STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Citové vydírání

Když nás vycucávají např. citový upíři (věčinou ti nejbližší, rodiče atd) a mi se jim začneme vyhábat, přepadne nás pocit viny.Poradím vám jak překonat tento pocit viny.

17. března 2017 v 9:40 | Admin
O citových upířích více zde:http://naposledy.blog.cz/1202/citovi-upiri




Pokuste se porozumět významu viny.

Většinou se cítíme provinile, pokud jsme udělali nebo řekli něco, co ostatním nějak ublížilo. Tento typ viny vám pomáhá pochopit, že děláme něco špatně, což je zdravé a normální.
  • Pokud například zapomenete na kamarádčiny narozeniny, můžete se cítit provinile, protože lidé by si měli pamatovat narozeniny svých přátel a slavit je. Toto je zdravý pocit viny, protože vás upozorní na to, že jste v něčem selhali a může to uškodit vašemu vztahu s danou osobou.

Naučte se rozpoznat neproduktivní pocity viny. Někdy se můžeme cítit provinile, i když k tomu není důvod. Tento typ viny je nezdravý neboli neproduktivní, protože k ničemu nevede. Jenom se prostě cítíme špatně.
  • Pokud se například cítíte provinile, protože jste v den kamarádčiných narozenin museli pracovat a nemohli jste přijít na její oslavu, jedná se o nezdravé pocity viny. Pokud máte naplánovanou práci a nemůžete si vzít volno, nelze s tím nic udělat. Kamarádka by měla vědět, že jste nemohli přijít na oslavu, protože jinak byste přišli o práci.
Zjistěte, kvůli čemu se cítíte provinile. Pokud máte pocity viny, je důležité určit, kvůli čemu se cítíte provinile a proč. Když zjistíte příčinu svých pocitů viny a uvědomíte si, proč se tak cítíte, můžete tak určit, jestli se jedná o zdravou nebo nezdravou vinu. V každém případě musíte s těmito pocity pracovat, abyste se jich zbavili

Pište o svých pocitech. Když budete o svých pocitech viny psát, může vám to pomoct tyto pocity pochopit a vyřešit. Nejprve zkuste najít důvod, proč se cítíte provinile. Pokud to bylo něco, co jste udělali nebo někomu řekli, popište co nejpodrobněji, co se stalo. Přidejte popis toho, jak jste se v tom okamžiku cítili a proč jste se tak cítili. Proč byste se měli cítit provinile?
  • Například můžete psát o tom, proč jste zapomněli na kamarádčiny narozeniny. Co se dělo, že vás to tak zaměstnalo? Jak vaše kamarádka reagovala? Jak jste se cítili?
Pokud je to potřeba, omluvte se. Jakmile zjistíte, jestli jsou pocity viny zdravé nebo nezdravé, můžete určit, jestli se potřebujete za své činy omluvit. Pokud jste zapomněli na něčí narozeniny, měli byste se omluvit, protože jste selhali v něčem, co by přátelé měli dělat.
  • Vaše omluva by měla být upřímná a neměli byste se vymlouvat. Je důležité, abyste za své chování přijali plnou zodpovědnost a ukázali tak kamarádce, že se cítíte špatně. Řekněte něco jednoduchého jako: "Moc se omlouvám za _____."
Zamyslete se nad danou situací, abyste jí v budoucnu zabránili. Když jste popřemýšleli o své vině, určili její zdroj a v případě potřeby se omluvili, měli byste nějaký čas popřemýšlet o svém chování, abyste se mu v budoucnu vyvarovali. Když se zamyslíte nad tím, co jste udělali špatně, pomůže vám to v osobním růstu a nebudete opakovat pořád ty stejné chyby.
  • Když jste se například zamysleli nad tím, že jste zapomněli na kamarádčiny narozeniny, možná se rozhodnete, že v budoucnu si musíte dávat pozor na to, abyste si pamatovali důležitá data. Dále si můžete určit kroky, jak podobné situaci v budoucnu zamezit.
Proměňte vinu ve vděčnost. Když se cítíte provinile, máte i provinilé myšlenky, které jsou neproduktivní a neposkytují vám žádné řešení do budoucna. Místo toho zkuste provinilé myšlenky změnit na pocity vděčnosti.
  • Když jste tedy například zapomněli na kamarádčiny narozeniny, možná si pomyslíte: "Měl/a jsem si vzpomenout, že včera měla narozeniny!" Tato myšlenka ale situaci nijak nezlepší, jenom se budete cítit hůř, že jste na ty narozeniny zapomněli.
  • Místo toho můžete provinilé výroky změnit na pozitivní jako například "Jsem vděčný/á za připomínku, že kamarádi jsou pro mě důležití, a za šanci, abych jim to v budoucnu dokázal/a."
Odpusťte si. Odpusťte si stejně, jako byste případně odpustili přátelům. To je důležitá součást procesu učení, jak nakládat s vinou. Pokud se snažíte vypořádat s vinou za činy, u kterých jste ostatní už za odpuštění požádali nebo které nejsou ve vaší moci, naučte se odpouštět sami sobě. Jedním ze způsobů, jak se viny zbavit, je odpustit si, kdykoliv uděláte nějakou chybu, stejně jako byste odpustili dobrému kamarádovi.
  • Až se příště začnete cítit provinile, hluboce se nadechněte a přestaňte se vnitřně ubíjet. Místo toho řekněte něco jako: "Udělal/a jsem chybu, ale to ze mě ještě nedělá špatného člověka.
Poučte se z fiktivní postavy Scarlett O'Harové. Popřemýšlejte nad citátem: "Nakonec… zítra je taky den." Uvědomte si, že každý den je novým začátkem naplněný nadějí a možností začít znova. Vaše činy sice mohly být špatné, ale neměly by ovládat vaši budoucnost. I když mají následky, nemají nadvládu nad zbytkem vašeho života.

Udělejte dobrý skutek. Když pomůžete ostatním, pomůže to i vám. Dobrý skutek sice nezvrátí vaše skutky, ale pomůže vám se začít hýbat kupředu k lepší budoucnosti. Některé studie dokonce dokazují, že pomoc ostatním je přínosné pro duševní i fyzické zdraví.
  • Poptejte se okolních nemocnic, charit a dalších podobných organizací, jestli byste tam nemohli pomáhat jako dobrovolníci. I když budete pracovat jako dobrovolníci jen pár hodin týdně, může vám to pomoct překonat pocity viny.
Dejte svému životu duchovní rozměr. Některé víry umožňují pokání za hříchy, což vám může pomoci vyrovnat se s pocity viny. Navštivte bohoslužby vám blízkého náboženského směru či církve nebo si vytvořte vlastní duchovní postupy. Výzkumy dokázaly, že spiritualita a modlitby uvolňují stres a zkracují dobu uzdravování během nemoci.
  • Navštivte místo, kde se provozuje víra, a modlete se s ostatními.
  • Zkuste meditaci nebo jógu.
  • Běžte ven a obdivujte krásy přírody.
Pokud se nemůžete zbavit sami pocitů viny, navštivte terapeuta. U některých lidí může vina zasahovat do každodenního života a štěstí. Bez pomoci může být těžké pocitům viny porozumět a určit, jak nejlépe s těmito pocity zacházet. Profesionální psycholog nebo terapeut vám může pomoci s porozuměním těchto pocitů a naučit vás, jak s nimi pracovat.
  • Pokud se cítíte příliš provinile, může to být součást nějaké duševní poruchy, která vyžaduje léčbu. Když si promluvíte s terapeutem, pochopíte, o co jde, a budete se moct správně rozhodnout.
  • Pokud byste svou situaci rádi udrželi v tajnosti, ale potřebujete útěchu, řekněte o tom člověku, kterému důvěřujete (členu rodiny nebo blízkému příteli).
  • Vina a vtíravé myšlenky mohou být způsobeny depresí nebo jinou duševní poruchou. V případě potřeby vyhledejte lékařskou pomoc.
  • zdroj:http://cs.wikihow.com/Jak-p%C5%99ekonat-pocity-viny

Jak se zachovat k lidem,kteří citově vydírají..

7. listopadu 2011 v 0:20 | ADMIN webu
Láska a přízeň blízkých osob může mít mnoho podob. V pozitivním smyslu lidem dává křídla, v negativním je naopak sráží k zemi. Jak se však zachovat k lidem, kteří mají ten dar, že své nejbližší citově vydírají?

Zprvu se většinou každému líbí, když má kolem sebe lidi plné pochopení, kteří mu dokáží zalichotit a povzbudit v dosažení nějakého cíle. Ovšem tento stav většinou nemá příliš dlouhého trvání.

Citoví vyděrači jsou totiž výbornými manipulátory. Nejprve předstírají zájem, jak moc druhým přejí jeho úspěchy a štěstí, a následně postupnými náznaky nabourávají jejich jistotu a odhodlání, dokud nedosáhnou svého a nevzbudí v nich pocit viny, díky čemuž je nasměrují přesně tam, kam chtějí.

Vyděračem tedy může být kdokoliv, na kom člověku záleží. Nemusí to být vždy jen partner či kamarádka, ale i rodiče, prarodiče nebo dospívající děti. Obvykle je to někdo, kdo zná vaše slabiny a díky tomu dokáže odhadnout, co na vás bude nejlépe účinkovat.
Nedělejte to, co vám není příjemné a snažte se mnohem více řídit vlastní intuicí než přáním druhého.
"Byla jsem s partnerem dohodnuta, že se zúčastním firemní víkendové akce mimo republiku. Manžel nejprve souhlasil, ale jak se plánovaný víkend blížil, tak mi stále častěji připomínal, jak bude o tom víkendu moc pěkné počasí a že by bylo moc fajn, kdybychom si s dětmi udělali krásný výlet do zoo, což jsme již delší čas plánovali. Těsně před odjezdem pak přišel s tím, že mu není dobře, že ho strašně bolí záda, a tak neví, zda se zvládne sám postarat o děti. Zůstala jsem tedy doma, protože kdybych odjela, stejně bych měla neustálé výčitky svědomí, že jsem nezůstala raději doma. V sobotu byl manžel samozřejmě už zcela fit," vypráví čtyřicetiletá manažerka Kateřina.

Dokonalé herecké výkony

Citový manipulátor má neuvěřitelně silně vyvinutou schopnost vytušit slabiny druhých a využít je ve svůj prospěch. Ve svých dokonalých hereckých výkonech používá prostředků, jako jsou slzy, prosby na kolenou, předstírání zdravotních problémů či záchvaty hysterie. Někdy může dojít i na hrozby v podobě spáchání sebevraždy.

Tyto případy se nejčastěji objevují v souvislosti s rozchody, rozvody či s odchody z domova. "Neopouštěj mě, nebo se zabiju," pak patří k nejhorším formulacím citových vyděračů. Většinou se jedná o lidi, kteří trpí nějakou formou poruchy osobnosti, a tak výhrůžky v podobě sebevražedného jednání nelze podceňovat.

Sebevraždou u nás ukončí svůj život každým rokem 1600 lidí. Neúspěšných pokusů je však pět krát více.

Citoví vyděrači většinou netouží po smrti, jen chtějí své nejbližší upozornit na to, že pokud neudělají to, co chtějí, jsou schopni si ublížit.

"Lidé, kteří vyhrožují partnerovi, že si ublíží, pokud udělá to, s čím oni nesouhlasí, by si měli uvědomit, že vydírání nic neřeší. Každý člověk je plně zodpovědný za své činy, a měl by tedy i přijmout svůj díl zodpovědnosti v dané situaci. Jakmile začne hrát jakékoliv hry s ostatními i sám se sebou, zamotává se čím dál víc do vlastních lží a polopravd. A tím se může dostat i do skutečně svízelné situace. Proto je mnohem lepší naučit se říkat věci na rovinu a pojmenovávat i city správnými slovy," radí rodinná terapeutka Simona Procházková ze serveru Rodinnekonstelace.com.

Citové vydírání může souviset s emoční závislostí na partnerovi.

Mohou jimi být i rodiče

Citově vydírat mohou velmi dobře i rodiče. Často tak činí maminky, které touží mít svá dítka neustále pod kontrolou, a to i tehdy, když vylétnou z rodného hnízda. O své dospělé děti tak neustále pečují, zvou je na oběd, finančně jim vypomáhají, starají se o věci, do kterých jim v podstatě nic není, a jakmile se cítí nedoceněně, tak je zahrnují výčitkami typu "já se o tebe tak starám a ty jsi tak nevděčná" nebo "kdyby nebylo mě, kde bys byla" apod.

Rodiče-vyděrači rozhodně netouží svému dítku ublížit, jen se ho snaží k sobě co nejvíce připoutat a volí k tomu metodu cukru a biče. Moc dobře si uvědomují, že od nich jejich děti potřebují lásku, podporu a uznání, tudíž jim vyhrožují jejich odepřením.

Nátlak rodičů na dítě většinou postupuje velmi pozvolně. Nejprve v komunikaci s nimi používají nenápadné sarkasmy za účelem snížení jejich sebevědomí a až poté volí silnější zbraně v podobě promyšlených a dobře načasovaných poznámek, jež u dětí dokážou vzbudit pocity viny a zodpovědnosti za problémy druhých.

Pokud se jim děti podřídí, pak jim dají na chvíli pokoj. Ovšem tento zdánlivý smír skončí v okamžiku, kdy se dítě opět nějakým způsobem vzepře.Citovými vyděrači mohou být jak rodiče, tak děti.

Jak se vymanit z jeho spárů

V první řadě byste si měli uvědomit, že máte nad svým manipulátorem navrch a není důvod se ho bát. Za vydíráním člověka totiž většinou stojí vlastní nejistota a úzkost, že vás ztratí. Jakmile si toto přiznáte, pak máte většinou z půlky vyhráno.

Poté se vyděračem přestaňte nechat tlačit tam, kam nechcete. Nedělejte to, co vám není příjemné, a snažte se mnohem více řídit vlastní intuicí než přáním druhého.

Pokud si budete myslet, že situaci nezvládáte, nebojte se vyhledat psychologa či navštívit kurzy asertivity či tréninku sociálních dovedností. Pochopit chování druhého vám pak mohou pomoci i rodinné konstelace.

Za velmi účinnou pak odborníci považují i tzv. nedefenzivní komunikaci, kdy se před vyděračem nehájíte ani neútočíte, ale jen ho usměrňujete krátkými větami, např.: "Ulevilo se ti? Tohle už nezkoušej, míjí se to účinkem. Tohle na mě neplatí. Tohle nefunguje. Tímhle nic nespravíš."

Na výhrůžky typu "odejdu" zareagujte klidným: "Jak chceš." Manipulátor pak většinou znejistí a většinou své hrozby neuskuteční. Dále pak může zabrat humor, kdy i výčitky lze převést na vtip anebo pokus nalézt vzájemný kompromis. V každém případě, pokud nejde přímo o zdraví, je lepší vyděrači neustupovat. A pokusit se nastavit pevné hranice, kam až může zajít a kde už jsou jeho připomínky neakceptovatelné.

Mohou trestat i lákat


Citové vyděrače lze rozdělit na několik různých typů, jež se od sebe odlišují především mírou rafinovanosti a rolí, kterou přijmou za vlastní.

Trestající typ - lze velmi dobře určit, jelikož dá jasně najevo, co chce a co vám udělá, když ho neposlechnete.
A nemusí jít vždy jen o výhrůžky např. sebevraždou, ale i velmi nenápadným rýpnutím ve stylu: "Zastrč to břicho, každý nemusí na tom večírku vidět, že jsi přibrala." Nebo když manželka řekne svému muži před školním srazem: "Sluší ti to, škoda že už nemáš tolik vlasů jako dřív a prosvítá ti pleš."

Sebemrskačský typ - demonstrativně trestá sám sebe a očekává od svého okolí, že bude trpět taky.
Velmi často se nahlas podceňuje ve stylu: "Jak můžeš být s takovým chudákem, jako jsem já. Vždyť beze mne by ses měla mnohem lépe." Ve skutečnosti se však dožaduje ujištění, že je tím nejskvělejším manželem na světě, bez kterého vy nejste vlastně nic.

Trpitelský typ - většinou neřekne, co mu vadí, a nechává na druhém, aby po tom sám pátral a poté svůj hřích jaksepatří odčinil.

Lákající typ - každého podrobuje zkouškám a láká je na přísliby odměn, pokud uspějí.
Patří sem například staří lidé, kteří lákají své nejbližší, že když se o ně budou dobře starat a udělají něco konkrétního, tak po nich zdědí veškerý majetek. Nezřídka se pak stane, že majetek zdědí ti, co se vůbec nestarají a jsou naopak vzácní.
Vyděračem však může být i člověk, který je pozorný a zahrnuje vás neustálými dary. Nedělá to však ze zájmu o vás, ale ze své vypočítavosti. Svou štědrost si tak většinou od vás vybere i s úroky.
Dana Sokolová, Novinky www.novinky.cz



 
 

Reklama