STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU

Nikdy se nevzdávej, s láskou Vaše adminka.

*Anorexie - Bulimie

Strach z mentální anorexie.

15. dubna 2014 v 8:01 | Admin
Dobrý den,
chtěla bych se nejprve zeptat vás, jestli je můj problém natolik závažný, abych popřípadě vyhledala nějakého odborníka.
Moji kamarádi i rodina mě neustále napomínají, že málo jím. Bylo období, kdy jsem za celý den snědla pouze čínskou polévku a nic víc. Vyvrcholilo to tím, když se mi z jídla začalo dělat špatně.
Zrovna dnes ráno, když jsem se nasnídala, se mi udělalo velmi špatně, ale takhle to mám skoro pokaždé, když se ráno najím - takže nesnídám. Jinak moje průměrné jídlo za celý den je menší svačina, potom oběd a večeře. Jak kdy.
Tento problém průběžně přetrvává tak půl roku, někdy je moje chuť k jídlu v normálu, jindy nejím skoro nic. Moje okolí mě má za anorektičku, která nejí úmyslně. Mám strach, aby nakonec neměli pravdu.
Předem děkuji za odpověď.
Baruška,

Názor odborníka

Pavel Král odborník psychologie.cz

Dobrý den,
je pravdou, že dívky s anorexií málo jí, ale ne každý, kdo málo jí, trpí anorexií. Ve vašem dotazu bohužel chybí důležité informace, na základě kterých by se dalo usoudit (přesnou diagnózu přes internet udělat nelze), zda anorexií trpíte či nikoli. Pokusím se vám tedy popsat příznaky anorexie a vy mi případně můžete napsat, zda se v nich poznáváte či nikoli.
1. Bohužel neznám údaje o vaší výšce a váze, ale u anorexie se obvykle udává hmotnost pod 15% oproti hmotnosti očekávané nebo BMI pod 17,5.
2. Snížení váhy je úmyslné a je dosaženo pomocí (jednoho či několika) následujících způsobů: záměrná dieta, vyhýbání se kalorickým jídlům, vyprovokované zvracení, vyprovokovaná defekace, užívání anorektik a diuretik a nadměrné cvičení.
3. V myšlení je přítomen trvalý strach z tloušťky a pacientka sama sebe považuje za obézní.
4. Amenorea (vymizení menstruace). Relativně méně spolehlivé diagnostické vodítko pokud užíváte hormonální antikoncepci.
Popisují tato diagnostická vodítka vás? Pokud ano (i částečně), doporučoval bych vám obrátit se na odborníka. Pokud ne, pravděpodobně se o anorexii nejedná. Přesto bych vám ale doporučoval vyhledat lékaře kvůli zmiňovanému rannímu zvracení. To určitě není v pořádku.
S pozdravem,
Pavel Král
zdroj:http://psychologie.cz

Léčba anorexie může zastavit negativní vývoj osobnosti

12. dubna 2014 v 12:03 | Admin
Jestliže se mentální anorexie skutečně potvrdí, je nutné co nejdříve začít s léčbou. Léčba může zastavit negativní vývoj osobnosti, ale i další zdravotní problémy a onemocnění. Boj s anorexií může probíhat ambulantně i dlouhodobější hospitalizací, která spočívá hlavně v psychoterapii, podávání výživné stravy a nutričních nápojů. Léčba je většinou zdlouhavá a náročná.
zdroj:http://anorexie.zdrave.cz

Projevy mentální anorexie

12. dubna 2014 v 12:02 | Admin

Projevy mentální anorexie

  • extrémní vyhublost
  • nemocní mají stále pocit, že jsou silní a tlustí
  • neustálé sledování své hmotnosti a panický strach z tloušťky
  • držení diety, pocity viny při jídle
  • nesprávné hodnocení a vnímání svých proporcí a váhy
  • podrážděnost, vyhýbání se rodině a přátelům
  • únava, slabost, závratě
  • zvýšená fyzická aktivita (např.cvičení k podpoře hubnutí) nebo požívání některých diuretik či anorektik
  • ztráta menstruace u žen
  • ztráta sexuálního zájmu u mužů
  • jestliže se mentální anorexie vyskytne před pubertou nebo v období puberty, dochází k jejímu opoždění nebo zastavení
Mentální anorexie je psychosomatické onemocnění, její důsledky proto mohou být mnohem vážnější než výše zmíněné příznaky. Co všechno může také anorexie způsobit:
  • nevolnost, stažení žaludku
  • srdeční arytmii, pokles tlaku a pulsu
  • chudokrevnost
  • osteoporózu
  • poškození jaterní tkáně
  • nespavost, podrážděnost, psychické problémy
  • zhoršení pleti, vypadávání vlasů
  • úmrtí
  • zdroj:http://anorexie.zdrave.cz

Jaké jsou důvody vzniku mentální anorexie?

12. dubna 2014 v 12:01 | Admin
Přesné důvody, proč se u někoho anorexie vyskytne, jsou stále nejisté, ale odborníci se shodují v tom, že nejčastěji tuto patologickou touhu po štíhlém těle vyvolá reakce na novou životní událost nebo situaci, se kterou se dotyčný nedokáže vypořádat.
Dalším možným důvodem může být i následek nemoci (např. viróza, průjem), kdy jedinec ubude na váze a tato ztráta se mu zalíbí natolik, že v dietním opatření nadále pokračuje.
zdroj:http://anorexie.zdrave.cz

ANA - hubnutí

12. dubna 2014 v 12:00 | Admin

Vegetariánství - Rizika

12. dubna 2014 v 9:35 | Admin
Být vegetariánem má své klady. Lidé, kteří se pro tento životní styl rozhodnou, však nesmějí opomíjet ani četná lékařská varování. Vegetariánský způsob života je totiž hlavně o zodpovědnosti.
O zodpovědnosti ke všemu živému, tudíž i k sobě samému.
Naprosté vypuštění masa z jídelníčku s sebou nese hned několik pozitivních dopadů na lidský organizmus. Vegetariány postihuje rakovina tlustého střeva méně často než zaryté konzumenty masných výrobků, jsou také štíhlejší a v nižší míře je trápí vysoký cholesterol a vysoký krevní tlak. Ale všechno má svůj rub a líc.
Vegetariánství s sebou přináší také rizika, která si lidé uvědomí mnohdy příliš pozdě. Ať už se jedná o oslabenou imunitu, zhoršení funkce štítné žlázy, problémy s páteří, stupňující se únavu či vypadávání vlasů. Tělo tak začíná vysílat varovné signály, že mu něco chybí. Přitom by stačilo dbát nejen na to, aby se ve stravě nevyskytovalo maso, ale také na to, aby tělo dostalo všechny potřebné vitamíny a minerální látky.
Vegetariánství je velká zodpovědnost. Kdo se rozhodne, ať už z etických, zdravotních či jiných důvodů, vyřadit z jídelníčku maso, rozhodně si nevystačí s pečivem, smaženým sýrem a sojovým masem. Tělo potřebuje mnohem víc. Vyznavači vegetariánství proto musí dbát na složení svého jídelníčku, chodit na pravidelné lékařské kontroly a chybějící vitamíny a minerály doplňovat, třeba prostřednictvím potravinových doplňků, nebo využít nutričního poradenství.

Rizika vegetariánské stravy

Nedostatek vitamínu B12 (kobalamin)

Deficit vitamínu B12 zvyšuje riziko srdečních onemocnění, Alzheimerovy choroby či mrtvice. Nedostatek kobalaminu se projevuje nespavostí, únavou, bledou kůží a celkovým oslabením organizmu. Velmi často dochází k anémii. Vitamín B12 je obsažen s výjimkou droždí výhradně v živočišných produktech.

Nedostatek vitamínu B2 (riboflavin)

Vitamin B2 hraje důležitou roli při spalování cukrů, upravuje energetické mechanizmy a je důležitý pro správný vývoj mozku. Nedostatek se projevuje pálením nebo suchem v očích, loupáním pokožky kolen nosu, na uších a čele, rychle se mastícími vlasy a drobnými vráskami nad rty. Zdrojem riboflavinu jsou pivovarské kvasnice, mléčné výrobky, kakao, vejce, ořechy, ryby a brambory.

Nedostatek vitamínu D

Tento vitamín napomáhá vstřebávání a ukládání vápníku. Nedostatek vitamínu Dzpůsobuje rachitis (křivici), u dospělých poté osteoporózu (odvápnění kostí). Významným zdrojem vitamínu D je sluneční záření, menší množství obsahuje také žloutek a rybí tuk.

Nedostatek železa

Tento stopový prvek příznivě ovlivňuje krvetvorbu a okysličování těla. Deficit železa se projevuje bledou kůží, bolestmi hlavy, poruchami trávení (nadýmání, zácpa), lámáním nehtů a tzv. bolavými koutky. Zdrojem železa je celozrnné pečivo, petržel, brokolice,játra či pivovarské kvasnice.
Kromě výše uvedených vitamínů a minerálních prvků hrozí vegetariánům navíc nedostatek jódu, vápníku, zinku a nenasycených omega-3-mastných kyselin.
zdroj:http://vegetariani-a-vegani.zdrave.cz

Rychlé hubnutí do plavek

12. dubna 2014 v 9:18 | Admin
Léto je v plném proudu a vy se stále zdráháte vyrazit k vodě kvůli nějakému tomu kilu navíc nebo viditelné celulitidě? Hubnutí bylo, je a bude nelehká a ošemetná záležitost, ale proč si tím kazit léto a pohodovou dovolenou? Zlepšit svou kondici, a zvýšit si tak ztracené sebevědomí, začít se znovu cítit dobře a vyrovnaně, to nemusí trvat dlouhé měsíce, ani stát spoustu peněz, času a vypětí.

Drastické diety a zázračné přípravky na hubnutí?

Nejsou zrovna nejlepším řešením, chceme-li brát své rozhodnutí zhubnout vážně. Kromě toho i náš osobní přístup je v této situaci důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Pozitivní naladění bude mít rozhodně příznivější vliv na sílu naší vůle než vnímání našeho pokusu o zhubnutí jako něco, co stejně nemůžeme zvládnout, co nás bude jen nepříjemně omezovat a s čím je zbytečné vůbec začínat, protože to zase skončí naším selháním, jako už tolikrát předtím.
Zapomeňte také na reklamy typu "snadno a rychle", nebo zázračné drahé pilulky a preparáty, které slibují hubnutí u televize, aniž bychom se zvedli z pohovky.

Pohyb, změna v jídelníčku a omezení stresu

Chceme-li zhubnout opravdu bezpečným a zdravým způsobem, měli bychom se přidržet právě těchto zásad. Může se zdát, že jde o proceduru příliš dlouhodobou, která nakonec nepřinese žádné výraznější změny, ale opak je pravdou. Se zdravou dietou je samozřejmě vhodné začít co nejdřív, není však nutné složitě počítat každou kalorii. Své stravovací návyky můžeme upravovat postupně podle celkové životosprávy a s přihlédnutím k naší pohybové zatíženosti. Stres je další faktor, který bychom měli mít nejen v této době co nejvíce pod kontrolou.

Snižte přísun energie

Snažte se omezit přísun vysoko energetické potravy, jako jsou různé druhy sladkostí či slazených nápojů. Nahraďte je zdravějšími alternativami, například ovocnými džusy a šťávami. Obohaťte svůj jídelníček o dostatek ovoce a zeleniny, dodržujte pitný režim. Pokuste se odepřít si něco z toho, co znamená nadbytečný přísun energie pro vaše tělo. Jezte střídmě, zkuste i méně sladit a učte svůj mlsný jazýček zvykat si na alternativu nízkokalorických snacků místo obvyklých zákusků a tučných pamlsků.
Nechcete-li si odpírat příliš mnoho, je na čase zapojit celé tělo. Je nutné spotřebovat přebytečnou energii pravidelným a dostatečným pohybem. Stále nezapomínejte na to, že to celé děláte jen pro sebe a že musíte být vytrvalí. Jen tak se můžete už po krátké době dočkat nejen výsledků, ale i příjemného pocitu zadostiučinění.

Tipy pro zdravé hubnutí

  • jezte málo a pravidelně, ideální jsou menší porce v průběhu celého dne
  • není nutné vyřadit nejrůznější druhy potravin, strava by měla být pestrá a vyvážená v obsahu živin a vitamínů, potravin bohatých na právě tyto prvky by však mělo být víc než těch ostatních
  • jezte v klidu a s chutí, ne ve spěchu, ve stoje a za stresových situací

Dá se bulimie léčit?

11. dubna 2014 v 16:24 | Admin

Dá se bulimie léčit?

Léčba bulimie je běh na dlouhou trať. V první řadě se nemocný musí chtít vyléčit, a zapojit se tak do léčebného režimu. Léčba bulimie znamená především spolupráci s psychologem nebo psychiatrem. Dále si nemocný musí vytvořit návyk stravovacích režimů, zbavit se výčitek po najedení a v poslední řadě se v těžkých případech mohou nasadit také antidepresiva.

Máte s tímto onemocněním nějaké zkušenosti?
zdroj:http://bulimie.zdrave.cz

Rizika bulimie

11. dubna 2014 v 16:23 | Admin

Rizika bulimie

  • s nepravidelnými stravovacími návyky a vyvoláváním zvracením mohou nastat další zdravotní potíže
  • zimomřivost
  • při přejedení pocity plnosti, plynatosti, nevolnosti
  • zácpy a průjmy
  • osteoporóza
  • zvýšená kazivost zubů - z důvodu častého zvracení
  • bolesti v krku a břicha - z důvodu zvracení
  • otoky slinných žláz pod čelistí
  • poruchy vnitřního prostředí organismu - narušení homeostázy, rozvrat minerálů, vodního hospodářství, rovnováhy elektrolytů - z důvodu užívání projímadel a diuretik
  • onemocnění srdce a ledvin (při narušení rovnováhy minerálů)
  • nebezpečí prasknutí jícnu (stěna jícnu je kvůli častému zvracení stále oslabována)
  • zdroj:http://bulimie.zdrave.cz

Projevy mentální bulimie

11. dubna 2014 v 16:22 | Admin

Projevy mentální bulimie

  • přehnaná kontrola tělesné váhy - nespokojenost s váhou
  • tajné přejídání
  • vyvolávání zvracení
  • deprese, podrážděnost, výkyvy nálad (nemocný neví, zda se najíst, nebo ne)
  • vyhýbání se rodině a přátelům
  • slabost, únava, závratě
  • u žen nepravidelnost menstruačního cyklu
  • zdroj:http://bulimie.zdrave.cz

Přejídání-Zvracení

11. dubna 2014 v 16:22 | Admin
Přejídání hlad, zvyk a touha po jídle jsou tak silné, že nemocní postižení bulimií jsou schopni požít obrovské množství potravin po nasycení a najedení však nastává fáze výčitek a pocitů viny a bulimici chtějí přijatou stravu dostat co nejdříve ven ze svého těla Zvracení nastává právě po přejedení jedinci postižení bulimií si dokážou zvracení vyvolat buď prstem nebo předmětem (např. tužkou) a zvracivý reflex si tak mohou vypěstovat ovšem i do fáze spontánního zvracení, kdy zvracejí, aniž by chtěli vyvolávání zvracení předmětem je nebezpečné v tom, že hrozí spolknutí daného předmětu, či poranění krku a jícnu krom vyvolání zvracení bulimici také často užívají projímadla či diuretika, aby tak zabránili vstřebávání živin ve střevě a odvodnění
zdroj:http://bulimie.zdrave.cz

Charakteristika mentální bulimie

11. dubna 2014 v 16:21 | Admin

Charakteristika mentální bulimie

Pro bulimii jsou příznačné střídavézáchvaty přejídání (většinou i vysoce kalorickou stravou) a zvracení, které si nemocní vyvolají sami právě z důvodu pocitu viny.
Postihuje jedince s normální váhou nebo i silnější, kteří touží po štíhle vypadající postavě a především dívky v pubertálním věku, ale také ženy a dokonce muže (v ČR trpí bulimií každá 20. dívka).
Příčinou vzniku bulimie může být stejně jako u mentální anorexie reakce na negativní životní událost, stres či neschopnost řešení různých problémů.
Nemocní si svou ztrátu kontroly nad přejídáním uvědomují.
zdroj:http://bulimie.zdrave.cz

Bulimie – když přejídání střídá zvracení

11. dubna 2014 v 16:20 | Admin
Nespokojenost s váhou dohání mnoho lidí k různým krokům, jak váhu snížit a zvýšit tak své sebevědomí. Otázkou však zůstává, kdy je dieta ještě v normálu a kdy naopak může znamenat rozvíjející se nebezpečí. Když se dotyčný začne přehnaně zajímat o svou váhu, je rozhodně na místě mít se na pozoru, aby se vyloučilo riziko rozvoje mentální bulimie.
zdroj:http://bulimie.zdrave.cz

Anorexie - Hospitalizace

11. dubna 2014 v 3:55 | Admin

Hospitalizace

Ta nebývá časově omezena a záleží jen na nemocném člověku, nakolik se chce vyléčit a jak se mu léčba daří. Většinou bývá vedena tak, že jídlo je dobrovolné, nikdo jej nemocnému nenutí, ale je mu neustále vysvětlována jeho nutnost. Častá možnost vycházek, výletů domů apod. je podmíněna přibranými kily a úspěchy při terapii. Tím se řídí i propuštění z nemocniční léčby.
Léčba anorexie je během na dlouhou trať, často trvajícím několik měsíců až let a ve velkém množství případů nekončí nikdy. V 5 - 15 % případů může končit až smrtí .
Proto je důležité, abychom si vážili sami sebe a nepodléhali tolik touze být ideální.

Postihla vás nebo někoho blízkého mentální anorexie.
zdroj:http://anorexie.zdrave.cz

Anorexie - Druhy terapií

11. dubna 2014 v 3:55 | Admin

Druhy terapií

V případě anorexie se psycholog snaží najít postup, který pacientovi individuálně vyhovuje. Může to být:
  • skupinová terapie - skupina nemocných lidí diskutuje o problému pod vedením psychologa
  • rodinná terapie - vhodná pro pacienty žijící s rodiči ve společné domácnosti
  • kognitivně-behaviorální terapie - učí rozpoznávat a racionalizovat své pocity
  • muzikoterapie, hippoterapie, ergoterapie - doplňkové terapie při pobytu v nemocnici
V případě, že pacient není schopen se během doby mezi jednotlivými terapeutickými sezeními chovat tak, aby dále nehubnul, volí se hospitalizace.
zdroj:http://anorexie.zdrave.cz

Léčba anorexie

11. dubna 2014 v 3:54 | Admin

Léčba anorexie

Léčbu je možné začít tehdy, pokud si nemocný jedinec svůj problém uvědomuje. Přiznání si problému je prvním krokem k uzdravení. Dalším krokem by měla být návštěva obvodního lékaře, který provede nutná vyšetření a zhodnotí vážnost tělesného stavu nemocného (především jeho váhu). Tento pošle anorektické pacienty k psychiatrovi, který posoudí jejich psychický stav a rozhodne o dalším postupu léčby. Existuje několik možností léčby a záleží na zkušenostech psychiatra, jestli zvolí tu nejvhodnější.
V prvé řadě se rozhodne, zda se bude jednat o léčbu ambulantní, nebo bude pacienthospitalizován na některém specializovaném psychiatrickém oddělení, například v nemocnicích v Praze, Brně, nebo v Kroměříži. V některých případech je zprvu dokonce nutné umístění na jednotce intenzivní péče, kde je potrava podávána nitrožilně a lékaři se snaží upravit celkový rozvrat organismu, který může při dlouhodobém hladovění nastat.
Dalším krokem nejčastěji bývá volba léčby vhodnými psychofarmaky, neboť léčebné postupy a zvláště nutnost jíst vyvolává u pacientů značnou úzkost. Psychofarmaka se ponechávají až do doby, kdy je pacient schopen se sám v klidu dostatečně najíst a zůstat i po jídle v dobrém psychickém stavu. K tomu dopomáhá pacientovipsychoterapie, která by měla být vedena zkušeným odborníkem na poruchy příjmu potravy.

zdroj:http://anorexie.zdrave.cz

Anorexie a její složitá léčba

11. dubna 2014 v 3:53 | Admin

Anorexie a její složitá léčba

Každý, kdo čte noviny, časopisy a sleduje televizi si už určitě povšiml, že jsme jako společnost neustále tlačeni k tomu, abychom byli ideální. Ideální ženy, muži, manželky apod. Stejně tak by bylo nejlepší, kdybychom měli všichni ideální postavu, ideální vkus a stravovali se ideálním způsobem. Není divu, že každý rok narůstá počet lidí trpících anorexií, jako důsledek touhy po dosažení alespoň jednoho z těchto ideálů.
Anorexie je onemocnění, které přichází pomalu a nenápadně, její průběh je vleklý a léčba dlouhá a velmi složitá. Jedná se o jednu z poruch příjmu potravy, kdy se nemocný člověk neustále snaží mít kontrolu nad svým jídelníčkem a tělesnou hmotností, kterou se zároveň snaží neustále snižovat. Onemocnět mohou jak ženy, tak muži, nejčastěji v období kolem puberty, ovšem nemoc může propuknout i mnohem později. Podle vědecké studie provedené ve Velké Británii je léčitelných jen asi 30 % pacientů, u ostatních je léčba neúplná, nebo dochází k recidivám.
zdroj:http://anorexie.zdrave.cz

Sexuální život a porucha příjmu potravy

10. dubna 2014 v 17:24 | Admin
Sexuální vztahy jsou citlivým místem mnoha lidí. Samozřejmě se v nich odráží aktuální situace člověka, jeho psychický i zdravotní stav. Navíc jde o problém, se kterým je spojeno mnoho různých předsudků. Tak tomu je i u poruch příjmu potravy, kde snížený zájem o sex někdy posiluje představu o možné poruše sexuální identifikace. Rovněž nižší výskyt anorexie u mužů než u žen vedl některé autory k domněnkám, že muži anorektici mají sklon k homosexualitě. I když je mezi homosexuály relativně vyšší výskyt mentální anorexie (spekulovat můžeme o vyšším tlaku na tělesný vzhled nebo o nižším sebevědomí spojeném se vzhledem), je výrazná většina mužských pacientů s anorexií heterosexuálně orientovaná. Jejich nižší zájem o sex je podobně jako u žen způsoben především dlouhodobou podvýživou, která soustřeďuje pozornost stále víc na otázky jídla a s ním spojené tělesné pocity. Zájem o sex a druhé pohlaví je výrazně potlačen. Svoji roli jistě hraje i celková tělesná nepohoda (chlad, únava, ale i další problémy) a stud. S rostoucím zájmem mužů o tělesný vzhled pravděpodobně poroste i počet heterosexuálních mužů s mentální anorexií. Tak jako ženy většinou začínají anorexii dietou, pro muže je důležitější pohyb a jejich nadměrná nebo nevhodná péče o tělo začíná často v posilovně . Mnoho vyhublých pacientek se stydí za svůj vzhled a bojí se tělesného dotyku. Rovněž přestávají být atraktivní pro svoje okolí. Jen výjimečně se setkáváme s anorektičkami chlubícími se svojí vyhublostí, kterou předvádějí na plovárnách nebo ve velmi těsných šatech a šokují svoje okolí. Některé tyto ženy, které zaměňují vyhublost za sexuální atraktivitu, mají poměrně bohatý sexuální život, který jim však nepřináší skutečné uspokojení. Někdy se také setkáváme s vyhublými děvčaty, kterým by vyhovovala nejenom chlapecky vyhublá postava, ale i mužská společenská a sexuální role. Ženská homosexualita je však u dívek s anorexií poměrně vzácná. Jestliže má někdo podobné problémy, určitě by se ale neměl vyhýbat návštěvě sexuologa a ve vyhublosti nehledat řešení svých problémů. Nikdy však nezapomínejte na to, že je velmi obtížné být v psychické pohodě a uspokojit svoje potřeby (včetně sexuální), když strádáte hlady. Anorexie v každém případě naruší normální sociální vztahy, psychickou rovnováhu a uspokojení z intimního lidského kontaktu , ať už je vaše sexuální orientace jakákoli. Řešení sexuální problematiky by se nemělo spojovat s problematikou mentální anorexie a nemělo by bránit návratu k normálním jídelním zvyklostem. Nevěřte ani takovým předsudkům, že vyhublost "chrání" před sexem a že některé ženy ze strachu ze sexu nechtějí být přitažlivé, a proto vědomě hubnou. Podobné teorie se hodí jen tehdy, když chcete pokračovat v hladovkách a anorexii. Snížený zájem o sex a chudší sexuální život není u mentální anorexie projevem žádné sexuální poruchy. Je přirozeným důsledkem neuspokojeného obživného pudu, chudých sociálních vztahů a zhoršující se kvality jejich života. U některých anorektiček může strach ze sexu souviset s negativním vztahem, který mají ke svému tělu, a s celkovou úzkostností. Ve spíše výjimečných případech může jejich strach souviset se sexuálním zneužitím v dětství. Sexuální problémy je možné řešit stejně jako každé jiné problémy. Důležité je dokázat o těchto problémech hovořit a svěřit se někomu, komu důvěřujete. Kdo by o nich měl vědět, je váš přítel nebo manžel. Nestyďte se přiznat, co vás opravdu trápí. Některým problémům v této oblasti můžete předejít, když si vytvoříte přiměřené podmínky (obstaráte si antikoncepci, budete se vyhýbat rizikovým vztahům, budete mít intimní styk jen s tím, koho máte ráda, a tehdy, když opravdu chcete). S vážnějšími obtížemi se obraťte na sexuologa. Problematice sexuality a plodnosti u poruch příjmu potravy je věnována samostatná kapitola v knize F. Krcha a kolektivu Poruchy příjmu potravy (Grada, 2005). Zdroj: Mentální anorexie (Portál 2010) zdroj:doktorka.cz

Psychické a společenské důsledky anorexie

10. dubna 2014 v 17:22 | Admin
Zpověď anorektičky: "Celý můj život se točí kolem jídla. Nedokážu se na nic jiného soustředit, jsem podrážděná a u ničeho nevydržím. Přestalo mě těšit nejenom jíst, ale i pravidelně se vídat s přáteli a rodiči, se kterými se neustále hádám kvůli jídlu. Začala jsem být podrážděná a zahleděná do sebe. Ztratila jsem veškerou sebedůvěru a přestala se mít ráda. To, co mě mělo povzbudit, dnes zcela ovládá můj život." Psychické a společenské důsledky anorexie lze shrnout: - Nálada je nadměrně závislá na tělesné hmotnosti a stupni sebekontroly. Zpočátku bývají anorektičky velmi aktivní a živé, s postupující vyhublostí, nebo naopak když jsou donuceny jíst, je jejich nálada pokleslá, depresivní a podrážděná. Častá je sebestřednost a sebelítost. - Namísto posílení sebevědomí přibývá nejistoty a úzkostných prožitků. I malé problémy se zdají neřešitelné. Na rostoucí tlak ke změně reagují často přecitlivěle a hystericky. - Vzrůstá potřeba úzkostné sebekontroly, která se přenáší z jídla i na jiné oblasti života. Potřeba mít všechno srovnané (pacientky si začínají rovnat svoje věci, nutkavě uklízet...) může být spojena i se zvýšenou aktivitou. Přítomny mohou být známky silné vnitřní tenze. Nemocné dívky často nutkavě uklízí, myjí nádobí, starají se o domácí zvířata, vykrmují ostatní. - V myšlenkách se neustále zabývají jídlem, roste nutkání přejídat se a chuť na sladké nebo naopak nechuť k jídlu. Prožitky spojené s jídlem (pocit přejedení, plnosti, nechutenství) mohou být přehnaně dramatické. - Nemocné se přestávají orientovat ve svých vnitřních pocitech, zejména když jsou vázány na jídlo. Pocity hladu, sytosti nebo chuti ztrácí svoji regulační funkci a nelze se na ně spoléhat. - Koncentrace pozornosti se zhoršuje, stejně jako pracovní tempo a pohotovost chápat komplexní problémy. Mívají problémy se spánkem, mění se jejich denní a pracovní režim. - Zhoršuje se celková intelektová výkonnost a schopnost řešit problémy, ztrácí smysl pro humor. Mají sklon k černobílému vidění světa. - Posiluje se závislost nemocné na jejím okolí, které na její problémy reaguje zvýšenou úzkostí a obavami a neumožňuje jí tak přiměřenou sociální zpětnou vazbu a vyzrávání. Některé anorektičky se adaptují na roli nemocné, chronické pacientky nebo duševně nemocné. - Snižuje se zájem o okolí (vzrůstá egocentrismus a vztahovačnost), o sex a vše, co se bezprostředně netýká jídla. Ubývá společenských kontaktů, přibývá konfliktů s okolím. Zpravidla vzrůstá zájem o jídlo (anorektičky často sbírají recepty a vaří, někdy chtějí kontrolovat i jídlo a výdaje celé rodiny). Mentální anorexie (Portál, 2010) zdroj:http://hubnuti.doktorka.cz/

Vnitřní svět anorektiků

10. dubna 2014 v 17:20 | Admin
Dívat se na nějakou událost z osobního, subjektivního hlediska znamená polidštit ji. Být osobně zaujatý znamená přetvářet všechno pod vlivem vlastních zkušeností. V případě jedince trpícího anorexií to však znamená přetvářet všechno pokřiveným zrcadlem, které nastavuje Negativní mysl a které obrací všechny věci proti nemocnému. To pak způ­sobí, že oběť anorexie si všechno, co jí kdo řekne, vysvětlu­je jako odsuzující osobní komentáře, kterými ji ostatní ob­viňují ze všeho, co se stalo. Například rodiče, kteří žádají svého anorektického syna, aby jim pomohl hlídat malého sourozence. "Musíme jít na­koupit. Pohlídáš zatím Tommyho?" Anorektik bude uvažovat: "Proboha, oni chtějí o něčem mluvit za mými zády a jenom předstírají, že potřebují pomoci s hlídáním Tommyho." Oběti Negativní mysli předpokládají, že jsou ze všeho vynecháváni, protože se považují za méněcen­né. Přirozeně si pak myslí, že je všichni ostatní pomlouvají. Nebo si představme situaci, kdy si matka stěžuje na bo­lest hlavy. Dítě s poruchou příjmu potravy se bude obviňo­vat z matčiny bolesti a uvažovat, čím ji způsobilo. Nebo když někdo řekne ženě trpící anorexií: "Tyhle šaty ti oprav­du sluší!", ve svém stavu odpoví nebo si pomyslí: "Ale ne! Takže ty, co jsem měla včera, byly strašné." Na to není mož­né říci nic. Být nestranný a objektivní naproti tomu znamená posu­zovat danou událost realisticky, bez přehnaných výčitek svě­domí. Jedinec, který je schopný vnímat věci takto objektivně, by si mohl na žádost svých rodičů o pohlídání sourozence po­myslet: "To je skvělé. Máma s tátou budou mít hodinu pro sebe a já se pobavím s Tommym. Už jsem si s ním dlouho ne­hrál." Nebo (a to je u dospívajících chlapců asi typičtější): "Proč ho vždycky hoděj na krk mně? Mám taky svůj život!" Na bolest hlavy by normální reakce byla: "Je mi líto, že se necítíš dobře. Přinesu ti aspirin." A na pochválení šatů: "Díky, jsou nové a taky se mi líbí." Kvůli odmítavému a negativnímu vnitřnímu světu ano-rektiků je pro jejich rodiny a ostatní okolí velice těžké na­lézt tu správnou řeč, kterou lze s nimi mluvit. S každou vě­tou, jakkoli zjevně nevinnou, oběť získává další potvrzení o své méněcennosti a špatnosti. Lidé s anorexií se stávají stále více nerozumní a ne­schopní jakýchkoli rozhodnutí. Budou vyčkávat, až co udě­lají ostatní, a budou také mimořádně opatrní, ze strachu, že rozhodnutí, které učiní, bude špatné. Jak má dcera Kirsten napsala deset let po svém uzdravení: "Byla jsem váhavá a vystrašená, pořád jsem o všem pochybovala. Byla jsem té­měř neschopná vidět jakékoli souvislosti." Zdroj: Tajná řeč a problémy poruch příjmu potravy, nakladatelství Pragma zdroj:http://psychologie.doktorka.cz/

Dívky platí daň za ideál štíhlé krásy

10. dubna 2014 v 16:36 | Admin
Zvláště mladé ženy až úzkostlivě srovnávají své osobnostní a fyzické rysy, schopnosti a názory s ideály své kultury. Jejich potřeba sebeohodnocení v nich vyvolává touhu porovnávat svou fyzickou atraktivitu s modelkami, které společnost považuje, co se vzhledu týče, za nadřazené vzory. Anorektické pacientky nejčastěji používaly módní časopisy k srovnávání. Zdá se ale, že se jedná o vzorec chování, který byl u nich rozvinut ještě předtím, než začaly číst magazíny. Srovnávat své tělo s těly jiných dívek pacientky začínaly již na základní škole, a o to více v tom pokračovaly, když se coby mladé dívky účastnily sociálních a atletických činností, které kladly na tvar a velikost těla obzvlášť velký důraz.
Všudypřítomné, médii prezentované obrazy štíhlých modelek mohou dospívající dívky v jejich vývoji krutě zabrzdit. Namísto toho, aby se své tělo naučily přijímat, začnou jej kvůli sledování módních časopisů vnímat negativně. Nemůžeme ale všechnu vinu svádět na média, svou roli sehrávají i osobnostní a rodinné faktory.
Obecně ale můžeme říci, že negativní obraz vlastního těla, poruchy ve vývoji a mentální anorexie, to vše jsou daně za ideál štíhlé krásy, který zrodila naše kultura.

Odkaz: http://www.ano­rexia.cz/
Zdroje:
The Influence of Fashion Magazines on the Body Image Satisfaction of College Women: An Exploratory Analysis. Contributors: Sherry L. Turner. Journal Title: Adolescence. COPYRIGHT 2002 Gale Group
http://www.fe­mininebeauty.in­fo/anorexia-development
http://socyber­ty.com/issues/im­pacts-of-mass-media-on-women/
zdroj.vitalita.cz

Jak se stát anorektičkou

10. dubna 2014 v 16:35 | Admin
Souvislost mezi čtením časopisů o módě a kráse a rozvojem anorektického chování u některých mladých žen je podle rostoucího počtu výzkumů zřejmá. Méně ale víme o samotných procesech, které vedou ohrožené ženy k tomu, že "používají" časopisy, aby přijaly nedostižný ideál štíhlosti, jenž řídí jejich poruchu. K objasnění těchto procesů vedli američtí badatelé rozhovory s 28 ambulantními pacientkami v nemocničním zařízení pro poruchy příjmu potravy na západě Spojených států. Ukázalo se, že způsob, jakým tyto pacientky používaly časopisy, často odrážel specifické potřeby, které byly ovlivněny jak jejich osobností, tak i rodinnými faktory.
Rozhovory postupně začaly odhalovat, že pacientky sdílely mnoho společných osobnostních faktorů. Patřilo k nim vysoké úsilí o výkon, perfekcionismus, vysoký stupeň inteligence a extrémní empatie a citlivost k problémům jiných lidí kolem, zvláště blízkých přátel a členů rodiny. Tyto vlastnosti vytvářely vysoká očekávání nejen ze strany pacientek, ale i lidí, kteří je znali. Realita bohužel málokdy splňovala tak vysoká očekávání.

Nepřekvapí proto, že pacientky popisovaly svět jako nespravedlivé místo, které vytváří jenom zklamání, a říkaly, že pociťovaly silnou potřebu chránit sebe i druhé od všech těch domněle i skutečně špatných věcí kolem sebe. Znamenalo to "převzít kontrolu". Potřeba "mít kontrolu" se u nich vynořila jako adaptace na to, že se v jejich rodině od nich očekávala role a zodpovědnost, která normálně náleží rodičům. Jako děti ale nemohly být připraveny převzít dospělé role. Respondentky často popisovaly, že se rodičovsky staraly o mladší sourozence, ochraňovaly své matky před násilnickým partnerem a sourozence před zneužíváním a zmatkem, anebo prostě jenom cítily, že rodinu nikdo neřídí.
Tato neustálá zodpovědnost nutila pacientky k tomu, aby potlačovaly nebo nerozvíjely svou identitu, a namísto toho plnily v rodině roli pečovatelky/ochra­nitelky. Předčasné přijetí role a odpovědnosti dospělých vyústilo v problematickou pseudozralost, která neodpovídala jejich vývoji.
Názor "kdybych byla dokonalejší, mé problémy by zmizely" vedl tyto ženy k tomu, aby vyhledávaly standardy dokonalosti, které by mohly napodobovat. Hledaly něco, co by s tímto typem myšlení rezonovalo. Časopisy o módě a kráse, které v ženách rozeznívají strunu obav a strachu, se pro ně staly svůdnou, ba přímo neodolatelnou výzvou. Staly se praktickým manuálem, kterým se začaly řídit ve svém zoufalém úsilí o dosažení ideálu fyzické štíhlosti.
zdroj:vitalita.cz

Nespokojenost s obrazem sebe

10. dubna 2014 v 16:34 | Admin
Obraz sebe sama znamená mentální koncepci vlastního já. Pozitivní sebeobraz významně přispívá ke kvalitě života a může mít zásadní vliv na společenský i profesionální úspěch. Naopak nespokojenost s obrazem svého těla se pojí s nízkým sebevědomím a depresí. Módní časopisy a reklamy mají extrémně negativní vliv na to, jak ženy vnímají samy sebe.
Ženy jsou neustále vystavovány obrázkům krasavic a přitom 70 % z nich se cítí depresivně poté, co si prohlédly obrázky modelek. Není proto nijak překvapující, že nespokojenost se svým vzhledem pociťuje 58 % třináctiletých a 78 % sedmnáctiletých dívek (údaj z USA r. 2010).

Obecně platí, že ženy jsou se svým tělem méně spokojené než muži. Dokonce, i když poměr jejich výšky a hmotnosti odpovídá normám, nebo je dokonce mírně pod nimi, přesto mají pocit nespokojenosti, jako by měly nadváhu

Média usvědčena z viny

Podle jednoho výzkumu vážilo v období 1979-1988 celých 69 % modelek Playboye a 60 % slečen soutěžících v Miss America přinejmenším o 15 procent méně, než odpovídalo jejich výškové a váhové kategorii. Podle DSM III-R (Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch) se tělesná hmotnost pod 15 % očekávané váhy považuje za kritérium pro diagnózu "anorexia nervosa". Badatelé poukazují na fakt, že mnoho modelek trpí poruchami příjmu potravy, a na vážná zdravotní rizika, k nimž vede snaha o dosažení velmi štíhlé postavy. Ženám, kterým klesne tělesný tuk pod 22 %, v daleko větší míře hrozí neplodnost, amenorrhea (ztráta menstruace v plodném věku), rakovina vaječníků a endometrie (vnitřní výstelky dělohy) či osteoporóza.

Důkaz, že zobrazování žen v médiích má vliv na vnímání vlastního těla, poskytl již Irwing (1990), který zjistil, že expozice obrázků štíhlých modelek vedla u zkoumaného vzorku 162 žen, které podle vlastních slov trpěly bulimií, k nízkému sebeocenění, a to bez ohledu na symptomy bulimie.
V jiné studii (zveřejněné r. 1997 v časopise Adolescence) autoři požádali 49 univerzitních studentek, aby si nejprve četly v magazínech, a poté vyplnily dotazník. Hypotéza předpokládala, že ženy, které si před vyplněním dotazníku pročítaly módní časopisy, budou ve srovnání se ženami, které si četly jiné magazíny: 1) pociťovat menší spokojenost se svým tělem, 2) jako ideální preferovat drobnější postavu, 3) projevovat více starostí týkajících se štíhlosti a diety.
Předpoklad se potvrdil. Zatímco obě skupiny se nelišily v pojetí ideální výšky, zcela jinak tomu bylo u váhy. Ženy, které si před vyplněním dotazníku prohlížely módní časopisy, považovaly za ideální nižší váhu než ženy z druhé skupiny. Rovněž častěji uváděly, že pociťují frustraci nad svou vlastní hmotností, že se váží častěji než jednou týdně, cvičí jenom proto, aby ztratily váhu, po jídle cítí vinu, více se starají, aby byly štíhlé, pociťují strach ze ztloustnutí a celkově jsou méně spokojené se svým tělem a jeho tvary. Rozdíly mezi oběma pozorovanými skupinami byly o to významnější, že si účastnice výzkumu prohlížely časopisy pouhých 13 minut.
Výsledky, které jsou konzistentní s jinými studiemi, demonstrují, jak média spíše utvářejí, než jen reflektují to, jak společnost vnímá ženské tělo.
zdroj.vitalita.cz

Mentální anorexie

10. dubna 2014 v 16:33 | Admin

Mentální anorexie

  • velmi vážné psychické onemocnění spočívající v úmyslném hladovění, odmítání příjmu potravy a zkresleném vnímání vlastního těla
  • 90 % postižených jsou ženy
  • nejčastěji se onemocnění objevuje u dívek mezi 14.-18. rokem
  • příznaky a projevy - úbytek na váze, vypadávání vlasů, sinalá barva pleti, zápach z úst, náladovost, deprese, nespavost, neschopnost soustředění, ztráta chuti k jídlu
  • vede k hormonálním potížím (ztráta menstruace a plodnosti), kvůli ztrátě minerálů může dojít k selhání ledvin, dysfunkci srdce, osteoporóze; končí i smrtí
  • více Mentální anorexie (anorexia nervosa)
  • zdroj:vitalita.cz

Pryč s vyzáblými idoly! Vedou ženy k mentální anorexii

10. dubna 2014 v 16:32 | Admin
Pouhých třináct minut listování módním magazínem stačilo k tomu, aby si ženy začaly připadat jako nemožné tlustoprdky! Média nesou vinu - utvářejí vnímání ženského těla.

Každý z nás má v sobě vrozenou hrdost a lásku k sobě samému. Obojí tvoří předpoklad zdravého vývoje. Pokud nám někdo naruší příznivé mínění, které o sobě máme (např. rodiče, kteří svým dětem podrývají sebevědomí), může nás to negativně ovlivnit na celý život.
V naší kultuře působí jeden nepříznivý faktor, který nesčetnému množství žen a dívek soustavně poškozuje jejich sebeobraz, snižuje sebevědomí, a dokonce může vést i k vážné psychické nemoci, která nezřídka končí smrtí. Řeč je o módních idolech, kterými nás neustále bombardují reklamy a média.
zdroj.vitalita.cz

Co by mě mělo varovat? Anorexie ,Bulímie

10. dubna 2014 v 16:30 | Admin
Máte-li nějaké podezření, sledujte chování vašeho dítěte:
  • nezájem o koníčky
  • vyhýbání se přátelům
  • neobvyklý zájem o váhu
  • nepravidelná menstruace u dívek
Pokud zpozorujete tyto změny v chování nebo vzhledu (jakoby šedá pleť, kruhy pod očima, vypadávání vlasů, zápach z úst apod.), nenechte nic náhodě a začněte tento problém řešit dřív, než vám a vašemu dítěti přeroste přes hlavu. Následky by mohly být doživotní.
zdroj:vitalita.cz

Běh na dlouhou trať - Anorexie,Bulímie

10. dubna 2014 v 16:29 | Admin
Cesta k uzdravení bude složitá a dlouhá, připravte sebe i rodinu na to, že může trvat i několik měsíců nebo let. Nemusí vždy končit úspěchem, jak potvrzuje i třiadvacetiletá Lenka: "Dva roky jsem se tajně doma přejídala, snědla jsem naprosto cokoliv, jen abych měla plný žaludek. Když jsem byla přejedená tak, že jsem se nemohla ani nadechnout, šla jsem všechno vyzvracet. Nafouknuté břicho za pár hodin splasklo, já už hlad neměla a pochvalovala jsem si, jak hubnu. Jednou mi na to máma přišla a musela jsem půl roku chodit na psychiatrii. Když už se zdálo, že jsem v pořádku, se se mnou rozešel přítel a já měla pocit, že je to kvůli mé postavě. A v tom kolotoči jsem byla znova a rok se v něm nezastavila. Teď chodím znovu na terapie."
vitalita.cz

Je třeba si uvědomit, že mentální anorexie i bulimie jsou velmi vážná onemocnění

10. dubna 2014 v 16:28 | Admin

Vždy vyhledejte odbornou pomoc!

Anorexie
Je třeba si uvědomit, že mentální anorexie i bulimie jsou velmi vážná onemocnění a čím déle jimi postižený trpí, tím delší a složitější je jeho léčba. Pokud u svého potomka podobný problém objevíte, nenechte se nikdy uchlácholit tvrzením, že se z toho dostane sám a tím, že má svůj stav pod kontrolou. Nezřídka je nutná léčba u psychiatra nebo v léčebně, a to i dlouhodobě.
Pokud zůstávají tyto nemoci neléčeny, navazují na ně další zdravotní problémy, jako je osteoporóza (řídnutí kostí), zácpy a průjmy, prasknutí či potrhání jícnu, poškození zubní skloviny, apod.
Zvítězit nad těmito poruchami však nebývá jednoduché. Je nutné překonat psychický blok a začít vnímat své tělo jinak a přijmout ho takové, jaké je. "Bude nutné se učit znovu jíst a nepřejídat se, přijímat jídlo po malých porcích a pravidelně a dbát na správný poměr živin. Nepřemýšlet o počtu kalorií, ze začátku doporučuji schovat osobní váhu, aby nás nenutila pořád ke kontrole," uvádí MUDr. Marholdová.

Při léčbě je od rodičů nebo partnera vyžadována velká dávka trpělivosti a empatie. Nikdy nedávejte nemocnému za vinu současný stav a nic mu nevyčítejte. Je nutné ho stále motivovat, podporovat a hovořit s ním o dané situaci - nevracejte se však k tomu, proč vznikla, ale hovořte o tom, jak ji budete dál řešit.
zdroj:vitalita.cz

Koho porucha příjmu potravy postihuje?

10. dubna 2014 v 16:27 | Admin
Anorexie i bulimie postihuje nejčastěji dívky, ale výjimkou nejsou rozhodně ani chlapci, a to i v dospělosti. Na začátku je touha zvítězit nad nadbytečnými kily, získat obdiv kamarádů (rychle jsem zhubl/a a konečně vypadám dobře!), nebo snaha získat partnera, který o nás nejeví zájem. K vyvolání poruchy může vést i virové onemocnění, během kterého má pacient velký váhový úbytek, a tato rychlá metoda se mu natolik zalíbí, že se rozhodne v ní nadále pokračovat násilně.
Pacienti s těmito poruchami mají pocit, že s nadbytečnými kily nemají přátele, nejsou oblíbení a nejsou atraktivní a s novým štíhlejším tělem by šlo všechno lépe. S prohlubováním onemocnění přestávají vnímat sami sebe racionálně, a i v zrcadle se vidí silnější než ve skutečnosti. Váží se několikrát za den a nezřídka dochází i k trestání za přibraná deka, například několikahodinovým cvičením nebo poškozením jícnu ostrým předmětem.
zdroj:vitalita.cz

Zašpiň talíř jídlem, jako že jsi jedla..

10. dubna 2014 v 16:26 | Admin
Lékařka rovněž upozorňuje na velké množství "pro ana" a "pro mia" blogů (internetových deníčků), na kterých si bulimií a anorexií postižení vyměňují rady, jak se vymluvit ze společné večeře, nebo která jídla se dají vyzvrátit co nejsnadněji. Vzájemně se tu podporují a motivují se k dalšímu hubnutí. Pro mladého člověka je tak obdiv okolí a podpora v tom, co dělá, potvrzením, že jde správnou cestou.
Obsah některých internetových deníčků může až nahánět husí kůži|: "Abych to shrnula, tak s ANOU bojuju tak 3-4 roky. Jen se nikdy neprojevila naplno, až v poslední době, kdy jsem se ze 77 kg dostala na 63. Mým prvním cílem je 56kg a dal 47kg..pak se uvidi:)," píše jedna z blogerek. Na stránkách pak zveřejňuje fotografie vyhublých těl s obdivnými popisky.
Další Ukázky z pro-ana blogů:
  • Vy anorektičky, bulimičky, vy, kteří ubližujete sami sobě proto, abyste cítili úlevu, nebo jen to, že ještě stále jste schopni něco cítit, k vám všem mluvím. Buďte hrdí na to, co jste a co děláte. Pro-ANA (Pro-MIA, Pro-SI) komunita se rozrůstá, pomožte s jejím přijetím ve společnosti (www.proanore­xia.estranky.cz)
  • Kamarádům řekni, že už jsi jedla doma a jsi plná.
  • Rodičům řekni, že jsi jedla v práci, ve škole nebo u kamarádky.
  • Jídlo splachuj do záchodu, ale pozor, aby v záchodě po spláchnutí nezůstaly kousky jídla. Stopy zanechává např. špenát nebo různé omáčky. Prostě raději spláchni víckrát.
  • Čas od času zašpiň misku nebo talíř nějakým jídlem, jako že jsi jedla…
  • (další najdete např. na adresách: http://ana.blo­guje.cz/, http://terka-proana.blog.cz/, http://ana-a-mia.blog.cz/)
  • zdroj:vitalita.cz

Jak poznáte, že vaše dítě propadlo anorexii?

10. dubna 2014 v 16:25 | Admin
Možná jste o tom nikdy neslyšeli, ale anorektičky mají stále početnější komunitu, PRO-ANA. Na hubnutí jsou nesmírně pyšné a vzájemně se podporují v dalším úbytku váhy. Svoji nemoc umějí dokonale skrývat: umazané misky od jídla, účtenky z obchodu s jídlem a hlavně důmyslné lži. Jak poznáte, že má vaše dítě problém?

Nikdy by vás nenapadlo, že vaše dcera by mohla být anorektička? Přijde vám sice nějaká hubenější, ale ráno přece zbude na stole prázdná miska ušpiněná od jídla a také často slyšíte: Jasně, jedla jsem venku. Jak tedy poznat, že vaše dítě lže a má ve skutečnosti velký problém?
Na samotném začátku je stejný spouštěč: touha po štíhlé postavě, snaha vyrovnat se dívkám z časopisů, šikana nebo posměch okolí. Ale protože některé dívky chtějí skvělou postavu hned, sáhnou po zdánlivě rychlejším a méně bolestném řešení.Začíná to přejídáním a ukájením chuti na jídlo, kterého se dívky zbavují projímadly či zvracením, nebo přestanou potravu přijímat úplně.

Nemohla jsem ji kontrolovat

Rodiče i několik let netuší, že se s jejich potomkem něco děje. Jako padesátiletá Jana u své anorektické dcery: "Hanka studovala střední školu a navštěvovala i různé kroužky. Nemohla jsem, a ani mě to vlastně nenapadlo, ji denně kontrolovat, zda jí, co a v kolik hodin. Když se večer vracela domů, byla po celém dni tak unavená, že večeři už nechtěla a šla si hned lehnout. To, že hubla, jsem přičítala náročnosti studií a pubertě."

Že si rodiče ze začátku často ničeho nevšimnou, potvrzuje i psychiatrička MUDr. Kamila Marholdová. Nemocní jsou podle ní ve skrývání svého problému velmi vynalézaví a stopy po sobě pečlivě odstraňují. Pokud se jedná např. o bulimii, potravy se zbavují nejen zvracením, ale i užitím projímadel (čímž si poškozují sliznici a tělo při dlouhodobém užívání nebude schopno samo stolici vyloučit) a vymluví se na střevní potíže.
zdroj.vitalita.cz

Rodina a poruchy příjmu potravy

10. dubna 2014 v 16:21 | Admin
V nejednom ze seriózně tvářících se časopisů najdeme v této souvislosti zjednodušené konstatování typu: "Rodiče jsou vinni". Máma může za anorexii a na tátu zbývá bulimie. Souvislosti jsou méně jasné a rozhodně méně kategorické.
Rodiny, z nichž postižení pocházejí, se vzájemně hodně liší. Pro ty "anorektické" je spíše charakteristická zvýšená, byť třeba i popíraná kontrola dítěte. Dále se tam vyskytují tzv. dvojné vazby v komunikaci. Tj. sdělení, jež se vzájemně popírají. Namátkou např. "pojď ode mne blíž" nebo pohlazení zakončené zataháním za vlasy nebo štípnutím.
"Bulimické" rodiny jsou málo soudružné. Častější jsou u nich rozvody než u anorektické konkurence. Otec neprojevuje o dítě mnoho zájmu. Je vůči němu zvýšeně kritický. Stěží se mu lze zavděčit. Projevy agresivity bývají v rodině bulimiků otevřenější než u anorexie. Dítko je vnímá jako nespravedlivé.

Super biomanžel/ka

Co do množství se můžete stravovat přiměřeně, a přesto není vše v pořádku. Coby typické moderní civilizační postižení bývá uváděnaortorexie.
Jde o posedlost zdravou výživou. Dominantním zájmem se pak pro postiženého stává ne jídlo samo, ale jeho parametry. Nutkavá bývá touha získat informace o něm. Odkud pochází, zda a jak byly při volbě surovin respektovány správné zásady bioprodukce. Éčka jsou považována za něco, co je snad srovnatelné s původcem moru. Stav není zařazen v patřičné mezinárodní kategorizaci nemocí, ale může předcházet jak anorexii, tak i bulimii.
Navíc se mnozí "biolidé" bojí toho, co není zcela podstatné. "Konkrétně emulgátorů a dalších přídatných látek, mezi odborníky je za největší hrozbu považována výživová skladba. Lidé by proto více měli hledět na nutriční hodnoty. Nevhodně sestavený jídelníček je totiž příčinou řady onemocnění, jako jsou srdečně-cévní choroby, diabetes 2. typu, nadváha, obezita," upozorňuje nutriční specialistka Karolína Hlavatá.

Štíhlost je krásná a zdravá. Pochutnat si na jídle je jedna z v našich podmínkách dostupných radostí. Zdravá výživa je správná a v důsledcích i příjemná. Máme vědět, co jíme. To vše je fakt. Leč všeho s mírou.
zdroj:vitalita.cz

Kriteria mentální bulimie

10. dubna 2014 v 16:19 | Admin
Kriteria mentální bulimie: přejídání nejméně dvakrát týdně po dobu alespoň 3 měsíců v minulosti je často zaznamenána mentální anorexie u dívek většinou nevynechává menstruace nedaří se úspěšně držet diety stále myslí na jídlo jí tajně za jídlo utrácí mnoho peněz - nepřiměřeně k příjmům může mít na svědomí drobné krádeže potravin má spíše smutnou, depresivní či úzkostnou povahu, nízké sebevědomí může se sebepoškozovat - popálí si kůži, pořeže se, může se i pokusit o sebevraždu možná je závislost na alkoholu či drogách Následky: poškození zubní skloviny, zuby se kazí záněty a poleptání jícnu žaludečními šťávami zduřelé slinné a příušní žlázy poruchy a choroby trávící soustavy - vředy žaludku a dvanáctníku problémy se srdcem dechové problémy odřeniny na hřbetu té ruky, kterou si vyvolávají zvracení svalové křeče zdroj:vitalita.cz

Bulimik chce jíst pořád dál a dál

10. dubna 2014 v 16:18 | Admin
Co do vědeckého zájmu a popisu je to oproti anorexii její mladší sestra. První odborný popis uveřejněný časopisecky poskytl G. Russell roku 1979. Na druhé straně jsou již z antických zlomků známy popisy žranic. Při nich bývalo obvyklé polechtat se pírkem v krku, ulevit si zvracením a… pokračovat.
Charakteristická pro bulimii je nezřízená touha po jídle a neschopnost přestat, dokud z dostupných pokrmů ještě něco zbývá. Zvracení u anorexie umožní zbavit se nenáviděných pozůstatků potravy. Totéž u bulimie umožní nezřízeně jíst dál.
Zhruba u poloviny z celkového počtu anorektiček se časem vyvine bulimie nebo se alespoň občas záchvatovitě objeví. Rodiče mladých lidí s duševním nechutenstvím bývají na své potomky dosti nároční. Naopak bulimie někdy spíše souvisí s opakem - nezájmem, snad až se zanedbáváním dítěte.
zdroj:vitalita.cz

Mentální anorexie maskuje strach z dospívání

10. dubna 2014 v 16:17 | Admin
Týká se zhruba tří procent populace "náctiletých". Dívek je asi desetkrát tolik než chlapců. Objevuje se u mladých bělochů pocházejících ze střední a vyšší třídy. Jde osoby žijící ve vyspělých zemích. Některé příznaky popsal již Hippokrates.
První zpráva v odborné literatuře se objevila v 17. století. Lékař R. Morton popsal nechutenství končící smrtí mladé dívky. U všech onemocnění připomínajících poruchy příjmu potravy je nutno zjistit, zda nejde např. o projev deprese, nádor, schizofrenii, interní onemocnění atd.

Na první pohled i poslech těchto nešťastníků je základním motivem vzniku potíží strach z tloušťky. Psychologicky podstatnější, byť skrytější, zřejmě je strach z dospívání. U dívek bývá vše ještě znásobeno strachem z menstruace. Tento "pláč těla" symbolizuje nechuť k převzetí role dospělé ženy.
Typickým symbolem zralého ženství je v těchto souvislostech matka. Ne zcela vědomé odmítání matčina chování má opět různé příčiny. Mohu nechtít být tak "zlá, chladná, nechápající" jako maminka. Mohu ovšem odmítat být "podřídivá, sebeobětující se, starostlivá, úzkostná, vše si nechající líbit, zneužívaná a využívaná" jako maminka. Další "NE" se může týkat její ctižádosti. Lhostejno zda v práci, v uklízení či v zajištění iluze šťastného domova nebo jinde. Vše je u mladých podbarveno sklonem k mladistvému extremismu ve smyslu "když už, tak už".
Pověstnou třešničkou na vrcholu je nesmyslné zdůrazňování štíhlosti jako ideálu krásy. Nedávná nejkrásnější dívka ČR je, jak sama uvádí, léčená anorektička. Ve finále oné soutěže není zdaleka sama. Jasné je, že baletka nebo gymnastka nemůže být boubelka. Leč způsob, jakým trenéři požadují po adeptkách štíhlost, bývá mírně řečeno drsný. Mladé dámy pak nejen nejedí sladkosti, tuky považují za jed. Zvracejí, trápí se projímadly, sešněrovávají si již tak nevelká prsa. Zdá se, jako by toužily být pohybujícími se kostlivci. O své hmotnosti i o jídlo odmítajících rituálech lžou. Podvádějí při vážení, rozkousané sousto nepolknou, ale vyplivnou. Jídlo schovají a posléze zahodí atd. K svému stavu bývají postižení zcela nekritičtí. Rizika si neuvědomují nebo spíše nechtějí uvědomovat.

Naznačená cesta vede k rozvratu metabolismu. Není-li úspěšně léčena, může mít tragické konce. Citujeme z odborného textu: "Bývá výrazně snížená sexuální aktivita, u dívek mizí menstruační krvácení. Může při ní dojít k celkovému rozvrácení hormonální rovnováhy. Postupně chřadnou všechny tkáně v organismu, atrofují především svaly. Projevuje se i na kvalitě vlasů, nehtů, kůže. Změny v těle ovlivňují složení krve a složení krve naopak působí na fyzickou a psychickou stránku…"
Poněkud častější než výše zmíněná choroba je u chlapců i mužů výrazněji zastoupená mentální bulimie.
zdroj:vitalita.cz

Může za anorexii máma a za bulimii táta?

10. dubna 2014 v 16:16 | Admin
Mentální anorexie je nejen touha po dokonalé postavě, ale spíš strach z dospívání. Ona, i její mladší sestra bulimie mají vážné následky. Říci "rodiče jsou vinni", je dost zjednodušující.

Traduje se, že mentální anorexií, tj. "duševním nechutenstvím", dospívající řeší své problémy s matkou. Naopak bulimií - nekontrolovanými záchvaty nadměrné konzumace potravy (žravostí) - bývají řešeny problémy ve vztahu k otci. V anamnéze (předchorobí) postižených tomu ledacos nasvědčuje. Leč složité souvislosti nelze příliš zjednodušovat.

Na stránkách Poradenského centra Výživa dětí probíhala anketa "Setkali jste se s poruchou příjmu potravy?" Mezi většinu respondentů patřily ženy (96 %) ve třech věkových kategoriích - mladší 18 let (43 %), 18-30 let (43 %) a nad 40 let (14 %). Téměř 66 % odpovídajících uvedlo, že nejsou se svojí postavou spokojení a polovina respondentů by dle svého mínění mohla být štíhlejší. 58 % respondentů má pocit, že poruchy příjmu potravy jsou problémem, o kterém se málo mluví a také se málo řeší, a více než polovina (65 %) respondentů se setkalo s člověkem, trpícím poruchami příjmu potravy.
zdroj.vitalita.cz

Poruchy příjmu potravy - Mentální Anorexie

7. dubna 2014 v 14:52 | Admin
Poruchy příjmu potravy jsou častým psychickým onemocněním zejména u mladých dívek. Jsou charakterizovány patologickým jídelním chováním a vnímáním vlastního těla. Patří sem zejména mentální anorexie, bulimie a záchvatové přejídání. Mnohdy se jednotlivé poruchy prolínají nebo střídají.

Mentální anorexie

Podkladem tohoto onemocnění je touha i snaha po štíhlosti. Může skončit až smrtí z podvýživy. Postižený jde za svým vysněným cílem hubenosti (podle něj štíhlosti) i za cenu sebepoškozování. Přitom není nepodstatný vliv genetické zátěže (předci otylé nebo naopak vyhublé konstituce), na což postižený nebere ohled.

Průběh anorexie

Postižený odmítá potravu, neustále zvyšuje nároky na vlastní fyzickou aktivitu, je podvyživený, vychrtlý a s metabolickým rozvratem končí v nemocnici na umělé výživě. Léčba je pak složitá a dlouholetá.

Příznaky anorexie

Sexuální aktivita klesá na minimum, ženy přestávají menstruovat, dochází k hormonální nerovnováze, postupně chřadnou všechny tkáně v organismu, mizí zejména svaly. Při anorexii dochází ke zhoršení kvality vlasů, nehtů a kůže, krevní obraz je výrazně zhoršený. Mohou se projevit stavy deprese, neurotismu a hysterie. Anorektici se stahují do sebe a nevyhledávají společnost.
zdroj:http://nemoci-a-lecba.zdrave.cz/

Na internetu se objevil nový fenomén - stránky pro anorexii.

6. února 2012 v 11:59 | ADMIN webu
Čtete správně, nejde o překlep! Co na takových stránkách je?
Pro-anorektické stránky (pro-anna pages) obsahují texty, v nichž se radí, jak lze dosahnout velké podváhy a udržet si ji. Také tu bývají fotografie dívek s anorexií, konkrétní návody a také chválu na to, jaký je to skvělý pocit být takhle hubená.

Z nemoci se zde dělá přednost, nový životní styl. Proč to tak je? Není snadné na otázku odpovědět, ale možná bychom mohli tento jev přirovnat k situaci, v níž například někdo nemá žádné peníze a místo aby se snažil nějak si je vydělat nebo byl naštvaný či smutný prostě řekne, že být chudý je dobré, protože peníze kazí charakter. Z nouze se udělá ctnost.

Psychologie zná pro tento způsob vyrovnávání se s problémem několik termínů, které můžeme společně pojmenovat slovem "obranné mechanismy". Nejprve je tu mechanismus "popření" - říkáme, že problém vlastně není žádným problémem, o nic nejde. Dále je tu mechanismus "ideologizace" - ten je složitější. Na něco (nebo někoho) se upneme a vytvoříme si ideál - řečeno s lehkou nadsázkou nový smysl života. Protkladem k těmto obranným mechanismům je "náhled" - uvědomujeme si svůj stav, to, že jsme nemocní a že je nutné vydat se cestou k uzdravení.

Pro-anorektické stánky jsou zcela bez náhledu a lidem, kteří mají v počátečním stádiu nemoci v hlavě zmatek, mohou velmi uškodit. Snad i pro to začíná platit celosvětová nepsaná dohoda o cenzuře takových stránek - vyhledávací servery je ze svých katalogů odstraňují.

Nakonec bych rád upozornil na nově vzniklé specializované stránky o anorexii a bulimii na adrese pppinfo.zde.cz - najdete zde články, kontakty na odbornou pomoc, diskuse, přehled knih, internetové odkazy a další potřebné informace a služby.

Autor: Jan Kulhánek

Mentální anorexie a poruchy přijímání potravy mívají hlubší kořeny.

26. listopadu 2011 v 23:30 | ADMIN webu
Anorexie má řadu příčin. Krátkodobé nechutenství se běžně projevuje při horečnatých onemocněních, kdy po doléčení odezní. Pokud se ale projevují příznaky úbytku na váze a chuť k jídlu je zachována, nebo je naopak zvýšená, může jít o souvislost hubnutí s vážnějším onemocněním, např. cukrovka, zvýšená činnost štítné žlázy, Addisonova nemoc, infekce HIV, rakovina, porucha vstřebávání potravy střevním traktem a jiné. Takové hubnutí je provázené dalšími symptomy podle druhu onemocnění. Tehdy je nezbytné urychleně zajistit odborná lékařská vyšetření. Nechutenství může ojediněle vyvolat rovněž užívání některých léků.


Mentální anorexie a poruchy přijímání potravy mívají hlubší kořeny. Často sahají do útlého dětství. Dítě je nucené přijímat stravu, přestože mu nechutná, nebo dojídat jídlo, ačkoliv je nasycené a poté trestáno. Příčina mentální anorexie tedy spočívá v psychice. Demonstruje vnitřní sebenenávist, odmítání sebe sama, extrémní strach, odpírání života. Významnou měrou se podílí podvědomé přesvědčení, že jedině štíhlý člověk je žádoucí a krásný pro druhé pohlaví, úspěšný v životě, jinak ztrácí na své hodnotě, což je vydatně podporováno reklamami a všeobecným současným trendem jak být tzv. "in". To je také jedním ze dvou hlavních důvodů, proč postihuje zvláště dospívající.

Nicméně výskyt mentální anorexie u této skupiny postižených má především stejně významné fyziologické příčiny. Puberta přináší organismu bouřlivé fyzické a psychické změny. Nastupují funkce pohlavních žláz v hormonální oblasti a v tvorbě pohlavních buněk. Pohlavní orgány dozrávají a zvětšují se, u dívek dochází k růstu prsů, rozvíjejí se druhotné znaky, výrazně se mění rozložení tuku v těle, nejviditelněji na stehnech a na bocích. Tvarování, zaoblování těla je u dívek rychlé, byť individuální a je podmíněné genetickými předpoklady.


V psychické oblasti provází pubertu větší zdůraznění samostatnosti, uvědomování si vlastní osobnosti, zvýrazňují se cílové složky života. Člověk je v tomto důležitém životním údobí zvýrazněnou měrou zranitelný. Často se těžce vyrovnává se strachem být dospělým a přijmout se takový, jaký je. Pakliže jsou změny provázející pohlavní dozrávání považovány dotyčným z neznalosti za přibývání na váze, případně dokonce za tloušťku, tento vjem navíc podporují rodiče a okolí, pak je spuštění příznaků a projevů anorexie bezmála zákonité.

Je-li však dodržován běžně pojímaný zdravý životní styl, zachovávány přiměřené stravovací návyky doplněné patřičným pohybem, postava ženy se kolem cca 20ti let znormalizuje podle vrozeného konstitučního typu.zdroj:http://www.anorekticka.cz

PRO-ANA

25. listopadu 2011 v 13:12 | ADMIN webu

Možná jste o tom nikdy neslyšeli, ale anorektičky mají stále početnější komunitu, PRO-ANA. Na hubnutí jsou nesmírně pyšné a vzájemně se podporují v dalším úbytku váhy. Svoji nemoc umějí dokonale skrývat: umazané misky od jídla, účtenky z obchodu s jídlem a hlavně důmyslné lži.


Psychické onemocnění. Převládá povětšinou u mladých žen a dívek (podle nejnovějších studi se rozčiřuje i mezi ženy středního věku). Jde o úmyslné odmítání potravy s poruchou vnímání vlastního těla. Jednou z hlavních příčin je u většiny, že jako vzor dnešní krásy se uvádí vychrtlé modelky.
Nemoc začíná ,,nevinným" hubnutím, kdy poškozená přestává jíst (jídlo si zapisuje a počítá kalorie), cvičí až několikrát denně (chodí běhat (i v noci), chodí to sprt center apod.) zvrací v častějším případě pije (až litry) projímadel dochází k nezvratným zdravotním problémům jako je pozastavení menstruace, zakrnění konečníku. Při konečných stupních se tkáˇtělu vlastní začíná odbourávat (buňky se sami požírají).

VAROVNÉ SIGNÁLY:
° dramatické zhubnutí za krátký čas
° nošení volného, černého oblečení
° vážení se několikrát denně
° nadměrné cvičení, počítání kalorií
° neobvyklé zvyky u jídla (malé kousky, schovávání)
° zhoršení kvality vlasů, řídnutí
° bolest hlavy, bledá pleť
° pocit méněcennosti

Anorektici často trpí zimotřivostí (studené ruce, nohy..). Označují se jako perfekcionisti. V pozdějším stádiu, už si neuvědomují svou váhu a stále si připadají tlustí.
Tato nemoc se nedá vyléčit, zůstává schovaná v nitru člověka a proces uzdravení je velmi dlouhý prvním úspěchem je normální požívání jakékoliv potravy. V MNOHA PŘÍPADECH VŠAK TATO NEMOC ZVANÁ MENTÁLNÍ ANOREXIE KONČÍ SMRTÍ!!



Na internetu lze najít snad všechno. Návod, jak upéct bábovku, jak vyplnit daňové přiznání i jak se stát mentální anorektičkou. Pro začátek je třeba přestat jíst. Jenže: lidé stejně jako ostatní živočichové mají výrazně vyvinutý pud sebezáchovy, a mají-li hlad a možnost se najíst, najedí se. Je třeba mozek a potažmo tělo přesvědčit, že hlad je jen výplodem fantazie. A také že se dá překonat. Pomáhají k tomu sugesce a říkanky. Veskrze všechny tvrdí, jak je tato základní lidská potřeba nechutná a jak je naopak vychrtlost přirozená, příjemná a krásná. Ani to není všechno. Je nutné ještě přesvědčit také okolí a především rodinu, že se nic neděje a že dotyčný hubne přirozeně...

Tajný spolek
Neděláme si legraci. Právě naopak. Nedávno odvysílala britská rozhlasová stanice BBC reportáž o existenci internetových stránek a chatů, na nichž si převážně dívky a mladé ženy vyměňují své zkušenosti s onemocněním, které se nazývá mentální anorexie. Jejich zkušenosti a postřehy se však netýkají toho, jak se s nemocí vypořádat a jak začít zase normálně a zdravě jíst, ale jak docílit co největší vychrtlosti či kam schovávat nesnědené jídlo, aby ho nikdo nenašel. Stránky není lehké najít a redaktoři se o nich dozvěděli díky rodičům, jejichž dcera byla pravidelnou účastnicí těchto chatů a později upadla důsledkem mentální anorexie do kómatu. Pustili jsme se do malého pátrání a zjistili, že skutečně existuje internetová komunita, takzvaná pro-ana (pro anorexii), jejíž stoupenci propagují odmítání potravy jako jeden ze způsobů plnohodnotného životního stylu, na který mají právo. Jedno z jejich hesel zní: "Vše pro anorexii."

Přízračný svět
Vynalézavosti se meze nekladou. Jedna z účastnic, která si říká Baby Thin, například popisuje, že balí jídlo do úsporných igelitových sáčků, ty pak zašívá do látky a balíčky posléze zašívá do sypku peřiny a polštáře. Dokud jídlo nezačne výrazně zapáchat, existuje malá šance, že ho rodiče najdou. Pod postel by je možná napadlo se podívat, kdyby měli podezření, že jejich dcera jídlo schovává, ale kdo by páral sypek peřiny? Další z účastnic komunity, Kate30 (že by třicítka znamenala, kolik kilogramů dívka váží?) skládá krátké básničky, v nichž opěvuje vychrtlost. Jedna by se dala přeložit přibližně takto: "Při chůzi se vznáším, létám, jsem ve stavu beztíže, k zemi mě nic nevíže. Jsem lehká jako pták, život bez tuku je fajn." Jiná z dívek se svěřuje, že dává spolužákovi ze školy peníze, aby za ni jedl obědy, další se sáhodlouze rozepisuje, kolik radosti jí přináší každý ztracený gram a jak se sama sobě čím dál víc líbí. Po chvíli pročítání příspěvků si člověk připadá jako v přízračném světě, kterému není schopen porozumět. Ne nadarmo odborníci přirovnávají mentální anorexii k drogové závislosti. "Mentální anorexie je nemoc," zdůrazňuje doktorka Marie Černá. "Není to rozmar, ale velmi závažné onemocnění. To je třeba si uvědomit. Laici, kteří o něm nic nevědí, jsou přesvědčení, že anorexie se dá léčit snadno. Nemocný prostě začne jíst. To je ale obrovský omyl, který vede k podcenění problému, což může mít za následek i smrt."

Nebezpečný kult
Rodiče nemocných dívek považují internetové stránky, na nichž se mentální anorektičky v nemoci podporují, za ilegální a snaží se docílit toho, aby byly zakázány. To je však podle odborníků na internetovou kriminalitu velmi složité, ne-li nemožné. Britský novinář Andrew Tyler tvrdí: "Zatímco zakázat propagaci fašismu či dětskou pornografii lze, protože toto jde přesně a jasně definovat, se stránkami propagujícími kult hubnutí je to mnohem těžší. Existují přece tisíce jiných stránek o hubnutí a dietách, lidé píší o dietách knihy, ženy i muži si vyměňují zkušenosti, jak jim která dieta pomohla. Určit hranici skoro nejde. Kdo řekne, že tohle je ještě únosné a tohle už ne? Pak by se dalo mluvit o cenzuře a cenzura jako taková je velmi zneužitelná." Rodiče z reportáže BBC by přesto rádi zákaz podobných stránek a vůbec celé komunity pro-ana prosadili. "Naše dcera leží v kómatu a není zdaleka jediná. Kdyby neměla v internetové komunitě tak silnou podporu, nemoc by určitě nepostupovala tak rychle."
Čtyřicetiletá podnikatelka Magda má podobný názor. Její patnáctiletá dcera přestala jíst spolu se svými třemi nejlepšími kamarádkami. Všechny chtěly zkusit kariéru modelky. Nejrychlejším způsobem, jak zhubnout, pro ně bylo přestat jíst. "Vymýšlely, jak nás ošálit," říká Magda. "Moje dcera, která měří sto sedmdesát pět centimetrů, skončila na jednotce intenzivní péče s pětatřiceti kilogramy. Ale je to také moje vina. Měla jsem si toho všimnout dřív. Dokud jsem nepoznala mentální anorexii z bezprostřední blízkosti, vůbec mě nenapadlo, jak strašlivě nebezpečná je. Moje dcera váží po půl roce léčení pořád jen čtyřicet dva kilogramy, vynechávají jí ledviny a trpí výpadky paměti. Nevíme, jestli se někdy vyléčí úplně, protože její tělo potravu odmítá."

Otevřené oči
Co se týče mentální anorexie a bulimie, statistiky jsou alarmující. Některou z poruch příjmu potravy trpí šest procent populace a čísla se pořád zvyšují. Třetinu tvoří chronické stavy, které se pravidelně opakují, pouhá třetina nemocných se úspěšně vyléčí. Šest až sedm procent případů končí smrtí. U nemocných existuje výrazné riziko vzniku psychických poruch (schizofrenie či endogenních depresí) a až dvěstěkrát vyšší riziko pokusu o sebevraždu. Dalšími důsledky choroby jsou nevratně poškozené vnitřní orgány. Podle lékařů nastává smrt po padesáti až sedmdesáti dnech přísného hladovění, ale vyhráno nemají ani ti, kteří léčbu úspěšně zvládnou, protože organismus je vyčerpaný a časem se může projevit selhání některého životně důležitého orgánu.

Mentální anorexie začíná nejčastěji v rozmezí 13 až 20 let, jen vzácně po čtyřicátém roce, ovšem v poslední době se stále častěji objevuje i u devítiletých holčiček. Na vzniku a rozvoji nemoci se podílí celá řada různých faktorů. Jen namátkou - genetické dispozice, stres, který vyústí v nezdravé jídelní návyky, jež mohou přerůst v úplné odmítání potravy či přejídání a následné zvracení, psychické problémy, nemoci, u nichž je nutná dieta, a v neposlední řadě pokus dát odmítáním jídla okolí najevo, že si dotyčného málo všímá. Mentální anorexie se často rozvíjí nenápadně. Jídelní postoje a chování nemocného se krok za krokem mění a gradují ve své nepřiměřenosti a extrémnosti.

Mentální anorexie nebo bulimie může postihnout i muže, avšak výskyt nemoci je u nich dvanáctkrát nižší než u žen. Mezi průvodní příznaky mentální anorexie patří výrazný úbytek váhy, vnímání sebe sama jako příliš tlustého, neustálý strach z přibývání na váze, přestože váha je výrazně nižší, než by být měla, rozsáhlá endokrinní porucha, která se u žen projevuje vynecháváním menstruace a u mužů ztrátou sexuálního zájmu a potence, dále dochází ke snížení krevního tlaku, zpomalení tepu a poklesu tělesné teploty, na obličeji a na těle se často objevuje jemné ochlupení, kůže začne být suchá a šedavá, vlasy jsou tenké, matné a vypadávají. Důležité je nemoc nepodcenit, čím dřív vyhledáte lékaře, tím větší máte šanci, že vy, vaše dítě nebo kamarádka budete patřit do té třetiny, která se uzdraví. Než se pustíte do některé diety, uvědomte si, že nejlepší jsou normální stravovací návyky a nepřejídání. A naučte se mít rády své vlastní tělo.



Jak poznáte, že vaše dítě propadlo anorexii?

25. listopadu 2011 v 12:54 | ADMIN webu




Možná jste o tom nikdy neslyšeli, ale anorektičky mají stále početnější komunitu, PRO-ANA. Na hubnutí jsou nesmírně pyšné a vzájemně se podporují v dalším úbytku váhy. Svoji nemoc umějí dokonale skrývat: umazané misky od jídla, účtenky z obchodu s jídlem a hlavně důmyslné lži.


Jak poznáte, že má vaše dítě problém?


Nikdy by vás nenapadlo, že vaše dcera by mohla být anorektička? Přijde vám sice nějaká hubenější, ale ráno přece zbude na stole prázdná miska ušpiněná od jídla a také často slyšíte: Jasně, jedla jsem venku. Jak tedy poznat, že vaše dítě lže a má ve skutečnosti velký problém?



Na samotném začátku je stejný spouštěč: touha po štíhlé postavě, snaha vyrovnat se dívkám z časopisů, šikana nebo posměch okolí. Ale protože některé dívky chtějí skvělou postavu hned, sáhnou po zdánlivě rychlejším a méně bolestném řešení.Začíná to přejídáním a ukájením chuti na jídlo, kterého se dívky zbavují projímadly či zvracením, nebo přestanou potravu přijímat úplně.


Nemohla jsem ji kontrolovat

Rodiče i několik let netuší, že se s jejich potomkem něco děje. Jako padesátiletá Jana u své anorektické dcery: "Hanka studovala střední školu a navštěvovala i různé kroužky. Nemohla jsem, a ani mě to vlastně nenapadlo, ji denně kontrolovat, zda jí, co a v kolik hodin. Když se večer vracela domů, byla po celém dni tak unavená, že večeři už nechtěla a šla si hned lehnout. To, že hubla, jsem přičítala náročnosti studií a pubertě."

Že si rodiče ze začátku často ničeho nevšimnou, potvrzuje i psychiatrička MUDr. Kamila Marholdová. Nemocní jsou podle ní ve skrývání svého problému velmi vynalézaví a stopy po sobě pečlivě odstraňují. Pokud se jedná např. o bulimii, potravy se zbavují nejen zvracením, ale i užitím projímadel (čímž si poškozují sliznici a tělo při dlouhodobém užívání nebude schopno samo stolici vyloučit) a vymluví se na střevní potíže.

Zašpiň talíř jídlem, jako že jsi jedla..

Lékařka rovněž upozorňuje na velké množství "pro ana" a "pro mia" blogů (internetových deníčků), na kterých si bulimií a anorexií postižení vyměňují rady, jak se vymluvit ze společné večeře, nebo která jídla se dají vyzvrátit co nejsnadněji. Vzájemně se tu podporují a motivují se k dalšímu hubnutí. Pro mladého člověka je tak obdiv okolí a podpora v tom, co dělá, potvrzením, že jde správnou cestou.

Obsah některých internetových deníčků může až nahánět husí kůži|: "Abych to shrnula, tak s ANOU bojuju tak 3-4 roky. Jen se nikdy neprojevila naplno, až v poslední době, kdy jsem se ze 77 kg dostala na 63. Mým prvním cílem je 56kg a dal 47kg..pak se uvidi:)," píše jedna z blogerek. Na stránkách pak zveřejňuje fotografie vyhublých těl s obdivnými popisky.

Koho porucha příjmu potravy postihuje?

Anorexie i bulimie postihuje nejčastěji dívky, ale výjimkou nejsou rozhodně ani chlapci, a to i v dospělosti. Na začátku je touha zvítězit nad nadbytečnými kily, získat obdiv kamarádů (rychle jsem zhubl/a a konečně vypadám dobře!), nebo snaha získat partnera, který o nás nejeví zájem. K vyvolání poruchy může vést i virové onemocnění, během kterého má pacient velký váhový úbytek, a tato rychlá metoda se mu natolik zalíbí, že se rozhodne v ní nadále pokračovat násilně.
Pacienti s těmito poruchami mají pocit, že s nadbytečnými kily nemají přátele, nejsou oblíbení a nejsou atraktivní a s novým štíhlejším tělem by šlo všechno lépe. S prohlubováním onemocnění přestávají vnímat sami sebe racionálně, a i v zrcadle se vidí silnější než ve skutečnosti. Váží se několikrát za den a nezřídka dochází i k trestání za přibraná deka, například několikahodinovým cvičením nebo poškozením jícnu ostrým předmětem.

Vždy vyhledejte odbornou pomoc!

Je třeba si uvědomit, že mentální anorexie i bulimie jsou velmi vážná onemocnění a čím déle jimi postižený trpí, tím delší a složitější je jeho léčba. Pokud u svého potomka podobný problém objevíte, nenechte se nikdy uchlácholit tvrzením, že se z toho dostane sám a tím, že má svůj stav pod kontrolou. Nezřídka je nutná léčba u psychiatra nebo v léčebně, a to i dlouhodobě.
Pokud zůstávají tyto nemoci neléčeny, navazují na ně další zdravotní problémy, jako je osteoporóza (řídnutí kostí), zácpy a průjmy, prasknutí či potrhání jícnu, poškození zubní skloviny, apod.

Zvítězit nad těmito poruchami však nebývá jednoduché. Je nutné překonat psychický blok a začít vnímat své tělo jinak a přijmout ho takové, jaké je. "Bude nutné se učit znovu jíst a nepřejídat se, přijímat jídlo po malých porcích a pravidelně a dbát na správný poměr živin. Nepřemýšlet o počtu kalorií, ze začátku doporučuji schovat osobní váhu, aby nás nenutila pořád ke kontrole," uvádí MUDr. Marholdová.

Při léčbě je od rodičů nebo partnera vyžadována velká dávka trpělivosti a empatie. Nikdy nedávejte nemocnému za vinu současný stav a nic mu nevyčítejte. Je nutné ho stále motivovat, podporovat a hovořit s ním o dané situaci - nevracejte se však k tomu, proč vznikla, ale hovořte o tom, jak ji budete dál řešit.

Běh na dlouhou trať

Cesta k uzdravení bude složitá a dlouhá, připravte sebe i rodinu na to, že může trvat i několik měsíců nebo let. Nemusí vždy končit úspěchem, jak potvrzuje i třiadvacetiletá Lenka: "Dva roky jsem se tajně doma přejídala, snědla jsem naprosto cokoliv, jen abych měla plný žaludek. Když jsem byla přejedená tak, že jsem se nemohla ani nadechnout, šla jsem všechno vyzvracet. Nafouknuté břicho za pár hodin splasklo, já už hlad neměla a pochvalovala jsem si, jak hubnu. Jednou mi na to máma přišla a musela jsem půl roku chodit na psychiatrii. Když už se zdálo, že jsem v pořádku, se se mnou rozešel přítel a já měla pocit, že je to kvůli mé postavě. A v tom kolotoči jsem byla znova a rok se v něm nezastavila. Teď chodím znovu na terapie."

Co by mě mělo varovat?

Máte-li nějaké podezření, sledujte chování vašeho dítěte:
  • nezájem o koníčky
  • vyhýbání se přátelům
  • neobvyklý zájem o váhu
  • nepravidelná menstruace u dívek
Pokud zpozorujete tyto změny v chování nebo vzhledu (jakoby šedá pleť, kruhy pod očima, vypadávání vlasů, zápach z úst apod.), nenechte nic náhodě a začněte tento problém řešit dřív, než vám a vašemu dítěti přeroste přes hlavu. Následky by mohly být doživotní.






Co jsou to pro-anorektické internetové stránky

3. března 2009 v 12:45 | ♥Naposledy.cz♥
Co jsou to pro-anorektické internetové stránky

Na internetu se objevil nový fenomén - stránky pro anorexii. Čtete správně, nejde o překlep! Co na takových stránkách je?

Pro-anorektické stránky (pro-anna pages) obsahují texty, v nichž se radí, jak lze dosahnout velké podváhy a udržet si ji. Také tu bývají fotografie dívek s anorexií, konkrétní návody a také chválu na to, jaký je to skvělý pocit být takhle hubená.

Z nemoci se zde dělá přednost, nový životní styl. Proč to tak je? Není snadné na otázku odpovědět, ale možná bychom mohli tento jev přirovnat k situaci, v níž například někdo nemá žádné peníze a místo aby se snažil nějak si je vydělat nebo byl naštvaný či smutný prostě řekne, že být chudý je dobré, protože peníze kazí charakter. Z nouze se udělá ctnost.

Psychologie zná pro tento způsob vyrovnávání se s problémem několik termínů, které můžeme společně pojmenovat slovem "obranné mechanismy". Nejprve je tu mechanismus "popření" - říkáme, že problém vlastně není žádným problémem, o nic nejde.

Dále je tu mechanismus "ideologizace" - ten je složitější. Na něco (nebo někoho) se upneme a vytvoříme si ideál - řečeno s lehkou nadsázkou nový smysl života. Protkladem k těmto obranným mechanismům je "náhled" - uvědomujeme si svůj stav, to, že jsme nemocní a že je nutné vydat se cestou k uzdravení.

Pro-anorektické stánky jsou zcela bez náhledu a lidem, kteří mají v počátečním stádiu nemoci v hlavě zmatek, mohou velmi uškodit. Snad i pro to začíná platit celosvětová nepsaná dohoda o cenzuře takových stránek - vyhledávací servery je ze svých katalogů odstraňují.

Nakonec bych rád upozornil na nově vzniklé specializované stránky o anorexii a bulimii na adrese pppinfo.zde.cz - najdete zde články, kontakty na odbornou pomoc, diskuse, přehled knih, internetové odkazy a další potřebné informace a služby.
Zdroj:Klik!

Poruchy příjmu potravy - léčba

3. března 2009 v 12:40 | ♥Naposledy.cz♥
Poruchy příjmu potravy - léčba

Tento článek volně navazuje na předchozí, zabývající se problematikou poruch příjmu potravy. Proto teď nebudu popisovat základní příznaky mentální anorexie či bulímie, ale přejdu rovnou k otázkám samotné terapie lidí, trpících těmito poruchami.Všude se píše, že poruchy příjmu potravy (dále jen PPP) jsou bio-psycho-sociálním onemocněním, to znamená, že nejde pouze o poruchu metabolizmu, individuálně psychickou či jen společensky podmíněnou. Od všeho něco.

Také pokud se v odborné literatuře píše o příčinách, přichází v úvahu takové jako problematická rodina, v níž dcera soupeří se svou matkou; týrání či dokonce zneužívání v dětství; strach z dospívání, z mateřství, z opouštění rodiny a mnoho dalších. Přestože někdo může mít takové zkušenosti a v dospívání se u něj projevily příznaky PPP, vůbec to neznamená, že totéž platí u někoho jiného, majícího podobné potíže s jídlem.

Zjednodušení problému na tělo, duši či společnost nebo pátrání po jedné příčině vzniku PPP je spíše matoucí a k pochopení a hlavně uzdravení nemocného to moc nepřispívá. PPP nejsou totiž jen odpovědí na nějaké životní trauma nebo pouze způsob řešení nějakých jiných problémů.

Terapie mentální anorexie a bulimie by měla sledovat tři cíle (jejich následující pořadí nic nevypovídá o tom, je-li některý z nich důležitější než jiný):

1. léčba dlouhodobé podvýživy a tělesných obtíží, způsobených opakovaným zvracením, zneužíváním projímadel apod.,
2. psychoterapie, která by nemocnému přinesla pochopení příčin jeho onemocnění a zejména pak úlohy, jakou v jeho současném životě onemocnění plní,
3. psychoterapie, zaměřená pragmaticky na změnu "špatných" jídelních návyků případně "špatného" životního stylu nemocného.

Jednotlivé body je nutné alespoň trochu rozvézt, vezměme to tedy popořádku. Při "léčbě těla" (tělesných obtíží) nejde pouze o záchranu tělesného zdraví, které je samozřejmě velmi důležité. Nemocné tělo má vliv také na náš duševní stav, asi nejvýraznější jsou deprese a silné pocity únavy a vlastní neschopnosti, které přicházejí jako doprovod dlouhodobé podvýživy, kterou většina anorektiček v jisté fázi svého onemocnění trpí.

Dalším doprovodným příznakem nemocného těla je zvýšena labilita - náladovost, předrážděnost, neadekvátní reakce na situace, které byly dříve zvládány v pohodě. Do třetice jsou tu poruchy spánku a soustředění. V těle dochází také k hormonálním poruchám, jejichž projevem je např. ztráta menstruace.

Jak je vidět, nerovnováha v organismu je sama o sobě příčinou mnoha obtíží, projevujících se v duševní rovině. Léčení těla samo o sobě ale nestačí. I když se podaří uzdravit tělo, bez uzdravení duše tělo opět po nějakém čase onemocní. Na začátku článku jsem psal, že hledání jedné příčiny vzniku PPP většinou nic nevyřeší. To ale neznamená, že bychom se neměli ptát, kde se tyto problémy vzaly, jaká je osobní historie takto nemocného člověka?

Nejde tu vůbec o hledání viníka - kdo nebo co za to může, ale o rozpletení uzlů osobních zkušeností, díky kterým se člověk dostane do takovéto situace. Vyplatí se při tomto dobrodružném a často i bolestném průzkumu soustředit se na vztahy s nejbližšími, na dětské zážitky, na rodinná pravidla, v nichž tento člověk vyrůstal... Jinou věcí je, proč je po rozhodnutí nemocného uzdravit se tak těžké anorexie či bulimie se opravdu zbavit.

Pak se můžeme ptát, jakou úlohu v současné době PPP v jeho životě plní, k čemu tyto způsoby chování a prožívání nemocný člověk nyní ve svém životě potřebuje? Zní to možná podivně, ale je to celkem jednoduché. Jako příklad uvedu situaci jedné dívky, která svou nemocí vyvolala takové obavy rodičů o její život, že se i přes velké neshody v manželství dokázali po dlouhé době shodnout a všichni začali vystupovat jako jedna rodina.

To byla ovšem pro ni samotnou past, protože dokud si toto plně neuvědomila, byla ve své nemoci uvězněna strachem, že pokud se uzdraví, bude zase vše při starém a rodiče se nakonec rozejdou. Toto pochopení umožnilo všem hledat jiný, zdravější způsob jak situaci řešit.

A konečně je tu třetí cíl terapie - změna stravovacích návyků či životního stylu nemocného. Mentální anorexie i bulimie je v podstatě formou závislosti, v níž drogou je zvládání redukce hmotnosti či záchvaty přejídání. Jednou z věcí, která nemocného v jeho závislosti udržuje, je samotné ne-mocné chování, ne-mocný způsob zacházení s jídlem a s vlastním tělem.

Do této chvíle jsme mluvili o psychoterapii "zevnitř", závislost proti ní však staví velkou úzkost ze změny (zvýšení váhy, nemožnost zvracet atd.) a proto je třeba pomoci i "zvenčí" - nácvikem změny jídelního režimu, zmapováním situací, v nichž se obtíže zhoršují (zvyšuje se nechutenství případně strach z tloušťky nebo se spouští záchvat přejídání). K tomu existuje řada úspěšných technik s nimiž umí odborníci pracovat.

Při terapii je důležité:

1. podporovat zodpovědnost nemocného za vlastní osobu, jeho aktivní přístup a motivaci ke změně,
2. dávat nemocnému informace, související s jeho onemocněním,
3. vycházet z nynější situace nemocného,
4. poskytovat nemocnému podporu při náročných změnách, kterými při uzdravování prochází

Terapii, kterou zde popisuji, nelze zaškatulkovat do jednoho terapeutického směru. Je to vlastně takový výběr přístupu a technik, které se při léčbě PPP osvědčily, přičemž je třeba brát ohled na individuální potřeby nemocného. Tento článek je nahlédnutím do dílny psychoterapeuta a všem těm, kteří mají pocit, že s jejich situací nelze nic dělat, by mohl dát naději, že možností je více a nikdy není pozdě.
Zdroj:Klikni!

Jak se uzdravit z bulimie

3. března 2009 v 12:38 | ♥Naposledy.cz♥
Jak se uzdravit z bulimie

Cesta k úzdravě není snadná. Někomu trvá měsíc, někomu půl roku a někdo na ní stráví i několik let. Důležité je, že jste na cestu vůbec vykročili. Každý z nás je jedinečný, každý má jinou povahu i jinou postavu. Pochopit naši individualitu je základem úspěchu.

Své uzdravení si stanovte jako svou nejvyšší prioritu.Někteří lidé mají s vyléčením méně potíží než druzí, ale u nikoho to není proces s okamžitým výsledkem. Léčení se z tak komplexní poruchy, jakou je bulimie, je řetězem složeným z drobných úspěchů a neúspěchů.

Je to nesmírně těžký úkol, který by neměl být brán na lehkou váhu. Rozhodnutí se "přestat" neznamená, že od zítřka budete uzdraveni, ale jde o to dělat pro uzdravení právě teď přesně to, co je třeba. Každý malý krůček bude odměněn pocitem radosti, sebedůvěry a pozitivními myšlenkami.

Vezměte si peníze, pěkně se oblečte a zajděte si do obchodu koupit deníček. Nazvěte ho Můj zázračný záznamník. Zapisujte si do něj, malujte, kreslete, skládejte básničky. Můžete se řídit mými radami, nebo to dělejte po svém. Zapisujte si cokoli, co vám pomůže nemyslet chvíli na jídlo. Nezavrhujte to hned od začátku. Až se deníček stane vaším důvěrným přítelem, prostudujte si následující řádky.

Začněte tím, že napíšete příběh svého života. Se zaměřením na momenty, které jsou, nebo mohou být spojeny s vaší bulimií. Kdy jste si např. poprvé uvědomili své tělo? Jaké pocity jste tenkrát měli? Kdy vaše nemoc začala? Jak se projevovala?

Přemýšlejte detailně o všem, co vás při psaní napadne, abyste více poznali sami sebe a pochopili, v čem vám bulimie pomáhala a co vám popřípadě nahrazovala. Je ve vaší rodině ještě někdo další, kdo má nějaké problémy s váhou a jídlem nebo problémy spojené s depresemi, alkoholismem nebo je či se cítí být vyloučen ze společnosti? Proč se snažíte o vyléčení?

Dokážete přijmout skutečnost, že vaše onemocnění je reakcí na negativní prožitky a emoční zranění? Toto cvičení vám může vrátit se nazpět do nedávné minulosti, tam, kam až sahá vaše paměť. Vše záleží na tom, jak se během léčby sblížíte s vaším vnitřním já. Neustále se ke svým zápiskům vracejte, pročítejte je znovu a znovu. Nechte se překvapit objevy, které vám vytanou na mysli.

Proč s psaním deníku vůbec začínat? Spoustě lidí dělá potíž vyjadřovat své soukromé pocity a myšlenky nahlas. Psaní deníku je nejbezpečnější cestou, jak se o své vnitřní bolesti podělit "s někým jiným", se svým důvěrným záznamníkem. Vytvoříte si tak poměrně intimní vztah, který vás podnítí ke studiu vašich pocitů a vybudování si pravdivého vztahu k sobě samému. Deník se stane kamarádem, který na vás bude mít vždy čas a kdykoli bude připraven naslouchat vašemu srdci.

Vaše myšlenky

Ať si myslíte o své nemoci cokoli, měli byste přijmout základní fakt. Největší problém tkví v tom, že jste v minulosti věnovali příliš pozornosti tomu, jak vypadáte. Navíc už proto, že žijeme ve společnosti, která od rána do večera popisuje tisíce diet a způsobů, jak zůstat štíhlý a krásný, prostě jste nějakou z diet jednoho dne vyzkoušeli. Nastal bludný kolotoč - diety, diety a zase diety.

Stovky diet, které k ničemu nevedly. Nebo spíše vedly. K poruše příjmu potravy se jménem bulimie. Vyléčení se z bulimie vám poskytne příležitost stát se dostatečně silnými, abyste se mohli zbavit pocitu tlaku kultury, médií a společnosti, v níž je štíhlost považována za krásnou a důležitou, v níž je nejen podporována, ale i vyžadována.

Umožní vám to nový pohled na lidi kolem vás, budete sami sebe i druhé posuzovat nikoli podle toho, jak kdo vypadá a kolik váží. Naučíte se na mnohé situace reagovat jinými, novými způsoby, které vám budou dodávat pocit sebedůvěry a sebeúcty. Je důležité, abyste si uvědomili, že pokud se máte definitivně zbavit všech problémů s jídlem, kterými se bulimie projevuje, musíte zásadně změnit náhled, jenž věnujete významu tělesné hmotnosti a tvaru postavy.

Co můžete udělat s vlivem společnosti, médií a kultury

Všímejte si, jak televize porovnává lidi podle hmotnosti, a takové pořady jednoduše vypínejte (soutěže Miss, módní přehlídky apod.).
Zkuste vytrhat z jakéhokoli časopisu všechny fotografie superštíhlých modelek a žen. Kolik fotografií tam zůstalo?

Respektujte lidi bez ohledu na to, jak vypadají.
Netolerujte negativní, kritické poznámky, které ostatní říkají o hmotnosti kohokoli jiného.
Nekupujte časopisy, které prosazují a podporují hubnutí.
Přijměte svou individualitu, své vlastní názory a vnitřní já.

Chvalte se za maličkosti, za úsměv věnovaný manželovi či příteli nebo svému obrazu v zrcadle, za příjemnou procházku, za chvilku oddechu, nově nalakované nehty, za lázeň s příjemnou vůní, nový parfém…

To, jakým způsobem nahlížíte na svou vlastní postavu a váhu, automaticky odpovídá tomu, jak sami sebe v konkrétním okamžiku vidíte. Zda se cítíte hubení či silní, zda vidíte skutečné či imaginární faldy na břiše, zda se ručička na váze posunula o 2 dkg, nebo snad o 1 nebo 2 kg.

Jakmile zahlédnete stoupat ručičku na váze, okamžitě propadáte depresím a pocitům frustrace z toho, jak jste neschopní, nemožní a nepřitažliví. Obézní! Nelíbíte se sami sobě, jak byste se mohli líbit ostatním, že ano? Abyste se z bulimie opravdu vyléčili, musíte změnit své stravovací návyky. S tím jde ovšem ruku v ruce, že budete muset změnit i nezdravý pohled na váhu a tvar postavy.

Zkuste si např. připravit seznam vlastností, kterých si vážíte u ostatních. Vyberte ze svého okolí, dejme tomu, deset osob, které jsou vám nejbližší. Může to být manžel, přítel, maminka, bratr nebo kamarádka. Co na nich nejvíce oceňujete? Pravděpodobně napíšete mnoho různých vlastností, mezi nimiž bude např. spolehlivost, čestnost, pracovitost, smysl pro pořádek, pohodový náhled na svět, pečlivost apod.

Pak si tento seznam v klidu několikrát po sobě přečtěte. Napsali jste nějakou poznámku o tom, jak ta či ona konkrétní osoba vypadá? Zamyslete se nad tím. Rovněž vypracujte charakteristiku sebe samých. Napsali jste něco o váze? A proč píšete o váze u sebe, a ne u druhých? Proč sebe samu/samého popisujete podle jiných měřítek?

Zaznamenávejte si své vlastní reakce na to, jak se vnímáte a vidíte a usilujte o hledání jiných zorných úhlů. Klasickým příkladem je sklenice do poloviny naplněná limonádou. Pesimista ji vidí poloprázdnou, optimista poloplnou. To jsou zorné úhly.

Časem zjistíte, že při hodnocení situací, v nichž se ocitáte, si postupně stále méně uvědomujete svou hmotnost. Buďte se sebou trpěliví, změna naučených zlozvyků, reakcí a chování zabere nějaký čas.

Tělo každého z nás má předem dané rozmezí hmotnosti zhruba 5 kg, při nichž je nejzdravější a při nichž funguje nejlépe. Tato stanovená hranice může být ovlivněna způsobem stravování, dědičností, věkem, zdravotním stavem i množstvím tělesné zátěže. Obecně řečeno, tělo každého z nás má svou určitou hmotnost, kterou mít potřebuje.

Naše tělo bojuje "jak o život", aby mělo minimálně tuto optimální hmotnost. Příliš malý přísun potravy je považován za hladovění, což způsobuje, že se sníží metabolismus a tělo svou "vnitřní činnost" zpomalí, aby si uchovalo co nejvíce kalorií. Na druhé straně, zvýšený přísun potravy je pro tělo znamením ke zrychlení metabolismu, aby se vyrovnalo s kaloriemi, které jsou nadbytečné. Naše tělo tedy funguje samo tak, aby nás udrželo ve zdravé, přirozené kondici.

Tato hmotnost může být vyšší či nižší, než bychom si možná přáli, ale je prostě taková, jakou tělo považuje za sobě potřebnou, zdravou a přirozenou. Dokud nehladovíte a nepřejídáte se, můžete jíst bez obav cokoli. Vaše hmotnost se nezmění. Vyzkoušejte si to. Vyjeďte si na pár dní do nějakého sanatoria nebo hotelu a poctivě dodržujte stravovací režim, který tam bude zaveden. Jakmile se vrátíte, zvažte se. Přibrali jste? Vždyť jste jedli minimálně třikrát denně, dokonce i teplou večeři, kterou jistě normálně nejíte!

Určitě si to vyzkoušejte, protože vlastní poznání je vždy silnější než to zprostředkované. Uvědomte si ale také, že hmotnost opravdu není od toho, abyste určovali, jaká má být, ale je vaše, abyste se s ní smířili a přijali ji.

Již několikrát jsem se zmínila o tom, že na počátku bulimie nestojí jen problém s jídlem. Jde o soubor mnoha problematických postojů, které vás trápí. I ty byste se měli pokusit změnit a přehodnotit. Lidé s poruchou příjmu potravy jsou plni negativních myšlenek, které umocňují jejich sebepoškozující návyky.

Tohle věčné vnitřní navádění probíhá v jejich myslích od rána do večera, stále dokola jim přehrává stejné destruktivní kazety a způsobuje, že je vlastně nemožné slyšet cokoli pozitivního. Přejídání se a zvracení je jeden ze způsobů, jak tento neúnavný, sebezničující hlas utišit, i když třeba jen na pár minut. Zkuste změnit své myšlení!

Za dobu své profesionální praxe jsem poznala stovky dívek, trpících některou z forem poruch příjmu potravy. Všechny bez rozdílu byly nesmírně pečlivé, milé, slušné a perfekcionistické. Jsem si stoprocentně jista, že perfekcionismus v sobě mají všichni, kdo onemocněli bulimií. Chtějí být dokonalí, skvělí, bezchybní.

Očekávají od sebe příliš mnoho. Během svého života si (vědomě i nevědomě) vytvořili jakási pravidla pro to, jací by chtěli a měli být. Nesmí se nikdy na nikoho zlobit, musí se stále usmívat, neodporovat, vždy každému vyhovět, nehádat se apod. Velmi přísně se kontrolují, a pokud se někdy zachovají jinak, jsou z toho neskutečně nešťastní. Cítí se velmi provinile a kriticky vůči sobě samým, protože se nedokázali ovládnout, což se jim nikdy nesmí stát. Tento neúměrně tvrdý postoj spolu s jídelními problémy pak o to víc zhoršuje mínění o sobě samých.

Není lehké změnit tvrdý způsob sebehodnocení a kladení nerealistických požadavků, které jste si stanovili, ale za pokus to stojí. Stanovování nadsazených cílů a porovnávání sebe sama s druhými vás staví před vlastní tvrdou kritiku. Člověk se sám sobě odcizuje a uvnitř se začíná cítit prázdný a osamělý. A právě tato prázdnota tvoří jádro problému zvaného bulimie. Je to neoblomná fixní myšlenka, která má vyplnit vnitřní prázdnotu.

Vzpomínáte si, jak jsem ve svém příběhu používala dva hlasy? Své vnitřní já a bulimii. A jak jsem stále nevěděla, co jsem vlastně říkala a cítila já a co říkala bulimie? To je ono. Nácvik a studium sebedůvěry jsou pro vyléčení velmi důležité. Sebepoznáním se můžete vnitřně naplnit zdravou sebeláskou. Ano, normální lidé mají rádi sami sebe a také si sami sebe dokážou vážit. I vy máte svoji důstojnost, jste zdrojem originálních citů, které v sobě ukrýváte, jste kreativní, chytří … jste jedinečným člověkem!

Je potřeba si vybudovat silný vztah k bytostnému já, které je založeno na přesvědčení, že si zasloužíte žít spokojený a šťastný život. Sebedůvěra není něco, co se stane samo, mávnutím kouzelného proutku. Je to něco, na čem se musí pracovat a co je třeba trénovat. Poznejte sami sebe. Naučte se naslouchat vašemu vnitřnímu hlasu. Buďte sami sobě přítelem.

Tato proměna musí proběhnout na velmi intimní, vnitřní úrovni. Soustředění se na vnější změnu, stejně jako na vnější obviňování je marné. Přehnaná nezdravá štíhlost vás neučiní ani spokojenějšími, ani nezlepší váš život. Když se naučíte rozeznávat své vnitřní bohatství, vaše hmotnost pak už bude nepodstatná.

Zdroj:Klik!

PPP- poruchy příjmu potravy

3. března 2009 v 12:35 | ♥Naposledy.cz♥
Poruchy příjmu potravy - mentální anorexie, mentální bulimie a orthorexie


Onemocnění z této skupiny jsou zrádná tím, že začínají nenápadně a bez jakéhokoliv varování. Řeč je o poruchách příjmu potravy. Jedná se o choroby, které trápí mnohé dospívající a mohou způsobit závažné zdravotní problémy. Za zajímavost stojí, že se netýkají pouze žen, ale také mužů v poměru 10:1.




Historie

Někteří odborníci zařazují poruchy příjmu potravy mezi civilizační choroby, ale příznaky těchto onemocnění byly popsány již Hippokratem v 5. století před naším letopočtem. Jejich největší výskyt je spojován s druhou polovinou 20. století. V 70. letech to byla převážně mentální anorexie, od konce 80. let výrazně narostl výskyt mentální bulimie především u dospívajících dívek a mladých žen.

Nejčastější období vzniku poruch příjmu potravy

Nejrizikovějším obdobím, kdy se mohou projevit příznaky související s nechutenstvím a odmítáním stravy, je období dospívání. Podle posledních údajů se dokonce věk dětí a dospívajících trpících těmito chorobami snižuje.

Příčiny poruch příjmu potravy

Samotné příčiny neznáme, ale pozorujeme řadu faktorů, které jejich vznik usnadňují.

Individuální faktory

V období dospívání dochází v organizmu k náhlým změnám jak tělesným, tak psychickým. Dívkám se začíná měnit postava, zaoblují se boky, rostou prsa, zesilují stehna a zadeček. Tento fakt některé dívky nedokáží akceptovat. Ze zkušeností z Poradenského centra víme, že dívky často nedokáží svoji postavu objektivně zhodnotit a nemají správnou představu o tom, jaká by měla být jejich optimální tělesná hmotnost. Často jsou také stresované z posměšků svých vrstevníků na jejich "nový" tělesný vzhled.

Rodinné faktory

Někteří rodiče promítají do svých dětí svá nenaplněná přání. Obzvláště matky, které měly vždy problémy se svou postavou a celý život se stravovaly podle nejrůznějších neodborných dietních režimů, kladou na své dcery ty nejvyšší požadavky. Někdy stačí jediné slovo k tomu, aby se dívky začaly stravovat tak, že u nich mohou časem nastat závažné zdravotní problémy a závažná onemocnění. Rodiče někdy také nedokáží v době intenzivního dospívání najít se svým potomkem společnou řeč. Rizikové jsou i rodiny, kde již jeden člen poruchu příjmu potravy má.

Sociokulturní faktory

Nejčastěji vznikají poruchy příjmu potravy ve společnostech zaměřených na úspěch, výkon a sebeovládání. Pro tento životní styl je charakteristická péče o vzhled a štíhlost je spojená s mládím, atraktivitou a úspěchem. Nemalou roli hrají také média, která neustále zdůrazňují ideál ženské krásy reprezentovaný v mnohých případech přehnaně hubenou postavou. Reklamní kampaně na přípravky, které zaručují zeštíhlení problémových partií těla bez jakékoliv námahy, najdeme denně nejen v časopisech, ale i televizních reklamách či na internetu. Není divu, že se již malé holčičky snaží napodobit to, co vidí kolem sebe.

Mentální anorexie

Toto psychické onemocnění spočívá v odmítání stravy a zkreslené negativní představě o svém těle. Faktorů, které mohou ovlivnit vznik tohoto onemocnění, je celá řada. Jak už bylo výše řečeno, někdy stačí utrousit nevhodnou poznámku a dítě si ji okamžitě uloží do svého podvědomí a začne reagovat po svém.

Pokud je nemoc v počátcích, děti a dospívající (převážně dívky) začínají zprvu přehnaně sledovat svoji postavu, vidí se jako tlusté a nemotorné. Každodenní vážení je motivuje k tomu, aby přestávali jíst a snižovali svou hmotnost. Kolik by však měli optimálně ve svém věku vážit buď vůbec neví, nebo jsou přesvědčení, že informace od odborníků jsou mylné. Nastává období, kdy se snaží omezit příjem některých potravin.

Zprvu těch, které se postiženým jeví jako příliš kalorické, později omezují i všechny ostatní potraviny ve snaze snížit svůj denní energetický příjem na naprosté minimum. V nejtěžších stádiích přestávají přijímat i tekutiny, protože se mylně domnívají, že se i po nich tloustne. Proces hubnutí doprovází také přehnaná pohybová aktivita.

Své chování sami před sebou odůvodňují tím, že se nemohou normálně stravovat, protože po jídle je jim těžko, a tím vytlačují z podvědomí skutečné přání zhubnout.
První příznaky onemocnění jsou nenápadné, dospívající se naučí používat takové techniky, které rodiče ubezpečí o tom, že je vše v pořádku. Pokud ale problém trvá delší dobu, začínají hubnout a přestávají jíst i při společném stravování. Často dochází ke změnám nálad, zhoršuje se kvalita vlasů a pleti a rodiče mají podezření, že není vše v pořádku. To již ale nemoc propuká v plné síle.

Mentální bulimie


Pacienti trpící mentální bulimií se odlišují od nemocných s mentální anorexií tím, že jedí a nebývají extrémně vyhublí. Obě psychická onemocnění mají však některé společné symptomy, zejména postoj ke své tělesné hmotnosti a tvaru postavy.

Mezi nejvíce postižené mentální bulimií patří dívky kolem 16. až 17. roku. Potřeba jíst je u pacientů tak velká, že dokáží naráz zkonzumovat až 20 000 kJ! To je množství jídla, které většinou nedokáže sníst ani dospělý muž během celého dne. Později se ale dostaví pocit viny a někdy snaha zbavit se snědeného jídla dobrovolně vyvolaným zvracením.

Nemocní také často používají diuretika a projímadla, které jim mají pomoci zbavit se nadměrných kilogramů. Opakované zvracení a užívání projímadel může narušit rovnováhu tekutin a minerálních látek v těle.

Orthorexie

Lidé trpící orthorexií - chorobnou posedlostí zdravým jídlem - často netuší, že jsou postiženi tímto onemocněním nového věku. Toto onemocnění se odlišuje od prvních dvou zmíněných tím, že takto postižení lidé se stravují relativně normálně ve smyslu energetického příjmu. Jejich touha po zdravém způsobu stravování je ale přímo chorobná
.
Na počátku je snaha udělat něco pro své zdraví, sledování a dodržování trendů zdravé výživy nevyjímaje. U některých lidí se ale touha po zdravém stravování stává chorobnou posedlostí. Celé dny se zajímají jen o to, co jedí - odkud potraviny pocházejí, co přesně obsahují, jaká je jejich výživová hodnota, co v jejich těle způsobí spolknutí jednoho sousta atp.

Řada takových lidí začne preferovat potraviny výhradně od jednoho výrobce, odmítají geneticky modifikované potraviny, pečlivě zjišťují množství a složení každého výrobku, sledují obsah "éček", milují bio potraviny. Ačkoliv jim jejich posedlost zdravě žít a stravovat se komplikuje život, sami nevidí na svém chování nic špatného.

Tato porucha nepatří do mezinárodní klasifikace nemocí, ale vědci tento jev již poměrně přesně popsali a opakovaně jsou o něm publikovány vědecké články. Může nejspíše předcházet některé závažnější poruše příjmu potravy.

Zdravotní důsledky poruch příjmu potravy


Vlivem dlouhotrvajícího hladovění dochází v organizmu k deficitu všech základních látek. To může mít za následek zastavení růstu i celkového vývoje dítěte. Postupem času dochází k selhání důležitých funkcí v organizmu. V nejhorším případě může stav dlouhotrvajícího nedostatku energie a živin způsobit smrt.

Nedostatek bílkovin způsobuje zpomalení růstu a tělesného vývoje u dětí, snížení obranyschopnosti organizmu, poruchy funkce důležitých orgánů a žláz z vnitřní sekrecí i porušení nervového systému.

Při nedostatku tuků chybí tělu vitaminy rozpustné v tucích a esenciální mastné kyseliny. Tuky patří také mezi důležitý zdroj energie. Při jejich nedostatku může dojít k poruchám v centrální nervové soustavě a snižuje se schopnost soustředění, učení, ale i vidění.

Při nedostatečném příjmu tuků v době dospívání může docházet u děvčat k poruchám či úplnému vymizení menstruace. Vlivem nedostatečného "obalení" vnitřních orgánů tukovou tkání může docházet k jejich mechanickému poškození.

Také sacharidy jsou pro tělo nepostradatelné. Jedině bílý rafinovaný cukr, který nedodává organizmu žádné důležité živiny, je v těle nahraditelný, a proto jeho nedostatek ve stravě život dítěte nijak závažně neohrozí. Ostatní sacharidové potraviny jsou však v jídelníčku dítěte nezbytné a patří mezi hlavní dodavatele energie, minerálních látek, vitaminů a vlákniny.

Pokud tyto potraviny dítě ze svého jídelníčku vyloučí, mohou se dostavit v důsledku nedostatečného množství vlákniny problémy s vyprazdňováním, špatná činnost střev, větší ohrožení infekčními nemocemi aj. Nedostatek energie, kterou sacharidy dodávají, může mít za následek oslabení organizmu, malátnost, vyčerpanost a únavu.

Vitaminy a minerální látky sice nedodávají tělu žádnou energii, přesto jsou nezbytně nutné pro celou řadu tělesných pochodů. Tělo si je neumí vytvořit samo, a proto musí být přijímány stravou.

Dlouhodobý nedostatek vitaminů v těle může vyvolat řadu závažných problémů, jako například špatné hojení ran, zpomalení růstu, zvýšený výskyt infekčních onemocnění, porušení metabolických pochodů v těle, špatnou mineralizaci kostí a zubů, či zhoršit činnost srdečního svalu a způsobit výkyvy krevního tlaku atd.

Léčba poruch příjmu potravy

Ve většině případů mentální anorexie a bulimie je nutné pacienty hospitalizovat na psychiatrickém oddělení.

Doba hospitalizace bývá podle zdravotního stavu pacienta 2-3 měsíce. Kromě zlepšení zdravotního stavu je terapie zaměřena na změnu patologických vzorců ve vztahu ke stravování, na postoj k vlastnímu tělu, změnu způsobu myšlení atp. V počátku komunikuje lékař s rodiči a individuálně s pacientem, v konečné fázi se pracuje s celou rodinou společně.

Dietní péče

Základy dietní léčby jsou stejné jak pro pacienty hospitalizované, tak pro ambulantní léčbu. Úkolem je dosáhnout a udržet normální stav výživy u dospělých a normální tělesný růst u dětí, zavést normální jídelní chování, podporovat normální postoj k jídlu, vytvořit reakce na podněty hladu a nasycení, působit pozitivně jak na pacienta, tak jeho rodinu a snažit se mít nemocného stále pod dohledem i po propuštění z nemocnice.

Jak se správně stravovat

Z hlediska zdravé výživy je nutné, aby byly v jídelníčku zastoupeny všechny základní živiny - bílkoviny (z 15 %), tuky (z 30-40 %), sacharidy (z 55 %), vitaminy a minerální látky. Také pravidelnost hraje ve zdravém jídelníčku důležitou roli.

Děti by měly jíst 5-6x za den v rozmezí 2,5-3 hodin. Organizmus energii odčerpává průběžně dle svých potřeb a nepotřebuje si vytvářet zásoby.

To je jedním z bodů v prevenci vzniku obezity. V případě hladovění tělo ukládá energii do tukových zásob, které využívá v době nedostatku. To může vést paradoxně k tloustnutí. Tuto skutečnost většina dívek neví, nebo ji odmítá přijmout a omezuje počet jídel za den v domnění, že budou štíhlé.

Anketa

Na internetových stránkách Poradenského centra Výživa dětí probíhala v průběhu měsíce srpna anketa na téma "Setkali jste se s poruchou příjmu potravy?".

Mezi většinu respondentů patřily ženy (96 %) ve třech věkových kategoriích - mladší 18 let (43 %), 18-30 let (43 %) a nad 40 let (14 %). Téměř 66 % odpovídajících uvedlo, že nejsou se svojí postavou spokojení a polovina respondentů by dle svého mínění mohla být štíhlejší.


58 % respondentů má pocit, že poruchy příjmu potravy jsou problémem, o kterém se málo mluví a také se málo řeší, a více než polovina (65 %) respondentů se setkalo s člověkem, trpícím poruchami příjmu potravy.

Praxe Poradenského centra Výživa dětí



Stále častěji přichází do on-line poradny Poradenského centra Výživa dětí dotazy, které posílají dívky ve věku mezi 10. a 14. rokem. Dívky nejčastěji řeší svoji postavu, často si připadají tlusté, nemotorné a oškliví se samy sobě. Pokud uvedou, jak vypadá jejich stravovací režim během dne, je zkušenému odborníkovi na výživu většinou hned jasné, že zdravotní stav těchto dívek je ohrožen.

To potvrdí i posouzení jejich tělesné hmotnosti podle percentilového grafu BMI (index tělesné hmotnosti, tělesná hmotnost k výšce v závislosti na věku dítěte), který často prokáže, že tělesná hmotnost dívek je buď optimální, nebo v těch horších případech se u dívek prokáže nižší tělesná hmotnost či dokonce podvýživa.

Je velmi obtížné odpovídat těmto dívkám na jejich dotazy prostřednictvím on-line odpovědí. S jejich rodiči nemáme spojení, takže je velmi důležité, jak nutriční terapeutka na dítě zapůsobí psychologicky a pozvolnou a nenásilnou formou ho dokáže přesvědčit, že jeho stravovací režim neodpovídá zásadám zdravé výživy.

V některých případech se opravdu povede děti přesvědčit o tom, že zvyšování jeho tělesné hmotnosti je přirozené a patří k přirozeným fyziologickým změnám, které provází dítě v období puberty. Pokud děvčata reagují a odpoví znovu, přehodnotí své minulé myšlení a změní pohled na svou postavu, jsme velmi potěšeni tím, že naše práce přináší ovoce.

Podle Českého statistického úřadu trpí onemocněním poruch příjmu potravy v České republice 6 % dospívajících dívek a 0,6 % chlapců.

Prevence poruch příjmu potravy Abychom předešli poruchám ve stravování u s
vých potomků, je nesmírně důležitá prevence. Prvním, kdo by se měl zabývat zdravou výživu dětí, jsou jejich rodiče. Sledování stravovacího režimu dítěte by mělo být v období, kdy může hrozit reálné nebezpečí poruch příjmu potravy, na prvním místě.

Rodiče by měli reagovat již na sebemenší známky špatného jídelního režimu svého dítěte (např. vynechávání některých denních jídel, vyhazování svačin, odmítání jídel, přehnané cvičení, dlouhé setrvávání na toaletě, špatná nálada, nevrlost, postupné hubnutí a neprospívání, psychické problémy či konflikty s okolím).

Faktorů, které nám signalizují, že se z dítětem něco děje, je celá řada. Záleží pouze na rodičích, zda mají dostatek času na své dítě a postřehnou, že není vše v pořádku.

Pokud rodiče odhalí některý z výše jmenovaných příznaků, měli by se neprodleně obrátit na lékaře, ke kterému chodí jejich dítě na pravidelné preventivní prohlídky.

Tento lékař zná nejlépe zdravotní stav dítěte a dokáže posoudit, zda je vše v pořádku. V případě potřeby může dítěti provést náležitá vyšetření, které buď potvrdí, nebo vyloučí poruchu v jeho stravovacím režimu.

Nemalá je i úloha pedagogů, kteří tráví s dětmi většinu času ve škole. Ti znají také své svěřence jak po stránce fyzické, tak psychické. I oni by proto měli reagovat na známky neobvyklého chování dítěte a informovat rodiče. Čím dříve je dítě trpící poruchou příjmu potravy odhaleno, tím je větší pravděpodobnost úspěchu.

Závěr


"Jsi špekáček!" Tak začalo trápení čtrnáctileté dívky, které se narážky rodičů, sourozence a spolužáků dotkly natolik, že ze 48 kilogramů zhubla za velmi krátkou dobu na pouhých 28. Začala omezovat denní dávky jídel, následně některé potraviny zcela vyloučila, až se její denní jídelníček skládal z jedné sklenice vody a jablka. Hospitalizace ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole této dívce zachránila život. Aby takových dospívajících bylo co nejméně, je nutné, abychom nebyli k této problematice lhostejní.




Zdroj:Klik!
 
 

Reklama
Reklama