STRÁNKY INFORMAČNÍHO A DISKUSNÍHO CHARAKTERU





Nevkládejte reklamu,návod na sebevraždu a pod. Vyvarujte se osobních útoků,hodnocení druhých vulgarismů a pod.

*Agorafobie

Agorafóbie

5. června 2014 v 15:46 | Admin
Jde o skupinu poruch, u nichž je úzkost vyvolána pouze nebo převážně určitými dobře definovanými situacemi nebo objekty vně pacientak, které běžně nejsou nebezpečné. Fobie je iracionální strach nějakého objektu nebo situace. Lidé trpící fobiemi rozumně vědí, že ve skutečnosti jsou jejich obavy iracionální, nicméně nepomáhá jim to v ovládání úzkosti a stresu, který při vystavení situaci prožívají.Pacient se proto těmto situacím vyhýbá nebo je snáší s pocitem hrůzy.

Fobická úzkost se nedá subjektivně, fyziologicky ani v chování rozlišit do jiných typů úzkosti a může se co do závažnosti pohybovat od mírného pocitu nepohody až k děsu. Pacientův zájem se může soustředit na jednotlivé symptomy, např. palpitace nebo pocity na omdlení a často se přidružuje sekundární strach ze smrti, ze ztráty sebekontroly nebo ze "zbláznění". Úzkost se nezmírní i když si osoba uvědomuje, že ostatní nepokládají danou situaci za nebezpečnou nebo hrozivou. Pouhé pomyšlení subjektu, že se dostane do fobické situace, vyvolá obvykle anticipační úzkost.


Fobická úzkost se často vyskytuje společně s depresí. Již dříve existující fobická úzkost se téměř vždy zhoršuje při interkurentní depresivní fázi. Některé depresivní fáze jsou doprovázeny dočasnou fobickou úzkostí a depresivní nálada často doprovází některé fobie, obzvláště agorafobii. Většina fobických poruch, s vyjímkou sociálních fobií, je častější u žen.


Agorafobie: Je strach z opuštění domova, vcházení do obchodů, vystupování na veřejných místech, z cestování dopravními prostředky, ježdění výtahem, strach z uzavřených prostor. Nejde o to, že by se nositel bál těchto míst, ale strach se váže k tomu, co by se mohlo na tomto místě přihodit. Strach se zvyšuje téhdy, když si nositel uvědomí, že únik ze situace je těžký, nebo že by na sebe upoutal pozornost. Tyto strachy (fobie) jsou různě kombinovány a vedou k vyhýbání se místům, kde ma jedinec strach. Většinou se cítí líp, když je v dané situaci s někým. Často se počet situaci zvětšuje a nositel pak není schopen vycházet z domova. Mnoho osob má hrůzu z toho, že by mohli omdlít na veřejnosti a zůstat bez pomoci. Velmi často je klíčovým rysem agorafobických situací nemožnost okamžitého úniku ze situace. Vystavení stresující situaci vede k nárustu úzkosti, výrazným vegetativním příznakům a úzkostným myšlenkám.
Tabulka: Nejběžnější projevy agorafobie

┌────────────────────────────────────────────────────────────┐
│ Strach z cestování veřejnou dopravou │
│ Strach z cestování autem │
│ Strach z uvíznutí v dopravní špičce │
│ Strach z nakupování v obchodních domech, ze stání ve │
│ frontě, stání nebo pohybu v davu │
│ Strach být doma sám(a) │
│ Strach vzdálit se od domova │
│ Strach z návštěvy kin, divadel, kostelů, restaurací │
│ Strach z tunelů, výtahů, malých uzavřených prostranství │
│ Strach z velkých prostranství │
│ Vyhýbání se situacím vyvolávajícím strach │
│ Při vystavení rozvoj úzkosti, obavných myšlenek a silných │

│ vegetativních příznaků, snaha utéci

zdroj:http://sestrylf3.unas.cz/

Deprese u dětí - jak ji poznáme

12. dubna 2014 v 9:50 | Admin
Ještě na počátku 80. let se mnoho psychiatrů domnívalo, že děti nemohou zažívat deprese. A to proto, že ještě nejsou emocionálně vyzrálé. Ve skutečnosti zřejmou depresí trpí více než dvě procenta dětí mladších 12 let a v období puberty stoupá četnost těchto obtíží na pět procent - to znamená minimálně jedno dítě trpící depresí na každou školní třídu. Což není málo.

Co je to deprese?

Pokud nás pocity smutku, které je normální občas zažívat, vůbec neopouštějí. Pokud nás zaplavují tak mocně, že přestaneme vykonávat běžné denní aktivity. Pak hovoříme nikoliv o běžném smutku, ale o depresi.
zdroj:http://deprese.zdrave.cz

Agorafobie znamená v doslovném překladu „strach z tržiště“.

6. února 2012 v 9:28 | ADMIN webu
Agorafobie znamená v doslovném překladu "strach z tržiště". Agorafobie se projevuje strachem pobývat na místech, kde v případě nevolnosti nebo panického záchvatu není rychle dostupná pomoc.
Když se jedince trpícího agorafobií zeptáte, čeho se bojí, zpravidla říká, že má strach, že ho potka nějaké neštěstí, když je daleko od bezpečí domova, a že mu nikdo nepomůže. Podstatou agorafobie je však strach z panického záchvatu v situaci, ve které není dostupná pomoc nebo ze které je obtížné se vzdálit.
Kromě samotného strachu z příznaků paniky mohou mít lidé trpící agorafobií strach z toho, co by řekli druzí lidé, kdyby jejich záchvat paniky viděli, strach ze ztráty sebeovládaní nebo strach, že se zblázní.Mohou se bát, že omdlí, začnou šíleně ječet nebo že nedokážou udržet stolici a tím na sebe přitáhnou pozornost ostatních lidí. Postižení se proto vyhýbají dopravním prostředkům, supermarketům, velkým prostranstvím, návštěvě kin, divadel, v těžších případech i jakémukoli opuštění domova bez bezpečného doprovodu. Většinou je uklidňuje přítomnost někoho, komu věří, že by jim v situaci pomohl. Čím je jedinec více vzdálen od lékařské pomoci, tím bývá jeho strach silnější.

Františka je 32letá matka dvou dětí, kterým je pět a sedm let. Po prvním porodu začala trpět úzkostí, když byla venku sama. Úzkost měla především v obchodech, nebo když měla cestovat metrem, později i tramvají a autobusem. Aby mohla jet hromadnou dopravou nebo jít nakoupit, musel ji doprovázet manžel nebo přítelkyně. Krátce po druhém porodu se situace ještě zhoršila. Františka se bála opustit byt. Styděla se za to. Ale kdykoli se snažila strach překonat, rozbušilo se jí srdce, točila se jí hlava, bála se, že omdlí. A kdyby omdlela, nikdo by se přece o malé děti nepostaral.

Zdeňkovi je 35 let. Je dosud svobodný, žije ve svém bytě v malém městě v jižních Čechách. Nemůže cestovat. Je schopen dojet na kole ze svého bytu do banky, kde pracuje, může tam také jít pěšky, i když je to skoro 5 km, ale není schopen tam dojet autobusem. Velmi kruté je to v zimě. Dokáže cestovat pouze vlakem, to mu nevadí ani na velké vzdálenosti, protože je tam toaleta. Zdeněk má strach, že by se mohl cestou pomočit. Proto musí neustále chodit na záchod, aby se mu příliš nenaplnil močový měchýř. Nemůže vydržet na schůzích, když trvají déle než 30 minut, má totiž strach, že se určitě pomočí, ačkoli se mu to nikdy nestalo.

Vlasta, 29letá zdravotní sestra na mateřské dovolené, říká: ?Pokud není obchod příliš plný a pokud u mě stojí manžel, dokážu to zvládnout. Když však musím stát ve frontě, napadají mě různé myšlenky: co když omdlím, nedokážu dát nákup do tašky, prodavačka uvidí, jak blbě vypadám, a řekne to. Co když mi něco spadne a rozbiji to, každý se na mě bude dívat. Zpanikařila bych a utekla z obchodu, vím, že bych se hrozně znemožnila.?

Janě je 38 let. Problémy má už víceméně 9 let. Začalo to půl roku po narození třetího dítěte. Dostala záchvat úzkosti, že se jí něco stane, udusí se nebo zblázní, když stála ve frontě v samoobsluze. Potom začala mít obavy do samoobsluhy chodit. Nový záchvat dostala, když byla na náměstí, kde bylo hodně lidi. Začala se vyhýbat velkým prostranstvím. Postupně však začala mít strach vycházet z domu. Všimla si, že je to o něco lepší, když jde s někým. Buď s manželem, nebo s nejmladším z dětí. S manželem dokázala jít i nakoupit, ovšem jenom ve všední den mimo nákupní špičku, když bylo v obchodě málo lidí. V sobotu nakupovat nedokázala. Přestala chodit s manželem do kina, protože cítila, že se ?dusí ve tmě?.
Zdroj: Speciální fóbie, nakladatelství Portál

Jaké jsou příčiny panické poruchy a agorafobie

6. února 2012 v 9:21 | ADMIN webu
Jasné příčiny vzniku panické poruchy či agorafobie zatím nejsou úplně známy. Na zranitelnosti k úzkosti se podílí řada faktorů, a to u různých lidí v různé míře.

Vrozené faktory
Vrozené faktory mají významný vliv, pro což svědčí to, že v některých rodinách nacházíme tyto poruchy častěji. To může znamenat, že je zde přítomnavrozená biologická zranitelnost. Pravděpodobně se však nedědí přímo panická porucha, ale dispozice reagovat úzkostí na zátěž. Křehkost nebo odolnost osobnosti je tedy jen zčásti vrozená. Například hyperkinetické děti bývají ke stresu křehčí. Rovněž mají vliv vrozené temperamentové vlastnosti. Nemůžeme úplně změnit svoji povahu, ale můžeme snížit šanci rozvinout stres, pokud ji známe a umíme vytipovat předem situace, na které reagujeme přehnaně.

Biochemické faktory
U úzkostných stavů dochází k poruše v přenosu serotoninu v mozku.Tato biochemická porucha je přítomná pravděpodobně u všech typů úzkostných stavů, ať nám jejich rozvoj je více pochopitelný z toho, co se v životě toho kterého člověka stalo, nebo úzkostné stavy přišly jakoby z ničeho nic. Zda tato biologická porucha je příčinou úzkosti, nebo pouze její součástí, to zatím nevíme. Antidepresiva dokážou postupně zvýšit dostupnost serotoninu v mozku a tím pomáhají normalizovat biologickou rovnováhu.

Podmínky vývoje v dětství a výchova
Jedním z nejdůležitějších darů, které mohou dát rodiče dítěti, je pocit bezpečí. Pokud dítě vyrůstá bez tohoto pocitu, je nejisté ve vzájemném vztahu s druhými. Obává se čelit novým věcem, neumí si poradit s neúspěchy. Kdo nezažil dostatek bezpečí v dětství, snadno podléhá stresu v dospělosti.

Výchovné vlivy související s rozvojem panické poruchy
  • předčasné oddělení od matky
  • perfekcionistická a nadměrně kritizující výchova
  • přehnaně pečující a rozmazlující výchova
  • úzkostlivý rodič jako vzor
  • výchova rodiči, kteří dávají dítěti najevo, že svět je plný nebezpečí
  • náhlé úmrtí blízkého člověka
Rysy osobnosti
Asi u poloviny lidí trpících panickou poruchou jsou nápadné některé rysy povahy. Většinou jde o lidi, kteří mají celoživotní tendenci dělat si nadměrné starosti i o věci, které jiní hodí za hlavu. Často jsou to lidé s problémy v asertivním jednání. Nejsou schopni říct ne v situacích, kdy by bylo odmítnutí namístě, mají potíže se snášením kritiky od ostatních, sami kritizovat neumějí, a když se o to pokoušejí, může to být přehnané. Mají nadměrnou potřebu pochvaly a posílení od druhých a bývají nadměrně závislí na hodnocení druhými. Také je nápadná jejich starost o svůj tělesný stav. Věnují sebepozorování daleko více času než většina lidí kolem. Mívajítendenci rychle dělat katastrofické závěry i z malých odchylek v tělesném fungování. Mívají celoživotní sklony k perfekcionismu a nadměrnou výkonovou orientaci. Někdy však může být důvod stresového prožívání vabsenci některých dovedností ? neschopnost si dostatečně plánovat čas, oddělit důležité od nedůležitého, umět si říct o to, co potřebuji, způsobem, který je pro druhé přijatelný, apod.

Stres
Stres je často důležitou okolností na počátku rozvoje panické poruchy nebo agorafobie. Lidé, kteří žijí ve stresujících podmínkách, jsou více náchylní k rozvoji úzkosti. Prožívání stresu často navazuje na problémy v rodině, v práci či studiu. V rodině to bývají zejména konflikty v rolích, jak mezi partnery, tak mezi rodiči a dětmi. Mohou se projevovat jak neustálými hádkami, tak napjatým mlčením. V pracovní situaci to bývá jak konfliktní situace, tak workoholismus (nadměrné pracovní tempo, nedostatek odpočinku), které vedou k výraznému stresu. První záchvat paniky se většinou objeví v době zvýšeného stresu. V zásadě se jedná buď o psychický, nebo tělesný stres.
  • Psychický: vzniká v době sporů a hádek s blízkými lidmi, sexuálních problémů, po ztrátě blízké osoby, v časovém presu, přepracování, při pracovních problémech, při změně či ztrátě místa, finančních problémech, při frustraci (např. na mateřské dovolené) apod.
  • Tělesný: vzniká v době tělesné nemoci, v únavě při přepracování, při nadměrném užívání alkoholu nebo drog, chronickém nedostatku spánku, při nedostatku cukru a živin (např. následkem držení diet).
Životní události
Relativně často předchází rozvoji panické poruchy závažná životní událost.

Nejčastější životní události způsobující nadměrný stres

Úmrtí partnera/partnerky
Úmrtí blízkého člena rodiny
Úraz nebo vážné onemocnění
Ztráta zaměstnání
Odchod do důchodu
Změna zdravotního stavu člena rodiny
Sexuální obtíže
Změna finančního stavu
Úmrtí blízkého přítele
Závažné neshody s partnerem
Konflikty se zetěm/snachou
Manžel/manželka končí se zaměstnáním
Změna životních podmínek
Změna životních zvyklostí
Změna bydliště
Změna rekreačních aktivit
Změna sociálních aktivit
Změna spánkových zvyklostí a režimu
Změny v širší rodině (úmrtí, sňatky)
Vánoce

Tělesná onemocnění
Úzkost může být také spojená s tělesným onemocněním. To platí zejména pro starší populaci. Úzkostná porucha může navazovat na ischemickou chorobu srdeční, vysoký krevní tlak, mozkovou příhodu, Parkinsonovu chorobu, cukrovku, revmatismus, sníženou i zvýšenou činnost štítné žlázy apod. Emoční porucha může také zhoršovat průběh všech těchto onemocnění. Někdy navazuje na bouřlivé hormonální změny po porodu či v klimakteriu.
Zdroj: Agorafobie a panická porucha, nakladatelství Portál

Strach z výšek – akrofobie

25. listopadu 2011 v 13:51 | ADMIN webu
Akrofobie je označení pro chorobný strach z výšek. Jedná se o jedno z psychických onemocnění řazených mezi tzv. specifické fobie. Je to jedna z nejčastějších fobií, trpí jí asi 10% celkové populace a ženy postihuje dvakrát více než muže.

Lidé trpící akrofobií mají strach z výšek a hloubek - je pro ně tedy problematické cestovat letadlem či lanovkou, vystoupit na rozhledny, pohybovat se v horách, ve výškách se dívat z oken či chodit na balkon. Hranice problematické výšky je velmi individuální, někdo není schopen vylézt po žebříku či jít po schodech, jinému nedělá problém lézt na deset metrů vysoký komín.

Důležité ale je, že pokud akrofobik dosáhne kritické výšky, setkává se s intenzivními pocity paniky a strachu. Objevuje se bušení srdce, třas, návaly horka a chladu, pot. Pro strach z výšek je typický pocit závrati - motání hlavy, dušnost, neschopnost pohybu a pocity na omdlení. Člověk v panickém stavu ztrácí soudnost a může být nebezpečný sobě i svému okolí.


Akrofobie se léčí podobně jako jiné fobie pomocí expoziční terapií - nemocný postupně přivyká krizovým situacím, a tak zmírňuje a odbourává příznaky fobie - doplněné antidepresivy nebo anxiolytiky. Při léčbě strachu z výšek se také využívá virtuální techniky - hlavně v případě extrémních případů, kdy nemocný trpí tak silnou fobií, že není schopen podstoupit krizovou situaci ani v rámci léčby. V těchto případech se problematická situace nasimuluje virtuálně.

Část těla: psychická
Délka léčby: dlouhodobá, nevyléčitelná
Způsob léčby: domácí léčba, nutná hospitalizace
Věk: děti, dospívající, dospělí, senioři
zdroj:http://www.vitalia.cz





Agorafobie strach u otevřených prostorů

25. listopadu 2011 v 12:15 | ADMIN webu
Agorafobie je obecně známa jako projev panického strachu z otevřených či veřejných prostor, v současné době byla ovšem přediagnostikována a pod pojmem agorafobie tak kromě strachu z otevřených pros­tor chápeme hlavně strach z míst, kde je velký počet lidí či kde je nemocný naopak naprosto sám. Tento strach podle výzkumů pravděpodobně vychází z obav, že nemocný se přestane ovládat, ztratí nad sebou kontrolu a ztrapní se.

Často se agorafobici také domnívají, že na takových místech je v případu nehody, zranění či jiné nepředvídatelné situace špatně dostupná pomoc a může tak, podle nich, dojít ke katastrofě. Lidé trpící agorafobií vnímají přecitlivěle pochody svého organismu a tělesné reakce - pocení, říhnutí na veřejnosti, kýchnutí - běžné jevy se pro ně stávají nadmíru trapné a mohou vyvolat panický záchvat.

Více o fobiích: Katalog nemocí - fobie

Při agorafobii se nemocný cílené vyhýbá místům, jež v něm vzbuzují pocity strachu a paniky - tento fakt vede často k tomu, že postižení se úplně uzavřou doma a nejsou schopni překročit hranice své "bezpečné zóny" - území, které si pro sebe stanovali, jako nezávadné a bezrizikové.

Agorafobie velmi ztěžuje jejich život, ovšem někteří nemocní jsou v rámci své "bezpečné zóny" schopni dobře fungovat - práce z domova, zásilková služba do domu, domácí lékař apod.
Agorafobie se projevuje stejně jako ostatní fobie - při kontaktu se stresujícím podnětem se objeví třas, pocení, návaly horka a zimy, sucho v ústech, závrať a jiné.

Pro agorafobii je ale typický silný pocit úzkosti - tzv. panický záchvat - nemocný neví, co má dělat, ztrácí soudnost, má pocit dušení se, bušení srdce, často také dochází k částečnému zamrznutí - neschopnosti pohybu.
Agorafobie se většinou projeví nejsilněji kolem třicátého roku života, velmi zřídka v dětství a po dosažení čtyřicetipěti let.

Při příznacích agorafobie je třeba vyhledat pomoc odborníka - psychologa nebo psychiatra. Fobie se zpravidla léčí specifickou psychoterapií, ve vážných případech s podporou účinných léčiv zmírňujících úzkost.

Čtěte také: Jak překonat strach z veřejného vystoupení?

Lidí, kteří se zpotí, zrudnou, dostanou alergickou reakci kůže a nejsou schopni vyjít ven před publikum a něco jim říct, je víc, než si myslíme. Strach se však dá překonat
Část těla: psychická
Délka léčby: dlouhodobá, nevyléčitelná
Způsob léčby: domácí léčba, nutná hospitalizace
Věk: dospívající, dospělí







Agorafobie je úzkostnou poruchou....

8. listopadu 2011 v 16:42 | ADMIN webu

Agorafobie je úzkostnou poruchou, která často navazuje na panickou poruchu. Slovo agorafobie znamená strach z otevřeného prostoru (agora = tržiště, fobie = strach). Podstatou agorafobie je ale spíš hrůza z panického záchvatu v situaci, ve které není dostupná pomoc, nebo ze které je obtížné se vzdálit. Kromě strachu z příznaků paniky mívají lidé trpící touto poruchou často obavy z toho, co by si řekli druzí lidé, kdyby jejich potíže viděli. Agorafobií trpí kolem 5-6 % populace.

Agorafobie patří k úzkostným poruchám. Obecně je chybně považována za strach z otevřených prostranství. V podstatě jde ale spíše o strach z veřejných prostranství, míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc, a situací s nimi spojených. Tyto obavy mohou způsobit, že osoba trpící agorafobií se bojí opustit domov. Přitom ale může například přijímat návštěvy a pracovat, aniž by se porucha projevila - pokud ovšem zůstává ve své "bezpečné zóně".
Název má původ v řeckých slovech agora (αγορά) a phobos (φόβος). Slovo agora ve staré Řečtině znamená "kde se shromažďují lidé". Lidé trpící agorafobií mívají těžké záchvaty paniky pokud se cítí lapeni, nedostatečně chráněni, pokud mají pocit, že ztrácí kontrolu nebo jsou příliš daleko od své "bezpečné zóny".

Během silných záchvatů úzkosti mohou být agorafobici uvězněni v domě, v určitém pokoji nebo i upoutáni na lůžko, než se jejich podrážděný nervový systém uklidní a hladina adrenalinu se vrátí na normální úroveň.
Lidé trpící touto poruchou jsou často přecitlivělí na své tělesné reakce a podvědomě přehnaně reagují na úplně normální situace. Například úsilí vynaložené na vyjití schodů si může agorafobik vyložit jako příčinu záchvatu paniky, protože zrychluje puls a dýchání. Počátek poruchy je většinou po třicátém roce života. Jen zřídka vzniká v dětství nebo po dosažení 45 let. Průběh agorafobie je chronický, intenzita přitom kolísá.

Lidé trpící agorafobií se nejčastěji vyhýbají cestování dopravními prostředky, nebo to podniknou jen v doprovodu někoho, komu důvěřují; mají strach nakupovat v obchodech, obchodních domech. Typicky se agorafobie projevuje záchvaty paniky, které jsou vázané na určitá místa nebo situace. Situací, kterým se lidé trpící agorafobií vyhýbají, je celá řada.
Snad nejdůležitějším rysem agorafobie je strach být daleko od domova nebo od osoby, se kterou se člověk cítí bezpečně (obvykle manžela, partnera, rodiče nebo jiného člověka, který může chránit). Postižený se často zcela vyhýbá samostatnému cestování, řízení auta nebo i vycházení z bytu. V nejtěžších případech není schopen bez doprovodu opustit ani svou ložnici.
Téměř vždy je agorafobie spojena s vyhýbavým chováním, které má charakter podle obsahu obavných myšlenek.
Pokud se například obává pacient rizikové situace mezi lidmi, může mít snahu tato místa nenavštěvovat, pošle třeba někoho místo sebe…
Pokud se obává být o samotě, pozve si třeba návštěvu, jde k příbuzným, řídí auto pouze se spolujezdcem…













 
 

Reklama