STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Autismus

Autismus – příznaky

7. června 2016 v 18:36 | Admin
U dětského autismu jde o poruchu mentálního vývoje dítěte, která vzniká na neurobiologickém podkladě. Jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, které se týkají především v třech oblastech: komunikaci, sociálních interakcí a chování (např. hře).
1. Sociální interakce
Potíže v této oblasti můžou zahrnovat selhání v reakcích na vlastní jméno (dítě se neobrací za voláním od rodičů, nereaguje na zavolání, budí dojem, že neslyší, přičemž není potvrzena žádná somatická příčina, např. vada sluchu), není schopno dostatečně navázat a udržet oční kontakt, nereaguje na řeč směřovanou k němu, odmítá pohlazení či držení v náručí, má potíže vcítit se do druhého člověka - potíže s empatií, kdy nerozumí pocitům druhých, neví, proč někdo prožívá radost, smutek, strach nebo bolest, není schopno sdílet radost, zájmy či úspěchy s druhými. Dítě má tak potíže v navazování kamarádství s vrstevníky, preferuje individuální aktivity a stahuje se do svého vlastního světa. Autistické děti mají potíže s vyjadřováním nejen emocí, empatie ale obvykle nejsou schopny požádat o pomoc. Když si třeba dítě do jednoho roku chce hrát s hračkou, na kterou nedosáhne, naváže oční kontakt s rodičem či pečující osobou s cílem upoutat její pozornost a ukáže na hračku, kterou chce podat, se kterou si chce hrát. Děti s autismem v této dovednosti selhávají. Proto, že nedokážou požádat o pomoc verbálně, vyjadřují se převážně pláčem nebo křikem, afektem.

2. Verbální a neverbální komunikace
V oblasti komunikace potíže, se kterými se autistické děti potýkají, zahrnují především zpoždění a/nebo potíže v řeči, kdy děti začínají mluvit v pozdějším věku, mají potíže navázat konverzaci, ve starším věku mají potíže obstát v konverzaci ve smyslu udržet rozhovor. Vyskytují se u nich potíže ve smyslu jazykových stereotypií a opakování, tzv. echolalie, kdy dítě opakuje slovo nebo frázi. Také dochází k potížím v pochopení perspektivy z úhlu pohledu posluchače, např. kdy dítě nemusí porozumět humoru (protože má jiný význam než jen vyslovená slova, např. v intonaci, stylu mluvy, význam "mezi řádky"), kdy takovouto komunikaci interpretují popisně, slovo po slovu, např. na ironickou otázku typu "Odkud jsi?!" odpoví popisně, např. "Z Prahy" apod., protože nezachytí neverbální řečový klíč a význam, který se za slovy skrývá.

3. Limitované zájmy v aktivitách a hře
Symptomy autismu v této oblasti zahrnují nezvyklé zaměření na detaily. Dítě si všímá víc součástky hračky než hračky jako celku, nehraje si s hračkou jako takovou, ale je zaměřené na nějaký její detail, např. kolo na autíčku, nebo rozebírá hračky na součástky. Typickým je silné zaujetí na určité zájmy, typicky zahrnující neměkké předměty (tzv. "non-soft" předměty, hračky) a data, např. vlaky, auta, anebo třeba jízdní řády, mapy, nákresy, různé tabulky a grafikony. V oblasti tohoto svého zájmu (např. o vlaky, elektroniku, dinosaury, vesmír) jsou pak jejich schopnosti mnohdy nadmíru rozvinuté, můžou tak pro okolí působit jako nadané děti s nadprůměrným intelektem, i jazyk a odborná mluva připomíná vyjadřování dospělého, což vzhledem k věku není zcela přiléhavé. Ve svých aktivitách jsou velmi citliví na změnu, jakékoli vyrušení nebo nabourání rutiny je velmi znejistí, kdy můžou přejít až do velmi silných afektivních reakcí, pláče, hněvu, zlosti až agrese. Velmi citlivě reagují na změnu rutiny, kterou pro ně představuje řád - např. jíst ve stejnou dobu, stejnou lžičkou či příborem, na stejném místě, jít spát ve stejnou dobu, ve stejném/obvyklém pyžamu, apod., a když je tento řád narušen, velmi citlivě na to reagují.

V případě projevů symptomů ve zmíněných oblastech je dobré obrátit se na svého dětského lékaře nebo specializované zařízení pro diagnostiku dětského autismu.

Kouzlo piva a jeho léčivé účinky

12. dubna 2014 v 11:45 | Admin
Zlatý mok, bez kterého si nikdo z nás neumí představit nedělní oběd vepřo-knedlo-zelo? Nebo co takový klasický fotbalový zápas a pohodlně usazené mužské obecenstvo... Ano myslím tím pivo.
Zlatavý alkoholický nápoj s příjemnou chmelovou hořkostí a výrazným řízem s námi proplouvá životem při většině radostech, ale i strastech. Pivo je kvašený slabě alkoholický nápoj, který se vyrábí z obilného sladu, chmele, vody, pomocí pivovarských kvasinekv pivovarech.
Češi jsou největšími konzumenti piva, ale také kvalitními výrobci tohoto známého nápoje. Prvním dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088, ve které mimo ostatní dary a privilegia panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva. Hlavní vzestup výroby piva u nás nastal ve 12. století, kdy mohl vařit pivo na území státu kdokoliv. Vařily zejména ženy, které používaly pivo do omáček i polévek. Pro rozvoj pivovarství se přidělovala tzv. várečná práva, která byla po čase zrušena. Později vyzdvihly kvalitu piva sladovnické cechy.

Jaké látky pivo obsahuje

  • alkohol
  • voda
  • sacharidy
  • bílkoviny
  • vitamíny - thiamin a riboflavin, kys.listová
  • minerální látky - draslík, sodík, hořčík, vápník, fosfor, chloridy
  • oxid uhličitý
Pivo je kvalitní nápoj vyvážený s lidským osmotickým tlakem krve. Tiší žízeň a jeenergeticky vydatný.
Nesmíme však opomenout, že kvalita piva je blahodárná pro naše tělo, pokud není konzumace příliš častá, kdy se obsažený alkohol následně podílí na destruktivních změnách našeho zdraví. Přiměřená konzumace přispívá k prevenci Alzheimerovy choroby, podporuje imunitní systém a zažívání. Chmel je známý jako účinná látka proti vzniku nádorových onemocnění.
V pivu se nachází určité množství flavonoidů, které mají antioxidační a léčebné účinkya jejich obsah se dá zvýšit delší extrakcí sladu nebo přidáním výtažku bylin i ovoce. Pomocí karamelu nebo pražením sladu se antioxidace nezvyšuje.

Alkohol v pivu

Obsah alkoholu je mezi 0,5- 10%, přičemž česká piva obsahují až 5%. Samozřejmě víme, že větší množství alkoholu je lidskému tělu škodlivé. Náš organismus dokáže odbourat alkohol individuálně, a to dle faktorů ovlivňujících odbourávání. Mezi ně patří hmotnost, pohlaví, zdravotní stav, ale samozřejmě také stupeň únavy i věk. Na tomto procesu se podílí enzym ADH - alkoholdehydrogenáza. Podle koncentrace alkoholu se piva dělí na:
  • výčepní do 10% hm - 3 % alkoholu
  • ležáky 11-12,5% hm - 3,5 - 4 % alkoholu
  • speciální nad 12,5% hm - 4 - 5 % alkoholu
Jelikož je pivo velice vyhledávaným nápojem, existuje již řadu let nealkoholické pivo-pito, které ocení samozřejmě řidiči nebo těhotné ženy.

Pivní kosmetika a lázně

Kvalitou svého složení se dá pivo využít i ji

Alkoholismus a těhotenství

12. dubna 2014 v 9:15 | Admin
Obvyklá reakce ženy při zjištění těhotenství je okamžitá abstinence a mnohdy i horečnaté přemýšlení o tom, jestli v nedávné době někde nepřebrala a nemohla tak uškodit plodu. Podle nedávných výzkumů může totiž už i jednorázové pití způsobit plodu jisté potíže.
Otěhotní-li žena alkoholička, měla by v sobě sama, nebo s podporou okolí, najít dost zodpovědnosti k tomu, aby okamžitě vyhledala odbornou pomoc. Je nutné si uvědomit, že bychom neměli přenést svou závislost na jedince, který má právo přijít na svět zdravý a v nejlepších podmínkách. Alkohol má na dosud nenarozené dítě vliv přímo zásadní - jedná se o nebezpečí špatného vývoje, nejrůznějších retardací (fetální alkoholový syndrom), v pozdějším životě pak poruchy chování, emocionální a psychické poruchy, problémy se zdravým začleněním do společnosti.
zdroj:http://alkohol.zdrave.cz

Několik rad, jak se chovat k autistovi

6. února 2012 v 9:16 | ADMIN webu
Nejlepším způsobem, jak mně, tedy jedinci s


Nejlepší způsob, jak jsem dokázala někomu naslouchat, byl, když ostatní hovořili mezi sebou o mně nebo o někom jako já, což mě podnítilo k tomu, abych ukázala, že jsem schopna reagovat na to, co bylo vysloveno. Přitom pro mě býval nejlepší nepřímý kontakt, jako pohled z okna během hovoru. To však fungovalo, až když člověk dosáhl schopnosti jisté spolupráce.

V tomto případě zdánlivá lhostejnost ve skutečnosti demonstrovala citlivé vědomí problémů dítěte, které má něčemu čelit přímo. Dítě tak může být schopno více rozvíjet své já, když ví, že kontaktovalo druhou osobu kvůli významu toho, co bylo řečeno, než když je v roli pasivního objektu a něco se na ně valí tempem, kterému ? je-li spojeno s přímou a často emotivní interakcí ? nestačí. Když se takto dosáhne toho, že důsledně získáváme pozornost dítěte, můžeme zvolna začít s metodami vysvětlujícími věci prostřednictvím vizuálního předvádění. Ať už to nazveme hovorem prostřednictvím předmětů anebo užíváním vizuálních symbolů, je to způsob komunikace s osobním odstupem, aniž by to musel být příliš velký fyzický odstup.Toto vizuální předvádění je zvlášť důležité při vysvětlování sociálních vztahů, pokynů nebo abstraktních pojmů.
Abych pocítila radost z fyzického dotyku, vždycky to muselo záviset na mé iniciativě a alespoň na možnosti volby. A velice malé děti opět potřebují stimulovat, aby poznaly, že mají možnost si vybrat.Když se mě lidé nedotýkali, nikdy jsem to nebrala jako zanedbávání. Chápala jsem to jako úctu a porozumění. Když jsem k nim přišla a posadila se před ně s kartáčem na vlasy, anebo jsem jim položila do klína předloktí, aby je lechtali, oceňovala jsem volně a nenuceně poskytovanou odezvu, kdy se mě nikdo neptal, co to pro mě znamená. Abych si uvědomila, že něco postrádám, bylo třeba mě o to připravit, a moje schopnost cítit a mít odvahu navazovat kontakt se znovu zmenšovala.

Když jsem mluvila, bylo důležité, abych věděla, že mi někdo naslouchá a že naslouchající chápe vážnost toho, co se snažím říct, anebo hledám, jak to říct, i jak velkou odvahu to stojí. Zároveň mi naslouchající nesměl dávat příliš najevo, jak si moje úsilí uvědomuje. Byla jsem toho schopna jedině tak, že jsem svou vědomou mysl nechala věřit, že se neděje nic významného. Symbolické gesto při hře, to, že někdo klidně vedle postával, aniž mě upřeně pozoroval, možná že i přehrával moje počínání pár kroků ode mne, aniž tím své úsilí přímo adresoval mně, potvrzovalo pochopení pro to, co se snažím sdělit. A dávalo mi naději a odvahu dál se o to pokoušet.

Nejblahodárnější věcí, které se mi kdy dostalo, bylo dovolit mi soukromí a vlastní prostor. Jakkoli mnohé věci, které jsem dělala, byly nebezpečné a jakkoli silně lidé vnímali mé osamocení, tato osamocenost nepramenila z toho, že jsem dělala, co mě napadlo. Pramenila z osamocení mého niterného světa a jedině takové soukromí a prostor, kde jsem se necítila ohrožená, podněcovaly odvahu prozkoumávat svět a krůček po krůčku se dostávat ven z mého světa pod sklem. A co je nejdůležitější, nikdy jsem nepotřebovala být k smrti milovaná, ale zároveň bych nikdy nedoporučovala násilí (což chápu jako něco zcela odlišného od sankcí). Zatímco samota a soukromí, které mi poskytovaly matčiny problémy, byly k mému prospěchu, její násilné počínání mi neprospívalo.

Moje problémy naopak narůstaly násilím, které mě ujišťovalo, že jsem v bezpečí a nikdo se nemůže ke mně dostat blízko. Rozsah násilností potřebných k tomu, abych skutečně změnila své chování, znamenal vážné a nebezpečné týrání. To škodí tomu, kdo týrá a kdo je zároveň tou osobou, kterou dítě potřebuje, pokud kdy ?vyjde ven?. Proto bych je nikdy nedoporučovala. Nicméně pokud ?něžná láska? nepomáhá, zkoušejte přijatelný stupeň jasně vymezených hranic a ?lásku neoblomnou?.

To, čeho jsem se bála nejvíc, byly intimnosti a důvěrnosti, vynucené přizpůsobování a rozruch. Frustrace z pokusů žít podle nepřekonatelných snah druhých lidí pouze zvyšovala můj pocit nedostatečnosti a beznaděje. Lítost nic nesvedla. Ona oddaná, laskavá, potřebná a žádoucí, prospěšná mateřská péče bývala navzdory všem pohádkám ignorována a vržena dárci zpátky.

Starostlivá péče a projevy lásky mohly být užitečné, pokud by byly usměrňovány k osvícenému pochopení, jak vytvořit svět, kterému jsem mohla natolik důvěřovat, abych s ním navázala kontakt. Zároveň, pokud začnete válku proti světu, potom vás někdy lidé musí natolik milovat, aby vyhlásili válku vám. Sám skok tmou na druhou stranu představoval něco, k čemu jsem musela nalézt odvahu a schopnost sama. Ať chce člověk sebevíce, nemůže zachránit ducha druhého. Může ho pouze podněcovat, aby bojoval za svou záchranu.

Především bych chtěla povzbudit ty, kteří se pracně snaží pomoci lidem jako já: jejich úsilí není zbytečné. Reagování nepřímým a odtažitým způsobem se nerovná lhostejnosti.
Zdroj: Williams Donna - Nikdo nikde (Portál)

Nedostatečné propojení mozkových center-Extrémně mužský typ mozku-Monotropistická hypotéza

15. března 2009 v 16:21 | ♥Naposledy.cz♥
Nedostatečné propojení mozkových center

Magnetická rezonance ukázala, že u autistů chybí nervová propojení mezi různými mozkovými centry. Proto se uvažuje o vzniku autismu vinou jejich nedostatečné koordinace.

Extrémně mužský typ mozku

Britský odborník Simon Baron-Cohen se domnívá, že autisté mají extrémně mužský typ mozku, což je způsobeno vysokou hladinou testosteronu v těle matky během těhotenství. Mužský typ mozku se vyznačuje nedostatečným propojením pravé a levé hemisféry, což vede k menší míře emoční citlivosti.

Monotropistická hypotéza

Podle této hypotézy se autisté mohou sice velmi silně koncentrovat na jeden podnět, ale mnohem hůře na víc věcí najednou, což je nezbytné pro pochopení rychle se měnících sociálních situací. Tato teorie byla poprvé uveřejněna v britském časopise Autism v květnu 2005.



Zdroj:Klikni!

Epidemiologie-Možné příčiny autismu-Genetické faktory-Mozková poškození

15. března 2009 v 16:19 | ♥Naposledy.cz♥


Epidemiologie

Vlastní autismus má udávanou četnost výskytu asi 0,5 % a je čtyřikrát častější u chlapců než u dívek.

U Aspergerova syndromu existují jen hrubé odhady, přičemž horní hranice výskytu by mohla být až 1,5 % populace. Postižení narození před rokem 1980 v převážné většině nebyli diagnostikováni. Poměr chlapci:dívky kolísá mezi 4:1 a 8:1. To může být způsobeno odlišnou socializací dívek a jejich větším důrazem na komunikaci, a proto mohou mít postižené dívky méně vyjádřené příznaky a lze je hůře odhalit.

Počet hlášených případů z nejasných důvodů narůstá. Na jedné straně se spekuluje o možné úloze škodlivých látek z prostředí, na druhé straně za tímto nárůstem může být větší povědomí lékařů o tomto onemocnění a větší pozornost, kterou rodiče svým dětem v dnešní době věnují.


Možné příčiny autismu

Dnes je již považována za překonanou teorie zastávaná až do 60. let, podle níž autismus vzniká vinou emocionálního chladu matky a nedostatkem lásky při výchově.


Genetické faktory

U autistických jednovaječných dvojčat velmi vysoká pravděpodobnost (60- 95 u monozygotních dvojčat, 0-9% u dizygotních) vzniku poruchy i u druhého dvojčete. To naznačuje možnou dysfunkci několika různých genů, které se zřejmě účastní vývoje mozku. U rodin s jedním autistickým dítětem může být pravděpodobnost narození dalšího až 1:20.

Mozková poškození

U některých autistů lze prokázat určitá poškození mozkové tkáně, hlavně funkční poruchy levé poloviny mozku a abnormální změny v mozkovém kmeni. Výsledky jsou však zatím nejednoznačné a nelze s určitostí říct, jestli jsou příčinou autismu, jeho následkem nebo pouze doprovodným jevem.


Zdroj:Klikni!

Typy autismu-Dělení podle -Kontinuální autistické spektrum

15. března 2009 v 16:16 | ♥Naposledy.cz♥
Typy autismu:

Autismus zahrnuje širokou řadu poruch, od zjevné mentální retardace až po jedince se subtilními příznaky, kteří nejsou ostatním nijak nápadní. V jejich dělení existuje řada nevyřešených kontroverzí. Jemnější formy autismu jsou velmi často neobjeveny a nediagnostikovány.

Aspergerův syndrom a (Kannerův) autismus

Současná americká psychiatrie rozděluje autistické poruchy na Aspergerův syndrom a (Kannerův) autismus, přičemž u druhého je přítomno opoždění nebo abnormality alespoň v jedné z následujících tří oblastí, se vznikem před třetím rokem věku dítěte: sociální interakce, řeč používaná v sociální komunikaci, symbolická či imaginativní hra (takzvaná triáda). U Aspergerova syndromu tato klinicky zjevná opoždění přítomná nejsou.

Dělení podle -WHO

Světová zdravotnická organizace rozděluje autistické poruchy na:
  1. Autismus
  2. Atypický autismus - nemusí být přítomny všechny znaky autismu nebo vzniká až po 3. roce věku
  3. Aspergerův syndrom


Kontinuální autistické spektrum

Jiní odborníci nevidí žádnou jasnou hranici mezi Aspergerovým syndromem, autismem a tzv. poruchou smyslové integrace a nabízí pohled na autismus jako na spojité spektrum.

Zdroj:Klikni!

Repetitivní chování

15. března 2009 v 16:14 | ♥Naposledy.cz♥
Repetitivní chování:

I když autisté vypadají fyzicky normálně a mají dobrou svalovou kontrolu, mohou se odlišovat neobvyklými repetitivními (stále se opakujícími) pohyby, označovanými jako sebestimulace. Ty mohou být na první pohled nápadné nebo subtilnější.

Někteří autisté dlouhou dobu opakovaně pohybují rukama nebo prsty na nohou, jiní náhle ztuhnou v pohybu. Jako děti mohou trávit hodiny seřazováním autíček a vláčků určitým způsobem, místo aby je používaly k normální hře. Pokud někdo náhodou pohne s těmito hračkami, autistické dítě se může velice rozčílit.

Autistické děti často potřebují a vyžadují absolutní stálost svého prostředí. Malá změna v rutině pro ně může být velmi rušivá. Autisté často mají trvalé intenzivní nutkavé záliby. Například mohou být posedlé hledáním všeho o počítačích, majácích nebo jízdních řádech. Často projevují velký zájem o jazyková, matematická a vědecká témata. Repetitivní chování se může vztahovat i na řeč, součástí denní rutiny může být opakování jednoho slova nebo fráze.


Zdroj:Klikni!

Problémy s komunikací

15. března 2009 v 16:13 | ♥Naposledy.cz♥
Problémy s komunikací:

Do tří let věku zdravé děti ovládnou řeč. Už okolo prvního roku batole říká první slova, otáčí se při zaslechnutí svého jména, ukazuje, když chce hračku, a jasně odmítá, když něco nechce. U autistů je řečový vývoj odlišný. Někteří zůstanou němí po celý život, s různým stupněm gramotnosti.

Komunikace jinou formou, např. obrázky, posunky nebo písmem pro ně může být mnohem přirozenější. Některé autistické děti v prvním měsících normálně žvatlají, ale brzo poté přestanou. U jiných může být vývoj řeči opožděn, někdy až do období dospívání. Nicméně neschopnost mluvit neznamená nedostatečnou inteligenci. Při vhodných podmínkách mohou někteří mluvit celé hodiny.


Ti, co mluví, někdy používají řeč neobvyklými způsoby a zachovávají rysy časnějších vývojových stádií. Někteří komunikují pouze jednotlivými slovy, jiní opakují naučenou frázi znovu a znovu. Někteří opakují vše, co slyší, což je známé jako tzv. echolálie.


Některé děti mohou mít vývoj řeči jen slabě opožděn, nebo dokonce i předčasný a mohou mít neobvykle velký výrazový slovník, nicméně mají velké potíže udržet běžnou konverzaci. Často vedou monolog na své oblíbené téma a nedávají ostatním možnost komentovat. Když hovoří s jinými autisty, často vedou střídavé monology.

Tak jako normální lidé mají potíže s chápáním autistické nonverbální komunikace, intonace a výrazů, stejně i autisté obtížně rozumí normálním lidem. Autistické chápání jazyka bývá velmi doslovné, normální lidé většinou hledají skrytý význam v tom, co autisté říkají, a očekávají od nich naopak pochopení těchto skrytých významů ve své řeči.

Autistická gesta, mimika a pohyby mohou být snadno pochopeny jiným autistou, ale jen obtížně jinými lidmi. Intonace hlasu je u autistů typicky velmi subtilní a normálnímu člověku připadá značně monotónní až strojová. Některé autistické děti s dobrými řečovými schopnostmi nekomunikují na své věkové úrovni, ale mluví jako malí dospělí.

Z těchto důvodů je pro normálního člověka obtížné pochopit, co se vlastně autistické děti snaží říct, a ty proto mohou hlasitě dávat najevo svou frustraci, nebo si samy vezmou, co chtějí. Tyto komunikační bariéry jsou pro ně velmi stresující a mohou přispět k sociální úzkosti, depresím nebo k sebepoškozujícímu jednání.

Zdroj:Klikni!

Smyslové vnímání Autismus

15. března 2009 v 16:11 | ♥Naposledy.cz♥
Smyslové vnímání:

Velmi časté jsou příznaky shodné se symptomy u dysfunkce smyslové integrace, např. nadměrná nebo naopak nedostatečná citlivost na doteky, zvuky či pohyby, tělesná neobratnost, sklon k snadnému rozptýlení, impulzivní tělesné nebo verbální jednání, abnormálně vysoký nebo naopak nízký stupeň aktivity, obtíže při učení se novým aktivitám, potíže při přechodu z jedné situace do druhé, sociální a emocionální problémy, opožděný vývoj řeči či motorických schopností.

Jedním častým příkladem jsou obtíže se sluchem, kdy autistický člověk může mít potíže slyšet a rozumět ostatním v hlučném prostředí, například ve větším davu na oslavách. Pokud s někým mluvíme v hlučnějším prostředí, vnímáme řeč směřovanou k nám jako hlasitější (díky neverbální komunikaci), ačkoliv tomu tak není

. Tento jev je známý jako fenomén koktejlové party a u autistů je zjevně narušen. Kolem druhého roku věku lze také u autistických dětí vypozorovat, že se častěji dívají na ústa svých maminek namísto do jejích očí. To lze vysvětlit vyšší mírou vyhledávání spojitosti mezi pohybem úst a řečí


Zdroj:Klikni!

Sociální vývoj Autismus

15. března 2009 v 16:09 | ♥Naposledy.cz♥
Sociální vývoj:


Zdravé děti jsou od časného věku společenské bytosti - navazují oční kontakt otáčejí se ke zdroji zvuků, uchopují prst a usmívají se. Už ke konci prvního roku života jsou u dětí pozorovatelné všechny základní emoce, což souvisí se zráním nervového systému.

Naproti tomu většina autistických dětí dává přednost předmětům před obličej a má obrovské potíže při učení se běžné každodenní mezilidské interakci. Už během prvních měsíců života často vypadají, že jsou lhostejní k druhým lidem, protože se vyhýbají očnímu kontaktu a nekomunikují tak často jako ostatní děti.

Autistické děti se často zdají dávat přednost samotě před společností a mohou reagovat pasivně na objímání a mazlení. Později zřídka hledají útěchu od druhých a neodpovídají normálním způsobem na projevy hněvu či náklonnosti ze strany rodičů.

Výzkumy ukázaly, že ačkoliv autistické děti mají své rodiče rády, projevy této náklonnosti mohou být neobvyklé a je obtížné je interpretovat. Rodiče, kteří se těší na radosti mazlení a hraní, jsou často zmateni i zdrceni tímto neočekávaným chováním.

Podle Simona Baron-Cohena autistické děti se také často zdají postrádat empatii a schopnost vidět věci z perspektivy druhých. Zdravé děti nad pět let mají schopnost vhledu do pocitů, záměrů druhých podle nonverbálních gest, výrazu tváře, apod.

Sociální odcizení jedinců s autismem a Aspergerovým syndromem může být natolik intenzivní, že mnoho z nich udává, že mají imaginární přátele, nebo si vytváří imaginární světy a scénáře. Navazování a udržování přátelství ve skutečném životě je pro ně často velice obtížné, objevují se tak příznaky sociální fobie.

I když ne všichni, většina autistů nedokáže zcela regulovat své jednání. To může mít podobu slovních výbuchů, které jsou neadekvátní situaci, nebo také sebezraňujícího chování.

Autisté typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny. Nejsou neobvyklé projevy agresivity, sebestimulační chování ani přílišné stáhnutí se do sebe v obtížných situacích.

Zdroj:Klikni!

Autismus (z řec. αυτός autos, sám) je vývojové duševní postižení projevující se abnormální sociální interakcí,

15. března 2009 v 16:07 | ♥Naposledy.cz♥
Autismus :

(z řec. αυτός autos, sám) je vývojové duševní postižení projevující se abnormální sociální interakcí, stereotypními repetitivními vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi objevující se před třetím rokem věku.

Příčina autismu je neznámá, hypotézy se pohybují od dědičných vloh ke vlivům prostředí, které však nebyly prokázány. Někteří odborníci se domnívají, že jde o skupinu rozdílných chorob, které se pouze projevují podobně.

Pomocí časné intenzivní terapie lze u některých autistických dětí zlepšit jejich sociální schopnosti do té míry, že se mohou plně účastnit běžné školní docházky, nicméně specifická léčba zatím není známa.


Historie:


Termín autismus poprvé použil švýcarský psychiatr Eugene Bleuler v roce 1911, podle řeckého slova pro "sám, já", pro obtíže schizofreniků při komunikaci s druhými lidmi.

Medicínský popis autismu v dnešním smyslu se objevil teprve v roce 1943, kdy psychiatr Leo Kanner v Baltimoru studoval 11 dětí s podobnými příznaky nedostatku zájmu o druhé.

Ve stejné době prováděl ve Vídni podobná pozorování Hans Asperger, i když dnes je jeho jméno spojeno spíše s odlišnou lehčí formou autismu, známou jako Aspergerův syndrom.

Jeho práce bohužel zůstala vinou druhé světové války neznámá a jeho klíčové články byly znovu objeveny teprve v polovině devadesátých let.

Příznaky:


Schopnosti a chování různých autistických jedinců se navzájem velmi liší a různí lékaři často mohou dospět k různým diagnózám. Smyslové vnímání autistů je oproti ostatním lidem odlišné a na určité podněty proto mohou reagovat jinak. V stupni postižení smyslového vnímání jsou velké rozdíly.

Zdroj:Klikni!
 
 

Reklama