STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU




Admin-naposledy@seznam.cz








*Bipolární afektivní porucha

V léčbě bipolární poruchy se uplatňují tři nejdůležitější druhy farmak

6. června 2016 v 19:29 | Admin
  1. V léčbě bipolární poruchy se uplatňují tři nejdůležitější druhy farmak a jedná se o tzv. stabilizátory nálady, antidepresiva a antipsychotika. Lékař může také předepsat jiné léky, které pomohou při nespavosti, úzkosti nebo neklidu.
    U bipolární afektivní poruchy se přistupuje k tzv. tymoprofylaxi neboli stabilizaci nálady. Pod tímto slovem rozumíme preventivní podávání léků k zabránění patologických výkyvů nálady. V optimálním případě tyto léky - nazývané tymoprofylaktika - udrží náladu plně v mezích normy. Dosažení dobré stabilizace nálady může trvat až několik týdnů.
    Antidepresivy se léčí symptomy deprese. U bipolární poruchy musí být antidepresiva kombinována se stabilizátory nálady. Pokud jsou antidepresiva užita bez stabilizátorů nálady, mohou vyvolat u nemocných s bipolární poruchou manické stavy. K dispozici je mnoho druhů antidepresiv s různými chemickými mechanismy a vedlejšími účinky.
    Další možností léčby je podávání tzv. antipsychotik, jejichž moderní zástupci mají stabilizační účinek na náladu a případně ke kontrole psychotických symptomů.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  2. JAKÉ JSOU MOŽNOSTI UŽITÍ PSYCHOTERAPIE?

    Psychoterapie se obecně uplatňuje až po odeznění akutních příznaků, kdy je pacient již schopen se na komunikaci s terapeutem plně soustředit.
    Pojem psychoterapie představuje mnoho verbálních i neverbálních technik a postupů, které se liší ve svém bezprostředním, střednědobém nebo dlouhodobém cíli. Psychoterapie zahrnuje určitou formu učení, při kterém dochází k setkání s expertem - psychoterapeutem.
    Psychoterapie, podobně jako všechny známé léčebné přístupy, je charakterizována svými nespornými výhodami, ale také nevýhodami.

    Mezi hlavní výhody patří to, že ji nedoprovází nežádoucí účinky takové, jaké mívají psychofarmaka či jiné biologické způsoby léčby. V některých případech může být také efektivní tam, kde dosavadní farmakologická léčba selhala a existuje i teoretická možnost jejího využití ke snížení rizika relapsů a recidiv (pacient se lépe vypořádává se svými potížemi).

    K jejím nevýhodám patří zejména to, že ji nelze samostatně aplikovat u středně těžkých, těžkých nebo psychotických depresí a mánií. Metoda je velmi časově náročná a může být pro pacienta i výrazně finančně nákladná. Faktem také zůstává, že terapeutický proces ovlivňuje řada faktorů a účinek je závislý mimo jiné na osobnosti terapeuta a na ochotě pacienta spolupracovat.

    Léčebný efekt se většinou dostavuje později (po 6 - 8 týdnech) než u farmakoterapie (po 4 - 6 týdnech), ale bývá trvalejšího charakteru.
    Psychoterapie bipolární poruchy je v první etapě především zaměřena na pochopení onemocnění a na jeho přijetí. Čím dříve se pacient naučí rozpoznávat příznaky onemocnění a včas na ně reagovat, tím lepší jsou jeho vyhlídky do budoucna. Smíření se s existencí psychiatrické diagnózy bývá pro řadu lidí obtížné. Je to ale nejrozumnější cesta k dlouhodobému fungování. Akceptování diagnózy je provázeno přijetím určitých "omezení". Jejich rozsah je individuální podle závažnosti celkového stavu, počtu fází onemocnění atd. a je právě předmětem psychoterapeutických rozhovorů. Mezi základní "omezení" platící pro všechny pacienty patří většinou nutnost dlouhodobého či trvalého užívání léků a úprava životosprávy.
    Není výjimkou, že si pacient zejména v mánii stačí před zahájením léčby udělat nějakou nepříjemnost, trapas, konflikt. Po odeznění potíží se za své chování stydí a často se vyhýbá společnosti. Je proto dobré tyto prožitky v rámci psychoterapie ventilovat a za podpory terapeuta najít cestu zpět.
    Psychoterapie se dále uplatňuje v období remise. Tehdy bývá zaměřená na běžné životní problémy (partnerské neshody, potíže v zaměstnání apod.) a jejich řešení.
    Dlouhodobá psychoterapeutická podpora je vhodná rovněž při plánovaném snižování stresua zvládání stresových situací.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  3. EXISTUJÍ JEŠTĚ JINÉ METODY LÉČBY?

    Další metoda, kterou lze užít v léčbě bipolární poruchy, veřejností často neprávem negativně hodnocenou, je elektrokonvulzivní terapie. Metoda, která zachránila životy již mnoha pacientů většinou trpících těžkými depresemi nebo mánií. Velmi účinnou je zejména u lidí trpících těžkou depresí, u nemocných se sebevražednými tendencemi a v případech, kdy utrpení nemocného trvá již neúměrně dlouho nebo se prohlubuje navzdory léčbě. Jde o metodu nejrychleji a nejspolehlivěji účinkující. Dosud nebyla její účinnost žádným jiným postupem překonána. S rozvojem lékařské vědy se změnily i postupy při aplikaci této metody. Výkon i jeho rizika lze přirovnat k operací prováděné v celkové anestézii (nemocný je uspán jako před chirurgickou operací, průběh si nepamatuje a samozřejmě nepociťuje žádnou bolest). O provedení rozhoduje vždy tým specialistů a je aplikována jen v nezbytných případech. Jejím nežádoucím účinkem je u některých nemocných přechodné narušení paměti, které se upravuje do několika měsíců.
    Novinkou v této oblasti, která je velmi intenzivně zkoumána k ověření účinnost, je možnoststimulace mozkové tkáně magnetickým polem. Zde odpadá i nutnost uvádět pacienta do celkové anestézie.
    U některých pacientů lze také léčbu posílit aplikací světla, tzv. fototerapií.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  4. CO MOHU UDĚLAT NĚCO PRO TO, ABYCH SVÉ LÉČBĚ POMOHL?

    • Čím více se Vy a Vaše rodina dozvíte o bipolární poruše a její léčbě, tím lépe se s ní budete schopni vyrovnat.
    Měl byste se stát odborníkem na Vaši nemoc. Protože je bipolární porucha onemocněním na celý život, je pro Vás a Vaši rodinu důležité, abyste se o ní a její léčbě dozvěděli co nejvíce. Čtěte knihy, navštěvujte přednášky, mluvte se svým lékařem nebo terapeutem.
    Být informovaným pacientem je nejjistější cestou k úspěchu!
    • Udržujte pravidelný spánkový režim.
    Každý večer jděte spát v přibližně stejnou dobu a v přibližně stejnou dobu také každé ráno vstávejte. Zdá se, že narušený spánkový režim dokáže odstartovat poruchy nálady. Pokud se chystáte cestovat do oblastí s odlišným časovým pásmem, poraďte se předem s Vaším lékařem.
    • Udržujte obvyklý režim činností.
    Nebuďte líní, ale zároveň se nepřepínejte. Činnosti si plánujte!
    • Neužívejte alkohol nebo jiné psychoaktivní látky
    (marihuana, pervitin, kokain, LSD, ale i léky). Drogy a alkohol mohou spustit epizody poruchy nálady a také ovlivnit účinnost psychofarmakologické léčby. Někdy mohou být alkohol a drogy "lákavým léčebným prostředkem" poruch nálady nebo spánku, ale prakticky vždy situaci jen zhorší. Pokud máte problém s podobnými látkami, poraďte se s lékařem. Dávejte si pozor i na každodenní požívání malých dávek alkoholu, kofeinu a některých volně prodejných léků na nachlazení, alergie nebo bolest. I malé dávky těchto látek mohou ovlivnit spánek, náladu nebo reagovat s Vašimi léky.
    • Přijměte podporu rodiny a přátel.
    Pamatujte si, že není vždy lehké žít s někým, kdo má výkyvy nálad. Pokud se všichni o bipolární poruše naučíte co nejvíce, bude pro Vás jednodušší zmírnit vztahové problémy, které může tato porucha způsobit. I "klidnější" rodina bude někdy potřebovat pomoc zvenčí. Požádejte Vašeho lékaře nebo terapeuta, aby pomohl Vám i Vaší rodině dozvědět se o bipolární poruše více. Rodinná terapie nebo návštěva podpůrné psychoterapeutické skupiny může být také velmi prospěšná.
    • Pokuste se snížit míru stresu v zaměstnání.
    Samozřejmě, že v práci chcete být co nejlepší. Pamatujte však, že důležitější pro Vás je vyhnout se relapsům! Pokuste se pracovat v určité hodiny tak, abyste se dostali včas do postele. Vyhněte se směnnému provozu! Pokud symptomy poruchy nálady ovlivňují Vaši schopnost pracovat, poraďte se s Vaším lékařem, zda přestat pracovat úplně, nebo si jen vzít pár dnů volna. Jak otevřeně zasvětíte zaměstnavatele a kolegy je jen na Vás. Pokud nejste schopni pracovat, může člen Vaší rodiny oznámit zaměstnavateli, že se necítíte dobře a že jste v lékařské péči a do práce se vrátíte, co nejdříve to bude možné.
    • Naučte se rozpoznávat "časné varovné signály" nových epizod.
    Časné varovné signály jsou velmi individuální, a čím lepší jste v rozpoznání varovných signálů, tím dříve Vám může být pomoženo. Nepatrné změny nálad, spánku, energie, sebeúcty, sexuálního zájmu, soustředění, ochoty pracovat na nových projektech, myšlenek na smrt (nebo náhlý optimismus) a dokonce i změny stylu oblékání a účesu mohou být prvními varovnými signály. Věnujte zvláštní pozornost změně Vašeho spánkového režimu, protože to je obvykle první nápovědou, že se něco děje. A protože i ztráta úsudku může být znakem nové epizody, nestyďte se poprosit Vaši rodinu, aby hledala první varovné signály, které by Vám mohly uniknout.
    • Pokud si myslíte, že léčba nefunguje, nebo Vám způsobuje nepříjemné vedlejší účinky, informujte svého lékaře - sami od sebe nepřestávejte užívat a neupravujte dávkování léků.
    Symptomy, které se po vysazení léku objeví, se většinou léčí mnohem obtížněji. Pokud se věci nevyvíjejí tím správným směrem, nestyďte se požádat svého lékaře, aby obstaral názor jiného odborníka. Je normální mít někdy pochyby a konzultace může být skvělá pomoc.
    Bez ohledu na naplánované prohlídky nebo krevní testy kontaktujte svého lékaře, pokud máte:
    • Sebevražedné úvahy
    • Sklony k agresivitě
    • Výkyvy nálady, poruchy spánku nebo energie
    • Příznaky související s vedlejšími účinky léku
    • Nutnost užívat volně prodejné léky, jako jsou léky na nachlazení nebo léky na bolest
    • Akutní nemoc nebo došlo ke změně v užívání ostatních Vašich léků
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  5. JAKÝ MÁ RODINA ZAUJMOUT K ONEMOCNĚNÍ OBECNÝ POSTOJ?

    • Rodina by měla co nejdříve uvěřit skutečnosti, že se u jejich příbuzného jedná o duševnínemoc, která může kdykoliv postihnout každého z nás a tím předejít nekompetentnímu až hazardnímu chování vůči pacientovi. Nenamlouvejte si, že nemocnému nic není, že jde jen o běžné zhroucení, že byl již několikrát trochu "špatný", a že to vždy přešlo bez doktora.
    • Odmítněte zastaralý názor, že duševní nemoc vznikla z vlastní viny nemocného nebo byla dokonce způsobena zásahem vyšší moci. Uvědomte si, že duševní nemoc je stejnou chorobou jako každá jiná tělesná nemoc (například zápal plic).
    • V případě podezření na některou z epizod bipolární poruchy by příbuzní měli nemocnému navrhnout návštěvu lékaře a takové rozhodnutí podporovat.
    • Neobávejte se konzultovat praktického lékaře nebo přímo psychiatra. Konzultace s odborníkem může být prvním krokem k uzdravení nemocného. Čím dříve se začne s léčbou, tím je větší naděje na jeho vyléčení. Při hypománii či počínající mánii je pacient obvykle ještě schopen rozpoznat, že se s ním něco děje. Najednou vše zvládá mnohem rychleji než obvykle, potřebuje méně spánku, stihne za den více práce, je v dobré náladě, má hodně nápadů. To všechno je však pro něj příjemné, a tak často podlehne pokušení "si tu náladu nekazit" a vyhnout se kontaktu s psychiatrem. Téměř vždy je také přesvědčen, že má situaci pod kontrolou a že se nedostane až do mánie. V pokročilejším stavu si již pacient nenormálnost svého stavu neuvědomuje. Z těchto důvodů je vhodná pomoc a spolupráce ze strany rodinných příslušníků. Lidé, kteří nemocného nejlépe znají, snadno zachytí počínající změny v jeho projevu a chování a mohou jej na ně upozornit.
    • V akutním případě, kdy pacient již nemá náhled na svůj stav, by měla rodina převzít odpovědnost a sama zprostředkovat kontakt s psychiatrem.
    • Pomoc rodiny je ale velmi důležitá i mimo období akutních potíží. Pochopení a podporaze strany blízkých a vytvoření harmonického zázemí má nenahraditelnou úlohu při redukci stresu.
    • Rodina může pacientovi také nejlépe poskytnout zpětnou vazbu o jeho projevech v průběhu ambulantní léčby. V tomto ohledu je zapotřebí velmi citlivého přístupu - není možné se k pacientovi chovat jako k malému dítěti a řídit mu celý život, ale je nutné ohlídat potenciálně nebezpečné aktivity (řízení, utracení úspor…). Je také dobré vymezit si s pacientem hranice, které nesmí být překročeny.
    • Příbuzní by měli nemocného podporovat v jeho důvěře ke zvolenému ošetřujícímu lékaři a prováděné léčbě.
    • Vhodné je dohodnout si "pravidla hry" v době, kdy je pacient bez příznaků, aby bylo možné se později na dohodu odvolat. V akutní fázi již nemocný o nemoci nerad slyší, není ochoten dobře míněné upozornění od příbuzných akceptovat.
    • Blízký příbuzný je někdy tím nejvhodnějším člověkem k navázání kontaktu a ukončení izolace, který může projevit osobitým způsobem svou náklonnost a zájem a přesvědčit příbuzného, aby vyhledal lékařskou pomoc.
    • Blízcí či důvěrní přátelé by se neměli vyhýbat rozhovoru o případných sebevražedných myšlenkách pacienta. Jestliže nemocný sdělí, že již uvažuje o zcela konkrétním způsobu sebevraždy, nesmí být pacient ponechán ani na okamžik o samotě a je nutno neprodleně informovat lékaře. Také je možno poradit se na linkách důvěry či naděje nebo na krizových centrech při psychiatrických klinikách, kam může depresivní nemocný kdykoliv přijít a požádat o pomoc. Není pravda, že ten kdo mluví o sebevraždě, ji nikdy nespáchá - ve skutečnosti je tomu často naopak.
    • Nedejte na laické rady. Vaši známí, ač to jistě myslí dobře, rozumějí duševní chorobě právě tak málo jako vy. Budou vám tvrdit, že nemocný se jen přepracoval, že potřebuje klid a dovolenou, změnu složení stravy, pravidelnou životosprávu nebo rekreaci. Neexistuje skupina chorob, na kterou by laici byli většími odborníky, než jsou právě ty duševní. Laické prostředky proti duševním chorobám jsou daleko častější než proti rýmě a jsou přitom daleko škodlivější a poškozují nemocného více. To, co náhodou pomohlo jednomu, může velmi uškodit druhému. Přijmout laickou radu znamená zpravidla pacienta poškodit.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha

zdroj a mnohem více zde: http://www.cmhcd.cz/stopstigma/o-dusevnich-nemocech/

Léčba BAP se odvíjí od aktuální fáze.

18. února 2014 v 17:08 | ADMIN webu
Léčba BAP se odvíjí od aktuální fáze. Je-li v popředí mánie, nasadímestabilizátor, u deprese nasadíme antidepresivum - nejčastěji SSRI.
Jaké stabilizátory používáme?
1. Lithium - nejstarší stabilizátor se stále nejasným mechanismem účinku. Vzhledem k riziku intoxikace je třeba dávku zvyšovat pomalu, proto se používá až pro dlouhodobější léčbu po úvodní stabilizaci jiným lékem.
2. Karbamazepin - původně antiepileptikum, ale zjistilo se, že máš též stabilizační účinky. Podobně jako u lithia je nutné sledovat hladinu karbamazepinu v krvi a dělat pravidelně další testy.
3. Kyselina valproová (valproát) - antiepileptikum, vhodná pro akutní léčbu. Opět nutné sledovat hladinu a dělat další testy.
4. Lamotrigin - antiepileptikum. Není třeba sledovat hladiny, minimální nežádoucí účinky. Nutné však zvyšovat dávku pomalu a stejně tak poté pomalu vysazovat.
5. V rámci akutní fáze často používáme i antipsychotika, u nichž byl prokázán stabilizační efekt - olanzapin (Zyprexa) nebo aripiprazol (Abilify). Výhodou konkrétně těchto dvou je, že je možné je zpočátku podávat v injekční formě a že zabírají i na případné psychotické příznaky. Dalším antipsychotikem se stabilizačním účinkem jequetiapin - ten však není k dispozici v injekční formě.
zdroj:www.upsychiatra.cz

Bipolární afektivní porucha - Jedná se stejně jako u deprese a mánie o poruchu nálady.

18. února 2014 v 17:08 | ADMIN webu
Jedná se stejně jako u deprese a mánie o poruchu nálady. Dřívější název - maniodepresivní psychóza - byl opuštěn, protože se jedná o poruchu nálady a ne o psychózu. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o poruchu, u které se střídají stavy deprese se stavy mánie, často oddělené tzv. bezpříznakovým obdobím.
Pro diagnostiku depresivní nebo manické fáze se používají kritéria platná pro tyto dvě diagnózy, tzn. deprese musí trvat alespoň 2 týdny (plus další příznaky), mánie alespoň týden (plus další příznaky). V bezpříznakovém období nemůžeme diagnostikovat ani mánii, ani depresi. Další možností je ještě tzv. smíšená epizoda, charakterizovaná současně přítomnými příznaky mánie i deprese, které se střídají v průběhu několika dní či dokonce hodin.
Délka jednotlivých epizod je různá, depresivní fáze trvají řádově měsíce(neléčené až rok, léčené až půl roku), manické fáze vznikají během několika hodin až dnů a trvají řádově týdny.
O BAP je diagnosticky nutné odlišit tzv. cyklothymii, které je charakterizována změnami nálady ve smyslu deprese nebo mánie, které však nenaplňují kritéria pro tyto diagnózy (tj. trvají například kratší dobu než 2, resp. 1 týden, příznaky jsou vyjádřené pouze zčásti apod.).
Podobně jako u samotné deprese nebo samotné mánie mohou být i tyto fáze v rámci BAP doprovázeny psychotickými příznaky.
Jak je již uvedeno v kapitole u mánie, je diagnóza mánie ve většině případů hůře léčitelná pro omezenou spolupráci pacienta. Pro BAP to platí také, ačkoliv poměr deprese a mánie je většinou 3:2. BAP je relativně komplikovanější jak z hlediska léčby, tak z hlediska prognózy.
Z hlediska léčby je nutné se vyvarovat některým antidepresivům (zejména starším generacím), aby nedošlo k přesmyku nálady do mánie.
Z hlediska prognózy - opět jak bylo uvedeno v předchozí kapitole - následuje po mánii často deprese. Dovedete si asi představit, jak vyléčení z deprese "usnadňuje" řešení sociálních problémů vniklých během mánie - exekuce apod. Není divu, že míra sebevražednosti je u BAP vyšší než u deprese.
zdroj:www.upsychiatra.cz

Jak reágovat na člověka s biopolární poruchou?

3. prosince 2011 v 21:52 | ADMIN webu
Během manické fáze jsou někdy pacientovi blízcí nuceni uchýlit se k okamžitým opatřením. Měli by ukrýt hotovosti, kreditní karty, pas a klíčky od auta, aby tak pacientovi preventivně zabránili v nezodpovědném jednání.
Jak reagovat při manické fázi
1. Hlavní je naučit se co nejdříve rozpoznat znaky ohlašující návrat nemoci. Nemocný je někdy skrývá. 2. Cílem je "zklidnit hru", vyhýbat se konfliktům, udržovat kontakt a zabránit zvyšování excitace.
3. Velkou chybou bývá považovat všechny emoce nebo vnější projevy chování za známky návratu nemoci. Nemocný má právo se smát nebo se zlobit - to ještě neznamená, že se začíná dostávat do mánie.
4. Snažte se nemocného přesvědčit, aby šel ke svému lékaři nebo mu alespoň zavolal; jedná se o velmi delikátní, ale v každém případě podstatnou záležitost.
5. Zachovejte klid. Nemocný se v manické fázi "naladí" na obecnou atmosféru a okamžitě na ni přehnaně reaguje. Během hovoru s rozrušeným člověkem se rozčílí ještě víc.
6. Nemocnému neodporujte, otevřeně ho nekritizujte a snažte se vyhýbat výrazům, které ho rozzlobí - snadno vybuchne vzteky.
7. Omezte vnější podněty. Člověk v mánii má tendenci reagovat na všechny vnější podněty. Prochází stavem nadměrné citlivosti: má rozjitřené všechny smysly a zvýšeně citlivé vnímání (vizuální, chuťové, sluchové, čichové i hmatové).
8. Nemocný potřebuje klid. Je třeba omezit návštěvy kamarádů a kolegů. Vyhýbejte se hluku, omezte poslouchání hudby, dlouhé večírky, nekonečné diskuse, vyčerpávající sportovní aktivity, snažte se zamezit neúměrnému sledování televize. Konkrétní limity jsou samozřejmě individuální. Všechny povzbuzující prostředky (coca-cola, cola light nebo zero, káva, čaj, alkohol...) jsou zakázány.
9. Svou snahu o upokojení a navození klidu si nechte pro sebe. Nemocný by pochopitelně špatně prožíval, že ho "dirigujete" a zacházíte s ním jako s dítětem.
10. Snažte se kontrolovat jeho rozhodnutí. Máte oprávněné důvody se domnívat, že budou nepřizpůsobená situaci, přehnaná a nepodložená...
11. Důležitá rozhodnutí nechte na pozdější dobu i vy - vaše účast na pacientově návratu do nemoci vám bere odvahu. Počkejte, až v rodině zase zavládne pohoda a vy si o svém rozhodnutí budete moci s dotyčným pohovořit.
12. Snažte se odolávat jeho charizmatu. Osoby v manické fázi dokážou být velmi přesvědčivé a navíc jsou mistry ve hře a manipulaci, protože dokážou vyvinout velké úsilí na ovlivňování druhých.
13. Přijměte ochranná opatření a schovejte jeho klíčky od auta, bankovní karty... Lékař může požádat soud o ochranu majetku, pokud to bude nutné.
14. Ujistěte se, že nemocný bere správně léky, aniž se chováte jako zdravotní sestra. Pokud si přesto všimnete, že léčbu přerušil, a pokud se projeví i další znaky návratu nemoci, je nezbytná návštěva lékaře a nová medicínská opatření.
15. Během období zklidnění (remise) si se souhlasem pacienta vypracujte plán akcí. Jeho vznik usnadní alianci mezi pacientem, jeho partnerem a lékařem.

Jak reagovat ve fázi deprese
Je zbytečné říkat:

1. "Zítra to bude lepší. Není to nic vážného, to přejde. Je to jenom chvilkový smutek!" Není to pravda a vyvoláte tím pocit viny. Deprese je patologický a ochromující stav. Na druhou stranu je důležité dát pacientovi na srozuměnou, že deprese je dočasná záležitost a že se uzdraví.
2. "Jdi ven, to ti udělá dobře! Musíš se vzchopit a hned ti bude lépe." Taková slova jen podtrhují pocit selhání vyvolaný neschopností depresivního pacienta udržovat vztahy s lidmi kolem sebe. Pokud poslechne vaši radu, bude pravděpodobně vystaven novému selhání, a tím se v něm pouze posílí pocit neschopnosti...
3. "Nemáš k depresi žádný důvod." Sdělení stejně absurdní jako říci holohlavému člověku: "Proč jsi holohlavý? Nemáš k tomu žádný důvod." Je také bezpředmětné říkat pacientovi, že jiní lidé mají "skutečné důvody" k tomu, aby jim bylo zle. To na problému nic nezmění a jen to posílí pacientovy pocity viny.
4. "Vůbec se nesnažíš." Deprese se snahou vůbec nesouvisí - naopak vůli člověka zcela ochromí. Pacient je skálopevně přesvědčen, že je neschopný a bezcharakterní, a vůbec nebere na vědomí, že za to může deprese!
5. "Ty si v té depresi libuješ." Stačí jen trochu proniknout do pocitů pacienta, abychom zjistili, že v depresi si nelibuje nikdo. Deprese je obrovské utrpení.
6. "Jestli se nezačneš snažit, odejdu." Citové vydírání nemá na pacienta s depresí žádný účinek, pouze u něj vyvolá pocit viny nebo posílí jeho pocit osamocenosti.
7. "Musíš se snažit, a všechno se pak zlepší" je stejné jako říci ochrnutému člověku "Vstaň a choď". Všechny běžné činnosti jsou omezeny stavem abulie (chorobné nerozhodnosti).
Doporučuje se udržovat komunikaci v pozitivní rovině, povzbuzovat, chovat se laskavě a empaticky:
1. "Je to otázka času, uzdravíš se jako už tolikrát předtím, jakmile zaberou léky. Ale bude to nějakou chvíli trvat."
2. "Žij podle svého rytmu. Je zbytečné se vyčerpávat. Nejdůležitější je, abys zase nabrat síly. Nemá smysl se přepínat, vystavovat se riziku zbytečné únavy, necítil by ses pak dobře - nebyl bys v pohodě."
3. "Nemůžeš za to. Nerozhodl ses, že budeš mít depresi. Nezapomínej, že je to nemoc, která má mnoho příčin nezávislých na tvé vůli."
4. "Pořád ti opakuji, že deprese je mnohem silnější než vůle. Uvidíš, že zase najdeš vůli jednat, a že v sobě znovu objevíš touhy a přání."
5. "Uvědomujeme si, že trpíš. Máš hodně odvahy k boji s depresí. Víme, že si v tom tajně nelibuješ."
6. "Všichni jsme s tebou. Víš, že s námi můžeš počítat. Můžeš nám důvěřovat. Chápeme tě."
7. "Nemá smysl tě z něčeho vinit. Nemůžeš za to. Postupně to bude pořád lepší. Šetři se a moc si to nepřipouštěj."

Několik rad pro přístup k nemocnému
1. Laskavost ještě nikomu neublížila a už vůbec ne tomu, kdo trpí a potřebuje laskavý přístup více než kdo jiný. Měli byste působit rozvážně, uklidňujícím a laskavým dojmem, povzbuzovat.
2. Nedávejte najevo netrpělivost a zároveň neustupujte od svých záměrů. Je také třeba vzít v úvahu problémy depresivního pacienta s reagováním a myšlením, jeho únavu, chybějící zájem a touhu.
3. Pacient v depresi nebo mánii může být agresivní nebo podrážděný. Nedoporučuje se reagovat stejným způsobem.
4. Dávejte najevo empatii, soucit a pochopení. Vyhněte se jakémukoli hodnocení.
5. Pomozte pacientovi (pokud to jeho stav dovolí) relativizovat, získat si odstup od toho, co považuje za svůj neúspěch.
6. Nezapomínejme, že pacient v depresi si uchovává v paměti jen to negativní. Pokuste se ho tedy přesvědčit, aby vnímal i pozitiva.
7. Pomáhejte mu rozlišovat důležitá a nedůležitá rozhodnutí. Pacient není ve stavu, kdy dokáže správně zhodnotit situaci.
8. Vaše pomoc a přítomnost není totéž co léčba. Pokud budete přehánět svou péči tak, že bude bránit pacientovi v jednání, potlačíte jeho uzdravování.
9. Naučte se stanovit limity, které ještě tolerujete.
10. Když rodina žije klidně, průběh nemoci je lepší.

Několik rad pro vás blízké
1. Nezapomínejte myslet na sebe.
2. Deprese je nemoc, kterou vyvolává celý komplex příčin. Za depresivní nebo manický stav pacienta nejste zodpovědní.
3. Nechte si pomoci, pokud máte dojem, že už nemůžete vzniklou situaci dál snášet.
4. Neztrácejte naději. Deprese je nemoc, kterou lze léčit. Těžké případy mohou vyžadovat více názorů. V současné době existuje mnoho velmi účinných metod léčby.
5. Nebojte se požádat lékaře, aby vám popsal stav nemocného, pochopitelně s pacientovým souhlasem.
6. Zařiďte si přestávky na regeneraci. Žít s pacientem s bipolární poruchou je opravdu velmi náročné.
7. Nevěšte hlavu - vždycky existuje nějaké řešení.
8. Jednejte podle svého zdravého rozumu.
9. Nenechte se ovlivnit svými momentálními pocity. Fyzická přitažlivost pacienta a váš obdiv k němu jsou sice narušeny, není to však nevratný proces.
10. V boji s nemocí nemusíte zůstat sami. Izolace vede ke zranitelnosti. Je-li to potřeba, můžete požádat o zařazení do skupinových sezení. Vyhledejte informace o pomoci na internetu, obraťte se o pomoc například na Sdružení pacientů s bipolární afektivní poruchou a jejich rodinných příslušníků. Setkání s dalšími rodinami vám pomůže lépe porozumět nemoci a přijmout ji.
11. Zůstaňte ve svých očekáváních realističtí.
12. Neupouštějte od svých aktivit, vztahů ani koníčků. Odříkáním a sebeobětováním byste se jen oslabili. Život jde dál.
13. Nezapomínejte, že vaším utrpením se pacientovo utrpení nezmenší - právě naopak. zdroj:http://psychologie.doktorka.cz

Bipolární afektivní porucha (BAP, dříve označovaná jako psychoafektivní porucha nebo maniodepresivní psychóza či cyklofrenie)...

8. listopadu 2011 v 15:17 | ADMIN webu
Bipolární afektivní porucha (BAP, dříve označovaná jako psychoafektivní porucha nebo maniodepresivní psychóza či cyklofrenie) je psychická porucha, která se projevuje nadměrnými změnami nálad, vitality, psychických funkcí a někdy i omezuje schopnost celkového "přirozeného" fungování.



Projevy:

Nemoc se projevuje buďto alespoň jednou manickou epizodou (manická psychóza), spíše však střídáním manických a depresivních epizod (bipolární afektivní porucha). Dalšími projevy poruchy může být i rychlé cyklování nálad (více než 4 fáze v jednom roce) či ultrarapidní cyklování (fáze se mnohokrát střídají během dne); a fáze smíšená, kdy pacient zažívá symptomy obou protipólů (mánie i deprese).

Manickým syndromem se rozumí stav, kdy je nemocný nadměrně podnikavý (většinou ovšem neproduktivní), veselý, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, v sexuální oblasti je často promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Může být i naopak podrážděný. Při těžké formě mluví nesrozumitelně (tzv. slovní salát), kdy myslí tak rychle, že nestačí dokončit větu. Veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené. Mohou mít velikášské bludy. Protikladem manickému syndromu je syndrom depresivní, při němž je nálada pokleslá. Člověk není schopen prožívat radost (anhedonie), trpí beznadějí, poruchami spánku, nechutenstvím, nezájmem o sex a celkově je vyčerpán. Objevují se sebeobviňovací bludy a bludy o vlastní bezvýznamnosti, bezcennosti.
Ve všech fázích BAP je velké nebezpečí sebevraždy, které kulminuje v době, kdy nemocný depresi překonává a pro okolí se jeví již bez příznaků deprese (získává sílu suicidium vykonat).


Příčiny vzniku
Choroba postihuje přibližně 1 % populace. Potíže se obvykle projeví v období okolo 20 let. Nejsou známy jednoznačné příčiny vzniku. Vědci se domnívají, že BAP je způsobena kombinací biologických a psychologických faktorů. Běžně jsou počátky této poruchy přirovnávány ke stresovým životním událostem. Cykly depresivních a manických symptomů se vracejí a mohou se projevovat častěji, mnohdy narušují práci, školu, rodinu a celkově život ve společnosti. Manická epizoda může plynule přejít v depresi a naopak, nebo mezi jednotlivými epizodami (atakami) může být různě dlouhá doba - i více let bez příznaků, tzv. remise.

Komorbidita
BAP se velmi "rádo" váže na jiné poruchy, například poruchy osobnosti (příkladem může být hraniční porucha osobnosti, kde se také často střídají nálady a je tedy na terapeutovi, ke které diagnóze "má pacient blíž"). Dále je zde zvýšené riziko závislosti na návykových látkách (často ve fázi manické, kdy pacient zneužívá alkohol nebo drogy).

Postižení:
Mnohé známé tvůrčí osobnosti trpěly manickou depresí a svou tvořivost spojovaly se svými proměnlivými stavy. Mnoho životů bylo ale také touto chorobou zruinováno.
BAP trpěl například český herec Miloš Kopecký, který na sklonku svého života dal souhlas se zveřejněním této skutečnosti. Podle jeho autentických slov přináší deprese větší utrpení než rakovina.

Chorobou trpěli i zpěváci Petr Muk,Richard Müller a Kurt Cobain, spisovatelé Virginia Woolfová a Ota Pavel, skladatel Karel Svoboda, zpěvačka Demi Lovato či sérioví vrazi Ted Bundy a Robert Hansen, nebo také Pete Wentz z Fall Out Boy.

Léčba:

Léčba spočívá hlavně v podávání psychofarmak (antidepresiv, antipsychotik, thymoprofylaktik (lithium, karbamazepin, aj.), podpůrné psychoterapii a v opodstatněných případech elektrokonvulzivní terapie, která je u některých nemocných tak účinná, že upraví jejich stav za 1-2 týdny.

Léčba je většinou dlouhodobá, ataka odezní přes léčbu až po mnoha týdnech nebo i několika měsících. U řady nemocných je nutné i celoživotní užívání psychofarmak, která brání nástupu ataky onemocnění.
Pozn.: S antidepresivy v rámci BAP je to spekulativní a mělo by se jim spíše předcházet, neboť antidepresiva mohou způsobit ultra-rapidní či ještě hůře ultradiánské a smíšené epizody.








 
 

Reklama