STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Domácí násilí

Domácí násilí bývá skryto očím veřejnosti

12. dubna 2014 v 12:20 | Admin
Domácí násilí bývá skryto očím veřejnosti, a i to je důvodem, proč jen jejich část se dostane na povrch a je opravdu řešena tak, jak má. Mezi základní znaky patří opakovanost děje a jeho dlouhodobost. Dochází ke stupňování od počátečních urážek až k fyzickým útokům a je zde patrné jasné rozdělení rolí na agresora a oběť.
Mylným přesvědčením by bylo, že agresoři jsou již na první pohled nějak nápadní. Násilíprobíhá výlučně doma, naopak na veřejnosti tito lidé často působí jako příjemní a nekonfliktní. Násilí může probíhat v rovině psychické, fyzické, sociální, sexuální, dále jako ekonomické zneužívání a velmi častou je kombinace uvedených způsobů.

Mezi uvedené formy patří:

o psychické násilí: zastrašování, kontrola činů oběti, vyhrožování, vydírání, zesměšňování, nadávky
o fyzické násilí: jakékoliv útoky, údery kopání, facky
o sociální násilí: izolovanost, neustálé doprovody
o ekonomické zneužívání: vynucování přepsání majetku na agresora, zamezení přístupu k financím
o sexuální násilí: zneužívání, donucení k odmítaným praktikám
Práce s týranými osobami je velmi svízelná. Je známou skutečností, že i když ženu bije manžel, ona se velmi dlouho rozmýšlí, zda to má nějak řešit a mnohdy útrapy snáší hodně dlouho. Je to jakýsi začarovaný kruh. Nejprve se začínají objevovat nadávky avýčitky ze strany agresora, které se stále stupňují. Po určitém výbuchu zlosti dochází na čas ke zklidnění. Oběť se dočká omluvy a slibů, že se to nebude již víckrát opakovat a někdy je navedena na myšlenky, že si vše vlastně způsobila svým chováním sama.Klid však nevydrží dlouho a opět se roztáčí koloběh znova. Agresor vytýká i naprosté maličkosti a velmi snadno dojde k výbuchům zlosti.
Oběti jsou ve většině případů ženy a ač se to na první pohled může zdát nelogické, velmi dlouho setrvávají v domácnosti i s takovýmto partnerem. Mezi důvody, které je nutí k tomu, aby od partnera neodešly, může patřit ekonomická závislost na manželovi, pocit, že vlastně nemají, kam odejít a strach z budoucnosti. Může se jednat také o vědomí nedostatečné legislativní úpravy celé situace a vliv může mít též tradiční obraz o roli ženy, který je ve společnosti zakořeněný. Běžnou je domněnka, že zanefunkčnost rodiny je zodpovědná žena, která má ve prospěch rodiny potlačovat i své vlastní potřeby.
zdroj:http://domaci-nasili.zdrave.cz

Vykázání násilníka z domu a jiná řešení

11. dubna 2014 v 15:45 | Admin

Vykázání násilníka z domu a jiná řešení

Oběť dlouhodobého a nekontrolovatelného domácího násilí má možnost obrátit se na policii a zažádat o vykázání násilníka z domu nebo bytu. Vykázání trvá obvykle 10 dní, o jeho prodloužení pak rozhoduje soud.
V dalších případech je možné a nanejvýš rozumné obrátit se co nejdříve na specializovaná centra poskytující azyl, podporu a právní poradenství.
zdroj:http://domaci-nasili.zdrave.cz

Násilí na starších a nemohoucích osobách

11. dubna 2014 v 15:45 | Admin

Násilí na starších a nemohoucích osobách

Agresory vůči starším či těžce nemocným rodičům či prarodičům bývají děti v pubertálním věku, ale i dospělí, mířící svou agresivitou proti nejstarším členům domácnosti jako lidem, kteří jsou jen na obtíž, přidělávají starosti a finančně zatěžují rodinu. I tady se objevuje nejen týrání psychické, ale i fyzické, a to ve značné míře.
zdroj:http://domaci-nasili.zdrave.cz

Násilí páchané na dětech a na ženách v těhotenství

11. dubna 2014 v 15:44 | Admin

Násilí v těhotenství

Násilí páchané na dětech a na ženách v těhotenství je samozřejmě tou nejhorší možnou formou násilí vůbec a mělo by se řešit okamžitě a rázně. Pokud žena - matka a budoucí matka jakýkoliv náznak násilí ze strany partnera snáší a toleruje, ohrožuje tím nejen sebe, ale i dítě, které je v tomto případě naprosto závislé na jejím jednání. Je nutné okamžitě vyhledat nejbližší možnou pomoc přátel či rodiny a později vše oznámit na příslušných místech. Setrvávat v soužití s agresorem je zvláště v těhotenství nejen nanejvýš nebezpečné, ale i nezodpovědné a jen těžko omluvitelné.
zdroj:http://domaci-nasili.zdrave.cz

Dá se včas odhalit agresivní partner?

11. dubna 2014 v 15:43 | Admin

Dá se včas odhalit agresivní partner?

Nejčastějšími oběťmi jsou vdané ženy mezi 30. - 40. rokem věku, často však i ženy nesezdané a přesto neschopné opustit dominantního partnera.
Je mnoho případů, kdy ženy přiznávají určité pochybnosti a podezření vůči partnerovi ještě před svatbou nebo vstupem do společné domácnosti. Většinou však cítí, že je příliš pozdě na jakékoliv změny a rozmýšlení, často i kvůli dětem, které už spolu mají nebo jsou na cestě. Situace se však v tomto případě nikdy neobrátí k lepšímu, jak mnohé z nich doufají, a dobrovolně tak vstupují do života, který se během krátké doby může změnit v mnohaleté peklo.
zdroj:http://domaci-nasili.zdrave.cz

Co je a co není domácí násilí

11. dubna 2014 v 15:42 | Admin

Co je a co není domácí násilí

Dlouhodobě trvající a agresivitou se stupňující tyranie fyzická i psychická, namířená proti ostatním členům domácnosti, nejrozšířeněji ve vztahu manžel - manželka, se definuje jako domácí násilí. Toto však nezahrnuje násilí vzájemné, tedy časté hádky a fyzické napadání obou partnerů, kdy se muž i žena střídají v pozici agresora a oběti.
zdroj:http://domaci-nasili.zdrave.cz

Domácí násilí

11. dubna 2014 v 15:39 | Admin
Domácí násilí, tedy násilí mezi členy rodiny žijícími ve společné domácnosti, patří k velmi rozšířeným a bohužel i těžko řešitelným. Patří sem týrání fyzické, psychické i sexuální, páchané většinou mužem na ženě a na dětech. Oběťmi domácího násilí však bývají i rodiče starších dětí nebo staří lidé a dokonce i těhotné ženy. Oběť domácího násilí většinou své utrpení velmi pečlivě tají, a to i před nejbližšími členy rodiny a přáteli. Důvodem bývá nepřekonatelný stud nad sebou samým, nad neschopností vše zvládnout bez pomoci a samozřejmě strach z agresivity a pomsty násilníka. zdroj:http://domaci-nasili.zdrave.cz

Děti svědci domácího násilí

5. dubna 2014 v 20:13 | Admin

Děti svědci domácího násilí

Svědky domácího násilí se v rodinách, kde k němu dochází stává více než 90% dětí. Děti se svědky násilí stávají, pokud:
  • Vidí fyzické nebo sexuální násilí.
  • Slyší psychické nebo fyzické násilí.
  • Vidí zranění způsobená fyzickým násilím.
Podle Světové zdravotnické organizace je přítomnost dětí při domácím násilí jejich psychickým týráním. V České republice spadají děti, svědci domácího násilí pod speciální sociálně právní ochranu dětí.

Děti, které se stanou svědky násilí mezi rodiči mohou mít podobné potíže jako děti, které jsou samy týrány. Rozsah důsledků, které na děti má přítomnost při domácím násilí závisí na několika faktorech:
  • věk a pohlaví dítěte
  • míra brutality násilí, jehož byly děti svědky
  • reakce okolí (podpora či netečnost)
  • počet útoků, jichž byly děti svědky
  • nestabilní výchovné metody a tělesné tresty

Nejčastější důsledky násilí v rodině mohou mít následující podobu:


Psychické projevy:

  • pocity úzkosti, bezmoci (děti nemohou násilí zabránit, ani matku ochránit, nemají kam se schovat či utéci)
  • poruchy pozornosti, které vedou ke zhoršení prospěchu
  • pocity ztráty, vzteku, smutku, zmatku, deprese, nízké sebevědomí
  • sebevražedné tendence
  • Děti mohou na prožité trauma reagovat regresí, tj. návratem do předchozích, již překonaných vývojových období. Příznakem takové reakce bývá často noční pomočování, žvatlání, pasivita a nadměrná přizpůsobivost, žádné projevy přirozené dětské zvědavosti, dobrovolná izolace, noční můry a děsivé sny.


Psychosomatické projevy:

  • nespavost,
  • zimomřivost,
  • bolesti břicha a hlavy,
  • zvýšená nemocnost bez nalezené specifické příčiny


Projevy v chování:

  • poruchy přizpůsobení,
  • projevy verbální i fyzické agrese vůči vrstevníkům i dospělým,
  • útěky z domova,
  • porušování pravidel a nerespektování hranic,
  • vyrušování,
  • dožadování se pozornosti,
  • "věšení se" na lidi okolo,
  • nedostatek odstupu.

Děti si v průběhu svého vývoje osvojují řadu postojů a způsobů chování nápodobou. Pokud jsou svědky násilí v rodině, mohou přebírat tento model a aplikovat ho ve svých vztazích k sourozencům, vrstevníkům a později i do partnerského života a vůči vlastním dětem.

Jak ukazují některé zahraniční výzkumy a studie, (např. Rivera and Widom, 1990; Bailey et al., 1997) mezi pachateli a oběťmi šikany ve školách, stejně jako mezi mladistvými delikventy a pachateli násilných trestných činů ve věku mladších 18 let, tvoří velkou skupinu děti, které byli přímými svědky násilí v rodině.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Jak pomoci dětem s násilím v jejich vztahu

5. dubna 2014 v 20:12 | Admin

Domácí násilí ve vašem okolí: jak pomoci dětem s násilím v jejich vztahu

Nejméně každá desátá studentka v ČR ve věku 17 - 22 let už zažila násilí ve vztahu. Třetina teenagerů zná nejméně jednoho studenta nebo studentku, kteří byli obětí násilí ve vztahu.
  • Podle zahraničních výzkumů si 81 % rodičů si myslí, že násilí ve vztahu není problém.
  • Většina rodičů (54 %) připouští, že nehovořili se svými dětmi o násilí ve vztahu.
Většina teenagerů se nerada svěřuje rodičům a dalším dospělým nebo i vrstevníkům s napadením, sexuálním zneužitím, znásilněním. Mají strach, že jim bude to, co se událo, kladeno za vinu. Mají strach z kritických poznámek, posměšků, nedůvěry. Mnohé oběti si velmi často dávají vinu samy sobě: "Neudělala jsem… a tak si za to můžu sama." Rodiče, vychovatelé a další, komu se mladí lidé svěří, musejí vždy zdůraznit, že v každém případě je vždy vinen jen a jen pachatel. Teenageři musejí vědět, že mají okolo sebe lidi, ke kterým se mohou s důvěrou obrátit. Dospělí se jim musejí naučit podat pomocnou ruku bez jakýchkoli výčitek či mentorování ("Vidíš já jsem ti říkala…!" )
Se svými dětmi musíme hovořit o vztazích. O zdravých vztazích, jak je rozvíjet, jak rozpoznat násilí a jak se mu bránit. Záleží i na tom, jaký druh rolí a chování svým dětem předáváme. Je velká pravděpodobnost, že vaše dítě s někým chodí - možná je vztah vážnější, než si myslíte. Tři čtvrtiny studentů mezi 17 - 22 lety v ČR a 89 % teenagerů ve světě mezi 13 a 18 lety už mělo nějaký vztah. A každý třetí teenager zažívá ve svém vztahu násilí. I když se vám to může zdát jako nevinná "dětská láska", tyto vztahy mohou být neuvěřitelně intenzivní. Vaše děti jsou velice zranitelné násilím - mnohem více než dospělí. I když se vám to třeba nelíbí, že má vaše dítě romantický nebo sexuální vztah, musíte svým teenagerům rozumět a akceptovat realitu. Nezalekněte se tématu násilí ve vztahu a komunikujte s dítětem.
Vztahové násilí je častěji vnímáno jako "záležitost dívek" a mnoho rodičů chápe nutnost hovořit se svými dcerami o tom, jak si zajistit bezpečí. Ale každý násilný vztah má oběť a násilníka - a většinu násilníků tvoří muži. Důležité je hovořit se syny o zdravých vztazích právě tak, jak hovoříme se svými dcerami.

Když dojde k násilí ve vztahu, často reagujeme, až když se událo. Je nutné se ale zaměřit na prevenci násilí ještě dříve, než začne. Všichni, kdo mají vliv na mladé lidi (rodiče, přátelé, učitelé, poradci), musejí hovořit o násilí, zejména když vidí, že chlapci mají tendenci používat kontrolující chování ve vztahu se svou přítelkyní. Důležitou roli mají rodiče dospívajících synů. Pokud mají podezření, že jejich syn týrá svou přítelkyni, je důležité, aby problém se synem otevřeli a pojmenovali. Je důležité hledat řešení a pomoc co nejrychleji.


Jak s teenagery hovořit?

  • Nikdy s nimi nehovořte před druhými lidmi. Vytvořte příjemné pohodové prostředí pro oba.
  • Váš rozhovor má dva cíle. Prvním je užitečná komunikace - chci podpořit své dítě a potvrdit, že jsem dobrý zdroj - ne soudící posluchač. Druhým je dát dítěti reálné strategie pro efektivní řešení problému. Nikdy nedojdete k druhému cíli bez prvního.
  • Sdílejte vlastní zkušenosti, speciálně ty, kde jste udělali chybu a poučili jste se. Třeba když jste byli ve stejném věku. Vyhněte se hovoru o své nedávné zkušenosti. Oni teď potřebují rodiče - ne přítele.
  • Vaše děti chtějí někoho, kdo je bude poslouchat, ne někoho, kdo bude řešit jejich problémy za ně.
  • Když začínáte hovor, začněte spíše všeobecnou otázkou. Pokud rovnou vyslovíte dotaz na násilí, můžete počítat se zápornou reakcí. Ptejte se bez pocitů viny či vzteku. Pak poslouchejte.


Povídáte si se svými dětmi?

Mluvíte s dětmi o vztazích? O tom, jaký je rozdíl mezi tím někam si spolu vyjít a být k někomu vázán? Jak dlouho spolu páry teenagerů zůstávají? Mají k sobě nějaké závazky? Hovoří děti mezi sebou o svých pocitech k příteli/přítelkyni? Jsou nějaké věci, které kluci chtějí a dívky ne?
  • Jestliže si váš teenager myslí, že po týdnu chození jsou dva lidi svázáni po zbytek střední školy, pak se můžete nenápadně zmínit o tom, jak dlouho trvá, než jsou si dva lidé emocionálně a intimně blízcí. Můžete také zjistit, že má váš teenager jiné představy o rolích žen a mužů.
Pokud chcete, aby se váš teenager otevřel, zkuste uvést příklady. Na nich máte šance definovat "násilné chování" a "násilí" a srovnat svou definici s definicí vašeho teenagera. Můžete být překvapeni, jak se vaše pohledy budou lišit.
  • Pavel viděl svou přítelkyni, jak se baví s Jirkou. Rozběhl se za ní a začal jí kroutit ruku, chytil ji za vlasy a táhl ji pryč… Nazveš to násilím? Co si myslí syn o takovém chování? Budete překvapení, když vaše dcera odpoví: "Vždyť to kluci dělaj." Tato otázka může vést k dlouhé diskusi, jak každý z vás vnímá násilí a násilné chování.


VAROVNÉ SIGNÁLY

Rozhoduje váš syn ve svém vztahu o všem, počínaje tím, jaký film uvidí a kam půjdou? Má zastaralé představy o genderových rolích, které podceňují ženy ? Slyšeli jste ho napadat, kritizovat nebo hrozit své přítelkyni? Nikdo nechce nálepkovat vašeho syna jako násilníka, ale nedívejte se stranou, když zachytíte varovné signály.
Není snadné rozpoznat násilí ve vztahu. Násilník bývá překvapivě často pro okolí a speciálně pro rodiče přímo okouzlující.


Na co dát pozor:

  • Dcera omlouvá jeho chování.
  • Dcera ztratila zájem o aktivity, které měla dříve ráda.
  • Přestala se scházet s přáteli a rodinou a je více a více izolovaná.
  • Když jsou spolu, on ji nehezky oslovuje a snižuje ji před ostatními.
  • Její partner se chová extrémně žárlivě, když si jí někdo všímá, speciálně jiní kluci.
  • On říká vaší dceři, že vy, (její rodiče) ji nemáte rádi.
  • On ji neustále kontroluje, volá a snižuje, chce vědět, s kým a kde byla.
  • Ona příležitostně zmíní jeho násilné chování, ale odbude to, vysměje se tomu jako vtipu.
  • Vidíte projevy násilí, udeření, ničení věcí.
  • Ona má nevysvětlitelná zranění nebo vysvětlení, která nedávají smysl.


Stopy indikující zkušenost s násilím

  • fyzické stopy po násilí
  • záškoláctví, zanechání studia
  • rychlé změny nálad a a změny chování
  • užívání drog a alkoholu
  • smutek a lhostejnost
  • izolace


Pokud se vám dcera svěří

Jak budete reagovat, jestliže vám dcera řekne, že ji její přítel bije a napadá? Vaše rodičovské instinkty vám asi řeknou, že to zastavíte sami, půjdete mu to oplatit a zbijete ho také? Nebo můžete cítit vinu, obviňovat se, že jste neviděli problém dříve a že jste nevychovali dceru, aby byla silná a imunní k takovému nebezpečí. Než uděláte nějakou akci: STOP. Naberte dech a pamatujte si, o koho tu jde - ne o vás, ale o vaši dceru. Dejte dceři najevo, že je milovaná. Řekněte jí: "Jsem ráda, že jsi mi to řekla. Děkuji, že jsi se na mě obrátila. Můžeš mi to říci kdykoli." Počítejte s tím, že ukončení vztahu nějaký čas trvá a může být ještě těžší, pokud došlo k násilí. Ačkoli to můžete cítit jako frustrující, nezakazujte jí vidět přítele. To by spíše znamenalo, že se vám přestane svěřovat s problémy. Ona je ta, kdo se musí oddělit ze vztahu, ne vy. Zeptejte se jí: "Co můžeme udělat, abychom ti pomohli?" Otázka nemusí mít odpověď, ale dcera potřebuje cítit podporu. Případně jí pomozte najít poradenství specializující se na násilí ve vztahu a pokračujte v podpoře: buďte milující, otevření a nesuďte.


Když se vám svěří syn

Jestliže se vám syn svěří s tím, že se dopouští násilí ve vztahu, potřebuje také podpořit. Je to stejné jako s dcerou, dejte mu najevo, že jej milujete a nemyslíte si, že je "strašný člověk". Buďte ale pevní v tom, že mu dáte jasně najevo, že své chování musí změnit. Nabídněte mu, že najdete někoho, kdo mu poskytne poradenství. Ptejte se a poslouchejte, proč si myslí, že do vztahu vnesl násilí. Část odpovědnosti může být i na vás, pokud jste mu vštípili myšlenky o mužích a ženách, které mohly mít vliv na jeho násilné chování. Dejte mu najevo, že za vámi může přijít a hovořit kdykoli beze strachu z potrestání.


Co můžete ještě udělat pro své děti?

Dívky a chlapci se nerodí s tím, že vědí, co je správné a špatné chování. Jsou to rodiče, kdo jim může pomoci nastavit určité hranice realistických očekávání pro události, jako jsou schůzky, vztah, rande, ještě než skutečně začnou. Záleží ovšem na tom, jaké modely a vzkazy dětem předáváte. Zamyslete se nad tím, čeho si ceníte ve vztazích. Co očekáváte, že dělají muži a ženy. Jak se mohou lidé chovat, když s něčím nesouhlasí? Jak se dělají rozhodnutí ve vztahu? Jak může být moc rozdělena mezi dva lidi?

Zejména mladé dívky (i ještě než jim je -náct) se dívají na schůzky velmi romanticky. Doufají, že jejich vztahy budou naplněny jen s potěšením a štěstím jejich partnera. Podpořte jejich očekávání, ale buďte realističtí a mluvte i o špatný věcech, které se mohou stát. Předejte jim jasný vzkaz: násilí nelze nikdy akceptovat.


Proč jsou vztahy teenagerů násilné a proč mě moje dcera neposlouchá, když jí říkám, že její vztah není dobrý a měla by ho ukončit?

Násilí v teenagerských vztazích spočívá v kontrole, stejně tak jako ve vztazích dospělých. Je mnoho důvodů, proč není snadné vztah ukončit. Je třeba vzít v úvahu dynamiku násilného vztahu: příčinou násilí je moc a kontrola, kterou partner uplatňuje ve vztahu, žárlivost, jeho nejistota, zlost, malé sebevědomí. Vaše dcera zůstává, protože se může cítit s partnerem svázána, žije stále v naději, že se věci zlepší, že "láska vše překoná" nebo že ji partner nenechá odejít, ublíží jí, bude ji pronásledovat. Může mít malou sebedůvěru, pocit, že je chycená v pasti.

  • Popovídejte si s ní, poslouchejte, ale nesuďte ji, ani jí nenařizujte vztah ukončit. Musí ukončit vztah sama.
  • Nehledejte za ni řešení, ale nabídněte se, že jí pomůžete případně vyhledat pomoc v odborném centru.
  • Pokud budete naléhat na ukončení vztahu, dcera s vámi může přestat komunikovat, může vzdorovat a přestane se vám svěřovat.
  • Potřebuje cítit vaši podporu. Podělte se o svou obavu klidným a konstruktivním způsobem.
  • Respektujte její volbu a v každém případě jí nechejte dveře otevřené…
  • Pokud se pokouší vztah ukončit, pomozte jí vytvořit bezpečnostní plán.
  • Řešte svou frustraci tak, aby dceru nezasáhla.
  • zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Nejste si jisti, zda je někdo ve Vašem okolí ohrožen domácím násilím?

5. dubna 2014 v 20:11 | Admin

Domácí násilí ve vašem okolí: jak pomoci přítelkyni

Nejste si jisti, zda je někdo ve Vašem okolí ohrožen domácím násilím? Svěřila se Vám Vaše známá, že je obětí násilí v rodině? Nevíte, jak s někým blízkým hovořit o násilí? Pak Vám mohou pomoci následující informace.


Nejste si jisti, zda je někdo ve Vašem okolí ohrožen domácím násilím?

  • Pokud jste si všimli, že je Vaše známá:
  • Izolována, nemůže se stýkat s rodinou nebo přáteli.
  • Partner kontroluje její osobní věci, telefon, e-mail.
  • Má modřiny nebo jiná zranění, jejichž vznik neumí vysvětlit nebo se tato zranění opakují a vysvětlení není dostatečné.
  • Má strach z reakcí svého partnera.
  • Omlouvá násilné chování nebo ho bagatelizuje.
  • Nemá přístup k financím, musí si o ně říkat.

Pak se může jednat o domácí násilí.
Mnoho lidí neví, jak se na násilí ve vztahu zeptat, nechtějí se dané osoby dotknout, zranit ji. Přesto je důležité prolomit bariéru mlčení a citlivě se na násilí v rodině zeptat. Oběti se totiž za násilí často stydí, schovávají ho a minimalizují jeho dopady. Pojmenování problému a nasměrování k jeho řešení může pomoci cyklus násilí zastavit. Pokud budete o svém podezření hovořit, pak:
  • Násilí pojmenujte pravým jménem, nezaměňujte jej za běžné hádky (pro více informací o tom, co je domácí násilí klikněte zde).
  • Podpořte oběť v tom, aby vyhledala odbornou pomoc.
  • Buďte pozornými posluchači.
  • Nehodnoťte její chování (lidé někdy reagují větami "to není možné", "proč už jsi dávno něco neřekla" apod., takové reakce mohou oběť * odradit od vyhledání pomoci).


Svěřila se Vám Vaše známá, že je ohrožena násilím v rodině? Nevíte, jak reagovat?

  • Důvěřujte jí.
  • Podpořte ji v tom, aby hovořila o své zkušenosti.
  • Ujistěte ji, že násilí není její vina.
  • Dejte jí najevo, že se svým problémem není sama, že jste ochotni jí pomoci.
  • Nehodnoťte její chování.
  • Nepřebírejte aktivitu za ni, ale podpořte ji, aby činila vlastní kroky.
  • Předejte jí informace o tom, co je to domácí násilí.
  • Předejte ji kontakty na specializované poradny.
  • Ujistěte ji, že se na Vás může kdykoli obrátit.
  • Pokud nebude připravena zatím situaci řešit, nabídněte ji, že jste ochotni ji pomoci ve chvíli, kdy se pro to rozhodne.
  • Podpořte ji v tom, aby učinila opatření k zajištění jejího bezpečí.


Co ještě můžete udělat?

  • Nabídnout jí, že u Vás může v případě ohrožení přespat.
  • Nabídnout jí finanční pomoc.
  • Doprovoďte ji na policii nebo jiné úřady.
  • Pokud jsou svědky nebo přímými oběťmi násilí nezletilé děti, informujte ji o tom, že se jedná o jejich týrání a že by o celé situaci měla informovat Oddělení sociálně právní ochrany dětí.
  • Podpořte ji v tom, aby v případě ohrožení násilím přivolala policii.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Kontaktní formulář - domácí násilí (pro děti)

5. dubna 2014 v 20:09 | Admin

Kdo mi pomůže? ( domácí násilí- pro děti)

5. dubna 2014 v 20:08 | Admin

Krizová telefonická linka

Je mnoho lidí, kteří mohou pomoci tobě a tvé mámě. Pracovníci telefonických krizových linek si každý den povídají s dětmi o tom, co je doma trápí - budou naslouchat a rozumí tomu, co se doma děje.

Můžeš s nimi hovořit o tom, jak se cítíš a ptát se jich na pomoc nebo radu. Tvá máma může volat tato telefonní čísla pro pomoc také. Pamatuj - nejlepší věcí pro vás oba je s někým si promluvit.


Když vyhledáme pomoc: Kdo je to "sociální pracovnice"?

Jestliže se v rodině děje něco špatného, nebo se rodiče rozvádějí, má sociální pracovnice na starost to, aby Ti nebylo ubližováno, bude hledat to nejlepší řešení pro Tebe i Tvé sourozence. Potřebuje znát pravdu o tom, co se doma děje, pak Ti může opravdu pomoci.


Kam se můžeš obrátit o pomoc:


Linka bezpečí

telefon 800 155 555 (bezplatné a nonstop)
Linka vzkaz domů - telefon 800 111 113, 724 727 777
Internetová Linka bezpečí na: ilb@linkabezpeci.cz
www.linkabezpeci.cz


ROSA - pomoc obětem domácího násilí

přímá internetová poradna pro maminky i děti na poradna@rosa-os.cz
Svůj dotaz můžeš napsat na uvedenou e-mailovou adresu. Odpověď přijde do tří dnů do tvé e-mailové schránky. Pokud ještě nemáš e-mailovou adresu, můžeš si ji vytvořit u některého z poskytovatelů služeb (například www.seznam.cz, www.centrum.cz) Dotazy a odpovědi se nezobrazují přímo na těchto na webových stránkách z důvodu tvého bezpečí a bezpečí tvé rodiny.


Linka důvěry Dětského krizového centra

telefon 241 484 149
internetová poradna: problem@ditekrize.cz
www.dkc.cz


Růžová linka

telefon 272 736 263


Kam se může obrátit maminka?


ROSA - centrum pro týrané ženy

tel. 241 432 466, SOS linka 602 246 102, www.rosa-os.cz, mailem na internetovou poradnu poradna@rosa-os.cz
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Domácí násilí,co mohu udělat? (Pro děti)

5. dubna 2014 v 20:07 | Admin
Můžeš mít pocit, že musíš něco udělat, aby násilí skončilo, že musíš ochránit mámu. Některé děti křičí, brečí. Násilí se tak nezastaví, jen na chvíli přeruší. Navíc je to velmi nebezpečné: můžeš být zraněn/a.

Nikdy se nepleť do hádek a pranic dospělých. Není to Tvoje věc. Snaž se chránit a případně zavolat pomoc.


Co dělat v nouzi?

Když vidíš a nebo slyšíš násilí mezi rodiči, tak máš strach a nebo vztek a chceš násilí zastavit. Ale pozor! Připlést se doprostřed konfliktu a chtít rodiče zastavit je nebezpečné. Můžeš být zraněn/a. Proto zůstaň co nejdále od násilí!

Jestliže je násilí skutečně zlé, je velmi důležité, abyste ty a nikdo další doma nebyli zraněni.

Je několik možností jak zůstat v bezpečí a ochránit se před násilím:

  • Vyhni se násilí - zůstaň co nejdál od násilného boje.
  • Najdi si bezpečné místo. Pro někoho je to vlastní pokojíček, postel, skříň či jakákoli skrýš. Ukryj se na bezpečném místě doma nebo blízko a řekni svým bratrům a sestrám ať se také skryjí. Bezpečné místo je jakékoli místo doma, kde se neděje násilí.
  • Můžeš jít i k sousedům nebo dalším dospělým, kterým věříš: řekni jim, co se stalo.
  • Pokud je velké riziko, že bude někdo zraněn a chceš, aby násilí někdo zastavil a jestliže máš možnost telefonovat, zavolej na linku 158 policii nebo tísňovou linku 112 pro pomoc. (Řekneš své jméno, adresu a co se doma děje. Budou se ptát, zda je někdo zraněn.)


Když pomine nebezpečí útoku:

  • Zkus promluvit se svojí mámou a řekni jí, jak se cítíš. Tvé mámě to může pomoci porozumět, jaké to pro tebe je a společně můžete hovořit o tom, co je možné změnit. Pokud nezačneš sám/sama o násilí hovořit, o tom co tě trápí, dospělí mohou mlčet.
  • Řekni někomu z rodiny o tom, co se doma děje. Může to být babička, děda, strýček, teta nebo starší bratr, sestra, bratranec, sestřenice. Jestli chceš, můžeš je požádat, aby promluvili nejprve s mámou za tebe, jestliže se na to sám/sama necítíš.
  • Mluv s dospělými, které máš rád/a o tom, co se děje doma. Může to být učitelka, zdravotní sestra nebo doktor, přítel rodiny, soused nebo přátelé mámy a táty.

Jestliže ti první nebo druhý člověk, se kterým mluvíš, nedokáže pomoci, nevzdávej to, dokud nenajdeš někoho, kdo tobě a tvé rodině může pomoci cítit se bezpečně a šťastně.


Co říkají děti, které žily s domácím násilím:

"Zůstaň klidný - nesmíš se nikdy nechat do toho zaplést." (kluk, 12)
"Řekni to někomu, komu věříš." (dívka, 8)
"Řekni mámě o svých pocitech, není to její vina." (kluk, 10)
"Řekni mámě, ať mluví s někým dalším - jsou tu lidé, kteří umí pomoci." (kluk, 11)
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Domácí násilí - není to tvoje vina! (Pro děti)

5. dubna 2014 v 20:05 | Admin

Možná tě napadlo, že za násilí můžeš ty. Protože kdybys měl včas napsané úkoly, uklidil/a si, neodmlouval/a, táta by se nerozčílil, nerozbíjel by věci, nenadával by mámě a neuhodil by jí.

Možná tě napadlo, že za násilí mohou sourozenci. Protože kdyby si uklidili a byli hodní, vaši by se nehádali…
Násilí nikdy není tvá vina, ani vina tvých sourozenců a ani mámy. Za násilí může jen ten, kdo se tak chová.
Někdy děti cítí, že se musí postavit na obranu dospělých, které mají rády. Je to normální pocit, ale nemůžeš změnit způsob chování dospělých ani zastavit násilí.
Děti nikdy nemají vinu za domácí násilí. Dospělí mají někdy dvě tváře. Ta jedna je milá, směje se, je laskavá, tu máš rád/a, ale ta druhá tvář je někdy zlá, nadává, té se bojíš. Za násilí nejsi odpovědný ty, ale dospělý, který se ho dopouští.
Ty, tví sourozenci i tvoje máma máte právo cítit se doma bezpečně a šťastně.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Když zažíváš ve své rodině domácí násilí - pro děti

5. dubna 2014 v 20:02 | Admin
S násilím se může setkat každý. Být u situace, kdy byla maminka zbita nebo jí táta nebo partner nadával a urážel, je velmi těžké a možná nevíš, jak se zachovat a jsi zmatený/á, hlavně pokud se násilí dopouští někdo, koho máš rád/a a koho má ráda i maminka.

Když zažíváš ve své rodině domácí násilí, máš různé pocity, cítíš se:

  • Smutný/á a tichý/á
  • máš strach o mámu
  • jsi vystrašený/á
  • zmatený/á
  • unavený/á
  • rozzlobený/á
  • osamělý/á
  • zbytečný/á
  • bojíš se, protože už jsi byl také zraněn/a


Může také:

  • být pro tebe těžké usnout
  • můžeš mít potíže se školou a učením
  • můžeš si myslet, že se s jinými dětmi doma zachází lépe
  • mít více problémů doma i ve škole


Je normální mít takové pocity, pokud u vás doma dochází k domácímu násilí.


Projevte své pocity.

Je důležité začít si uvědomovat své pocity - ty dobré i špatné. Lásku, vztek, strach, smutek… Své pocity se naučte pojmenovat a dávejte je najevo, i když se to může zdát těžké. Zadržování pocitů uvnitř vede k napětí, které narůstá a může být zraňující.

Toto některé děti řekly o násilí:
  • "Děti se kvůli tomu cítí smutné a rozrušené, ale oni předstírají, že je všechno v pořádku."
  • "Cítíš se mizerně a sám."
  • "Cítíš se zdrcený a vystrašený, že bude máma zase zraněná."
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Pro děti - domácí násilí,co je to?

5. dubna 2014 v 20:00 | Admin
Násilí je, když druhému způsobujeme bolest, urážíme ho, snažíme se v druhém vyvolat pocit, že je hloupý a nešikovný, opakovaně ho zraňujeme, vyvoláváme v něm strach, nutíme ho dělat věci, které dělat nechce, nebo se u nich necítí dobře.
K domácímu násilí obvykle dochází mezi dospělými, kteří spolu žijí. Ale může k němu dojít i poté, co se rozejdou.
Jeden z dospělých (obvykle muž) týrá druhého (obvykle ženu). Muž zraňuje city ženy, vyvolává v ní strach nebo ji uhodí.
Nejsou to vždy muži, kdo zraňuje ženy. Někdy zraní žena muže, k násilí může dojít i mezi dvěma muži a nebo dvěma ženami. Někdy se k týrání přidají i další členové rodiny, často si ubližují děti mezi sebou.
S násilím se může setkat každý. K domácímu násilí v rodině může dojít kdekoliv a kdykoliv. Nejčastěji k němu dochází doma a velmi často o tom ostatní lidé vůbec nevědí. Násilníci nejsou na první pohled zlí a oškliví lidé. Bývají zlí jen doma. Proto často v okolí nikdo tomu, že u vás doma dochází k násilí, nevěří.
Násilí ale není nikdy v pořádku. Nikdo si nezaslouží, ať je jakýkoliv, aby byl týrán a ponižován, aby měl strach.
Domácí násilí zraňuje i děti. Děti často slyší a vidí, k čemu dochází mezi dospělými v jejich rodině. Někdy se mohou ocitnout i uprostřed násilného boje.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Domácí násilí- pro děti ( Můj táta bije mámu)

5. dubna 2014 v 19:58 | Admin
Každé dítě má svůj domov. Je to místo, kde máš své věci, rodiče, sourozence. Domov by pro tebe měl znamenat jistotu, pohodu a bezpečí.
Je normální, když spolu rodiče občas nesouhlasí, když se hádají. Někde ale dochází i k násilí. Domov pak není bezpečným místem.
Možná je to i Tvůj případ…

Stává se to u vás doma?

  • Dochází k hádkám a bojům.
  • Tvé mámě je nadáváno, je urážena.
  • Tvá máma byla udeřena, bita, zkopána.
  • Nábytek a vybavení bytu jsou ničeny a rozbíjeny.
  • Tvoje oblíbené zvíře bylo zraněno.
  • Ty i tví sourozenci jste vystrašení.
  • Ty i tví sourozenci býváte zraněni.

Jestliže se něco z toho a nebo úplně vše stává u vás doma, pak zažíváš domácí násilí.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Všichni ve vaší rodině možná zkouší držet domácí násilí jako tajemství. Tvoje máma si může myslet, že nevíš, co se děje. Možná se tvá máma, stejně jako ty, cítí rozrušená a má strach. Možná má tvoje maminka obavy, že když ti bude říkat o násilí, ještě více tě vyleká. Tvoje maminka neví, na co myslíš, netuší, co vidíš a slyšíš, netuší, jaké prožíváš pocity. Řekni jí o svých pocitech, když si spolu budete povídat, budete se cítit oba lépe.
I když tě napadlo, že za násilí může máma, protože kdyby dělala co po ní táta chce a neodporovala mu, pak by se nerozčílil a neublížil jí. Pamatuj si ale , že domácí násilí není selháním tvé mámy. Jestliže je zraněná a vystrašená někým silnějším než je sama, pak je pro ni velmi těžké násilí zastavit. Za násilí může jen ten, kdo se ho dopouští.

Domácí násilí, jak pomoct kamarádce?

5. dubna 2014 v 19:56 | Admin
Katka: "Jano, od čeho máš ty modřiny na ruce?"
Jana: "Ale, jen jsem spadla a bouchla se o zábradlí…"
Katka: "Jano, mám o tebe strach. Vyhýbáš se nám. Nechceš si o tom promluvit?"
Jestliže máš kamarádku, která je týrána, můžeš jí pomoci tím, že projevíš starost a nabídneš jí pomoc. Nech ji mluvit důvěrně o její situaci a bez odsuzování. Můžeš totiž být jediná osoba, se kterou se cítí dobře. Pomoz jí tímto způsobem:
  • Naslouchej jí.
  • Věř jí.
  • Neminimalizuj její úsilí.
  • Nesuď jí.
  • Neobviňuj jí.
  • Ujisti ji, že není odpovědná za týrání.
  • Řekni jí, že to není její vina.
  • Dej jí telefon na krizovou linku pro oběti domácího násilí.
  • Pokud již bydlí se svým přítelem, pomoz jí například uschovat důležité dokumenty a extra oblečení třeba u tebe doma.


Řekni jí, že si zaslouží být v bezpečí.

Fyzické násilí ve vztazích není nikdy akceptovatelné. Připomeň jí, že nikdo si nezaslouží být bit a týrán.

Pomoz jí, aby nepopírala nebo neminimalizovala násilí.

Jestliže řekne: "Ne, to skutečně není tak zlé," řekni jí: "Je to vážné."

Ujisti jí, že neexistuje žádná omluva pro týrání.

Nikdo si nezaslouží být týrán. Násilí je trestný čin.


Jak poznám že je má kamarádka týrána?

  • Viděla jsi zranění?
  • Uznala jsi její vysvětlení pro její monokly, modřiny a zlomeniny?
  • Chybí často ve škole, v práci?
  • Zdá se ti, že ji její partner neobvykle a příliš mnoho kontroluje?
  • Zaznamenala jsi změny v jejím chování?
  • Uvádí ji její partner do rozpaků nebo ji zesměšňuje ve společnosti?
  • Obviňuje ji partner za to, co dělá nebo co říká?


Přítelkyně v násilném vztahu mohou také:

  • Změnit svůj styl oblékání nebo líčení.
  • Zdá se, že ztratila důvěru v sebe sama a začala se složitě rozhodovat?
  • Přestala s tebou a dalšími přáteli trávit čas?
  • Má špatné známky, opustila školu?
  • Začala užívat drogy a alkohol?


Co můžete udělat?

  • Zaměř se na její posílení. Dej jí emocionální podporu, aby věděla, že je dobrá.
  • Pomoz jí vytvořit bezpečnostní plán, vymyslet způsoby, jak rychle uniknout.
  • Buď trpělivá. Než dojde ke změně, bude to chtít hodně času. Je tu totiž hodně bariér.

… ale kdyby přeci hledala moji pomoc, řekla by si o ni.

Tvá přítelkyně se možná bojí ti říct o své situaci. Může být v rozpacích a není si jista, jak budeš reagovat.

… ale zdá se, že mě ani nechce vidět. Já nevím, jestli jsme ještě kamarádky.

Ženy v násilných vztazích jsou často izolovány od přátel a rodiny. Násilník chce totální kontrolu a nechce, aby mluvila s druhými. Je důležité snažit přiblížit se k ní a dát jí najevo, že máš o ní starost.
Jestliže máš podezření, že kamarádka uvízla v násilném vztahu, můžeš zkusit na začátek říci něco jako: "Nevypadáš tak šťastně jako obvykle," nebo se všeobecně zeptat: "Nechceš si se mnou o něčem promluvit?" Tento nekonfrontační a nepřímý dotaz může tvou kamarádku pobídnout odhalit, že je něco špatně. Poslouchej ji bez soudů a odsudků nebo dávání nechtěných rad. Jestliže kamarádka chce pomoci, navrhni jí kroky z kapitoly Bezpečnostní plán. Jestliže máš pocit, že je tvá kamarádka ve vážném nebezpečí, promluv si okamžitě s dalším dospělým, kterému věříš, o její situaci. Nezkoušej ji "zachránit" nebo být hrdinkou a zkoušet vyřešit situaci po svém.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Domácí násilí, proč to dovolíme

5. dubna 2014 v 19:50 | Admin
Dívky jsou od malička vedeny k tomu, že mají být ochotné, milé, dobré. Učí se potlačovat své pocity. Učí se, že jsou tu pro druhé, mají poslouchat jejich přání a plnit je. Očekává se to od nich. V období dospívání se tu navíc míchá idealismus, romantické představy o vztazích. Pokud vztah ztroskotá nebo se objeví potíže, hledají pak vinu v sobě.

Mladé dívky mohou věřit:

  • že jsou zodpovědné za řešení problému ve svých vztazích
  • že žárlivost, majetnictví, panovačnost, a dokonce fyzické obtěžování ze strany jejich partnerů je "romantické"
  • násilí je "normální", protože jejich přítelkyně a kamarádky prožívají to samé
  • neexistuje nikdo, koho by mohly požádat o pomoc

Co můžeš cítit, když žiješ v násilném vztahu, jaké efekty má prožité násilí?

  • ztrátu chuti, bolest hlavy, nervozitu, úbytek na váze
  • nedůvěru v sebe, nedůvěru k ostatním
  • deprese, hanbu, smutek, sebeobviňování, zmatek, úzkost, vinu, myšlenky na sebevraždu
Násilné chování je příčinou, že se cítíš zraněná, zastrašená, ohrožená a závislá. Cítíš zmatek, vinu, strach, bezmoc, smutek, stud.
Za násilí je ale odpovědný jen ten kdo se ho dopouští.


Jak proti tomu bojovat?

  • Nauč se vážit si sama sebe a buď vždy sama sebou.
  • Nikdo nemá právo tě omezovat ani kontrolovat.
  • Nikdo nemá právo tě ponižovat.
  • Nikdo nemá právo tě udeřit. Ať jsi jakákoli.
  • Přestaň omlouvat druhé a nehledej vinu v sobě.
  • Stůj si za svými názory a nenechej se vtáhnout do neperspektivních debat o své neschopnosti či vině.


Nauč se být silná.

Silná neznamená ani tvrdá, ani neženská. Silná žena je ta, co:
  • je ochotná a schopná dělat rozhodnutí o svých aktivitách, své budoucnosti a rodině
  • vyjadřuje své myšlenky ve vztahu
  • odmítá dělat věci co se jí nelíbí
  • předpokládá, že lidé s ní budou zacházet s respektem, i když mají vztek
  • očekává rovnocenné vztahy, kde partneři berou a dávají jeden druhému
  • očekává, že jakékoli sexuální chování je na dohodě
  • ví, že destruktivní vztahy zraní její sebevědomí a duševní i fyzickou pohodu
  • ví, že jakékoli násilí je neakceptovatelné

Proč zůstávají dívky v násilném vztahu?

Často mají pocit že kamarádky prožívají to samé, mají svého kluka rády, chtějí jen aby skončilo násilí, nikoli vztah, věří slibům, že už se to nestane, mají strach z osamocení. Hlavně na střední škole je společenský status spojován se vztahy. Opustit vztah, i když je násilný, cítí jako ztrátu části své identity, mají strach že tím ztratí své přátele, mají strach z potrestání rodičů, myslí si (podle zažitých modelů v rodině) že toto je láska a že to k partnerskému životu patří a nebo jsou z rodiny "kde se takové věci nestávají".
Chlapci obvykle nezačnou rovnou a zostra bitím své přítelkyně. To většinou přijde až po období verbálního a emocionálního násilí: snižují ji, říkají, že je "…hloupá, tlustá, odporná…", útočí na její sebevědomí. V době, kdy začne fyzické násilí, je už její sebevědomí vážně poškozené. Když už si neváží sama sebe, je pravděpodobnější, že bude akceptovat fyzické násilí. Když si už sebe sama neváží, když je její sebevědomí zlomeno, je pro ni mnohem těžší vztah opustit.
Je mnoho důvodů, proč neopustí násilný vztah. Násilí totiž není trvalé, ale přichází v cyklech s periodami "líbánek" po násilné epizodě, když násilník s kyticí růží v ruce říká: "Promiň, už se to nikdy nestane." Oběť ho většinou příliš miluje - chce, aby skončilo násilí, ne vztah. Myslí si, že partnera může změnit. Pak je tu ještě tlak okolí. Dívky si myslí a cítí to tak, že jsou v lepším postavení, když mají vztah. A páry mají obvykle stejné přátele, "a to je máme navždy opustit"? Co když mi nebudou věřit? Co když budou s ním? Zůstanu bez přátel? Chlapci, kteří se chovají násilně v soukromí, se totiž mohou jevit pro okolí jako milující, pečující a klidní. Dívky také mohou cítit hanbu, kterou jim dá okolí najevo, když připustí, že jsou oběťmi násilí.
Své slovo má i láska. Ženy se do mužů zamilují ještě předtím, než rozpoznají jejich sklony k násilí. Dokonce i poté, co už dojde k násilí, jsou ještě zamilované. Žijí v naději, že jejich "princ" bude zase jako dřív. A ony mu k tomu svou láskou pomohou…


Ženy a dívky zůstávají v násilných vztazích z mnoha důvodů. Nezůstávají, protože chtějí být týrané. Mohou věřit:

  • že jeho násilí je jen dočasné
  • že s oddaností a láskou ho mohu změnit
  • jeho slibům, že už se to nebude opakovat
Ženy mají tendenci zapřít, minimalizovat prožité násilí. Často věří svému násilníkovi, když říká, že násilí je "její vina", začnou věřit, že svého partnera vyprovokovaly tak, jak jim říká. Paradoxně pak hledají chybu v sobě. Navíc se tu často mísí bezmoc a strach. Mladé dívky, které ještě nemají žádnou zkušenost se vztahem, se stydí. Mnoho dívek a žen nechce vztah ukončit, chtějí ukončit jen násilí.

Hlavním faktorem je STRACH. Mnoho dívek a žen věří hrozbám násilníka. Věří, že je zabije, když odejdou.


Mohou mít strach:

  • z většího násilí
  • z odplaty, když ji najde
  • pronásledování
  • výhrůžek sebevraždou

PROČ ZŮSTÁVAJÍ:

  • Strach z osamění, stud.
  • Strach z reakce okolí.
  • Strach z reakce partnera.
  • Bezmoc a ochromení.
  • Zejména na střední škole je společenský status složitě spojován se vztahy. Opustit vztah, dokonce i když je násilný, může způsobit, že se cítí, jako když ztrácejí neoddělitelnou část identity. Mohou si myslet, že je lepší být v násilném vztahu než v žádném vztahu, mohou mít strach, že když se rozejdou, přijdou i o přátele.
  • Jsou zamilované a chtějí, aby skončilo jen násilí, nikoli vztah.
  • Mají pocit, že nikdo násilníkovi nerozumí tak jako ony.
  • Mohou mít strach z potrestání, pokud na to přijdou rodiče, že je nenechají dlouho se s někým scházet. Touží po nezávislosti na rodičích.
  • Ještě neprožily jiný zdravý vztah, aby mohly srovnávat, a také nejspíš viděly násilný model chování doma. Myslí se, že toto je to "být zamilován", že to ke vztahu patří.
  • Mohou žít v rodině, kde se takové věci "nestávají".
  • zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Vztek se ale dá zvládnout

5. dubna 2014 v 19:49 | Admin
Vztek se ale dá zvládnout "Mám takový vztek. Klidně se baví s Tomášem a mě si najednou nevšímá! Kráva blbá! To mi dělat nebude, to teda ne. Dal bych jí facku!" Honza, 16 let Vztek. Možná jste měli chuť někdy do něčeho praštit, kopnout, rozbít. Možná někoho uhodit… Vztek je běžný citový stav. Nezvládnutý vztek je ale nebezpečný, vede k násilí a agresi. Příbuzní vzteku jsou hněv, strach, rozčílení, žárlivost. Ta je velmi destruktivní. Někteří lidé jednají s druhými, jako by byli jejich majetkem. To je ale špatně. Lidi nemůžeme vlastnit. Když dostanete vztek, mělo by vám v hlavě problesknout: AHA, POZOR!, jsem v nebezpečném stavu. Vztek se nesmí potlačovat, ale musí se zvládnout. Potřebujete první pomoc, a pokud je vztek dále nezvladatelný, pak i odbornou pomoc. Někdy stačí počkat, než zase máme kontrolu nad svým chováním. Nic ale nezaručí, že se znovu nerozčílíme. Ale můžete se naučit projevy vzteku kontrolovat, naučit se vztek ovládat. Počítat do deseti, jít boxovat do pytle.


Někdy je nutné vztek léčit: zloba může pramenit i z pocitu nejistoty. Jediný způsob, jak rozlomit své násilné chování, je rozpoznat, pod jakým jsem tlakem, rozkrýt své pocity a převzít zodpovědnost za své pocity a konání. Jak zvládat svůj vztek? Zapište si své pocity - co je příčinou vašeho hněvu? Vztek transformujte - složte písničku, posilujte, jděte si zaběhat, jezdit na kole. Uvolněte napětí. Co hněv rozhodně neuvolní: Vylévání vzteku - to je jako kámen vhozený do vody, dělá větší a větší kola. Nabalují se další a další negativní emoce a vztek spíše vzrůstá. Bití - když si budete takto chtít vylít vztek, nejen že týráte druhého, ale váš vztek tím nekončí, zvětšuje se. V agresi se skrývá náchylnost k nárůstu. Alkohol - možná vám pomůže na chvíli vztek potlačit, ale nepomůže vám jej přijmout, prožít a uvolnit. Když už hněv překročí hranice směrem k druhé osobě, hovoříme o ubližování a týrání. Proč to dělají? Kluci jsou od narození pod velkým tlakem. Jsou bombardováni následujícími vzkazy: správný chlap nikdy nebrečí, skutečný muž přebírá zodpovědnost, musí být tvrdý, silný, vítězit, umět bojovat, neprohrát, neukazovat náklonnost k jiným mužům, vytrvat ve sportu, i když je zraněný… Malí kluci, chlapci i mladí muži jsou svým okolím stále poučováni, jak se mají chovat, aby byli správní muži.


Mají být silní a mužní. Učí se být agresivní a neustále se s někým poměřovat. Proto se snadno stane, že ne každý muž se cítí silný a mužný. Potom si myslí, že svou "mužnost" musí dokazovat. Často to dělá tak, že jezdí příliš rychle na motorce nebo autem, začne kouřit, chce mít co největší zkušenosti v sexu a nebo se snaží vyvolávat konflikty. Přitom všem se může cítit opravdu silně, protože okolí jej povzbuzuje a mnoho mužů a i žen jej v tom podporuje. Někteří muži se učí být "skutečnými" muži tak, že ovládají a kontrolují svou partnerku. Ve vztazích s dívkami vyjadřují své pocity ohrožení nebo zmatku právě agresí. Mladí muži mohou věřit: že mají právo "kontrolovat" své partnerky maskulinita, mužnost - je fyzicky agresivnější že "vlastní" své partnerky, patří jim stejně třeba jako auto že mohou vyžadovat intimitu že ztratí respekt, pokud budou ke svým přítelkyním pozorní Marek: "Takhle chodit ven nebudeš. Koukej si jít smejt ten make-up!


Rozuměla jsi mi! A ty hadry: koukej se oblíknout normálně. Vypadáš jak štětka !" Petra: "Vždyť se ti to dřív líbilo. Říkal jsi mi to, jak mi to sluší, že jsi si mě hned na první pohled všiml." Marek: "No, to se ale věci trochu změnily, holčičko. Tenkrát jsme se seznámili. Teď už jseš moje holka, jasný. Takže se nebudeš vystavovat jako nějaká děvka. Nedovolím, aby se tak na tebe koukali moji kámoši! Jasný!" Petra: "Neříkej mi, jak se mám oblíkat, snad se můžu oblíknout, jak chci…?" Marek: "Já jsem chlap, já rozhoduju, takhle ven chodit, ty krávo, nebudeš!" Marek dal Petře facku, až ji odhodil na dveře. Petra si drží hlavu a brečí. Marek: "Promiň, promiň, takhle jsem to nechtěl, ale kdyby ses tak nezmalovala a neoblíkla, tak by se to vážně nestalo…" Násilní partneři neuznávají hranice ve vztahu, hranice svého partnera. Láska je pro ně synonymem vlastnictví. Stejně tak jako auto a nebo byt. Násilníci si myslí, že mají "právo" na své chování. Mohou si myslet, že jsou lepší, "nadřazení" své partnerce, a to je opravňuje ji kontrolovat. Násilní partneři: usilují o kontrolu myšlenek, názorů, přání a chování své partnerky trestají své partnerky za vzdorování kontrole,izolují je minimalizují vážnost svého násilí potřebují kontrolovat lidi a situace mají snížené sebevědomí, jsou žárliví obviňování ostatních za jeho problémy očekává od partnerky, že bude plnit jeho příkazy mají tradiční představu o roli muže ve vztahu Násilníci zakrývají své násilí lhaním, minimalizováním a obviňováním oběti. On často přesvědčuje svou partnerku, že násilí je méně závažné, než je, nebo říká, že to je její vina.


Mohou říkat: "Kdyby ses chovala jinak, neudělal bych to." Někdy říkají: "Donutila jsi mi to udělat." Často říkají: "Ty za to můžeš, kdybys…,tak…" Dojde-li k násilí, mluví partneři pouze o "hádce" a situaci zlehčují. Odpovědnost za to, co se stalo, vždy svalují na oběť. Odmítají nést vinu za násilí a příčiny hledají vždy mimo sebe. Taktiky násilných partnerů Jak to násilní partneři dělají? Zpočátku nenápadně. Zpočátku nevyhrožují. Pozvolna vás izolují. "Přece nebudeš sloužit noční v nemocnici. To není práce pro tebe, Kamilko. Můžeš pracovat i jinde - v knihovně, ve škole. Budeme mít pro sebe víc času." "Přeci nepůjdeme k tvým rodičům na nedělní oběd. Víš, že mě máma nerada vidí. A nechtěl bych zase s tvým tátou vést diskusi o budoucnosti, o mé práci, o politice… Pojď, budeme radši spolu. Půjdeme do kina nebo se půjdem projet na in-linech kolem řeky." "Ta tvoje kamarádka Míša, ta ti, Kamčo, volá vždycky, jen když něco potřebuje. Když ty něco chceš, vždycky se na tebe vykašle. Co má pořád za problémy? Není divná? A o tebe se vlastně ani nezajímá. Nezáleží jí na tobě. A mě taky nemá ráda, to mi vadí. Já tě mám rád. Máš jenom mě…" Vzali se. Kamila omezí návštěvy kamarádky, nechodí k rodičům. Pak začíná kontrola. "Kamilo, proč jsi nezvedla telefon v 17:15? Volal jsem ti. To jsi snad byla někde s primářem?" "Kamilo, k Michale jsi šla odpoledne a odešla jsi v šest hodin. Kde jsi byla ty dvě hodiny, než jsi přišla za mnou." "Kamilo, čí je tohle telefonní číslo v tvém mobilu?" "Kamilo, ty krávo, ukaž spodní kalhotky. Určitě jsi byla s primářem!" Kamila se sama kontroluje. Následuje izolace, příkazy a omezení. "Za tou pipinou Michalou nepůjdeš, nebo…." "V práci dáš, ty nulo, výpověď, nebo." Kamila chodí domů se strachem, co bude. Násilí se stupňuje ve všech formách. "Tady máš dvě stě korun na dnešní den. Večer mi předložíš všechny účtenky. Do poslední koruny to bude souhlasit. Kupuješ zbytečnosti.


A mateřskou necháš, Kamilo, okamžitě posílat na můj účet. Nedokážeš hospodařit. Jsi neschopná." "Řekl jsem ti jasně, že až přijdu domů, bude uklizeno." /rána pěstí/ "Faktura za telefon je vysoká, nechal jsem si udělat podrobný výpis. Komu jsi to volala?" /rána pěstí/ "Co tady celý den děláš. Jo ty jsi zase unavená? Bolí tě hlava. Mateřská dovolená. Celý den se tu flákáš, ty krávo. Jiný ženský zvládaj taky dvojčata. Moje matka všechno zvládala. Ty jsi nemožná, neschopná, blbá." /škrcení, mlácení hlavou o skříň/ Kamila nemá komu se svěřit. S rodiči se moc nevídá. Kamarádka už jí také nevolá. Bojí se. Je v pasti. Nemá vlastní peníze. Očekává, kdy přijde další rána.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Varovné signály domácího násilí

5. dubna 2014 v 19:46 | Admin

Jak ale poznat, že zrovna můj vztah ohrožuje násilí?

Násilí nezačíná po několika letech společného života. Určité náznaky toho, že někdo má sklony k násilnému chování, jsou zřejmé od samého počátku. Jen je nevidíme, nebo je nechceme vidět. Zpočátku je možná i omlouváme. Žádný partner se ale "láskou" toho druhého nezmění. Buďte ostražití, pokud:

TVŮJ PŘÍTEL:

  • Dozvěděla jsi se, že v minulých vztazích používal násilí, užívá násilí, svádí své problémy na jiné lidi, obviňuje vás, že můžete za to, že on zachází s lidmi špatně…
  • Zkouší tě kontrolovat, poroučí ti, nebere nic, co řekneš, vážně a dělá všechna rozhodnutí sám. Zkouší tě izolovat od rodiny a přátel - nejprve přesvědčuje, že rodina a přátelé nejsou dobří, nemají tě rádi, pak zakazuje.
  • Rozhoduje o tom, koho vídáš, co si oblékáš, co děláš?
  • Tlačí na tebe, hned co jste se začali scházet, že máte mít vážný vztah, mít sex.
  • Je extrémně žárlivý, majetnický a myslí si, že se jedná o projevy lásky.
  • Verbálně a emocionálně tě týrá: křičí na tebe, napadá tě, manipuluje, rozšiřuje o tobě lži a zvěsti, zkouší udělat vše vždy tak, aby jsti se cítila vinna.
  • Přítel pije příliš a nebo užívá drogy a pak svádí vinu za své chování na alkohol a drogy.
  • Vyhrožuje ti fyzickým násilím, má nepředvídatelné změny nálad, výbuchy zlosti.
  • Hovoří pohrdavě o ženách.
  • Vyhrožuje či vydírá sebevraždou.
  • Dozvěděla jsi se o jeho přísném, despotickém otci, který se dopouštěl násilí. Má špatný, nezdravý vztah s matkou.

TY:

  • Nemůžete být sama sebou, když jste spolu?
  • Máte strach nebo obavy, že děláte nebo řeknete "něco špatného" ?
  • Cítíte, že sama měníte své chování ze strachu nebo proto aby jste se vyhnula střetu?
  • Bojíte se ho?

Znamení, že prožíváte násilný vztah:

  • Bojí se jeden partner druhého? Máte strach z rozchodu s druhým?
  • Oslovuje tě partner hanlivými jmény, způsobuje, že se cítíš hloupě, nebo říká druhým, že neuděláš nic správně, sráží tě a zraňuje?
  • Je tvůj partner extrémně žárlivý?
  • Cítíš se jako vězeň, dohlíží na tebe?
  • Říká ti, kam můžete a nemůžete jít a s kým můžeš a nesmíš mluvit?
  • Říká ti partner, že nikdo jiný s tebou nesmí jít nikdy ven?
  • Jsi izolována od svých přátel a rodiny svým partnerem?
  • Cítíš, že jestliže řekneš NE sexuálním aktivitám, budeš mít problémy?
  • Cítíš, že jsi tlačena nebo násilím nucena do sexuálních aktivit?
  • Říká ti partner: "To je tvoje vina… " nebo: "Ty za to můžeš, že jsem… tě uhodil…"?
  • Partner tě strká, udeří, štípe, tlačí, shodí, srazí, kopne, fackuje, bije?
  • Je partner někdy milý (zejména před rodinou a svými přáteli) a někdy sprostý (zejména v soukromí)? Zdá se vám, že má dvojí tvář?
  • Slibuje partner často, že se změní, nebo říká, že už tě nikdy nezraní?
  • Vyhrožuje ti, sekýruje tě, týrá?
  • Ničí tvůj majetek?
  • Sleduje tě, špehuje, doprovází tě ke škole, k přátelům?
  • Poslouchá tvé hovory, kontroluje ti telefon, mail?
  • Obviňuje tě, že mu zahýbáš?
  • Pokud již spolu žijete ve společné domácnosti, kontroluje všechny vaše peníze?
  • Nechce, abys studovala, získala práci, pracovala, udržela si práci?

Jestliže můžeš odpovědět ANO na některou z těchto otázek, pak je tůj partner k tobě násilný.

Jestliže jsi ve vztahu, ve kterém se necítíš dobře, věř svým pocitům a vztah ukonči. Pamatuj: vždy máš právo říci NE. Žádný přítel nemá právo říkat, co můžeš a co ne, co si smíš a nesmíš oblékat. Máš právo na zdravý vztah. Nikdo si nezaslouží být týrán.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Když je násilí ve vztahu

5. dubna 2014 v 19:45 | Admin
První lásky, chození, rande. Téměř každý si toto období spojuje s romantikou a prvními láskami, snad nikomu se při slově rande, schůzky, nevybavují dvojice mladých lidí, kde jeden druhého bije, ponižuje, nadává mu, nutí ho k sexu. Ale i to, co se ti zdá na první pohled jako intenzivní, romantická láska a jako oddanost, může být ve skutečnosti skrytý projev žárlivosti a kontroly. Můžeš začít chodit i s někým, kdo je majetnický a kontrolující. Což jsou varovné signály toho, že do vztahu vstupuje násilí:
"Jestli mě opustíš, tak se zabiju…"
"Nemůžu bez tebe žít…"
"Jestli odejdeš, nechtěj vědět, co můžu udělat…"
Bohužel ne všechny vztahy jsou dobré. Ne všechny vztahy jsou rovnocenné, harmonické a zdravé. O násilí není nikdy snadné hovořit. Ještě těžší to je, pokud ten, kdo se chová násilně, je nám důvěrně znám. Je to třeba kluk, se kterým chodíš a všechny holky ti ho závidí, kamarád, se kterým jsi se poprvé sešla, a nebo nejlepší přítel rodiny. O násilí ve vztahu, když s někým začínáš chodit, když s někým chodíš i když už s někým žiješ, se nehovoří snadno. Může nás uvádět do rozpaků stejně jako naše okolí. Násilí ve vztazích je ale faktem pro hodně mladých lidí a ticho, které je obklopuje, je třeba rozlomit. Protože násilí, které se neřeší, se časem zhoršuje.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Domácí násilí, ženy: kontakty

5. dubna 2014 v 19:39 | Admin

ROSA

- centrum pro týrané a osamělé ženy - provozuje Informační a poradenské centrum pro ženy - oběti domácího násilí a Azylový dům s utajenou adresou Podolská 242/25, Praha 4, ke konzultaci je vždy nutné se předem telefonicky objednat na telefonním čísle 241 432 466
SOS linka 602 246 102
web: www.rosa-os.cz
e-mail: info@rosa-os.cz
přímé internetové poradenství: poradna@rosa-os.cz
ROSA poskytuje ženám - obětem domácího násilí, bezplatnou komplexní pomoc. Ta zahrnuje dlouhodobé a opakované psychologické a sociální poradenství a v případě potřeby také právní či psychiatrické konzultace, telefonickou krizovou pomoc, přímé internetové poradenství a ubytování v azylovém domě a bytech s utajenou adresou (je určeno ženám od 18 let).

Psychosociální centrum Acorus

Krizová nonstop linka 283 892 772, kontakt na poradnu Acorusu: Praha 7, Dělnická 213/12 , e-mail: info@acorus.cz , www.acorus.cz
Psychosociální centrum Acorus poskytuje víceúrovňovou pomoc obětem domácího násilí - obsahem je krizová telefonní linka, ambulantní pomoc, krizová lůžka, pobytový program a následná pomoc.


Násilí, oběti všech trestných činů:

Bílý kruh bezpečí

Tel. 257 317 110
Nonstop DONA linka pro oběti domácího násilí 251 511 313


Obchod se ženami:

La Strada

- obchod s lidmi - tel. 222 717 171, www.strada.cz

Ženy zneužité v dětství:

Élektra

Centrum pomoci ženám zneužitým v dětství
Tel. 272 911 110, www.centrumelektra.cz
Élektra se specializuje na pomoc obětem sexuálního násilí, jejich příbuzným, partnerům a partnerkám. Poskytuje krizovou intervenci, individuální a skupinovou terapii.


Linky důvěry:

Pražská linka důvěry poskytuje nonstop krizovou pomoc na čísle 222 580 697, e-mailové poradenství na adrese linka.duvery@csspraha.cz a poradenství prostřednictvím chatu na adrese www.chat-pomoc.cz.
Centrum krizové intervence nonstop Linka důvěry: tel. 284 016 666, www.plbohnice.cz
Linka bezpečí (pro děti a mládež): 800 155 555, www.linkabezpeci.cz
Růžová linka: 272 736 263 (telefonická linka pro děti a mladé lidi ve stavu akutní krize,www.ruzovalinka-praha.cz
Nonstop linka důvěry Dětského krizového centra: 241 484 149, www.ditekrize.cz
E-mail internetové linky důvěry: problem@ditekrize.cz


Krizová centra:

RIAPS - Krizové centrum - Městské centrum sociálních služeb a prevence, Chelčického 39, Praha 3, tel. 222 580 697, nepřetržitá psychoterapeutická pomoc, www.mcssp.cz
Centrum krizové intervence Psychiatrické léčebny Bohnice, Ústavní 91, Praha 8 - Bohnice, tel: 284 016 110, www.plbohnice.cz
Dětské krizové centrum, (týrané a ohrožené děti), V Zápolí 1250/21, Praha 4, 241 483 853,www.ditekrize.cz
Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy (www.mcssp.cz):


Právní pomoc:

Linka právní pomoci pro ženy - oběti domácího násilí (proFem o.p.s.)
Tel.: 608 222 277 (jen úterý 9-12, středa 17:30 až 20:30 hodin)
Česká advokátní komora
Tel. 221 729 011

POLICIE: 158
MĚSTSKÁ POLICIE: 156
TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ: 112
LÉKAŘSKÁ POMOC: 155
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Obětem domácího násilí -kdo mi pomůže?

5. dubna 2014 v 19:38 | Admin
Domácí násilí je složitý problém, který zasahuje život oběti v mnoha oblastech. Pro úspěšné řešení tohoto problému je nezbytná spolupráce s různými institucemi a organizacemi, které by měly své postupy koordinovat v zájmu zajištění Vaší bezpečnosti.

Na koho se tedy můžete obrátit a co od dané instituce můžete očekávat?
  • Policie České republiky
  • Oddělení sociálně právní ochrany dětí / Sociální pracovnice
  • Specializovaná poradna pro oběti domácího násilí
  • Intervenční centrum
  • Soud
  • Státní zastupitelství
  • Zdravotníci


Policie České republiky

Policisté mohou a musí reagovat na zjištěné násilí, zajistit především ochranu oběti a zabránit pachateli, aby v dalším násilí pokračoval.

Podle ustanovení § 215a trestního zákona se nevyžaduje, aby u oběti vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. Podle tohoto ustanovení je domácí násilí trestným činem.

Policie ČR je povinna:

  • Řádně přijmout a úplně zdokumentovat oznámení od volajícího.
  • Zajistit bezpečí na místě pro všechny zúčastněné a oddělit od sebe oběť a pachatele.
  • Zdokumentovat všechny informace od oběti, pachatele a svědků.
    Popsat, popř. fotograficky zdokumentovat vzniklá zranění, poškození zařízení atd.
  • Posoudit riziko hrozby opakování se násilí po odjezdu policie.
  • Poskytnout základní informace oběti, kam se obrátit o další pomoc.
    Zeptat se oběti, zda si přeje být informována o propuštění pachatele z vyšetřovací vazby nebo vězení.
  • Nabídnout oběti dle konkrétních možností asistenci při převozu do bezpečí, informovat o bezpečnostním plánu, poučit oběť o právech.
    Informovat orgán sociálně právní ochrany dětí o dětech vyrůstajících v prostředí domácího násilí.
  • Policista je oprávněn zajistit osobu a to na dobu nejdéle 24 hodin. Pominou-li důvody zajištění, je policista povinen ihned osobu propustit.
  • Pokud dochází k opakovanému násilí a hrozí riziko jeho pokračování, může policista rozhodnout o vykázání pachatele ze společně obývaného bytu. O vykázání zjistíte víc v části Legislativa.
  • Pokud podáváte trestní oznámení ústně, požadujte kopii protokolu o trestním oznámení.
  • Pokud chcete být informována o tom, jak bylo vaše trestní oznámení vyřízeno, zažádejte si o to ve smyslu § 158, odst.2 trestního řádu písemně.
  • Pokud jste odešla ze společné domácnosti a potřebujete se vrátit pro Vaše věci, napište si seznam všeho, co si potřebujete vzít. V případě, že hrozí, že by se k Vám mohl partner chovat násilně, požádejte Policii ČR o asistenci.

Podáváte na policii vysvětlení?

  • Vždy žádejte, aby Vás policie podle §58 odst.4 zákona o přestupcích do 30 dnů informovala o provedených opatřeních.
  • Sdělte všechny skutečnosti, včetně popisu historie násilí ve vztah.u
  • Dejte policii svolení k nahlížení do lékařské dokumentace, může to pomoct při vyšetřování.
  • Vždy si zápis pečlivě přečtěte a požádejte o kopii.


Oddělení sociálně právní ochrany dětí / Sociální pracovnice

Pokud u Vás doma dochází k násilí a máte nezletilé děti, měla byste neprodleně o situaci informovat sociální pracovnici oddělení sociálně právní ochrany dětí. Děti, které jsou svědky domácího násilí spadají pod speciální sociálně právní ochranu.

Sociální pracovnici sdělte:

  • Co děti viděly a slyšely.
  • Zda dochází k násilí i před nimi.
  • Jak na situaci reagují.
  • Zda se partner někdy choval násilně i k nim.
  • Pokud byly děti svěřeny do Vaší výchovy, informujte sociální pracovnici o průběhu kontaktů partnera s dětmi a jejich reakcích.
  • Veďte si denník nebo si jiným způsobem zaznamenávejte, kdy proběhl kontakt a reakce dětí.
  • Pokud jste s dětmi od násilného partnera odešla, informujte ji o tom. Potřebujete-li z bezpečnostních důvodů místo svého pobytu před partnerem dočasně utajit, sdělte jí to a ujistěte se, že je to uvedeno i v písemném zápise z jednání.

Sociální pracovnici můžete požádat o:

Vypracování zápisu z rozhovoru s Vámi, měla byste mít možnost si jej přečíst a případně doplnit. Svá sdělení můžete předat sociální pracovnici v psané podobě, kopii si ponechte a požádejte ji, aby Vaše sdělení založila do spisu.
  • Pomoc při sepsání žádosti o svěření nezletilých dětí do výchovy.
  • Pomoc při hledání azylového či krizového ubytování.
  • Pomoc při zajištění následného bydlení.
  • Kontakty na nejbližší specializovaná centra pro oběti násilí a pro děti, které se staly svědky násilí.


Specializovaná poradna pro oběti domácího násilí

Specializované poradny nabízejí obvykle sociální, psychologickou a právní pomoc. Jejich náplň a činnosti se liší, proto je potřeba si nejprve zjistit přesný rozsah služeb. Některá centra poskytují také azylové ubytování.
Specializované poradny pro oběti domácího násilí Vám pomohou při:
  • Vypracování bezpečnostního plánu.
  • Strukturování historie násilí.
  • Pochopení problematiky domácího násilí.
  • Získání náhledu.
  • Překonání emočních obtíží vyvolaných násilím ve vztahu.


Intervenční centrum

Intervenční centra byly zřízeny zákonem 135/2006 Sb. za účelem poskytování pomoci osobám ohroženým domácím násilím. V každém kraji je alespoň jedno intervenční centrum, které by mělo poskytovat bezprostřední individuální psychologickou a sociální pomoc ambulantní nebo azylové povahy a zprostředkovat poskytnutí následné pomoci zejména sociální, lékařské, psychologické a právní.

Pokud Policie ČR vykáže pachatele domácího násilí ze společného bytu, intervenční centrum je povinno kontaktovat oběť do 48 od chvíle, kdy se od Policie ČR dozví o vykázání.
Na intervenční centra se mohou obracet osoby ohrožené domácím násilím i v případě, že nedošlo k vykázání.

Intervenční centrum by Vám mělo:
  • Poskytnout základní informace o tom, jaké kroky můžete ve Vaší situaci učinit.
  • Poskytnout kontakty na další poradny, kde poskytují dlouhodobé poradenství.
  • Pomoci s hledáním azylového bydlení z důvodu násilí v rodině.
  • Poskytnout základní právní informace.
  • Informovat Vás o Vašich právech.


Soud

Pokud u Vás dochází dlouhodobě a opakovaně k násilí a máte-li ze svého partnera strach, můžete se obrátit přímo na soud s žádostí o vydání předběžného opatření podle §76b občanského soudního řádu a požádat o to, aby soud pachateli přikázal dočasně opustit byt, případně nařídil zákaz kontaktovat Vás. Takovéto opatření bývá vydáno na dobu jednoho měsíce. Před uplynutím této doby můžete požádat o jeho prodloužení. Maximální doba vykázání pachatele může být jeden rok.

Jestliže Vašeho partnera vykázala na dobu 10 dnů Policie ČR, můžete před uplynutím této doby požádat soud o prodloužení vykázání nebo zákazu vstupu. Soud musí v těchto případech rozhodnout do 48 hodin.


Státní zastupitelství

V případě, že u Vás dochází k domácímu násilí, můžete podat na pachatele trestní oznámení. Pokud se tak rozhodnete, je důležité zajistit si bezpečnostní plán. V období řešení trestního oznámení či rozvodu se může násilí stupňovat.
Trestní oznámení můžete podat nebo přímo na státním zastupitelství (také na Policii ČR, v závažných případech přímo na kriminální policii ČR, kde jsou povinni podání Vašeho trestního oznámení přijmout). Trestní oznámení na Státní zastupitelství podejte písemně. Při osobním písemném podání si nechte potvrdit předání trestního oznámení na Policii ČR, či na státním zastupitelství. Pokud trestní oznámení zašlete poštou, učiňte tak doporučeně.
Podáte-li na násilného partnera trestní oznámení ve smyslu §215a trestního zákona, nemusíte již dále v průběhu řízení dávat svolení se stíháním pachatele.
V trestním oznámení byste měla popsat kdo (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození) se dopustil čeho (popis situace) vůči komu (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození), kde(místo, kde k trestnému činu došlo) a kdy (v případě opakovaného násilí zahrňte do trestního oznámení historii násilí, tj. popište kdy došlo k prvnímu násilí, zda se opakovalo a jak často, kdy došlo k poslednímu napadení). V případě, že byli události přítomni svědci, označte je (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození - pokud je neznáte, snažte se co nejvíce přiblížit jejich totožnost). V trestním oznámení popište také Vaše i pachatelovo chování, zda jste byla zraněna či vznikly nějaké škody na majetku a zda existují nějaké důkazy (např. fotografie z místa činu, lékařské zprávy, zbraň atp.)


Zdravotníci

Pokud jste byla napadena, jděte vždy k lékaři a sdělte popravdě, jak ke zraněním došlo a kdo Vám je způsobil. Od lékaře si vyžádejte:
Podrobný popis zranění
  • Detailní zprávu o Vašem zdravotním stavu po napadení

V případě, že se Vám po napadení vytvořily modřiny, vyfotografujte je s datem a Vašim jménem a to tak, aby bylo poznat, že se jedná o Vás. Po několika dnech modřiny vyfotografujte znovu. Pomůže Vám to doložit, kdy ke zranění došlo.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Domácí násilí - nejste v tom sama

5. dubna 2014 v 19:37 | Admin
Stydíte se za to, co Vám děje? Máte pocit, že jste na všechno sama? Myslíte si, že neexistuje žádné řešení? Špatně spíte a nemůžete se soustředit? Říkáte si, jestli si za násilí nemůžete sama? Že kdybyste se víc snažila, že by se partner mohl změnit? Máte pocit, že Vám nikdo nepomůže? Cítíte se bezmocná? Máte strach, co se stane příště? Přemýšlíte se strachem o tom, jak bude partner reagovat, až se vrátí domů? Míváte špatné sny spojené s prožitým násilím? Brečíte v noci, protože nevíte, co bude dál?
Tyto a podobné pocity prožívá mnoho obětí domácího násilí. Vaše reakce, i když jim třeba nerozumíte Vy nebo Vaše okolí, jsou normální reakcí na zátěžovou a traumatickou situaci, kterou prožíváte.
Podle výzkumu, který provedla v roce 2003 Akademie věd České republiky má zkušenost s některou z forem partnerského násilí 38% žen v ČR. Tyto ženy zažily nadávky, ponižování, bití, fackování, škrcení, nucení k sexu.
Násilí na ženách je problém, který existuje od nepaměti, avšak pojmenován byl teprve nedávno. Vyskytuje se ve všech zemích. Např. v Kanadě uvedlo 29% dotázaných žen, že bylo fyzicky napadeno svým současným nebo bývalým partnerem. Ve Velké Británii přiznalo 25% žen, že v průběhu svého života dostalo facku nebo ránu pěstí od svého partnera. V Estonsku se 29% dotázaných dívek obává domácího násilí (Zpráva o násilí na ženách, UNICEF 2000).
Nikdo nemá právo Vás bít, ponižovat nebo nutit k něčemu, co odmítáte. Pokud se Vám to děje, jedná se o násilí. Přestože se Vám může zdát, že Vaše situace je bezvýchodná, řešení existuje. Pokud se obrátíte na některou ze specializovaných poraden pro oběti domácího násilí, pomohou Vám tam zajistit Vaše bezpečí a najít řešení. Seznam poraden najdete zde.

zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Domácí násilí -je pravda že?

5. dubna 2014 v 19:35 | Admin

Je pravda, že příčinou násilí je alkoholismus partnera?

Alkohol může působit jako stimulátor násilí, pod jeho vlivem se odbourávají zábrany a agresivní impulsy se zesilují, není ale příčinou násilí. Stav opilosti je často násilníky využíván jako omluva pro jejich agresivní chování. Také pro některé ženy je mnohdy přijatelnější věřit tomu, že jejich muž by se nechoval násilně, kdyby nepil.

Je pravda, že pokud mě oběť sama nepožádá o pomoc, neměl/a bych se do problému míchat? Je to přeci jen soukromá záležitost…

Násilí není soukromou záležitostí a násilné činy jsou podle našich zákonů trestné bez ohledu na to, zda se odehrávají doma nebo na veřejnosti. Praxe ukazuje, že účinná pomoc obětem a přerušení či ukončení násilí ve vztahu si vyžaduje zásah zvenčí. V roce 2004 vstoupil v účinnost §215a trestního zákona, ve kterém byla stanovena nová skutková podstata týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Od roku 2007 poskytuje obětem domácího násilí větší ochranu také zákon č.135/2006, který kromě jiných změn přináší také možnost vykázat násilnou osobu ze společného obydlí.

Trestní oznámení může podat každý, kdo se o trestném činu dozví, nikoli jen oběť sama. Je však vždy dobré takové rozhodnutí s obětí prokonzultovat, může to totiž znamenat ohrožení jejího bezpečí.

Pokud ale budete svědky napadení nebo k násilí dochází ve vašem sousedství, přivoláním policie můžete oběti zachránit život.

Nemohou si za násilí ženy tak trochu i samy? Třeba partnera něčím vyprovokovaly.

Pachatelé násilí často tvrdí, že byli k násilí vyprovokováni. Chtějí totiž legitimizovat své chování a zbavit se vlastní odpovědnosti. Jako záminka k násilí tak může posloužit cokoli: ženin názor, kontaktování rodiny či přátel, připravené jídlo, chování dětí a jiné. Odpovědnost za násilí však musí nést ten, kdo se jej dopouští. Pokud se nám nelíbí chování partnera/ky nebo s něčím nesouhlasíme, máme celou řadu možností jak zareagovat. Můžeme popsat, jaké emoce to v nás vyvolává, můžeme sdělit, že s tím nesouhlasíme, můžeme odejít a říct, že to budeme řešit později, až se uklidníme. Někteří lidé zvolí násilí. Pokud má pachatel domácího násilí zlost na někoho jiného, ve většině případů situaci neřeší násilím. Násilně se chová zpravidla jen doma. K násilí se v rodině uchýlí proto, že mají pocit, že si to mohou dovolit, a proto, že chtějí získat nad partnerkou absolutní moc a kontrolu. Omluvou pro fyzické napadení či psychický teror ale nemůže být žádné jednání ani fakt, že se jedná o partnerku či manželku. Domácí násilí nebývá nezvládnutím konfliktu, ale chováním, které má vést k získání kontroly a moci nad partnerkou (popř. partnerem) a udržením této kontroly.

Je pravda, že existuje rozdíl mezi hádkou a násilím?

Ano, lidé mají někdy tendenci násilí bagatelizovat říkat, že je to normální, že je to jen běžná hádka. Je ale nutné si uvědomit významný rozdíl mezi hádkou a násilím. Při hádce se jedná o konflikt dvou stran, které jsou přibližně stejně silné, vyrovnané. Většinou jde o konflikt zájmů, přičemž každá strana se snaží prosadit své stanovisko. Pokud je však mezi nimi nerovnost sil a moci (např. jedna strana prosazuje své zájmy prostřednictvím zastrašování, využívání fyzické převahy, zbraní nebo ekonomickou převahou), už se nejedná o hádku, ta se mění v násilí.

Je pravda, že oběti setrvávají v násilném vztahu i několik let, než se rozhodnou odejít?

Pro většinu lidí je nepochopitelné, proč oběť násilí od svého partnera neodejde. Tím, že ve vztahu zůstává, je jí připisovaná odpovědnost za další násilné incidenty. Násilí ve vztahu se vyvíjí postupně, nejdříve k němu dochází jednou za čas, později třeba jednou za měsíc, týden nebo i častěji. Intenzita a nebezpečnost násilí se zvyšuje pozvolna v průběhu času. Oběť mezitím ztrácí vědomí hranic toho, co je pro ni nebezpečné a ohrožující a začíná podceňovat vážnost násilných incidentů.

Odchod od násilného partnera je velmi obtížný proces, oběť má často strach z partnerových výhrůžek, že ji stejně nedá pokoj, že ji připraví o děti, o byt, často jsou oběti ekonomicky závislé nebo ani nemají kam odejít. Násilný partner je izoluje, kontroluje, s kým se stýkají a snaží se jim zabránit v odchodu. Chce si totiž udržet kontrolu a moc.

Je pravda, že oběti se někdy k pachatelům vracejí? Pokud ano, tak se jim asi násilí ve vztahu líbilo nebo nebylo tak hrozné…

Přestože se to okolí může zdát těžce pochopitelné, oběti se před tím, než násilného partnera definitivně opustí, mohou několikrát do vztahu vrátit. Jelikož pachatel násilí nechce svou oběť ztratit, snaží se po jejím odchodu získat ji zpět. Může ji přemlouvat, prosit, slibovat, že už se to víckrát nestane, prosit o poslední šanci, manipulovat prostřednictvím výhrůžek sebevraždou, případně zastrašovat jiným způsobem. Oběť těmto slibům věří, domnívá se, že tentokrát to vše zvládnou. Jelikož se ale cyklus násilí točí dál, po fázi klidu opět nastane fáze narůstání napětí a vlastního násilí.

Je pravda, že pokud žena změní své chování a bude se víc snažit, může partnera změnit a násilí zastavit?

Bohužel ne, protože v případech, kdy se rozvine cyklus násilí je pak podnětem pro násilné chování cokoliv. Násilí je totiž nástroj, jak dosáhnout svého cíle a udržet si kontrolu a moc. Aby se násilí zastavilo, musel by násilný partner převzít zodpovědnost za své chování, pojmenovat násilí a vyhledat např. terapii pro pachatele násilí.

Je pravda, že k domácímu násilí dochází jen v nižších společenských vrstvách?

Z odborných studií i z klinických zkušeností vyplývá, že k partnerskému násilí dochází ve všech společenských vrstvách, bez ohledu na vzdělání, příjmy, bydliště (vesnice či město) a mnoho pachatelů i obětí zastává významné společenské postavení (lékaři, právníci, policisté, podnikatelé, zastupitelé atd.) Na jeho výskyt nemá vliv věk, náboženské vyznání ani rasa. Partnerské násilí se vyskytuje jak v heterosexuálních, tak homosexuálních vztazích.

Je možné poznat oběť a pachatele na první pohled?

Pachatelé domácího násilí mají dvojí tvář, chovají se jinak doma a jinak na veřejnosti. Svému okolí se často jeví jako příjemní a sympatičtí lidé, do kterých by to nikdo neřekl. Pachatelé domácího násilí většinou neodpovídají obecné představě násilné osoby nebo zlého člověka.

Stejné je to i s obětí. Oběti se za násilí často stydí a před okolím ho dlouho tají a maskují. V zaměstnání mohou zastávat vedoucí posty, působit energicky a sebevědomě.

Pro odhalení toho, zda se jedná o oběť či pachatele je potřeba hovořit o násilí a zjišťovat historii jeho vývoje ve vztahu.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

SOS Linka Rosa-Os

Specifika domácího násilí

5. dubna 2014 v 19:34 | Admin
Domácí násilí začíná často velmi nenápadně (psychickým znevažováním, kontrolou, izolací, ponižováním), takže si jeho prvních příznaků oběť často ani nevšimne. Pokud se ovšem domácí násilí hned v počátcích nezastaví, má stupňující se tendenci - opakuje se a nabývá na intenzitě.
K násilí ve vztahu nedochází neustále - střídají se období násilí a relativního klidu. V násilném vztahu se totiž projevují tři faktory: láska, naděje (že se vše zlepší, že se partner změní apod.) a strach. Cyklus domácího násilí, v němž se střídá období "líbánek", vzrůstající tenze, konfliktu a "usmiřování", se tak stále opakuje - navíc se stupňující tendencí.

zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Formy domácího násilí

5. dubna 2014 v 19:34 | Admin

Fyzické násilí

- bití, facky, kopance, škrcení, rány pěstí či jiné fyzické útoky, ohrožování zbraní apod. Může být namířeno proti vám či proti osobám vám blízkým nebo např. vůči vašemu zvířeti.

Psychické násilí

- nadávky, obviňování, pokořování a ponižování, zesměšňování ve společnosti, vyhrožování fyzickým násilím, zastrašování, odepírání spánku či potravy, vydírání sebevraždou, rozbíjení či ničení Vašich věcí, vyhrožování únosem dětí, znemožňováním v zaměstnání, zbavením svéprávnosti apod.

Sexuální zneužívání

- znásilnění, donucení k sexu či sexuálním praktikám, které odmítáte, násilím nebo výhružkami.

Sociální izolace

- bránění v návštěvách rodiny či přátel, sledování telefonátů, pronásledování, nečekané "kontrolní" návštěvy či telefonáty.

Ekonomická kontrola

- omezování přístupu k penězům, neposkytování peněz na provoz domácnosti, snaha zakázat vám chodit do práce.
Domácí násilí se často vyskytuje v několika formách současně, navíc má vzrůstající tendenci - psychické násilí se často vyhrotí v násilí fyzické.
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

Co je domácí násilí

5. dubna 2014 v 19:33 | Admin
Setkala jste s tím, že Vás partner:
  • Ponižuje
  • Nadává vám
  • Zastrašuje
  • Brání Vám v kontaktu s rodinou či přáteli
  • Kontroluje nebo sleduje
  • Vyhrožuje Vám
  • Nedává Vám dostatek financí nebo o ně musíte prosit
  • Fyzicky Vás napadá (uhodil Vás, kopl do Vás, škrtil Vás atd.)
  • Nutí vás k sexu i když odmítáte
Pokud jste odpověděla kladně na některou z uvedených možností, může se u Vás jednat o domácí násilí.
Domácí násilí se může odehrávat mezi všemi členy domácnosti, může mít mezigenerační podobu (násilí na dětech nebo násilí na seniorech) nebo může docházet k násilí partnerskému.
Domácím násilím je obecně rozuměno chování, které u jednoho z partnerů způsobuje strach z druhého. Skrze užití moci, kterou tento strach poskytuje, kontroluje násilný partner chování druhého.
Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí (či např. vynucenou izolaci), k nimž dochází mezi blízkými osobami. Většinu obětí domácího násilí tvoří ženy, přičemž pachateli jsou obvykle jejich současní i bývalí partneři (dochází ale i k násilí na dětech, starých osobách, násilí žen proti mužům či k násilí v homosexuálních vztazích).
zdroj:http://www.stopnasili.cz/

SOS Linka Rosa-Os

Domácí násilí - kontakty kam se obrátit

5. dubna 2014 v 19:30 | Admin

Intervence - Kam se obrátit v případě nouze

Policie - 158
Integrovaný systém pomoci - 112
Připravte se poskytnout své jméno, adresu (číslo pokoje, pokud jde o zařízení sociální péče), věk (pokud je známo), Telefonní číslo (pokud je známo), Specifika toho, co se nyní děje - Proč jste se rozhodli zavolat dnes?

Veškeré násilí

BKB
http://www.bkb.cz/, Pomoc obětem kriminality 257 317 110 NONSTOP, Pomoc obětem domácího násilí, 2 51 51 13 13 NONSTOP

Násilí na ženách (partnerské a v rámci rodiny)

ROSA - centrum pro týrané a osamělé ženy
tel. 241 432 466, tel. 602 246 102

Senioři (kontakty, linky, aktivity)

Linka seniorů - Linka seniorů 800 200 007 je bezplatná a anonymní telefonická služba pro seniory, osoby o seniory pečující a osoby v krizi. Linku provozuje Elpida, je v provozu každý všední den od 8:00 do 20:00
Elpida - Centrum Elpida je vzdělávací a kulturní centrum moderního typu v Praze 4, Na Strži 40,http://www.elpida.cz
Senior telefon Života 90 - na telefonní číslo 800 157 157 můžete volat 24 hodin denně zdarma, E-mail: seniortelefon@zivot90.cz
zdroj:http://www.rosa-os.cz/

Násilí na seniorech

5. dubna 2014 v 19:29 | Admin
Koloběh života nejde zastavit. Když se narodíme, potřebujeme péči, poté staráme o děti, o rodinu, pak sami potřebujeme pomoc. O své blízké jsme se v dobách minulých, když celé rodiny žily spolu nebo blízko sebe, starali. Stáří by mělo být spojené s klidem, nadhledem, předáváním životní moudrosti. Ale bohužel často je zcela jiné: smutné a bolestné. Poznamená ho samota, strach, bolest způsobená cizími lidmi, příbuznými i dalšími pečujícími.
Populace stárne a počet lidí nad 65 let věku se zvyšuje. S tím roste i problém týrání a násilí na seniorech, který bývá často před veřejností skrytý. Viditelné jsou jen velmi nápadné a medializované případy. Je potřeba si uvědomit velikost a rozsah problematiky násilí na seniorech a řadu otázek, které toto téma přináší.
Každý se může postavit násilí na seniorech čelem: být všímavý ke svým příbuzným, seniorům v domě, v sousedství. Postavit se proti projevům ageismu ve svém okolí, na sociálních sítích i v médiích.

Násilí na seniorech je jakákoliv forma týrání, které má za následek poškození, zranění nebo ztrátu starší osoby, způsobuje bolest či strach. Násilí začíná znevažováním, ztrátou respektu, okřikováním, ponižováním, omezováním, přikazováním a pokračuje nevědomým zanedbáváním, ekonomickým zneužíváním (zneužívání majetku a finančních prostředků seniora, upírání práva přístupu k vlastním financím, vynucování změny závěti). To posléze může vést až k otevřenému násilí. Násilí na seniorech zahrnuje ztrátu nezávislosti, domova, celoživotních úspor, důstojnosti a bezpečí, zdraví i života. Násilí je ale i zanedbávání péče třetí osobou (neposkytování stravy, čistého oblečení, upírání zdravotní péče a hygieny).
Domácí násilí je naučené chování mezi blízkými lidmi. Násilí je samostatným či opakovaným aktem. Agresor jedná z pozice moci, kdy senior je na něj odkázán, má strach. Bohužel, senioři jsou často osamocení, nemocní, bezradní, vystrašení, závislí na pomoci, velmi důvěřiví, a proto mohou být lehce oběťmi násilí. Násilím je i nedostatek péče, kde je s důvěrou očekávána a tak jak od členů rodiny nebo personálu lůžkových zařízení pro seniory. Příbuzní, ale i personál sociálních a zdravotních služeb, který necitlivým přístupem zanedbává úmyslně či z nedbalosti péči o seniora, se stávají pachateli násilí. Pachateli násilí mohou být známí, synové, dcery, vnuci, nebo další osoby poskytující péči. Ohrožen domácím násilím je pak prakticky kdokoliv. Více jsou ohroženy osoby izolované, bez sociálních kontaktů, se zdravotními indispozicemi, závislé na péči.
Definice: Násilí na seniorech je jakákoliv forma týrání, které má za následek poškození nebo ztrátu starší osoby. Osobní ztráty spojené s týráním mohou být zničující. Zahrnují ztrátu nezávislosti, domova, celoživotních úspor, zdraví, důstojnosti a bezpečí.
V ČR stoupá počet odkrytých případů týraných seniorů a v každém druhém případě jsou agresory jejich potomci. Děti nebo vnoučata psychicky, ale i fyzicky týrají seniory. Až čtvrtina osob vykázaných ze společného bydliště, se dopouštěla mezigeneračního násilí na starém člověku. Mnoho obětí v seniorském věku si přitom svůj problém neumí přiznat, nebo se ze studu či ze strachu z pomsty bojí vyhledat odbornou pomoc. Podle odhadů každý třetí až pátý senior je v ČR potenciální obětí některé z forem násilí. Senioři jsou velmi zranitelnou skupinou. Nevědí jak se bránit, nají strach o násilí hovořit, protože agrese násilné osoby by rostla, berou jej jako samozřejmost nebo dokonce své selhání (pokud je týrají vlastní děti), které je pro ně paradoxně horší, než týrání.
Kdo jsou pachatelé? Pachatelé mohou být známí, synové, dcery, vnuci, nebo další osoby poskytující péči.
Kdo je ohrožen? Prakticky kdokoliv. Více jsou ohroženy osoby bez sociálních kontaktů, se zdravotními indispozicemi, závislé na péči.
zdroj:http://www.rosa-os.cz/

Domácí násilí -důležité kontakty

5. dubna 2014 v 19:27 | Admin
POLICIE 158 MĚSTSKÁ POLICIE 156 LÉKAŘSKÁ POMOC 155

PRAHA

ROSA - CENTRUM PRO TÝRANÉ A OSAMĚLÉ ŽENY
Komplexní psychosociální, sociálněterapeutická a sociálněprávní pomoc pro ženy, oběti domácího násilí v Informačním a poradenském centru ROSA, azylové ubytování ROSA s utajenou adresou pro ženy oběti domácího násilí a jejich děti. Telefon 241 432 466, SOS linka 602 246 102 (Po - Pá: 9-18)
www.rosa-os.cz, www.stopnasili.cz
PSYCHOSOCIÁLNÍ CENTRUM ACORUS
Pomoc ženám, obětem domácího násilí, azylové ubytování
Nonstop linka 283 892 772
www.acorus.cz
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Pomoc obětem trestných činů
Telefon 257 317 110
Nonstop linka DONA (pro oběti domácího násilí) 251 511 313
www.bkb.cz
INTERVENČNÍ CENTRUM PRO PRAHU - MCSSP
Telefon 604 231 085
www.mcssp.cz
RIAPS
Krizové centrum,nepřetržitá psychoterapeutická pomoc
www.mcssp.cz/riaps.php . Pražská linka důvěry poskytuje nonstop krizovou pomoc na čísle 222 580 697, e-mailové poradenství na adrese linka.duvery@csspraha.cz a poradenství prostřednictvím chatu na adrese www.chat-pomoc.cz.
CENTRUM KRIZOVÉ INTERVENCE
Zařízení pro psychosociální pomoc lidem v krizi
Nonstop linka 284 016 666
www.plbohnice.cz

PRÁVNÍ POMOC
LINKA PRÁVNÍ POMOCI PRO ŽENY-OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ (ProFem)
Telefon 608 222 277 (úterý 9-12, středa 17,30 - 20,30)
ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA
Telefon 221 729 011





AKTUÁLNÍ KONTAKTY NA INTERVENČNÍ CENTRA VE VŠECH KRAJÍCH ČR najdete ke stažení ZDE . Seznam byl aktualizován 18.4.2011.






STŘEDOČESKÝ KRAJ
ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍ INTERVENCE KLADNO - Intervenční centrum
Jana Palacha 1643, 272 80 Kladno, tel: 312 292 333-5, mobil : 605 765 883, fax: 312 292 332, email: ic@zsi-kladno.cz , ic.stredocesky@seznam.cz
INTERVENČNÍ CENTRUM - Centrum pro pomoc obětem - Občanská poradna Nymburk, pobočky:
Nymburk - tel.: 775 561 844
Kolín - tel.: 775 561 845
Milovice - tel.: 775 561 846
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav - tel.: 775 561 845, 775 561 846
e-mail: info@pomocobetem.cz
www.pomocobetem.cz

BRNO
PERSEFONA o.s.
Komplexní přímá pomoc obětem domácího násilí a doplňkově právní a psychologická pomoc obětem znásilnění a sexuálního zneužívání. Služby jsou určené všem ženám a mužům, kterých se dotýká problém domácího násilí.
Telefonní linka pomoci 737 834 345 (po-pá 9,00 - 17,00)
Telefon 545 245 996 (po-pá 9,00 - 17,00)
E-mailové poradenství: domacinasili@persefona.cz
www.persefona.cz
MAGDALENIUM
Azylový dům pro ženy, oběti domácího násilí s utajenou adresou
Nonstop linka 776 718 459
www.magdalenium.cz
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Poradna pro oběti trestných činů
Telefon 541 218 122 (út 17-20)
www.bkb.cz
INTERVENČNÍ CENTRUM JIHOMORAVSKÝ KRAJ - SPONDEA
Telefon 739 078 078 (nonstop)
www.spondea.cz



ČESKÉ BUDĚJOVICE
INTERVENČNÍ CENTRUM JIHOČESKÝ KRAJ - Diecézní charita
Telefon 603 281 300
www.charitacb.cz



HAVÍŘOV
SLEZSKÁ DIAKONIE - PORADNA ELPIS
Poradna pro oběti násilí, trestných činů, týrání a zneužívání
Telefon 596 812 764
www.slezskadiakonie.cz/elpis_h_aktual.html


HRADEC KRÁLOVÉ
ADRA - PYRAMIDA POMOCI A ROZVOJE
Poradna pro oběti násilí a trestných činů
Telefon 606 824 104, 495 262 214
www.adra.cz
INTERVENČNÍ CENTRUM KRÁLOVEHRADECKÝ KRAJ - Oblastní charita Hradec Králové
Telefon 774 591 383
www.domacinasili-ic.cz


JIHLAVA
INTERVENČNÍ CENTRUM KRAJE VYSOČINA - Psychocentrum Jihlava
Telefon 606 520 546
www.psychocentrum.cz/ic

KARVINÁ
SLEZSKÁ DIAKONIE - PORADNA ELPIS
Poradna pro oběti násilí, trestných činů, týrání a zneužívání
Telefon 596 323 031
www.slezskadiakonie.cz/pc_karvina.html

LIBEREC
INTERVENČNÍ CENTRUM LIBERECKÝ KRAJ - Centrum sociálních služeb
Telefon 482 750 063
www.csslk.cz

OLOMOUC
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Poradna pro oběti trestných činů
Telefon 585 423 857 (út 16-18, čt 16-18 pro objednané)
www.bkb.cz
INTERVENČNÍ CENTRUM OLOMOUCKÝ KRAJ - Středisko sociální prevence
Telefon 777 406 453
www.ssp-ol.cz

OSTRAVA
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Poradna pro oběti trestných činů
Telefon 597 489 204 (út 16-18)
www.bkb.cz

INTERVENČNÍ CENTRUM MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ I. - Bílý kruh bezpečí
Telefon 597 489 207
www.bkb.cz
INTERVENČNÍ CENTRUM MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ II. - Slezská diakonie
Telefon 596 611 239
www.slezskadiakonie.cz



PARDUBICE
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Poradna pro oběti trestných činŮ
Telefon 466 265 264 (út 17-19)
www.bkb.cz
INTERVENČNÍ CENTRUM PARDUBICKÝ KRAJ - SKP Centrum
Telefon 466 260 528
www.skp-centrum.cz

PLZEŇ
BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ
Poradna pro oběti trestných činů
Telefon 377 637 695 (út 16-18)
www.bkb.cz
INTERVENČNÍ CENTRUM PLZEŇSKÝ KRAJ - Diecézní charita Plzeň
Telefon 777 167 004
www.charita.cz/plzen

RAKOVNÍK

INTERVENČNÍ CENTRUM RAKOVNÍK
Telefon 313 502 588
www.ic-rakovnik.cz


SOKOLOV
INTERVENČNÍ CENTRUM KARLOVARSKÝ KRAJ - Okresní ústav sociálních služeb
Telefon 352 661 418
www.ouss.cz

TRUTNOV
MOST K ŽIVOTU
Psychická podpora a ubytování v krizových životních situacích
Telefon 499 841 998
www.mostkzivotu.cz

ÚSTÍ NAD LABEM
INTERVENČNÍ CENTRUM ÚSTECKÝ KRAJ
Telefon 475 511 811
www.volny.cz/spirala.cki
ZLÍN
INTERVENČNÍ CENTRUM ZLÍNSKÝ KRAJ - Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Zlín
Telefon 774 405 682
www.volny.cz/poradna.zlin


DALŠÍ KONTAKTY
ELEKTRA
Centrum pomoci ženám zneužitým v dětství
Telefon 272 911 110
www.centrumelektra.cz

LA STRADA
Prevence obchodu se ženami, podpora obětí obchodu se ženami
Telefon info/sos 222 717 171
www.strada.cz
PROFEM
Ženská nezisková organizace pracující na poli lidských ženských práv.
Telefon 224 917 224
www.profem.cz

GENDER STUDIES
Informační, konzultační a vzdělávací centrum v otázkách vztahů mužů a žen a jejich postavení ve společnosti.
Telefon 224 915 666
www.genderstudies.cz

AZYLOVÉ DOMY
Kontakty na jednotlivé azylové domy získáte na krizových linkách.

KONTAKTY PRO DĚTI:
LINKA BEZPEČÍ
Nonstop linka 800 155 555
RŮŽOVÁ LINKA
Telefon 272 736 263
DĚTSKÉ KRIZOVÉ CENTRUM
Telefon 241 484 149
zdroj:http://www.rosa-os.cz/

BEZPEČNOSTNÍ PLÁN - domácí násilí

5. dubna 2014 v 19:26 | Admin
PLÁNOVÁNÍ BEZPEČÍ, POKUD ZŮSTÁVÁTE VE VZTAHU S NÁSILNÝM PARTNEREM:

•Mějte u sebe vždy důležitá telefonní čísla
•Mějte na jednom místě (např. v kabelce či tašce, kterou si můžete vzít vždy s sebou) peníze, doklady, mobil nebo telefonní kartu
•Důležité doklady, náhradní klíče či základní oblečení si uschovejte u někoho, komu důvěřujete nebo v zaměstnání
•Promyslete si, kam můžete v případě akutního nebezpečí odejít (k rodičům, kamarádce, do krizového centra či azylového domu)
•Promyslete si únikovou cestu z bytu, nezůstávejte s partnerem o samotě na místech bez možnosti úniku (koupelny, kuchyně atp.)
•Řekněte někomu o tom, co se u vás doma děje
•Požádejte sousedy o pomoc, dohodněte si s nimi nějaký signál, po kterém přivolají policii
•Jste li v nebezpečí, volejte policii - 158, případně linku 112
PLÁNOVÁNÍ BEZPEČÍ PO ODCHODU Z NÁSILNÉHO VZTAHU:
• Pokud odcházíte s dětmi, zanechte doma krátkou zprávu, že z důvodů stupňujícího se násilí odcházíte na dočasnou dobu i s dětmi na neutrální místo.
• Sdělte písemně majiteli domu či bytu, že se nevzdáváte nároku na byt, ale že jste nucena jej z důvodu ochrany a bezpečí pro stupňující se násilí dočasně opustit.
• Otce informujte písemně přes Oddělení sociálně právní ochrany dětí o zdravotním stavu nezletilých dětí. Toto oddělení by vám mělo být nápomocné a nesdělovat místo vašeho pobytu, pokud jste v utajeném azylovém zařízení, a pomoci vám podniknout právní kroky spojené s podáním žádosti o svěření nezletilých dětí do vaší péče.
• Zůstáváte-li ve svém bytě, můžete, pokud nemá partner v bytě trvalé bydliště: vyměnit zámek, instalovat bezpečnostní zámky a dveře (pokud tam trvalé bydliště má, výměnou zámku byste se mohla dopustit trestného činu).
• Promyslete si, koho můžete informovat o tom, že s partnerem již nežijete a pokud by se objevil poblíž domu nebo dětí, aby zavolali policii (např. když zamezuje dětem nebo vám ve vstupu do domu)
• Informujte osoby, které jsou v kontaktu s vašimi dětmi (mateřská škola, školka, kroužky), kdo je oprávněn vyzvedávat je.
• Vyhýbejte se místům, kam jste obvykle s partnerem chodívali nebo kde je vysoká možnost toho, že se potkáte.
• Pokud na vás partner čeká před zaměstnáním apod., vycházejte bočním východem, měňte trasu cesty domů, pokud by vás sledoval, jděte na policii.
Seznam věcí, které při odchodu nesmím zapomenout:
□ občanský průkaz, pas
□ rodné listy (můj i dětí)
□ průkaz zdravotní pojišťovny
□ lékařské zprávy
□ peníze, kreditní a vkladní knížky
□ klíče od bytu, auta, kanceláře
□ řidičský a technický průkaz
□ léky
□ náhradní oblečení
□ oddací list
□ nájemní smlouvu
□ oblíbená hračka dítěte
□ dokumenty o hypotéce
□ předměty citové hodnoty
Pamatujte si:
• žádný člověk se nezmění, pokud se k tomu sám neodhodlá
• žena se musí sama rozhodnout, jestli bude násilí dál snášet
• násilí, s nímž nic neuděláte, má tendenci se stupňovat
Více informací o bezpečnostním plánu a vhodných opatřeních vám v případě zájmu sdělíme v centru ROSA (tel.: 602 246 102, 241 432 466).
zdroj:http://www.rosa-os.cz/

JAK SE ZACHOVAT V PŘÍPADĚ DOMÁCÍHO NÁSILÍ

5. dubna 2014 v 19:25 | Admin
V PŘÍPADĚ BEZPROSTŘEDNÍHO ÚTOKU:

• V případě napadení zavolejte Policii ČR - 158, příp. linku 112. Pamatujte si, že násilí je trestný čin a nikdo nemá právo se k vám takto chovat.
• Před příjezdem policie neodklízejte případné stopy po násilí.
• S policií se snažte mluvit bez přítomnosti partnera (např. v jiné místnosti).
• Pokud jste byla napadena, navštivte odborného lékaře a nechte si vypracovat odbornou zprávu. Je-li to možné, zdokumentujte (i dodatečně) svá zranění. Důležité je, aby na fotografii bylo viditelné datum pořízení snímku.
• Pokud nebyl násilný partner zajištěn, je z bezpečnostního hlediska lepší odejít do specializovaného centra či azylu pro oběti domácího násilí, případně k rodině či známým.
• Pokud je to jen trochu možné, neodcházejte bez dětí.
V PŘÍPADĚ DLOUHODOBÉHO NÁSILÍ:

• Nestyďte se za svou situaci a vyhledejte odbornou pomoc. Zavolejte do specializovaného centra či azylového domu a pokuste se najít někoho, kdo vám může poradit. Tato pracoviště Vám mohou pomoci s přípravou odchodu od násilného partnera, při plánování bezpečnostního plánu a v dalším postupu.
• Na pachatele domácího násilí můžete podat trestní oznámení ve smyslu paragrafu 215a trestního zákona, který hovoří o týrání osoby blízké, žijící ve společném bytě nebo domě (viz. kapitolaLegislativa v České republice).
• Neomlouvejte násilí a neobviňujte se z něj.
• Zavolejte někomu, komu věříte (přítelkyni, rodině) - vyberte si osobu, které věříte a které záleží na bezpečnosti vaší i vašich dětí.
• Vysvětlete dětem, co se děje, aby to chápaly, vyvarujte se však pomlouvání jejich otce.
• Na případný útěk buďte připravena - promyslete si dopředu bezpečnostní plán, abyste neohrozila sebe ani své děti.
• První krok je těžký, pokud ale nic neuděláte, násilí samo nepřestane - ani přes sliby násilníka.
• Pamatujte si, že násilí, které se neřeší, má tendenci se stupňovat.
• Důvěřujte sama sobě a své intuici.
• Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi složitou situaci (násilný partner mění svojí tvář, snaží se vás uprosit, slibuje, že se změní apod.), je nutné pochopit specifika domácího násilí a docházet opakovaně k psychosociální konzultacím (ve většině specializovaných poraden jsou bezplatné). Ty vás nejen podpoří, ale pomohou vám nabýt ztracenou sebedůvěru a sílu v řešení vaší situace. Rozhodnutí je ale vždy na vaší straně.
zdroj:http://www.rosa-os.cz/

Obětem domácího násilí -telefonická krizová pomoc

5. dubna 2014 v 19:23 | Admin

SOS linka ROSA - telefonická krizová pomoc

Adresa/Místo poskytování služby: Podolská 242/25, 147 00 Praha 4
Telefon: 241 432 466 , 602 246 102
Mail: poradna@rosa-os.cz
Web: www.rosa-os.cz , www.stopnasili.cz
Právní forma: občanské sdružení
IČO: 68405359
Poslání:
Poskytování odborné telefonické krizové pomoci je zaměřeno na pomoc všem obětem domácího násilí, které se ocitají v krizové životní situaci a nejsou schopny svou situaci řešit vlastními silami. Posláním služby je nejen krizová pomoc všem obětem domácího násilí v ohrožení života, ale i odborná pomoc jejich blízkým, svědkům domácího násilí vedená vyškolenými zaměstnanci.
Cíle služby:
- práce s klientem v krizovém stavu

- poskytovat okamžitou krizovou intervenci osobám v obtížné životní situaci v důsledku domácího násilí, jejich rodinným příslušníkům, přátelům či známým. Uklidnit volajícího, stabilizovat jeho stav a snížit nebezpečí, kterému je volající vystaven.
- Motivovat volající k aktivnímu řešení situace domácího násilí.
- Nabídnout oběti domácího násilí osobní konzultaci v Informačním a poradenském centru ROSA či předat oběti domácího násilí, rodinným příslušníkům oběti, jejím přátelům, známým, laické i odborné veřejnosti potřebné kontakty na ostatní poradny nebo intervenční centra a další pracoviště v jejich městě či kraji.
Cílová skupina:
- oběti domácího násilí, osoby ohrožené domácím násilím , rodinní příslušníci obětí domácího násilí, lidé z okolí oběti domácího násilí, laická i odborná veřejnost (sociální pracovnice OSPOD, soudci, policisté, lékaři, psychologové, psychiatři)

- cílová skupina není genderově ani věkově omezená
Poskytovaná služba je bezplatná, za hovor je účtována cena dle běžného tarifu volajícího.
Působnost telefonické krizové pomoci ROSA je celorepubliková.
Telefonickou krizovou pomoc poskytujeme na :
pevné lince 241 432 466 (po, út 9-18, st, čt 9-16, pá 9-14)
SOS lince 602 246 102 (po-pá 9-18)
přímé internetové poradenství na e-mailové adrese poradna@rosa-os.cz.
Internetové poradenství i telefonická pomoc slouží obětem domácího násilí, násilí ve vztazích, příbuzným obětí, pracovníkům státních institucí, sociálních odborů, neziskových organizací pomáhajících obětem domácího násilí. Internetové dotazy jsou zodpovídány do 24 hodin (mimo svátky a víkendy).
zdroj:http://www.rosa-os.cz/

Domácí násilí - poradenství

5. dubna 2014 v 19:20 | Admin

INFORMAČNÍ A PORADENSKÉ CENTRUM ROSA - odborné sociální poradenství


Adresa/Místo poskytování služby: Podolská 242/25, 147 00 Praha 4
Telefon: 241 432 466
Mail: info@rosa-os.cz
Web: www.rosa-os.cz , www.stopnasili.cz
Právní forma: spolek
IČO: 68405359
Poslání služby odborné sociální poradenství v Informačním a poradenském centru ROSA je poskytovat bezplatné odborné sociální poradenství v oblasti domácího násilí (tj. sociálně právní poradenství, sociálně terapeutické poradenství, případně psychologickou pomoc) ženám obětem domácího násilí v nepříznivé sociální situaci, aby se lépe orientovaly ve svých právech, nalezly odvahu a schopnost řešit svoji situaci, pochopit cyklus násilí a posílit jejich ochranu před dalším násilím v rodině. Služba směřuje k posilování schopnosti řešit situaci vlastními silami, stabilizaci a začlenění do běžného života bez přítomnosti násilí.
Cíli odborného sociálního poradenství jsou:
- poskytovat ženám, obětem domácího násilí bezplatně informace o možnostech a formách pomoci a nezbytnou psychickou podporu
- poskytování odborného poradenství formou psychosociálních a sociálně terapeutických konzultací, jejichž cílem je seznámit ženy s problematikou násilí v rodině tak, aby pochopily v jaké situaci se nyní nachází, jaké jsou techniky chování násilných partnerů, cyklus násilí a dopady násilí v rodině na jejich děti.
- posílení schopností a sebevědomí klientky, odborná pomoc při zpracování traumatu způsobeného prožitým násilím, v případě potřeby poskytnutí krizové intervence
- zajištění bezpečí klientky a dětí, které se staly svědky domácího násilí nebo by násilím v rodině mohly být ohroženy, identifikovat rizikové faktory a vypracování bezpečnostního plánu
- podpora pro uplatnění zákonných nároků formou sociálně právních konzultací, včetně právních informací ve věci samotného násilí v rodině, tak i státní sociální podpory a pomoci při komunikaci s úřady, Policií či soudem, zejména pak formou písemných zpráv z probíhajících konzultací v IPC
- nezbytná právní pomoc formou pomoci se sepisováním návrhů k soudu a bezplatných právních konzultací (prostřednictvím nabídky konzultací s advokátkou)¨
- pomoc při sociálním začleňování osob ohrožených domácím násilím do běžného života bez přítomnosti násilí
Cílovou skupinou služby jsou :
- ženy, oběti domácího násilí, v jejichž případě může jít o násilí aktuální, hrozící nebo o pokus o něj
- ženy, které zažily v minulosti domácí násilí a následkem toho mají psychické problémy nebo vykazují příznaky posttraumatické stresové poruchy
- ženy, které zažily násilí v dřívějších vztazích nebo rodinné příslušníky, přátele či známé z okolí žen, obětí domácího násilí, kteří chtějí takové ženě pomoci nebo se sami v situaci zorientovat
- ženy: tato cílová skupina je bez omezení věku
- ženy hlášené na území ČR k trvalému pobytu, osoby s uděleným azylem, občané členského státu Evropské unie hlášené na území ČR k pobytu po dobu delší než tři měsíce a další osoby uvedené v § 4 zákona č. 108/2006 Sb., Zákon o sociálních službách
- ženy, které explicitně vysloví zájem o nabízenou sociální službu
Služba není poskytována :
- ženám, které jsou ve stavu pod zjevným vlivem alkoholu či jiných návykových látek
- ženám, které vykazují agresivní chování
- ženám, které mají akutní projevy psychiatrického onemocnění, které zabraňují poskytnutí služby
Služby: V Informačním centru ženám nabízíme bezplatné jednorázové i dlouhodobé poradenství: Individuální konzultace psychosociální, sociálně právní, sociálně terapeutická. V případě potřeby a možnostech o.s. ROSA zajišťujeme klientkám konzultace psychologické a právní poradenství.
Ke konzultacím je vždy nutné se předem objednat na tel. 241 432 466. Vzhledem k bezpečí ostatních obětí domácího násilí není možný vstup do centra bez objednání.
Konzultace probíhají v po, út 9 -18, st 9 -16, čt, pá 9 -14.
Cena: Konzultace jsou bezplatné.
Příjem klientek: Příjem klientek probíhá vždy na základě telefonického objednání.
Smyslem poskytovaného poradenství je:
  • Zajistit bezpečí klientky a dětí, které se staly svědky domácího násilí nebo by násilím v rodině mohly být ohroženy
  • Identifikace rizikových faktorů a vypracování bezpečnostního plánu
  • Zvýšení informovanosti klientky o možnostech řešení její situace
  • Pomoc klientce pochopit dynamiku násilí
  • Podpora a posílení klientky
  • Odborná pomoc při zpracování traumatu způsobeného prožitým násilím
Základní typy poradenství poskytovaného v Informačním a poradenském centru:
  • Individuální konzultace (psychosociální, sociálně právní, sociálně terapeutická, psychologická, v případě možností a potřeby právní poradenství)
  • Telefonické poradenství
  • Internetové poradenství
  • V případě potřeby krizové poradenství
Všechny výše zmíněné služby jsou poskytovány v souladu s etickým kodexem o.s. ROSA . Poradenství poskytované v o.s.ROSA splňuje následující kritéria:
  • Bezplatnost.
  • Mlčenlivost.
  • Klientka spolurozhoduje o délce trvání poskytování služeb (konzultace jsou poskytovány opakovaně, podle potřeby klientky).
  • Poradkyně jsou na straně oběti (toto kritérium je stěžejním pilířem pro vytvoření důvěry v poradenském vztahu a při prevenci sekundární viktimizace oběti).
  • Individuální konzultace jsou poskytovány týmem poradkyň.
  • Ženy pomáhají ženám - v poradenství pracují se ženami, oběťmi násilí pouze ženy.
Při poskytování poradenství obětem domácího násilí vycházíme z toho, že:
  • Násilí není nikdy soukromou záležitostí, ale je vždy veřejným problémem. Proto by násilí odehrávající se v soukromé sféře nemělo být podceňováno a nemělo by s ním být zacházeno jako s méně nebezpečným.
  • Oběti domácího násilí mají právo na adekvátní pomoc a podporu jednotlivých institucí a organizací.
  • Bezpečí obětí musí být prvořadým zájmem všech koordinovaných intervencí.
  • Oběti nejsou odpovědné za násilí a pro násilí neexistuje žádná omluva.
  • Instituce by se měly vyvarovat jakéhokoli obviňování a diskriminace obětí.
  • Násilí musí být zastaveno a pachatel musí být veden k odpovědnosti za své násilné chování.
UPOZORNĚNÍ: Konzultace jsou bezplatné. Ke konzultacím je vždy nutné se předem objednat na tel. 241 432 466. Vzhledem k bezpečí ostatních obětí domácího násilí není možný vstup do centra bez objednání. Konzultace probíhají v po, út 9-18, st 9-16, čt 9-12.


Další služby poskytované o.s.ROSA v rámci Informačního a poradenského centra ROSA:
  • Skupinová práce s ženami, oběťmi domácího násilí

  • Individuální práce s dětmi, svědky domácího násilí

  • Skupinovou práce s dětmi, svědky domácího násilí

zdroj:http://www.rosa-os.cz/

ROSA je nestátní nezisková organizace specializující se na pomoc ženám - obětem domácího násilí a jejich dětem a na prevenci násilí.

5. dubna 2014 v 19:18 | Admin

ROSA je nestátní nezisková organizace specializující se na pomoc ženám - obětem domácího násilí a jejich dětem a na prevenci násilí.

ROSA - centrum pro týrané a osamělé ženy je nestátní nezisková organizace, která se ve své činnosti zaměřuje na přímou komplexní pomoc ženám - obětem domácího násilí a jejich dětem a na prevenci tohoto jevu. ROSA usiluje o zlepšení systému pomoci ženám-obětem domácího násilí a jejich dětem. Jeho součástí je i odborné specializované poradenství a komplexní pomoc pro ženu- oběť domácího násilí, mezi níž patří krizová intervence, sociálně-terapeutické poradenství, vytvoření bezpečnostního plánu, poskytování utajeného azylového bydlení pro ženy-oběti domácího násilí (formou azylového domu a bytu) a telefonická krizová pomoc pro všechny oběti domácího násilí. ROSA pomáhá ženám již od roku 1993 - nejprve jako nadace, od roku 1998 jako občanské sdružení a po změně legislativy od 1.1.2014 jako spolek.
Cíle organizace : ROSA - centrum pro týrané a osamělé ženy
ROSA - centrum pro týrané a osamělé ženy zřizuje a provozuje centrum pomoci pro týrané ženy. Hlavním cílem organizace je pomáhat obětem domácího násilí prostřednictvím registrovaných sociálních služeb. Smyslem je poskytnutí bezpečí, jistoty, posilování klientek, aby nalezly sílu a pomalu vlastními silami dokázaly situaci změnit. ROSA spolupracuje se stáními orgány (policie, soudy, OSPODy) v případech domácího násilí tak, aby oběti domácího násilí nebyly viktimizovány, dbalo se na ochranu dětí svědků domácího násilí a zvyšovalo se povědomí o problematice domácího násilí a potřebách obětí a jejich ochrany. ROSA usiluje o zakotvení utajenosti azylového ubytování pro ženy oběti domácího násilí zákonem a specifickými předpisy, a poskytuje týraným ženám azylové ubytování na adrese, která zůstává díky specifickým opatřením utajen. ROSA v rámci minimalizace dopadů partnerského násilí pořádá vzdělávací a preventivní aktivity pro širokou, odbornou veřejnost, základní, střední a vyšší odborné školy
Jako přímou pomoc obětem domácího násilí má ROSA registrovány podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách 3 sociální služby:
Odborné sociální poradenství v Informačním a poradenském centru ROSA . V Informačním centru ženám nabízíme bezplatné jednorázové i dlouhodobé poradenství: sociálně právní, psychosociální, socioterapeutické. V případě potřeby a možnosti zajišťujeme klientkám i právní poradenství. Ke konzultacím je nutné se předem objednat na tel. 241 432 466.
Azylové ubytování
v azylovém domě ROSA s utajenou adresou pro ženy oběti domácího násilí a jejich děti. K pobytu v azylovém domě jsou přijímány ženy s dětmi i ženy bezdětné, které jsou ohrožené násilím v rodině. V azylovém domě nejsou krizová lůžka - k pobytu jsou ženy přijímány až po vstupní konzultaci v Informačním a poradenském centru ROSA. Za pobyt ženy platí, poradenství je bezplatné.

Telefonickou krizovou pomoc na pevné lince 241 432 466 (po, út 9-18, st, čt 9-16, pá 9-14) a SOS lince 602 246 102 (po-pá 9-18) a přímé internetové poradenství na poradna@rosa-os.cz . Internetové poradenství i telefonická pomoc slouží obětem domácího násilí, násilí ve vztazích, příbuzným obětí, pracovníkům státních institucí, sociálních odborů, neziskových organizací pomáhajících obětem domácího násilí.
Další služby poskytované o.s. ROSA:
Prevence domácího násilí
Vedle přímé pomoci ženám, obětem domácího násilí a jejich dětem se zaměřujeme i na prevenci domácího násilí. Organizujeme přednášky, semináře či konference k domácímu násilí pro odbornou i širší veřejnost, nedílnou součástí našich aktivit je vydávání informačních letáků, brožur a publikací, informačního zpravodaje.
ROSA provozuje i preventivně zaměřené stránky www.stopnasili.cz , kde jsou informace pro ženy - oběti domácího násilí, děti svědky násilí v rodině, mladé lidi, které může ohrožovat násilí ve vztahu i odbornou a širokou veřejnost (učitelé, zdravotníci, pomáhající profese).zdroj:http://www.rosa-os.cz/

Domácí násilí a fyzické týrání mezi partnery, kde hledat pomoc?

1. února 2009 v 22:21 | ♥Naposledy.cz♥
Domácí násilí a fyzické týrání mezi partnery, kde hledat pomoc?


Kdysi se milovali, ale teď se za jejich dveřmi odehrává krutý teror. Že se nekřičí, není slyšet rozbíjené nádobí ani pláč? Domácí násilí je tišší - horší než hádky a modřiny. Není vidět a těžko se dokazuje. A že za zavřenými dveřmi českých bytů a domů trpí jen ženy? Dávno ne!

Přestože hodně lidí existenci domácího násilí zcela popírá nebo znevažuje, zkušenost s ním má podle jednoho výzkumu téměř 40 % českých žen. Čtyři z deseti těch, které jsou kolem vás nebo které denně potkáváte na ulici, týrá doma jejich manžel. Zarážející je, že zhruba 15 procent žen, které se staly obětí domácího násilí a byly fyzicky napadány, bili jejich partneři dokonce v době těhotenství. Vyplynulo to ze studie z roku 2006 mezi dvěma stovkami tehdejších klientek sdružení ROSA. V naprosté většině případů byly ženy bity v druhé polovině těhotenství.
Zdaleka přitom nešlo "jen" o facky, ale i surové útoky včetně kopanců. Izolace od okolí, citové vydírání, vyhrožování, vynucování sexu, odstřižení od financí, to jsou hlavní mužské zbraně. Ovšem sluší se dostát spravedlnosti a říct, že oběťmi domácího násilí jsou i muži. Zhruba pět až sedm procent českých chlapů ví, co je to izolace od kamarádů, zesměšňování, znevažování názorů a potravinový teror. Tyto skutečnosti vyplývají z údajů organizací ROSA, která nabízí komplexní pomoc ženám - obětem domácího násilí a Bílý kruh bezpečí, sdružení pro pomoc obětem trestné činnosti.
Bílý kruh bezpečí poskytuje pomoc i týraným mužům. Podle odborníků je mužských obětí domácího teroru ve skutečnosti mnohem víc, než se uvádí ve statistikách. Mluví se o tom, že urážky, ponižování, zesměšňování, vydírání a napadení zažil každý třetí český muž. Zjistit přesná čísla ovšem není možné. Podrobný výzkum u nás vznikl pouze jeden (provedl jej tým pracovníků a studentů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a výsledky publikoval v roce 2006 v knize Domácí násilí na mužích a seniorech, každý desátý muž podle něj zažívá ve vztahu něco, co má velmi blízko k násilí) a odbornou pomoc vyhledá pouze malé procento mužských obětí. Zbytek řeší tyto problémy odchodem z domova, alkoholem nebo drogami. Těžko uvěřit, že všichni tihle, momentálně "skrytí" za procenty a statistikami, se kdysi milovali…

MUŽ: "Budeš mě poslouchat, jinak…"

Ač se o domácím násilí pravidelně mluví i píše, řada lidí vůbec netuší, jak ho odlišit od jiného partnerského problému. Vy víte, co se k němu počítá a co ještě ne? Pojďme se zabývat nejprve násilím páchaným na ženách. Podle Marie Vavroňové z organizace ROSA jde o chování, které u ženy vzbuzuje strach z jejího partnera. "Domácí násilí je o moci a kontrole nad obětí.
Není to jen bití, ale i citové vydírání, vyhrožování, vynucování sexu. Nikdy není vyprovokované chováním oběti a nikdy to není jednorázový akt. Za vším stojí touha vlastnit partnerku podobně jako auto či dům. Z lásky se postupně vytratí její hlavní atributy - tolerance, důvěra, svoboda a nastupuje nenápadná kontrola, ovlivňování, vyučování, které postupně přechází k příkazům, shazování, zesměšňování a tvrdým násilným taktikám."
Začíná to obvykle velmi nenápadně, psychickým znevažováním nejen doma, ale i na veřejnosti. Věty jako "nejsi k ničemu", "dělej se sebou něco", "jsi neschopná, copak tobě mám tohle svěřit" jsou indikátorem domácího násilí. "Každá dívka či žena by měla dát na vlastní intuici. Měla by si všímat majetnických manipulujících prvků. Muži, kteří jsou nejistí, se sníženým sebevědomím nebo extrémně žárliví jsou často fascinováni mocí a mstou a mají tendence shazovat lidi okolo. K ženám se vyjadřují neuctivě, mají jasnou představu o rozdělení rolí v rodině. Bývají dobrými manipulátory, takže to současně bývají lidé vůči okolí komunikativní, lidé dvojí tváře.
Nezbývá, než si opravdu dobře všímat: Toleruje váš partner vaše koníčky? Nekontroluje vás? Je sobecký? Respektuje váš názor? Přistoupí někdy na váš návrh, nebo se musíte vždy přizpůsobit?" popisuje znaky domácího mučení Marie Vavroňová. Nepřehlížejte je! Agresor nabyde dojmu, že je to normální přístup k vám a ponižování bude mít stupňující se tendenci! "Přestanete-li dělat věci svobodně, sama od sebe, je to první známka toho, že něco není v pořádku," varuje Marie Vavroňová. Nemělo by vás uklidnit ani střídání útoků a relativního klidu. Období pohody se přes vzrůstající napětí, konflikt, pár facek a usmiřování po čase vrátí zase zpátky na začátek. Celý cyklus se pak opakuje. V začátcích párkrát do roka, v nejhorším stadiu klidně i několikrát během dne. Proč ve většině případů nejste schopná se bránit? Protože jste přesvědčená, že váš partner není v jádru špatný člověk.
To přece vy jste danou situaci nezvládla! Kdybyste byla poslušná, neměl by partner důvod vás trýznit! Pokud rozeznáte první náznak násilného chování a budete okamžitě jednat (problém řeknete rodině a známým nebo některému z občanských sdružení pomáhajících obětem domácího násilí), ještě si můžete pomoci. Ve chvíli, kdy dojde i k násilí fyzickému, už většinou sílu k odchodu nenajdete. Situace začíná být neúnosná ve chvíli, kdy se začnete svého partnera bát a kdy tomuto pocitu podřídíte veškeré svoje jednání i myšlení. "Někdy rozhodují maličkosti, vždycky se ale jedná o čin nebo událost, která překračuje hranici únosnosti vás jako člověka. Někdy je to napadení dětí, nebo když vám plivne do obličeje a degraduje vás jako člověka. Jindy je to totální ochromení, zhoršení zdravotního stavu, strach a pláč dětí, které jsou svědky domácího násilí," říká Marie Vavroňová. Nemusí být pravda, že domácí násilí začíná vždy nadávkami, pokračuje odstřižením od peněz a končí bitím. Útoky se mohou vyskytovat ve všech formách současně, opakovat se a pomalu nabývat na intenzitě.

ŽENA: "Jsi chudák. A blbec."

Muži nebývají tak často jako ženy oběťmi fyzického útoku. Jen málokterá žena vztáhne na svého partnera ruku. A pokud přece jen, je to spíš jednorázová akce, která se na oběti nepodepíše trvalými následky. "Ze strany žen jde skutečně především o psychické týrání, i když ani fyzické útoky nejsou výjimkou," říká psychiatr Jan Hubert, dobrovolný poradce Bílého kruhu bezpečí a intervizor DONA linky. Na problematiku mužských obětí domácího násilí se specializuje mnoho let. "Ženy využívají k týrání mužů své zbraně.
Jsou jimi soustavné výčitky, popichování, znevažování a nekritické srovnávání s jinými. Týrající ženy většinou velmi dobře znají citlivá místa mužské duše a dokážou na ně přesně cílit své psychické útoky. Tak muže dokážou zahnat do úzkých, kdy jim chybí argumenty a ještě se zdráhají bránit fyzicky. Z praxe znám případy takzvaného štengrování, štípání, postrkování a posměšků. Na taková jednání většinou muži nedokážou racionálně reagovat, a to ani v případě, když mají skutečnou fyzikou převahu. Pak je na lince často slyšet: ale prosím vás, copak ji mohu za to uhodit? Vždyť bych ji mohl jednou ranou zabít.
A muži většinou velice dobře vědí, nejsou-li to zrovna psychopatologičtí agresoři, že za násilí a jeho důsledky mohou jít před soud a do vězení." Stejně jako u domácího násilí páchaného na ženách, i u týrání mužů není dominantní touha po násilí, ale spíš snaha o kontrolu a manipulaci podle svých potřeb. Důvodů, proč ženy trýzní muže, mohou být desítky - od nerovnosti ve vztahu, ve kterém žena žárlí na úspěšného partnera, až po to, že jím pohrdá. Je zklamaná z nepovedeného života s ním, nespokojená se sexem, životní úrovní, partnerovým chováním. Pokud se do toho připlete ještě ztráta mužova zaměstnání, potíže jsou nasnadě.
Podle psycholožky Blanky Němečkové z Poradny pro rodinu, partnerství a mezilidské vztahy může problém domácího násilí úzce souviset i s rozpadem tradičního modelu partnerských vztahů a s ekonomickou situací. Nemáli úspěšná žena vedle sebe dostatečně reprezentativního muže, má pocit, že se bez něj v životě obejde, a neváhá dávat mu to najevo. Psychiatr Jan Hubert spatřuje v týrání mužů ženami zejména jejich snahu o odplatu, o revanšování se za něco, co v jejich vzájemném vztahu muž porušil, nedodržel nebo nedokázal vybudovat. "Může to být i odplata za to, čím si museli projít třeba v původní rodině, kde byla ze strany mužů týrána matka či sourozenci. Je to snaha vybudovat a upevnit svoje postavení, svoje místo na slunci za každou cenu." Mnohé ženy si na začátku krize ani neuvědomují, že své muže týrají a že jim způsobují psychické následky. Ovšem když zjistí, že to na muže zabírá, začnou využívat jeho slabých míst k nátlaku a manipulaci.

Teror jako pozůstatek historie?

Domácí násilí je dlouhodobý problém týkající se všech žen napříč generacemi a všemi společenskými skupinami nezávisle na vzdělání a ekonomické situaci pachatele či oběti. Pro ilustraci následující příběh: "Každý den musela být teplá večeře. Byly chvíle, kdy mi nadával, že jsem k ničemu, školu nedodělám, jsem tlustá, ošklivá, mám velký zadek. Musela jsem proto běhat. Stále častěji jsem slyšela, jak jsem neschopná... Teď především cítím hroznou bezmoc.
Na manžela jsem kvůli otřesu mozku podala trestní oznámení. Musela jsem podstoupit rekonstrukci trestného činu. Souhlasila jsem s ní, protože jsem měla pocit, že to zvládnu a že rekonstrukce přispěje k tomu, aby se skutečně prokázalo, jak celé napadení proběhlo. Bylo tam asi pět lidí, včetně manžela a jeho milenky. Nejhorší ale bylo, že podle soudní zástupkyně nedošlo vůbec k ublížení na zdraví, protože ne každá porucha zdraví ve smyslu trestního zákona je ublížením na zdraví," vypráví Eva. Je jí osmadvacet, tudíž by se mohlo zdát, že "nakládačce" od manžela unikne.
Větší část života prožila přece v demokracii, kde se o těchto problémech už pár let ví. A mluví! Není jako její matka, která většinu života prožila v socialismu a na malé vesnici, kde se nic takového nikdy neřešilo a kde bylo potupné svěřit se komukoli, že ji manžel řeže. Podle Marie Vavroňové vychází týrání žen z patriarchálního nastavení společnosti, kde byl výprask manželky považován téměř za důkaz lásky.
Násilníci podle ní často pocházejí z typicky patriarchálních rodin, kde se lpělo na tradičním vymezení rolí. Typickým rysem násilníka je postoj: ty jsi teď moje žena, tudíž uděláš, co ti řeknu. "Takoví muži mají tendence ženu převychovávat. I za cenu násilí," říká odbornice. Agresivní partner navíc za svoje chování nepřejímá zodpovědnost, příčiny svého chování vidí výhradně ve svém okolí. On se nepotřebuje měnit! On je přece zcela v pořádku! Trochu odlišná je situace u žen. S domácím násilím začaly v souvislosti s emancipací po druhé světové válce. I když… historikové tvrdí, že jistou formu týrání mužů ženami lze vystopovat už v dávné minulosti. Ženy své muže zahrnovaly výčitkami už od dob pravěku. Jedině tak totiž mohly ovlivnit způsob a výsledek mužovy práce (lovu) a zajistit sobě a celé rodině, že nezemřou hlady. Jenže zapomínáme, že dřívější generace žen uměla muže kromě peskování i obdivovat, chválit a vyjadřovat jim úctu, byť občas ze zištných důvodů.

Pomohla emancipace?

Dnešní ženy si sice dokážou obstarat obživu samy, z historie si ovšem ponechaly v přístupu k mužům pouze výčitky a nadávky. Muži jim věří, neboť je výchova naučila, že žena má pravdu. Copak maminka pro ně vždycky nechtěla jenom to nejlepší? Copak to s nimi někdy myslela zle? Jak by to s nimi tedy mohla myslet zle jejich vlastní žena? Není se pak co divit, že řada mužů bezmezně věří tomu, co jim jejich ženy říkají. Stačí, aby jim párkrát zopakovaly, že jsou chudáci a budižkničemové a muži si to dřív či později skutečně nechají vsugerovat. Obráceně to neplatí, protože otcové na své potomky takový vliv jako matky nemají. Na intenzivní výchově svých dětí se podílejí teprve pár desetiletí.

Může za to on, nebo já?

Nejhorší je, jsou-li jsou svědky fyzického nebo psychického násilí děti. Statistika Bílého kruhu bezpečí hovoří o tom, že jsou přítomné až u 80 % případů domácího násilí! I když psychické týrání sice nevidí a nemusejí chápat, přesto to může zásadně ovlivnit jejich pozdější život. Přebírají totiž od rodičů vzorce chování, a aniž by si to uvědomovaly, mohou v dospělosti jednat úplně stejně jako oni. "Jak a v jakém prostředí konkrétní osoby vyrůstaly, s čím se v dosavadním životě setkaly, jaké vzory sociálního chování viděly ve svém okolí a kolem sebe, vše může mít pro partnerský vztah zásadní význam. Tam, kde je vzájemné násilné chování běžně přítomné, snadněji se přenáší i do nových partnerských vztahů," upozorňuje psychiatr Jan Hubert. Jeho slova dokládají i některé americké studie. Hovoří o tom, že děti, které jsou svědky násilí mezi rodiči, mívají podobné příznaky jako děti týrané a zneužívané. Mohou se u nich navíc vyskytnout různé emoční poruchy a posunutý vztah k násilí.
Jan Hubert se své klienty často snaží přesvědčit, že chyba není jen na straně agresora nebo oběti, ale v devadesáti procentech na obou stranách. "K domácímu násilí jsou vždycky potřeba dva. Jeden, kdo se nechá týrat a nedokáže se tomu z různých důvodů bránit. Druhý, kdo sám týrá, chce týrat a chce z nějakého důvodu projevovat svoji nadřazenost." K takzvaným "černo-bílým" případům, kdy proti sobě stojí slabá žena a alkoholik-surovec nebo semetrika bušící do věčného dobráka, je odborník kritický - dosud se s nimi nesetkal. Za "typické" oběti domácího násilí označuje takové muže a ženy, kteří ve svém životě akceptují to, co viděli v dětství ve svém okolí a co si také vyhodnotili jako obvyklý vzorec chování.
Ženské i mužské oběti mají i další společné znaky: omlouvat svůj agresivní protějšek a neochotu svěřit své zkušenosti oběti komukoli dalšímu. Za svalování viny na sebe sama může podle odborníků jistá "zpracovanost" vlivem dlouhotrvajícího psychického teroru. Oběti chápou tyranii jako svůj osobní problém, se kterým se musí vyrovnat sami. Protože to zpravidla moc nejde, jejich sebevědomí padá do minusu. Pro pomoc se rozhodují až ve chvíli, kdy už jsou skutečně bezmocné. K popírání statusu oběti vede také stydlivost. I když ženy už se díky mnoha osvětovým kampaním naučily, jak je důležité o svých problémech mluvit, muži nikoli. Mlčí. Své postavení oběti považují za cosi znevažujícího a stydí se přiznat dokonce i v anonymních dotaznících.
"Muž, který přizná, že se nechá týrat od ženy, anebo stačí, aby se zmínil, že je doma pod pantoflem, je hned veřejným míněním přinejmenším mužské části lidstva obecně handicapován. Ostatními je vnímán jako srab a většinou rozhodně nemůže počítat s tím, že mu přátelé nabídnou pomoc. Spíš se mu vysmějí, protože obecné povědomí je takové, že chlap je přece od toho, aby si doma uměl udělat pořádek. Připočteme-li k tomu mužskou ješitnost plus medicínské aspekty, tohle všechno znesnadňuje mužům svěřování se rodině, kamarádům, blízkým nebo vyhledání odborné pomoci. Navíc pro mnoho mužů - obětí domácích násilí - platí, že je lepší žít v konfliktu, než si jít sednout do vězení," domnívá se Jan Hubert. Velice často totiž právě muž vychází z partnerského konfliktu jako ten, kdo má poslední slovo, tudíž i poslední ránu. V závěru celého začarovaného kolotoče domácího násilí pak proti sobě stojí utlačovaná žena a muž-násilník posléze odsouzený za napadení nebo ublížení na zdraví. Ale kdo koho skutečně udeřil jako první? Kdo koho jako první přestal milovat a chtěl ho začít vlastnit?

Formy domácího násilí

Domácí násilí se často vyskytuje v několika různých formách současně, navíc má vzrůstající tendenci - psychické násilí se často vyhrotí v násilí fyzické. Sexuální zneužívání - znásilnění, donucení k sexu či sexuálním praktikám, které odmítáte, ať již násilím, nebo výhrůžkami. Sociální izolace - bránění v návštěvách rodiny či přátel, sledování telefonátů, pronásledování, nečekané "kontrolní" návštěvy či telefonáty. Fyzické násilí - bití, facky, kopance, škrcení, rány pěstí či jiné fyzické útoky, ohrožování zbraní a podobně. Může být namířeno proti vám či proti osobám vám blízkým nebo například vůči vašemu oblíbenému zvířeti. Psychické násilí -nadávky, obviňování, pokořování a ponižování, zesměšňování ve společnosti, vyhrožování fyzickým násilím, zastrašování, odepírání spánku či potravy, vydírání sebevraždou, rozbíjení či ničení vašich věcí, vyhrožování únosem dětí, znemožněním v zaměstnání, zbavením svéprávnosti atd. Ekonomická kontrola- omezování přístupu k penězům, neposkytování peněz na provoz domácnosti, snaha zakázat vám chodit do zaměstnání.

Nejvíce vykázaných je v neděli a pondělí

Od loňského ledna vznikla v České republice nejen možnost vykázat násilníka na deset dní z domácnosti, ale také povinnost krajů zřídit takzvaná intervenční centra. Jsou to pracoviště, která pomáhají lidem, kteří jsou vystaveni domácímu násilí a teprve se rozhodují, jak budou svou situaci řešit, ale i lidem, z jejichž domácnosti už byl násilník vykázán, a oni se teď snaží zabránit tomu, aby se situace opakovala. Podle statistik Bílého kruhu bezpečí bylo v minulém roce Policií ČR z bytu vykázáno 862 násilníků. Osm z nich byly ženy. Největší počet vykázání zaznamenal Bílý kruh bezpečí v Moravskoslezském, Jihomoravském a Ústeckém kraji, naopak ke krajům s nejmenším počtem vykázání patří kraj Plzeňský, Liberecký a hlavní město Praha. Nejvíce se v roce 2007 vykazovalo v neděli a v pondělí.

Kde hledat pomoc

Pro radu či pomoc v nouzi se obraťte na organizaci ROSA, telefonní číslo 241 432 466, nebo DONA linku (nonstop pomoc obětem domácího násilí, telefon 251 511 313), kterou provozuje již více než šest let Bílý kruh bezpečí.

Odborná konzultace

Marie Vavroňová www.rosa-os.cz MUDr. Jan Hubert www.bkb.cz www.donalinka.cz Mgr. Blanka Němečková www.mcssp.cz

Zdroj:Klikni !

Domácí násilí. Na koho se tedy můžete obrátit a co od dané instituce můžete očekávat? Co dělat.

1. února 2009 v 22:18 | ♥Naposledy.cz♥
Domácí násilí je složitý problém, který zasahuje život oběti v mnoha oblastech. Pro úspěšné řešení tohoto problému je nezbytná spolupráce s různými institucemi a organizacemi, které by měly své postupy koordinovat v zájmu zajištění Vaší bezpečnosti.

Na koho se tedy můžete obrátit a co od dané instituce můžete očekávat?
  • Policie České republiky
  • Oddělení sociálně právní ochrany dětí / Sociální pracovnice
  • Specializovaná poradna pro oběti domácího násilí
  • Intervenční centrum
  • Soud
  • Státní zastupitelství
  • Zdravotníci


Policie České republiky

Policisté mohou a musí reagovat na zjištěné násilí, zajistit především ochranu oběti a zabránit pachateli, aby v dalším násilí pokračoval.

Podle ustanovení § 215a trestního zákona se nevyžaduje, aby u oběti vznikly následky na zdraví, ale musí jít o jednání, které týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťuje jako těžké příkoří. Podle tohoto ustanovení je domácí násilí trestným činem.

Policie ČR je povinna:

  • Řádně přijmout a úplně zdokumentovat oznámení od volajícího.
  • Zajistit bezpečí na místě pro všechny zúčastněné a oddělit od sebe oběť a pachatele.
  • Zdokumentovat všechny informace od oběti, pachatele a svědků.
    Popsat, popř. fotograficky zdokumentovat vzniklá zranění, poškození zařízení atd.
  • Posoudit riziko hrozby opakování se násilí po odjezdu policie.
  • Poskytnout základní informace oběti, kam se obrátit o další pomoc.
    Zeptat se oběti, zda si přeje být informována o propuštění pachatele z vyšetřovací vazby nebo vězení.
  • Nabídnout oběti dle konkrétních možností asistenci při převozu do bezpečí, informovat o bezpečnostním plánu, poučit oběť o právech.
    Informovat orgán sociálně právní ochrany dětí o dětech vyrůstajících v prostředí domácího násilí.
  • Policista je oprávněn zajistit osobu a to na dobu nejdéle 24 hodin. Pominou-li důvody zajištění, je policista povinen ihned osobu propustit.
  • Pokud dochází k opakovanému násilí a hrozí riziko jeho pokračování, může policista rozhodnout o vykázání pachatele ze společně obývaného bytu. O vykázání zjistíte víc v části Legislativa.
  • Pokud podáváte trestní oznámení ústně, požadujte kopii protokolu o trestním oznámení.
  • Pokud chcete být informována o tom, jak bylo vaše trestní oznámení vyřízeno, zažádejte si o to ve smyslu § 158, odst.2 trestního řádu písemně.
  • Pokud jste odešla ze společné domácnosti a potřebujete se vrátit pro Vaše věci, napište si seznam všeho, co si potřebujete vzít. V případě, že hrozí, že by se k Vám mohl partner chovat násilně, požádejte Policii ČR o asistenci.

Podáváte na policii vysvětlení?

  • Vždy žádejte, aby Vás policie podle §58 odst.4 zákona o přestupcích do 30 dnů informovala o provedených opatřeních.
  • Sdělte všechny skutečnosti, včetně popisu historie násilí ve vztah.u
  • Dejte policii svolení k nahlížení do lékařské dokumentace, může to pomoct při vyšetřování.
  • Vždy si zápis pečlivě přečtěte a požádejte o kopii.


Oddělení sociálně právní ochrany dětí / Sociální pracovnice

Pokud u Vás doma dochází k násilí a máte nezletilé děti, měla byste neprodleně o situaci informovat sociální pracovnici oddělení sociálně právní ochrany dětí. Děti, které jsou svědky domácího násilí spadají pod speciální sociálně právní ochranu.

Sociální pracovnici sdělte:

  • Co děti viděly a slyšely.
  • Zda dochází k násilí i před nimi.
  • Jak na situaci reagují.
  • Zda se partner někdy choval násilně i k nim.
  • Pokud byly děti svěřeny do Vaší výchovy, informujte sociální pracovnici o průběhu kontaktů partnera s dětmi a jejich reakcích.
  • Veďte si denník nebo si jiným způsobem zaznamenávejte, kdy proběhl kontakt a reakce dětí.
  • Pokud jste s dětmi od násilného partnera odešla, informujte ji o tom. Potřebujete-li z bezpečnostních důvodů místo svého pobytu před partnerem dočasně utajit, sdělte jí to a ujistěte se, že je to uvedeno i v písemném zápise z jednání.

Sociální pracovnici můžete požádat o:

Vypracování zápisu z rozhovoru s Vámi, měla byste mít možnost si jej přečíst a případně doplnit. Svá sdělení můžete předat sociální pracovnici v psané podobě, kopii si ponechte a požádejte ji, aby Vaše sdělení založila do spisu.
  • Pomoc při sepsání žádosti o svěření nezletilých dětí do výchovy.
  • Pomoc při hledání azylového či krizového ubytování.
  • Pomoc při zajištění následného bydlení.
  • Kontakty na nejbližší specializovaná centra pro oběti násilí a pro děti, které se staly svědky násilí.


Specializovaná poradna pro oběti domácího násilí

Specializované poradny nabízejí obvykle sociální, psychologickou a právní pomoc. Jejich náplň a činnosti se liší, proto je potřeba si nejprve zjistit přesný rozsah služeb. Některá centra poskytují také azylové ubytování.
Specializované poradny pro oběti domácího násilí Vám pomohou při:
  • Vypracování bezpečnostního plánu.
  • Strukturování historie násilí.
  • Pochopení problematiky domácího násilí.
  • Získání náhledu.
  • Překonání emočních obtíží vyvolaných násilím ve vztahu.


Intervenční centrum

Intervenční centra byly zřízeny zákonem 135/2006 Sb. za účelem poskytování pomoci osobám ohroženým domácím násilím. V každém kraji je alespoň jedno intervenční centrum, které by mělo poskytovat bezprostřední individuální psychologickou a sociální pomoc ambulantní nebo azylové povahy a zprostředkovat poskytnutí následné pomoci zejména sociální, lékařské, psychologické a právní.

Pokud Policie ČR vykáže pachatele domácího násilí ze společného bytu, intervenční centrum je povinno kontaktovat oběť do 48 od chvíle, kdy se od Policie ČR dozví o vykázání.
Na intervenční centra se mohou obracet osoby ohrožené domácím násilím i v případě, že nedošlo k vykázání.

Intervenční centrum by Vám mělo:
  • Poskytnout základní informace o tom, jaké kroky můžete ve Vaší situaci učinit.
  • Poskytnout kontakty na další poradny, kde poskytují dlouhodobé poradenství.
  • Pomoci s hledáním azylového bydlení z důvodu násilí v rodině.
  • Poskytnout základní právní informace.
  • Informovat Vás o Vašich právech.


Soud

Pokud u Vás dochází dlouhodobě a opakovaně k násilí a máte-li ze svého partnera strach, můžete se obrátit přímo na soud s žádostí o vydání předběžného opatření podle §76b občanského soudního řádu a požádat o to, aby soud pachateli přikázal dočasně opustit byt, případně nařídil zákaz kontaktovat Vás. Takovéto opatření bývá vydáno na dobu jednoho měsíce. Před uplynutím této doby můžete požádat o jeho prodloužení. Maximální doba vykázání pachatele může být jeden rok.

Jestliže Vašeho partnera vykázala na dobu 10 dnů Policie ČR, můžete před uplynutím této doby požádat soud o prodloužení vykázání nebo zákazu vstupu. Soud musí v těchto případech rozhodnout do 48 hodin.


Státní zastupitelství

V případě, že u Vás dochází k domácímu násilí, můžete podat na pachatele trestní oznámení. Pokud se tak rozhodnete, je důležité zajistit si bezpečnostní plán. V období řešení trestního oznámení či rozvodu se může násilí stupňovat.
Trestní oznámení můžete podat nebo přímo na státním zastupitelství (také na Policii ČR, v závažných případech přímo na kriminální policii ČR, kde jsou povinni podání Vašeho trestního oznámení přijmout). Trestní oznámení na Státní zastupitelství podejte písemně. Při osobním písemném podání si nechte potvrdit předání trestního oznámení na Policii ČR, či na státním zastupitelství. Pokud trestní oznámení zašlete poštou, učiňte tak doporučeně.
Podáte-li na násilného partnera trestní oznámení ve smyslu §215a trestního zákona, nemusíte již dále v průběhu řízení dávat svolení se stíháním pachatele.
V trestním oznámení byste měla popsat kdo (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození) se dopustil čeho (popis situace) vůči komu (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození), kde (místo, kde k trestnému činu došlo) a kdy (v případě opakovaného násilí zahrňte do trestního oznámení historii násilí, tj. popište kdy došlo k prvnímu násilí, zda se opakovalo a jak často, kdy došlo k poslednímu napadení). V případě, že byli události přítomni svědci, označte je (jméno, příjmení, adresa, příp. datum narození - pokud je neznáte, snažte se co nejvíce přiblížit jejich totožnost). V trestním oznámení popište také Vaše i pachatelovo chování, zda jste byla zraněna či vznikly nějaké škody na majetku a zda existují nějaké důkazy (např. fotografie z místa činu, lékařské zprávy, zbraň atp.)


Zdravotníci

Pokud jste byla napadena, jděte vždy k lékaři a sdělte popravdě, jak ke zraněním došlo a kdo Vám je způsobil. Od lékaře si vyžádejte:
Podrobný popis zranění
  • Detailní zprávu o Vašem zdravotním stavu po napadení
V případě, že se Vám po napadení vytvořily modřiny, vyfotografujte je s datem a Vašim jménem a to tak, aby bylo poznat, že se jedná o Vás. Po několika dnech modřiny vyfotografujte znovu. Pomůže Vám to doložit, kdy ke zranění došlo.

Zdroj:Klikni !

Setkaly jste se s domácím násilím?Čím déle násilí probíhá, tím je intenzivnější a psychické následky pro oběti jsou závažnější. Sedm procent žen partner znásilnil.

1. února 2009 v 22:12 | ♥Naposledy.cz♥

Setkaly jste se s domácím násilím?

25. 7. 2008
Domácí násilí je fenomén, se kterým se podle statistik v dnešní době setkává téměř třetina lidí v ČR, a to buď v roli oběti, násilníka či svědka.
Zpravidla se o násilí mluví pouze tehdy, jedná-li se o násilí fyzické. Dnes už ale odborníci přiznávají, že psychické týrání je mnohdy daleko zrůdnější a pro danou oběť nepříjemnější než fyzické, a to především proto, že s psychickým násilím se oběť trápí daleko déle sama, než udělá potřebné kroky k zastavení násilí. Dokázat psychické násilí je někdy velmi složité, mnohdy takřka nemožné...

Počátkem 21.století byl zkoumán vzorek žen - obětí násilí, jak psychického, tak fyzického. Psychologové došli k těmto statistickým údajům: fyzické útoky zažilo 90% všech zkoumaných žen, psychické týrání uváděly všechny ženy. Bití zažily i některé zkoumané oběti během těhotenství, obzvlášť v jeho druhé polovině. Opakované fackování znaly téměř tři pětiny obětí. Polovina žen poznala bití a rány pěstí, Čtvrtina žen se zmínila o škrcení a zkopání. Některé zažily pálení žehličkou, svazování, přivírání prstů do dveří či polévání ledovou vodou. Vyskytl se i pokus o upálení a utopení.

Tři čtvrtiny týraných žen partner omezoval ekonomicky. Záměrně málo peněz na domácnost dostávala polovina z nich. Každé desáté ženě přidělil partner jen malé bankovky, musela mu potom předložit vyúčtování. Zakázáno chodit do práce měla pětina žen. Pět procent žen muselo vydělané peníze posílat svému partnerovi na účet. Polovina žen uváděla sexuální násilí. Nejčastěji šlo o vynucený sex a nepříjemné sexuální praktiky. (Pospíšil, 2007)

Všechny oběti domácího násilí uvádějí, že mají problémy i v dalším životě. Nahlášení trestného činu většinou přichází až tehdy, když je oběť ohrožena na životě nebo když začne násilník týrat dalšího z členů rodiny. V případě žen je to většinou tehdy, když se násilí objeví i směrem k dětem. Pak teprve celou událost nahlásí na policii. Vyšetřování je sice složité a mnohdy má dlouhé trvání, ale ve většině případů se obětem uleví i přes obavy z ještě horších útoků. Velkou většinu násilníků totiž přes jejich výhružky, že svoje násilí ještě zvýší, ohlášení na policii umírní v projevech násilí. V případě velkých obav žen dokonce může policie zprostředkovat ochranu před možným napadením.

Domácí násilí má čtyři hlavní znaky. Prvním z nich je opakování násilí. Násilí nemusí být nepřetržité, většinou osciluje, po projevech násilí následuje klidnější období. Tento proces většinou trvá měsíce, spíše roky, než se oběť odhodlá k ohlášení. Násilí může být jak fyzické, tak psychické, sociální, ekonomické či sexuální. Ve většině případů se uvedené formy kombinují.
Druhým znakem je stupňování násilí.

Postupem času se mohou měnit jak formy násilí, tak jejich forma. Zpravidla dochází ke stupňování násilí až po neúnosnou mez. Důsledky jsou dlouhodobé. Projevují se nejen přímo u oběti, ale často jsou svědky děti, u nichž dochází jak k akutním psychickým a sociálním následkům typu zhoršování chování a prospěchu, zakoktávání se, pomočování se, tak k dlouhodobějším problémům - tito svědci mívají problémy v osobních vztazích, obtížně hledají partnery, jimi založené rodiny mnohdy vykazují problémy v komunikaci.
Třetí znak představuje blízký vztah mezi násilníkem a obětí. Daleko více násilí páchají lidé na svých blízkých.

Posledním charakteristickým znakem je absence společenské kontroly. Domácí násilí je násilí za dveřmi bytu, domu, ložnice. Hledání důkazů především násilí psychického a sociálního je často velmi náročné.

Pro mnohé je šokující fakt, že o domácím násilí vědí členové rodiny, ale danou skutečnost neohlásí. Poškození jména rodiny je pro ně mnohdy důležitější než samotné bezpečí jejích členů. Neuvědomují si ale, že násilníci většinou stupňují svoje napadání ve vztahu k obětem. Čím déle násilí probíhá, tím je intenzivnější a psychické následky pro oběti jsou závažnější.

Když už se oběť rozhodne, že ohlásí násilí na policii, je často nejistá, stresovaná. Prožívá danou situaci jako velmi stresující. Určitě by každá oběť, která se rozhodne násilí ohlásit, měla vědět, že má právo vyžadovat zápisy o svých výpovědích i o šetření vlastní osoby. Že může sama pořizovat zápisy o násilí, o jednání v poradně u sociálního pracovníka, v krizovém centru. Že má právo doplňovat zprávy sociálně právního útvaru, písemně se k nim vyjadřovat a případně písemně namítat proti nepřesnostem v nich. Před samotným ohlášením je dobré, zjistit si všechny informace týkající se pomoci jak v oblasti ochrany sebe, tak svých nejbližších či majetku.

Autorkou je psycholožka PhDr. Kateřina Stibalová

Zdroj:Klikni !

FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ-Jak pomoci oběti domácího násilí?

1. února 2009 v 21:57 | ♥Naposledy.cz♥
Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí (či např. vynucenou izolaci), k nimž dochází mezi blízkými osobami. Většinu obětí domácího násilí tvoří ženy, přičemž pachateli jsou obvykle jejich současní i bývalí partneři (dochází ale i k násilí na dětech, starých osobám, násilí žen proti mužům či k násilí v homosexuálních vztazích).
Domácí násilí se objevuje mezi lidmi všech úrovní sociálního postavení, nezávisle na vzdělání, ekonomické situaci, rase či příslušnosti k etnickým skupinám apod.
Podle reprezentativního výzkumu provedeného v roce 2003 v České republice Sociologickým ústavem AV ČR a Filosofické fakulty UK některou z forem domácího násilí za svůj život zažije 38 % žen.

Specifika domácího násilí

Domácí násilí se odehrává "beze svědků" a mezi osobami, které k sobě mají (či měly) blízký vztah. Navíc se jedná snad o jediný trestný čin či přestupek, v jehož případě pachatel neopouští "místo činu" - díky určité toleranci totiž neočekává, že by za své chování mohl být odsouzen či potrestán.
Domácí násilí má přitom vždy svoji historii. Začíná často velmi nenápadně, takže si jeho prvních příznaků oběť často ani nevšimne. Pokud se ovšem domácí násilí hned v počátcích nezastaví, má stupňující se tendenci - opakuje se a nabývá na intenzitě.

K násilí ve vztahu nedochází neustále - střídají se období násilí a relativního klidu. V násilném vztahu se totiž projevují tři faktory: láska, naděje (že se vše zlepší, že se partner změní apod.) a strach. Cyklus domácího násilí, v němž se střídá období "líbánek", vzrůstající tenze, konfliktu a "usmiřování", se tak stále opakuje - navíc se stupňující tendencí.
Oběť se tak poté často není schopna vůbec bránit. Její situaci komplikuje blízký vztah k pachateli, ale např. pocit naučené bezmocnosti a bezradnosti.

Domácí násilí navíc není možné zaměňovat s partnerskou hádkou či "manželskou rozepří". Při hádce totiž proti sobě stojí dvě přibližně rovnoprávné osoby, které jsou v podobném postavení a vyměňují si názory. V případech domácího násilí ale proti sobě stojí bezmocná a vystrašená oběť, která se obává ?trestu? či napadení, a pachatel, který se skrze použití moci snaží oběť ovládat a donutit k tomu, co chce on.

FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ

Fyzické násilí
- bití, facky, kopance, škrcení, rány pěstí či jiné fyzické útoky, ohrožování zbraní apod. Může být namířeno proti vám či proti osobám vám blízkým nebo např. vůči vašemu zvířeti.

Psychické násilí
- nadávky, obviňování, pokořování a ponižování, zesměšňování ve společnosti, vyhrožování fyzickým násilím, zastrašování, odepírání spánku či potravy, vydírání sebevraždou apod.

Sexuální zneužívání
- znásilnění, donucení k sexu či sexuálním praktikám, které odmítáte, násilím nebo výhružkami.

Sociální izolace
- bránění v návštěvách rodiny či přátel, sledování telefonátů, pronásledování, nečekané "kontrolní" návštěvy či telefonáty.

Ekonomická kontrola
- omezování přístupu k penězům, neposkytování peněz na provoz domácnosti, snaha zakázat vám chodit do práce.

MÝTY O DOMÁCÍM NÁSILÍ
Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev.
Domácí násilí se vyskytuje ve všech společenských skupinách, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci pachatele či oběti.

Domácí násilí jsou spíš hádky, "italská manželství".
K domácímu násilí dochází většinou záměrně a opakovaně. Je třeba odlišit běžný manželský či partnerský konflikt, při němž proti sobě stojí dva jedinci ve stejné pozici, a násilí - kde stojí vystrašená oběť a násilník. Domácí násilí navíc není jen hádkou - kromě psychického teroru (vyhrožování, ponižování, odpírání potravy či spánku) často dochází k surovému fyzickému napadání, které končí vážným zraněním s celoživotními následky či dokonce smrtí.

Příčinou domácího násilí je především alkoholismus partnera
Příčinou domácího násilí je snaha získat kontrolu nad partnerem. Alkohol může sloužit jako "spouštěcí prvek" nebo jako výmluva, není ale příčinou násilí.

Za domácí násilí si mohou ženy samy, muže totiž provokují
Násilní partneři se na "vyprovokování" k násilí vymlouvají často - důvodem k násilí podle nich může být cokoliv, co není podle jejich představ. Ovšem i kdyby je někdo "provokoval", těžko by např. napadli kolegu či kolegyni v práci, spolucestujícího apod. K násilí se v rodině uchýlí proto, že mají pocit, že si to mohou dovolit, a proto, že chtějí získat nad partnerkou absolutní moc a kontrolu. Omluvou pro fyzické napadení či psychický teror ale nemůže být žádné jednání ani fakt, že se jedná o partnerku či manželku.

Jak se zachovat v případě domácího násilí?
V případě dlouhodobého násilí:
- Nestyďte se za svou situaci a vyhledejte odbornou pomoc. Zavolejte do specializovaného centra či azylového domu a pokuste se najít někoho, kdo vám může poradit.
- Neomlouvejte násilí a neobviňujte se z něj.
- Zavolejte někomu, komu věříte (přítelkyni, rodině)
- vyberte si osobu, o níž víte, že jí můžete věřit a že pro ni bude nejdůležitější bezpečnost vás a vašich dětí. Pokud u ní nenaleznete podporu, zkuste najít někoho dalšího.
- Vysvětlete dětem, co se děje, aby to chápaly, vyvarujte se ale pomlouvání jejich otce.
- Na případný útěk buďte připravena - promyslete si dopředu bezpečnostní plán, abyste neohrozila sebe ani své děti.
- První krok je těžký, pokud ale nic neuděláte, násilí samo nepřestane - přes sliby násilníka. Pamatujte si, že násilí, které se neřeší, má tendenci se stupňovat.
- Důvěřujte sama sobě a své intuici.

V případě bezprostředního útoku:
- V případě napadení zavolejte policii
- Před příjezdem policie neodklízejte případné stopy po násilí.
- S policií se snažte mluvit bez přítomnosti partnera (např. v jiné místnosti).
- V případě ublížení na zdraví navštivte odborného lékaře a nechejte si vypracovat odbornou zprávu.
- Pokud je to jen trochu možné, neodcházejte bez dětí, později by mohlo být pro vás obtížné je získat zpět.

Bezpečnostní plán
- Promyslete si, co budete dělat v případě nebezpečí a kam můžete odejít do bezpečí (sousedka, přítelkyně, rodiče, azylový dům apod.)
- Informujte děti o plánu tak, aby mu s ohledem na svůj věk porozuměly.
- Schovejte si nějaké peníze pro případ, že byste musela uprchnout.
- Mějte u sebe telefonní čísla, která se mohou v nouzi hodit, dobře si je však uschovejte.
- Pokud chcete opustit byt či dům, nezapomeňte si s sebou vzít:
- občanský průkaz, rodný list, pas,
- kartičku zdravotní pojišťovny,
- platební kartu, informace o bankovním účtu,
- klíče od bytu a auta,
- potřebné léky či recepty,
- základní oblečení pro sebe a děti,
- základní vybavení pro děti (doklady, léky, oblíbenou hračku),
- doklady týkající se bytu.

Jak pomoci oběti domácího násilí?
- Přistupujte k oběti s pochopením, bez jakéhokoli náznaku obviňování či výčitek, dejte jí najevo, že za násilí ani chování svého partnera není odpovědná.
- Nehledejte příčiny násilí - nikdo nemá právo působit jiné osobě bolest.
- Dejte oběti najevo, že podobnou situaci zažívá mnoho žen.
- Vysvětlete jí, že bezpečnost jí a jejích dětí je na prvním místě.
- Buďte vnímavou posluchačkou, nenuťte ale oběť k vyprávění detailů.
- Nabídněte jí pomoc (např. doprovod k lékaři, na policii, advokátovi), poskytněte kontakty na specializovaná centra, do ničeho ale oběť nenuťte - ona sama se musí rozhodnout, co udělá. Mějte pochopení, že je pro ni těžké partnera opustit - některým ženám se to podaří až po několika pokusech.
- Nechejte oběť jednat podle jejích vlastních rozhodnutí a nepodmiňujte svou pomoc jejím nutným odchodem ze vztahu či tím, že bude postupovat podle vámi navrženého plánu.
- Proberte s ní, jak případně bezpečně opustit domov. Nikdy ji však nenuťte k chování podle této strategie, pokud má pocit, že by se tak ocitla v dalším, případně větším, nebezpečí.
Čeho byste se měli vyvarovat:
- Nehledejte příčiny násilí.
- Nic oběti nevyčítejte.
- Neříkejte jí, co má dělat - ať to již podle vás má být to, že zůstane s partnerem, nebo jej opustí.
- Nerozhodujte místo ní.
- Neraďte oběti, aby se k partnerovi vrátila a zkusila se ještě snažit. Nenavrhujte, že si promluvíte s jejím partnerem, aby se věci vyjasnily.
- Nepokoušejte se ji "zachránit" rychlými řešeními.

Kontakt
BRNO
Poradna pro ženy v tísni - program Ligy lidských práv
tel.: +420 545 245 996
SOSlinka: +420 737 834 345 (7:00 - 22:00).
e-mail:
zenavtisni@llp.cz
http://www.llp.cz/zenavtisni/index.html

Ženy bez násilí
Kontaktní osoby: Markéta Huňková a Andrea Rezková, Brno
e-mail:
zbn02@hotmail.com

Magdalenium
e-mail:
magdalenium@volny.cz

Bílý kruh bezpečí
Slovinská 41
612 00 Brno
tel.:
541 218 122
http://www.bkb.cz

Zdroj:Klikni !

Doporučení jak se bránit domácímu násilí

1. února 2009 v 21:53 | ♥Naposledy.cz♥

Doporučení jak se bránit domácímu násilí

Zde uvádíme sedm základních doporučení jak se bránit domácímu násilí:
  • Domácí násilí není normální jev. Nikdo není povinen snášet ponižování ze strany partnera.

  • Chyba je v tyranizujícím násilníkovi, nikoli v oběti! Oběť se nemá za co stydět. Násilí je ostuda pro útočníka.

  • První projev násilí je jen začátek! Nevěřte sebekajícnějším slibům a omluvám. On či ona se nezmění. Jednejte hned! Nepodceňujte varovné vlaštovky ve vašem vztahu. Vaše láska, pokora ani ústupky násilníka nezmění.

  • Pokuste se násilí okamžitě zastavit. Nevíte-li jak na to, vyhledejte radu odborníků (například manželské poradny nebo specializované poradny)! Selže-li váš soukromý pokus o stopnutí násilí, vyhledejte okamžitě pomoc (právníka, lékaře, policie, azylového domu, organizací pro pomoc obětem)!

  • V momentě akutního nebezpečí volejte okamžitě policii.

  • Jste-li zraněn(a) či máte-li zdravotní či psychické problémy, vyhledejte okamžitě lékaře. Plně ho informujte, žádejte zápis do zdravotní dokumentace.

  • Řešte váš problém, dokud máte sílu. Nevzdávejte to! Hledejte pomoc a podporu! Každá situace se dá nějak řešit. Informujte se v poradnách, krizových centrech, v místech sociální pomoci.
Zdroj:Klikni !

telefonická pomoc osobám ohrožený domácím násilím

1. února 2009 v 21:50 | ♥Naposledy.cz♥

DONA linka

telefonická pomoc osobám ohrožený domácím násilím v nepřetržitém provozu






2 51 51 13 13


Vedoucí DONA linky:
Vlastimil Zima

telefon:




251 511 919

e-mail: dona.linka@bkb.cz

Provozovatel DONA linky:
Bílý kruh bezpečí, občanské družení pro pomoc obětem trestné činnosti

telefon:




257 317 110

fax: 251 512 299
e-mail: centrala.praha@bkb.cz


DONA linka

  • je specializovaná celostátní telefonická služba pomoci pro osoby ohrožené domácím násilím
  • pracuje v nepřetržitém provozu od 11. září 2001
  • pomáhá každému, kdo se cítí ohrožen domácím násilím nebo je svědkem domácího násilí
  • pomáhá profesionálům, kteří při výkonu svého povolání přicházejí do prvního či opakovaného kontaktu s osobou ohroženou domácím násilím
  • respektuje anonymitu klientů
  • respektuje požadavek diskrétnosti
  • garantuje vysoký standard služeb

Osobám ohroženým domácím násilím, jejich příbuzným a známým:

  • nabízí porozumění a důvěru
  • poskytuje okamžitou odbornou psychologickou, právní, organizační a morální podporu
  • pomůže orientovat se v aktuální situaci
  • pomáhá sestavit individuální bezpečnostní plán
  • poskytne praktické rady a pomůže nalézt další vhodný postup
  • zprostředkuje informace o možných sociálně-právních a trestněprávních opatřeních
  • pomůže orientovat se v systému služeb sociální záchranné sítě pro oběti domácího násilí a trestných činů
  • pomůže vyhledat bezpečné ubytování
  • přivolá v případech vážného ohrožení zdraví a života urgentní pomoc

Zřizovatel linky:


Provoz podporují:




Zdroj:Klikni !


Až pětina žen zažila násilí od současného partnera

1. února 2009 v 21:34 | ♥Naposledy.cz♥

Až pětina žen zažila násilí od současného partnera

Týrané ženy jsou nejvíce ohroženy, když projeví snahu opustit týrajícího partnera. foto: profimedia.cz

/* <![CDATA[ */ fotogallery.fillArray( 0, '', 'http://media.novinky.cz/490/84900-article-gcnaj.jpg', 'http://media.novinky.cz/490/84900-gallery-gcnaj.jpg', 400, 266, 640, 426, 'Ilustační foto: domácí násilí','profimedia.cz','','',''); /* ]]> */
Téměř 90 procent případů domácího násilí je páchané na ženách a to ze všech společenských vrstev. Nejčastější formou útlaku je psychické násilí. Přímou zkušenost s útlakem ze strany současného partnera má až pětina žen.
10. 11. 2008 13:00
Počáteční příznaky se podle odborníků často objevují už v prvním roce manželství nebo partnerského svazku a násilí kulminuje po deseti letech vztahu. Začíná se objevovat s náročnými situacemi nebo v těžkých životních obdobích. Nejčastější formou týrání jsou vulgární nadávky a urážky, 46 procent násilí je psychické povahy.

Týrané ženy jsou pak nejvíce ohroženy, když projeví snahu opustit týrajícího partnera.
Statistiky vychází z průzkumů veřejného mínění i dat neziskových organizací. Podle nich každý druhý člověk starší 15 let ví o nějakém případu partnerského násilí z doslechu.
Domácí násilí je násilí páchané v rodině, tedy nejen mezi partnery, ale i násilí rodičů na dětech, mezi sourozenci a také zneužívání a zanedbávání starých či zdravotně postižených lidí ostatními členy rodiny.

Ženy se bojí o problému mluvit

Bohužel domácí násilí také patří mezi nejvíce utajovaná. Ženy se často mylně domnívají, že násilí vyprovokovaly vlastním jednáním. Často jsou na svém násilníkovi závislé, což se projevuje jejich loajalitou a snahou chránit ho.

"Ženy si často ani neuvědomují, že jsou oběťmi domácího násilí. Je třeba o tom hovořit a je třeba proti tomu bojovat," vysvětluje problematiku ambasadorka projektu Avon proti domácímu násilí Adriana Sklenaříková-Karembeu, která společně s další topmodelkou Danielou Peštovou chce tímto apelovat na všechny týrané ženy.

Velmi důležitá je prevence

"V boji proti domácímu násilí je nejdůležitější prevence, neboť ženy si přenášejí negativní vzorce chování i do dalšího partnerského života," dodává ředitelka neziskové organizace Acorus, která provozuje nonstop linku 283 892 772 určenou obětem domácího násilí, Zdena Bednářová.
Součástí projektu je získání finančních prostředků na podporu konkrétních projektů zaměřených na boj proti domácímu násilí prodejem speciálního symbolu - "náramku odhodlání".

Zdroj:Klikni !

O nasili v rodinach se u nas zacina verejne mluvit teprve v poslednich par letech

1. února 2009 v 21:18 | ♥Naposledy.cz♥
O nasili v rodinach se u nas zacina verejne mluvit teprve v poslednich par letech. Najdete o nem mnoho i na strankach Rodiny. Tahle nova otevrenost odhalila najednou celou hloubku zamlcovane problematiky a myslim si, ze pomohla mnoha zenam a detem, kterych se nejcasteji tyka.


Vynikajici napad, jak postizenym pomoci, o kterem vam napisu dnes, asi ale prekvapi vas stejne tak jako prekvapil mne.


Prisel mi totiz v informacich z "naseho" utulku pro zvirata, odkud mame nasi kocicku Lisu a kam se obcas chodime divat na zviratka. Jmenuje se BEZPECNY DOMOV PRO ZVIRATA (ANIMAL SEFEHOUSE PROGRAM- ASP). Ale nejde v nem jen o zviratka a jejich bezpeci. Jde o cele postizene rodiny: O to pomoci zenam a detem, ktere se musi uchylit pred nasilim do utulku, aby si nemusely delat starosti, kam se svym ctyrnohym kamaradem.

Zda se vam, ze v takove situaci maji jine starosti? Vyzkum a zkusenosti postizenych ukazuji, ze je to velmi dulezity moment v zivote mnoha obeti nasili. "Nejslabsi" to odnaseji vzdycky nejvic. A kdo ma nejakeho ctyrnoheho kamarada, velmi dobre pochopi, o cem mluvim. Vsechny utulky, ktere jsou zenam a detem nabizeny, zvirata neprijimaji. Mnoho zen zustava v ohrozene situaci, protoze se boji, ze nebudou mit kam dat svou kocku nebo sveho psa. A nasili casto zacina prave na zvireti nebo se na nem vybiji.

Proto si v nasi RANCHO COASTAL HUMANE SOCIETY vymysleli pred vice nez 4 lety tento novy program: Nabizeji zdarma utulek, lekarskou peci a hodne, hodne lasky zviratkum , ktere patri obetem domaciho nasili.

Darek k narozeninam lonskeho roku. Majove kotatko. Domu s nami ale,jeste nesmi.

Lisa a jeji sourozenci, nez nam je dovoli vyndat z klece.
V rozhovorech se zenami a ze statistik vyplyva, ze ve vice nez 90% pripadu byla spolu se zenami bita a tyrana i domaci zvirata. V mnoha pripadech byly deti svedky nebo i obetmi takoveho tyrani. Mnohe zeny se boji nechavat zvirata samotna s jejich tyrajicimi partnery. Cisla jsou si podobna krizem krazem po cele Americe a pokud by byl takovy vyzkum u nas, asi by byly jeho vysledky podobne. Tyrani zvirat je u nas myslim jeste mnohem castejsi.
Co nabizeny program obetem nasili dava?
  • Deti se citi bezpecneji, protoze jejich zviratka jsou v bezpeci.
  • Zeny mohou "pracovat", na znovudobyti sve samostatnosti a moznostech, jak se samy postarat o rodinu.
  • Zenam spadne kamen ze srdce, kdyz vidi, ze jejich zvire je v bezpeci a je o ne dobre postarano.
  • Uz jen to, ze vedi, ze takovy program existuje, jim casto usnadni odchod od puvodce nasili.
  • Dobrovolni pracovnici v nasem utulku maji soucit s obetmi a pomahaji, jak mohou.
  • Bez takoveho programu by musely obeti dat sve zvire pryc . Ztratily by ho.

Clarisska s kocickou Lisou pri jedne z navstev v utulku po tom, co jsme ji uz "adoptovali", jak se tomu tady rika, ale k nam domu jeste nesmela, az po kastraci (dela se tu velmi brzy. Uz v 7-8 tydnech a zadny utulek vam kotatko "nevyda", dokud nema tuto proceduru za sebou). Ale nastevovali jsme ji dvakrat za tyden.


To je totiz hlavni ucel programu. Ne zpretrhat vztahy a najit nekoho jineho, kdo se bude pejska starat, ale upevnit je. Urdzet "rodinu" pohromade. Protoze zvirata do ni patri.
Co muze v takove vypjate rodinne situaci ctyrnohy kamarad pro dite znamenat, vedi mnozi ze zkusenosti. Jak jsem uz psala jinde - v anglictine se dokonce nerika pan a panicka,ale momy a dady.

V naproste vetsine pripadu se zviratka z tohoto programu vratila po uklidneni ci vyreseni situace do svych rodin. Majitelky je mohou nastevovat, chodit s nimi ven. Vsechny naklady jsou, jak jsem jiz rekla hrazeny z daru a dobrovolnych prispevku. Obeti nasili neplati nic. Ani za lekarskou peci. Utulek take hleda docasne "pestounske" rodiny, ktere si zviratka vezmou, nez se situace postizene rodiny vyresi.

Mozna , ze si nekdo reknete: ti maji starosti! Vim, ze v Cechach neni jeste ani dost utulku pro zeny nebo divky, ktere by potrebovaly nasili uniknout. Ale to je proto, ze dlouha leta o techto vecech nemluvilo. Jen v tech nejkrajnejsich pripadech se hledalo pro tyrane deti reseni. Zeny to musely resit samy...Ani tady to nebylo pred nekolika desitkami let jine. Dlouholete zkusenosti s utulky uz ted prinaseji sve ovoce. Treba i v podobe programu bezpeci pro zvirata. O to zasluznejsi jsou takovehle programy a myslim, ze stoji za to o nich vedet a zamyslet se nad nimi.

Zdroj:Klikni !

Životní krize a následky traumatu

1. února 2009 v 21:11 | ♥Naposledy.cz♥

Životní krize a následky traumatu

Následkem prožitého domácího násilí v nejrůznějších podobách trpí mnoho stovek tisíc žen a dětí duševní poruchou nazvanou posttraumatická stresová porucha. Jde o následek znásilnění a týrání, který má podobu nočních děsů, nespavosti, záchvatů vzteku, panického strachu, bezmocnosti apod. a nadchází po těžkém stresu, jehož intenzita překračuje běžnou lidskou zkušenost.

Posttraumatická stresová porucha postihuje hned několik oblastí života jedince: biologickou, nejčastěji v podobě poruch spánku, únavností, poruchy CNS a oběhového systému, emoční oblast - projevy bezmocnosti, úzkostnosti, neúměrnými pocity vlastní viny aj., psychickou oblast v podobě dezorientace, zmatenosti, ztráty smyslu života, vtíravých představ apod. Změny v chování následkem prožitého traumatu se mohou projevovat např. sebedestruktivním způsobem v podobě agresivního chování zaměřeného vůči sobě, ale i vně, v podobě nejrůznějších poruch příjmu potravy (bulimie) a řešení situace pomocí drog a alkoholu.

To vše vede k poruchám v oblasti mezilidských vztahů, protože oběti traumatu mají potíže s tím, že nevědí, jak se mají chovat k jiným lidem. Uzavírají se do sebe, vyhýbají se emoční i sociální blízkosti ostatních lidí včetně rodiny, mají potíže s navazováním kontaktů a nedokáží rozlišit optimální hranici důvěrných vztahů.

Protože mají značné osobní zkušenosti především se situacemi, které je poškodily, podvědomě opětovně vyhledávají situace obdobné a opětovně se dostávají do situací, které nejsou pro ně příznivé, a znovu procházejí obdobnými traumaty. Toto chování dokládají případy žen, které vyhledávají obdobné typy agresorů, se kterými měly ať již v dětství, nebo v mládí negativní zkušenosti.
Posttraumatická stresová porucha může vzniknout následkem různých životních traumat, přírodních katastrof, válečných událostí, dopravních nehod, násilnými trestnými činy (loupeže, vraždy, přepadení aj.).

V případě domácího násilí může docházet k postupnému rozvoji příznaků posttraumatické duševní poruchy, z nichž mezi nejzávažnější patří sexuální zneužívání a psychické týrání.
Počet dětí, které jsou denně vystaveny týrání a zneužívání, stále roste. Proto je specifická pozornost věnována zvláštnostem posttraumatické stresové poruchy u dětí a dospívajících.

Jednak se sleduje rozvoj tohoto syndromu získaného přenosem z úzkostných a rozrušených rodin především v důsledku válečných událostí a živelních katastrof, ale potvrzuje se i průkaznost vzniku posttraumatické stresové poruchy především v souvislosti se sexuálním zneužíváním.

Alarmující jsou takové projevy, jako je přílišné lpění na dospělých, dlouhotrvající strachy a fobie, spánkové poruchy, poruchy chování v podobě agresivity i vůči ostatním, verbální agresivita, zlostnost, zuřivost. Nezřídka vznikají tělesné potíže, jako např. bolesti hlavy, břicha, celková nevolnost bez zjištěné diagnózy. Stažení se do sebe, apatie a pasivita bývá známkou vnitřního zabývání se traumatem.

I v psychice dítěte se odehrávají flash-backy12) prožité události jako u dospělých s tím rozdílem, že dítě si je nedokáže vysvětlit a nedokáže si především objasnit chování dospělých vůči němu. Proto se u dětí nejčastěji vyskytuje jako reakce na prožité trauma regrese, kdy se dítě chová jako dříve, tj. před traumatem. Dělá tedy věci, které se již od něj neočekávají a opětovně je staví do nežádoucího světla: dítě se pomočuje, dumlá si prsty, hraje si s hračkami neodpovídajícími jeho věku aj. Tyto děti jsou pasivní, nemají perspektivu, objevují se u nich myšlenky na smrt a nedokáží se samy přenést přes propast traumatu. Proto je u nich především preferována terapie založená na emocionálním přístupu.

Reakce dětí na prožité trauma je odlišná. Záleží na charakteru, stupni a intenzitě traumatu, zda se jedná o trauma jednorázové, nebo opakované. Traumatizované děti se mohou vyrovnávat s traumatem chováním, jehož příčiny se opět snažíme hledat v mnoha různých souvislostech a které jsou opět jedním z velkých současných problémů naší společnosti:
  • šikanování,
  • nevysvětlitelná výbušnost, nepředvídatelnost chování,
  • přílišná pasivnost, netečnost.
Všechny formy násilí v rodině zanechávají své stopy ať již v podobě zasunutých vzpomínek, nesprávných modelů chování, nebo přenosu obdobného chování na své děti a stávají se tak velkým mezigeneračním, ale i celospolečenským problémem.


Zdroj:Klikni !

Pojem „domácí násilí“ je velmi aktuální

1. února 2009 v 21:10 | ♥Naposledy.cz♥

Násilí v rodině

Doc. PhDr. HANA VYKOPALOVÁ, CSc., Právnická fakulta UP, Olomouc


Pojem "domácí násilí" je velmi aktuální a stále více diskutovanou oblastí zahrnující širokou škálu projevů patologického chování. Domácí násilí lze rovněž označovat jako násilí v rodině a zamýšlet se tedy nad rodinou a jejími funkcemi a vlivy v širších souvislostech. Jestliže se podíváme na funkci rodiny z hlediska historických kulturních tradic, vidíme, že každá lidská kultura si přizpůsobovala rodinu svým potřebám a tradicím, jež v základních rysech přetrvaly dodnes.

Jiná je podoba a vývoj rodiny islámské, japonské, jihoamerické, africké aj. Rodina je základní lidskou jednotkou každé společnosti, plní funkci reprodukční, biologickou, společenskou, je důležitou institucí pro učení se rolím a zejména sociálním dovednostem, je významnou institucí pro utváření a rozvoj emocí a hodnotového systému, stejně tak jako je nenahraditelná pro utváření vazeb a vazbového chování mezi členy rodiny.

Podstatou existence a největší smysluplností rodiny je tedy péče o děti a jejich výchova. Existence rodiny je ale také závislá na utvoření domova, tedy před veřejností skrytého soužití jejích členů v podobě bytu nebo domu. Vliv kulturních tradic a moderní doby do značné míry ovlivňuje práh soukromého působení a práh odpovědnosti společnosti za výchovu dětí v rodině.

Rodina (a její fungování) je do velké míry závislá na společnosti, je spojena s ekonomickými aspekty a hospodářstvím, zaměstnaností, sociální a zdravotní úrovní země, což rovněž do značné míry ovlivňuje její prosperitu a stabilitu.


Fungování a stabilita rodiny není ovlivněna pouze ekonomickými vlivy, ale především rodičovskou a partnerskou stabilitou a vzájemnou rovností. Z genderového (rod, pohlaví1) pohledu na rodinu je však patrný rozdílný přístup k oběma pohlavím i v průběhu socializace a profesních možností, která bývá označována jako genderová generační nerovnost. Mnohé životní zkušenosti žen o sociálních nerovnostech mezi partnery v rodině tomu nasvědčují.

Jedná se o takové rozdíly mezi mužem a ženou, které nejsou předurčeny biologicky ani geneticky, ale vznikají na základě kulturních, historických a sociálních podmíněností. Tyto konstrukty silně ovlivňují a modifikují utváření norem pro jednotlivá pohlaví jako typicky mužské nebo typicky ženské. To vše silně ovlivňuje životní možnosti, životní perspektivy, životní styl a hodnotové orientace ve vztahu k pohlaví.

Tyto názory silně ovlivňují i řešení a aktualizaci problematiky domácího násilí obecně: zpravidla je prosazován model muže - živitele rodiny, ženě je automaticky přisuzována role pečovatelky a vychovatelky, v zájmu zachování rodiny a společenského postavení má žena snášet rozhodnutí a následky manželova chování, žena, která opustí z nejrůznějších důvodů rodinu, je společností odsuzována, stejně tak jako děti, jejichž rodiče se rozvedli a zanechali jim zhoršené společenské a sociální podmínky.

Tyto skutečnosti potvrzují i závěry sociologických výzkumů o stavu české rodiny v osmdesátých letech a počátkem devadesátých let zaměřené na partnerské vztahy, výchovné funkce, reprodukční chování a dělbu rolí v rodině. Výsledky výzkumu vypovídají o tom, že vzorce chování v rodině jsou vystaveny vlivu transferu majetku, peněz, růstu bohatství na jedné straně a propadu životní úrovně až pod hranici chudoby na straně druhé.

Řada rodin se musí adaptovat na nové podmínky a prohlubují se sociálně ekonomické rozdíly. Mění se jejich strategie a stereotypy, včetně proměn rolí mužů a žen. Změny objektivního postavení žen a mužů ve společnosti a reflexe v jejich vědomí nutně ovlivňuje podobu rodinného života.2)

Domácí násilí jako důsledek špatného klimatu v rodině

Domácí násilí neboli násilí v rodině je velmi závažným patologickým společenským jevem s vysokou latencí.

Má řadu různých projevů a forem: psychické násilí, fyzické násilí a sexuální násilí a jejich kombinace, zahrnující všechny členy rodiny: ženy, děti, muže, seniory.
Podle uveřejněných statistik domácího násilí v ČR, které zpracovalo centrum Rosa, o. p. s., poskytující přímou pomoc ženám, které přišly do styku s domácím násilím a vyhledaly pomoc, se uvádí:3)
  • nejčastější obětí se stává žena ve věku mezi 40 - 49 lety a potom ženy mladší, jejichž věk se pohybuje od 34 - 25 let a méně,
  • nejčastější věk pachatelů je uváděn od 45 - 54 let, dále se věk pachatelů snižuje od 35 - 39 let a méně.
Mezi nejčastěji uváděnými příčinami násilí je podle uvedených údajů:
  1. porucha osobnosti, duševní porucha pachatele,
  2. stres, promyšlená motivace za účelem dosažení poslušnosti ženy,
  3. alkohol, drogy.
Vliv konzervativních názorů ve společnosti na rodinu a postavení ženy v rodině je dán i délkou trvání manželství do okamžiku, kdy se žena rozhodla situaci zveřejnit a podala návrh na rozvod. V převážné většině případů se jedná o manželství v trvání od 6 - 10 let a od 11 - 15 let a více. Z toho je patrné, že domácí násilí je dlouhodobé, s vysokou latencí a může mít více forem, které se různě střídají nebo stupňují.

O tom svědčí i skutečnost, že po rozvodu některé ženy jsou nuceny bydlet ve společném bytě s agresorem a stále přetrvává některá z forem praktikovaného násilí. Jiné ženy ze zkoumaného vzorku našly podnájem, ale jiné žijí v azylovém domě nebo dokonce jako bezdomovkyně. Je zajímavé, že se vyskytl i případ přenechání bytu oběti za cenu stažení trestního oznámení.

Pravděpodobným důvodem je obava ze zveřejnění ve vztahu ke společenskému postavení pachatele.
Zde je třeba podotknout, že projevy domácího násilí nekorespondují pouze s nízkým vzděláním a méně prestižním zaměstnáním, jak může být mylně považováno, ale spíše naopak.

Nejvíce pachatelů-agresorů dosáhlo vysokoškolského a středoškolského vzdělání a až na posledním místě figurují pachatelé se vzděláním základním. Nejvíce jsou napadány ženy v domácnosti, na mateřské dovolené, dále administrativní pracovnice, ekonomky, ale i učitelka, lékařka aj.4)

Následky domácího násilí a vliv modelů chování

Následky domácího násilí bývají dlouhodobé a zanechávají nejen fyzické, ale především psychické rány. Psychické násilí zpravidla doprovází všechny ostatní formy domácího násilí. Pokud se vyskytuje osamoceně, tj. nedoprovází ostatní formy násilí, je o to těžší jeho existenci prokázat.

Nejčastěji se vyskytuje v podobě citového vydírání, zesměšňování, užívání vulgarismů a nadávek. Nezřídka má i podobu nejrůznějších příkazů, zákazů, izolací, kontrol, odpírání jídla a spánku, zamykání, vydírání, vyhrožování apod.

Formy fyzického násilí jsou nejčastěji u obětí prezentovány hematomy v obličeji a stopami po pálení cigaretami, otřesem mozku, zlomeninami žeber, lícních kostí, přeraženým nosem, trháním vlasů, vyraženými zuby a dalšími úrazy v důsledku demolování bytového zařízení. Rovněž průkaznost sexuálního násilí ze strany partnera je obtížná z důvodu absence objektivního důkazního materiálu i vzhledem k situaci, ve které probíhá.

Posuzování věrohodnosti výpovědi je problematické, jestliže je oběť vystavena velkému psychickému tlaku a obavám z dalších atak agresora. Sexuální násilí znamená intenzivní útok na integritu ženy a je spojeno s morálními, psychickými a sociálními újmami oběti.

Následkem dlouhodobého násilí ze strany partnera řada žen trpí nejrůznějšími depresivními poruchami, úzkostmi a pracovní neschopností v důsledku napadení. Výjimkou nejsou ani pokusy o sebevraždu a snaha o únik v podobě závislostí na lécích nebo alkoholu. Rovněž se prokázal vztah mezi pohlavním zneužíváním v dětství a výskytem nadměrné obezity nebo bulimie.

Oběti domácího násilí se za svou situaci v rodině stydí, snaží se ji v počátcích samy zvládat a partnera omlouvat z přepracování a stresu a doufat, že se to nebude opakovat. Uvědomují si svou závislost na partnerovi, na bydlení, na jeho vlivu a uvědomují si i vlastní společenskou "újmu" v případě zveřejnění a upoutání pozornosti na problém, který není společností pozitivně akceptován, ale spíše odmítán.

Řešení situace domácího násilí není jednoduchou záležitostí, neboť oběť domácího násilí musí dát výslovný souhlas k zahájení trestního stíhání svého partnera. V tom okamžiku se celá záležitost stává veřejnou a ze strany agresora započne nátlak k odvolání souhlasu s trestním stíháním. Jestliže manželé žijí stále ve společné domácnosti, mohou se pouze některé zjevné formy domácího násilí vystřídat za méně zjevné a hůře prokazatelné.

V tomto smyslu se stává postavení oběti ještě složitější. Absence svědků a společenský nátlak vede ke snižování věrohodnosti výpovědi oběti, která se v mnoha případech raději stáhne a snaží se uplatňovat některé z těchto preventivních strategií:
  • snaží se své chování přizpůsobit požadavkům svého partnera a buď se mu vyhýbá, anebo se jej snaží příznivě naladit z důvodu minimalizace jeho hněvu a zmírnění jeho agresivity,
  • snaží se o konfrontaci a řešení vzniklé situace.
Je však třeba si uvědomit, že teprve nesnesitelnost a dlouhodobá latentnost domácího násilí vede k jeho zveřejnění a nutnosti řešení. Pro oběť domácího násilí to však již v této situaci znamená značnou citovou vyhaslost, označovanou jako syndrom "bité ženy", pro kterou může být i pomyslným východiskem zkratkovité řešení situace a použití násilí, nástroje, zbraně.

V souvislosti s krizí rodiny se hovoří o "transgeneračním přenosu" chování přecházejícího z rodičů na děti v jejich původní rodině a dále v dospělosti opět na jejich děti. Hovoříme tak o modelovém chování rodičů, které se uplatňuje i v případě násilného chování jednoho z partnerů v rodině.

V souvislosti s průzkumy týraných žen se prokazuje, že v rodině jejich partnera, který se rovněž dopouštěl násilí, otec bil matku, byl v rodině dominantní a vyžadoval poslušnost a trestal i děti, včetně syna i dcery.

Průzkumy rovněž ukazují na další významné a až dosud opomíjené skutečnosti související s domácím násilím: 75 % ze zkoumaného vzorku žen, které se léčí ze závislosti na drogách nebo alkoholu, bylo obětí incestu nebo pohlavně zneužito v dětském věku, 80 % mužů z tohoto vzorku, kteří byli pohlavně zneužiti v dětském věku, jsou v dospělém věku závislí na drogách nebo alkoholu.5)

Sexuální násilí na dětech v rodině

Těmto otázkám se začala u nás věnovat větší pozornost až v posledních deseti letech, ačkoliv zahraniční výzkumy poukazují na fenomén sexuálního zneužití v dětství a incestu již začátkem 8O. let. Východiskem řešení těchto otázek byly právě výzkumy žen - obětí incestu v dětství a jejich následná psychiatrická léčba.

Právě intrafamiliární zneužití mívá následky pro oběť nejtragičtější. Tyto zážitky jsou dlouhodobé a celoživotně poznamenávají oběť v citové oblasti a mají důsledky při výchově vlastních dětí v rodině: jejich rodičovské role jsou významně nejistější, mají menší smysl pro rodičovskou zodpovědnost, ve svých požadavcích na děti jsou nezralejší a poskytují svým partnerům menší podporu.

Tento zážitek z dětství může později v dospělosti narušit schopnost navazovat partnerské vztahy, vést k závažným sexuálním dysfunkcím nebo k promiskuitnímu sexuálnímu chování. Řada odborníků v této souvislosti poukazuje na význam rodiny, neboť v rodině se vytváří počáteční vztah dítěte k sexualitě, a na význam sexuální výchovy a informovanosti dítěte.6)

Intrafamiliární zneužívání patří mezi nejstarší společenská tabu, přesto je většina případů sexuálního zneužívání dětí právě obětí tohoto druhu chování.
Obecně mezi pachateli sexuálního zneužívání dětí převažují rodiče nebo blízcí příbuzní.7) Z toho důvodu jsou sledovány tzv. rizikové faktory pro vznik tohoto chování, kterými jsou: dysfunkčnost rodiny, soužití matky s dítětem a jeho nevlastním otcem, uzavřenost rodiny postrádající další sociální síť, rigidní patriarchální hierarchie, neuspokojivé partnerské vztahy a zmatenost rolí, která je posilována patologickým emocionálním kontaktem ze strany otce, který mezi matkou a dítětem chybí a který dítě postrádá.

Mezi další rizikové faktory v rodině jsou řazeny osobnostní charakteristiky rodičů. Výsledky mnoha výzkumů se shodují na několika společných rysech pro oba rodiče: nízká extroverze, nízká emocionální vřelost, nízké sebevědomí a neuspokojivé dětství. Mezi další rizikové faktory patří aspekty sociální a ekonomické, např. ekonomická závislost matky na partnerovi, bytová otázka, ale i větší společenská liberalizace (pornografie, sexuální turistika, prostituce.8) Některé výzkumy poukazují na zvýšené riziko sexuálního intrafamiliárního zneužití dětí s postižením, dětí zanedbávaných a dětí s dočasnou nepřítomností matky (hospitalizace, lázně).

Modelové charakteristiky dětských obětí intrafamiliárního sexuálního zneužívání

Otázka věku obětí u tohoto násilí patří mezi nejzásadnější. Výsledky mnoha výzkumů se shodují na tom, že nejkritičtějším obdobím je předškolní věk a mladší školní věk - na rozdíl od extrafamiliárního sexuálního násilí - a rizikovější skupinou jsou dívky než chlapci. Není rozhodující sociodemografický faktor oběti. To znamená, že stejné riziko vykazují děti žijící ve městě jako na vesnici. Nerozhoduje ani vzdělání v rodinách obětí sexuálního zneužívání.

Model ukazuje, že u každé třetí zneužité dívky je agresor osoba známá z okruhu rodiny nebo z rodiny samotné. Každého druhého sexuálního zneužití se dopustil člen rodiny, muž v roli otce je nejčastějším sexuálním agresorem. Každé druhé sexuální zneužívání se odehrává doma, opakovaně, dlouhodobě a dominuje heterosexuální forma násilí. Pouze každá čtvrtá dívka se svěřila.9)

To znamená, že většina obětí nevyhledá odbornou pomoc a tato zkušenost se transformuje do modelu chování, které má následky na výchovu vlastních dětí a na utváření rodinného klimatu v budoucí rodině.

Model sexuálního zneužití chlapce je poněkud odlišnější. Výsledky výzkumu prokazují náhodnost a ojedinělost kontaktu s preferencí homosexuálního zneužití. Uvádí se, že v dětství byl každý čtvrtý až pátý muž sexuálně zneužit, přičemž za dvě třetiny sexuální agrese vůči chlapcům je zodpovědná cizí osoba, za třetinu osoba známá (učitel, vychovatel, vedoucí kroužků aj.). Rovněž i tyto oběti se se svou zkušeností zpravidla nesvěřují a nevyhledávají pomoc.10)

Motivace chování pachatelů sexuálního násilí nebyla zjištěna. Skutečností je, že tito pachatelé zneužívají své postavení, moc a emocionální vztahy v rodině. Jednou z příčin vzniku kombinovaného násilí sexuálního a tělesného bývá alkoholová nebo drogová závislost rodiče a nezaměstnanost.

V řadě případů sexuální rodičovské agrese se ale jedná o navenek zcela funkční rodinu tzv. střední vrstvy bez zjevných známek dysfunkčnosti nebo zanedbávání dětí. Většina těchto otců mívá vyšší vzdělání a dobrou společenskou úroveň, takže se nepředpokládá existence těchto patologických projevů chování.

Intrafamiliární sexuální zneužívání dětí je problémem s vysokou latentností majícím pro oběť dlouhodobé a celoživotně trvalé následky. Situace oběti intrafamiliárního sexuálního násilí včetně vyrovnávání se s následky prožitého traumatu je proto velmi složitá.

Průběh sexuálního zneužívání dítěte a vyrovnávání se s následky traumatu

Sexuální zneužívání dítěte v rodině má svou specifickou vztahovou a časovou dynamiku. Prameny uvádějí průměrnou délku intrafamiliárního zneužívání asi 3 roky. Dalším zásadním prvkem je dynamika utajování, jako možnost dítě zneužívat a současně ho chránit před následky odhalení. K utajování jsou užívány dospělými nejrůznější strategie zahrnující projevy neverbální komunikace, nejrůznější formy manipulace, ale i vyhrožování tělesným násilím, separací aj. Dynamika odhalení je dalším nezbytným krokem v procesu intrafamiliárního zneužívání, která je předpokladem a podmínkou vedoucí k jeho zastavení.

Má dvě formy: náhodné odhalení nebo záměrnou iniciativu jeho účastníků. Reakce na odhalení je následnou vývojovou událostí a týká se již všech členů rodiny.
Intrafamiliární zneužívání je pro dítě velkou duševní krizí, která má i v tomto případě svůj průběh. Nejprve nastává fáze šoku, kdy dominuje snaha o vytěsnění traumatu. Tato fáze může trvat i několik měsíců, v průběhu kterých dochází k mobilizaci obranných mechanismů, které mohou mít podobu regrese, vytěsnění, úniku do fantazie, popření, mohou vyústit v sebepoškozování nebo sebevraždu, v požívání drog, alkoholu aj.

Celý průběh krize souvisí úzce s rodinným zázemím, osobnostní charakteristikou oběti a strategií zvládání stresu. Průběh zvládání tohoto traumatu je popisován pomocí modelu čtyř traumatogenních dynamik, které vypracoval D. Finkelhor:11)
1. bezmocnost,
2. stigmatizace,
3. pocit zrady,
4. traumatická sexualizace.
Vznik bezmocnosti předchází narušování osobní integrity dospělým a selhání systému obranných mechanismů, který si dítě utvořilo, včetně selhání důvěry jeho nejbližších. Celou situaci subjektivně dítě vnímá jako vysoce zraňující, poznamenávající, "stigmatizující", s pocitem viny a nemožnosti se zařadit zpět do společnosti.

Negativní zkušenost s nejbližším členem rodiny způsobí, že již nevěří ani dalším dospělým autoritám, a tato zkušenost se promítá i do následujících životních situací. Nepřiměřená a nadměrná sexuální stimulace dítěte vyvolává i nepřiměřenou intenzitu sexuálních pocitů dítěte, což má za následek vznik řady dalších psychických traumat různého stupně.

Krizová intervence a terapie

Úkolem krizové intervence obecně je dosáhnout u klienta porozumění danému problému, orientovat se v něm a vzbudit schopnost jej řešit. Prvním a zásadním krokem je stabilizace duševního stavu a uklidnění. Protože se v těchto případech jedná především o problematiku vztahovou a emocionální, je třeba zvolit takové techniky vedení klienta, které by navodily atmosféru empatie, nedirektivnosti a citové opory.

U zneužívaných dětí by měla být v prvním případě zajištěna jejich bezpečnost před dalším násilím a před dalším narušením rodinného systému. Formy intervence mohou být různé, přičemž musí být dodržen soulad všech právních, protektivních i terapeutických postupů. Terapeutická intervence se skládá z několika etap:
  • okamžité zastavení sexuálního násilí,
  • zapojení do terapie a spolupráce sexuálního agresora,
  • obnovení přirozené komunikativní i behaviorální roviny mezi rodiči a dětmi,
  • posilování vztahu matka - dítě,
  • úprava partnerských vztahů,
  • korekce a ověření vztahu oběť - agresor.
Všechny tyto kroky jsou však závodem na dlouhou trať, ne vždy se podaří je s úspěchem vyřešit a zpravidla vždy u oběti násilí přetrvávají následky na celý život. I při dobré snaze o pomoc oběti vždy dochází při opakovaném sdělování zážitků spojených s násilím k druhotnému zraňování, které je označováno jako sekundární viktimizace. V institucích, které byly založeny na jejich ochranu, existuje i tzv. systémové týrání, ke kterému dochází v případech, kdy:
  • je věrohodnost výpovědi dítěte zpochybňována a dítě je označeno za lháře,
  • je nařizována opakovaná výpověď,
  • dochází k ponižování dítěte komunikací i vztahem pracovníků,
  • dojde k umístění pachatele do vězení a dítěte do dětského domova a rodina je ponechána bez intervenčního zásahu,
  • dítě má nedostatek informací k respektování svých práv a osobnosti nebo jsou mu podány nepřiměřeně jeho věku.
Otázkám systémového týrání dítěte se příliš pozornosti nevěnuje, o čemž svědčí mnohé postupy pracovníků nejrůznějších institucí při řešení právě těchto případů.

Zdroj:Klikni !

Domácí násilí – Pozor na alkohol!

27. ledna 2009 v 15:12 | ♥Naposledy.cz♥

Domácí násilí - Pozor na alkohol!

Pokud si myslíte, že se vás domácí násilí netýká, žijete v hlubokém omylu. Obzvlášť když se násilníkovi dostane do ruky alkohol, bývají následky domácího násilí závažnější.
Domácí násilí se odehrává za zavřenými dveřmi domácností, takže okolí o něm buď nemá tušení nebo "nechce řešit problémy cizích", a tak je těžké ho identifikovat. Ženy, které se s ním nesetkaly na vlastní kůži, mají tendenci vidět oběť jako zmlácenou plačící chudinku a pachatele jako nevzdělaného statného cholerika.

Jenže opak bývá pravdou, domácí násilí není výsadou primitivů. Svědčí o tom příběhy vysokoškolaček a jejich tyranů, rovněž vysokoškolsky vzdělaných lidí. MUDr. Karel Nešpor, primář oddělení závislostí v Psychiatrické léčebně v Bohnicích říká, že k domácímu násilí dochází často za situace, kdy před událostmi oba nebo jeden z aktérů pili alkohol.

"Přítomnost alkoholu byla udávána u dvou třetin všech případů násilného chování. Zahraniční prameny uvádějí, že domácí násilí pod vlivem alkoholu bývá závažnější a mívá horší následky," říká odborník. Pro ty, kteří chtějí vědět, jak se chránit před domácím násilím i pro ty, kteří mají sklony k agresivitě, připravil následující článek.

Jak se chránit před domácím násilím

  • Vyhýbat se alkoholu a drogám. Výzkumy z různých zemí i z České republiky ukazují, že mnoho obětí násilných trestných činů bylo v době činu pod vlivem alkoholu. Je to pochopitelné, opilá oběť se hůře brání a nebývá dost opatrná.

  • Přítomnost dalšího člověka nebo více lidí už sama o sobě někdy stačí, aby se nebezpečný člověk uklidnil. Máte-li v nebezpečné situaci možnost přivolat pomoc, udělejte to. I rozčilení lidé nebo opilí se lépe ovládají před svědky. Tam, kde existuje větší riziko (např. zbraň) nebo kde k násilí došlo, je správné volat policii.

  • Pokud je to možné, odstraňte z okolí opilého člověka nebezpečné předměty.

  • V kritické situaci je lépe být blíže dveřím.

  • Osvědčuje se udržovat bezpečnou vzdálenost (nejméně delší než délka natažené paže). Na útok z delší vzdálenosti se dá lépe reagovat a fyzicky odstup napomáhá i odstupu psychologickému.

  • Kromě vzdálenosti je třeba pamatovat i na další složky mimoslovní komunikace, např. hovořit klidným, hlubším a tišším hlasem a vyhnout se prudkým gestům a pohybům, které by si druhý mohl vykládat jako útok nebo ohrožení. Opilý, zfetovaný, duševně nemocný nebo rozčilený člověk vnímá totiž často spíše právě tyto složky komunikace než věcné argumenty.

  • To, co možnému agresorovi říkáme, by mělo být jednoduché a jednoznačné. Schopnost vnímat složité věty je u intoxikovaných lidí zhoršená.

  • Osvědčuje se oslovovat druhého člověka jménem, dáváme tak najevo respekt a spíše se uklidní.

  • Doporučuje se také nabídnout, aby se potenciální agresor posadil. Jestliže to přijme, riziko útoku pronikavě klesá.

  • Z toho, že došlo k násilí, nebo z vyhrožování je třeba vyvodit důsledky: např. podat trestní oznámení, trvat na tom, aby se manžel protialkoholně léčil nebo se přestat s agresivním člověkem stýkat. Od roku 2007 existuje možnost, aby policista na dobu deseti dnů vykázat útočníka ze společných prostor. Lze se také obrátit na soud. Ten může vydat předběžné opatření, kterým uloží útočníkovi, aby dočasně opustil společně obývaný prostor a jeho okolí, nevstupoval do něj a aby se zdržel setkávání s obětí. Předběžné platí měsíc a dá se prodloužit.

  • S opilým člověkem nemá velký význam se přít nebo ho přesvědčovat o nutnosti léčení. Po vystřízlivění může být ale takový rozhovor velmi prospěšný.

  • Vleklé rodinné problémy řešte. Pomoci může například poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, i o svátcích se lze obracet 24 hodin na Centrum krizové intervence, tel. 284 016 666.

Doporučení těm, kdo mají sklon k agresivitě:

Uvedené postupy můžete kombinovat a zvýšit tak jejich účinnost.
  • Vyhněte se alkoholu a drogám, protože zhoršují sebeovládání.

  • Na situaci, kdy byste se mohl dát vyprovokovat, se předem připravte. Můžete si například její zvládnutí předem nacvičit.

  • Uvědomte si, kde máte "červené knoflíky", tj. tlačítka, po jejichž zmáčknutí se začnete automaticky vztekat. Nenechte se ovládat lidmi, kteří vaše červené knoflíky mačkají pro zábavu. Příště při jejich zmačknutí zachováte klid. To bude překvapení!

  • Většina lidí se zklidní, když dýchá pomalu, zhluboka a do břicha a dlouze vydechuje.

  • Raději opusťte rizikovou situaci, než abyste se přestali ovládat. Problém většinou vyřešíte mnohem lépe s odstupem a nadhledem.

  • Uklidnění pomáhá i tělesná aktivita nebo práce (třeba delší procházka nebo bezpečné cvičení).

  • Jestliže se vám podaří se situaci zasmát a probudit v sobě smysl pro humor, je velmi pravděpodobné, že hněv zeslábne nebo zmizí.

  • Pomáhá také relaxace. Můžete se uvolnit celkově nebo si nenápadně uvolnit pouze břicho, ruce či obličej.

  • Speciální technika, která byla vytvořena právě k zvládání hněvu, je semafor. Představte si světla semaforu, při červené zastavte automatické agresivní jednání, při žluté porovnejte své možnosti (vyřešit situaci žertem, odejít, přejít to mlčením atd.) a vyberte si nejvhodnější eventualitu. Nakonec při zelené vybranou možnost realizujte. Dodatečně pak můžete zhodnotit, jestli jste zvolili správně. To vám pomůže se příště rozhodovat ještě lépe.

  • Jestliže vám semafor připadá příliš složitý, prostě si uvědomte negativní následky případné agrese a výhody toho, když se ovládnete.

  • Zpomalte. Hněv má blízko k primitivním částem osobnosti, které reagují rychle a ukvapeně. Vy naopak potřebujete jednat chytře a s rozmyslem.

  • Už to, že si hněv hned na začátku uvědomíte a pojmenujte ho jako hněv, vám ho pomůže lépe zvládnout.

  • Se sebeuvědomováním souvisí také uvažování o příčinách hněvu a agrese. K nejčastějším příčinám patří duševní bolest a zklamání z toho, že člověk nedostává něco, nač si dělá právo. I kdybyste při uvažování o příčinách hněvu na nic nepřišli, zaměstnáte tak rozumnější část mozku, a tak se ovládnete lépe.

  • Jste-li v kontaktu s rozhněvaným člověkem, uvědomte si, že je to jeho hněv, ne váš. Nepřistupte na stupňující se konflikt. Např. paní A řekne panu A něco nepříjemného, pan A odpoví ještě ostřeji, paní A začne křičet, pan A křičí ještě hlasitěji atd. Tyto tzv. eskalující (stupňující se) konflikty jsou zbytečné a při troše rozvahy se jim dá zpravidla vyhnout.

  • Raději opusťte rizikovou situaci, než abyste se přestali ovládat. Problém většinou vyřešíte mnohem lépe s odstupem a nadhledem. A také uvažujte o nějaké formě psychoterapie, rodinné terapie nebo krizové intervence. Centrum krizové intervence, kam se lze 24 hodin denně anonymně obracet, má číslo 284 016 666.


Zdroj:Klikni !

Cíle práce,je popsat strukturu násilného chování v rodinách

26. ledna 2009 v 17:50 | ♥Naposledy.cz♥
2. 1 Cíle práce
Cílem mé diplomové práce je popsat strukturu násilného chování v rodinách na okrese Tábor v průběhu roku 2002. Z této práce by mělo vyplynout, kolik případů, které by se daly kvalifikovat jako domácí násilí, se na území okresu Tábor skutečně dostalo až do fáze trestního řízení. Jakého trestného činu dle konkrétního paragrafu trestního zákona se násilníci vůči svým obětem v rodině dopouštějí.

Měla by dát odpověď na otázku, která z výše uvedených skupin se s nejčastěji stala v tomto roce obětí domácího násilí a kdo ze členů rodiny se nejčastěji projevoval jako agresor, zda se jednalo o krátkodobé, dlouhodobé nebo opakované násilí.


Současně jsem se pokoušel zjistit, jaké mají občané povědomí o domácím násilí, jestli znají formy domácího násilí a co je podle nich jeho příčinou. Kde by jako oběť hledali pomoc a zda si myslí, že násilí v rodinách okresu Tábor je či není běžným jevem, kdo se podle dotázaných občanů nejčastěji stává obětí domácího násilí.

Také mne zajímalo, jestli dotázané osoby mají s domácím násilím vlastní zkušenost, zda se s ním ve své rodině setkali, v jaké podobě, co bylo jeho příčinou, zda bylo krátkodobé nebo dlouhodobé, jakým způsobem se bránili, kde vyhledali pomoc a k jakým důsledkům domácí násilí v jejich rodině vedlo a jak jej byli nuceni řešit. Jedna z otázek směřovala k tomu, zda se dotázaná osoba, sama dopustila agresivního chování proti členům vlastní rodiny.


Pojmem domácí násilí bych v krátkosti označil jakoukoliv formu násilného chování, ať už se jedná o fyzické napadání, verbální vyhrožování, ekonomické vydírání, psychický nátlak, sexuální obtěžování, nucená izolace nebo jiné násilí, či různé kombinace tohoto násilného jednání, které se děje v úzkém rodinném kruhu mezi nejbližšími příbuznými.

K většině případů násilí mezi rodinnými příslušníky dochází přímo v domácím prostředí, v prostředí, které je všem aktérům důvěrně známé, a kde by se všichni členové rodiny měli cítit bezpečni, kde by měla vládnout láska a porozumění. Často je agresivní muž k ženě, jindy rodiče k dětem, někdy se děti chovají násilně ke svým, zejména starším rodičům. Konflikty s velmi intenzivním násilím vznikají i mezi sourozenci.

Dlouhá léta bylo domácí násilí považováno za záležitost soukromou, která se odehrává za zavřenými dveřmi rodin, kde nelze uplatňovat kontrolu jako na veřejném místě.

Domácí nasilý, týrání

23. ledna 2009 v 22:29 | ♥Naposledy.cz♥
VI. ZÁVĚR


Prvořadým cílem by měla být prevence a intervence, a ne trestní stíhání a potrestání pachatele, které problém stejně nevyřeší. Důležitá je pomoc při odstranění násilných konfliktů a stabilizace situace v rodině vhodným zásahem z vnějšku. Násilí páchané v soukromí ohrožuje nejen zdraví a život oběti, ale i vývoj dětí, které v takové rodině vyrůstají a nezřídka se z nich v dospělosti stávají rovněž agresoři ve vlastních rodinách. A to se musí stát ze záležitosti soukromé, záležitostí, která patří do oblasti trestně právní, do ochrany lidských práv, kde úloha státu je nezpochybnitelná.


Přínosem mé práce bylo zjištění a vyhodnocení současného stavu na úseku problematiky domácího násilí v okrese Tábor. Dále zvýšená informovanost široké veřejnosti v dané oblasti, především distribucí 500 dotazníků. Přestože se jich nakonec vrátilo řádně vyplněných a použitelných 230, určitě si je většina lidí, a s nimi snad i rodinní příslušníci či spolupracovníci, alespoň přečetla a nad danou problematikou se zamyslela. I to, že více než polovina oslovených občanů dotazník nevyplnila, svědčí o tom, že je potřebné zvýšit informovanost o rodinném násilí, aby se lidé o něm nebáli hovořit a veřejně je odsoudit. I z tohoto důvodu jsem se rozhodl publikovat tuto diplomovou práci na webových stránkách www.tabor.cz, které jsou hojně navštěvovány občany táborského okresu, a tím jim více přiblížit problematiku domácího násilí a poskytnout rady a doporučení v případě, že se s ním sami setkali.


Při této mé práci, zaměřené na oblast domácího násilí jsem u obyvatel táborského okresu zjistil strukturu násilného chování v rodinách v průběhu roku 2002. Současně jsem zjistil, jaké mají občané povědomí o domácím násilí, zda se s ním setkali a byli nuceni jej řešit a jakým způsobem. Tím jsem splnil vytýčený cíl mé diplomové práce. Vzhledem k provedeným výzkumům došlo i k plné verifikaci mých pracovních hypotéz.


Na úplný závěr bych chtěl uvést několik rad a doporučení pro oběti domácího násilí.

Pro ženu, která sama uvažuje, že vztah opustí:
· Napadne-li vás partner, nechte si vystavit potvrzení od lékaře. Je pravděpodobné, že později budete muset prokazovat, co se stalo.
· Zjistěte si kam se můžete obrátit o pomoc (specializovaná organizace, rodinná poradna, oddělení péče o děti, rodiče, přátele).
· Dejte si pozor, komu řeknete o plánovaném odchodu a budoucím místě svého pobytu. Někdo by mohl informovat vašeho partnera.
· Rozvažte, jak o odchodu informovat děti (je nutné vzít v úvahu jejich věk), vyhněte se kritizování či pomlouvání otce.
· Nestyďte se za to, co se vám děje - vy nejste zodpovědná za chování někoho jiného. Uvědomte si, že i vy máte šanci vytvořit s někým dobrý vztah. Ostatně, být po určitou dobu sama, není tak hrozné. Pamatujte si, že násilí, které se nezastaví v samotném zárodku, se bude stupňovat!
· Týraná či ohrožovaná žena by nikdy neměla odcházet bez dětí, to se někdy stává u žen, které cítí psychické týrání. Pro tento způsob týrání se těžko opatřují důkazy a opuštění dětí svědčí proti tomu, kdo je opustil, zejména, když najde útočiště u jiného muže.

Při odchodu od násilnického partnera si s sebou vezměte:
· občanský průkaz
· rodný list váš a vašich dětí
· školní a zdravotní záznamy vašich dětí
· peníze, vkladní knížky, doklady o sporožiru a pojištění
· doklady, které mohou prokázat váš podíl na společném majetku (dekret na byt)
· vaše cenné věci
· pasy
· osobní věci a oblíbenou hračku dítěte
· adresář, vizitky, základní adresy
· nejste-li v přímém ohrožení života, neodcházejte bez dětí, mohlo by být pro vás velmi obtížné je později získat zpět. (17)

Ale i sám občan může pomoci:

Pokud znáte někoho, kdo žije ve vztahu plném násilí nebo máte podezření, že někdo z vašich přátel, příbuzných či známých je obětí domácího násilí, nebojte se jí nabídnout pomoc. Můžete tím zachránit život nebo ochránit zdraví této osoby. Můžete ji podpořit následujícími kroky:


· Přistupujte k ní s pochopením, laskavostí, bez jakéhokoli náznaku obviňování.
· Řekněte jí, že není sama, že podobnou situaci zažívá mnoho lidí. Pohovořte s ní o tom, jak se násilí vyvíjí.
· Buďte dobrým posluchačem.
· Poškozená osoba se musí rozhodnout sama, zda bude násilí dál snášet.
· Mějte pochopení pro to, že je pro ni nadále těžké od partnera odejít. Některým ženám se podaří osvobodit se od své závislosti na partnerovi až po několika pokusech.
· Snažte se dodat jí odvahu hledat řešení nastalého stavu a pomozte jí se v situaci vyznat.
· Zeptejte se j, jestli utrpěla fyzické poškození. Jděte s ní k lékaři nebo do nemocnice a doporučte jí, ať si nechá vystavit potvrzení o svém stavu. Pomozte jí ohlásit napadení na policii, jestliže se tak rozhodne.(21)
· Naplánujte s ní, jak bezpečně opustit domov. Nikdy ji však nepodporujte či nenuťte chovat se podle této strategie, pokud sama věří, že by se ocitla v dalším (případně mnohem větším) nebezpečí.


Zdroj:Klikni !

 
 

Reklama
Reklama