MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Citové týrání

Citové týrání zahrnuje..

6. listopadu 2011 v 23:44 | ADMIN webu
Citové týrání - zahrnuje takové podněty, které mají vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte. Citové týrání může mít formu verbálních útoků či zavrhování dítěte, vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilná izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy dítě má skoro stále pocit strachu, což může též způsobit citové ubližení.



autor textu: Mgr. Jitka Hubáčková









Hlavní riziko citového týrání

6. listopadu 2011 v 23:23 | ADMIN webu
Hlavní riziko citového týrání spočívá v tom, že je obtížně rozpoznatelné okolím. Přestože nezanechává viditelné stopy, může mít hluboký negativní dopad na duševní vývoj dítěte a v důsledku toho také na osobní život a sociální vztahy v dospělosti. Významnou roli zde samozřejmě hrají individuální dispozice jedince (např. temperament). Některé děti jsou senzitivnější a vnímavější než ostatní; určité jednání (např. vulgární nadávání) může jedno dítě hluboce zraňovat, přičemž jiného se významně nedotkne. Dopady psychického týrání na prožívání a chování dítěte se liší podle intenzity, délky trvání a podle vývojového stupně rozvoje jeho osobnosti v době, kdy k tomuto jednání dochází.

Psychické týrání s sebou přináší následky jak v psychosociální oblasti, tak v chování dítěte:
  • tělesné, duševní nebo citové opoždění ve vývoji,

  • neschopnost učit se ze zkušeností, rozumové schopnosti dítěte nebývají dostatečně využívány, ve škole proto mívají často horší prospěch, než odpovídá jejich skutečnému nadání,

  • chudá slovní zásoba, chybí potřeba komunikace v důsledku nedostatečné stimulace a kontaktu s matkou-či jinou důvěrně blízkou osobou,

  • citová plochost, nedůvěřivost,

  • impulzivita, afektivní výbuchy,

  • nápadná pasivita nebo naopak agresivita v chování,

  • vyjadřování obav, že je nikdo nemá rád,

  • neustálý strach z potrestání,

  • nízké sebevědomí nebo naopak nerealistické "vytahování",

  • tendence k sebeobviňování, sebeubližování,

  • nepřiměřené obavy z každé nové situace,

  • neurotické projevy (kousání nehtů, kroucení či vytrhávání vlasů, cucání prstů apod.),

  • nepřiměřené reagování na bolest (dítě hystericky reaguje při sebemenším podnětu nebo naopak chová se, jakoby bolest vůbec necítilo),

  • vznik závislostí (na drogách), poruchy příjmu potravy, deprese,

  • děti bývají častěji nemocné, mívají více úrazů, větší sklon k obezitě,

  • známky nejistoty ve vztazích s druhými lidmi nebo neschopnost navazovat a udržovat přátelské vztahy s druhými,

  • celkově povrchní vztahy k lidem, nedostatek empatie, egocentrismus,

  • nedůvěra k dospělým lidem, kteří se jim snaží pomoci nebo se s nimi snaží spřátelit, či naopak přílišné lpění na těchto lidech a projevování až patetické vděčnosti za každou pozornost,

  • vyhýbání se kontaktu s rodinou (dítě málo pobývá doma, často tráví čas raději např. v rodině svého kamaráda),

  • vzhledem ke sníženému sebevědomí a menší schopnosti sebeprosazení se psychicky týrané děti stávají častěji obětí šikany,

  • svým chováním vyvolávají nepříznivý dojem: nebývají oblíbené mezi vrstevníky ani učiteli.

Podle průzkumů negativní důsledky citového strádání v dospělosti se nejvýrazněji projevují především:
→v oblasti profesní
Lidé s deprivační zkušeností se vyznačují neschopností uplatnit plně své intelektuální předpoklady. Mají sklony ke střídání zaměstnání nebo bývají nezaměstnaní. Mnohdy pracují na nižší úrovni, než dosahují jejich skutečné schopnosti. Často se stávají obětí šikany na pracovišti.

→v rovině partnerské a rodičovské
U těchto osob se projevuje neschopnost navázat nebo udržet přijatelný partnerský vztah. Často nemají vůbec nikoho blízkého; mnozí žádný vztah ani nehledají, protože se obávají další negativní zkušenosti. Objevují se tendence stát se obětí psychického týrání v dalších vztazích. S větší pravděpodobností emocionálně týrají nebo zanedbávají své děti.

→v sociální oblasti
Vyskytují se problémy v mezilidských vztazích. Tito lidé bývají obvykle hodnoceni jako sobečtí, nestálí, náladoví a konfliktní. Často se dopouštějí protiprávního jednání.

Výsledky výše citovaného výzkumu Linky bezpečí dále ukázaly, že významné rozdíly v pociťování následků psychického týrání byly zjištěny na základě analýzy dle pohlaví. Ukázalo se, že muži mají významně častěji než ženy pocit, že na ně psychické týrání v podstatě nemělo žádný vliv. Ženy naopak častěji uvádějí, že pociťovaly nebo pociťují dlouhodobé a trvalé následky.

Respondenti, kteří uvedli, že pociťovali nebo pociťují následky psychického týrání, jemuž byli v dětství či v mládí vystaveni, byli dále požádáni, aby se pokusili tyto následky specifikovat.

Ukázalo se, že oběti psychického týrání nejčastěji trpěly nízkým sebevědomím (okolo 35%) a pocity méněcennosti (asi 32%). Udávány byly též pocity smutku a deprese (zhruba 20%) a celých 14% dotázaných pociťovalo častý strach a úzkosti. Jako další pociťované důsledky respondenti uváděli: citovou nestabilitu (skoro 10%), přílišnou závislost na jiné osobě (asi 9%), problémy s učivem ve škole (8%), opakované výbuchy agrese či násilí (necelých 8%) a poruchy spánku (zhruba 6 %).

Méně často se dotazovaní potýkali s opakovanými myšlenkami na sebevraždu, závislostí na alkoholu a jiných drogách nebo poruchami příjmu potravy. Výraznější rozdíly ve výpovědích mužů a žen či dle jednotlivých věkových skupin identifikovány nebyly.
autor textu: Mgr. Jitka Hubáčková







 
 

Reklama