STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Deprese

Pozor na syndrom vyhoření

28. března 2017 v 13:21 | Admin
Jednou za čas si dejte menší pauzu. Možná budete zažívat pocity frustrace, že vaše snaha nepřináší žádné ovoce a nedaří se vám svého kamaráda povzbudit. Je důležité nebrat si pesimismus depresivního člověka osobně - jde o příznak jeho nemoci a ne o reakci na vaše snahy. Pokud máte pocit, že vám to bere příliš mnoho energie, dejte si pauzu a věnujte se něčemu, co máte rádi a co vás baví.


  • Je to důležité hlavně pokud s depresivním člověkem žijete a nemůžete si od něho odpočinout.
  • Svoji frustraci směřujte na jeho nemoc, ne na něho samotného.
  • I když spolu nějakou dobu nebudete trávit čas, zavolejte kamarádovi alespoň jednou denně a zeptejte se, jak se má.


Pečujte o sebe. Je snadné se nechat pohltit problémy svých blízkých a zapomínat na sebe. Mohli byste se také "nakazit" depresí svého kamaráda, nebo byste mohli zabřednout do vlastních problémů. Uvědomte si, že vaše pocity frustrace a beznaděje jsou naprosto normální.
  • Pokud máte své vlastní osobní problémy, které musíte řešit, možná nebudete schopni zároveň pomáhat svému kamarádovi. Nevyužívejte jeho depresi k tomu, abyste se vyhnuli svým vlastním problémům.
  • Rozpoznějte včas, kdy kvůli své snaze pomoci kamarádovi, začínáte zapomínat sami na sebe a nevěnujete se tomu, co se vás týká. Pokud je na vás váš depresivní kamarád závislý, není to dobré ani pro jednoho z vás.
  • Pokud máte pocit, že vás kamarádova deprese silně ovlivňuje, vyhledejte pomoc. Je možné, že sami budete potřebovat psychoterapii.

Udělejte si čas sami pro sebe, bez svého depresivního kamaráda. Je sice možné, že jste pro něj opravdu nedocenitelná duševní i fyzická podpora, ale nezapomínejte si vyhradit nějaké "osobní volno", ve kterém si můžete užívat zdravý a uvolněný život.
  • Stýkejte se s mnoha přáteli a příbuznými, kteří netrpí depresí a užívejte si jejich společnost.

Dbejte o své zdraví. Choďte ven, trénujte na pětikilometrový běh nebo nakupujte na farmářských trzích. Dělejte všechno proto, abyste si uchovali svou vnitřní sílu.

Najděte si čas na smích. Pokud nedokážete svého depresivního kamaráda rozesmát, choďte alespoň vy ven s vtipnými lidmi, pusťte si nějakou komedii, nebo si přečtěte nějaký veselý článek na internetu.


Neobviňujte se za to, že si chcete užívat svůj život. Váš kamarád je v depresi, ale vy nejste a máte veškeré právo si užívat všeho, co život nabízí. Připomínejte si, že když se nebudete cítit dobře vy sami, nebudete schopni pomoci ani svému kamarádovi.


Vzdělávejte se ohledně deprese. Pokud pomáháte někomu s depresí je nezbytné, abyste pochopili, čím dotyčný prochází. Většina lidí si neumí ani představit jaké to je, bojovat s nemocí typu deprese. Všeobecná ignorace pak život depresivním lidem ještě ztěžuje. Mít někoho, kdo nesoudí a nekritizuje, ale kdo umí podpořit a dodat odvahu, může pro některé z nich být opravdová záchrana života. Přečtěte si o depresi více a poraďte se s odborníkem na duševní zdraví nebo s někým, kdo sám depresí v minulosti trpěl.

  • Pokud to jen trochu jde, zavolejte vždycky nejdříve zdravotnickou záchrannou službu, jestliže přijde krize a kamarád vážně uvažuje o sebevraždě. Netahejte do toho policii. Staly se případy, kdy policejní intervence dohnala lidi s mentálním onemocněním ke smrti, nebo jim způsobila vážné trauma. Pokud to jde, raději požádejte o pomoc někoho, o kom víte že má správné vzdělání a praxi v oboru psychiatrie či psychologie a kdo umí překonávat krize.[29][30][31]
  • Sledujte náznaky toho, že kamarád uvažuje o sebevraždě. Prohlášení jako "Kéž bych byl mrtvý," nebo "Už nechci vůbec žít" MUSÍTE brát vážně. Lidé, trpící depresí, kteří mluví o sebevraždě, to nedělají kvůli přitáhnutí pozornosti. Pokud někdo, na kom vám záleží, má jasné sebevražedné sklony, co nejdříve o tom informujte lékaře nebo jiného odborníka.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-pomoci-%C4%8Dlov%C4%9Bku,-kter%C3%BD-trp%C3%AD-depres%C3%AD

Buďte tady a snažte se zlepšit každodenní život svého blízkého, trpícího depresí.

28. března 2017 v 13:18 | Admin

Zůstaňte v kontaktu. Zavolejte kamarádovi, napište mu povzbudivý dopis, nebo ho navštivte. Dáte mu tím najevo, že mu budete stát po boku za každých okolností. Existuje spousta způsobů, jak zůstat v kontaktu s lidmi, na kterých vám záleží..
  • Snažte se vídat tak často, jak jen to bude možné, aniž by to někoho z vás obtěžovalo.
  • Pokud jste pracovně vytíženi, pište pravidelně emaily.
  • Jestli nemůžete každý den kamarádovi zavolat, alespoň si pište textové zprávy.
Vytáhněte kamaráda na procházku. Možná že vašemu blízkému udělá dobře, i kdyby jen o trochu, když na chvíli opustí svůj byt. Pro člověka, trpícího depresí, může být opuštění domu samo o sobě nepředstavitelně těžké. Navrhněte něco, co spolu můžete podniknout na čerstvém vzduchu.
  • Nemusíte spolu hned trénovat na maraton. Zajděte si na dvacetiminutovou procházku. Je možné, že vašemu blízkému bude o trochu lépe, když stráví nějakou dobu fyzickou aktivitou na čerstvém vzduchu.

Jděte do přírody. Některé studie ukazují, že spojení s přírodou snižuje hladinu stresu a zlepšuje náladu. [23] Podle průzkumu může procházka po zelené ploše dostat mysl člověka do meditativního stavu, což pomáhá další, hlubší relaxaci a zlepšuje náladu.


Užívejte si spolu sluníčko. Když se vystavíte slunečním paprskům, zvýší se vám hladina vitamínu D, který taktéž zlepšuje náladu. I krátké posezení na lavičce za slunečného dne může pomoci.

Podpořte kamaráda v hledání nových zájmů a koníčků. Rozptýlí se a soustředí svou pozornost na něco jiného než na svou depresi, i kdyby jen na chvíli. Bude mít navíc na co se těšit. I když byste samozřejmě nikoho neměli nutit do skákání padákem nebo studia japonštiny, když svému blízkému dodáte odvahu, aby si našel nějaké zájmy, pomůžete mu z deprese na chvíli vyklouznout.
  • Najděte pro depresivního kamaráda nějakou optimistickou literaturu, kterou si může přečíst. Můžete spolu třeba vyrazit do parku a číst si, nebo si o obsahu knížky povídat.
  • Přineste film od svého oblíbeného režiséra. Váš kamarád může díky vám objevit spoustu nových filmů, které si oblíbí, Když se budete dívat spolu, nebude si připadat tak sám.
  • Navrhněte kamarádovi, aby své pocity vyjádřil uměleckým způsobem. Kreslení, malování nebo psaní básní může vašemu blízkému pomoci vyjádřit jeho pocity. A je to další věc, kterou můžete podnikat spolu.

Oceňujte pokroky a úspěchy svého kamaráda. Vždycky když se mu podaří dosáhnout nějakého dílčího cíle, pochvalte ho a projevte uznání. I malé krůčky, například osprchování nebo nákup v samoobsluze jsou pro člověka, trpícího depresí velký pokrok.

Buďte tady a snažte se zlepšit každodenní život svého blízkého, trpícího depresí. Pobízejte ho, aby zkoušel nové věci a dostal se mezi lidi, ale nepřehánějte to - někdy je zkrátka nejlepší jednoduše stát kamarádovi po boku. Nebude se cítit tak osaměle.
  • Když tu pro kamaráda budete i při obyčejných činnostech jako je příprava oběda nebo sledování televize, mohou se vám podařit velké změny.
  • Depresivnímu člověku můžete jeho břemeno ulehčit právě tím, že mu pomůžete s každodenními věcmi. Může to být placení složenek, nákup jídla a základních potřeb, vaření, úklid nebo praní prádla.
  • Podle situace můžete zkusit zdravý fyzický kontakt (třeba objetí), který může postiženému pomoci cítit se lépe.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-pomoci-%C4%8Dlov%C4%9Bku,-kter%C3%BD-trp%C3%AD-depres%C3%AD

Než se pokusíte řešit jeho depresi vlastními silami, uvědomte si, že léčba deprese je složitá a přestože mu můžete do určité míry pomoci, měl by vyhledat odborníka.

28. března 2017 v 13:15 | Admin
Zjistěte, zda váš kamarád potřebuje pomoc lékařů. Než se pokusíte řešit jeho depresi vlastními silami, uvědomte si, že léčba deprese je složitá a přestože mu můžete do určité míry pomoci, měl by vyhledat odborníka. Existuje několik druhů terapeutů, každý má jiné schopnosti a jinou specializaci. Může se jednat o běžného psychologa, klinického psychologa nebo psychiatra. Můžete samozřejmě využít také kombinovaných služeb a navštěvovat více terapeutů.
  • Běžný psycholog: nabízí většinou takový druh terapie, který pomáhá vybudovat si určité návyky a překonat náročná životní období. Terapie může být krátkodobá nebo dlouhodobá, záleží na konkrétním problému a na cíli, kterého chce pacient dosáhnout.
  • Klinický psycholog: Tito lidé většinou provádějí testy, které potvrzují nebo vyvracejí diagnózu a proto se soustředí spíše na psychopatologii a na studium duševních poruch a nemocí.
  • Psychiatr: Může použít psychoterapii a celou škálu testů, ale většinou k nim lidé chodí tehdy, kdy jediná možnost léčby jsou medikamenty. Ve většině zemí světa mohou léky předepisovat právě pouze psychiatři.
Dejte svému blízkému nějaká doporučení. Zeptejte se známých na dobrého psychologa, poraďte se s přáteli, zajděte na místní zdravotní středisko, konzultujte problém se svým praktickým lékařem.
  • Existují i nejrůznější neziskové organizace, které vám mohou pomoci doporučit vhodného odborníka, působícího v místě vašeho bydliště.

Navrhněte kamarádovi, že mu sjednáte schůzku. Pokud si není kamarád jistý, zda chce vyhledat odbornou pomoc, můžete mu zkusit setkání zařídit vy sami. Pro některé lidi je těžké udělat první krok ke změně a to je právě chvíle, kdy můžete pomoci.


Doprovoďte kamaráda na první schůzku. Pokud mu to pomůže, doprovoďte svého blízkého do lékařské ordinace, aby cítil vaši podporu.
  • Pokud se vám podaří kontaktovat přímo lékařského odborníka, možná dostanete příležitost mu ve zkratce své obavy o kamaráda vysvětlit. Pamatujte ale, že každý profesionál se bude s kamarádem chtít setkat osobně a vyšetřit ho.

Podpořte svého blízkého v hledání toho pravého odborníka. Pokud první schůzka z nějakého důvodu nedopadla nejlépe, nevzdávejte to a snažte se ho přimět, aby zkusil jiného lékaře. Špatná zkušenost může často nemocného úplně odradit a vybudovat v něm nedůvěru. Pamatujte na to, že psychologové ani lékaři nejsou všichni stejní. Jestliže si váš blízký s terapeutem nesedli, pomozte mu najít jiného.

Navrhněte kamarádovi několik různých terapií. Nejčastěji se používají tři základní metody, každá je jiná a vede k jiným výsledkům. Jedná se o kognitivně behaviorální terapii, interpersonální terapii a psychodynamickou terapii. Vašemu blízkému prospěje, když bude problém řešit na několika úrovních, závisí samozřejmě na konkrétní situaci.
  • Kognitivně behaviorální terapie: Cílem tohoto druhu terapie je změnit postoje, předsudky a názory postiženého, které mohou vězet za příznaky deprese. Díky tomu se eliminují nebo alespoň změní škodlivé vzorce chování.
  • Interpersonální terapie: tato terapie se soustředí na to, jak se vyrovnat se životními změnami, vybudovat si sociální dovednosti a jak se vypořádat s různými aspekty mezilidských vztahů, které případně mohou vést až k depresi. Interpersonální terapie může být velmi účinná v případě traumatických událostí (například smrt v rodině), které spustily poslední depresivní příhodu.
  • Psychodynamická terapie: tento druh terapie se snaží pomoci pacientovi porozumět a vyrovnat se s pocity, které pocházejí z nevyřešených konfliktů. Psychodynamická terapie se soustředí na podvědomé, potlačované pocity.

Navrhněte kamarádovi, že by mohl začít brát léky. Antidepresiva mohou pacientovi s depresí opravdu pomoci, i během probíhající psychoterapie. Tyto léky ovlivňují neurotransmitery v mozku a účinkují proti potížím, které právě nefunkční transmitery u pacientů s depresí vyvolávají. Antidepresiva se dělí do několika kategorií, záleží na neurotransmiterech, které ovlivňují.
  • Nejběžnější antidepresiva jsou typu SSRI, SNRI, MAOI, a tricykliny. Na konkrétní přípravky se můžete podívat na internetu.
  • Pokud samotná antidepresiva nezabírají, terapeut může doporučit antipsychotika. Existují tři hlavní typy antipsychotik (aripiprazol, quetiapin, risperidon) a kombinovaná léčba antipsychotiky a antidepresivy (fluoxetin/olanzapin), která jsou schválena pro použití spolu s klasickými antidepresivy v případě, že samotná nezabírají.
  • Psychiatr může vyzkoušet několik různých medikamentů, než objeví ten, který funguje. Některá antidepresiva lidé nesnášejí příliš dobře. Je důležité abyste vy i kamarád sledovali, jak na něj které léky účinkují. Zapište si jakoukoliv nepříjemnou nebo negativní reakci a změnu nálady. Většinou přechod na jiné léky potíže rychle upraví.

Kombinujte medikaci s psychoterapií. Aby byl účinek léčby co největší, váš blízký by měl spolu s braním léků pravidelně navštěvovat svého terapeuta.


Povzbuzujte kamaráda, aby byl trpělivý. Jak vy, tak váš blízký musíte být trpěliví. Účinky terapie i léků jsou postupné. Než si kamarád všimne změny, může to trvat i několik měsíců intenzivní psychoterapie. Nikdy to nevzdávejte, dokud nedáte léčbě dostatek času na to, aby mohla zabrat.
  • Všeobecně platí, že trvalejší účinky antidepresiv se objeví až po třech měsících jejich užívání.

Pokud se chcete do léčby postiženého aktivně zapojit, budete možná muset požádat o svolení. Záleží na tom, v jakém jste vztahu. Abyste mohli získávat informace o zdravotním stavu, budete si možná muset obstarat plnou moc. Údaje o zdravotním stavu jsou většinou důvěrné. Pokud je chcete znát, jde to jen se souhlasem pacienta, případně pouze pokud jste blízký příbuzný (manžel, manželka, rodiče, děti).
  • Váš blízký bude pravděpodobně muset vyplnit plnou moc, pokud máte i vy získávat informace o jeho zdravotním stavu a probíhající léčbě.
  • Pokud je pacient nezletilý (v ČR méně než 18 let), povolení k diskusi o léčbě získává rodič něbo jiný zákonný zástupce.
Napište si seznam léků a terapií, které váš blízký užívá. Vytvořte si seznam léků, včetně jejich doporučené dávky. Budete tak lépe moci kontrolovat, zda dotyčný chodí na terapii a zda správně užívá předepsané medikamenty.


Komunikujte s ostatními blízkými lidmi svého kamaráda. Neměli byste být jediným člověkem, který se mu snaží pomoci. Pokud je kamarád dospělý, nejprve ho požádejte o svolení, zda o jeho problémech můžete s ostatními hovořit. Kontaktujte jeho rodinu a přátele. Když mu zajistíte pomoc ostatních lidí, získáte i vy cenné informace a nebudete mít pocit, že jste v tom s ním sami.
  • Dobře si rozmyslete, s kým mluvíte. Neříkejte všem, že má dotyčný člověk depresi. Někteří by ho mohli začít odsuzovat, takže si dobře vyberte, komu o tom řeknete.
Naslouchejte. To nejlepší, co můžete udělat, je vždy svého kamaráda vyslechnout. Připravte se poslechnout si vše, co vám bude chtít říct a netvařte se příliš šokovaně, i když vám bude říkat opravdu hrozné věci. Tím byste ho odradili a on by se uzavřel do sebe. Buďte chápaví
  • Pokud s vámi váš depresivní kamarád nebude chtít mluvit, zkuste mu klást ty správné otázky. Opatrně se ho zeptejte na několik věcí, které by mu mohly pomoci se trochu otevřít. Začněte třeba tím, co poslední týden dělal a jak se měl.
  • Jestliže vám váš blízký svěří něco opravdu znepokojivého, odpovězte mu: "Chápu, že je pro tebe těžké se mnou o tom mluvit," nebo "Děkuju, že mi důvěřuješ a řekl jsi mi to."

Věnujte svému kamarádovi veškerou svoji pozornost. Nehrajte si s telefonem, udržujte oční kontakt a dávejte najevo, že vás zajímá, co říká a snažíte se všechno pochopit.


Říkejte ta správná slova. Když někdo trpí depresí, potřebuje soucit a pochopení. Musíte umět naslouchat, ale musíte být také citliví ohledně toho, co budete odpovídat. Člověk, který má depresi, nechce poslouchat depresivní věci. Tady je několik tipů na správné věty, kterými svého blízkého podpoříte:
  • Nejsi v tom sám. Jsem tu vždycky pro tebe.
  • Chápu, že jsi opravdu nemocný a že za tvoje pocity a myšlenky může nemoc.
  • Možná se to teď nezdá, ale věř tomu, že se jednou budeš cítit lépe.
  • Možná úplně přesně nedokážu pochopit, jak se cítíš, ale záleží mi na tobě a chci ti pomoci.
  • Záleží mi na tobě. Tvůj život je pro mě důležitý.
Neříkejte mu, aby se "vzpamatoval", nebo se "snažil rozveselit". Pro člověka v depresi je to to nejhorší, co může slyšet. Mějte soucit. Myslete na to, jak by vám bylo, kdyby vám někdo řekl, že se máte vzchopit ve chvíli, kdy byste měli pocit, že se vám celý svět hroutí. Uvědomte si, že je o skutečnou nemoc a že pro člověka s depresí není vůbec snadné přemýšlet jinak. Nepoužívejte fráze tohoto typu:
  • To si jen namlouváš.
  • Všichni se občas cítíme mizerně.
  • Budeš v pohodě. Přestaň si dělat starosti.
  • Dívej se na svět z té lepší stránky.
  • Máš přece tolik pro co žít, tak proč chceš umřít?
  • Nechovej se jako blázen.
  • Co se s tebou zase děje?
  • Nemělo by ti teď už být líp?
Nehádejte se o tom, jak se váš blízký má a nemá cítit. Nesnažte se vašemu kamarádovi jeho depresi vymluvit. Pocity depresivního člověka jsou možná iracionální, ale když mu budete říkat, že nejsou pravdivé a budete se s ním o tom hádat, nikam se nedostanete. Řekněte raději "Je mi líto, že se cítíš tak špatně. Jak ti mohu pomoci?"
  • Uvědomte si, že váš kamarád nemusí být upřímný ohledně toho, jak špatně se cítí. Mnoho depresivních lidí se za svoji nemoc stydí a lžou o tom, jak se cítí. Když se jich někdo zeptá "Jsi v pořádku?" odpoví, že ano. Zkuste svou otázku formulovat jinak, abyste se dozvěděli, jak vašemu blízkému doopravdy je.

Pomozte kamarádovi, aby viděl na věcech to pozitivní. Když budete mluvit s někým koho trápí deprese, snažte se rozhovor udržet co nejoptimističtější. Nemusíte se nutit do úsměvů a radosti, ale ukažte kamarádovi, že život je hezký a že se na všechno dá dívat z radostnějšího pohledu.zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-pomoci-%C4%8Dlov%C4%9Bku,-kter%C3%BD-trp%C3%AD-depres%C3%AD

Jak pomoci člověku, který trpí depresí

28. března 2017 v 13:15 | Admin
Jestliže znáte někoho, kdo trpí depresí, určitě je situace složitá, nepřehledná a smutná nejen pro něj, ale také pro vás. Chcete svému blízkému pomoci a nevíte, co přesně dělat a nebo říkat. Věřte, že i když to vypadá, že vás dotyčný neposlouchá, opravdu se snaží. Chcete-li pomoci někomu s depresí a nevíte jak na to, tady najdete několik osvědčených tipů


Pokud váš přítel přemýšlí o sebevraždě, na nic nečekejte a sežeňte okamžitě pomoc.Jestliže zjistíte, že dotyčný vážně uvažuje o sebevraždě, vezměte ho na nejbližší lékařskou pohotovost nebo vytočte 112 a zavolejte sanitku.
  • Můžete se také pokusit kontaktovat Linku bezpečí.
Hledejte příznaky deprese. Máte-li podezžení, že váš blízký trpí depresí, pozorujte jeho chování a pokuste se odhadnout míru závažnosti jeho potíží. Všímejte si hlavně těchto symptomů:
  • Častá a dlouhá a/nebo zdánlivě bezdůvodná období smutku
  • Ztráta zájmu o věci, které ho dřívě těšily
  • Viditelná nechuť k jídlu a/nebo úbytek váhy
  • Přejídání a/nebo přibývání na váze
  • Poruchy spánku (buď kamarád trpí nespavostí, nebo spí až příliš)
  • Únava a/nebo ztráta energie
  • Zvýšená podrážděnost a snížená aktivita, které si okolí všimne
  • Pocity bezcennosti a/nebo silné pocity viny
  • Potíže se soustředěním nebo pocity nerozhodnosti
  • Opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu, pokus o sebevraždu, případně detailní plány na ni
  • Příznaky mohou trvat i dva týdny nebo déle. Mohou stejně tak odeznít a pak se znovu objevit. V tomto případě se jedná o "rekurentní epizody." I v tomto případě jsou změny závažnější než to, co běžně nazýváme "špatný den." Jedná se o výrazné změny nálady, které negativně ovlivňují každodenní život.
  • Pokud váš kamarád například prožil nedávno smrt někoho blízkého nebo má za sebou jiné trauma, může vykazovat příznaky deprese, aniž by klinickou depresí trpěl.
Promluvte si s ním o jeho depresi. Až budete mít jistotu, že váš blízký skutečně trpí depresí, buďte k němu upřímní a promluvte si s ním.
  • Dokud si váš blízký nebude chtít přiznat, že má opravdu vážný problém, nikdy se nevyléčí.
Vysvětlete mu, že deprese je duševní nemoc. Je to zdravotní stav, který může diagnostikovat jen lékař. Deprese se dá úspěšně léčit. Ujistěte postiženého, že pocity smutku, které prožívá, jsou skutečné.


Buďte zásadoví a pevní. Řekněte, že o něho máte strach a že si myslíte, že má vážný problém. Nedovolte kamarádovi, aby vás odbyl s tím, že má jen "špatný měsíc", a když se bude pokoušet změnit téma, stočte hovor zase zpátky.

Nehádejte se a nekřičte. Uvědomte si, že váš kamarád trpí duševním poruchou a je velmi citlivý. Je sice důležité se chovat trochu tvrdě, ale neměli byste ho hned ze začátku vyděsit.
  • Nevybafněte na něj hned: "Jsi v depresi, co s tím budeme dělat?", ale raději řekněte "Všiml jsem si, že jsi v poslední době hodně smutný. Děje se něco?" Snažte se vše navléknout tak, aby váš kamarád sám došel ke stejnému závěru, jako vy.
  • Buďte trpěliví. Občas to nějaký čas trvá, než se člověk otevře druhým, dejte tedy kamarádovi tolik času, kolik potřebuje. Jen ho nenechte, aby měnil téma rozhovoru.

Pochopte, že depresi nejde jen tak "spravit". Určitě chcete svému blízkému pomoct ze všech sil. Deprese ale nejde snadno překonat. Můžete kamaráda podpořit v tom, aby vyhledal pomoc a slíbit, že budete stát při něm. Záleží ale jen na něm samotném, zda se chce uzdravit nebo ne.


Promluvte si o tom, co uděláte dál. Až váš kamarád přizná, že má depresi, můžete začít mluvit o tom, co s tím uděláte. Chtěl by pomoc psychologa, nebo lékaře a medikamentů? Je v jeho osobním životě něco, co mu bere sílu? Jak se to dá změnit?

zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-pomoci-%C4%8Dlov%C4%9Bku,-kter%C3%BD-trp%C3%AD-depres%C3%AD

Zamyslete se nad tím, co pro vás znamená „pomoc ostatních lidí.“

19. března 2017 v 15:25 | Admin
Je důležité uvědomit si, co pro vás znamená nechat si pomoci od ostatních lidí a také kdy je podle vás nutné pomoc vyhledat. Jde o vaši osobní volbu, ale přesto je důležité vědět, že odmítat pomoc ostatních lidí, například i pomoc přátel a rodiny, je příznakem deprese, při které se člověk izoluje od ostatních, protože má pocit, že je zatěžuje svojí slabostí a depresivními pocity. Mezi ostatní definice "vnější pomoci" patří:
  • Někteří lidé za vnější pomoc považují braní psychotropních léků, které léčí depresi.
  • Jiní zase mohou vyhledávat terapii, ale odmítat braní antidepresiv.
  • Jiní lidé nechtějí navštěvovat ani psychoterapeuta, protože to považují za stigma, důkaz šílenství, nebo zatěžování ostatních.
  • Někteří lidé nechtějí ani pomoc od rodiny a přátel.

Nevyhýbejte se podpoře od ostatních lidí. Je důležité uvědomit si, že deprese vás nedefinuje. Je to nemoc jako každá jiná. Nedovolte svým dysfunkčním automatickým myšlenkám, aby se pro vás staly břemenem, které vám zabrání komunikovat s přáteli a rodinou a využívat jejich podpory v době, kdy ji budete potřebovat. Sociální podpora je důležitým ochranným faktorem, který vám pomůže vypořádat se s depresí a osamělostí.
  • Výzkumy prokázaly, že když budete mít podporu ostatních, zbavíte se stresu a budete schopni nalézt řešení svých problémů, zejména pokud trpíte depresí.
  • Kromě toho je sociální podpora nejlepším způsobem, jak se zbavit pocitů osamělosti, protože vám pomůže nalézt spojení s ostatními lidmi a cítit se propojeni se životem.
Připravte si bezpečnostní plán. Možná chcete mít pocit, že máte dostatek duševní síly na to, abyste se s depresí vypořádali sami. Je to sice obdivuhodné, ale musíte si uvědomit, že duševní zdraví by mělo být vaší prioritou a mělo by pro vás být důležitější, než vaše schopnost překonat depresi o samotě.
  • Určete si, koho kontaktujete a jaký druh pomoci vyhledáte, když se dostanete do bodu, kdy budete muset vyhledat akutní pomoc. Tento bezpečnostní plán by měl zahrnovat jména přátel, členů rodiny, lékařů a nouzová telefonní čísla.
  • Můžete si například napsat seznam nejdůležitějších telefonních čísel: číslo na svoji matku, na svého nejlepšího kamaráda, na svého praktického lékaře a číslo na pohotovost, nebo do nemocnice.
  • Také si zapište telefonní číslo na Linku psychopomoci 224 214 214 a na nouzovou linku 112.
Řekněte svým kontaktním osobám o svém plánu. Měli byste jim říct, jak vám mohou v případě potřeby pomoci. Dejte jim konkrétní úkoly, které mohou zajistit, že se budete cítit lépe, když nebudete v přímém ohrožení. Můžete někoho například požádat, aby vám dělal společnost, dokud nebudete mít pocit, že si neublížíte. V ostatních případech byste tohoto člověka měli požádat, aby kontaktoval vašeho lékaře, nebo vás odvezl do nemocnice.


Pokud trpíte sebevražednými sklony, vyhledejte ihned pomoc. Pokud máte myšlenky na sebevraždu, nebo máte pocit, že již nezvládáte normálně fungovat, měli byste vyhledat odbornou pomoc. Zavolejte na Linku psychopomoci na čísle 224 214 214, nebo na nouzovou linku 112.
Zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-bojovat-s-depres%C3%AD-a-osam%C4%9Blost%C3%AD-bez-pomoci-ostatn%C3%ADch

Deprese a osamělost

19. března 2017 v 15:23 | Admin
Zamyslete se nad tím, co vás spojuje s ostatními lidmi. Osamělost často pramení z myšlenky, že se vaše vlastní zkušenosti drasticky liší od zkušeností ostatních lidí. Všichni ale prožíváme stejné emoce - od lásky a radosti až po vztek a zklamání. zamyslete se nad tím, že jsou lidské prožitky často univerzální


Naučte se dávat se do řeči s lidmi, se kterými přijdete do styku. Pokud se cítíte osaměle, můžete si popovídat například s prodavačkou v potravinách, nebo se svým bankéřem. Pomůže vám to získat pocit, že jste s někým propojení, i když s ním nebudete vést dlouhý rozhovor.
  • I něco tak jednoduchého, jako pozdravit souseda, vám pomůže cítit se méně osaměle. Může vám to dokonce pomoci dát se do řeči s někým, kdo zůstane do smrti vaším kamarádem.

Nebojte se a jděte do toho. Možná jste osamělí proto, že se stydíte, nebo například proto, že jste přišli do nové školy. Jedním ze způsobů, jak osamělost překonat, je nebát se riskovat. Zkuste překonat sami sebe a dát se do řeči s někým, kdo vám připadá zajímavý. Můžete se také například zeptat nějakého známého, zda by s vámi nechtěli jít na výlet. Nikdy nevíte! Je možné, že se ten druhý cítí také osaměle a vaše pozvání uvítá!

Spojujte se s lidmi, kteří mají podobné zájmy jako vy. Možná jste osamělí proto, že máte velmi specifické zájmy. Je možné, že vás baví lezení po skalách, ale neznáte nikoho, kdo by byl stejně nadšeným horolezcem, jako vy. Najděte si na internetu nějakou skupinu nebo klub pro lidi, kteří se zajímají o to, co zajímá vás. Pokud ve svém okolí nic vhodného nenajdete, jistě najdete alespoň nějakou online skupinu podobně smýšlejících lidí.


Dělejte dobrovolnickou práci. Když se cítíme osamělí, soustředíme se často pouze na své vlastní pocity a na to, že naše potřeby nejsou naplněny. Když se začnete soustředit naopak na ostatní lidi, budete schopni své emoce zmírnit. Najděte si nějakou neziskovou organizaci a jděte do ní pracovat jako dobrovolník. Můžete si vybrat například útulek pro zvířata.


Regulujte svůj spánkový režim. Nedávné studie potvrdily, že ve spánku mozek prochází hloubkovým čištěním a z těla se vyplavují škodlivé toxiny a další nebezpečné látky. Když nebudete dostatečně spát, budete riskovat, že budete ve stresu, protože vám nebude správně fungovat mozek.
  • Měli byste každou noc dostatečně spát, aby váš mozek měl šanci fungovat tak, jak by měl.
  • Většina dospělých lidí potřebuje zhruba 8 hodin spánku denně, ale mnoho lidí potřebuje ještě více a některým lidem stačí i méně. Experimentujte a zjistěte, kolik spánku denně potřebujete.

Travte dostatek času na denním světle. Vystavení slunečnímu světlu hraje v boji s depresí důležitou roli. Někteří lidé trpí takzvanou sezónní afektivní poruchou, která je způsobena nedostatkem slunečního světla v zimě a která se projevuje hlubokou depresí. Jiným lidem zase dělá problémy to, že tráví příliš mnoho času uvnitř a nechodí ven. V každém případě byste se měli snažit zajistit, abyste každý den strávili dostatek času venku.
  • Můžete chodit na oběd do parku, i když bude venku zima.
  • Můžete chodit do školy nebo do práce pěšky, alespoň část cesty, abyste strávili více času na čerstvém vzduchu.
  • Můžete si také koupit sluneční lampu, která vám poskytne více světla a kterou vám možná proplatí zdravotní pojišťovna.


Začněte pravidelně cvičit. Při cvičení mozek uvolňuje endorfiny a serotonin, což jsou chemické látky, které vám pomáhají necítit bolest ve svalech, kterou cvičení způsobuje. Kromě toho ale dosáhnete i něčeho jiného: budete se cítit spokojeně. Neschopnost regulovat tyto chemikálie v mozku je spojena s depresemi a mnoho léků proti depresi účinkuje tak, že hladiny těchto látek reguluje. Znamená to, že když budete cvičit, může vám to pomoci zbavit se vaší deprese.
  • Je dobré začít například běhat, nebo plavat. Obě tato cvičení lidem pomáhají pročistit si hlavu, protože je nutí soustředit se na jejich okolí a prostředí a na fyzické pocity z činnosti, kterou právě provádějí.
  • Zvykněte si cvičit zhruba 35 minut každý den, nebo jednu hodinu třikrát týdně. Takové rozvržení fyzické aktivity prokazatelně nejvíce pomáhá zmírňovat depresi.

Jezte zdravé a výživné potraviny. To, co jíte, ovlivňuje váš mozek mnoha způsoby. Studie prokázaly, že určité ingredience v moderní stravě, jako je lepek a cukr, mohou u lidí způsobovat depresi. Zkuste jíst více ovoce a zeleniny, celozrnných obilovin a zdravých bílkovin, abyste svému mozku dodali potřebné živiny. Omezte konzumaci rafinovaných cukrů, zpracovaných potravin a smažených jídel.


Začněte jíst více omega-3 mastných kyselin. Tyto mastné kyseliny jsou důležité pro zdravý mozek. Existují důkazy o tom, že strava bohatá na omega-3 pomáhá zlepšovat náladu. Mezi dobré zdroje těchto mastných kyselin patří ryby a vejce. Můžete je ovšem brát také ve formě tablet nebo kapslí.
zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-bojovat-s-depres%C3%AD-a-osam%C4%9Blost%C3%AD-bez-pomoci-ostatn%C3%ADch

Jak ven z deprese

19. března 2017 v 15:20 | Admin

Naplánujte si každou hodinu svého dne. Když budete mít na každý den pevný plán, budete se moci snáze vypořádat s depresí a pocity osamělosti. Když budete mít pevný režim, podaří se vám zmírnit depresi, protože nepřijdete o motivaci, zbavíte se beznaděje a nebudete mít moc času na bezcílné přemýšlení, což jsou věci, které jsou běžně spojeny s depresí.



  • Přemítat znamená přehrávat si v hlavě stále dokola jeden scénář, jako ohranou desku. Někteří lidé to považují za řešení problémů ("Promyslím si ten problém ze všech úhlů, dokud nevymyslím nějaké řešení."), ale pokud vás něco trápí, musíte si uvědomit, že dokud na to nepřestanete myslet, nepřestane vás to trápit.
  • Kupte si diář, do kterého si budete moci zapisovat každodenní plán po hodinách a naplánujte si skutečně každou hodinu svého dne. Udělejte si čas na psaní deníku, na odpočinek, na cvičení, na relaxaci a na péči o své tělo a duši. Pokud se chcete zbavit osamělosti, můžete si najít čas také na setkávání s přáteli, nebo na péči o domácí zvíře.

Pravidelně svůj rozvrh kontrolujte. Noste si s sebou diář všude, kam půjdete, abyste měli jistotu, že vám nic neunikne. Je důležité skutečně dodržovat všechny aktivity, které si naplánujete, takže byste měli vědět, co vás který den čeká.


Zapisujte si, jak se během dne cítíte. Po skončení svých naplánovaných činností si zapište, jak se vám dařilo a jaké pocity jste měli a také to, zda jste během dne pocítili radost. Tento zápis vám pomůže v budoucnu, až si budete myslet, že se vám nikdy nepodaří ničeho dosáhnout, nebo že nejste schopní si cokoli užít.
  • Nehodnoťte své činnosti na základě pocitu "vše nebo nic." Snažte se je hodnotit například na stupnici od jedné do deseti, kde jedna je nízká spokojenost s tím, co jste dokázali a deset je největší možná spokojenost s vaším výkonem.
Naučte se spoléhat se sami na sebe. Tento krok je důležitý zejména pro lidi v depresi, kteří se naučili spoléhat se na to, že se o jejich potřeby vždy postarají jejich přátelé, nebo jejich rodiny. Proces nezávislosti a spoléhání se na sebe začíná u zodpovědnosti a péče o vlastní tělo a duši.
  • Je nutné začít jen s jednou oblastí a každý den si stanovit úkoly. Můžete například začít tím, že budete zodpovědní za své sprchování. Můžete si také zapisovat, jak se vám v plnění tohoto úkolu vede. Začněte například tím, že jste za celý den byli schopní pouze vylézt z postele a osprchovat se. Možná vám to nepřipadá jako velký úspěch, ale je to rozhodně více, než co jste dokázali dříve. Používejte svůj diář a zapisujte si, jaké pocity ze svých úspěchů máte. Až nebudete mít problém se sprchováním, začněte například stát postel, potom uklízet atd.
Vytvořte si seznam věcí, které vás zaručeně rozptýlí. Je důležité vědět, jak a kdy správně používat rozptýlení jako užitečný nástroj, který vám pomůže vyhnout se přemítání a intenzivním emocím. Připravte si několik zdrojů rozptýlení, které vám pomohou přestat se zbytečným přemítáním a vyhnout se pocitům přehlcení a osamělosti.
  • Můžete využít například: cvičení, kávu s kamarádem, malování, čtení, meditaci, modlení, nebo péči o domácí zvíře. Zapište si tyto metody rozptýlení do deníku nebo do diáře a pravidelně si je pročítejte, abyste v případě potřeby vždy hned věděli, co máte dělat.
  • Zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-bojovat-s-depres%C3%AD-a-osam%C4%9Blost%C3%AD-bez-pomoci-ostatn%C3%ADch

Jak bojovat s depresí a osamělostí bez pomoci ostatních

19. března 2017 v 15:18 | Admin
Deprese a osamělost jsou běžné pocity, ale někdy nám mohou naprosto ovládnout život. Existují kroky, které vám mohou pomoci tyto pocity ovládat. Patří mezi ně náprava dysfunkčního myšlení, strukturalizace pracovního dne a věnování pozornosti zdraví. Uvědomte si, že deprese je velmi komplexní porucha, takže je pravděpodobné, že aby se vám udělalo lépe, budete muset nakonec vyhledat odbornou pomoc.

Napravte dysfunkční myšlení


Uvědomujte si příznaky dysfunkčního myšlení. Dysfunkční myšlení je způsob vnímání světa, který způsobuje, že máte pocit, že neustále svádíte nerovnou bitvu s okolím. Mezi jeho příznaky patří:
  • Polarizované myšlení: Vidíte svět černobíle a nepřipouštíte si, že věci nejsou tak jednoduché.
  • Filtrování a zlehčování pozitiv: Soustředíte se na negativní aspekty situace a ignorujete všechny její pozitivní aspekty.
  • Předpovídání budoucnosti: Myslíte si, že přesně víte, co se stane.
  • Čtení myšlenek: Myslíte si, že víte, že si o vás lidé myslí samé špatné věci, nebo že jste zodpovědní za jejich negativní pocity.
  • Přehnaná generalizace: Myslíte si, že jedna špatná zkušenost je garancí dalších špatných zkušeností.
  • Obviňování: Obviňujete se za věci, za které nejste zodpovědní.
  • Emocionální myšlení: Myslíte emocionálně a dovolujete, aby vám emoce ovlivňovaly vnímání okolního světa.
  • Tvrzení se slovy "měl bych": Používáte slova, jako "měl bych," "musím" a podobné a sami sebe tím odsuzujete.
  • Zveličování, nebo zlehčování: Děláte takzvaně z komára velblouda, nebo se snažíte ignorovat vážné problémy.
  • Škatulkování: Používáte termíny, které ničí váš koncept proto, že jsou vnímány jako určité vlastnosti nebo chyby.
Najděte si deník a začněte si do něj zapisovat. Vést si deník vám pomůže analyzovat vlastní myšlenky bez pomoci ostatních. Může vám to pomoci si také uvědomovat své myšlení a chování a měnit je. Kromě toho vám vedení deníku prokazatelně sníží hladinu stresu, což vám může pomoci snáze se vypořádat s depresí a osamělostí.
  • Vyberte si metodu, která vám bude nejlépe vyhovovat. Můžete si zapisovat do sešitu, na volné papíry, nebo do počítače.
Monitorujte své emoce pomocí svého deníku. Naše myšlenky silně ovlivňují to, jak se cítíme a jak interpretujeme naše prostředí, naši budoucnost a sami sebe. Lidé, kteří trpí depresí, mají často pocit, že jsou méněcenní, že je nikdo nemá rád, že si nezaslouží nic dobrého a myslí si, že je jejich okolí nespravedlivé, že se musejí potýkat s neobyčejnými překážkami a že je jejich budoucnost beznadějná.
  • Mnoho lidí, kteří trpí depresí, mají pocit, že nemají šanci změnit své pocity a převzít kontrolu nad svým životem. Naše myšlenky silně ovlivňují naše pocity a chování, což je základem kognitivně-behaviorální terapie (KBT). KBT prokazatelně úspěšně léčí depresi. [5] Příznaky relapsu u deprese byly mnohem mírnější u lidí, kteří kromě farmaceutik podstoupili také KBT, ve srovnání s lidmi, kteří se léčili pouze pomocí antidepresiv.
  • Je dobré tento proces začít tím, že budete monitorovat své emoce a automatické myšlenky a budete si je každý den zapisovat do deníku. Začněte tím, že si budete všímat změn svých nálad a začnete analyzovat myšlenky, které u vás způsobují změny v pocitech.
  • Příklad:Další příklad:
    • Situace: Měl jsem v práci prezentaci a dostal jsem špatné hodnocení.
    • Pocity: Cítím se trapně.
    • Situace: Zapomněl jsem podepsat přání k narozeninám pro svého šéfa.
    • Pocity: Lituji svého činu a stydím se.

Zapisujte si své automatické myšlenky. Automatické myšlenky jsou věci, které se vám v hlavě vynořují naprosto spontánně. Většinou jde o tři typy myšlenek: myšlenky o sobě, myšlenky o okolním světě a myšlenky o budoucnosti. Až identifikujete své emoce spojené s určitou událostí, budete moci začít analyzovat automatické myšlenky, které máte s touto událostí spojené. Potom je budete moci zhodnotit a určit, zda jsou dysfunkční a změnit je pomocí hledání logických důkazů.
  • V deníku si vytvořte tabulku, do které si budete moci zapsat určité situace, emoce s nimi spojené a myšlenky, které vás napadaly těsně před tím, než jste tyto emoce začali pociťovat.
  • Příklad:Další příklad:
    • Situace: Dostal jsem špatnou zpětnou vazbu k prezentaci.
    • Pocity: Cítím se trapně.
    • Automatické myšlenky: Jsem tak hloupý!
    • Identifikace dysfunkční myšlenky: Škatulkuji se.
    • Situace: Zapomněl jsem podepsat přání k narozeninám pro šéfa.
    • Pocity: Lituji svého činu a stydím se.
    • Automatické myšlenky: Můj šéf mě teď bude nenávidět.
    • Identifikace dysfunkční myšlenky: Snažím se číst lidem myšlenky.

Napište si racionální myšlenky, kterými přetvoříte automatické myšlenky. Bojujte proti automatickému škatulkování pomocí racionálnějších myšlenek. Mezi způsoby, jak vytvořit racionálnější myšlenky, patří hledání logických důkazů pro a proti vaší automatické myšlence, hledání situací z minulosti, které vyvracejí pravdivost této automatické myšlenky a analyzování situace a logické distribuování pocitů a situací, do kterých mohou být zapojení ostatní lidé.
  • Příklad:Další příklad:
    • Situace: Dostal jsem špatnou zpětnou vazbu k prezentaci.
    • Pocity: Cítím se trapně.
    • Automatické myšlenky: Jsem tak hloupý!
    • Racionální myšlenka: Mé činy a myšlenky mne nedefinují. Nemusím se škatulkovat a nejsem hloupý. Udělal jsem chybu, ale příště se mi to povede lépe
    • Situace: Zapomněl jsem podepsat přání k narozeninám pro šéfa.
    • Pocity: Lituji svého činu a stydím se.
    • Automatické myšlenky: Můj šéf mě teď bude nenávidět.
    • Racionální myšlenky: Nevím, co si o mně myslí můj šéf. Udělal jsem chybu, ale to neznamená, že mu nemohu popřát k narozeninám osobně.
    • Zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-bojovat-s-depres%C3%AD-a-osam%C4%9Blost%C3%AD-bez-pomoci-ostatn%C3%ADch

Deprese v těhotenství

3. října 2016 v 16:03 | Admin
Během těhotenství v těle ženy dochází k různým změnám, což se projevuje nejen tělesnými příznaky, ale i psychickými. U některých žen se objevuje deprese v těhotenství.



Obecně o depresi v těhotenství

Nálady v těhotenství ovlivňují hormony, jejichž hladina se v těle prudce mění. To má na každou ženu jiný vliv. Některé ženy jsou přecitlivělé, plačtivé, ale jiné mohou skutečně propadnout depresím projevujícím se hlubokým smutkem i nepříjemnou úzkostí a pocitem beznaděje.
Dále se deprese v těhotenství projevuje sníženým zájmem o jakékoliv činnosti, ztrátou energie, únavou, nadměrným spánkem, pocitem viny, potížemi se soustředěním atd.
Hormonální změny samy o sobě deprese v těhotenství nezpůsobují. To by je musela mít každá těhotná žena. Ke vzniku depresím přispívají další rizikové faktory. Mezi ně patří věk těhotných žen (mladé dívky či starší ženy se s těhotenstvím hůře vyrovnávají), náročná životní situace související se špatným rodinným zázemí či složitou ekonomickou situací či psychické faktory (dlouhodobý stres, traumatický zážitek, zkušenosti s neúspěšným těhotenstvím, nechtěné těhotenství) atd.




Jak na depresi v těhotenství

Deprese v těhotenství se může projevit různou měrou a podle toho je nutné k ní přistupovat. Máte-li "jen" pochmurnou náladu a různé obavy související s vaším těhotenstvím či příchodem dítě na svět, je dobré o těchto potížích mluvit se svým partnerem, rodinou či jiným blízkým člověkem. Přínosné často bývá promluvit si s nějakou maminkou, která má už těhotenství a porod za sebou. Možná zjistíte, že měly také stejné problémy a že se vlastně tolik neděje.
Pokud však máte dlouhodobě špatné pocity, kterých se ani přes všechnu snahu nedokáže zbavit, může jít o tzv. předporodní depresi. V tomto případě je dobré se svěřit do rukou lékaře, který vám pomůže s vaší depresí pracovat. V těhotenství však nelze užívat psychofarmaka, pouze v krajním případě.
K vyrovnáním se s depresí pomáhá dostatek pohybu (procházky či plavání). Celkově těhotné ženě prospěje pobyt na čerstvém vzduchu. Vhodné je také dodávat tělu pravidelný přísun vitamínu a více se starat o svou duševní pohodu, tj. odpočívat, provádět oblíbené činnosti atd.




Jaký má vliv deprese v těhotenství na dítě

Těhotné ženy by měly svou depresi řešit. Má totiž negativní vliv nejen na ně, ale průzkumy prokázaly, že i na dítě. Tuto problematiku zkoumali především odborníci z Michiganské lékařské univerzity. Prokázaly, že těhotenská deprese ovlivňuje endokrinní systém dítěte. Deprese rovněž může vyvolat předčasný porod a podváhu dítěte a může mít i omezenou koordinace a snížený svalový tonus. Stává se, že tyto děti jsou pak méně mazlivé.zdroj:http://www.mamdeprese.cz/deprese-v-tehotenstvi/

Deprese a invalidní důchod

3. října 2016 v 16:02 | Admin
Deprese může být různě závažným onemocněním. Zatímco některé lidi ochromí jen na čas a po vhodné léčbě se vrací plnohodnotně do života, jiní s ní mají potíže neustále. Pokud nejsou pacienti s depresí schopni pracovat, mohou žádat o plný či částečný invalidní důchod.




Deprese a neschopnost pracovat

Deprese se projevuje celou řadou různých příznaků. Jedním z nich je neschopnost pracovat a plnit běžné denní povinnosti.
Lidé s depresí jsou v práci nesoustředění, podráždění, často ztrácejí pracovní motivaci a u vážné deprese mají dokonce potíže ráno vstát a do práce dojít. Situace často může být velmi vážná. Tito lidé často přicházejí o práci a je pro ně velmi těžké najít novou práci, což jejichpsychický stav ještě zhoršuje.



Invalidní důchod u deprese

Pokud se již z deprese léčíte, ale i přesto máte pocit, že nedokážete pracovat, je namístě zvážitčástečný či plný invalidní důchod. U těžké deprese je běžný. Statistika poukazuje na to, že cca dva lidé ze sta trpící depresí dosáhnou na částečný či plný invalidní důchod.
Přiznání invalidního důchodu u deprese z velké míry záleží na psychiatrovi. Posoudí, zda je váš zdravotní stav natolik nepříznivý, že klesla vaše schopnost výdělečné činnosti.
Obecně se u invalidního důchodu (nejen z důvodu deprese) posuzuje míra poklesu práceschopnosti. Tato míra je vyjadřována procentuálně. Pokud u člověka práceschopnost poklesne o 66 %, získává jedinec plný invalidní důchod. Pokud jeho práceschopnost poklesne minimálně o 33 %, má nárok na částečný invalidní důchod.
Nárok na plný invalidní důchod je také charakterizován tím, že jedince je kvůli svému zdravotnímu omezení schopen výdělečné činnosti pouze za zcela mimořádných podmínek. Částečný invalidní důchod se přiznává, pokud mu zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky.




Jak žádat o invalidní důchod

O invalidní důchod může žádat oprávněná osoba, případně opatrovník oprávněné osoby. Žádost o invalidní důchod se sepisuje na okresní správě sociálního zabezpečení pobočky dle trvalého bydliště.
Pro uznání invalidního důchodu je důležitým předpokladem dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Znamená to, že se s depresemi musíte léčit déle než 1 rok. Poté se posuzuje procento poklesu pracovní schopnosti.
Kromě posudku vašeho lékaře posuzují váš zdravotní stav posudkoví lékaři ze správy sociálního zabezpečení.
Mimo výše uvedené je nutné, aby žadatelé o invalidní důchod splnili ještě obecné požadavky. Mezi ně paří věk do 65 let a důchodové pojištění po určitou dobu. Je-li dotyčnému nad 28 let, je tato doba 5 let.
Je třeba si také uvědomit, že je možné invalidní důchod odebrat v případě, že skončí invalidita a zdravotní stav znovu umožňuje jedinci pracovat. Lidé pobírající invalidní důchod si mohou přivydělávat.zdroj:http://www.mamdeprese.cz/deprese-a-invalidni-duchod/

Deprese a jak ji zvládat

3. října 2016 v 16:01 | Admin
Deprese je závažné psychické onemocnění, které jedince velmi zatěžuje. Pro mnohé pacienty je velmi těžké si s ní poradit. Jak se dá zvládat deprese?


Deprese a její zvládání

Deprese dokáže hodně potrápit. Její projevy často člověka doslova ničí. Vážnost situace závisí i na tom, o jakou formu deprese jde a jaký je její stupeň. Každopádně by si každý člověk, který trpí depresí, měl uvědomit, že jde o skutečně závažné onemocnění, a pokud nejde pouze o "depku", jež má občas každý člověk, je nutné vyhledat odborníka. Čím dříve to uděláte, tím rychleji se vám uleví.
Lidé mající depresi si často říkají, že jim nikdo nemůže pomoci. Přesto překonejte svou nedůvěru a svěřte se do rukou odborníka, který má s depresemi zkušenosti. Dokáže diagnostikovat formu deprese a nasadit vhodnou léčbu psychoterapií, případně antidepresivy.



Co dělat při akutní depresi

Pokud vás přepadne depresní nálada, snažte se, aby u vás "nenaskočil" mechanismus myšlenek, že je všechno špatné a už nikdy nebude líp. Připomeňte si, že deprese jsou léčitelné a že je časem zvládnete. Snažte se přistupovat k depresi jako k nemoci, ne k něčemu, co je vaší slabostí.
I když při akutní depresi by člověk často jen ležel v posteli a vyhýbal se lidem, snažte se nebýt sami. Obklopte se rodinou, přáteli, zkrátka lidmi, které máte rádi. Neizolujte se od společnosti.
Neřiďte se svými negativními myšlenkami. Při akutní fázi deprese se rozhodně vyvarujte jakýmkoliv závažným rozhodnutím. Pokud se u vás objeví myšlenky na sebevraždu, ihned vyhledejte lékaře nebo se alespoň svěřte svým příbuzným. Ti by to měli udělat za vás.



Tipy na zvládání deprese

Perete se s depresí? Možná jste také ve fázi, kdy ji někdy zvládáte lépe, jindy hůře. Pojďme si dát několik tipů, které by vám ve vašem boji mohly pomoci:
  • Snažte se co nejvíce spolupracovat s lékařem. Chce vám pomoci, ale léčba může být úspěšná jen, když budete co nejvíce spolupracovat. Informujte lékaře o změnách, pokrocích, zhoršeních a rozhodně mu nezatajujte případné sebevražedné myšlenky. Nestyďte se o nich mluvit.
  • Máte-li lékařem předepsané léky, užívejte je poctivě. Léky je nutné vysadit jedině po konzultaci s lékařem. Někteří pacienti mají pocit, že jsou již v pořádku, a proto sami vysadí léky. To však často vede k akutnímu zhoršení. I nadměrné užívání depresi nad rámec doporučení je nevhodné. Může vést k vytvoření závislosti.
  • Věnujte se psychohygieně, alespoň v období, kdy nemáte akutní depresi. Psychohygiena by měla spočívat v upraveném jídelníčku, tvorbě kvalitních sociálních vztahů, začlenění sportu do svého života atd.
  • Snažte si nalézt svůj smysl života - něco, pro co se nadchnete. Člověk mající smysl svého života se snadněji vyrovnává s různými těžkostmi, jež přináší život. Nalezený smysl se stane motorem vašeho života.
  • zdroj:http://www.mamdeprese.cz/deprese-a-jak-ji-zvladat/

Jak se zbavit deprese

3. října 2016 v 15:59 | Admin
Pokud se topíte v beznaději a zoufalství a nedokážete si sami pomoci, vyhledejte odborníka. Nezapomínejte na to, že deprese je vážným onemocněním, kterého se sami nezbavíte. Lékař vám může pomoci. Důležité je, abyste s ním spolupracovali.

Jak vám pomůže zbavit se deprese psycholog či psychiatr?


S odborníkem máte mnohem větší šanci zvládnout svou depresi a zlepšit tak kvalitu svého života. Pro zbavení se deprese je možné zahájit psychoterapii či nasadit vhodné léky, popřípadě využít kombinaci obojího.





Léčba léky

Při depresi se zpravidla předepisují antidepresiva. Předepsat vám je může psychiatr či praktický lékař. Máte-li však deprese, je určitě vhodnější se léčit u specialisty.
Rozlišujeme různé typy antidepresiv. Nejčastěji předepisovanými jsou SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Vychází z toho, že jednou z příčin deprese je nedostatek serotinu na synapsích.
Z dalších typů antidepresiv si ještě uveďme SARI (serotoninoví antagonisti a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), NRI (inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu), SNRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu), MAOI (inhibitor monoaminooxidázy) atryklická antidepresiva.
Antidepresiva mohou mít různé vedlejší účinky. Patří mezi ně bolesti hlavy, apatie, závratě, sucho v ústech, přibírání na váze, ztráta libida. Konkrétní příznaky se odvíjí od typu antidepresiv.
Při vážných forem deprese je možné, že vám lékař předepíše antipsychotika. Prvotně se však předepisují u psychotických poruch, např. u schizofrenie, maniodepresivní psychózy atd.


Psychoterapii

Psychoterapie představuje klinické vedení pacienta. Psycholog či psychiatr se snaží podpořit a pochopit pacienta, motivuje ho k léčbě a zároveň mu vysvětluje příznaky deprese a pomáhá mu je pochopit a ukázat mu cestu jak se dostat z tíživé situace.
Při léčbě deprese se vyžívá různých psychoterapeutických metod - kognitivně-behaviorální terapie, interpersonální psychoterapie, systemická terapie, existenciální psychoterapie a psychodynamická psychoterapie.
Nejčastěji se používá kognitivně-behaviorální terapie. Snaží se pochopit současné vzorce chování a myšlení pacienta a nácvikovými metodami na principu opakování a učení mu pomoci situaci zvládnout. Stanovuje mu konkrétní cíle a je zaměřená na přítomnost.



Jak se zbavit depky

A co když netrpíte přímo depresí, pro kterou byte museli vyhledat odborníka, ale máteklasickou "depku", která se objeví snad v životě každého člověka. S ní si člověk dokáže většinou poradit.
Někteří se snaží někam si zalézt a neukazovat se světu. Není to však účinný způsob. Většinou vede k prohloubení deprese či k jejímu delšímu trvání. Snažte se s depkou bojovat. Dělejte činnosti, které máte rádi. Zasportujte si, vydejte se do kina, něco dobrého si uvařte atd. Vhodné je sejít se s lidmi, které máte rádi. Snažte se s depkou nezůstávat sami.zdroj:http://www.mamdeprese.cz/jak-se-zbavit-deprese/

Alkohol s depresí nepomůže

16. července 2016 v 14:59 | Admin
Depresivní náladu si někteří z nás mohou přivodit nadměrným užíváním alkoholu. Platí to však i naopak. Lidé trpící depresí budou mít zhoršené příznaky této nemoci, pokud si přizvou na "pomoc" alkohol. Proto i tehdy platí, že je lépe se mu vyhnout.

Kde problém začíná

Pokud je alkohol užívaný ve velmi malém množství, člověka uvolní a pozvedne jeho náladu. Když však někdo trpí depresivní náladou a rozhodne se ji "léčit" alkoholem, bude muset pít více a více, aby efektu uvolnění dosáhl. A v tom to celé vězí. Jelikož je známo, že alkohol depresi vyvolává, než se dotyčný člověk naděje, postihne ho deprese, která bude způsobena právě nadměrnou konzumací této zrádné látky.

Alkohol jako ničitel serotoninu

Konzumace alkoholu způsobí to, že v mozku klesne množstvíserotoninu a norepinefrinu. To jsou látky, které nám pomáhají cítit se dobře. Však také léky, které se při depresi užívají, produkci serotoninu podporují a vrací člověku pocit dobré nálady a pohody. Dlouhodobé pití alkoholu ale může hladinu serotoninu a norepinefrinu snížit úplně na nulu. Lékům potom může trvat hodně dlouho, než hladinu těchto látek vrátí tam, kde má být.

Co nám může napovědět

Známky toho, že někdo může mít problém s alkoholem a depresí, mohou být:
  • užívání alkoholu jako úniku od problémů a starostí,
  • užívání alkoholu pro navození spánku,
  • pocity viny z pití nadměrného množství alkoholu.

Čím dříve se vyhledá pomoc, tím lépe

Odborný výzkum dokázal, že lidé, kteří pili jeden alkoholický nápoj denně a přestali pít úplně alespoň na dobu 3 měsíců, se cítili psychicky mnohem lépe a jejich deprese se zmírnila. Pokud tedy vy nebo někdo z vašeho okolí trpíte depresí, vězte, alkohol není ta správná léčba. Tu navrhne jedině odborník, ať už psycholog, nebo psychiatr. Čím dříve se pomoc vyhledá, tím větší šance úspěch, ale pozdě není nikdy. To samé platí i tehdy, pokud se setkáte s nadměrným pitím alkoholu, který vyvoládepresivní příznaky. I tady je nejlepší cestou konzultace s odborníkem. Alkoholu zkrátka nevěřte.
zdroj:http://www.psychicke-zdravi.cz/

Deprese vyvolává trvalý smutek a pesimistickou náladu s pocity úzkosti a beznaděje…

14. července 2016 v 16:25 | Admin
Příznaky deprese:
  • neschopnost pracovat a plnit běžné denní povinnosti
  • špatná komunikace s blízkými lidmi
  • špatný spánek a předčasné probouzení
  • ztráta zájmu o sex
  • trvalá únava, zimomřivost
  • úzkostné stavy, podrážděnost, nervozita
  • nezdravé přejídání, pití alkoholu, užívání drog
  • snížená chuť k jídlu
  • neschopnost se soustředit a rozhodovat, zapomětlivost
  • vyhýbání se společnosti, celkový pocit viny
Příčiny deprese:
  • v disfunkci pohlavních orgánů a dalších problémů v oblasti pánve
  • jako jsou hemeroidy, zánět močového měchýře, hormonální nerovnováha, záněty, podráždění orgánů…
  • citlivost na nedostatek denního světla
  • vrozený sklon, nepříznivé vlivy z dětství
  • labilita po porodu a před menstruací vlivem hormonálních změn
  • přecitlivělost na některé potraviny
Léčba a prevence:
  • Vyhledávat a přijímat pomoc druhých…
  • Zjistit a léčit primární onemocnění (většinou pohlavních orgánů, či dalších orgánů pánve), velmi vhodné je využít fytoterapii a reflexní terapii (podrobněji viz. kniha Jiří Janča: Velký receptář alternativní medicíny). Zvláště při disfunkci pohlavních orgánů a ztrátě zájmu o sex doporučujeme náš přípravek Eregma MAX Power.
  • Jezte vyváženou stravu bohatou na nutriční látky pro zlepšení funkce mozku: draslík, hořčík, kyselina listová, vápník, zinek, železo, vitamin B6, vitamin C. Z našich přípravků pro výživu mozku doporučuji přípravek Brain star nebo DMAE.
  • Velmi žádoucí je omezení alkoholu na minimum a stejně tak kávy, můžete si občas dopřát malý kousek čokolády. Zvyšte si hladinu tryptofanu - jde o aminokyselinu potřebnou k tvorbě serotoninu, který zlepšuje náladu. Dobrým zdrojem je krůta, kuře, datle a lískové oříšky.
  • Dopřejte si dostatek spánku a buďte k sobě laskaví. Pravidelně cvičte, choďte, velmi vhodná je jóga, meditace či jiné relaxační techniky. Z fytoterapie působí příznivě na depresi např. třezalka, meduňka, vřes, mučenka purpurová, hloh, buřina srdečník aj., z našich přípravků bylinný extrakt Avenamax.

Několik slov o depresi

14. července 2016 v 16:24 | Admin
Téměř každý z nás se z času na čas cítí deprimován. V těch chvílích se zdá, že všechno jde špatně a nikdy se to nezlepší. "Jsem ztracený případ", "Nikdy nic pořádného nedosáhnu." Tyto myšlenky se nám honí hlavou, hlavně když se zklameme v lásce, zaměstnání, přátelství…
Mnoho lidí má své "depky", ale jenom malé procento z nich skutečně trpí psychickou poruchou deprese. Rozdíl mezi "běžnou" a klinickou depresí je markantní, a to hlavně v intenzitě, s jakou na jedince dolehne a do jaké míry získá kontrolu nad chodem každodenních životních situací a zažitým životním stylem člověka. Klinická deprese se klasifikuje jako porucha nálady. Jejími charakteristickými symptomy jsou přetrvávající a hluboký pocit smutku, poruchy spánku, resp. v mnoha případech neschopnost vstát z postele, ztráta chuti k jídlu, pocity zbytečnosti, viny, beznaděje, eventuelně i myšlenky na sebevraždu.


Někteří lidé, kteří pociťují jenom mírné příznaky této poruchy, dovedou fungovat v každodenním životě, avšak ti, kteří trpí hlubokou depresí najednou zůstávají nehybně sedět, či ležet. Pohled prázdný, jenom výraz tváře zachycuje slovy nepopsatelný smutek. Příčiny mnoha případů deprese možno najít v objektivně náročných traumatizujících životních zážitcích (rozchod nebo ztráta partnera, odchod odrostlého dítěte z domu, ztráta dlouhodobého zaměstnání, a pod.), někdy, naopak, neexistuje žádný zjevný důvod pro její propuknutí. Tyto navenek neopodstatněné deprese často mohou představovat chronické stavy, které přetrvávají celá léta.


Jsou ženy depresivnější než muži?
Na tuto otázku neexistuje zase tak jednoznačná odpověď. Faktem však zůstává, že poměr trpících klinickými depresemi je v dnešní době jeden muž ku dvěma ženám. Důvody pro toto vysoké procento výskytu depresí u žen můžou tkvět jako ve faktoru stresu (např. předporodní stres), tak i faktoru hormonálních změn (v menopauze, před menstruací, po porodu, a pod.).


Prožívání dětství a dospívání se u dívek a chlapců liší, a je to především období adolescence, kdy jsou dívky více náchylné k vzniku depresivních stavů než chlapci. Ve svém prostředí pozoruje více stresorů, které mají zásadní vliv na vnímání sebe samé. Dívka se obvykle zdá být více závislá od toho, jak je svým okolím vnímána. Tlak, který cítí, může zasít semínko poruchy nálad v budoucnosti. Podobným způsobem můžou ženu ovlivnit předsudky, nebo i silnější projevy sexismu, se kterými se setkává na pracovišti, nebo ve veřejném životě.


Na druhé straně, rozhodně nemožno opomenout velice pravděpodobnou domněnku, že rodový nepoměr pacientů trpících depresemi je daný kulturně. Výchovní modely naši společnosti říkají, že "kluci nepláčou" a tak i dospělý muž raději svoje deprese před světem skrývá, dokud dovede fungovat v běžném životě, než aby je měl otevřeně přiznat a hledat pomoc.


Deprese patří k velice běžné duševní poruše a téměř každý z nás v průběhu života pocítí její příznaky na vlastní kůži. Je natolik frekventovaným jevem, že ji možno nazvat i "chřipkou mezi duševními nemocemi". Bohužel, množství případů vážnější deprese zůstává stále neodhaleno a neléčeno.

Meditace jako léčebný postup může odstranit depresi

14. července 2016 v 16:23 | Admin
Klinická deprese je něčím víc než sklíčenost. Podle NIH (the National Institutes of Health - Národní institut pro zdraví) má víc než 20 miliónů lidí v USA stálou depresi, která může zasahovat do každodenního života, ohrozit zdraví nebo dokonce vést i k sebevraždám. Nyní máme možnost seznámit se s pozoruhodnou studií, která dokládá, že léčba založená na meditaci je účinnou alternativou k předpisovaným lékům - dokonce i u lidí, kteří trpí vážnou a dlouhotrvající depresí.
Výsledkem výzkumu, který byl publikován v the Journal of Consulting and Clinical Psychology, bylo zjištění, že skupinová léčba vedená psychologem, nazvaná "poznávací terapie založená na soustředěnosti" (Mindfulness Based Cognitive Therapy - MBCT) se ukázala stejně dobrá nebo i lepší než léčba antidepresivy, jako je např. Prozac. Účinkuje jak preventivně, tak i v případech recidiv u vážných depresí. Bezléková terapie je však lepší tím, že zlepšuje kvalitu života. A co více, studie došla k závěrům, že metoda MBCT je efektivní i z pohledu nákladů, pomáhá lidem s dlouhodobou depresí a její účinky mohou být i trvalé.


Mezi členy výzkumného týmu patřili i angličtí vědci z the Mood Disorders Center při univerzitě v Exeteru a pracovníci z the Center for Economics of Mental Health (CEMH) při Psychiatrickém institutu v Londýně. V rámci studie bylo sledováno 123 lidí, kteří trpěli opakovanými epizodami klinické deprese. Pro účel tohoto experimentu byli dobrovolníci rozděleni náhodným výběrem do dvou skupin. V první skupině se pokračovalo v zahájené lékové terapii s nasazenými antidepresivy, druhá skupina prošla kurzem MBCT a těmto lidem byla nabízena možnost vysadit tyto léky.


Metoda MBCT se soustřeďuje na odstraňování negativního myšlení a pomáhá lidem, u kterých je riziko opakované deprese, aby se zbavili depresivních nálad, které se obvykle vymykají kontrole a vedou k plnému rozvoji deprese. V průběhu 8-týdenního experimentu navštěvovali lidé z druhé skupiny sezení v podskupinách o počtu 8 až 15 účastníků, která vedl terapeut a učil je řadě meditačních cvičení, se kterými by mohli dál pokračovat sami, když kurz skončí.


Náplň MBCT byla primárně založena na technikách buddhistické meditace a pomohla absolventům, aby se naučili
  • soustřeďovat na přítomnost,
  • vyhýbali se setrvávání v minulosti
  • nepřipouštěli si starosti o své budoucí úkoly.

Přestože meditační cvičení na každého působila trochu jinak, mnoho absolventů kurzu popisovalo lepší zvládání svých negativních myšlenek a depresivních pocitů. V průběhu následujících 15 měsíců po experimentu asi 47% lidí ze skupiny absolventů kurzu MBCT prošlo recidivou. V porovnání s nimi lidé ze skupiny, která pokračovala v běžné léčbě antidepresivy, bývali postihováni recidivou v 60% případů. A co víc: skupina praktikující techniky meditace pozornosti, které se naučili v programu MBCT popisovali mnohem lepší kvalitu svého života, více všeobecné radosti a zlepšený fyzický stav.


Profesor Willem Kuyken z the University of Exeter, který vedl celý výzkum, ve svém prohlášení médiím vysvětlil, že lidé léčení antidepresivy mívají vysokou náchylnost k recidivě, jakmile zastaví svou předepsanou lékovou terapii. "Metoda MBCT využívá odlišného přístupu - učí lidi dovednostem užitečným pro život. Ukázali jsme, že pokud na tom lidé pracují, tyto dovednosti pomáhají, aby se jim dařilo lépe. Naše výsledky dokládají, že MBCT by mohlo být životaschopnou alternativou pro mnohé z 3,5 miliónu lidí ve Velké Británii, trpících touto vysilující nemocí. Lidé, kteří trpívají depresí, už dlouho vyhledávají psychologické metody, které by jim dlouhodobě pomáhaly - a MBCT je velmi slibný přístup. Myslím, že zde máme základ pro to, abychom pacientům nabízeli alternativu k dlouhodobému užívání antidepresiv. Máme v plánu realizovat rozsáhlejší experiment, abychom naše výsledky znovu prověřili a zjistili detailněji, jak MBCT působí," sdělil profesor Kuyken.

Jóga ulehčuje od příznaků deprese

14. července 2016 v 16:23 | Admin
Když se mysl dostane do sevření depresí, bývá obtížné sebrat energii k provádění dokonce i jednoduchých úkolů. Nasazení běžných léků jen zřídka přinese trvalé uzdravení - v průběhu času se mohou dokonce některé příznaky ještě dál zhoršovat. Jóga naproti tomu nabízí jednoduché řešení pro obnovení vitality tím, že vám zpřístupňuje energii z vašeho nitra.
Moderní studie nám dnes potvrzují skutečnost, kterou věrní jogíni vědí odedávna: jóga zlepšuje stav mysli i těla. Jedna z takových studií, prováděná na univerzitě v Torontu, ukázala, že pacienti, ošetřovaní terapií na snížení stresu a prohlubování relaxace, jež jim byla k dispozici k běžné lékové terapii, podléhali méně často recidivám než ti, kteří dostávali pouze léky. Kromě toho existuje mnoho odborných studií, pocházejících z the National Institute of Mental Health and Neuroscience v Indii, v jejichž rámci bylo dosaženo skvělých výsledků u pacientů s depresí, kteří trvale prováděli hluboká dechová cvičení.


Dechové techniky patří k základním principům jógy. Tím, že se naučíte pomalému a hlubokému dýchání, zvyšujete množství kyslíku, který je pak dopravován k vašim svalům a orgánům. Hluboké výdechy jsou očistnou tělesnou praktikou, pomáhající zbavit se toxinů, akumulovaných v těle během záchvatů deprese. Koncentrace na správné dýchání rovněž napomáhá soustředit mysl, což se ukázalo být velmi prospěšné i při zdolávání deprese.


Vedle dechových technik jóga také využívá tělesných pozic, které stimulují cirkulaci ve všech částech těla. To pak má mnohostranné příznivé účinky pro zdraví a také pro lepší funkčnost imunitního a nervového systému. S pomocí jógových cvičení lze rovněž docílit lepšího trávení a kloubní pohyblivosti. Tyto přínosy jsou velmi důležité pro pacienty s chronickou depresí, neboť tato nedovoluje mnoha tělesným systémům správně fungovat. Jakmile oživíte své tělo s pomocí jógy, můžete začít napravovat některé škody, způsobované depresí. Když se tělo začne uzdravovat po tělesné stránce, i duševní potíže je pak snadnější překonávat.


Mezi jedním z největších přínosů jógy je to, jak snadno s ní lze dosáhnout příznivých výsledků. Deprese bývá pacienty často popisována jako překážka, bránící k provádění běžných aktivit. Pozitivní účinek se může projevit už po několika málo minutách každodenního cvičení jógy, navíc se často zvětšuje i motivace k tomu, aby toto cvičení zůstalo pravidelné a natrvalo. Jakmile se zdokonalují duševní čilost a fyzická energie, stává se snadnějším prodlužovat doby jógových cvičení.


Deprese vždy jen zhoršuje možnost vymanit se z klesající spirály, která se zdá být nepřemožitelnou. Jóga však poskytuje způsob, jak posílit tělo i mysl; vrhá světlo na konci tmavého tunelu.

Poporodní deprese

7. června 2016 v 18:46 | Admin
Narození dítěte je bezesporu jednou z nejkrásnějších chvil pro rodinu, avšak na druhé straně rovněž stejně silným stresorem. Zatímco někdo se s příchodem děťátka vypořádává bez větších potíží, a změny, které dítě v životě jedince a rodiny přináší, dokáže zvládnout, jiný jedinec s tím může mít větší potíže.
Úzkost, obavy z nové situace, strach z toho, jak budu schopen, schopna se o dítě postarat, jak zvládnu všechny nové změny zavést do svého života, jsou přirozenou součástí přizpůsobení se novým podmínkám. Když se však běžné "baby blues", rozlady, výkyvy nálad, plačtivost prohloubí, začnou být tyto projevy chování výrazné, dlouhotrvající, můžou poukazovat na typ deprese, která se označuje jako poporodní (neboli postpartum) deprese. Projevuje se symptomy, jako jsou změny nálad, úzkost, smutek, iritabilita a návaly hněvu, plačtivost, potížemi se soustředěním, potížemi se spánkem (insomnie), zneschopňující únavou, snížením chuti k jídlu, ztrátou zájmu o sex, neschopností pociťovat radost, pocity viny, neschopnosti, ve vztahu k narozenému dítěti pak potížemi s navázáním pouta k němu; nebo se můžou objevit myšlenky nebo obavy, že dítě zraním nebo mu nějak vědomě nebo nechtěně ublížím.

Neřešení potíží s poporodní depresí může vést v prohloubení potíží a hrozí rozvinutí tzv. poporodní psychózy, relativně vzácného onemocnění typicky se rozvíjejícího se v prvních dvou týdnech po porodu, kdy výše zmiňované příznaky jsou ještě víc prohloubené a přidružují se pocity zmatenosti, dezorientace, zrakové, sluchové nebo jiné typy halucinací a bludného myšlení, paranoia, či až pokusy ublížit svému dítěti.

Riziko poporodní deprese se zvyšuje v případě, má-li matka depresi v anamnéze buď v rámci rodiny, nebo u sebe sama, příp. konkrétně pospartum deprese v rodinné nebo osobní anamnéze; dále taky v případě, zažívá-li žena za poslední rok výrazně stresující období, zátěž (komplikace v těhotenství, nemoc, ztrátu práce, stěhování, vztahové potíže, rodinné potíže apod.). Rizikovým faktorem je taky slabý oporný systém matky (nedostatečné vztahové sítě, ukotvenost v rodině, malý počet nebo nedostatečné vztahy s přáteli), finanční potíže, neplánované nebo nechtěné těhotenství, příp. jiné přidružené psychické potíže (např. bipolární afektivní porucha, závislost na psychoaktivních látkách apod.).

V případě jakýchkoliv potíží souvisejících s těhotenstvím, porodem a změnami nálad je proto potřebná konzultace se svým ošetřujícím, praktickým lékařem, gynekologem nebo psychiatrem.

Deprese je pojem, jímž laická veřejnost běžně označuje přechodný, pomíjivý stav

6. června 2016 v 19:26 | Admin
  1. Depresivní poruchy
    Deprese je pojem, jímž laická veřejnost běžně označuje přechodný, pomíjivý stav, který někdy během života postihne každého z nás. V klinické praxi ale termín deprese znamená něco zcela jiného. Jde o syndrom, který se vyskytuje v rámci takzvané depresivní fáze či periodické depresivní poruchy (objevuje-li se opakovaně). Setkání se skutečnou klinickou depresí zcela vybočuje z rámce toho, co přináší běžná životní zkušenost.
    Pojem deprese je velmi starý, onemocnění s charakteristikami deprese bylo popsáno již ve starověkém Egyptě, vynikající a v zásadě již moderní popisy deprese pocházejí z antického Řecka. Deprese je tedy zaznamenána již v nejstarších písemných pramenech lidstva.
    MUDr. Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  2. Jak častá je deprese?
    Deprese je pravděpodobně nejčastější psychiatrická porucha. Ačkoli se v odborné literatuře udává různý výskyt, nejspolehlivější představu o rozsahu problému lze získat z velikých epidemiologických studií. Z nich víme, že nejde v žádném případě o vzácnou poruchu. Riziko vzniku onemocnění, tedy celoživotní prevalence, je v Evropě 8,5% z celkové populace. Nápadné jsou rozdíly ve výskytu mezi muži a ženami - u žen je to 10%, u mužů okolo 6,5%, obvykle se udává poměr ve výskytu 2:1 v neprospěch žen. Poprvé se deprese nejčastěji vyskytuje ve zralé dospělosti - mezi 25. - 35. rokem.
    Určitá část pacientů může však prožít svoji depresivní epizodu již v dětství. V dětství má tento syndrom poněkud jiný obraz: může být spjat s poruchami chování, agresivitou a se somatickými stesky. Depresivní děti a adolescenti se nedokáží radovat, mají snížené sebevědomí, trpí pocity viny, osamocení a mají zoufalou náladu s myšlenkami na smrt. Jindy naopak mohou být agresivní, tiší, pomalí, unavení s řadou somatických stesků. Epizody deprese trvají 3-12 měsíců (průměrně okolo 6 měsíců). U většiny lidí jde o onemocnění dlouhodobé, s frekvencí epizod přibližně jednou za 5 let, přičemž asi 20-25 % pacientů trpí chroničtějšími variantami.
    Trend je jasný: v současné době je deprese podle Světové zdravotnické organice na čtvrtém místě v žebříčku nejčastějších příčin nemocnosti, do roku 2020 se podle odhadů posune na místo první. Příčinou snad není vyšší míra výskytu deprese, jde spíše o důsledek faktu, že v potírání somatických onemocnění, které drží primát v nemocnosti nyní (například kardiovaskulárních onemocnění), jsme o dosti úspěšnější, než je tomu u deprese. Ostatně, ukazuje se, že deprese ve svém důsledku zneschopňuje postižené - sociálně i tělesně - mnohem více než řada jiných, běžně obávanějších onemocnění, jako je například hypertenze, diabetes, kardiovaskulární onemocnění, revmatoidní artritida či chronická obstrukční choroba bronchopulmonální.
    MUDr. Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  3. Jak depresi rozpoznáme?
    Mezinárodní klasifikace nemocí, která je pro stanovení jakékoliv medicínské diagnózy závazná, popisuje široké spektrum příznaků, které tvoří obsah depresivního syndromu. Pro názornost je lze rozdělit do pěti skupin. Na prvním místě je vlastní porucha nálad.
    Ta je charakterizována:
    • výskytem smutné, pesimistické, zoufalé nálady,
    • pocity beznaděje a bezvýchodnosti,
    • neschopností prožívat radost (anhedonií),
    • ztrátou zájmů,
    • poklesem energie,
    • zvýšenou únavností.
    Další příznaky se objevují v oblasti myšlení; charakteristická je:
    • ztráta sebedůvěry,
    • výčitky a pocity viny,
    • úvahy o sebevraždě.
    Ty jsou u deprese samozřejmě mimořádně nebezpečné. Odhaduje se, že zhruba 10% jedinců s depresí, kteří nenalezli účinnou pomoc, spáchá dokonanou sebevraždu. Následují kognitivní příznaky /Kognitivní procesy či kognitivní funkce definujeme jako psychické procesy a operace, pomocí nichž jedinec poznává svět a sebe sama. Patří mezi ně například vnímání, pozornost, představivost, paměť, myšlení a řeč. / jakými jsou:
    • nesoustředivost,
    • nerozhodnost,
    • váhavost,
    • zpomalené myšlení.
    Dalšími projevy jsou poruchy psychomotoriky /Psychomotorika = koordinace vědomého ovládání pohybového ústrojí/. Na jednom extrému je motorická retardace, která se na vrcholu může projevit jako vymizení motoriky, tedy stupor, pravým opakem může být vystupňovaný neklid až do agitovanosti.
    Depresi doprovází ale rovněž velmi důležité somatické příznaky:
    • tzv. terminální insomnie (ranní probouzení o dvě nebo více hodin před obvyklou dobou),
    • ranní pessima (zhoršení nálady zejména v ranních hodinách v porovnání s odpolednem a večerem),
    • ztráta libida,
    • nechutenství,
    • váhový úbytek (o 5% a více za poslední měsíc).
    Mohou se objevit i další tělesné příznaky, jako je zácpa, sucho v ústech, olověná tíže končetin, případně i bolesti. Abychom mohli diagnózu deprese stanovit, je zapotřebí splnit časové kritérium - výše uvedené příznaky (avšak různě namíchané) přetrvávají po většinu dne, každý den a vcelku déle než dva týdny.
    Klasifikace dále vyžaduje upřesnění na základě závažnosti příznaků. Mírná depresivní fáze se vyznačuje především depresivní náladou a ztrátou zájmu a radosti, ale přestože má člověk potíže zastávat svoje životní role, nepřestane fungovat úplně. U středně těžké deprese je přítomno více výše uvedených příznaků, přičemž pacient prakticky není schopen fungovat.Těžkou depresivní fázi doprovází závažná stísněnost nebo agitovanost, objevují se hluboké pocity viny, nebezpečí sebevraždy a neschopnost jakkoli fungovat.
    Specifikuje se, zda jsou přítomny somatické příznaky. Těžkou depresivní fázi mohou doprovázet i psychotické příznaky. Jedná se o bludy, halucinace nebo depresivní stupor. Bludy jsou katastrofické (hrozí katastrofa, kterou pacient zavinil svou pouhou existencí), případně se jedná o myšlenky na hřích, chudobu. Sluchové halucinace jsou pomlouvačné či obviňující. Je vhodné specifikovat, zda jde o psychotické prožitky odpovídající či neodpovídající náladě.
    MUDr. Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  4. Co způsobuje depresi?
    Odpověď na tuto otázku je výzvou, před kterou stojí medicína 21. století nejenom u deprese, ale obecně u všech tzv. komplexních onemocnění - například schizofrenie, ale i diabetu, hypertenze nebo ischemické choroby srdeční. Jde tady o diagnózy, u kterých rozpoznání příčin vyžaduje změnu přístupu a nazírání na příčinné souvislosti, které onemocnění vyvolávají. Musíme se smířit s tím, že komplexní nemoci nezpůsobuje jedna příčina, ale složitá souhra mnoha faktorů; genetických dispozicí i vlivů prostředí.
    U deprese jsou ve hře biologické rizikové faktory, psychologické aspekty, genetická dispozice a nakonec i vývoj osobnosti.
    K doposud zjištěným biologickým faktorům, které mohou hrát roli v rozvoji u alespoň části depresivních poruch, patří kromě depresogenů (látky, například léky, které mohou depresi samy o sobě vyvolat), jako jsou látky reserpinového typu čili klasicky hypotenziva (látky snižující krevní tlak) také například některé viry, hormonální poruchy (jako hypotyreóza - snížená funkce štítné žlázy - která imituje depresi a dokonce se spolu s ní často vyskytuje v rodokmenech).
    Velmi významnou roli hraje, jak si povíme vzápětí, zejména dlouhodobý vzestup kortisolu, který je důsledkem chronického působení stresu (Kortisol je steroidní hormon kůry nadledvinek, který je produkován jako odpověď na stresové podněty. Po jeho uvolněné do krevního řečiště dochází složitými cestami ke zvýšené přeměně látek a energie, vzrůstá krevní tlak a hladina krevního cukru. Mobiluzují se rezervy organismu. Kortisol působí i na orgány imunitního systému (brzlík). Při stresu se díky kortisolu oslabuje imunitní odezva v organismu, ale zvyšuje se obranná schopnost organismu: svalový výkon, činnost mozku a srdce).
    Deprese má i dědičnou složku. Jaké jsou tedy geny pro depresi? Zajímavé je, že genetická vloha se netýká ani tak choroby samotné. Z principu věci pravděpodobně ani neexistuje konkrétní gen způsobující depresi, tak jak je tomu u některých dědičných onemocnění, jako je třeba hemofilie, cystická fibrosa a podobně. Určité geny jsou u deprese spíše podkladem zvýšené zranitelnosti vůči působení ostatních faktorů. Tyto varianty genů mohou být dokonce v populaci široce rozšířeny, aniž by většinou jejich nositelé depresí onemocněli. Jeden příklad za všechny: známe gen pro serotoninový transportér (Serotonin 5-hydroxytryptamin, zkráceně 5-HT), jež je biologicky aktivní látka. V mozku hraje roli neurotransmiteru (přenašeče nervových vzruchů). Mozkové buňky (neurony) produkující serotonin jsou usídleny v prodloužené míše, mostu, středním mozku a mezimozku. Serotoninový transportér je bílkovina, která se stará o odklízení, "vypumpování" serotoninu ze synapse, tedy oblasti mezi neurony, kde se díky neurotransmiterům přenos nervového vzruchu odehrává. Transportéry se starají o to, aby signální molekula, jakou serotoninu je, působila jako zprostředkovatel informace právě jen tam a právě jenom v té chvíli, kdy je to zapotřebí. Jakmile její úloha skončí, je ze synapse - právě třeba transportéry - rychle odklizena.), který je cílovou strukturou nejnovějších antidepresiv. Ten se vyznačuje polymorfismem (Genetický polymorfismus = výskyt dvou nebo více variant určitého genu v populaci. Jednotlivé geny se v polpulaci mohou vyskytovat v různých variantách, zachovávají si svoji funkčnost, ale jsou příčinou genetické rozmanitosti populace) se dvěma variantami - "krátkou" a "dlouhou".
    Homozygoti (Pokud jste homozygot, potom to znamená, že máte od matky a otce po jedné shodné variantě daného genu. Pokud jste heterozygot, máte od rodičů různé varianty daného genu, tedy různé polymorfismy.) pro krátkou a dlouhou verzi se liší - po prodělaném traumatu onemocní klinickou depresí nositelé krátké verze v 34 %, zatímco homozygotní nositelé dlouhé verze jen v 17 %. Z toho plyne: zaprvé, že genetický vliv je velmi významný (pouhá varianta genu má za následek dvojnásobný rozdíl výskytu deprese), a za druhé, že vliv prostředí je ještě větší (i ze zranitelných jedinců jich onemocní pouze 34 %, zatímco ostatních 66 % nikoli). A za třetí: obě varianty tohoto genu jsou v populaci běžně bohatě zastoupeny - a to i u těch, kteří nikdy depresí neonemocní.
    Lze tedy uzavřít, že značná část variability připadá - navzdory významnému vlivu genetickému - na vlivy negenetické. Na základě studií (například Caspi A, Sugden K, Moffitt TE, Taylor A, Craig IW, Harrington H, McClay J, Mill J, Martin J, Braithwaite A, Poulton R. Influence of life stress on depression: moderation by a polymorphism in the 5-HTT gene. Science. 2003 Jul 18;301(5631):386-9) lze soudit, že genetická vloha nerozhoduje přímo o tom, zda se u nás objeví deprese či nikoli, nýbrž o tom, zda budeme či nebudeme citliví na zevní vlivy. A zatímco výskyt deprese u nositelů dlouhé verze je víceméně náhodný, u nositelů verze krátké jde výskyt ruku v ruce s výší zátěže (mírou prodělaného stresu). Jak tomu všemu tedy porozumět? Zdá se, že se u deprese rýsuje propojení mezi genetickou dispozicí na jedné straně a přemrštěnou odpovědí hormonální osy zprostředkující odpověď na stres na straně druhé.
    Působení dlouhodobého stresu v kritických obdobích života (například život v nepříznivých podmínkách, týrání a zneužívání v dětství, ztráta milovaného objektu v raných stadiích vývoje jedince apod.), může nepříznivě vyladit hormonální osu (Nejdůležitější změny spojené se stresovou odezvou organismu probíhají na ose regulující výdej hormonů nadledvin, což je osa limbický systém, hypotalamus, hypofýza, kůra nadledvin), zprostředkující stresovou reakci a nastavit dlouhodobě vyšší produkci kortisolu. Působení kortisolu může vést k narušení struktury a funkce některých oblastí mozku, zejména hippokampu (Hipokampus - malá, vývojově stará část obou hemisfér mozku, tvarem připomínající mořského koníčka. Hipokampus je důležitou strukturou pro tvorbu krátkodobé paměti a pro řízení osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny, zprostředkující stresovou reakci). Hipokampus se zprostředkovaně podílí na regulaci stresové odpovědi a tedy i výdeji kortisolu. Pokud je hippokampus porušen, nemůže působit jako brzda výdeje kortisolu a celý kruh se bludně uzavírá.
    Takto připravený "terén" může představovat dispozici pro rozvoj deprese v dospělosti. A opět:stres sám o sobě ke vzniku deprese nestačí. Většina lidí není po závažných stresujících životních událostech depresivní, zatímco jiní jsou klinicky depresivní, aniž by prožili výrazný stres. Je tedy zapotřebí ještě dalších faktorů, genetických (například již zmíněný polymorfismus na genu pro serotoninový transportér, či jiné geny) i negenetických. Ty potom připraví koktejl vlivů, který zapříčiní výskyt deprese ve zralém dospělém věku. Složitými mechanismy se nakonec přidává porucha neurotransmiterů. To vše pak na závěrečné společné cestě vede k rozvoji deprese, která sama o sobě funguje jako závažný stresor, a celý stav se tak zpětně dále zhoršuje.
    Výše uvedený obrázek umožňuje rovněž mapovat úrovně, na nichž lze jednotlivé procesy ovlivňovat. Na úrovni biologických rizikových faktorů je vhodnou prevencí somatická léčba (například léčba poruch osy štítné žlázy či zvýšeného tlaku kortikoidní osy apod.). V přítomnosti genetické vlohy se klade důraz na výchovu. Psychologické faktory, zacházení se stresem či vyrovnávání se s traumaty lze ovlivnit změnami životního stylu a psychoterapií. Pokud již dojde k poruchám neurotransmiterů a neurodegeneraci (postižení mozkových buněk - neuronů) v hippokampu, přicházejí ke slovu antidepresiva.
    Mechanismus účinku antidepresiv, i když se to na první pohled nezdá, je vlastně velmi jednoduchý. Vedou ke zvýšení nabídky a přenosu serotoninu, ale také neurotransmiteru noradrenalinu na centrálních synapsích (Synapse je místo mezi mozkovými buňkami, neurony, kde je přenášen signál. Synapse rozlišujeme chemické, elektrické a smíšené. U člověka se vyskytují prakticky výhradně chemické synapse. Přenos signálu je u nich zprostředkován převážně pomocí neuromediátorů. Synapsi tvoří presynaptická a postsynaptická část, které jsou odděleny synaptickou štěrbinou. Presynaptická část obsahuje synaptické váčky, které se hromadí u synaptické štěrbiny. Tato oblast se nazývá aktivní zóna synapse.).
    Zásadně novým poznatkem ale je, že pro antidepresivní účinek není ani tak důležité to, že se zvyšuje nabídka na centrálních synapsích, ale to, co se děje v samotných mozkových buňkách, zejména v neuronech hipokampu. Ukázalo se, že antidepresiva uplatňují genomické účinky, tedy že působí na úrovni geonomu (Genom - veškerý genetický materiál jednotlivce). Nemění samozřejmě genetický kód, ale významně pozměňují expresi (přepis genetické informace daného genu, která vede k produkci bílkoviny, jejíž stavební plán gen obsahuje) jednotlivých genů.
    Tím, že antidepresivum zabrání zpětnému příjmu mediátoru do zakončení, zvýší nabídku na synapsi a tedy obsazení receptoru (receptor je bílkovina umístěná na povrchu buněk, nebo v cytoplazmě či buněčném jádře, na které se váží specifické molekuly, jako neurotransmitery, hormony nebo ostatní látky, a tím dojde ke spouštění buněčné odezvy na tyto látky), signál se pak dále převádí cestou převaděčů do nitra buňky, což vede na úrovni jádra k expresi genu pro nervové růstové faktory (v tomto případě zejména tzv. BDNF - brain derived neural factor = mozkový neurotrofní faktor).
    Zdá se, že to, jak na neurony zejména některých oblastí mozku působí antidepresiva, lze přirovnat k působení hnojiva na zahrádce. Exprese genů pro nervové růstové faktory vede k tomu, že nervové buňky rychle košatí, přibývají a plasticky se utváří nové synapse, neuronální síť houstne a staví se tím účinná hráz proti dalšímu poškozování mozkových struktur, které nastartovala odchylně vyladěná stresová osa.
    Lze tedy konstatovat, že k depresi dochází jednak při sníženém výdeji některých neurotransmiterů jako je serotoninu a noradrenalinu (z různých důvodů, jimiž se zabývá psychofarmakologický výzkum), jednak jako důsledek chronicky aktivované stresové osy a jednak díky geneticky podmíněné dispozici. Dalším faktorem jsou ale i psychologické momenty, například rozvoj tzv. depresogenních kognitivních schémat (kognitivní schémata určují, jak jsme se naučili zacházet se světem či svět kolem sebe vnímat; mohou být nejen depresivní, ale i úzkostná, vyhýbavá apod.). Tyto domény, biologie našeho mozku, aktivace stresové osy a kognitivní schémata, se vzájemně propojují a ovlivňují, a to i při léčbě. Terapeutickými intervencemi - podáváním antidepresiv - uřezáváme mnohohlavé sani její hlavy na různých místech a úrovních zejména tam, kde se uplatňuje biologie mozku. Jestliže však používáme psychoterapii (například kognitivně behaviorální terapii, KBT), uřezáváme hlavy na jiných místech, avšak doplňujícím způsobem, a rušíme začarované okruhy, v nichž se domény biologie mozku, kognitivních schémat a životních událostí prolínají a vzájemně ovlivňují.
    MUDr. Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
    Doporučená literatura:
    Höschl C.: Konceptuální model deprese a její léčba. Perušičová J. (pořadatel): Depresivní stavy. Medical Tribune CZ, Praha 2005. ISBN 80-239-6304-X
    Höschl C., Libiger J., Švestka J. (editoři), Psychiatrie. Praha, 2002, Tigis, s.r.o., 895 s., ISBN 82-900130-1-5.
    Lucie Motlová, František Koukolník.: Citový mozek. Neurobiologie, klinický obraz, terapie, Praha, Galén 2007, ISBN 80-7262-408-3
  5. zdroj:http://www.cmhcd.cz/stopstigma/o-dusevnich-nemocech/

Depresivní nálada...

4. května 2016 v 18:29 | Admin
Depresivní náladu máme občas všichni.


O poruchu se však jedná, až když trvá neúměrně dlouho a je také patologicky hluboká. Přidržíme-li se klasifikace MKN, pak o depresi se jedná, pokud tento stav trvá nepřerušované alespoň 2 týdny. Stav depresivní nálady trvající týden tedy není možno formálně označit jako depresi.


Namítnete možná, že když se někomu přihodí v životě závažná situace, například přijde o práci, pak na to reaguje depresivní náladou a jedná se tak o depresi. Psychiatrie má však pro tento stav označení porucha přizpůsobení.
Depresi dělíme na lehkou, středně těžkou a těžkou. Dělení je založeno na tom, kolik příznaků je vyjádřeno.


Hodnotíme tyto příznaky:

- depresivní nálada,
- ztráta zájmu nebo potěšení
- pokles energie
- ztráta sebedůvěry
- výčitky
- myšlenky na smrt
- zhoršené soustředění
- zvýšená nebo snížená chuť k jídlu
- zvýšená nebo snížená každodenní aktivita
- poruchy spánku

Depresivní nálada je jasným příznakem, avšak nemusí být vždy plně vyjádřena. Někdy jenom dotyčný pozoruje ztrátu zájmu, nechuť, potíže se soustředěním a k tomu třeba bolesti zad, závratě, potíže s trávením. Bolesti zad obecně bývají u deprese poměrně častým příznakem. V této souvislosti se občas hovoří o tzv.larvované depresi - tady je porucha nálady skryta za výše uvedenými příznaky a depresi tedy na první pohled v podstatě nepřipomíná. Pro úplnost ještě uvedu, že podobné příznaky mohou být přítomny i u lymské borreliózy (přenášena klíšťaty) a řada lidí s depresemi má v krvi aktivní protilátky proti borreliím - to znamená že u nich probíhá nebo proběhla infekce.

Číme více příznaků je splněno, tím je deprese závažnější. U těžké deprese ještě hodnotíme, zda jsou přítomny psychotické příznaky nebo ne. Psychotickými příznaky se myslí halucinace nebo bludy. Může se totiž stát, že se u depresivního člověka postupně objeví myšlenky typu - všechno špatně na světě se děje kvůli mě, můžu za všechny katastrofy. To už je příklad bludného myšlení.
Deprese dále můžeme dělit na endogenní a reaktivní. Endogenní deprese vzniká bez známých vnějších příčin a může být spojena s nerovnováhou neurotransmiterů v mozku (o neurotransmiterech si můžete přečíst více v jiném článku). Naproti tomu ureaktivní deprese se jedná o reakci na vnější okolnosti. To, jestli se jedná o endogenní nebo reaktivní depresi také záleží na osobě psychiatra, který provádí diagnostiku. Dle mého názoru samotný fakt, že jsme neodhalili příčinu deprese ještě neznamená, že se automaticky jedná o endogenní depresi.

Dalšími typy depresí může být například deprese sezónní, která je vázána na období podzimu a je spojena se zkrácením doby slunečního svitu a tedy i s poklesem tvorby hormonu melatoninu. Poporodní deprese se může objevit v období po porodu.

Alarmujícím stavem v životě nemocného depresí může být pro jeho okolí okamžik, kdy zpozorují zlepšení nálady a jakési "smíření se". Jedná se o stadium, kdy dotyčný většinou již vnitřně přijal myšlenku sebevraždy jako jediného řešení životní situace a rozhodl se ji realizovat. V takovém případě není vhodné otálet a raději kontaktovat lékařskou pomoc.


Terapie
K terapii deprese můžeme přistupovat třemi způsoby - za pomocí léků nebo za pomocí psychoterapie nebo jejich kombinací.



U léků - antidepresiv - je výhoda, že nemusíme znát příčinu deprese (tedy v případě, že se jedná o depresi vyvolanou reakcí dotyčného na zevní okolnosti). Riskujeme však, že opravujeme přístroj (náš mozek), který je v pořádku, zatímco chyba je v programu (naše naučené reakce, představy, očekávání). Otázkou tedy je, nakolik je terapie antidepresivy z dlouhodobého hlediska efektivní - nemluvě o případných nežádoucích účincích. Více o antidepresivech se můžete dočíst v odborném článku.

Psychoterapie je další možností, která se právě snaží pracovat s našimi "programy". Je možné, že určité naučené chování z minulosti nám kdysi přinášelo výhody, avšak dnes je nám již na obtíž. Využívali jsme jej však tolik let, že už jej neděláme vědomě a tak z našeho hlediska máme špatnou náladu a vlastně ani nevíme proč. Pomocí psychoterapie se můžeme uvědomit, jaké chování vyžaduje dnešní situace a můžeme jej tak změnit. Psychoterapie však vyžaduje od klienta aktivní přístup.

Zvláštními případy jsou sezónní deprese, které se léčí i fototerapií. Nebo deprese vyvolané některými léky (reserpinové preparáty, některá antipsychotika, hormonální terapie apod.) - tady je pak na místě dotyčné medikamenty vysadit.
Od deprese je nutno odlišit dysthymii, což je alespoň 2 roky trvající nebo neustále se vracející depresivní nálada. Pokud se deprese střídá se stavy mánie, pak se jedná o bipolární afektivní poruchu (dříve maniodepresivní psychózu, název změněn, protože o psychózu se nejedná).
zdroj:www.upsychiatra.cz

Nenašli jste radu ani odpovědi na své otázky v rubrikách?
Zeptejte se odborníků:




UPOZORNĚNÍ: Tato poradna slouží pouze k osvětě a nemůže nahradit individuální odbornou péči. Naši poradci pracují denně v ambulancích a na klinikách a jsou časově velmi vytíženi. Odpověd na váš dotaz zpracují v termínu, který jim jejich náročné profese dovolí. Není v našich silách zodpovědět všechny zaslané dotazy. Pokud jsou vaše problémy akutní, vyhledejte odbornou pomoc prostřednictvím našeho katalogu. Děkujeme za pochopení.zdroj:psychologie.cz









Depresivní člověk a láska

Láska, touha milovat a být milován je pro depresivního člověka tím nejdůležitějším v životě. Zde může rozvíjet své nejlepší stránky, zde však současně spočívá jeho největší ohrožení. U depresivního člověka může docházet ke krizím především v partnerských vztazích.

Napětí, konfrontace a konflikty v těchto vztazích jsou pro něj trýznivé, ba nesnesitelné, a zatěžují ho většinou víc, než je nutné, protože aktivují jeho strach ze ztráty. Je pro něj nepochopitelné, že právě jeho snahy o partnera vedou často ke krizím, protože partner se pokouší vymanit z příliš těsného sevření. Depresivní člověk pak reaguje panikou, hlubokými depresemi a ve svém strachu sahá někdy k vydírání, které vede až k vyhrožování sebevraždou a pokusům o ni.

Umí si stěží představit, že partner nemá stejnou potřebu blízkostí jako on, který jí nikdy nemůže mít dost. Partnerovu potřebu odstupu proto prožívá už jako nedostatek náklonnosti nebo jako známku, že už ho partner nemiluje.

Schopnost empatického ztotožnění, tedy schopnost láskyplného pochopení druhého člověka v jeho podstatě a schopnost spoluprožívání v transcendujícím účastenství, je pro depresivní lidi zvlášť charakteristická a je jednou z jejich nejkrásnějších vlastností. Prožívaná nefalšovaně je hlavním prvkem každé lásky, dokonce hlavním prvkem lidskosti vůbec.

Zdravý člověk s depresivními tendencemi má velkou schopnost milovat, pohotovost k oddanosti a k oběti, schopnost snášet spolu s partnerem i těžké chvíle; umí poskytovat bezpečí, hluboký cit a bezvýhradnou náklonnost.

U hlouběji narušeného depresivního člověka převažuje v milostném vztahu strach ze ztráty; vyskytují se tak u něj komplikovanější, ve vlastním slova smyslu depresivní partnerské vztahy.

Dvě nejčastější formy vypadají asi takto. Člověk se pokouší žít jakoby už jen skrze partnera, v naprostém ztotožnění s ním. To opravdu umožňuje dosažení největší blízkostí. Člověk jako by se stal tím druhým, přestal být samostatnou bytostí oddělenou od druhého, přestal mít vlastní život. Myslí a cítí stejně jako partner, vždy uhodne jeho přání, "čte mu ho z očí"; ví, co odmítá a co mu vadí, a odstraňuje mu to z cesty; přejímá jeho úsudky a sdílí jeho názory-zkrátka žije, jako by už jiné myšlení, jiný názor, jiný vkus, vůbec to, že se jeden od druhého liší a je sám sebou, bylo něčím nebezpečným a přivolávalo to strach ze ztráty.

"Kam půjdeš, i já půjdu"- to je zde takřka absolutizováno. Pro partnera je sice takový vztah v mnohém ohledu velmi pohodlný; kdo však od partnerství očekává víc než pouze najít v druhém svou vlastní ozvěnu nebo služebného ducha, ten bude zklamán.

Podobné je to, když se někdo ze strachu, že by partnera ztratil, vzdá sám sebe tak dalece, že se prakticky znovu stane dítětem. Deleguje pak na partnera všechno, co by vlastně mohl a měl udělat sám, je tak na něm stále závislejší a bez něj bezmocnější, protože vychází z představy, že druhý by si mohl myslet, že ho jeho partner už nepotřebuje, kdyby byl samostatnější, a dokonce věří, že si druhého tím, že bude potřebovat jeho pomoc, nejjistěji udrží. Je zřejmé, že se v takovém partnerském vztahu nevědomě opakuje vztah dítěte k otci nebo k matce -manželství, která tak vypadají, nejsou vůbec ojedinělá.

Podobně je tomu u lidí, kteří se, když ovdoví, pokud možno ihned znovu ožení či vdají, ačkoli zesnulého partnera svým způsobem milovali. Mají příliš málo vlastního života a umějí se přizpůsobit každému novému partnerovi - hlavně když nezůstanou sami.

To, o co se těmito cestami usiluje, se podobá symbióze, zrušení hranice, která odděluje já a ty. Člověk se snaží o splynutí, v němž se už já a ty od sebe neliší a kde, jak jednou řekl jeden depresivní pacient, "už člověk není, kde přestává on sám a kde začíná ten drahý". Člověk by se v druhém nejraději zcela rozplynul nebo by ho "samou láskou snědl ", tak by byl v druhém úplně obsažen, nebo by ho nesl v sobě, aby ho neztratil. V obou případech spočívá problém v tom, že člověk se vyhýbá své individuaci, nebo ji nedopřává druhému.

Často se také setkáváme s formou partnerského vztahu, která by se dala vyjádřit slovy "když tě miluji, co je ti po tom". Je to velkolepý pokus, jak se vyvarovat strachu ze ztráty. Partner se může chovat, jak chce - člověk nakonec miluje svůj cit k němu víc než samotného partnera, a je tak závislý už jen na sobě samém a na své pohotovosti k lásce; tak může dosáhnout věčnosti a pocitu, že není ztracen.

Problematičtější je jiná forma depresivního partnerského vztahu, vyděračská láska. Ráda se maskuje přehnanou starostlivostí, za níž se skrývá touha ovládat, která zde rovněž pramení ze strachu ze ztráty partnera. Nedosáhne-li tím člověk toho, co chtěl, sahá k silnějším prostředkům, k vyhrožování sebevraždou a hlavně k probouzení pocitů viny u partnera; když nestačí ani to, upadá do hlubokých depresí a zoufalství. Formulace jako "když už mě nemiluješ, nechci už žít" uvalují na partnera zodpovědnost, jako by na jeho chování závisel život druhého.

Je-li partner příliš měkký a má sklony k pocitům viny, situaci neprohlédne a může docházet k tragédiím, jež jsou bezvýchodné, je-li už oboustranné zapletení příliš hluboké. Pak vznikají vztahy, v nichž partner setrvává už jen ze strachu, soucitu a pocitů viny a kde pod povrchem doutná nenávist a přání, aby druhý zemřel. Také nemoci může být zneužito jako prostředku vydírání a může to vést k podobným tragédiím.

Opět můžeme vidět, že i úzkosti a konflikty depresivních lidí v sobě mají něco obecně platného. Čím hlouběji milujeme, tím více můžeme ztratit, a při ohroženosti lidského života všichni hledáme kousek bezpečí s nadějí, že nejvíce je ho možné najít v lásce.

Viděli jsme však také, že uhýbání před individuací nepřináší jistotu, že strach ze ztráty zmizí. Naopak, protože uhýbáme před něčím, co je nám uloženo, navozujeme právě to, čemu jsme se chtěli vyhnout.

K partnerskému životu patří tvůrčí odstup, který oběma partnerům umožňuje, aby byli sami sebou, aby se rozvíjeli sebe samé. Skutečné partnerství je možné jen mezi dvěma svébytnými jedinci, nikoli ve vztahu závislosti jednoho na druhém, v němž jeden z partnerů poslouží jako objekt.

Kdo si netroufá být svébytným partnerem, tomu hrozí právě z tohoto důvodu nebezpečí, že druhého ztratí; závislostí a příliš malou sebeúctou se totiž dostává do nebezpečí, že ztratí úctu druhého, a provokuje k tomu, aby nebyl brán vážně. Kdo se naopak pokouší udělat z partnera nedospělé dítě, musí počítat s tím, že se partner bude chtít jednou osvobodit a že bude chtít, aby byl brán vážně, nebo že bude překročena jeho hranice tolerance a láska se promění v nenávist. Nebo žijí partneři neurózu ve dvou, je to však stagnující vztah bez dalšího vývoje, většinou téměř přesné opakování vztahu z dětství.

Sexualita je pro depresivní lidi méně důležitá než láska, náklonnost a něha. Dostávají-li toto, umějí obšťastňovat i v tělesné oblasti, jsou i zde empatičtí a mají názor, že láska nezná hranic ani v tom, co je, nebo co není dovoleno. V případech velké závislosti se zde setkáváme se všemi možnými formami masochismu až k naprosté poslušnosti, za níž je nezřídka představa, že je to jediná možnost, jak si partnera udržet - tím, že se člověk úplně poddá jeho vůli.

Kolik svobody nebo vazby jednotlivec potřebuje, snese či nesnese, nelze vyřešit obecně platnou úpravou; každý zde musí najít řešení pro sebe přiměřené. Jednotliví lidé, jejich dispozice, jejich životní příběh i jejich sociální situace se příliš různí, než abychom mohli stanovit požadavky na partnerský vztah platné pro všechny a abychom mohli odsoudit jako špatné lidi, kteří by se odchylovali. Musíme mít prostě tolik lidského pochopení jeden pro druhého, že budeme respektovat i ty formy lásky, které jsou nám vzdálené; jinak příliš snadno odsoudíme právě ty, kteří už ve svém dětství lásku postrádali, a proto mohli těžko dospět ke zralé lásce - a teď by za to ještě měli být trestáni.zdroj:http://psychologie.doktorka.cz/

Podzimní deprese má mnoho příznaků, jako ostatně jakákoliv jiná deprese.

3. července 2014 v 10:55 | Admin
Je tu dle kalendáře podzim a při pohledu z okna o tom vůbec nepochybujeme. Ranní mlhy jsou stále častější, posunutí času z letního na zimní sice malinko přidalo světla na naše ranní odchody z domova za povinnostmi, ale chlad se nám stejně dostává pod kůži, ať chceme nebo nechceme. Po létě, kdy jsme si tzv. dobíjeli baterky sluníčkem a teplem, je to najednou zase skok zpátky a náš organismus se tomu mnohdy brání.

Příznaky podzimní deprese?

Podzimní deprese má mnoho příznaků, jako ostatně jakákoliv jiná deprese. Každý člověk ji vnímá jinak a pociťuje jiné potřeby. Mezi nejčastější příznaky patří:
- podrážděnost, hněv, agresivita
- změny chutí v jídle
- skleslost, smutek, úzkost, přecitlivělost
- nezájem o okolí a koníčky
- zdravotní problémy - bolesti zad, kloubů, hlavy, žaludeční problémy
- problémy se spánkem

Nepodceňujme světelný deficit

Světlo je velice důležitá složka, která působí na naše zejména psychické zdraví. Je důležitým faktorem pro většinu procesů, které probíhají v živých organismech, tedy i v lidském těle. Tyto procesy tvoří základ léčivého působení světla.
Na podzim přirozeného slunečního světla ubývá. Je nutno vážit si slunných dnů, vyhledávat je, radovat se z každé chvilky, kdy se Slunce přes mraky prodere, a uvědomovat si, jak nás sluneční paprsky hřejí v této době alespoň na duši.

Relaxační světelná terapie

Relaxační světelná terapie je doporučovaná jednoduchá metoda, jak si navodit dobrou náladu a zkompenzovat nedostatek denního světla.
Světlo je vhodné doplňovat:
- pomocí umělého osvětlení - svítidel, lampiček apod.
- zapalováním většího množství svíček, které pomáhají šířit světlo a blahodárně působí na psychiku
- pomocí speciálních přístrojů, které byly vyvinuty jako prostředek na světelnou antidepresivní a relaxační terapii (zakoupíme ve zdravotnických potřebách)

Aromaterapií proti depresi

Ke světelnému vjemu je vhodné přidávat také vjem čichový, který rozvolní naši mysl a pomůže našemu organismu lépe se vyrovnat s neblahými psychickými faktory.
Mezi nejlépe hodnocené vůně v boji proti depresím patří: meduňka, mateřídouška, levandule, borovice, bergamotový olej, jasmín, grapefruit, heřmánek, vanilka, růže a santalové dřevo.
Zdá se vám, že propadáte podzimní depresi? Nenechejte se ovládnout negativními myšlenkami! Udělejte si čas na sebe, sportujte a protahujte svoje tělo, choďte na procházky, bavte se s přáteli, komunikujte, relaxujte podle vaší chuti a nálady, obohaťte svůj jídelníček o vitamíny, vyhýbejte se mastným a těžkým jídlům.

zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Poporodní deprese

12. dubna 2014 v 10:06 | Admin
Pokud se ženy - matky zeptáte na nejdůležitější okamžik jejího života, s velkou pravděpodobností se rozhovoří právě o narození svých potomků. Jedná se o velmi silný zážitek a převrat v životě, který však může přinést i nečekané obtíže. Příchod malinkého nového člena rodiny by měl být radostným okamžikem, ale nemusí vždy vše probíhat tak, jak by okolí novopečené maminky očekávalo.
Porod má dalekosáhlé účinky na psychiku ženy a v jejím stavu lze po této události klasifikovat více možných fází. Některé ženy s chutí přijmou roli matky a jsou naplněné štěstím, zažívají pocity radosti či přímo euforie. Běžným projevem po porodu je tzv. poporodní blues, kdy se u žen vyskytuje plačtivost, úzkost, nižší sebedůvěra apsychické rozladění. Tyto příznaky obvykle po pár dnech vymizí. Dalším stupněm, ke kterému může po porodu dojít, je právě postnatální deprese a ve vážnějším případě též laktační psychóza.
Poporodní deprese může vzniknout na podkladě změn hormonální hladiny a také prostého vyčerpání, únavy. Mezi možné příčiny se uvádí i dlouhotrvající obtížný porod, zdravotní komplikace matky či dítěte nebo další starosti, které rodičku trápí. Za rizikovou skupinu žen jsou tedy označovány ty, které již dříve měly depresivními stavy či přímo poporodní depresi u předchozích dětí, ženy zažívající komplikované těhotenstvía porod, příliš mladé či naopak již starší matky, ženy v obtížné sociální či finanční situaci a ty, u nichž byl problém s otěhotněním.
Deprese může mít více podob, různou intenzitu a délku trvání. Obvykle se objevuje 6-12 týdnů po porodu. Může se jednat jen o krátkodobý problém či přímo o psychické onemocnění. Mezi příznaky lze uvést únavu, smutek, podrážděnost, strach, úzkost,nechutenství či naopak nadměrnou konzumaci jídla, vztek, pocity selhání a nerozhodnost. K tomuto výčtu se často následně přidružuje též sociální izolace. Ženy mají pocit, že ke svému dítěti nic necítí, , že je nedokáží milovat a starat se o něj. V hlubokých depresích je třeba myslet i na riziko možného ublížení, ať již sobě či novorozenému dítěti.
Postnatální deprese se v dnešní době již netýká jen žen. Odborníci se přiklání k názoru, že tím, že se muži více účastní příchodu miminka na svět a sdílí veškeré rodičovské povinnosti, může i u nich propuknout toto onemocnění.
Jako nejdříve nastupující pomoc se jeví podpora přátel a dalších blízkých lidí. Při dlouhodobějším trvání potíží je jistě na místě vyhledat odbornou pomoc. K pocitům studu z návštěvy lékaře není důvod a čím dříve se na něj žena obrátí, tím lépe. Využívá se zde zejména psychoterapie a také medikamentózní léčby. Jistě stojí za to překonat tento stav po porodu a pak si již naplno užívat rodičovství se všemi jeho aspekty, všemi radostmi, milými překvapeními, nečekanými proměnami a jen drobnými běžnými starostmi.
zdroj:http://porod.zdrave.cz

Důvody podzimní deprese

12. dubna 2014 v 9:56 | Admin
MÁLO SVĚTLA - celkový duševní stav zhoršuje hlavně zkracování dne, zatažená obloha černými mraky také nepřispěje k propustnosti slunečních paprsků.
RADA: vystavovat se intenzivnějšímu umělému světlu - hodně svítit, fototerapie, návštěva solária
NEDOSTATEK VITAMÍNŮ - s podzimním období nastupuje také větší riziko podlehnutí virové či bakteriální infekci. I přesto, že není možné si ze stromu utrhnout právě čerstvý kus ovoce, musíme dbát na dostatečný příjem vitamínů.
RADA: do jídelníčku zařadit ovoce a zeleninu i přesto, že není z vaší zahrádky
SMUTNÉ BARVY - když se obloha zcela zatáhne a čekají nás dny, kdy stále prší a prší, nedokážou nás mnohdy rozveselit ani syté barvy opadávajícího listí a vše se nám zdá šedé.
RADA: volíme oblečení s pestrými barvami
MÁLO POHYBU - na podzim se každý z nás situuje spíše do domácího prostředí, kdy není chuť prakticky nikam chodit. Pohyb vyplavuje endorfiny. Proto je dostatek pohybu příznivý pro naši náladu nejen z fyzické stránky, ale působí také na duševní zdraví, kdy pohyb působí jako odreagování myšlenek od problémů.
RADA: cvičení ve fitcentru či procházka v lese vám osvěží mysl
SAMOTA - nebýt v pochmurných dnech sám a mít na každý den plán je vhodný způsob jak předejít k navození špatné nálady.
RADA: komunikovat s přáteli, mít stále aktivitu a nemít čas přemýšlet nad problémy
V případě výskytu závažnějších příznaků, jako jsou např. méněcennost, smutek a somatické obtíže, by se mohlo skutečně jednat o projev deprese, při které je nutné vyhledat odborníka a zahájit léčbu.
V podzimním období by se měl každý zamyslet a sám sebe se pokusit navodit do psychické pohody. Pokud si budeme do svého svědomí vštěpovat, jaký je podzim studený, smutný a ošklivý, nebude ani naše psychické naladění směřovat jinam. Je nutno se radovat z každého dne a v období podzimu třeba z toho, že toto roční období bude mít také svůj konec a nastane opět oblíbené a slunné léto.
zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Jak se tzv. podzimní deprese projevuje?

12. dubna 2014 v 9:55 | Admin
Vlivem nedostatku světla dochází hlavně ke zvýšené únavě. Dále je charakteristický menší celkový zájem, skleslost, špatná nálada a její změny, přecitlivělost, ale i poruchy spánku. Příčinou pocitu nespokojenosti, neradosti je hlavně nedostatek hormonu štěstí SEROTONINU a ENDORFINU.
zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Zvládněte deprese

12. dubna 2014 v 9:54 | Admin
Pod pojmem podzimní deprese se u většiny procent z nás jedná spíše o špatnou náladu než o depresi samotnou. Pravý pojem deprese patří stavu vážnějšího charakteru, kdy je zapotřebí tuto poruchu psychického naladění řešit.
U každého z nás probíhá tzv. podzimní deprese v různé míře. Jak bylo již zmíněno u větší části populace se jedná spíše o výskyt nepříznivých nálad než o samotnou depresi.
Proč upadá na člověka změna nálady adeprese ve větší míře právě v podzimním období??? Odpověď je prostá. Konec veselého léta, zbarvené listy na stromech, které následně opadávají, počasí začíná mít vlastnost sychravého rázu a slunečné dny se vyskytnou jen výjimečně. Energii získáváme právě především ze slunečního záření. Slunce je zdrojem světla a energie, která má blahý vliv na povzbuzení organismu, ale i na zlepšení celkové regenerace organismu.
Negativní pocity a špatná nálada nepřichází sama přesně v daném ročním období. Příčina je zejména z důvodu síly schopnosti potlačení trápení a strastí. V létě, kdy jsou slunečné teplé dny, v období dovolených, možných výletů, či ve dnech turistiky dokážeme problémy snáze potlačit a nepřemýšlet nad nimi. Je dokázáno, že starosti a přemýšlení nad nimi vytlačí z našeho podvědomí právě nejrůznější aktivity. Dá se tedy zjednodušeně říci, že v letním období nemáme na problémy čas. A zde je kořínek celé příčiny špatné nálady v podzimním období.
zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Léčba dětských depresí

12. dubna 2014 v 9:52 | Admin
Stejně jako u dospělých, je léčba depresí u dětí během na dlouhou trať, trvající v průměru osm měsíců. Léčba většinou zahrnuje určitý typ psychoterapie, kde se dítě učí porozumět tomu, proč začalo být depresivní, jak se vypořádat s obtížemi, které jej v životě trápí a jak získat pozitivnější přístup ke světu.
Většina depresivních dětí se vrací k normálu po roce či dvou. U některých se mohou epizody depresí po několika letech vrátit.
Obecně však děti reagují na léčbu velmi rychle a jen zřídka jsou zapotřebí antidepresiva. Většina dětí je léčena doma, nutnost hospitalizace je jen ve výjimečných případech.
zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Proč vzniká u dětí deprese?

12. dubna 2014 v 9:51 | Admin
Důvody vzniku deprese u dětí nejsou vždy známé a jasné, ale je známo, že některé děti jsou ve větším ohrožení.
Jsou to ty, které mají nějaké fyzické onemocnění, byly či jsou zneužívány, pocházejí z nefunkční rodiny, zažily ztrátu blízké osoby ať smrtí, rozvodem rodičů či jejich separací.
Spouštěčem epizod depresí mohou být i jednodušší příhody, jako je zvýšená zátěž ve škole, změna školy či stěhování nebo potíže s navazováním přátelství a rodinné rozmíšky.
zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Známky deprese u dětí

12. dubna 2014 v 9:51 | Admin
U dětí není tak snadné známky deprese odhalit. Jsou méně schopné vyjadřovat své pocity a mají častěji tendenci reagovat na své nálady fyzickými projevy.
Zatímco jedno dítě může být při depresi prostě jen smutné, jiné může reagovat hyperaktivitou, zastrašováním či násilím na druhých. Každé dítě je jiné a projevy deprese mohou být různé.
Uvádíme některé symptomy, které by nás měly varovat:
  • Smutek dítěte po většinu času, trvající mnoho týdnů
  • Bolesti hlavy, bolesti břicha, únava bez zjevné příčiny
  • Dítě spí moc nebo málo, případně tráví mnoho času v posteli bez kvalitního spánku, ráno brzy vstává
  • Plačtivost
  • Obtíže s koncentrací, ztráta zájmu o školní povinnosti, hru či mimoškolní činnost, zhoršení školních výsledků
  • Změny váhy
  • Pocity nudy a osamělosti
  • Podrážděnost a náladovost dítěte vybočující z běžných norem
  • Problémy s chováním ve škole - narušuje výuku, šikanování spolužáků, krádeže apod.
  • Sebepoškozování, alkohol, drogy
  • Snížené sebevědomí, sebeobviňování, pocity zbytečnosti
  • Vzdorovitost, násilné výbuchy
  • U mladších dětí kroky zpět ve vývoji (toaletní návyky, způsob jedení apod.)
  • Pokusy o sebevraždu
  • zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Sezónní podzimní deprese a jak na ni

12. dubna 2014 v 9:47 | Admin
Podzimní deprese má mnoho příznaků, jako ostatně jakákoliv jiná deprese. Každý člověk ji vnímá jinak a pociťuje jiné potřeby.
Je tu dle kalendáře podzim a při pohledu z okna o tom vůbec nepochybujeme. Ranní mlhy jsou stále častější, posunutí času z letního na zimní sice malinko přidalo světla na naše ranní odchody z domova za povinnostmi, ale chlad se nám stejně dostává pod kůži, ať chceme nebo nechceme. Po létě, kdy jsme si tzv. dobíjeli baterky sluníčkem a teplem, je to najednou zase skok zpátky a náš organismus se tomu mnohdy brání.
zdroj:http://deprese.zdrave.cz

9 přírodních cest k léčbě deprese

11. dubna 2014 v 17:43 | Admin
1. Psychoterapie
Psychoterapie může pomoci zmírnit symptomy způsobené depresí (např. pocit beznaděje a hněv). Takže můžete znovu získat pocit štěstí a kontroly ve svém životě. Důležité je najít tu správnou formu terapie, která bude právě pro vás nejúčinější. Nebojte se obrátit na odborníka.

2. Přírodní léky
Červené barvivo hypericin, které obsahuje Třezalka, působí jako sedativum a psychofarmakum, proto se Třezalka už staletí používá jako uklidňující prostředek. V lékárně se ptejte na Třezalkové kapsle nebo kapky. Poraďte se se svým lékařem, než začnete tyto doplňky stravy užívat, protože mohou mít nepříznivé účinky s některými léky.

3. Cvičení
Kromě všech ostatních přínosů vám zaručeně zvedne náladu. Bylo zjištěno, že cvičení funguje pro mírnou až středně těžkou depresi jako antidepresivum. Může trvat déle než se účinky projeví, ale je lepší než léky v prevenci recidivy deprese.

4. Stravování
Potraviny bohaté na vitamíny B a omega-3 mastné kyseliny mohou pozvednout vaši náladu - ať už Vám byla diagnostikována deprese nebo ne. Ujistěte se, že budete konzumovat dostatek omega-3, stačí jíst tři porce mořských ryb (plodů) týdně. Nebo si kupte rybí olej v kapslích. Losos, tuňák a pstruzi jsou výborným zdrojem omega-3 mastných kyselin.
Účiná je také kyselina listová, ta je přítomna v potravinách jako jsou fazole, hrách,čočka, pomeranče, celozrné výrobky, chřest, brokolice, zelený salát a špenát.

5. Jóga
Dech je to nejpřirozenější co máme. Provází nás celým životem. Správně dýchat je umění. Dech ovlivňuje nejenom správné fungování těla, ale také psychiku - duševní stav.
Jóga vás naučí mimo jiných přínosů, jak užívat dech pro zklidnění.

6. Spánek

Jeden z problémů spojených s depresí je nespavost. Jak se dobře vyspat je klíčem k vaší léčbě. Pokuste se jít spát každý den ve stejnou hodinu. To pomůže posílit Váš usínací rituál. V ložnici vytvořte co největší tmu. Světlo a elektromagnetické pole elektroniky a mobilních telefonů zvyšují hladinu melatoninu. Melatonin reguluje váš cirkadiánní rytmus (vnitřní biologické hodiny).

7. Meditace
Naučit se soustředit mysl může být prospěšné, když se snažíte vyléčit depresi. Meditace pomáhá kontrolovat negativní myšlení. Umožňuje opustit myšlenky na selhání nebo bezcennost.

8. Masáž
Kromě toho, že přispívá k fyzické relaxaci, masáže způsobí, že tělo produkuje méně stresových hormonů. Rovněž zvýšují produkci endorfinů, které tiší bolest a také serotoninu - náladu měnícího hormonu.

9. Akupunktura
Akupunktura se používá jako alternativní řešení pro různé problémy. Akupunkturapomáhá obnovit v těle emocionální rovnováhu stimulováním toku energie. Nemluvě o tom, že může pomoci snížit fyzické bolesti, které jsou s depresí spojeny. Vždy se obraťe pouze na odborníka.

ZDROJ:http://deprese.zdrave.cz

Co depresi ještě doprovází?

11. dubna 2014 v 17:28 | Admin

Co depresi ještě doprovází?

Lidé s depresí často trpí dalšími nemocemi či psychickými stavy, například:
  • Alkoholismus a zneužívaní jiných návykových látek
  • Srdeční choroby
  • Rakovina
  • HIV/AIDS
  • Cukrovka
  • Parkinsonova nemoc
  • a další závažná onemočnění...
Tato onemocnění depresi často doprovází. Může to být způsobeno náročnou léčbou a omezeními, které některé tyto nemoci s sebou nesou. Někdy také onemocnění mohou být sama organickou příčinou. Platí to především u Parkinsonovy nemoci,cukrovky a některých typů nádorů.
Deprese je závažné onemocnění, jehož léčba by měla být vedena odborníkem. Pokud máte přetrvávající problémy spojené s depresí, promluvte si se svým lékařem. Ten s vámi může prodiskutovat vaše problémy, vyloučit jiné onemocnění a případně vás odkázat na specialistu. Dnes existuje několik účinných způsobů léčby a nemocný se tak může ve většině případů vrátit ke své práci a normálnímu životu.
Trpěli jste někdy depresemi?
zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Příznaky deprese

11. dubna 2014 v 17:26 | Admin
Příznaky deprese V diagnóze se vždy lékaři opírají o několik přesně definovaných psychických a fyzických kriterií. To zda nemocný depresí trpí, záleží na tom kolik z nich z těchto faktorů se u něj vyskytuje. Možné příznaky deprese jsou: pocit viny, beznaděje a bezcennosti opakující se myšlenky o sebevraždě problémy se spánkem (nemocný spí příliš málo nebo naopak víc než je obvyklé) problémy s chutí a nechutí k jídlu změny tělesné váhy pocit nedostatku energie nebo nevysvětlitelná únava nesnášenlivost nebo naopak silná závislost na lidech nebo nějaké osobě a další... zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Faktory ovlivňující depresi

11. dubna 2014 v 17:23 | Admin
Faktory ovlivňující depresi Podle předpokladů, k rozvoji deprese přispívá několik faktorů: Genetika Deprese se někdy vyskytuje mezi příbuznými, proto se věří, že k rozvoji deprese přispívají určité geny. Mozkové abnormality Vědci zjistili, že lidé s depresí mají určité charakteristiky ve fungování mozku, které jsou odlišné od lidí, jenž depresí netrpí. Jsou to především nízké hladiny látek noradrenalinu, serotoninu a dopaminu, které v mozku fungují jako takzvané neurotransmitery, čili přenašeče nervových signálů. Stresové situace Události jako je ztráta milované osoby, zásadní životní změny či závažné onemocnění mohou fungovat jako spouštěče depresí. Zatímco u většiny jsou úzkostné pocity, které při takových věcech bývají jen dočasné, u jiných se rozvine dlouhotrvající deprese. Pohlaví Jelikož deprese postihuje ženy častěji než muže (je tomu zhruba dvojnásobně), je deprese u žen spojena s dalšími specifickými faktory. Je to například menstruační cyklus a těhotenství nebo také rozdílnost jakým ženy a muži reagují na stresující podněty. zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Jak léčit depresi

11. dubna 2014 v 16:46 | Admin

ak léčit depresi

Volby léčebných metod deprese závisí na celkové závažnosti onemocnění. Nejefektivnější je využití kombinace antidepresiv a psychoterapie. Léky pracují rychleji a mírní symptomy deprese. Zatímco psychoterapie pomáhá lidem naučit se zvládat strategie pro předcházení budoucích projevů deprese.
Spojení deprese s nespavostí je nepopiratelné. Takže pokud se člověk naučí způsoby jak bojovat s nespavostí, příznaky deprese se také zmírní. Přece jenom když se člověk dobře vyspí, svět mu připadá alespoň o trochu růžovější. Ono i přímo některé léky užívané při depresích, krom jiného pomáhají ke kvalitnějšímu spánku.
Léky ale nejsou tou jedinou cestou jak zlepšit spánek. Mezi některé rady patří:
  • Naučte se některé relaxační a dechové techniky
  • Sežeňte si nějakou relaxační hudbu
  • Sepište si seznam věcí, které budete muset druhý den vykonat a řekněte sami sobě, že o nich bude přemýšlet až zítra
  • Pravidelně se věnujte fyzické aktivitě, která vás baví, ale snažte se ji nevykonávat později jak dvě hodiny před ulehnutím
  • Navečer se snažte vyhýbat kofeinu, nikotinu a alkoholu
  • Postel je místo spánku a sexu. K jiným než těmto účelům (sledování TV, čtení, jedení) ji nevyužívejte.
  • Stanovte se pravidelný režim ulehání a stávání
  • Před ulehnutím můžete praktikovat nějakou uklidňující činnost (čtení literatury, poslech rádia)
  • Omezte spánek během dne
  • Pokud již delší dobu ležíte (30 minut) a nemůžete usnout, je lepší vstát, jít do jiné místnosti, zde na chvíli zkusit relaxovat či si něco přečíst a poté si jít zase lehnout
Dopřávat si kvalitní spánek se v mnohém vyplatí. Spánek je pro naše tělo velmi důležitý (zvláště u mladších ročníků). Dobrý spánek krom pocitu pohody podpoří lepší fungování celého těla - budeme více tvořivější, náš imunitní systém odolnější, atd.

Jak je tomu u vás?
zdroj:http://spanek-a-sny.zdrave.cz

Jak jsou spánek a deprese spojeny

11. dubna 2014 v 16:45 | Admin

Jak jsou spánek a deprese spojeny

Deprese má řadu následků, které mnohdy znatelně ovlivňují vedení normálního života. Na začátek zmiňme ty nejčastější:
  • Extrémní pocit smutku, prázdnoty, úzkosti a podrážděnosti
  • Pocit beznaděje a bezcennosti
  • Opakující se myšlenky o sebevraždě
  • Nechutenství
  • Ztráta energie
  • Neschopnost se soustředit
  • Změny tělesné hmotnosti
Mezi tyto nejčastější symptomy patří také nespavost (existuje i opačný jev - zhruba 15 procent pacientů s depresí spí příliš mnoho). Samotná nespavost také může být jednou z příčin deprese. Sama o sobě ji sice nevyvolá, ale ve spojení například s nějakou nemocí nebo jiným faktorem, může celý stav zhoršit.
zdroj:http://spanek-a-sny.zdrave.cz

Spánek a deprese

11. dubna 2014 v 16:44 | Admin
Při depresi člověk neustále zažívá pocty smutku a skleslosti. Samozřejmě, každý čas od času nemá zrovna náladu skákat ke stropu, a to je normální. Existuje spousta důvodů, které člověku mohou zkazit i ten nejpovedenější den. Deprese je ovšem stav dlouhodobějšího charakteru a důvod vyvolávající pokleslou náladu nemusí být tak zřejmý. Proto je také označována jako patologický smutek.
zdroj:http://spanek-a-sny.zdrave.cz

Deprese - jak se začít konečně uzdravovat s pomocí přírodních postupů

11. dubna 2014 v 2:22 | Admin
Z dlouhodobě recidivujících depresí (spojených ze sebevražednými úmysly) jsem před mnoha lety uzdravil sám sebe. Pak jsem začal klientům pomáhat radami z vlastních zkušeností, co všechno musí člověk pro sebe udělat, aby jeho deprese nejen odešly, ale aby jeho psychika dokonce přešla zcela na druhou stranu - do stavů převelikého štěstí. Jako u každé jiné chronické nemoci je nezbytné najít a natrvalo odstranit zdroj problémů. U depresí jsou to jsou často NENÁPADNÉ chybné myšlenky a nevhodné životní postoje, které klienta postupně k depresi přivedou fenoménem nabalující se sněhové koule. Nemá žádný velký smysl jen dočasně potlačovat příznaky nějakou chemií, která dle novějších studií (nepodplacených chemickým průmyslem) zvyšuje riziko nevyléčitelné chronicity se všemi dalšími negativnímu důsledky. (viz články uvedené níže) A) Co je pro odstranění psychické nerovnováhy úplně nejlepším řešením. První krok je zjistit, které životní postoje a myšlenky jsou ty chybné - někdy je to snadné a již samo svědomí člověku napovídá, kde dělá chybu ve svých reakcích na různé životní podněty. Především jsou to všechny negativní myšlenkové stereotypy - to jsou takové myšlenky, tvrzení a postoje, kterými si (většinou neuvědoměle a nechtěně) zhoršujeme svoji životní situaci. Především jsou to všechny myšlenky, které začínají slovy "nenávidím" "nesnáším", "mám strach z ..." Druhým krokem je najít a do jednoduchých srozumitelných vět si zapsat takové nové myšlenky a životní postoje, které by měly nahradit ty nevhodné původní. Tyto jednoduché nové formulace (zpočátku stačí jen jedna jediná) se naučit nazpaměť a v průběhu dne si je co nejčastěji opakovat - tak dlouho, až mozek podle nich začne reagovat tím, že jimi nahradí to, co má být z duševních procesů odstraněno. Často se pro tato nová a správná tvrzení používá označení "pozitivní AFIRMACE". Například "Nejsem sice dokonalý, ale už teď jsem naprosto úžasný." = skvělá afirmace pro lidi s nezdravě malým sebevědomím. B) Jenže lidé většinou nemají zájem o práci na změně své osobnosti a raději dají přednost užívání nějakých tablet, které nepříjemný příznak alespoň na nějaký čas potlačí - což dělají nejen všechny chemické léky, ale i přírodní produkty - jenže ty mají velkou výhodu, že místo negativních vedlejších důsledků spíše různým způsobem napomáhají upevňovat zdraví. Z vlastních nejlepších zkušeností doporučuji speciálně upravený kořen polygonum multiflorum, prastarou čínskou bylinku - pokud možno dlouhodobě. Momentálně je obsažená v produktu: Regevit 200 tbl. Podrobné informace o této bylince najdete zde: Regevit - pro lepší odolnost naší psychiky Regevit - praktické zkušenosti s dávkováním - důležitý článek o tom, že dávkování je nutno upravovat pro každého jedince individuálně. Doporučuji jej pečlivě a opakovaně prostudovat (opakování je Matka moudrosti). Regevit má právě onu výhodu i jiných regeneračních účinků. Kořen této bylinky - po speciální úpravě (nikoliv jen sušený!!!) patří k produktům zvyšujícím šanci na zdravou dlouhověkost, protože doslova zpomaluje procesy stárnutí. Úplně nejvíce na něm oceňuji to, jak vytvořením klidnějšího nadhledu a odstupu usnadňuje práci s přestavbou osobnosti - proto se velmi hodí i v kombinaci s prací na změně chybných duševních stereotypů, které jsou skutečnou příčinou deprese - viz výše. Nejde ale jen o to brát dostatečně účinnou dávku Regevitu, hlavně na začátku, nejlépe podle váhy - jaká je ta Vaše? To je jen výtečná první pomoc, která Vám uleví, dodá energii, a hlavně zajistí objektivnější a klidnější nadhled nad životem. To usnadňuje nácvik nových duševních postupů - a teprve ty jsou cestou k přechodu od deprese k blaženosti

Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/deprese-jak-se-prestat-lecit-a-zacit-se-konecne-uzdravovat-s-pomoci-prirodnich-postupu.htm#ixzz2yX57nONY zdroj:http://www.celostnimedicina.cz/

Deprese - jak se přestat "léčit" a začít se konečně uzdravovat s pomocí přírodních postupů

11. dubna 2014 v 2:21 | Admin
Z dlouhodobě recidivujících depresí (spojených ze sebevražednými úmysly) jsem před mnoha lety uzdravil sám sebe. Pak jsem začal klientům pomáhat radami z vlastních zkušeností, co všechno musí člověk pro sebe udělat, aby jeho deprese nejen odešly, ale aby jeho psychika dokonce přešla zcela na druhou stranu - do stavů převelikého štěstí. Jako u každé jiné chronické nemoci je nezbytné najít a natrvalo odstranit zdroj problémů. U depresí jsou to jsou často NENÁPADNÉ chybné myšlenky a nevhodné životní postoje, které klienta postupně k depresi přivedou fenoménem nabalující se sněhové koule. Nemá žádný velký smysl jen dočasně potlačovat příznaky nějakou chemií, která dle novějších studií (nepodplacených chemickým průmyslem) zvyšuje riziko nevyléčitelné chronicity se všemi dalšími negativnímu důsledky. (viz články uvedené níže) A) Co je pro odstranění psychické nerovnováhy úplně nejlepším řešením. První krok je zjistit, které životní postoje a myšlenky jsou ty chybné - někdy je to snadné a již samo svědomí člověku napovídá, kde dělá chybu ve svých reakcích na různé životní podněty. Především jsou to všechny negativní myšlenkové stereotypy - to jsou takové myšlenky, tvrzení a postoje, kterými si (většinou neuvědoměle a nechtěně) zhoršujeme svoji životní situaci. Především jsou to všechny myšlenky, které začínají slovy "nenávidím" "nesnáším", "mám strach z ..." Druhým krokem je najít a do jednoduchých srozumitelných vět si zapsat takové nové myšlenky a životní postoje, které by měly nahradit ty nevhodné původní. Tyto jednoduché nové formulace (zpočátku stačí jen jedna jediná) se naučit nazpaměť a v průběhu dne si je co nejčastěji opakovat - tak dlouho, až mozek podle nich začne reagovat tím, že jimi nahradí to, co má být z duševních procesů odstraněno. Často se pro tato nová a správná tvrzení používá označení "pozitivní AFIRMACE". Například "Nejsem sice dokonalý, ale už teď jsem naprosto úžasný." = skvělá afirmace pro lidi s nezdravě malým sebevědomím. B) Jenže lidé většinou nemají zájem o práci na změně své osobnosti a raději dají přednost užívání nějakých tablet, které nepříjemný příznak alespoň na nějaký čas potlačí - což dělají nejen všechny chemické léky, ale i přírodní produkty - jenže ty mají velkou výhodu, že místo negativních vedlejších důsledků spíše různým způsobem napomáhají upevňovat zdraví. Z vlastních nejlepších zkušeností doporučuji speciálně upravený kořen polygonum multiflorum, prastarou čínskou bylinku - pokud možno dlouhodobě. Momentálně je obsažená v produktu: Regevit 200 tbl. Podrobné informace o této bylince najdete zde: Regevit - pro lepší odolnost naší psychiky Regevit - praktické zkušenosti s dávkováním - důležitý článek o tom, že dávkování je nutno upravovat pro každého jedince individuálně. Doporučuji jej pečlivě a opakovaně prostudovat (opakování je Matka moudrosti). Regevit má právě onu výhodu i jiných regeneračních účinků. Kořen této bylinky - po speciální úpravě (nikoliv jen sušený!!!) patří k produktům zvyšujícím šanci na zdravou dlouhověkost, protože doslova zpomaluje procesy stárnutí. Úplně nejvíce na něm oceňuji to, jak vytvořením klidnějšího nadhledu a odstupu usnadňuje práci s přestavbou osobnosti - proto se velmi hodí i v kombinaci s prací na změně chybných duševních stereotypů, které jsou skutečnou příčinou deprese - viz výše. Nejde ale jen o to brát dostatečně účinnou dávku Regevitu, hlavně na začátku, nejlépe podle váhy - jaká je ta Vaše? To je jen výtečná první pomoc, která Vám uleví, dodá energii, a hlavně zajistí objektivnější a klidnější nadhled nad životem. To usnadňuje nácvik nových duševních postupů - a teprve ty jsou cestou k přechodu od deprese k blaženosti Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/deprese-jak-se-prestat-lecit-a-zacit-se-konecne-uzdravovat-s-pomoci-prirodnich-postupu.htm#ixzz2yX57nONY zdroj:http://www.celostnimedicina.cz/

Deprese je nemoc

11. dubna 2014 v 2:19 | Admin
Deprese vyvolává trvalý smutek a pesimistickou náladu s pocity úzkosti a beznaděje…
Příznaky deprese:
  • neschopnost pracovat a plnit běžné denní povinnosti
  • špatná komunikace s blízkými lidmi
  • špatný spánek a předčasné probouzení
  • ztráta zájmu o sex
  • trvalá únava, zimomřivost
  • úzkostné stavy, podrážděnost, nervozita
  • nezdravé přejídání, pití alkoholu, užívání drog
  • snížená chuť k jídlu
  • neschopnost se soustředit a rozhodovat, zapomětlivost
  • vyhýbání se společnosti, celkový pocit viny
Příčiny deprese:
  • v disfunkci pohlavních orgánů a dalších problémů v oblasti pánve
  • jako jsou hemeroidy, zánět močového měchýře, hormonální nerovnováha, záněty, podráždění orgánů…
  • citlivost na nedostatek denního světla
  • vrozený sklon, nepříznivé vlivy z dětství
  • labilita po porodu a před menstruací vlivem hormonálních změn
  • přecitlivělost na některé potraviny
Léčba a prevence:
  • Vyhledávat a přijímat pomoc druhých…
  • Zjistit a léčit primární onemocnění (většinou pohlavních orgánů, či dalších orgánů pánve), velmi vhodné je využít fytoterapii a reflexní terapii (podrobněji viz. kniha Jiří Janča: Velký receptář alternativní medicíny). Zvláště při disfunkci pohlavních orgánů a ztrátě zájmu o sex doporučujeme náš přípravek Eregma MAX Power.
  • Jezte vyváženou stravu bohatou na nutriční látky pro zlepšení funkce mozku: draslík, hořčík, kyselina listová, vápník, zinek, železo, vitamin B6, vitamin C. Z našich přípravků pro výživu mozku doporučuji přípravek Brain star nebo DMAE.
  • Velmi žádoucí je omezení alkoholu na minimum a stejně tak kávy, můžete si občas dopřát malý kousek čokolády. Zvyšte si hladinu tryptofanu - jde o aminokyselinu potřebnou k tvorbě serotoninu, který zlepšuje náladu. Dobrým zdrojem je krůta, kuře, datle a lískové oříšky.
  • Dopřejte si dostatek spánku a buďte k sobě laskaví. Pravidelně cvičte, choďte, velmi vhodná je jóga, meditace či jiné relaxační techniky. Z fytoterapie působí příznivě na depresi např. třezalka, meduňka, vřes, mučenka purpurová, hloh, buřina srdečník aj., z našich přípravků bylinný extrakt Avenamax.
zdroj:http://www.celostnimedicina.cz/

Několik slov o depresi

11. dubna 2014 v 2:17 | Admin
Téměř každý z nás se z času na čas cítí deprimován. V těch chvílích se zdá, že všechno jde špatně a nikdy se to nezlepší. "Jsem ztracený případ", "Nikdy nic pořádného nedosáhnu." Tyto myšlenky se nám honí hlavou, hlavně když se zklameme v lásce, zaměstnání, přátelství…
Mnoho lidí má své "depky", ale jenom malé procento z nich skutečně trpí psychickou poruchou deprese. Rozdíl mezi "běžnou" a klinickou depresí je markantní, a to hlavně v intenzitě, s jakou na jedince dolehne a do jaké míry získá kontrolu nad chodem každodenních životních situací a zažitým životním stylem člověka. Klinická deprese se klasifikuje jako porucha nálady. Jejími charakteristickými symptomy jsou přetrvávající a hluboký pocit smutku, poruchy spánku, resp. v mnoha případech neschopnost vstát z postele, ztráta chuti k jídlu, pocity zbytečnosti, viny, beznaděje, eventuelně i myšlenky na sebevraždu.


Někteří lidé, kteří pociťují jenom mírné příznaky této poruchy, dovedou fungovat v každodenním životě, avšak ti, kteří trpí hlubokou depresí najednou zůstávají nehybně sedět, či ležet. Pohled prázdný, jenom výraz tváře zachycuje slovy nepopsatelný smutek. Příčiny mnoha případů deprese možno najít v objektivně náročných traumatizujících životních zážitcích (rozchod nebo ztráta partnera, odchod odrostlého dítěte z domu, ztráta dlouhodobého zaměstnání, a pod.), někdy, naopak, neexistuje žádný zjevný důvod pro její propuknutí. Tyto navenek neopodstatněné deprese často mohou představovat chronické stavy, které přetrvávají celá léta.


Jsou ženy depresivnější než muži?
Na tuto otázku neexistuje zase tak jednoznačná odpověď. Faktem však zůstává, že poměr trpících klinickými depresemi je v dnešní době jeden muž ku dvěma ženám. Důvody pro toto vysoké procento výskytu depresí u žen můžou tkvět jako ve faktoru stresu (např. předporodní stres), tak i faktoru hormonálních změn (v menopauze, před menstruací, po porodu, a pod.).


Prožívání dětství a dospívání se u dívek a chlapců liší, a je to především období adolescence, kdy jsou dívky více náchylné k vzniku depresivních stavů než chlapci. Ve svém prostředí pozoruje více stresorů, které mají zásadní vliv na vnímání sebe samé. Dívka se obvykle zdá být více závislá od toho, jak je svým okolím vnímána. Tlak, který cítí, může zasít semínko poruchy nálad v budoucnosti. Podobným způsobem můžou ženu ovlivnit předsudky, nebo i silnější projevy sexismu, se kterými se setkává na pracovišti, nebo ve veřejném životě.


Na druhé straně, rozhodně nemožno opomenout velice pravděpodobnou domněnku, že rodový nepoměr pacientů trpících depresemi je daný kulturně. Výchovní modely naši společnosti říkají, že "kluci nepláčou" a tak i dospělý muž raději svoje deprese před světem skrývá, dokud dovede fungovat v běžném životě, než aby je měl otevřeně přiznat a hledat pomoc.


Deprese patří k velice běžné duševní poruše a téměř každý z nás v průběhu života pocítí její příznaky na vlastní kůži. Je natolik frekventovaným jevem, že ji možno nazvat i "chřipkou mezi duševními nemocemi". Bohužel, množství případů vážnější deprese zůstává stále neodhaleno a neléčeno.

zdroj:http://www.celostnimedicina.cz/

Naučte se říkat ne!

2. dubna 2014 v 19:47 | Admin
Neumíte říkat ne? "Ne" ovšem neznamená "Neotravuj, nezajímáš mě, nemám tě rád". Je to výraz sebeúcty a zdravého sebevědomí.
"Žijeme jen ve zbytečných obavách, že když někomu řekneme ne, zraníme ho, on nás odmítne a budeme se cítit osamělí. Ale nejsme přece osamělí, když jsme sami sebou."
Jako děti jsme závislé na rodičích-pečovatelích a máme k nim bezmeznou, slepou důvěru. Toužíme být milovaní, toužíme po pozornosti a porozumění. Rodiče se o nás starají, jak nejlépe dovedou, podle toho, jakou mají kapacitu a zdroje. Nesou za nás odpovědnost. Někdy nebývá snadné vycítit, do čeho dítěti zasahovat, v čem mu pomáhat a kdy už ho nechat být a respektovat jeho vlastní prostor a osobnost.
Dítě ve své nevinné důvěře rodičům dovoluje, aby s ním všelijak manévrovali a manipulovali. Samo se tak ale nenaučí poznávat a ctít své hranice. Nenaučí se říkat ne. Zvykne si, že mu jeho blízcí narušují jeho vlastní intimní prostor. Vypořádá se s tím po svém. Intuitivně se pak i později ve svém životě bude bránit blízkosti, protože každá blízkost pro ně znamená ohrožení jejich vlastního prostoru. Když neumíme říkat ne, bojíme se druhým přiblížit.

Ne, dovnitř nesmíš

Petrovi je třicet a nemá žádnou partnerku. Vždy, když vztah začne být vážný, vezme nohy na ramena a uteče. Zvlášť společné bydlení ho děsí a vyhýbá se mu. Přitom by partnerku chtěl, chtěl by se jednou i oženit a mít děti. Ale nejde to. A on neví proč.
Je zřejmé, že se Petr bojí blízkosti. Jako dítě doma opakovaně zažíval, že jeho matka nerespektovala jeho prostor a jeho hranice. Měla pocit, že si s Petrem může nakládat, jak se jí zlíbí, vždyť je to přeci její syn, ne? Nikdy neklepala, když vcházela do jeho pokoje, věčné pusy a objetí, neustálé vyzvídání, o všem musela mít přehled.
Petr s ní postupně přestal komunikovat, ale nikdy se nenaučil jí otevřeně říct ne, ohradit se. Zastat se sám sebe. Pochopitelně to neuměl ani v kontaktu s nikým jiným. A téhož se obával i u své přítelkyně. Kdyby se ohrazoval, nemilovala by ho, myslel si. A zároveň v takovém vztahu bez vlastních hranic nedokázal žít, což je ovšem pochopitelné.

Objevit sama sebe

Když nemáme své hranice, necháváme si toho od ostatních líbit víc než je zdrávo. Často vlastně ani netušíme, co chceme a co potřebujeme. Nemáme sami k sobě respekt a úctu. Jsme sami sobě odcizení. Žijeme jen ve zbytečných obavách, že když někomu řekneme ne, zraníme ho, on nás odmítne a budeme se cítit osamělí. Ale nejsme přece osamělí, když jsme sami sebou.
Zkuste se zamyslet, jestli opravdu žijete podle svých potřeb a přesvědčení. Možná si přiznáte, že jste tak trochu otrokem rolí, identit a očekávání druhých. Že vlastně ve skutečnosti nevíte, kdo jste, co si od života a od sebe přejete.
Vnímejte své pocity a zařiďte se podle nich. Zaexperimentujte si. Když se vám do něčeho nechce, odmítněte.

Ne, opravdu ne

Zkuste se sami na sebe naladit, být k sobě upřímní a uvědomit si, co je vám milé, a co naopak ani trochu. Zpočátku nejspíš nebudete tak pohotoví, abyste si všechno uvědomili hned, když se to děje. Nevadí. Stačí, když k tomu dospějete později. Neslíbili jste zrovna dnes kamarádovi, že mu pomůžete se stěhováním, i když jste si původně představovali odpočinkový víkend? Nekoupila jste si náhodou šaty, které se vám vlastně nelíbí, zato vašemu příteli ano?
Vnímejte své pocity a zařiďte se podle nich. Zaexperimentujte si. Když se vám do něčeho nechce, odmítněte. Spolehněte se na to, že vy sami nejlépe víte, co potřebujete a co je pro vás nejlepší. Možná budete překvapeni, že ostatní vaše odhodlané "ne" přijmou s respektem.
Odborník psychologie.cz - doporučujemeLeona Dyrehauge

Leona Dyrehauge

Klinická psycholožka a psychoterapeutka

Kvůli všemu si lámu hlavu: Staňte se experimentátorkou svého života.

2. dubna 2014 v 19:43 | Admin
Dobrý den,
je mi 25 let, studuji dálkově obor Speciální pedagogika a začala jsem pracovat v zařízení pro děti bez rodičů. Jsem velmi citlivý člověk a celkem mě to trápí. Jsem přecitlivělá na jakoukoliv výtku vůči mé osobě, i s malou poznámku či problémem si lámu hlavu delší dobu. Snažím se, aby všechno bylo ťip ťop. Ale často se mi to nedaří a to mě ještě více sráží.
Z toho i celkem vyplývá, že nemám moc velké sebevědomí. Zároveň si myslím, že mám nějakou formu sociální fobie, jelikož jsem ve společnosti cizích lidí nervózní, trpím trémou, tak raději moc nemluvím. Nejraději jsem doma v klidu, sama. Také mě trápí, co si myslí jiní lidé. Přitom na mě lidé reagují spíše kladně. Občas se ale stane, že mě někdo nemá rád, a to mě dokáže hrozně zasáhnout. I když vím, že to nejde, aby měl člověka každý rád.
Ještě poznamenám, že mám sklon k nadváze a v minulosti jsem trpěla mentální bulimií. Hrozně moc bych chtěla být v životě šťastná, spokojená, mít zdravé sebevědomí. S věčnou fyzickou nespokojeností jsem se svěřila do péči odborníka - nyní cvičím, jím zdravě. Tato sféra nespokojenosti je tedy na cestě k nápravě.
Co se týče partnerství, tak mám přítele 3 roky. Vyhovuje mi to po té stránce, že je na mě partner hodný, nejsem z něj nervózní, ale vím, že ho nemiluji. Je ale pro mě velmi těžké komunikovat s někým, kdo se mi líbí - klepu se a přeříkávám. Těch oblastí, kde mě popadá úzkost, je více.
Jak byste prosím můj problém popsal? Jsou pro mě vhodná antidepresiva?
Jana, 26. října 2012

Názor odborníka

Dalibor Špok odborník psychologie.cz

Dobrý den, Jano,

ptáte se: Jak byste můj problém popsal. Myslím, že není třeba, abych jej popisoval. Vy sama jste to udělala velmi dobře a výstižně. Možná máte svou otázkou na mysli, zda existuje nějaká jedna zásadní příčina všech vašich uvedených problémů. Bez podrobné znalosti samozřejmě nelze odpovědět přesně, ale myslím, že taková jedna příčina existovat nebude.
Ano, píšete o úzkosti. Úzkost je - společně s depresí - nejčastějším doprovodem většiny psychických problémů - od stresu, perfekcionismu, neschopnosti zvládat konflikty, vyrovnat se se změnou nebo se ztrátou, přes různé obavy až po různě vážné neurotické poruchy. Úzkost však také doprovází většinu běžných, každodenních situací, které jsou spojeny se změnou, s novým prostředím (píšete o tom, že jste nervózní ve společnosti cizích lidí), se zkoušením něčeho nového, s našimi neúspěchy, s ohrožením - ať hypotetickým nebo reálným.

To, zda začíná být úzkost patologická nebo ji hodnotíme jako "normální", záleží na její síle, frekvenci a dlouhodobosti. Pokud by byla úzkost velmi silná, zásadně vám bránila v každodenním fungování a byla dlouhodobá, pak určitě doporučuji návštěvu klinického psychologa, který s vámi bude řešit vaše problémy psychologickými prostředky. Nebo psychiatra, který vám může předepsat vhodné léky. Jak sama píšete, léky na úzkost mohou být ze skupiny antidepresiv (pozvolný nástup účinku, užívají se dlouhodobě) nebo ze skupiny anxiolytik (působí obvykle okamžitě, u těch účinnějších - benzodiazepinových - však existuje riziko vzniku závislosti, proto se užívají pouze krátkodobě).
Je samozřejmě na zvážení vašem i odborníka, zda je efekt farmakoterapie vyvážen možnými negativními účinky léků. Proto bych léky nedoporučoval u mělkých forem úzkosti, která je pouze trochu nepříjemná, ale která se dá snížit i jinými formami (sport, bylinky, změna prostředí, relaxace, masáže, sauna...). Naopak, u silných dlouhodobých úzkostí, které výrazně ovlivňují každodenní stav, bych užívání psychofarmak - vždy po poradě s lékařem - doporučil.

Z vašeho dopisu však nemám dojem (mohu se samozřejmě mýlit), že byste popisovala něco, co se výrazně liší od prožívání velkého množství citlivých mladých lidí - přecitlivělost při kritice, úzkost ve společnosti cizích lidí, těžkosti s oslovením atraktivních příslušníků opačného pohlaví, tréma, silné sebeuvědomění (a uvědomění svých nedokonalostí) v prostředí druhých lidí, perfekcionismus - to vše jsou problémy, které jsou ve vašem věku a pro váš citlivý temperament poměrně běžné.
Tím samozřejmě nechci tvrdit, že se nejedná o problémy nepříjemné a že neovlivňují kvalitu vašeho života a vaší spokojenost. Právě naopak. Určitě si však uvědomte, že tyto problémy zná velké množství lidí okolo vás, byť to na nich není vidět. Ne každý je stabilní extrovert, libující si v navazování nových vztahů. Ne každý je asertivní atraktivní modelka.

Uvědomte si prosím také, že nepopisujete jeden problém - ale celou řadu témat (viz předchozí odstavec), jejichž vyřešení určitě není záležitosti nějakého jednoduchého triku nebo jednoduché rady. Co bych vám doporučoval já, je přestat hledat jednu příčinu uvedených problémů a řešit je odděleně.

Neřešte nějaký obecný "symptom". Řešte každodenní situace. Je vám nepříjemně v této společnosti nových lidí? Co můžete udělat, aby tato nepříjemnost byla o jeden stupínek menší? Vzít si s sebou kamarádku? Více se usmívat? Překonat se a oslovit minimálně tři lidi ze skupiny s nějakou banální otázkou nebo komentářem? Jít si předtím zacvičit? Najít si skupinu nových lidí v oblasti, která je mi bližší? Chovatel papoušků se bude jistě cítit lépe mezi neznámými chovateli papoušků než mezi neznámými parašutisty.
Obecné fáze řešení jsou tyto:
  • Něco zkusit. Nenapadá-li vás nic, co se minule osvědčilo, zkusit něco úplně nového.
  • Zjistit, jaký to má efekt.
  • Podle tohoto efektu to buď začít používat, přestat používat nebo modifikovat. To platí pro všechny situace (od navazování partnerských vztahů, přes perfekcionismus, po sociální fobii), o kterých píšete. Zaměřte se na drobné kroky a drobná vítězství.
Ptejte se:
  • Kdy je to lepší? Co způsobuje, že občas je mi v této situaci lépe? Co jsem konkrétně udělala, že jsem to takto zvládla?
  • Kdy je to horší? Jak jsem sama přispěla tomu, že je to horší? Co bych mohla příště udělat jinak?
  • Toho lepšího dělejte více, toho horšího dělejte méně.

Další taktikou, která je velmi účinná na situace spojené s úzkostí, je - podobně jako ve sportu - trénink. Opakovaně se vystavujte situacím, které jsou trochu nepříjemné, a zkoumejte, co a jak dělat, abyste je zvládla. Hledejte situace, které jsou sice nepříjemné, ale ne úplně obtížné. Trénujte například oslovování cizích lidí u těch, jejichž profesí je bavit se s vámi. Např. u prodavačů v obchodě, číšníků v restauraci - ptejte se jich na nabídku zboží, na radu s výběrem, později zkuste něco odvážnějšího.
Nedopadne to? Nevadí, však se o nic nejednalo, trénovala jste. Dělejte to opakovaně - tím nemyslím jednou, pětkrát, ani desetkrát. Dělejte to padesátkrát, stokrát, pětsetkrát. Je to příliš těžké? Najděte něco jednoduššího. Je to příliš jednoduché? Úzkost mizí? To není (pro trénink) paradoxně dobře. Zvyšte si laťku, najděte obtížnější situaci. Nezapomeňte - MUSÍTE mít určitou míru úzkosti, jinak se již nejedná o trénink, ale o pohodlné válení se na gauči. Pamatujte, že stejně jako u každého sportovního tréninku se prostě "musíte zapotit". A když se nepotíte - je třeba zvýšit tréninkovou dávku.

Při tomto experimentování a zkoušení se často stane, že zlepšení v jedné oblasti (např. přestanete mít na sebe vysoké nároky a chtít všechno mít "tip-ťop") velmi silně ovlivní také jinou oblast (také mezi cizími lidmi se cítíte uvolněněji, protože na sebe nemáte tak vysoké nároky a nedržíte se představ, jak byste se "měla chovat"). Což se opět přelije do jiné oblasti vašich problémů, což zvýší vaše sebevědomí a najednou se přistihnete, že se s druhým člověkem normálně bavíte a je vám dobře.

Radím vám tedy - staňte se experimentátorkou na poli vlastního života. Zkoušejte, dívejte se, co funguje, co nefunguje, eliminujte. Pokud nebude úzkost natolik silná, že by vám bránila v experimentování, berte ji jako svého souputníka - ano, víme, proč úzkost máme (evolučně nás chránila před novým, a tedy často nebezpečným). To neznamená, že ji musíme potlačit nebo dokonce nemít, abychom se pustili do něčeho nového. To často ani možné není. I vysocí manažeři, ostřílení podomní prodejci a blazeovaní politici ji zažívají.
Přijměte ji, uvědomte si, kde a jak ji cítíte. A uvědomte si, že i přes tyto nepříjemné pocity můžete stále mnoho udělat, mnoho říci, mnoho zkusit, do mnoha věcí se dát. Právě stejně nenápadně, jako přichází, se úzkost i ztrácí. Ale úzkost se neztratí PŘED aktivitou, ztratí se až během ní nebo po ní. Nebo při stém opakování této aktivity.
Určitě však nepředpokládejte, že NEJPRVE se musíte úzkosti zbavit, až potom se do něčeho pustit. To není možné. Řekněte si - OK, úzkost. Podobně jako si říkáte - OK, prší. Může vás to trochu rozladit, ale nakonec si vezmete deštník a jdete. Nenecháte déšť, aby určoval, zda zůstanete doma. Podobně nenechte úzkost, aby vás odradila od toho, co chcete. OK, úzkost, nevadí, zvládnu to i s ní.

Boj s nízkým sebevědomím: Najdete momenty, kdy jste to dřív zvládala?

2. dubna 2014 v 19:40 | Admin
Dobrý den,
již od puberty se trápím nedostatkem sebevědomí. Trvá to už deset let a pořád se s tím peru. Bojím se i takových banalit, jako je objednat se telefonicky u lékaře, promluvit na cizího člověka nebo vyjádřit svůj nesouhlas. Nebo si říct o to, co mi patří.
Nejde o strach ze samotného aktu, vždycky udělám, co se sluší a patří, ale cítím se strašně nepříjemně, že se ztrapním, řeknu něco špatně nebo mě lidé nebudou brát vážně.
Byla jsem i u psychologa, který mi řekl, že můj problém tkví v tom, že se mi rodiče nikdy porádně nevěnovali a sourozenci mě vždycky shazovali. Tak jsem zlepšila vztahy s rodiči i sourozenci, vše jsme si vyříkali, ale pořád si nevěřím.
Jsem chytrá, všeobecně nadaná, hezká, oblíbená, mám skvělého přítele, kamarády, dobrou práci. Ale stačí jedno kritické slůvko nebo malý nezdar a okamžitě si připadám jako nejneschopnější člověk na světě. Snažím se na sobě pracovat, pozitivně myslet a nebrat se tak vážně. Pořád s tím bojuji, opravdu se snažím, ale začínají mi docházet síly.
Byla by pro mě lepší individuální dlouhodobější terapie s psychologem? Nebo je možné tento problém zvládnout bez této pomoci? Pokud ano, jak?
Moc děkuji za odpověď.
Petra, 2. října 2012

Názor odborníka

Kateřina Vrtělová

Dobrý den, Petro,

předně děkuji za váš dotaz. Nízké sebevědomí trápí překvapivě mnoho lidí, kteří jsou schopní o sobě říci to, co vy: "Jsem chytrá, všeobecně nadaná, hezká, oblíbená, mám skvělého přítele, kamarády, dobrou práci."

Máte opravdu velké štěstí a nejen proto, že se tím vším můžete pochlubit, ale hlavně proto, že si to uvědomujete! To je velmi důležité. Vědomí sama sebe je základem zdravého sebevědomí a vy rozhodně nějaké máte, když tohle o sobě dokážete napsat. Řekněme tedy, že je třeba dále pracovat na jeho posílení.
Dle vašich slov právě to děláte a snažíte se o zvýšení sebevědomí. Chci ocenit velký krok, který jste udělala ve vztahu s rodinou a sourozenci. Je zjevné, že máte chuť, sílu, kuráž a hlavně víru, že to dokážete změnit. I to svědčí o vašem sebevědomí! Nesebevědomý člověk by to pravděpodobně předem vzdal.

Mám-li se vyjádřit k vaší otázce, je určitě více způsobů, jak na sobě pracovat. Psychoterapii rozhodně mohu doporučit. Je pravděpodobné, že spolupráce s odborníkem by vzala více jak jedno nárazové setkání. Práce na sobě je totiž kontinuální proces. V takovém případě je dobré hledat na spolupráci někoho, kdo ve vás budí důvěru a s kým si chcete o svém životě a sebevědomí povídat.

Jinou možností je pracovat na sobě sama s pomocí vašeho přítele či kamarádů. Jsem si jistá, že navzdory nepříjemnému pocitu ze situací, které popisujete, je nakonec zvládnete. Dokážete jistě zavolat a objednat se u lékaře, dokážete oslovit cizího člověka, když je to třeba, a určitě si také dokážete říci o to, co vám patří. Možná ne vždy, ale dokážete to. Je to tak?
Zajímá mne, co se tedy děje potom? Jak na vás ti lidé reagují a jaký máte pocit poté, co zavoláte, oslovíte nebo si o něco řeknete. Zajímá mne také, jak vás v takové situaci vnímá váš přítel či kamarádka. Ptala jste se jich, co viděli a slyšeli? Jednoduchou inspirací pro vás může být sledovat podobné události a vždy si pak položit otázku sobě: Co mi pomohlo to zvládnout? Co to umím? A pokud vás měl možnost u toho někdo blízký sledovat, zeptat se i tohoto člověka: Jak jsem to zvládla? Co, z toho co umím, na tebe zapůsobilo? Jsem si jistá, že se dozvíte zajímavé a povzbudivé informace.

Každý den se najde příležitost k tomu se ocenit, připomenout si, co už umím a co nového se ještě chci naučit. Tak to zkoušejte a zvyšujte si tak vědomí sebe sama. A když budete chtít, nebojte se říct si o pomoc.
Přeji ať se i nadále daří!

Se srdečným pozdravem,

Kateřina Vrtělová
+10trefné
Kateřina Vrtělová

Kateřina Vrtělová

Psycholožka, psychoterapeutka, supervizorka
Nabízí pomoc a spolupráci v osobních, vztahových i pracovních tématech, life-coaching. Soukromá praxe v Praze.

Nesnáším se. Nevím, co na tomhle světě vůbec dělám.

2. dubna 2014 v 19:38 | Admin
Nevím, co na tomhle světě vůbec dělám. Připadám si jako člověk, co není absolutně ničemu prospěšný. Je mi sedmnáct let, slýchávám i komplimenty na můj vzhled, mamka mi tvrdí, že jsem oblíbená, mám dobré výsledky ve škole, nějaké ty přátele, ale jsem absolutně nespokojený člověk. Vlastně nevím, jak začít. Štve mě celý svět a nějak se nedokážu smířit se skutečnostmi okolo mě.
Nejvíc nesnáším sama sebe. Proto, jaká dovedu být a že absolutně nedokážu kontrolovat svoje chování. Připadám si jako magor. Jednou bych skákala radostí, aktivně se všeho účastnila, cítím strašnou radost. Ale pak přijde období, kdy jsem plná pochybností, na všechno nadávám, jsem negativní - a takhle se to střídá pořád dokola. Mám strach z lidí, nedovedu s nima komunikovat, když na mě někdo promluví, jsem v rozpacích, červená až za ušima, plácám nesmysly a působím jako vůl. Říkám si, že o nic nejde, ale vždycky totálně vyhořím. Jsem nejradši, když na mě nikdo nemluví.
Mám ten dojem, jako kdybych byla dvě osoby v jedné. Jedna, co přemýšlí, je jakžtakž rozumná, umí slušně konverzovat, vyzná se, ale dokáže to jen sama se sebou, zatímco ta, co působí na lidi, je stydlivá, nespokojená trubka, co neumí normálně promluvit. Docela často se mi stává, že mluvím, a z ničeho nic se zaseknu a nevím, co dál. Nesnáším, když musím jít sama někam mezi lidi. Připadám si jako ta nejhorší všude kolem, pořád o tom přemýšlím, pořád se podceňuju. Přijdu si ztracená sama v sobě, postrádám smysl všeho kolem, nesnáším se.
lost.mind, 23. srpna 2010

Názor odborníka

Michal Mynář odborník psychologie.cz

Dobrý den,
děkuji vám za odvahu a důvěru, se kterou jste se obrátila na naši poradnu. Strach z lidí a s ním spojený problém s komunikací vás očividně velmi trápí. O to víc si cením toho, že jste se rozhodla jít s ním "ven" na toto veřejné fórum.
Problémy s nimiž se v životě potýkáme mají takový "fígl" jak ovládnout naši mysl. Přitáhnou k sobě pozornost tak silně, že se bezmála zdá, že nic jiného než náš problém neexistuje - vše ostatní v našem životě je tímto problémem úplně zastíněné. To pak vyvolává obecné pocity nespokojenosti se životem, pochybnosti o jeho smyslu a pochybnosti o sobě.
Je to takový "kouzelnický trik". Dá se prokouknout, pokud si dokážeme připomenout, co všechno je v našem životě v pořádku. Chce to většinou trochu úsilí a nucení se, abychom odtrhli na chvíli pozornost od toho, co nefunguje a připustili si, že kromě toho, že aktuálně máme nějaký problém, je taky v našem životě spousta věcí, které jsou důvodem k lepšímu životnímu pocitu - vztahy s lidmi, které máme kolem sebe, vlastnosti, kterých si na sobě ceníme, úspěchy, kterých jsme dosáhli, činnosti, které nás baví a naplňují, naše plány pro blízkou i vzdálenou budoucnost ... Je dobré si tyto věci vypsat na papír, občas se na něj podívat a průběžně doplňovat další věci, které vás napadnou.
Ze začátku vám to může připadat divné (nejsme moc zvyklí oceňovat své silné stránky) a může to jít ztuha. Nenechte se odradit. Toto úsilí stojí za to. Samo o sobě vás vašich problémů nezbaví, ale nabídne vám jinou perspektivu pohledu na vlastní život. Perspektivu, v níž vidíme už nejen problém, ale též náš osobní potenciál k jeho překonání.
Jak vám to může pomoci s vašim problémem v komunikaci s lidmi? Tréma, červenání, "zasekávání" hovoru často nastává tehdy, když se snažíme ukázat navenek lepší, než, jací (z našeho pohledu) jsme. Pokud máme pocit, že to, jací jsme, se nemůže ostatním líbit, že nás nebudou brát, nebo nás dokonce odsoudí, či budeme terčem posměchu, snažíme se ukázat takoví, aby nás ostatní přijali. Každý máme svou představu o tom, jací bychom správně měli být. Ta ale paradoxně může člověka za určitých okolností svazovat a ochromovat. Pokud se celá naše mysl upírá k tomu, abychom, proboha, nebyli nemožní, jak bychom mohli v komunikaci působit přirozeně a nenuceně?
Naše představa o tom, jací bychom měli být nám potom brání v tom, využít silné stránky toho, jací skutečně jsme.
Nabízím vám takový malý experiment. Vezměte si papír a na jednu stranu si napište, jaká byste podle sebe měla být, aby vás okolí bralo. Tuto ideální představu si můžete i pojmenovat - třeba "Slečna dokonalá", či "Hvězda" apod. Sama jistě najdete své vlastní vhodné pojmenování.
Na druhou stranu papíru si napište své dobré vlastnosti, své přednosti. Za co se máte ráda? V čem jste se sebou spokojená? Nenechte se zviklat častým prvním dojmem, že nic takového neexistuje. Dejte si práci s hledáním. Pomůžou vám i zápisky z prozkoumávání fungujících oblastí vašeho života, pokud jste si je udělala. Protentokrát nechte stranou všechny kritické připomínky ke své osobě.
Před sebou nyní máte svůj potenciál - to, co už máte, čeho nemusíte dosahovat, co můžete světu nabídnout, aniž byste se musela snažit, protože taková už jste. Na tomto můžete stavět.
Kdykoliv nastane situace, jíž se obáváte, uvědomte si, nakolik jste v ní opravdu za sebe a nakolik se v ní snažíte být za "Slečnu dokonalou". Pokud máte chuť, můžete si dělat po nějakou dobu poznámky - nakolik jste dokázala být v konkrétní situaci před jinými sama sebou a jaký dojem jste z komunikace měla. Asi zjistíte, že čím víc dokážete před jinými být sama sebou, tím lépe komunikace probíhá.
Ale jen vědět nestačí, důležitá je praxe. Dovednosti jinak získat nejde. Ale jak na to? Mezi situacemi, které vám dělají problém, jsou jistě takové, které vnímáte jako méně problematické, pak jsou tam i situace horší, až po ty úplně nejhorší - zdánlivě nepřekonatelné.
Uvedu příklad: Jako snazší se může jevit komunikace s lidmi, které s vámi spojuje podobný zájem, nebo cíl - zájmový kroužek, sportovní oddíl, skupina v jazykové škole ... Komunikace v takových skupinách je lehčí, protože všichni mají něco společného a téma je tedy vždy po ruce. Hodně obtížné naopak bývá třeba oslovit cizího člověka v cizím prostředí.
Osobní žebříček bývá košatější a je u každého jiný. Jaký je ten váš? Které situace jsou nepříjemné, ale zvládnutelné? A které jsou ze současného úhlu pohledu nezvládnutelné? Je dobré začít překonávat nesnáze postupně a učit se zvládat nejprve ty jednodušší. Před tím, než se sami úmyslně "namočíme" do situace, kterou se chceme naučit zvládnout, je dobré připomenout si znovu své silné stránky, abychom měli oporu. Tak postupně získáváme praxi a potřebnou sebedůvěru a nakonec můžeme překonat i to, co se nám na začátku zdálo nezvládnutelné.
Někdy je ale strach tak silný, že ani pečlivě budovaná vnitřní opora nestačí na jeho překonání. Pak bych vám doporučil obrátit se na odborníka, který vám může poskytnout pevnější podporu a pomoct vám zvládnout ta úskalí vaší cesty, na než sama nestačíte. Další možností je, zkusit absolvovat nějaký komunikační kurz.
Doufám, že vám tyto řádky budou inspirací a že v nich najdete, co potřebujete. Přeji vám hodně úspěchů na vaší cestě.
+75trefné
Odborník psychologie.cz - doporučujemeMichal Mynář

Michal Mynář

Psychoterapeut
Soukromá praxe v centru Brna. Poradenství. Podpora v osobních, pracovních i vztahových krizích, life-coaching.

Vyhýbám se lidem.

2. dubna 2014 v 19:37 | Admin
Dobrý den,
mám problém. Bojím se lidí ve škole. O přestávkách sedím sama, protože je mi blbý za někým jít, navíc si s nima ani nemám co říct. Když s někým mluvím, mám hroznou trému - někdy, když mluvím, tak třeba prohodím slova, jak se stydím, nebo když jdu třeba se svým psem, tak schválně chodím tam, kde moc lidí potkat nemůžu. Bojím se, že by měli kecy, jako každej. To mám furt, prostě to nejde.
Vždycky si říkám, že to zvládnu, ale ne. Když jde někdo proti mně, tak vždycky někam zatočím, nebo když nejde jít jinam, tak skloním hlavu a často mi začne bušit srdce. Taky když třeba s někým mluvím nebo když zdravím někoho známého, úplně na něm vidím, jak si o mně myslí: "Ta je ale hnusná." Nemůžu to vymazat z hlavy, prostě to u každýho vidím, nebo když jdu, tak se mi zdá, jako kdyby na mě každej koukal a pomlouval. Co s tím mám dělat?
katka, 22. září 2010


Názor odborníka

Alena Černá

Milá Katko,
děkuji vám za důvěru, se kterou se obracíte na naši poradnu. Vážím si vaší chuti a snahy začít tuto nelehkou situaci řešit. Chápu, že vás strach z lidí a také z komunikace s nimi obtěžuje a trápí.
V první řadě bych ráda zmínila, že váš problém není neobvyklý a je možné jej řešit. V tuto chvíli je jen otázkou jak.
Píšete, že se bojíte lidí ve škole, sedíte o přestávkách sama a že si se spolužáky nemáte co říct. Není jasné, jak dlouho tato situace trvá - jestli třeba nejste na nové škole, v jiné třídě (takový přechod bývá nelehký sám o sobě). Také mě napadlo, co asi znamená, že "si s nimi nemáte co říct"? Zkrátka tak jako tak chybí společná témata, nebo jde hlavně o zábrany v komunikaci, které pociťujete? Přemýšlím také, jak dlouho už asi váš problém trvá a máte-li se komu třeba svěřit nebo s kým si promluvit (někoho, u koho tento problém nemáte a případná společná témata nechybí). Mít takovou podporu by bylo pro zvládnutí vašich problémů jistě přínosem.
V každém případě cítím, že jsou pro vás vaše pocity z druhých zdrojem velmi nepříjemných situací a že byste se těchto pocitů ráda zbavila. Z toho, co píšete, se zdá, že hlavním problémem, který vám brání v komunikaci s ostatními je váš strach ze selhání, "shození se". Je tomu tak? Následuje pak dojem, že si o vás ostatní myslí špatné věci. Nevěříte si, že to zvládnete, což zvětšuje vaši trému a obavy.
Čas od času takové myšlenky napadnou každého z nás - třeba že z nás druzí mají legraci nebo si něco říkají za našimi zády. A tyhle myšlenky se na skutečné pravdě zakládají velmi zřídka, většinou si v běžných situacích druzí nemyslí nic, nebo alespoň vůbec nic negativního.
Jenže je někdy těžké se těchto myšlenek (kterým se taky někdy říká automatické, protože nám automaticky naskakují v situacích, které vnímáme jako potenciálně ohrožující) zbavit. I když jsou nereálné a ztěžují nám fungování mezi lidmi. Jejich nereálnost zůstává skrytá a je obtížné přemluvit sám sebe, že to tak zkrátka není - že se mi lidé nesmějí, ale smějí se něčemu, co si řekli mezi sebou, že si nikdo o nikom nemyslí, že vypadá hrozně a že - i když jsme třeba prohodili slova ve větě - jsme neřekli nic špatného nebo hloupého, kvůli čemu by nás druzí soudili.
Píšete, že se pokoušíte situaci zvládnout a zatím se vám to nedaří - neuvádíte, jak přesně se snažíte své problémy řešit, ale zdá se (a možná se mýlím), že určitou mírou sebezapření spíš než bojem s negativními myšlenkami, které vám v hlavě naskakují. Vím, že takový boj je pěkně těžký a ne vždy se podaří vyhrát ho hned.
Proto bych vám navrhla, abyste si nejdřív zkusila v situacích, ve kterých pociťujete takovou úzkost, představit všechny možné jiné reálné alternativy toho, co si daný člověk může myslet (tedy když máte pocit, že si někdo o vás myslí, že "jste hnusná", je mnohem pravděpodobnější, že si nemyslí o vašem vzhledu vůbec nic, případně naopak něco pozitivního, soustředí se na to, co říkáte, nebo přemýšlí, jak odpovědět) a vaší prvotní myšlenku těmi alternativami nahradit. Vím, že to není lehké, ale zkuste si uvědomit, co je opravdu reálně pravděpodobné. Pomoci by mohlo i třeba zkusit si zapřemýšlet, jaké jsou vaše silné stránky - v čem jste dobrá, co ve vašem životě funguje, co se vám za poslední dobu povedlo. I když se někdy zdá, že takové věci nejsou nebo je jich málo, jsou pravděpodobně jen skryté za tím, co se zrovna nedaří a snižuje tak naši sebedůvěru.
Pokud máte někoho, komu věříte a s kým byste se případně nebála o takových věcech mluvit, zkuste to probrat - může být dost obtížné si v těchto situacích pomoci sám.
A k tomu směřuje můj druhý návrh - pokud vás vaše obavy z kontaktu s lidmi trápily nadále, mohlo by být dobrým řešením vyhledat odborníka, který vám pomůže tyto obtíže překonat. Pokud byste měla obavu z navázání osobního kontaktu, můžete zkusit třeba zavolat na Linku důvěry (kde vám i mohou doporučit konkrétního člověka nebo pracoviště), nebo nejdřív komunikovat přes mail.
Držím Vám pěsti a přeji vše dobré!
Mgr. Alena Černá
+5trefné
Alena Černá

Alena Černá

Psycholožka
Studentka doktorského programu Psychologie na FSS MU, pracuje pro Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny tamtéž.

Když život uvadá

2. dubna 2014 v 19:31 | Admin
Milí čtenáři, přináším vám část mých ryzích zápisků z deníku z období panické poruchy. Dávám vám nahlédnout do mých až dosud nejtajnějších hlubin. Pocity, myšlenky a básně z deníku jedné holky, co nechtěla žít.
Mám chuť si ublížit ze zoufalství! Nemůžu, uklidni se! To zvládneš! Jo, to musím zvládnout, přece nechci, aby to vyhrálo. Když se vypláču, uleví se mi, jsem silná, abych to zvládla! Vybavila se mi ta scéna, kdy jsem přijela od své terapeutky... Větší úzkost, zoufalství jsem nezažila, ani to nejde popsat! Nitro mě pálilo, bouchala jsem do dveří, vyčerpaná, zoufalá a bezmocná. Plakala jsem hodinu, ale nešlo to zastavit..., a pak se to ještě umocnilo! Bylo mi těžko, totální dno, smutek, otázky typu - kdo jsem, sakra?!
Jak dva
A bodné ranky červené dámy
stále se ptají,
proč uchlácholí bolest,
když bolestí jsou samy...
Oděni nahotou všedních ran,
ztrácí život po podlaze
v kapkách krve
včerejší bolesti.
Jak dva rozervaní,
co tolik touží po smrti,
odešli žít
už navždy.
Začíná to tím, že mi brní kolena, zrychluje se mi tep a mám neklidné myšlenky. Neříkejte mi nic, nemáte mi co říct! Neříkejte mi, že jsem sama! Neříkejte mi, že to bolelo a bolí! Nepřipomínejte mi tu úzkost! Ha, stejně tě přepadne! Jseš slaboch... Ne, já na vás vyzraju, jste mi ukradený, dneska sice bolíte, ale zítra na vás zapomenu! Haha, myslíš na to! Víš, že to bylo a je to tu pořád! Ale ne! Už to okolo mě jenom krouží! Ach jo, nevím, jestli si namlouvám, že už jsem na tom líp, nebo ne?

Jak dlouho ještě?

Cítím nereálno. Nevím, kdo jsem a kde se tady na světě nacházím. Proč se všechno tohle děje? Nežiju jenom ve snu? Jsem tu doopravdy?
Jsem zmatená ze svých pocitů. Chvíli jsem šťastná, že můžu dělat, co mě baví, jindy to nemá vůbec smysl.
Nevím, co uvnitř cítím. Nejde to popsat. Ani ne smutek, ani ne vztek. Je to tíživý, obávaný pocit osamocení, nervozita, zrychlený tep... Musím si připomenout, že nejsem sama, není tomu tak! Připadám si ztracená, jako by už nebylo cesty, kudy jít. Jako už by to bylo moc. Jak dlouho budu muset ještě jít?
Ouha! Odjela jsem z tábora, protože jsem se zhroutila, totálně. Vsugerovávám si myšlenky, že mě všichni opustí, ale není tomu tak. Doufám.
Uvadá život
Ještě nezapadá
život
za oponou.
Utichne v lásce,
bez aplausu.
Dojemnost zítřků,
už si zuby brousí
na zítřejší možná,
co srdce rdousí.
Jsem zmatená ze svých pocitů. Chvíli jsem šťastná, že můžu dělat, co mě baví, jindy to nemá vůbec smysl. Záleží, s jakou myšlenkou se probudím. Cítím se špatně za své jednání. Cítím vinu. Nemůžu žít. Kdo by mě asi tak mohl mít rád? Nic nemá cenu!
Přišel hroznej večer... Klepala jsem se a brečela do čtyř do rána, mlátila jsem do zdi, nemohla dýchat, ještě že se mnou byla kamarádka.
V tichosti půlnočního pokoje ležela schovaná pod peřinou a skutečnost se jí ztrácela. V pouhém okamžiku byla pryč. Cosi nehmatatelného se jí vzdalovalo a přicházelo něco skutečnějšího než skutečnost. Hladina emocí se vzdouvala na nejvyšší možnou hranici a každé prožívání okamžiku bylo skutečnější a hrozivější. Jako by snad její stíny vystupovaly ze tmy a šeptaly jí něco o strachu. Zatlačovaly ji stále více do jiného světa, který přicházel ze tmy. Tma. Tma byla vstupem do úpadku svého světa. Stačil paprsek světla a něco by ji vrhlo zpět do reality. Ale bránila se. Co je to za svět, který se jí nabízí, když se vše ukládá ke spánku?
Pláču. Zase. A nevím proč! Už nevrátím ty hezké chvíle. Cítím jen své chyby, vinu a nemožnost. Je ve mně nějaký nehybný bod, který tam uvnitř zůstává. Blokuje mě. Tíží. Zužuje. Vyvolává ve mně hrozný pocity! Sakra, to nevydržím! Asi se zblázním! To nemůžu vydržet! Co mám dělat? Prostor je mi malý, tělo je mi malý! Sakra, já se zbláznim!
Nejčastější myšlenky:
  • Je mi úzko. Třesu se. Bojím se, že někde není uklizeno, že ostatní kvůli mně dostanou nemoc.
  • Panikařím.
  • Jsem zmatená. Co se to zase děje? Proč?
  • Bojím se. Mám strach! Co můžu dělat? Buší mi srdce a točí se hlava.
  • Bojím se, že si něco udělám!
Zase fyzické pocity, je to hrozně nepříjemný! Chvěju se uvnitř i navenek, je mi hrozný horko, hlava se mi točí, těžko se mi dýchá, se snad udusím? Je mi, jako kdybych měla omdlít!
Jaké by bylo být někým jiným? Proč člověk zažívá určité věci? Proč se sakra dějou?!

21 let, občasná sebedestrukce

"Ne, nevzdávej to," často slýchávám od okolí. Všichni po mně vlastně chtějí málo - žít. Jak snadno zpochybnitelné je tohle slovo. "Vždyť jsou horší věci," jako by si nade mnou někdo odplivl a šel dál.
Mohla bych říct, že už je to lepší. Jo, dějou se mi i dobré věci, ale já jsem tak neschopná, že si jich nedokážu vážit! Jako třeba včera! Přišel hroznej večer... Klepala jsem se a brečela do čtyř do rána, mlátila jsem do zdi, nemohla dýchat, ještě že se mnou byla kamarádka. Byla úžasná. Držela mě, když jsem pořád dokola brala za kliku s tím, že musím jít do koupelny a něco si udělat. Nevnímala jsem ji! Jako bych to nebyla já. Nemohla jsem dýchat! Hlava se mi točila. Kamarádka chtěla zavolat záchranku...
Pořád to mám v hlavě! Ty myšlenky! Já se nenávidím! Sakra! Jsem nemožná - třikrát jsem se řízla, dělám si modřiny! To nejsem já! Já se biju, já se biju! Sakra, co se to se mnou děje? Mám strach! Hroznej strach!
A tak jsem učila překonávat překážky v mém životě. Někdy to jde lehce, jindy ne. Člověk si snadno představí nějakou situaci, jak by ji asi vyřešil, a skáčou mu hned do hlavy vzpomínky a všichni strašáci od úzkosti, přes paniku až po obsesivní myšlenky.
To si pak říkáte, jak jít dál? Když se ohlédnu zpět, čeho se tam můžu chytit?
21 let. Občasná sebedestrukce. Záchvaty paniky. Úzkost. OCD. Nechce mezi lidi. Nenávist vůči sobě. Cítí vinu. Chce si ublížit nebo to celé skončit! Bere Lexaurin. Seropram. Neurol. Atarax. Pak zase něco dalšího. Xanax, Mirtazapin, Questax. 3x denně. 1,5x denně. Zvýšit. Snížit. Nevysazovat. Vysazeno. Neuspěla. Brečí, třese se, ale co jí sakra je? Tři diagnózy, vyberte si. Zvedá se. Aaa už stojí. A tak to jde pořád do kola. Ale pomalu se snaží z toho kola vymanit.
Ronnie, čtenářka Psychologie.cz

Terapie skončila, co dál?

2. dubna 2014 v 19:30 | Admin
Tak, a je to tady. Po roce a půl jsem opustila terapeutické křeslo. Teď už nemám čtyři stěny a člověka, kterému se můžu vypovídat. A ano, docela mi to chybí. Chybí mi ten pocit jistoty, který mi terapie poskytovala. Ale cítím, že právě teď je ta chvíle! Právě teď se musím osamostatnit a nevázat jistotu na terapeuta! Jak na to? Mám odvahu, abych svoji jistotu našla.
Ve chvíli, kdy terapeutka pronesla větu, že už se cítí zbytečná a já se můžu osamostatnit, blesklo mi hlavou: Cože? Jak to? To už je jako konec? Věděla jsem, že má pravdu. Nechtěla jsem to "jen tak" skončit po tom všem, ale je to tady. Nyní mám možnost vybrat si svou reakci na konec a fakt, že mi moje terapeutka bude chybět. Co teď s tím uděláš? ptám se sama sebe.
Můžu smutnit nad tím, že už nebudu týdně potkávat člověka, který mě zachránil, nebo můžu konečně objevit svou jistotu mimo terapeutický prostor a radovat ze z kroku vpřed.
Samozřejmě jsem si vybrala druhou možnost. Ihned mi totiž naskočil tolik známý psychologický pojem začarovaný kruh. Co by se stalo, kdybych si vybrala možnost první? Potřebovala bych znovu terapii, poté bychom s psycholožkou řešily, jak ji ukončit a jak to udělat tak, aby to pro mě nebyla ztráta. Znovu bych se tedy točila v kruhu jako už několikrát. Nyní už vím, že to nic dobrého nepřinese, a světe div se, vycházím z kruhu.

Jen já sama

Odcházím z konzultovny. Cítím se osamělá, mám potřebu podělit se o pocity, a zároveň mi to dochází. Dochází mi fakt, že stojím na svých nohách, a tak s tím doprčic mohu něco udělat! Nebudu fňukat! Holka, jdi do toho, říkám si, hledej, hledej všude. V každé radosti najdi, co tě naplňuje, a tím si vytvářej svůj "chráněný prostor", který ti nikdo nemůže narušit!
Vždy jsem čekala, až uplyne doba, než půjdu na terapii a tam budu vše řešit. Wrong!
Pár dní po skončení terapií jsem se vlekla v nostalgických náladách s trochou smutku. Namíchala jsem si koktejl z emocí, které za moc nestály. A protože ze zkušenosti vím, že když se budu snažit nemyslet na to, že již nemám tuto jistotu, dostane mě to do depresí. Když se budu pokoušet myslet na něco jiného, nepomůže to. Proto začínám pozorovat věci, situace, události, své radosti a řešit jen "teď a tady".
Vždy máme možnost volby, skáče mi do hlavy myšlenka mé terapeutky. Proto se hledám ve věcech, které mě naplňují, a faktem je, že mé sledování situací je čistější než kdy jindy. Vždy jsem čekala, až uplyne doba, než půjdu na terapii a tam budu vše řešit. Wrong! Pro člověka, který je v těžkých depresích nebo úzkostech je terapie východiskem. Pro mě nyní je spíše jen sdílením radosti.
Díky tomu, že jsem se vzdala konzultací, prožívám věci více naplno, protože už vím, že je mohu vyřešit jen já, a také mám větší motivaci užívat si toho dobrého, protože vedle mě není nikdo, kdo mě vytáhne z bláta.

Vlastní chráněný prostor

Hledejte si jistoty. Jsou všude. Říkáte, že se mýlím? Začněte u naprostých drobností. Možná mé nadcházející poznámky budou znít jako z nějakého rádoby časopisu, ale dovolím si podotknout, že nejsem odborník. Jsem jen jednadvacetiletá holka, která má potřebu podělit se.
Toto je můj svět. Mé jistoty. Nejedná se jen o papíry, o knihy, o plakáty. Jedná se o jejich symboliku.
Je 18:12. Právě teď sedím u psacího stolu (kde ostatně trávím hodně času), vedle sebe mám knihy, šálek své oblíbené kávy, za mnou na oranžové zdi visí divadelní plakáty, na stole se mi válí spousta popsaných papírů, dále má perokresba pana Havla, a do uší mi zpívá Norah Jones.
Proč to říkám vám, cizím čtenářům? Toto je můj svět. Mé jistoty. Nejedná se jen o papíry, o knihy, o plakáty. Jedná se o jejich symboliku. Co prozrazují mé texty? Ukazují mi můj vnitřní prostor. Plakáty mluví o směru mého života, knihy mluví o literární mysli a krásách českého jazyka. Tak to jsem já. Začala jsem hledat radosti v naprosto drobných věcech, které se mi ukázaly velkými, když jsem jim dala prostor.
Nyní vím, že svůj svět formuju především já. Do jaké formy jej chci dostat? Především do té, kde budu mít pevný základ. Na tom pak můžeme stavět každý svou horu. Mým základem jsou mé zájmy, přátelé a spousta maličkostí od dobré kávy po hudební zážitek.
Na závěr trochu odbočím a povím vám podobenství o vztahu, jelikož to jde aplikovat i na náš svět, náš život. Vztah je jako dům. Každý v něm můžete mít své prostory, pokoje se budou lišit podle tebe a partnera, to je v pořádku. O tom vztah je. Nikdo není stejný, ani dokonalý. Ale nemůžeš stavět vztah na rozdílných základech. Pokud oba máte rozdílné cíle a představy, může se stát, že ty stavíš na skále a on/ona na písku. Na tom dům nepostavíš.
Pokud si zvolíte váš základ, naleznete vaše jistoty a nebudete bloudit mezi pískem (nejistotou, bezmocí) a skálou (jistotou), můžete začít stavět vaši horu. Rozumím, že se mé řeči mohou zdát s prominutím jako žvásty. Když mi má terapeutka řekla, když se mi točila hlava a lehla jsem si na zem: "Cítíte tu jistotu? Země vám je oporou," aby mě uklidnila, v duchu jsem se musela zasmát. Jakou sakra jistotu?
Pokud se vám nyní stejná myšlenka vkradla do hlavy, pak ji nechte. Vraťte se k tomuto textu za měsíc, dva, za půl roku, rok. Třeba vám bude umět něco říct.
Věnováno mým nejdražším kamarádkám, že mi jsou oporou.
Ronnie, čtenářka Psychologie.cz
Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište nám na mailredakce@psychologie.cz

Trápí mě strach z lidí a deprese: Přerušte začarovaný kruh úzkosti.

2. dubna 2014 v 19:27 | Admin
Dobrý den,
je mi 21 let. Sociální fobií a depresemi trpím zhruba od 15 let. Už na základní škole jsem byl hodně stydlivý, ale zdaleka to nebylo tak hrozné jako na střední škole.
Po nástupu na střední školu se ke strachu z lidí přidaly hrozné deprese. Úplně jsem se uzavřel do sebe, s nikým jsem se nebavil.
Moji spolužáci si hned všimli, že jsem nějaký divný. Začali mě šikanovat, a to hlavně psychicky (různé nadávky, přezdívky, neustále na mě upozorňovali). Měl jsem takové stavy, že když jsem přišel ze školy domů, měl jsem tak hrozný strach z dalšího dne ve škole, že jsem dostával zimnice a celý jsem se třepal.
To se taky podepsalo na mém prospěchu, kdy jsem začal patřit k těm nejhorším. V té době jsem poprvé začal uvažovat o sebevraždě. Dokonce jsem už měl vymyšlené, jak to udělám, ale naštěstí jsem to neudělal. Celé ty čtyři roky pro mě byly peklo. Od maturity jsem bez práce, do společnosti vůbec nechodím, nemám ani jednoho kamaráda. Rodiče jsou rozvedení. Bydlím s matkou, která si myslí, že jsem úplně k ničemu.
Když mám jít na pracovní pohovor, tak mi začne strašně bušit srdce, jako bych měl každou chvíli zkolabovat. Taky pokaždé hrozně zčervenám a začnu koktat. Tyto příznaky mám, i když jedu městskou dopravou, kdy často musím vystoupit abych se uklidnil. Taky když si mám jít nakoupit a stojím ve frontě. Hlavně to červenání je hrozně nepříjemné. Většinu dne proležím v posteli nebo u počítače. O návštěvě psychologa přemýšlím už dlouho, ale mám z toho hrozný strach.
Děkuju za každou radu.
Jan, 28. března 2013


Názor odborníka

Martina Porkertová

Dobrý den, Honzo,
děkuji za důvěru a oceňuji, že jste už nyní učinil první důležité kroky. Osmělil jste se, otevřeně popsal své potíže a požádal o radu.
Nepíšete, kdo vám sociální fobii a deprese diagnostikoval, ale vaše pocity a skutečnosti, které zde líčíte, jim víceméně odpovídají. Zjevně máte v sobě velkou sílu a odhodlání, když jste při tom všem zvládnul odmaturovat. Věřím, že žít od 15 let s těmito potížemi muselo být hodně těžké.
Když se k primární úzkosti přidá ještě opakovaná špatná zkušenost, nasedá na nepříjemné úzkostné pocity také konkrétní strach z reálně prožité situace. Příznaky jsou pak ještě horší. Funguje to jako začarovaný kruh: mám obavu z pracovního pohovoru - nepovede se mi to - je mi nanic, protože se mi "nic nedaří" a "jsem nanic" - příště mám ještě větší obavu z pohovoru, protože se bojím toho všeho, co bude následovat, když se to zase nepovede. Úzkost a depresivní nálada si velmi dobře rozumějí a navzájem se podporují.
Je potřeba přerušit tento řetězec. Pak existuje mnoho fíglů a postupů, jak s úzkostí a depresí zacházet tak, aby vás neničily. Dá se s tím tedy mnoho udělat, ale je k tomu potřeba dobrá spolupráce klienta a odborníka. Domnívám se, že tady žádná zázračná rada přes internet nebude fungovat. Honzo, váš život nemusí vypadat takhle mizerně. Vaše potíže je potřeba léčit. Ideální je kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Píšete, že navštívit psychologa vám brání strach. Tomu rozumím, protože prvotní obavy a nepříjemný pocit, když se máme svěřit a "odkrýt" neznámému člověku, jsou přirozené. Váš strach je díky vašim potížím a nepříjemným zkušenostem větší. Můžete jej ale zmírnit. Můžete si vybrat, ke komu půjdete, zjistit si o něm něco, podívat se na jeho internetové stránky, zkrátka se s ním na dálku trochu "seznámit". Třeba by pomohlo mu nejprve napsat, pak zatelefonovat. První návštěva už by nebyla tak těžká. Podívejte se také na to, čeho se konkrétně u psychologa bojíte. Možná že zčervenáte? Zakoktáte se? Nevypadne z vás ani slovo? Omdlíte? Ztrapníte se? Když se takové věci stanou na pracovním pohovoru, je to nepříjemné. U psychologa nebo psychiatra se ale tohle všechno může!
Honzo, velmi vám doporučuji sebrat kus té vnitřní nezdolnosti, díky které jste vystudoval a která vám umožňuje občas dojít na pracovní pohovor, a vydat se k odborníkovi. Neodkládejte to. Pokud si sám nevíte rady s tím, na koho se obrátit, napište mi, pomohu vám někoho vybrat.
Držím palce,
Martina Porkertová
+39trefné
Martina Porkertová

Martina Porkertová

psycholožka, psychoterapeutka, lektorka

Bojím se hodnocení druhých: "Ochočte" své pocity laskavou péčí.

2. dubna 2014 v 19:23 | Admin
Dobrý den,
trpím sociální fobií, zhruba od třinácti, čtrnácti let, teď je mi dvacet. V těch nejhorších chvílích jsem několikrát navštívila psychologa, ale moc výsledků to nepřineslo. Bylo mi proti srsti mluvit o tom s cizím člověkem. Nicméně jsem na tom začala sama pracovat, přestávala jsem se krok po kroku vyhýbat situacím, kdy jsem cítila největší úzkost, a většinu věcí jsem překonala. Teď mám ale pocit, že jsem se zasekla.
Jsem pořád hodně vázaná na to, co si o mě ostatní myslí. Snad podvědomě chci, aby mě měli všichni rádi. Kdokoliv se na mě jen zamračí, beru to tak, že za to můžu, přestože to se mnou nemá nic společného. To je to nejhorší. Vím, že mě nemůžou mít všichni rádi, ani já všechny ráda nemám, přesto se snažím chovat ke všem slušně, ačkoliv by si někdy zasloužili slyšet pěkně naplno, co si o nich myslím.
To je další věc - nedovedu se obhájit, konflikty mě k smrti děsí. Když na mě někdo slovně útočí, mám tak akorát chuť se rozbrečet. A touha po všeoblíbenosti vede taky k tomu, že se ve společnosti nechovám přirozeně. Nevím, jak si to vyložit, sama pro sebe jsem ráda, kým jsem, v přítomnosti jiných ale toužím být dokonalá. A když tomu vzdoruju, zase narážím na všechny ty "příznaky" - třes, nevolnost, pocity trapnosti. Doposud to byla mravenčí práce, tak tomu možná jen nedávám dost času. Nicméně - myslíte, že bych měla pokračovat ve snaze změnit to, jak v takovýchto situacích přemýšlím, nebo mám nasadit nějaký "těžší kalibr"?
Lenka, 25. května 2012

Názor odborníka

Jakub Koutný

Dobrý den, Lenko,

píšete o svém problému se sociální fobií, jak s ní sama pracujete, že jste se momentálně zasekla a nedaří se dál.

Je úctyhodné, že dokážete sama systematicky pracovat s úzkostí. V tom klobouk dolů. Popisujete, jak jste se sama vystavovala situacím, které úzkost vzbuzují. To je jedna z důležitých strategií při zvládání úzkosti z kontaktu s lidmi. Vystavovat se tomuto kontaktu, úzkosti nepodléhat. Píšete, že jste většinu situací překonala a teď jste se zasekla. Napadá mě, jestli vy sama nějak rozumíte tomuto záseku. Co ho způsobilo? Nějaká konkrétní oblast života?

Dál popisujete, že jste vázána na to, co si o vás ostatní myslí, že snad podvědomě chcete, aby vás měli ostatní rádi. Tím se dostáváte k důležité součásti práce s úzkostí. Jsou to vzorce v myšlení a pocitové pochody. Píšete o své potřebě vycházet se všemi, která je v konfliktu, a potřebě říkat naplno, co si myslíte. A pokračujete o konfliktech, které vás děsí. S touto vnitřní, duševní, pocitovou součástí úzkosti je trochu těžší si poradit svépomocně. Nicméně i v konfliktech můžete zkusit vaši metodu postupných kroků. Je nějaká situace, kdy si můžete zkusit se nějak vymezit? Nesouhlasit s někým? Je nějaká situace, kdy můžete zkusit říct, co si myslíte, i když to není úplně komfortní? Člověk někdy sám dokáže rozkrýt a vymanit se z takovýchto pastí a pastiček jen stěží. Ale proč to nezkusit, že?

Můžete zkusit tyto své vnitřní procesy nějak ztvárnit. Popsat si je, vypátrat jejich zákonitosti, nakreslit si je, udělat koláž, zahrát si své soukromé divadlo, napsat o nich příběh. Všechny tyto návrhy slouží k jejich lepšímu pochopení, vynesení na světlo. Tímto způsobem se můžete se svými pocity sblížit, pochopit je lépe. Navrhoval bych až spřátelení se s nimi, přijetí svého prožívání. Myslím, že už jste vyzkoušela tyto pocity zahnat, zakázat si je, dělat, že nejsou. Zkuste je taky někdy pozvat, počítat s nimi, být k nim a tím k sobě laskavá. Možná to zní podivně, ale někdy je to právě boj s naším prožíváním, který mu dodává značnou část energie. Někdy je užitečné zkusit své pocity "ochočit" laskavou péčí.

Oblastí, o které nepíšete, je nějaká možnost sdílení vašich trablů s někým druhým. Máte někoho takového? Kamarádku, příbuzného? Dle mé zkušenosti zůstávání s problémy o samotě problémům na váze spíš přidá, než ubere. Jaká je vaše zkušenost?

No a nedá mi to nakonec…píšete, že obrácení se na psychologa je vám proti srsti. Není to tak trochu součástí toho, co vás trápí? Kontakt s cizím člověkem je vám nepříjemný. Není to možná výzva k překonání? Nemůže tu být i nějaká souvislost s tím zaseknutím se? Na některé věci bez přítomnosti někoho dalšího nedokážeme dohlédnout. Nedokážeme uvidět to, co se ukáže až v kontaktu s dalším člověkem. A taky by to mohl být ten těžší kalibr, o kterém píšete. Po tomto lehkém popíchnutí hned ale dodávám slova klasika: "Nenutím, chápu."
Je to samozřejmě na vás a v mém povzbuzování se jen projevuje moje profesionální deformace, že terapie je vždycky k užitku.

Přeji, ať se vám daří najít cestu, jak s pocity úzkosti vycházet, jak je zvládat. Snad jsem k tomu malým dílkem přispěl.

Jakub Koutný
+22trefné
Jakub Koutný

Jakub Koutný

Psychoterapeut
Umění žít - individuální a párová terapie, gestalt terapie, mindfulness.

Jak se chovat k člověku s depresí?

2. dubna 2014 v 16:02 | Admin
Dobrý den,
byla bych moc vděčná, kdybych zde dostala pár rad, jak se chovat k člověku, který trpí depresemi.
Nějaké ty základy vím, ale problém je trochu rozsáhlejší.
Dotyčného jsem poznala před rokem, ale až prakticky před dvěma měsíci jsme se začali stýkat častěji. V té době mi začalo připadat, cosi divného. Neskutečná nechuť do života, lenost, časté nemoci, nechutenství...
Později jsem usoudila, že tento člověk nejspíše trpí depresemi, ale nikdy jsem se neodvážila se ho na to zeptat, zda ví, že je to nemoc a jestli vůbec tuší, že má deprese. Jednoduše na toto téma mezi námi nikdy nedošlo.
Každým dnem, co ho vidím, je mi jasnější, že je to deprese a hrozně ráda bych mu pomohla a nějak dotlačila k odborné pomoci. Jak se mám v této situaci zachovat? Je lepší si sednou a promluvit si o tom? Nebo raději pokládat skryté otázky? Mohu mu pomoci i já osobně? Například být s ním co nejčastěji, chválit ho, povídat si s ním, navrhovat různé aktivity nebo prostě jen být stále při něm?
Všude se totiž píše, co má dělat člověk v depresi, ale nikde není blíže popsáno, jak já bych se měla chovat k němu, pokud si třeba myslí, že deprese je slabost nebo něco podobného.
Předem děkuji za odpovědi, moc si jich vážím.
Lenka K., 3. ledna



Názor odborníka

Kateřina Schönová

Dobrý den, Lenko,
děkuji za váš dotaz. V první řadě bych ráda ocenila vaši angažovanost v situaci, kterou popisujete.
Dle vašeho líčení souhlasím, že váš známý může trpět depresí. Ale i v tomto případě považuji důležité vyjádření odborníka, který bude mít možnost dotyčného jaksepatří vyšetřit. Možná, že v průběhu rozhovoru zjistíte, že se váš známý s depresí již léčí. A možná vám vysvětlí, proč se chová tak, jak se chová. Kdybyste usoudila, že má z návštěvy odborníka obavy, zkuste mu vysvětlit, že deprese je nemoc jako každá jiná, a proto se nemá za co stydět. Můžete mu i navrhnout, že ho doprovodíte. Nebo mu zkuste doporučit knihy, které se depresí zabývají. Může to být například Jak zvládat depresi od J. Křivohlavého nebo Deprese a jak ji zvládat od J. Praška. Možná se v těchto publikacích dovíte i informace, které budou užitečné pro vás, jakožto osobu nabízející pomoc.
Při pomoci člověku v depresi je důležité si uvědomit, že je to velmi náročné, ale velice záslužné. Když si s ním otevřeně pohovoříte, ulevíte i sobě, protože dostanete odpovědi na mnohé otázky, které si kladete. Důležité bude s dotyčným mluvit vstřícně, ochotně, laskavě a s úctou.
Buďte opravdová a klidně se dotyčného zeptejte na to, co vás zajímá. Pozorně mu naslouchejte. Z jeho reakce pak jistě poznáte, na co se dále ptát. Někdy může pomoci, když s ním budete sdílet své zkušenosti. Ale pozor, nikdy nepopírejte negativní emoce a ani emocionální stav nezlehčujte. To znamená vyvarovat se výrokům jako "z toho si nic nedělej" nebo "to je v pohodě". Nejsme v kůži druhého, a proto nemůžeme říct, že ho daná věc nebolí, a také mu nemůžeme zaručit, kdy bolet přestane. Aktivity navrhovat můžete, ale musíte počítat s tím, že člověk v depresi nemá tolik energie, a proto je možné, že se jich nebude chtít účastnit.
Nezapomínejte ani sama na sebe. Zachovávejte si určitý zdravý odstup a nezapomeňte se věnovat aktivitám, které vám dodávají energii.
Přeji vám hodně štěstí.
Kateřina Schönová
+13trefné
Kateřina Schönová

Kateřina Schönová

Studentka psychologie
 
 

Reklama
Reklama