MOJE STRÁNKY JSOU INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU












*Agresivita

Jak bojovat s vlastní agresí?

11. dubna 2014 v 16:12 | Admin

Jak bojovat s vlastní agresí?

Internistka-endokrinoložka Mudr. Pavla Řehořková, pracující v ambulanci v Hradci Králové, k těmto situacím dodává: "Hormonální výkyvy i špatnou náladu spolehlivě zneškodníte pravidelnou výrobou přírodních protilátek, jako jsou endorfiny nebolihormony štěstí. Zajistí vám je například pohyb."
Ne vždy a pro všechny je ovšem tato rada dostačující. Mnohokrát jsou přírodní látky na lidskou agresi krátké, což se projevuje třeba u vězňů. V tomto případě se hladina hormonů reguluje chemickými látkami.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Jaké hormony způsobují to, že pácháme násilí?

11. dubna 2014 v 16:11 | Admin

Jaké hormony způsobují to, že pácháme násilí?

Veškeré vědecké výzkumy zaobírající se touto problematikou jsou zatím v počátcích. I přesto je již dlouhou dobu agresivita spojována s hormony. Násilí jako takové je dáváno do souvislostí především s pohlavním hormonem testosteronem, který působí na člověka společně s noradrenalinem, dopaminem a serotoninem. Nemalý vliv prý na nás ve chvílích agrese mají kortizoly neboli stresové hormony, které jsou schopny člověku poskytnout energii pro fyzický a mentální výkon. K tomu všemu přispívá adrenalin s noradrenalinem, jež naše smysly zbystří a umožní pohotovou reakci v boji.
Endokrinolog B. T. Donovan v souvislosti s hledáním příčin násilí rozděluje agresi na mužskou a ženskou. V případě některých agresivních mužů hovoří o tzv. nadsamcích, ti se od normálních samců (mužů) liší v chromozomovém vzorci (XYY) a ve zvýšené hladině hormonu testosteronu.
V případě žen podává přehled zpráv o tom, jak jejich násilí kolísá v souvislosti s fázemi menstruačního cyklu, během něhož dochází ke změnám hladiny pohlavních hormonů. Např. poklesem pohlavního hormonu estrogenu se u žen zvyšuje jejich nervozita a dráždivost. Tyto výkyvy často vedou ženu i ke zkratovému násilnému jednání.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Jak chápat násilí v nás?

11. dubna 2014 v 16:11 | Admin

Jak chápat násilí v nás?

Z pohledu genetiků, biologů a etologů je agresivita součástí naší přirozené genetické výbavy. Jedná se tedy o instinkt sloužící k zachování života, který mají na zemi všichni živočichové. Naopak teoretici z řad psychologů chápou agresi buď jako vrozenou soutěživost člověka (tj. potřeba sebeprosazení) nebo jako reakci na životní zátěž či předchozí frustraci.
Agresi ale nemusíme vždy chápat negativně. Naopak existuje i tzv. pozitivní agrese, např. chování určitých manažerů, kteří jsou k této agresi vzděláváni v kurzech a na školách. Jedná se o jejich schopnost rychle organizovat, průbojnost, flexibilitu, jejich cílem je získat co největší zisk pro podnik, kde pracují. V tomto případě hovoříme o zdravé míře agresivity v nás, bez které by se i člověk - "nemanažer", jen stěží obešel.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Násilí a stres

11. dubna 2014 v 16:10 | Admin
Jaké hormony podněcují člověka k agresivitě a jaký biochemický kolotoč se v nás spouští, když jsme ve stresu? To se pokusí zodpovědět druhý díl článku, který pojednává o vlivu hormonů na naše chování a emoce.
Hormony jsou produkty žláz s vnitřní sekrecí. Ovlivňují imunitu člověka, působí na nervový systém a na tělesné, mozkové a mentální funkce. V předešlém článku věnovaném působení hormonů na naše projevy a emoce jsme se věnovali takzvaným pozitivním hormonům, těm, které nás "ovládají" v období zamilovanosti. Dnes se podíváme na hormony působící opačně.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Prevence proti zvyšující se agresivitě dítěte

11. dubna 2014 v 14:33 | Admin

Prevence proti zvyšující se agresivitě dítěte

K často zmiňovaným důvodům zvyšující se agrese malých dětí patří v současnosti vliv televize a počítačových her. Je pravda, že pořady nevhodné pro děti jsou již v televizi k vidění kdykoliv během dne a je těžké dítěti zabránit, aby z nich něco nepochytilo. U předškoláků jsou velkým problémem právě počítačové hry, jejichž vliv na dětskou psychiku je i odborníky jednoznačně vnímán jako negativní.
V obou případech je vhodná přítomnost rodiče, který může jakékoliv situace odehrávající se na obrazovce dítěti správně vysvětlit. Není vhodné nechávat malé dítě u televize nebo větší u počítače dlouho samotné.
K agresi může vést i nedostatek pohybu a návyk k nečinnosti, která je pro malé dítě nepřirozená. Rozhodně je dobré věnovat dítěti dostatek pozornosti, nevést ho příliš často k tomu, aby se zabavilo samo. Pochvaly a uznání za dobré chování, slušný pozdrav atd. budou dítěti určitě příjemné a dají najevo váš zájem o ně.
Určitě je vhodné si uvědomit, jak se ve vypjatých situacích chováme my sami, je-li v naší domácnosti převážně klid nebo naopak, má-li dítě často možnost být svědkem hádek apod. Často můžeme právě takto lépe odhalit původ objevující se agrese u dítěte a efektivně ji řešit.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Jak se správně zachovat? -Agresivita malých dětí

11. dubna 2014 v 14:28 | Admin

Jak se správně zachovat?

Není to vždy jednoduché, ale rozumné je zachovat klid. Rozhodně dítě v daném okamžiku nebijte ani mu nenadávejte, nezapomeňte, že je ve věku, kdy se učí napodobováním. Tento způsob pokusu o nápravu by jeho chování nezměnil. Aby se dítě naučilo ovládat svůj vztek, musí vidět stejnou schopnost i u vás.
V daném případě, kdy se dítě nechová hezky k ostatním dětem, je zkrátka odveďte pryč a někde v klidu mu stručně a jasně vysvětlete, že to, co udělalo, se druhým nedělá. Dítě se zklidní a po chvíli se může vrátit k dětem a mezi hračky. Při opakování situace bude určitě větším a účinnějším trestem okamžitý odchod domů, to, že mu dáte jasně najevo, že si už nemůže a nebude s dětmi hrát, protože jim ubližuje, než pět minut vašeho křiku a bití.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Čemu se vyhnout při agresivním projevu dítěte

11. dubna 2014 v 14:27 | Admin

Čemu se vyhnout při agresivním projevu dítěte

K takto projevované agresi u malých dětí musíme zaujmout jasné stanovisko. Cílem rodiče by nemělo být agresi zcela potlačit, je to přirozený jev, který má ve vývoji dítěte svou cenu. Jak už bylo řečeno, je jen nutno ji usměrnit, umět ji ovládat a projevit vhodným způsobem.
V běžných momentech, kdy se dítě zachová agresivně - ubližování druhým dětem na hřišti, braní cizích hraček, vztek, když nedostane, co chce, apod. - není příliš platný okamžitý výprask, hlasité vyčítání ani dlouhé, komplikované vysvětlování dítěti, co a proč udělalo a že to už dělat nesmí.
Výprask dítěti vštípí, že násilné chování je přirozené a v pořádku, dlouhý výchovný projev se mine účinkem, velkému množství slov dítě v tomto věku ještě nerozumí a jejich význam nepochopí.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Co vyjadřuje agrese malých dětí

11. dubna 2014 v 14:26 | Admin

Co vyjadřuje agrese malých dětí

K dětem v batolecím věku je nutné přistupovat jako k někomu, kdo se teprve všechno učí, a to nejen schopnosti jako sám se najíst nebo si umýt ruce, ale i ovládání vlastních pocitů. Batole má stále ještě omezenou schopnost komunikace se svým okolím, často nedokáže vyjádřit to, co by chtělo. Děti jsou zaměřené především na sebe a pocity druhé osoby zatím pochopit nedokážou. Agresi tak vyjadřují převážně fyzickým způsobem.
Ve svém věku intenzivně vnímají jakékoliv změny a i ty mohou být důvodem dočasnéhozvýšení agrese v jejich chování. Batole však již také dorůstá do věku, kdy si uvědomuje možnost vlastní nezávislosti a jednoduše řečeno chce zjistit, co všechno vlastně může a co mu projde.
Hlad, únava, nuda, nedostatek pohybu a nevybití energie, ztráta oblíbené hračky, to všechno jsou další možné situace, kdy se dítě může projevovat impulzivně, nejen formou křiku a pláče, ale i kopáním, kousáním a bitím.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Agresivita malých dětí

11. dubna 2014 v 14:25 | Admin
Každý z nás se narodí s určitými předpoklady k impulzivnímu až agresivnímu chování, agrese proto není nic nepřirozeného ani jednoznačně negativního. Jde o jednu ze základních psychických reakcí člověka, rozhodně není třeba předpokládat, že se jedná o první známku začínajícího psychického problému.
Člověk je na rozdíl od zvířete schopen své pudy ovládat a usměrňovat. Lidstvo tak všeobecně usměrňuje agresi do společensky přijatelných forem, např. při sportu.
U dětí lze působením výchovy sklony k nesprávně ventilované agresi potlačit, bohužel je však i mnoho faktorů, které ji naopak pomáhají rozvinout.
zdroj:http://agresivita.zdrave.cz

Patologickými formami agresivity vůči sobě samému jsou sebevražedné sklony a sebepoškozování.

3. prosince 2011 v 20:56 | ADMIN webu
Erwin Rindel popsal takzvaný "presuicidální syndrom". Z popisumůžeme přibližně vyčíst, jak velké je nebezpečí sebevražednosti v té které situaci a také které aspekty jsou důležité v zacházení se sebevražednými lidmi, aby bylo sebevražednosti méně.
Ringel vychází z toho, že lidé jsou v nebezpečí sebevraždy tehdy, je-li jejich život stále omezenější. Když mají stále horší vyhlídky do života, ale také jsou-li emocionálně stále omezenější - když například vládne už jen jediná emoce a celý život už má jen barvu úzkosti nebo hněvu. Jako mezilidská omezení chápeme to, že je stále méně nosných vztahů a navíc se zužuje, omezuje svět hodnot - v životě člověka už žádné nosné hodnoty vlastně nejsou. To všechno patří k omezení, které se může neustále zostřovat.
Když zesiluje omezení a agrese je zbrzděná nebo namířená proti vlastní osobnosti, následují sebevražedné fantazie. Pocházejí z přání být mrtev.

Když se představy, jak zabití sebe samého realizovat, stanou nutkavými, je podle Ringela zapotřebí krizové intervence.
Zbrzděná nebo proti vlastní osobě namířená agrese je důležitým aspektem vývoje presuicidálního syndromu. Zdá se také logické, že země s vysokou úrovní vražednosti mají nižší úroveň sebevražednosti a naopak.
Tato dvě fakta stimulovala představu, podle níž je třeba, aby se vztek, který sebevražedný člověk obrátil proti sobě, obrátil do vnějšího světa. To samozřejmě nefunguje, protože to, že člověk brzdí agresi a obrací ji proti sobě, má svůj důvod. Kdyby svůj vztek vnesl do vztahů, vyvstaly by v něm takové pocity studu a viny, že by je nevydržel a jeho sebevražednost by prudce zesílila.

Henseler vyšel z Ringelova presuicidálního syndromu a doplnil ho o další fokus. Obrácení agrese proti sobě a zbrzděnou agresi vidí v jiných souvislostech. Vychází z toho, že lidé, kteří jsou silně znejistěni v pocitu sebe samých, jenž mimo jiné sílí omezeností, ale obecně také urážkami, zklamáními a prožitky ztráty, reagují velkou úzkostí. Cítí ohrožení, opuštěnost a bezmocnost. Potřebovali by být schopni něco si s tou situací počít. Bezmocnost volá o pomoc. Bezmocnost touží po možnosti něco utvářet a něco způsobit. Opuštěnost touží po opětovném přilnutí k druhým lidem. Ale to právě není možné, protože tito lidé svou agresi brzdí. Nemají nezbytnou míru agresivity. Z toho důvodu pak aplikují obranné mechanismy nebo mechanismy zvládání, aby ochránili pocit vlastní hodnoty. V tomto případě podle Henselera využívají popření reality, nekvalifikovanou idealizaci, nebo obojí.

Jde-li o popření reality, pak si člověk například říká, že utrpěná urážka vlastně vůbec urážkou nebyla, že jenom něco zcela nesprávně pochopil. Častěji lidé odbývají urážku ležérním výrokem typu: "Indián nezná bolest."

Nebo si říkají: Jiného by to úplně složilo, ale já jsem na strasti zvyklý, člověka, jako jsem já, se něčím takovým nemůže nikdo dotknout. To je nekvalifikovaná idealizace vlastní osoby.
Henseler ukazuje, že když přestane být možná aktivace těchto mechanismů zvládání nebo už nepřinášejí úlevu, vynořují se fantazie touhy po harmonickém prapůvodním stavu. Tyto fantazie se pak realizují v sebevražedném činu.

Pro Henselera je sebevražda něco docela jiného než pro Ringela. Podle Henselera sebevražda narcistické krizi předchází. Sebevražedný člověk se hrozí totálně zahanbujícího zhroucení. Aby mu předešel, spáchá sebevraždu. Ve fantazii si maluje stav klidu a harmonie. Uspokojuje ovšem i potřebu pomsty. Z tohoto pohledu je sebevražda posledním tvůrčím činem, v celé ambivalentnosti tohoto výrazu. Není to prostě jen agrese proti sobě samému. To jistě také, ale je to i poslední pokus, jak tváří v tvář velkému zbrzdění agrese přece jen utvářet život.
Pro Henselera není primárně důležité, že jsou tito lidé zbrzděni ve své agresi nebo ji obracejí proti sobě, nýbrž že jsou to lidé hluboce znejistění v pocitu vlastní hodnoty.

Nebo že právě lidé, kteří mají tuto zbrzděnou agresi a obracejí agresi proti sobě samým, jsou již velmi silně znejistěni co do pocitu vlastní hodnoty, a proto tak prudce reagují na urážky a zklamání. Proto jeho krizová intervence směřuje také k tomu, aby se v pozadí vědomého konfliktu hledal konflikt nevědomý. Ten většinou souvisí se zásadními narcistickými zraněními v průběhu života.

Henseler uvedl do výzkumu sebevražednosti perspektivu narcismu, která v sedmdesátých letech získala nový význam. Pro naše téma je stále jasnější, že v základech sebedestruktivního chování je také problém s pocitem vlastní hodnoty. Že u lidí se sebevražednými sklony jde také o tematiku vzteku, to je zřejmé mimo jiné z toho, že sebevrazi vyvolávají ve svém okolí zlost, vztek a pocity viny.zdroj:http://psychologie.doktorka.cz

O agresivitě

26. listopadu 2011 v 21:41 | ADMIN webu

Agresivita

Agresivita je útočné chování člověka (nebo zvířete) vůči druhému člověku. Určitou míru agresivity má v sobě každý.

Agresivita je vlastnost, kterou má v určité míře každý člověk. Projevuje se útočným či nepřátelským jednáním vůči druhému člověku, skupině lidí nebo i proti sobě samému.
Agresivita však může být chápána také jako cílevědomé jednání, jímž chceme něčeho dosáhnout.

Projevy agresivity

Agresivita má širokou škálu projevů, od slovní formy až po fyzickou:
  • urážky, nadávky
  • vulgární gesta
  • pomluvy
  • výsměch
  • vandalismus
  • šikana
  • psychické týrání
  • fyzické útoky
Míra agresivity se může měnit (zvyšovat) vlivem drog či alkoholu nebo následkem úrazu (otřes mozku). Agresivní projevy u lidí vyvolávají také některé nemoci, například schizofrenie, bipolární porucha, Alzheimerova choroba.

Agresivita u dětí

Projevy agresivity u dětí bývají ovlivněny chováním rodičů či celkovou situací v rodině. Případy, kdy děti řeší určité situace agresivním chováním:
  • žárlivost na mladšího sourozence (či jiného nového člena rodiny)
  • časté a nepřiměřené tresty
  • nezájem rodičů
  • výrazné neúspěchy (školní, sportovní) bez účasti a pochopení blízkých
  • zdroj:http://agresivita.zdrave.cz
 
 

Reklama