STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU











*Biopolární porucha

Jak se bipolární porucha diagnostikuje?

6. června 2016 v 19:28 | Admin
  1. Přestože předpokládáme u bipolární afektivní poruchy určitou míru její biologické podmíněnosti, dosud neexistují žádné specifické laboratorní testy nebo jiné postupy, které by mohl lékař použít k určení definitivní diagnózy. Platí, že tato porucha je rozpoznána na základě skupiny příznaků, které se u nemocného objeví společně v jednom časovém období. Aby mohl specialista stanovit přesnou diagnózu, musí důkladně prozkoumat nejen symptomy, které se u dotyčné osoby objevují v současnosti, ale i ty, které se u ní případně objevovaly v minulosti.
    Podrobné klinické vyšetření psychiatrem zahrnuje dále získání informací o dosavadním životě nemocného, jeho osobní historii, prodělaných chorobách a dalších důležitých okolnostech souvisejících se zdravotním a psychickým stavem. Nedílnou součástí musí být i objektivní informace od pacientových blízkých.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  2. ČÍM JE ZPŮSOBENA BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA?

    Bipolární porucha je onemocnění, jehož přesnou etiologii a patogenezi dosud stále ještě neznáme, ale víme, že neexistuje pouze jediná příčina. Na vzniku této poruchy se podílí více faktorů, a to jak biologických, tak psychosociálních. Jejich kombinací pak ve svém důsledku může člověk onemocnět. Dochází tedy k interakci geneticky podmíněné vlohy s faktory prostředí, ale o míře vlivu zmíněné genetické vlohy a jednotlivých zevních faktorů se stále diskutuje.
    Mezi další biologické faktory, o kterých se v současné době nejvíce hovoří, patří virové infekce, poruchy časného poporodního vývoje, úrazy hlavy, poruchy endokrinního aparátu a podobně. Ať je ovšem biochemický podklad bipolární poruchy jakýkoliv, způsobuje, že lidé trpící bipolární poruchou hůře snáší emocionální a obecně psychickou zátěž. Například nepříznivé životní události, užívání léků, konzumace alkoholu, nedostatek spánku, mohou spustit onemocnění i přesto, že taková zátěž u jiného poruchu nezpůsobuje.
    Nepříznivé životní události nazýváme jako tzv. faktory psychosociální, tedy ty, které člověka ovlivňují zvnějšku a spoluvytváří jej v průběhu života. K těm patří například neuspokojivé vztahy v rodině, zejména v dětství a dospívání, problémy v začlenění jedince do společnosti a další. Je však třeba zdůraznit, že zejména rodina může příznivě ovlivnit průběh onemocnění svou podporou a péčí.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  3. DĚDÍ SE BIPOLÁRNÍ PORUCHA?

    Bipolární porucha patří bohužel do skupiny psychických poruch, u nichž máme doklady o tom, že jejich výskyt je rodinný, tedy jsou vázané na geny.

    Co je důležité zdůraznit: dědí se vloha, ne vlastní onemocnění!

    Čím bližší příbuzenský vztah (například otec nebo matka), tím je vyšší riziko. Riziko roste také tím, čím větší je vyšší počet příbuzných trpících bipolární poruchou nebo depresemi.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  4. JAKÉ JSOU SYMPTOMY?

    Bipolární porucha je onemocnění, během kterého dochází k určitým periodickým změnám nálady v tzv. cyklech. Během této poruchy prochází postižená osoba obdobím nadměrně zlepšené nálady, obdobím deprese a obdobím kdy je její nálada normální.
    Existují čtyři různé druhy epizod, které se při bipolární afektivní poruše objevují a podle typu a intenzity příznaků mluvíme o epizodách hypomanických (mírné formě; "hypo" = řecká předpona s významem "pod"), manických, depresivních nebo smíšených.
    1. HYPOMÁNIE

      je charakteristická trvale nadnesenou náladou, nadměrnou energií a zvýšenou aktivitou a subjektivním pocitem dobré pohody a dobré celkové kondice. Člověk v hypománii bývá velmi hovorný, snadno navazuje kontakt s ostatními lidmi, je nenucený, komunikuje bez zábran, hýří nápady. Zvýšení aktivity se projevuje často i v sexuální oblasti, nezřídka dochází k lehkomyslnému navazování známostí a střídání partnerů (i u jedinců, kteří jsou obvykle zdrženliví). Potřeba spánku je snížená, po pár hodinách se člověk cítí odpočinutý, čilý a další setrvávání v posteli je pro něj marněním času. Začátek bývá obvykle náhlý. Tyto stavy jsou většinou jedincem snášeny dobře a někteří dokonce v tomto stádiu přestanou navštěvovat lékaře a užívat léky.
    2. MÁNIÍ

      rozumíme nepřiměřeně zvýšenou náladu provázenou nárůstem aktivity. Všechno se stává nadmíru snadným, nic není neřešitelné, nápady se přímo řítí jeden za druhým. Okolí obvykle nestačí myšlenky sledovat a často pro ně také nejeví pochopení. Ve snaze přesvědčit ostatní o své pravdě se stává pacient stále naléhavějším, mluví překotně, někdy až nesrozumitelně. Zhoršená souvislost projevu je spojená též se sníženou schopností udržet pozornost, což se navenek projeví zřetelnou roztržitostí. Se zvýšeným přísunem nápadů (kdy se před dokončením jedné úvahy již rodí další myšlenka) a s narůstajícím tempem a aktivitou přestává být čas na "zdržování se" společenskými konvencemi, takový člověk se nechce nechat v projevu přerušit a rychle roste jeho podrážděnost. Stačí mu drobný podnět, náznak nesouhlasu a může se začít projevovat nepříjemně. Někdy dojde k nekontrolovatelnému vzrušení nebo až k zuřivosti a agresivitě. Jindy převažuje naopak žoviálnost, jedinec vypráví obhroublé vtipy, často se sexuálním podtextem, používá vulgarismy ve společensky nevhodných situacích. Snížený společenský odstup je podložen také vlastním nadměrným sebevědomím.

      Typické jsou velikášské myšlenky, zahrnující přehnané přesvědčení o vlastních schopnostech, znalostech, majetku a významu. Ztráta normálních sociálních zábran se projevuje rovněž nedbalým, nezodpovědným, nevhodným či riskantním chováním, které neodpovídá okolnostem ani charakteru jedince. Své nápady neuváženě okamžitě realizuje, aniž by byl schopen reálně posoudit možné důsledky finanční, společenské, osobní.
      Velmi typickým příkladem je nadměrné utrácení. K němu dochází buď při nákupech nepotřebných věcí, nebo v rámci "podnikání", kdy buď pacient sám vymyslí "geniální obchod" nebo je náchylný uvěřit pro ostatní průhlednému podvodu. Skutečným právním problémem se pak stává uzavírání smluv, obvykle nevýhodných.

      Velmi vážnou formu představuje mánie s tzv. psychotickými příznaky, kdy se kromě výše uvedených příznaků typických pro mánii vyskytují navíc tzv. psychotické příznaky, zejména bludy a halucinace. U mánie se nejčastěji vyskytují bludy velikášské - chorobné přesvědčení o vlastní důležitosti, velikosti nebo dokonalosti (například bludy o mesiášském poslání). Megalomanické neboli vývyšné bludy se mohou týkat tělesné stránky - pacient si o sobě například myslí, že je největší silák, nikdy neonemocní, je nesmrtelný, nebo se vztahují k duševním schopnostem - například uvádí, že vystudoval všechny vysoké školy, umí všechny řeči světa apod. Mezi psychotické příznaky řadíme též tzv. paranoiditu. Pod tímto pojmem rozumíme buď ovládavé chorobné myšlenky nebo nadměrnou vztahovačnost či podezíravost.
    3. DEPRESE

      je protipólem mánie - stojí na druhém konci změn nálady. Projevuje se skleslou náladou, snížením energie a aktivity. Zhoršuje se schopnost prožívat radost, zážitky se stávají méně příjemnými, neutrálními nebo dokonce vedou k prožitkům negativním. Dochází k poklesu zájmů a klesá schopnost soustředění. Nemocného unaví i drobná práce či námaha. Dochází k poklesu sebevědomí a sebedůvěry, cokoli se nepodaří, přičítá pacient vlastní neschopnosti, selhání. Dostavují se pocity viny, bezcennosti nebo neodůvodněné výčitky svědomí. Často se vyskytují myšlenky na sebepoškození až sebevraždu. Depresi doprovází též tzv. tělesné příznaky, mezi které počítáme poruchy spánku, sníženou chuť k jídlu, váhový úbytek, ztrátu sexuálního prožívání.

      Okolí depresivního nemocného pozná podle smutného, unaveného a ztrápeného výrazu obličeje, chudé mimiky a gestikulace. Současně ve výrazu očí a v celém držení těla bývá patrná únava, skleslost, nejistota, ustrašenost nebo úzkostlivost. Depresivní jsou málomluvní, své myšlenky skrývají. Pocity nedostatečnosti vedou k vyhýbání se lidem. Chybí aktivita, ztratila se iniciativa a přichází rezignace. Každé, byť i malé rozhodnutí je nemožné, dříve zvládané úkoly překážky jsou nezdolatelné. Velmi časté bývá odkládání činnosti pod jakoukoliv záminkou následované sebevýčitkami.
      Deprese - symptomy
      Do psychiatrické ambulance se dostavil mladý muž, který si stěžoval na problémy se spánkem. Při podrobnějším rozhovoru bylo zjištěno, že kromě nespavosti ho ještě trápí nechuť cokoliv dělat, přestal chodit hrát s kamarády fotbal, přestal se zajímat o filmové novinky a také přestal udržovat kontakt s rodiči. Začal mít problémy se splněním zadaných úkolů do školy, nedokázal se na ně soustředit. Hrozilo mu, že bude muset opakovat ročník. Jen velmi neochotně uvádí i problémy s dívkou, se kterou se zná již tři roky, a do té doby neměli spolu zásadní konflikty. Začal si myslet, že není pro ni ten pravý, že ji jen omezuje. V této souvislosti sděluje i pro něj nepříjemně vnímanou nechuť k sexuální aktivitě.
      Začal se cítit nejistý, stále přemýšlí, zda jeho snažení má nějakou cenu, či zda "se to řítí, kam chce". K těmto všem problémům se navíc cítí stále unavený, jakoby "s vybitými baterkami", spánek mu sílu nedodává. Chuť k jídlu nemá téměř žádnou, "jí, jen aby tělo přežilo". Nejraději by celý den proležel v posteli, ale to má zase výčitky svědomí, že vůbec nic nedělá.
      Občas si říkal, že takový život nemá žádnou cenu, hlavou mu sem tam "probleskla" myšlenka na sebevraždu, ale velmi lehko "jí zahnal" pocity zodpovědnosti k blízkým. Myslí si, že za jeho stav může asi špatná strava a špatný životní režim nebo že trpí nějakou dosud nerozpoznanou tělesnou chorobou. V této souvislosti již zkoušel dělat nějaká opatření, změnil jídelníček, začal užívat vitaminy, sprchuje se studenou vodou, snaží se tělesně cvičit. Nic však nepomáhá. Navštívil také praktického lékaře, který ho vyšetřil, ale nenalezl nic, co by jeho potíže vysvětlovalo. Pro jistotu byl ještě odeslán na různá vyšetření ke specialistům, ale ani u nich příčina nebyla objevena. Pacient byl vyslechnut psychiatrem, byla stanovena diagnóza deprese.
      Podobně jako se mánie může vyskytnout ve své vážné formě s doprovodem psychotických příznaků, tak existuje i těžká deprese s psychotickými příznaky.
    4. SMÍŠENÉ EPIZODY

      patří asi k nejkomplikovanějším. Mánie a deprese se objevují najednou nebo se během dne opakovaně střídají. Jednotlivci jsou popudliví nebo podráždění jako při manické epizodě, ale také se cítí bezmocní a depresivní. Díky kombinaci veliké energie a deprese představují smíšené epizody největší riziko sebevražd.

      MUDr. Martin Anders
      Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

      Filip Španiel, Tomáš Novák
      Psychiatrické centrum Praha
  5. JAKÉ LZE ROZLIŠOVAT TYPY BIPOLÁRNÍ PORUCHY?

    Lidé trpící bipolární poruchou se od sebe liší druhem epizody, kterou trpí a tím jak často se u nich porucha projevuje. Někteří jednotlivci mají stejný počet manických a depresivních epizod; jiní mají více manických epizod, či naopak.
    Nemocný trpící bipolární poruchou prožije během prvních 10 - ti let průměrně čtyři epizody. U mužů je pravděpodobnější, že se onemocnění projeví manickou epizodou, u žen to bývá depresivní epizoda.
    Jednotlivé epizody[LV1] mohou trvat dny, měsíce nebo dokonce i roky. Někteří jednotlivci se mezi epizodami úplně zotaví a několik dalších let se u nich neobjevují žádné symptomy. Jiní však trpí i nadále depresí mírné intenzity nebo dochází ke kolísání nálady.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  6. KDY SE BIPOLÁRNÍ PORUCHA ZAČÍNÁ PROJEVOVAT?

    Bipolární porucha se většinou začíná projevovat v časném období dospívání. Může se však také objevit již v dětství nebo kolem čtyřicátého a padesátého roku života. Pokud prodělává jedinec starší 50 - ti let manickou epizodu poprvé, je to pravděpodobně způsobeno chorobou, která napodobuje bipolární chorobu, například neurologické onemocnění, vliv léků, alkoholu nebo dalších předepsaných léků.
    MUDr. Martin Anders
    Psychiatrická klinika LFUK Ke Karlovu, Praha 2

    Filip Španiel, Tomáš Novák
    Psychiatrické centrum Praha
  7. Proč je důležité diagnostikovat a léčit bipolární poruchu co nejdříve?
    Nepochybné je, že prognóza onemocnění do značné míry závisí na správné a včasné léčbě. Podobně zanedbání léčby, ať již ve smyslu pozdního zahájení, úplné ignorace, samovolného poddávkovávání či úplného vynechávání léků, má pro pacienta určitá rizika. Především jsou to rizika v oblasti zdravotní a tím nejzávažnějším je zvýšené riziko sebevraždy, které je v počátečních letech nemoci vyšší. Jeden z pěti nemocných trpících bipolární poruchou spáchá v jejím průběhu sebevraždu.
    Často, a to až v 50 %, v rámci celkového uvolnění, dochází ke zvýšené konzumaci alkoholu nebo léků, což může přerůst v závislost a s ní přidružené zdravotní problémy (postižení jater, periferních nervů apod.). Nezanedbatelné je i riziko možné chronifikace onemocnění - tzn., že v krajně nepříznivém případě se pacient již nikdy příznaků nezbaví. Zdá se také, že u některých jednotlivců se epizody opakují častěji a po nějaké době se stává léčba obtížnější. Každá proběhlá epizoda zvyšuje riziko vzniku dalších potíží. Někdy se tomu říká "rozněcování"a úkolem léčby je počet epizod co nejúčinněji snížit.
    Nesmíme zapomínat ani na rizika společenská - odbržděným vtipkováním na veřejnosti, ale ještě více arogantním a sebevědomým vystupováním například v zaměstnání si může pacient způsobit nepříjemnosti, které pak dlouho urovnává. Laická veřejnost není většinou o existenci této poruchy informována a nevhodné chování připisuje charakterovým vlastnostem nemocného a odmítá jej tolerovat.
    Četné nezodpovědné, nesmyslné aktivity a utrácení mohou vést k velkým finančním ztrátám(utracené částky se nezřídka pohybují ve statisících korun, zadlužení při vidině "velkého zisku na geniálním nápadu" není výjimkou). Finanční ztráty pak mohou být následovány sociálními problémy (například neschopností zaopatřit domácnost) a logicky je též ohrožen i partnerský či manželský život pacienta. Rychlá léčba významně zlepšuje výhled na stabilní manželství a schopnost produktivně pracovat.
  8. LÉČBA

    Moderní léčba bipolární poruchy se skládá z farmakoterapie a psychoterapie.
    Farmaka jsou pro velkou většinu nemocných velmi důležitá během akutní a preventivní fáze. Neopominutelnou součástí léčby je psychoterapie, která je určena nejen pacientům, ale i jejich rodinám.
  9. zdroj a více zde: http://www.cmhcd.cz/stopstigma/o-dusevnich-nemocech/

Bipolární porucha, známá spíše pod termínem maniodepresivní psychóza

11. dubna 2014 v 15:59 | Admin
Bipolární porucha, známá spíše pod termínemmaniodepresivní psychóza, je vážná porucha stavů nálady. Název této choroby je odvozen od toho, že nálada postižené osoby může kolísat mezi dvěma extrémními "póly" - od manických stavů (extrémně dobrá nálada) po depresi (extrémně špatná nálada).
Bipolární porucha je onemocnění mozku, při kterém dochází k velkým výkyvům v náladě, vnitřní energii a práceschopnosti. Na rozdíl od běžných výkyvů nálady u zdravých lidí je kolísání nálady při bipolární poruše neobvykle těžké.
Bipolární poruchou trpí kolem 1 % populace. Onemocnění se obvykle objevuje ke konci dospívání nebo u mladých dospělých, avšak někteří nemocní měli první příznaky již v dětství, u jiných se mohou první příznaky objevit až ve stáří.
Fáze nemoci se střídají v různých intervalech (od několika dnů až po několik měsíců), mezi nimi nastává období remise, kdy pacient nejeví žádné známky onemocnění. Toto období může trvat několik měsíců až několik let.
V depresivní fázi (které většinou převažují nad manickými) je pacient skleslý, apatický, často není schopen práce ani žádné jiné činnosti, hrozí nebezpečí sebevražedných sklonů.
Manická fáze naopak člověka dostává do rozjařené nálady. Je neunavitelný, nadchne se vším kolem sebe, všechno chce co nejrychleji stihnout, což může být na úkor kvality. Nemocný manií ztrácí většinu zábran - v utrácení peněz, pití alkoholu, pohlavním životě.
Bipolární porucha vzniká na základě vrozených odchylek fungování mozku. Průběh onemocnění je však významně ovlivňován faktory prostředí a životními událostmi. Léčba proto musí být komplexní.
ZDROJ:http://maniodepresivni-psychoza.zdrave.cz

Léky na maniodepresivní psychózu

11. dubna 2014 v 15:57 | Admin
Léky na maniodepresivní psychózu Stabilizátory nálady skupina léků určených k preventivní léčbě. Jejich dlouhodobé užívání snižuje riziko návratu deprese či mánie. Používají se i v akutní léčbě mánie či deprese. Antipsychotika (neuroleptika) léky používané k léčbě mánie, případně deprese. Některá novější antipsychotika prokázala účinnost i při dlouhodobém, preventivním užívání, podobají se tedy stabilizátorům nálady Doplňkové (pomocné) léky: Antidepresiva - používají se k léčbě deprese. Nedoporučuje se jejich užívání bez stabilizátoru nálady. Mohlo by dojít k zhoršení průběhu nemoci (k přechodu z deprese do mánie, tzv. přesmyku). Hypnotika a anxiolytika - jsou určena pouze pro krátkodobé užívání při nespavosti, úzkosti, napětí či neklidu. Setkali jste se někdy s tímto onemocněním? zdroj:http://maniodepresivni-psychoza.zdrave.cz

Léčba bipolární poruchy

11. dubna 2014 v 15:53 | Admin
Léčba bipolární poruchy Základem léčby je užívání léků, důležitou součástí léčby jsou však i psychoterapie a zásady zdravé životosprávy a životního stylu. Bipolární porucha je považována za onemocnění celoživotní. Proto je nutná dlouhodobá léčba, kterou lze rozdělit do dvou základních fází: Akutní léčba - cílem je léčba mánie nebo deprese až do úplné úpravy stavu, návratu normální nálady a plného fungování. Trvá obvykle několik týdnů. Čím dříve se s léčbou mánie či deprese začne, tím jsou výsledky lepší a zlepšení stavu rychlejší. Udržovací a preventivní léčba - cílem je udržet normální fungování po odeznění příznaků deprese či mánie a předcházet novým epizodám deprese a mánie v budoucnu. Je proto velmi důležité pokračovat v užívání léků ještě několik měsíců po zlepšení stavu. Přerušení léčby v této fázi je spojeno s vysokým rizikem návratu obtíží. Pokud již nemocný prožil několik depresí či mánií, je na místě dlouhodobé, preventivní užívání léků. Situace je zde podobná jako u léčby cukrovky či vysokého tlaku. Léky se užívají i v období, kdy se člověk cítí zdráv, aby se předešlo návratu nemoci a vážným následkům v budoucnu. zdroj:http://maniodepresivni-psychoza.zdrave.cz

Bipolární porucha -informace

11. dubna 2014 v 15:48 | Admin
Dnešní článek o bipolární poruše vychází jako připomínka zítřejšího Světového dne duševního zdraví. Bipolární porucha, známá spíše pod termínem maniodepresivní psychóza, je vážná porucha stavů nálady. Název této choroby je odvozen od toho, že nálada postižené osoby může kolísat mezi dvěma extrémními "póly" - od manických stavů (extrémně dobrá nálada) po depresi (extrémně špatná nálada). Bipolární porucha je onemocnění mozku, při kterém dochází k velkým výkyvům v náladě, vnitřní energii a práceschopnosti. Na rozdíl od běžných výkyvů nálady u zdravých lidí je kolísání nálady při bipolární poruše neobvykle těžké. Bipolární poruchou trpí kolem 1 % populace. Onemocnění se obvykle objevuje ke konci dospívání nebo u mladých dospělých, avšak někteří nemocní měli první příznaky již v dětství, u jiných se mohou první příznaky objevit až ve stáří. Fáze nemoci se střídají v různých intervalech (od několika dnů až po několik měsíců), mezi nimi nastává období remise, kdy pacient nejeví žádné známky onemocnění. Toto období může trvat několik měsíců až několik let. V depresivní fázi (které většinou převažují nad manickými) je pacient skleslý, apatický, často není schopen práce ani žádné jiné činnosti, hrozí nebezpečí sebevražedných sklonů. Manická fáze naopak člověka dostává do rozjařené nálady. Je neunavitelný, nadchne se vším kolem sebe, všechno chce co nejrychleji stihnout, což může být na úkor kvality. Nemocný manií ztrácí většinu zábran - v utrácení peněz, pití alkoholu, pohlavním životě. Bipolární porucha vzniká na základě vrozených odchylek fungování mozku. Průběh onemocnění je však významně ovlivňován faktory prostředí a životními událostmi. Léčba proto musí být komplexní. zdroj:http://maniodepresivni-psychoza.zdrave.cz

Co je bipolární porucha?

11. dubna 2014 v 15:47 | Admin
Dnešní článek o bipolární poruše vychází jako připomínka zítřejšího Světového dne duševního zdraví. Bipolární porucha, známá spíše pod termínem maniodepresivní psychóza, je vážná porucha stavů nálady. Název této choroby je odvozen od toho, že nálada postižené osoby může kolísat mezi dvěma extrémními "póly" - od manických stavů (extrémně dobrá nálada) po depresi (extrémně špatná nálada). Bipolární porucha je onemocnění mozku, při kterém dochází k velkým výkyvům v náladě, vnitřní energii a práceschopnosti. Na rozdíl od běžných výkyvů nálady u zdravých lidí je kolísání nálady při bipolární poruše neobvykle těžké. Bipolární poruchou trpí kolem 1 % populace. Onemocnění se obvykle objevuje ke konci dospívání nebo u mladých dospělých, avšak někteří nemocní měli první příznaky již v dětství, u jiných se mohou první příznaky objevit až ve stáří. Fáze nemoci se střídají v různých intervalech (od několika dnů až po několik měsíců), mezi nimi nastává období remise, kdy pacient nejeví žádné známky onemocnění. Toto období může trvat několik měsíců až několik let. V depresivní fázi (které většinou převažují nad manickými) je pacient skleslý, apatický, často není schopen práce ani žádné jiné činnosti, hrozí nebezpečí sebevražedných sklonů. Manická fáze naopak člověka dostává do rozjařené nálady. Je neunavitelný, nadchne se vším kolem sebe, všechno chce co nejrychleji stihnout, což může být na úkor kvality. Nemocný manií ztrácí většinu zábran - v utrácení peněz, pití alkoholu, pohlavním životě. Bipolární porucha vzniká na základě vrozených odchylek fungování mozku. Průběh onemocnění je však významně ovlivňován faktory prostředí a životními událostmi. Léčba proto musí být komplexní. zdroj:http://maniodepresivni-psychoza.zdrave.cz

MOŽNÁ i vy znáte někoho, kdo trpí depresí nebo bipolární poruchou.

5. března 2009 v 15:40 | ♥Naposledy.cz♥
MOŽNÁ i vy znáte někoho, kdo trpí depresí nebo bipolární poruchou. Pokud ano, co pro něj můžete udělat? Don J. Jaffe z Národního sdružení mentálně postižených nabízí tuto rozumnou radu: "Neztotožňujte nemoc s člověkem. Mějte nenávist k nemoci, ale lásku k člověku."


Žena, která se jmenuje Susanna, měla dost trpělivosti a lásky, aby to tak udělala. Má přítelkyni, která trpí bipolární poruchou. "Bývaly doby, kdy mě absolutně nesnesla ve své blízkosti," vypráví. Místo aby se Susanna od nemocné přítelkyně odtáhla, důkladně si tuto poruchu prostudovala. "Nyní chápu, do jaké míry je její chování ovlivněno chorobou," říká Susanna. Domnívá se, že snaha pochopit nemocného člověka může přinést bohatou odměnu. "Pomůže vám to růst v lásce a cenit si krásné osobnosti, kterou tato nemoc zakrývá."


Když onemocní člen rodiny, je upřímná podpora příbuzných nesmírně důležitá. Mario, o jehož manželce Lucii jsme se zmínili v této sérii, že trpí bipolární poruchou, to zjistil poměrně záhy. Říká: "Na začátku mi pomohlo to, že jsem s manželkou chodil k lékaři a že jsem si o tomto zvláštním onemocnění něco prostudoval. Díky tomu jsem věděl, co nás čeká. Hodně jsme si s Lucií povídali a snažili jsme se společně zvládnout každou situaci, která vznikla."

Pomoc od křesťanského sboru

Bible křesťany vybízí, aby 'mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším' a aby 'byli ke všem trpěliví'. (1. Tesaloničanům 5:14) Jak toho ale dosáhnout? Především je důležité pochopit rozdíl mezi duševní a duchovní nemocí. Biblický pisatel Jakub například uvádí, že duchovně churavému člověku může prospět modlitba. (Jakub 5:14, 15) O lidech, kteří trpí zdravotními problémy, však Ježíš řekl, že potřebují lékaře. (Matouš 9:12) Je samozřejmě vždy správné a užitečné modlit se k Jehovovi, když máme nějaké starosti, včetně obav o zdraví. (Žalm 55:22; Filipanům 4:6, 7) Bible však neříká, že zvýšená duchovní činnost sama o sobě vyřeší zdravotní problémy, jimiž člověk trpí.


Křesťané, kteří mají rozlišovací schopnost, tedy nebudou lidem trpícím depresí naznačovat, že si své problémy způsobili sami. Takové poznámky by byly asi tak prospěšné jako slova Jobových falešných utěšitelů. (Job 8:1-6) Faktem je, že u deprese často dojde ke zlepšení až po užívání léků. To platí zvláště tehdy, když se jedná o velmi těžkou depresi, kdy nemocný má dokonce sebevražedné sklony. V takových případech je odborná pomoc nezbytná.

O churavých Ježíš řekl, že potřebují lékaře. MATOUŠ 9:12
Přesto však mohou být spolukřesťané velkou pomocí. K tomu je pochopitelně zapotřebí trpělivosti. Některé stránky křesťanské činnosti mohou být pro lidi s afektivní poruchou obzvláště náročné. Diane, která trpí bipolární poruchou, říká: "Musím vynaložit velkou námahu, abych se dokázala podílet na službě. Je pro mě velmi těžké přinášet dobrou zprávu z Bible druhým, když se sama necítím dobře."

Nemocným můžeme pomoci i tím, když se budeme snažit vcítit se do jejich situace. (1. Korinťanům 10:24; Filipanům 2:4) Pokuste se vidět záležitosti trpícího člověka jeho očima, a ne svýma. Nezatěžujte ho nerozumnými nároky. "Když cítím, že mě přijímají takového, jaký momentálně jsem, obnovuje se tím ve mně pocit sounáležitosti," říká Carl, který se potýká s depresí. "S trpělivou pomocí několika starších přátel se mi daří budovat si bližší vztah k Bohu a nalézat větší míru radosti v tom, že druhým pomáhám dělat totéž."

Pokud tito nemocní dostávají pomoc, je to pro ně velká úleva. Uvažujme o křesťance, která se jmenuje Brenda a také trpí bipolární poruchou. "Přátelé ze sboru mě úžasně podporují, projevují mi v době krizí velké pochopení a nikdy mě nepokládají za duchovně slabou," říká. "Stává se, že s nimi jdu do služby a jen poslouchám. Nebo mi drží místo v sále Království, takže mohu přijít, až když všichni sedí."

Pro Cherie, o níž jsme se v minulém článku zmínili, že trpí depresí, byli velkou pomocí láskyplní a soucitní sboroví starší. Říká o tom: "Starší mě ujišťují o Jehovově lásce, čtou mi pasáže z Božího slova, Bible, a vyprávějí mi o Jehovově záměru vytvořit ráj plný pokoje a pohody. Také se se mnou modlí - třeba i po telefonu. Vždycky se pak cítím lépe. Vím, že Jehova i mí bratři jsou se mnou, a to je pro mě zdrojem síly."
Bible slibuje, že v Božím novém světě "žádný usedlík neřekne: 'Jsem nemocný.'" IZAJÁŠ 33:24

Účinná podpora od členů rodiny a přátel může nepochybně hrát významnou roli v tom, jak se nemocný člověk cítí. "Myslím si, že teď mám větší kontrolu nad svým životem než dříve," říká Lucia. "Společně s manželem tvrdě pracujeme na tom, abychom vše zvládli, a nyní je naše situace daleko lepší."

Mnozí lidé, kteří se nyní potýkají s různými typy duševních nemocí, si uvědomují, že zápas s tímto hrozným utrpením je dlouhodobý. Bible však slibuje, že v Božím novém světě "žádný usedlík neřekne: 'Jsem nemocný.'" (Izajáš 33:24) Zmizí vyčerpávající potíže a choroby, které dnes sužují lidstvo. Je skutečně povzbudivé přemýšlet o Božím slibu nového světa, v němž jakákoli nemoc - včetně afektivních poruch - navždy zmizí. Bible říká, že potom již nebude "truchlení ani křik ani bolest". (Zjevení 21:4)


Zdroj:

Nevyzpytatelné chování lidí s bipolární poruchou vyvolává u členů rodiny zmatek.

5. března 2009 v 15:33 | ♥Naposledy.cz♥
Nevyzpytatelné chování lidí s bipolární poruchou vyvolává u členů rodiny zmatek.

Mary, jejíž manžel trpí bipolární poruchou, říká: "Působí to rozporuplně, když je manžel šťastný a hovorný, a pak z ničeho nic najednou začne být skleslý a uzavřený. Je pro nás opravdu velmi těžké smířit se s tím, že to nemůže vůbec ovládnout."

Je ironií, že i pro nemocného bývá bipolární porucha stejně stresující jako pro okolí. "Závidím lidem, kteří žijí vyrovnaným, stabilním způsobem života," říká pacientka, která se jmenuje Gloria. "Stabilita je místo, kam pacienti s bipolární poruchou chodí jen na návštěvu. Žádný z nás tam v podstatě nežije."

Co je příčinou bipolární poruchy? Genetický vliv je zde silnější než v případě deprese. Podle Americké lékařské asociace "vyplývá z některých vědeckých studií, že pravděpodobnost vzniku této poruchy je u nejbližších rodinných příslušníků pacienta s bipolární depresí - tedy u rodičů, sourozenců nebo dětí - osmkrát až osmnáctkrát vyšší než u příbuzných zdravých lidí. Navíc ti, kdo mají blízkého příbuzného s bipolární poruchou, mají i větší předpoklad pro vznik velké deprese."

Na rozdíl od deprese se zdá, že bipolární poruchou trpí muži stejně často jako ženy. Tato porucha je nejčastěji diagnostikována na začátku dospělosti, ale byla zjištěna již u dospívajících, a dokonce i u dětí. Nicméně i pro odborníka může být velmi náročné analyzovat příznaky a dospět ke správnému závěru. "Bipolární porucha je chameleon, který mění své projevy od jedné epizody ke druhé, a to i u stejného pacienta," píše dr. Francis Mark Mondimore z Lékařské fakulty Univerzity Johnse Hopkinse. "Je to fantom, který se ke své oběti připlíží, hodí na ni temný plášť melancholie, a pak na několik let zmizí, aby se vrátil v nádherném, avšak sžíravém rouchu mánie."

Je jasné, že diagnostikovat afektivní poruchu je sice obtížné, ale ještě obtížnější je s touto chorobou žít. Nicméně pro tyto lidi existuje naděje.

 
 

Reklama