STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU



















*Život s poruchou osobnosti aneb Životopis Sandry
















Sandra o sobě: Pomáhat je mé poslání





A i tobě ráda pomůžu ,ano i tobě co teď čteš tyto moje věty.Jsem ametér Peer Konzultant,to je osoba která má zkušenost s duševním onemocněním a ráda pomohu i tobě nejen přez svůj životní příběh.Jsem tu i pro tebe a záleží mi na tobě i když tě zatím neznám.Někdy stačí mít si ským promluvit,a věř že já ti budu rozumět a možná zjistíme že jsem měla ten samí problém co máš ty.Stačí když se semnou spojíš,můžeme si spolu povídat tady na mém chatu:




Sandra není nyní v místnostiChat




A věř mi jento že už to tu čteš ,teď tady tyto moje řádky, znamená že jsi na dobré cestě,máš snahu a odvahu řešit svojí situaci a to je moc dobře a já tě za to obdivuji,protože jiný zatím tuhle tvou odvahu ježtě nenašly.A až se posuneš tak daleko jako já, a jde to věř mi,třeba i ty budeš chtít být Peer konzultant, ať užamatér nebo profík a pomáhat dál druhým.Tak mi napiš a věř že všechno bude zase dobré,ničeho se neboj,protože už nejsi sám/sama, ale máš mne:-)


S láskou tvá Sandra



Kdyby jste chtěly pomoci Sandře k lepšímu životu ,nebo podpořit tyto nezyskové stránky,tak budu ráda,ale nejedná se o žádnou sbírku.
Je to zcela dobrovolné.


IBAN : CZ68 30 30 0000001303050018
čú:1303050018/3030



A shledáte-ly tyto stránečky alespoň trochu užitečnými ,prosím pomožte o nich informovat ostaní pomocí vložení odkazu či obrázku který najdete klinutím na odkaz níže.Vložte jej na své strányky, profily atd..aby se pomoc dostala ke všem kteří jí hledají a potřebují.

Děkuji


Pokračuj rolováním dolů

*Akutní stresová reakce

Co jsou akutní a posttraumatické stresové reakce?Zjednodušeně lze říci, že ...

18. listopadu 2011 v 12:26 | ADMIN webu
Co jsou akutní a posttraumatické stresové reakce?


Zjednodušeně lze říci, že akutní a posttraumatické stresová reakce je "duševní otřes" po traumatizující události. Traumatizujícími událostmi jsou například:
  • prožitek, kdy člověk zažije těžké poranění nebo úmrtí osob jako přímý svědek nehody či jiné tragické události;
  • vážné ohrožení vlastního života nebo ohrožení či poškození tělesné integrity;
  • vážné ohrožení života nebo poškození zdraví blízkých osob, příbuzných či přátel;
  • náhlé zničení vlastního obydlí;
  • prožitek intenzivního strachu, bezmoci či extrémního odporu ve vypjatých situacích (omezení či ztráta svobody, uvěznění, mučení apod.).

"Duševní otřes" je při traumatizujících událostech normální lidskou reakcí na nenormální situaci. Traumatizující událost vyvolá téměř v každém v době ohrožení tíseň a výraznou stresovou reakci.


Stres prožíváme na čtyřech úrovních, které se vzájemně ovlivňují:


I. v poznávacích procesech (především v myšlení)
  • zkreslené vnímání
  • zmatenost
  • problémy se soustředěním
  • zhoršené rozhodovací schopnosti
  • pocity viny
  • neustálé zaobírání se stresovou událostí v myšlenkách
  • neschopnost porozumět svému chování a jeho důsledkům
  • myšlenky na sebevraždu, případně vraždu
  • psychóza (závažný duševní stav, kdy člověk není schopen jednat v souladu s okolnostmi, má změněný vztah k realitě, bývá spojena s poruchami myšlení - bludy a poruchami vnímání - halucinacemi)

II. v emocionálním prožívání
  • úzkost
  • podrážděnost
  • vztek
  • panika (často spojena s úzkostným prožíváním)
  • pocit bezmoci
  • deprese - mezi projevy deprese patří snížená chuť k jídlu, nedostatek energie, problémy se spánkem, pokles pohlavní touhy
  • strach, fobie
  • zármutek, hluboký smutek (často spojen ze ztrátou někoho, něčeho) - někdy bývá spojen se silnými pocity viny a může snižovat schopnost člověka fungovat
III. v chování
  • impulzivita
  • sklon k rizikovému chování
  • nadměrné přejídání
  • zneužívání alkoholu/drog
  • ustrašenost
  • kompenzace stresové situace např. prostřednictvím sexu, nadměrným nakupováním
  • nutkavé opakování určitých pohybů nebo jednání
  • poruchy spánku
  • únikové tendence
  • neshody v rodině
  • záchvaty pláče
  • přehnaná ostražitost (bdělost)
  • upřený, nevnímavý pohled (člověk je neustále "zahleděný mimo")
  • agresivita, násilné chování
  • vyhýbání se kontaktům s lidmi

IV. v těle
  • zrychlený/zpomalený puls
  • bolesti hlavy
  • zrychlené dýchání
  • svalové křeče
  • studený pot
  • únava až vyčerpání
  • zažívací potíže, nevolnost, zvracení
  • bolest na hrudi
  • změna nebo ztráta vědomí

Stresový stav může negativně ovlivňovat i naplňování duchovních potřeb člověka
  • vztek na Boha
  • přerušení kontaktů s komunitou věřících
  • přerušení vykonávání praktik, které jsou spojeny s duchovními potřebami

Psychické a tělesné příznaky vyvolané emocionálním otřesem obvykle po několika dnech odezní. V některých situacích a u některých jedinců mohou příznaky přetrvávat během jednoho až třech měsíců po prožité události, obvykle zcela odeznívají do půl roku. Extrémní zážitky ležící za hranicí obvyklých lidských zkušeností však mohou způsobit duševní trauma, které ovlivní další život a prožitky zasažené osoby. Lidé traumatizovaní v důsledku závažných extrémních zážitků jsou často vnitřně rozervaní, rozlišují například mezi životem "před" a životem "po" události, která změnila jejich život. Často prožívají existenční nejistotu a zpochybňují své dosavadní přesvědčení o "normálnosti", "pořádku" či "kontrole". V této situaci by neměli být ponecháni sami sobě. Jsou-li příznaky posttraumatické stresové reakce včas rozpoznány, může vhodná pomoc zabránit prohlubování obtíží.


Posttraumatická stresová porucha vzniká jako zpožděná a/nebo protrahovaná ("prodloužená") odezva na stresovou situaci neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která pravděpodobně u každého člověka vyvolá pronikavou tíseň. Příznaky začínají po traumatu, po nějaké době, která může trvat od několika týdnů do několika měsíců (ale jen zřídka víc než 6 měsíců).


Hlavními příznaky jsou:
  • opětovné prožívání traumatu:
    • traumatická událost se neustále vrací do myšlenkových procesů, opakují se tíživé sny;
    • pocit, jakoby se traumatická událost opět vrátila, intenzivní psychické utrpení při konfrontaci s událostmi, jež symbolizují zážitek (např. den výročí události);
    • tělesné reakce při konfrontaci s událostmi, které zážitek symbolizují;
  • vyhýbání se věcem či událostem, které připomínají prožitou událost;
  • neschopnost rozpomenout se na důležitou část traumatu;
  • snížená obecná připravenost k jednání, což může vést k citovému ochuzení, nechuti k dříve důležitým aktivitám a rezignaci při maličkostech;
  • vzniká pocit izolace resp. odcizení od ostatních;
  • je omezen emoční život, může dojít např. k tomu, že je snížena schopnost prožívání pozitivních emocí;
  • mohou nastat poruchy spánku, podrážděnost, problémy s koncentrací pozornosti a přehnané úzkostné reakce.

Co pomáhá?


Osoba zasažená extrémním zážitkem by neměla být ve své situaci ponechána sama sobě. Je třeba zamezit tomu, aby došlo k rozvinutí posttraumatické stresové reakce. K tomu může přispět jak okolí tak i sám zasažený člověk.

Psychická situace zasažené osoby je poznamenána především hlubokou nejistotou a narůstajícími pochybnostmi, popřípadě i pocity viny. Člověk by měl vědět, že se momentálně nachází ve výjimečné životní situaci, a proto se stává citlivějším. Měl by si pozorně všímat svých vlastních pocitů a reakcí, zvláště těch negativních (pociťuje-li např. odmítání nebo má-li přání vyhýbat se sociálním kontaktům apod.). Samozřejmě, že je možné se v takové situaci krátkodobě stáhnout a duševně se stabilizovat. Na druhé straně však velmi pomáhá, když se člověk vypovídá osobě, která má pro něho pochopení.

Je důležité, aby byl zasažené osobě po mimořádném zážitku někdo nablízku, nejlépe někdo z okruhu jeho nejbližších. Tento člověk by měl naslouchat, chce-li dotyčný hovořit, neměl by na něho však naléhat nebo se ho vyptávat. Přitom by měl vědět, že musí stát při něm a nechat mu potřebný čas, aby se opět vzpamatoval. Měl by se rovněž snažit pochopit, že se zasažený člověk po mimořádném zážitku uchyluje do ústraní. Může být pro něj těžké o věci hovořit. Takové chování není třeba chápat jako odmítání pomoci. Po určité době může mít člověk po traumatickém zážitku potřebu si o všem pohovořit. Pak je důležité, aby v této chvíli byl blízký člověk k dispozici jako pozorný a vnímavý posluchač.

Svěří-li se zasažený člověk se svými pocity a potížemi, nebude se pak jeho okolí k němu chovat nejistě nebo necitlivě.

Jak lze pomoci?


Pro snížení a omezení možných negativních psychických dopadů posttraumatické reakce pomáhá okamžitý rozhovor, který proběhne během několika hodin či dnů po závažné události.

Pokud jsou reakce na zátěž vážné, je zapotřebí vyhledat profesionální pomoc. Odborníkem může být psycholog, psychiatr či jiná osoba vycvičená v poskytování intervencí pro danou problematiku, popřípadě duchovní.
Literatura:
Akutní a posttraumatické stres.reakce po mimořádných událostech - HZS ČR
CISM: Group Crisis Intervention - Jeffrey T. Mitchell
MKN 10




 
 

Reklama