zahřátí, když člověk někde mrzne, může být naprosto rozumné. Dát si frťana pokaždé, když rtuť teploměru klesne k nule, už rozumné opravdu být nemusí. Co je tedy měřítkem rozumného chování? Za rozumné rozhodnutí a chování lze považovat takové jednání, které přinese zlepšení pro více oblastí života a způsobí minimální škody. Každý člověk, který chce v životě skutečně něčeho dosáhnout, bude pravděpodobně souhlasit s tím, že je třeba hodně pracovat. A je to rozumné. Drobný háček může být v tom, že pokud potom člověk pracuje od rána do noci, nemá vůbec čas na sebe ani svou rodinu a zanedbává své zdraví, tak to rozumné přestává být. Z života takového člověka se dříve či později vytratí radost a život se mu začne rozpadat pod rukama. Když dokáže hodně pracovat, ale zároveň si najde čas na rodinu, jídlo, spánek i nějaký ten pobyt na čerstvém vzduchu a pohyb, pak se bude jeho život postupně ve všech oblastech zlepšovat. Možná nedosáhne raketového růstu své kariéry, ale stabilně bude ve všech oblastech svého života růst. Takže při jakémkoli rozhodování bychom se měli podívat na to, co daná věc přinese všem, kterých se nějak dotkne. Ať už jde o nás osobně, naši rodinu, naše přátelské a pracovní vztahy, ale třeba i přírodu a svět jako takový. Podle situace.
Dalším faktorem duševního zdraví je schopnost rozlišovat. Může to sice znít zvláštně, ale ve skutečnosti je to možná faktor naprosto základní. Protože schopnost rozlišovat je nutná také pro rozumné rozhodování a myšlení. Co míním schopností rozlišovat? Nejde jen o to, rozlišit správné od nesprávného. Jde o to jasně vidět, co je podobné, co je stejné a co se liší. Když se například díváme na politickou scénu, zejména českou, pak máme tendenci říct, že všichni politici kradou a všem jde jen o koryta, a tak je hodit do jednoho pytle. Výše uvedené může dokonce platit i pro velkou většinu, ale i přesto budou vždy existovat lidé, kteří jdou do politiky s čestnými úmysly, s chutí něco změnit a zlepšit. A pokud chceme dobře žít, potřebujeme ten rozdíl vidět. Může v tom pomoci vzdělání, dostatek informací a také schopnost méně poslouchat a více se dívat na to, co je za kým opravdu vidět. Jaké má výsledky? To se samozřejmě netýká ani zdaleka jen politiky, ale života obecně. Jedna z věcí, která narušuje naši schopnost jasně rozlišovat, jsou špatné zkušenosti. Pokud se například v lásce párkrát spálíme, naše schopnost partnerovi věřit může být značně oslabená. A zároveň sebemenší chyba ze strany našeho nového partnera znamená v naší mysli to samé, co jsme už zažili. A někdy nemusí jít ani o chybu. Pokud vám třeba byla manželka nevěrná a posílala po večerech svému milenci sms zprávy s vysvětlením, že píše kamarádce, pak nevinná večerní sms vaší nové přítelkyně její kamarádce může vyvolat podezření a někdy dokonce až jistotu, že má určitě milence. Příkladů toho, jak člověk nerozlišuje, je samozřejmě mnoho. Hodně takových věcí je založeno na prožitcích, které jsou uloženy v našem podvědomí. Přesněji řečeno v naší mysli, ale ne na vědomé úrovni. Naše mysl totiž v takových prožitcích identifikuje jednu věc s druhou. Pokud vás například vezla ambulance s těžkým úrazem nohy do nemocnice, ve vaší mysli se bolest nohy rovná bílému plášti lékaře, houkání sanitky a slovům saniťáka: "To nestihnem," i když mohl zrovna telefonovat své přítelkyni a jeho prohlášení se vůbec netýkalo vás. A stejně tak se tato slova rovnají bílému plášti a houkání sanitky, atd. Později v životě může tato identifikace způsobit, že když uvidíte bílý plášť, rozbolí vás noha. Při houkání sanitky můžete mít pocit, že něco nestihnete a rázem se ocitnete ve stresu. Takže neschopnost jasně rozlišovat může mít hlubší kořeny a může náš život ovlivňovat i přes naši snahu vše správně zvládnout. V této oblasti bychom mohli jít ještě dál. V rozlišování nám mohou bránit také naše minulá rozhodnutí. Pokud někdo dospěl v životě k jednoznačnému závěru, že "všechny učitelky jsou blbé", pak může jednoho dne potkat ženu svých snů, ale bohužel učitelku. A dokud se nedozví její povolání, bude mít pocit, že potkal tu pravou, že už nikdy nikoho nebude tak milovat a že je prostě úžasná, skvělá a nádherná. Ve chvíli, kdy mu prozradí, že je učitelka, možná bude zprvu mít jen malinko nepříjemný pocit. Ale postupně ji může začít vnímat jinak. To, co se mu jevilo jako krásné, je najednou trochu divné. Když to zkrátím, začne ji vnímat skrz svůj závěr "všechny učitelky jsou blbé", aniž si toho bude vědom. Takže čím vyšší schopnost rozlišovat člověk má, tím lepší je jeho duševní zdraví.
Dalším faktorem je schopnost v každé situaci něco udělat. Dovolte mi malé vysvětlení. Člověk, který na sebe nechá věci v životě působit a nic s nimi nedělá, se postupně stává více a více duševně nemocným. Může propadnout depresi nebo může naopak jednoho dne nekontrolovatelně vybouchnout a může skončit i sebevraždou. Je pravda, že se v životě setkáváme se situacemi, se kterými můžeme jen těžko udělat něco efektivního. Ale pokud nás takové věci trápí, pak je vždy lepší udělat alespoň něco. To "něco" nemusí vůbec způsobit změnu dané situace, ale pomůže nám to zachovat si duševní zdraví. Proč tomu tak je? Když na nás něco působí, je to určitý tok dovnitř. Něco přichází směrem k nám. Co potřebujeme udělat pro zachování duševního zdraví, je odpovědět nějakým tokem směrem ven. Může to být dopis na ministerstvo s tím, že se nám nelíbí vyhláška, kterou připravují. Může to být hození míčkem směrem k letadlu, které nám létá nad hlavou a otravuje nám život. To, co zde funguje, není akce samotná, ale udržení rovnováhy mezi tokem dovnitř a tokem ven. Může to znít neuvěřitelně, ale skutečně to funguje. Je třeba to jen vyzkoušet.

Co bychom měli dodržovat k uchování duševního zdraví?
  1. Používat rozum. Každé naše rozhodnutí zvážit z hlediska jeho prospěšnosti pro všechny oblasti našeho života. A myslí se tím dlouhodobé hledisko. Z krátkodobého hlediska může být rozumné třeba vykrást banku. Ale v důsledku to ohrožuje náš vlastní život (můžeme skončit ve vězení a minimálně se budeme muset schovávat a budeme se bát), ohrožuje to naši rodinu, protože i ta může být nakonec pronásledována policií a pokud nás zavřou, bude si muset poradit bez nás a nemusí dopadnout právě dobře atd.

  2. Zvýšit svou schopnost rozlišovat. Hodně pomůže dívat se na činy lidí a jejich důsledky. Snažit se vždy získat maximum informací.

  3. Udržovat rovnováhu mezi tokem dovnitř a ven. Když na nás něco působí, je nám to nepříjemné a máme pocit, že s tím nic nezmůžeme, je vždy lepší udělat alespoň něco. I kdyby se to jevilo nesmyslné. Zkrátka v každé situaci, nehledě na to, jak obtížná je, je vždy lepší udělat něco, než nedělat nic.

  4. Je dobré mít celoživotní vzdělání a práci na sobě jako přirozenou součást života.
zdroj:http://www.abilities.cz
 
 

Reklama